ECLI:CZ:NSS:2020:7.AS.282.2020:10
sp. zn. 7 As 282/2020 - 10
USNESENÍ
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Tomáše Foltase a soudců
Mgr. Lenky Krupičkové a Mgr. Davida Hipšra v právní věci žalobce: A. H., proti žalovanému:
Krajský soud v Ostravě, se sídlem Havlíčkovo nábřeží 1835/34, Ostrava, v řízení o kasační
stížnosti žalobce proti usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 20. 8. 2020, č. j.
25 A 156/2020 - 11,
takto:
I. Kasační stížnost se o d mí t á.
II. Žádný z účastníků n emá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
[1] Žalobce (dále též „stěžovatel“) podal kasační stížnost proti usnesení ze dne 20. 8. 2020,
č. j. 25 A 156/2020 - 11, kterým Krajský soud v Ostravě (dále též „krajský soud“) v soudním
řízení správním odmítl žalobu proti svému usnesení ze dne 23. 4. 2020, č. j. 25 A 83/2020 - 6,
o odmítnutí žaloby stěžovatele proti rozhodnutí vydanému v soudním řízení správním.
[2] Nejvyšší správní soud konstatuje, že kasační stížnost je nepřípustná. Rozhodnutí soudů
vydaná v soudním řízení nejsou rozhodnutími správních orgánů v oblasti veřejné správy,
a proto nemohou být přezkoumávána ve správním soudnictví. Jako takovou je třeba ji odmítnout
podle §46 odst. 1 písm. d) zákona č. 150/2005 Sb., soudního řádu správního, ve znění
pozdějších předpisů (dále též „s. ř. s.“) ve spojení s §120 téhož zákona (srov. např. usnesení
Nejvyššího správního soudu ze dne 30. 3. 2017, č. j. 10 As 95/2017 - 10, ze dne 11. 4. 2017,
č. j. 4 As 72/2017 - 10, ze dne 4. 5. 2017, č. j. 10 As 125/2017 - 11, ze dne 9. 11. 2017,
č. j. 4 As 216/2017 - 13, či ze dne 29. 11. 2017, č. j. 7 As 359/2017 - 17). Ostatně stěžovatel
nesplnil ani podmínku povinného zastoupení (§105 odst. 2 s. ř. s.), což má rovněž za následek
nutnost odmítnutí kasační stížnosti podle §46 odst. 1 písm. a) s. ř. s. v návaznosti na §120 téhož
zákona (viz usnesení Nejvyššího správního soudu ze dne 30. 1. 2019, č. j. 8 As 22/2019 - 9,
ze dne 12. 2. 2019, č. j. 8 As 23/2019 - 19, ze dne 19. 12. 2018, č. j. 8 As 390/2018 - 9, ze dne
12. 12. 2018, č. j. 8 As 379/2018 - 8). Nejvyššímu správnímu soudu proto nezbylo, než kasační
stížnost odmítnout.
[3] S ohledem na výše uvedené se Nejvyšší správní soud nemohl zabývat námitkami
obsaženými v kasační stížnosti vč. namítané podjatosti soudců krajského soudu a záměny
žalovaného (srov. usnesení Nejvyššího správního soudu ze dne 9. 1. 2017, č. j. 8 As 1/2017 - 10,
ze dne 26. 1. 2017, č. j. 8 As 7/2017 - 8, či ze dne 30. 3. 2017, č. j. 1 As 126/2017 - 9). Nutno
dodat, že důvodem k vyloučení soudce nejsou okolnosti, které spočívají v postupu soudce
v řízení o projednávané věci, resp. v jeho rozhodování (viz např. usnesení ze dne 17. 7. 2014,
č. j. Nao 232/2014 - 18, nebo ze dne 21. 10. 2014, č. j. 8 As 136/2014 - 67). Při určení
žalovaného je pak podstatné, že „v řízení o žalobě proti rozhodnutí správního orgánu podle §65 není osoba
žalovaného určena tvrzením žalobce, ale kogentně ji určuje zákon. Je tedy věcí soudu, aby v řízení jako
s žalovaným jednal s tím, kdo skutečně žalovaným má být, a ne s tím, koho chybně označil v žalobě žalobce.“
(srov. usnesení rozšířeného senátu Nejvyššího správního soudu ze dne 12. 10. 2004,
č. j. 5 Afs 16/2003 - 56, publ. pod č. 534/2005 Sb. NSS). Krajský soud tedy nepochybil, pokud
odhlédl od označení žalovaného obsaženého v žalobě a toho v napadeném usnesení označil
v souladu se zákonem.
[4] Výrok o nákladech řízení o kasační stížnosti se opírá o §60 odst. 3 větu první s. ř. s.
ve spojení s §120 téhož zákona, podle nichž žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů
řízení, byla-li kasační stížnost odmítnuta.
Poučení: Proti tomuto usnesení ne j so u opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 17. září 2020
JUDr. Tomáš Foltas
předseda senátu