ECLI:CZ:NSS:2020:7.AS.156.2020:10
sp. zn. 7 As 156/2020 - 10
USNESENÍ
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Tomáše Foltase a soudců
Mgr. Lenky Krupičkové a Mgr. Davida Hipšra v právní věci žalobce: A. H., proti žalovanému:
Krajský soud v Ostravě, se sídlem Havlíčkovo nábřeží 1835/34, Ostrava, v řízení o kasační
stížnosti žalobce proti usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 23. 4. 2020, č. j.
25 A 105/2020 - 6,
takto:
I. Kasační stížnost se o d mí t á.
II. Žádný z účastníků n emá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
[1] Žalobce (dále též „stěžovatel“) podal kasační stížnost proti usnesení ze dne 23. 4. 2020,
č. j. 25 A 105/2020 - 6, kterým Krajský soud v Ostravě v soudním řízení správním odmítl žalobu
proti svému usnesení ze dne 4. 2. 2020, č. j. 25 A 16/2020 - 11, o odmítnutí žaloby stěžovatele
proti rozhodnutí vydanému v soudním řízení správním.
[2] Nejvyšší správní soud konstatuje, že kasační stížnost je nepřípustná. Rozhodnutí soudů
vydaná v soudním řízení správním nejsou rozhodnutími správních orgánů v oblasti veřejné
správy, a proto nemohou být přezkoumávána ve správním soudnictví. Jako takovou je třeba ji
odmítnout podle §46 odst. 1 písm. d) zákona č. 150/2005 Sb., soudního řádu správního,
ve znění pozdějších předpisů (dále též „s. ř. s.“) ve spojení s §120 téhož zákona (srov. např.
usnesení Nejvyššího správního soudu ze dne 30. 3. 2017, č. j. 10 As 95/2017 - 10, ze dne
11. 4. 2017, č. j. 4 As 72/2017 - 10, ze dne 4. 5. 2017, č. j. 10 As 125/2017 - 11,
ze dne 9. 11. 2017, č. j. 4 As 216/2017 - 13, či ze dne 29. 11. 2017, č. j. 7 As 359/2017 - 17).
Ostatně stěžovatel nesplnil ani podmínku povinného zastoupení (§105 odst. 2 s. ř. s.), což má
rovněž za následek nutnost odmítnutí kasační stížnosti podle §46 odst. 1 písm. a) s. ř. s.
v návaznosti na §120 téhož zákona (viz usnesení Nejvyššího správního soudu ze dne 30. 1. 2019,
č. j. 8 As 22/2019 - 9, ze dne 12. 2. 2019, č. j. 8 As 23/2019 - 19, ze dne 19. 12. 2018,
č. j. 8 As 390/2018 - 9, ze dne 12. 12. 2018, č. j. 8 As 379/2018 - 8). Nejvyššímu správnímu
soudu proto nezbylo, než kasační stížnost odmítnout.
[3] S ohledem na výše uvedené se Nejvyšší správní soud nemohl zabývat námitkami
obsaženými v kasační stížnosti vč. namítané podjatosti soudců Krajského soudu v Ostravě
a záměny žalovaného (srov. usnesení Nejvyššího správního soudu ze dne 9. 1. 2017,
č. j. 8 As 1/2017 - 10, ze dne 26. 1. 2017, č. j. 8 As 7/2017 - 8, či ze dne 30. 3. 2017,
č. j. 1 As 126/2017 - 9). Nutno dodat, že důvodem k vyloučení soudce nejsou okolnosti,
které spočívají v postupu soudce v řízení o projednávané věci, resp. v jeho rozhodování
(viz např. usnesení ze dne 17. 7. 2014, č. j. Nao 232/2014 - 18, nebo ze dne 21. 10. 2014,
č. j. 8 As 136/2014 - 67). Při určení žalovaného je pak podstatné, že „v řízení o žalobě proti
rozhodnutí správního orgánu podle §65 není osoba žalovaného určena tvrzením žalobce, ale kogentně ji určuje
zákon. Je tedy věcí soudu, aby v řízení jako s žalovaným jednal s tím, kdo skutečně žalovaným má být,
a ne s tím, koho chybně označil v žalobě žalobce.“ (srov. usnesení rozšířeného senátu Nejvyššího
správního soudu ze dne 12. 10. 2004, č. j. 5 Afs 16/2003 - 56, publ. pod č. 534/2005 Sb. NSS).
Krajský soud tedy nepochybil, pokud odhlédl od označení žalovaného obsaženého v žalobě
a toho v napadeném usnesení označil v souladu se zákonem.
[4] Výrok o nákladech řízení o kasační stížnosti se opírá o §60 odst. 3 větu první s. ř. s.
ve spojení s §120 téhož zákona, podle nichž žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů
řízení, byla-li kasační stížnost odmítnuta.
Poučení: Proti tomuto usnesení ne j so u opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 28. května 2020
JUDr. Tomáš Foltas
předseda senátu