ECLI:CZ:NSS:2020:7.AS.129.2020:10
sp. zn. 7 As 129/2020 - 10
USNESENÍ
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy Mgr. Davida Hipšra a soudců
Mgr. Lenky Krupičkové a JUDr. Tomáše Foltase v právní věci žalobce: A. H., proti žalovanému:
Krajský soud v Ústí nad Labem - pobočka v Liberci, se sídlem U Soudu 540/3, Liberec,
v řízení o kasační stížnosti žalobce proti usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem - pobočka
v Liberci ze dne 2. 3. 2020, č. j. 59 A 11/2020 - 12,
takto:
I. Kasační stížnost se o d mí t á.
II. Žádný z účastníků n emá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
[1] Žalobce (dále též „stěžovatel“) podal kasační stížnost proti usnesení Krajského soudu
v Ústí nad Labem - pobočka v Liberci ze dne 2. 3. 2020, č. j. 59 A 11/2020 - 12, jímž byla
odmítnuta jeho žaloba proti usnesení téhož soudu ze dne 4. 11. 2019, č. j. 59 A 90/2019 - 77,
kterým byla odmítnuta žaloba stěžovatele proti dříve vydanému usnesení téhož soudu.
[2] Nejvyšší správní soud konstatuje, že kasační stížnost je nepřípustná. Rozhodnutí soudů
vydaná v soudním řízení nejsou rozhodnutími správních orgánů v oblasti veřejné správy,
a proto nemohou být přezkoumávána ve správním soudnictví. Jako takovou je třeba ji odmítnout
podle §46 odst. 1 písm. d) zákona č. 150/2005 Sb., soudního řádu správního, ve znění
pozdějších předpisů (dále též „s. ř. s.“) ve spojení s §120 téhož zákona (srov. např. usnesení
Nejvyššího správního soudu ze dne 30. 3. 2017, č. j. 10 As 95/2017 - 10, ze dne 11. 4. 2017,
č. j. 4 As 72/2017 - 10, ze dne 4. 5. 2017, č. j. 10 As 125/2017 - 11, ze dne 9. 11. 2017,
č. j. 4 As 216/2017 - 13, ze dne 29. 11. 2017, č. j. 7 As 359/2017 - 17, či ze dne 6. 11. 2019,
č. j. 7 As 385/2019 - 10). Ostatně stěžovatel nesplnil ani podmínku povinného zastoupení (§105
odst. 2 s. ř. s.), což má rovněž za následek nutnost odmítnutí kasační stížnosti podle §46 odst. 1
písm. a) s. ř. s. v návaznosti na §120 téhož zákona (viz usnesení Nejvyššího správního soudu
ze dne 30. 1. 2019, č. j. 8 As 22/2019 - 9, ze dne 12. 2. 2019, č. j. 8 As 23/2019 - 19, ze dne
19. 12. 2018, č. j. 8 As 390/2018 - 9, ze dne 12. 12. 2018, č. j. 8 As 379/2018 - 8). Nejvyššímu
správnímu soudu proto nezbylo, než kasační stížnost odmítnout.
[3] S ohledem na výše uvedené se Nejvyšší správní soud nemohl zabývat námitkami
obsaženými v kasační stížnosti vč. namítané podjatosti soudců krajského soudu (srov. usnesení
Nejvyššího správního soudu ze dne 9. 1. 2017, č. j. 8 As 1/2017 - 10, ze dne 26. 1. 2017,
č. j. 8 As 7/2017 - 8, či ze dne 30. 3. 2017, č. j. 1 As 126/2017 - 9, či ze dne 6. 11. 2019,
č. j. 7 As 385/2019 - 10). Nutno dodat, že důvodem k vyloučení soudce nejsou okolnosti,
které spočívají v postupu soudce v řízení o projednávané věci, resp. v jeho rozhodování
(viz např. usnesení ze dne 17. 7. 2014, č. j. Nao 232/2014 - 18, nebo ze dne 21. 10. 2014,
č. j. 8 As 136/2014 - 67).
[4] Výrok o nákladech řízení o kasační stížnosti se opírá o §60 odst. 3 větu první s. ř. s.
ve spojení s §120 téhož zákona, podle nichž žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů
řízení, byla-li kasační stížnost odmítnuta.
Poučení: Proti tomuto usnesení ne j so u opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 14. května 2020
Mgr. David Hipšr
předseda senátu