ECLI:CZ:NSS:2020:7.AS.393.2019:11
sp. zn. 7 As 393/2019 - 11
USNESENÍ
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Tomáše Foltase a soudců
Mgr. Davida Hipšra a Mgr. Lenky Krupičkové v právní věci žalobce: A. H., proti žalovanému:
Krajský soud v O s t r a v ě, se sídlem Havlíčkovo nábřeží 1835/34, Ostrava, v řízení o kasační
stížnosti žalobce proti usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 22. 10. 2019, č. j. 25 A
206/2019 - 8,
takto:
I. Kasační stížnost se o dm í t á .
II. Žádný z účastníků n emá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
[1] Žalobce (dále jen „stěžovatel“) doručil dne 8. 11. 2019 Nejvyššímu správnímu soudu
kasační stížnost proti shora označenému usnesení Krajského soudu Ostravě, jímž byla
odmítnuta jeho žaloba proti usnesení Krajského soudu Ostravě ze dne ze dne 7. 8. 2019
č. j. 65 A 58/2019 -47 (kterým byla odmítnuta stěžovatelova žaloba proti soudnímu rozhodnutí
vydanému v občanském soudním řízení).
[2] Nejvyšší správní soud konstatuje, že kasační stížnost je nepřípustná. Rozhodnutí soudů
vydaná v soudním řízení nejsou rozhodnutími správních orgánů v oblasti veřejné správy,
a proto nemohou být přezkoumávána ve správním soudnictví. Jak taková je třeba je odmítnout
podle §46 odst. 1 písm. d) s. ř. s. ve spojení s §120 téhož zákona. Srov. např. usnesení
Nejvyššího správního soudu ze dne 30. 3. 2017, č. j. 10 As 95/2017 - 10, ze dne 11. 4. 2017,
č. j. 4 As 72/2017 - 10, ze dne 4. 5. 2017, č. j. 10 As 125/2017 - 11, ze dne 9. 11. 2017,
č. j. 4 As 216/2017 - 13, či ze dne 29. 11. 2017, č. j. 7 As 359/2017 - 17. Ostatně stěžovatel
nesplnil ani podmínku povinného zastoupení (§105 odst. 2 s. ř. s.), což má rovněž za následek
nutnost odmítnutí kasační stížnosti dle §46 odst. 1 písm. a) s. ř. s. v návaznosti na §120 téhož
zákona (viz usnesení Nejvyššího správního soudu ze dne 30. 1. 2019, č. j. 8 As 22/2019 - 9,
ze dne 12. 2. 2019, č. j. 8 As 23/2019 - 19, ze dne 19. 12. 2018, č. j. 8 As 390/2018 - 9, ze dne
12. 12. 2018, č. j. 8 As 379/2018 - 8). Nejvyššímu správnímu soudu proto nezbylo, než kasační
stížnost odmítnout.
[3] S ohledem na výše uvedené se Nejvyšší správní soud nemohl zabývat námitkami
v ní obsaženými vč. namítané podjatosti soudců Krajského soudu v Ostravě (srov. usnesení
Nejvyššího správního soudu ze dne 9. 1. 2017, č. j. 8 As 1/2017 - 10, ze dne 26. 1. 2017,
č. j. 8 As 7/2017 - 8, ze dne 30. 3. 2017, č. j. 1 As 126/2017 - 9.). Z procesní opatrnosti soud
dodává, že důvodem k vyloučení soudce nejsou okolnosti, které spočívají v postupu soudce
v řízení o projednávané věci, resp. v jeho rozhodování (viz např. usnesení ze dne 17. 7. 2014,
č. j. Nao 232/2014 - 18, nebo ze dne 21. 10. 2014, č. j. 8 As 136/2014 - 67).
[4] Výrok o nákladech řízení o kasační stížnosti se opírá o §60 odst. 3 větu první s. ř. s.
ve spojení s §120 téhož zákona, podle nichž žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů
řízení, byla-li kasační stížnost odmítnuta.
Poučení: Proti tomuto usnesení ne j so u opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 22. ledna 2020
JUDr. Tomáš Foltas
předseda senátu