ECLI:CZ:NSS:2021:1.AZS.177.2021:34
sp. zn. 1 Azs 177/2021 - 34
USNESENÍ
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Ivo Pospíšila, soudce
JUDr. Josefa Baxy a soudkyně JUDr. Lenky Kaniové v právní věci žalobce: M. H., zastoupen
Mgr. Ladislavem Bártou, advokátem se sídlem Purkyňova 6, Ostrava, proti žalovanému:
Ministerstvo vnitra, se sídlem Nad Štolou 3, Praha 7, o žalobě proti rozhodnutí žalovaného
ze dne 14. 1. 2021, č. j. OAM-165/LE-VL17-VL11-2020, v řízení o kasační stížnosti žalobce
proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 29. 4. 2021, č. j. 19 Az 4/2021 – 39,
takto:
I. Kasační stížnost se od m ít á pro nepřijatelnost.
II. Žalobce n emá p rá v o na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti.
III. Žalovanému se náhrada nákladů řízení o kasační stížnosti n ep ři zn áv á.
IV. Ustanovenému zástupci žalobce advokátovi Mgr. Ladislavu Bártovi se p ři zn á vá
odměna za zastupování ve výši 3.400 Kč, která mu bude vyplacena z účtu Nejvyššího
správního soudu do 30 dnů od právní moci tohoto usnesení.
Odůvodnění:
I. Vymezení věci
[1] Žalovaný rozhodnutím ze dne 14. 1. 2021, č. j. OAM-165/LE-VL17-VL11-2020, zamítl
podle §16 odst. 2 zákona č. 325/1999 Sb., o azylu (dále jen „zákon o azylu“), jako zjevně
nedůvodnou žalobcovu žádost o udělení mezinárodní ochrany. Žalobce pochází ze západní části
Ukrajiny (Ternopolská oblast), přičemž jako důvod své žádosti uvedl skutečnost, že je v zemi
původu ohrožen osobou z kriminálních struktur, vůči níž má dluh. Podle žalovaného je Ukrajina
považována na základě §2 vyhlášky č. 328/2015 Sb., kterou se provádí zákon o azylu a zákon
o dočasné ochraně cizinců, za bezpečnou zemi původu, přičemž problémy, které žalobce uvedl
jako důvod žádosti o mezinárodní ochranu, může řešit v zemi původu a využít ochrany
příslušných státních orgánů. Navíc žádost podal dle žalovaného účelově až poté, co mu bylo
v roce 2020 uloženo správní vyhoštění a vydán výjezdní příkaz.
[2] Krajský soud v Ostravě (dále jen „krajský soud“) napadeným rozsudkem zamítl žalobu
proti rozhodnutí žalovaného. Ztotožnil se přitom s jeho hodnocením, že Ukrajina je bezpečnou
zemí původu a její zařazení do vyhlášky představuje vyvratitelnou domněnku. Žalovaný přitom
založil do spisu dostatečné množství informací podporujících závěr, že žalobce se může domoci
efektivní ochrany proti soukromé osobě, o níž tvrdí, že pochází z kriminálního prostředí (mafie).
Pokud se žalobce domnívá, že tomu tak není, bylo na něm, aby prokázal opak. Žalobce
však ke svému tvrzení, že dluží osobě z kriminálního prostředí a že využití ochrany ze strany
státních orgánů je pouze iluzorní, nic dalšího nedoložil ani v řízení před žalovaným, ani v řízení
před soudem.
II. Obsah kasační stížnosti a vyjádření žalovaného
[3] Žalobce (dále jen „stěžovatel“) napadl rozsudek krajského soudu kasační stížností
z důvodu podle §103 odst. 1 písm. b) zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního (dále jen
„s. ř. s.“). Podle stěžovatele bylo správní řízení zatíženo vadou, spočívající v tom, že skutková
podstata, z níž žalovaný vycházel, nemá oporu ve spisech. Krajský soud se dopustil zásadního
pochybení, neboť nedostatečné a nesprávné hodnocení žalovaného převzal, resp. sám
nedostatečně a nesprávně posoudil otázku, zda je Ukrajina bezpečnou zemí původu ve vztahu
ke stěžovateli a dokáže mu poskytnout účinnou ochranu před místní mafií. V těchto
skutečnostech také stěžovatel shledává přijatelnost kasační stížnosti.
[4] Stěžovatel zdůraznil, že v jeho případě se jedná o vyhrožování ze strany mafie, což činí
jeho případ relativně závažným. Je tak osobou, kterou není možné srovnávat s běžnými žadateli
o mezinárodní ochranu z Ukrajiny. Nemůže se proto ztotožnit s hodnocením krajského soudu,
který odmítl stěžovatelovy námitky týkající se neúčinnosti ochrany a neefektivního fungování
státních orgánů. Svá tvrzení stěžovatel mohl jen těžko dokázat, neboť je jako žadatel o azyl
omezen na osobní svobodě. Nemůže tak vycestovat do své vlasti, aby získal podklady tam.
Stěžovatel proto navrhl, aby kasační soud napadený rozsudek zrušil a vrátil věc krajskému soudu
k dalšímu řízení.
[5] Žalovaný ve vyjádření ke kasační stížnosti uvedl, že stěžovatel ve správním řízení
neprokázal, že Ukrajinu nelze považovat za bezpečnou zemi původu, resp. rozsah a obsah
jím sdělených informací neodůvodňoval závěr, že by Ukrajina pro něj nepředstavovala
bezpečnou zemi původu. Stěžovatelem uváděné potíže s osobou, jíž stěžovatel dluží, jsou zcela
řešitelné za pomoci ukrajinského právního řádu a před tamějšími státními orgány. Rozhodnutí
žalovaného i napadený rozsudek krajského soudu jsou založeny na dostatečném množství
relevantních informací a krajský soud postupoval ve shodě s ustálenou judikaturou. Žalovaný
proto navrhl, aby kasační soud stížnost odmítl jako nepřijatelnou, případně zamítl pro její
nedůvodnost.
III. Posouzení Nejvyšším správním soudem
[6] Nejvyšší správní soud při posuzování kasační stížnosti nejprve hodnotil, zda jsou splněny
podmínky řízení. Kasační stížnost je přípustná a podaná oprávněnou osobou. Jedná se však
o věc, v níž před krajským soudem rozhodoval specializovaný samosoudce, a proto se soud podle
§104a s. ř. s. zabýval otázkou, zda kasační stížnost svým významem podstatně přesahuje zájmy
stěžovatele. Není-li tomu tak, Nejvyšší správní soud kasační stížnost odmítne jako nepřijatelnou.
Institut nepřijatelnosti a jeho dopady do soudního řízení správního kasační soud podrobně
vyložil již v usnesení ze dne 26. 4. 2006, č. j. 1 Azs 13/2006 - 39, č. 933/2006 Sb. NSS., ve kterém
vymezil typové situace, v nichž je kasační stížnost přijatelná. O přijatelnou kasační stížnost
se dle tohoto rozhodnutí může jednat v následujících typových případech: (1) kasační stížnost
se dotýká právních otázek, které dosud nebyly vůbec či nebyly plně řešeny judikaturou
Nejvyššího správního soudu; (2) kasační stížnost se týká právních otázek, které jsou dosavadní
judikaturou řešeny rozdílně; (3) kasační stížnost bude přijatelná pro potřebu učinit judikaturní
odklon; (4) pokud by bylo v napadeném rozhodnutí městského soudu shledáno zásadní
pochybení, které mohlo mít dopad do hmotněprávního postavení stěžovatele.
[7] Nejvyšší správní soud dospěl k závěru, že v případě stěžovatele podmínky přijatelnosti
kasační stížnosti splněny nejsou. Sám stěžovatel spatřuje přijatelnost kasační stížnosti
v pochybení krajského soudu, který měl akceptovat nedostatečně zjištěný skutkový stav, pokud
jde o účinnost ochrany stěžovatele v zemi původu. Kasační soud však takové pochybení, zvláště
má-li být zásadní, neshledal a nenalezl ani jiné důvody pro přijatelnost kasační stížnosti.
[8] Stěžovatel založil žádost o mezinárodní ochranu na svých obavách z pronásledování
ze strany soukromé osoby, jíž dluží finanční prostředky a která má podle stěžovatele pocházet
z kriminálního prostředí (jak uvedl v žalobě, má příslušet k místní mafii). K otázce
pronásledování nestátními aktéry a požadavkům účinnosti ochrany ze strany země původu však
již existuje početná judikatura kasačního soudu, s níž je napadený rozsudek v souladu (viz např.
rozsudky ze dne 31. 10. 2003, č. j. 4 Azs 23/2003–65, ze dne 18. 12. 2003, č. j. 3 Azs 48/2008-57,
ze dne 24. 11. 2016, č. j. 5 Azs 251/2016-19, nebo ze dne 15. 2. 2017, č. j. 1 Azs 312/2016–31
a další). Podle ní musí u soukromých osob jako původců pronásledování nebo vážné újmy
přistoupit k samotnému pronásledování také záměrná nečinnost státních orgánů či jejich
neschopnost poskytovat ochranu před původci pronásledování (viz rozsudky Nejvyššího
správního soudu ze dne 22. 12. 2005, č. j. 6 Azs 479/2004-41, ze dne 14. 6. 2007, č. j.
9 Azs 49/2007-68, nebo ze dne 31. 10. 2008, č. j. 5 Azs 50/2008-62). Vyhrožování ze strany
soukromých osob nelze považovat za pronásledování nebo vážnou újmu ve smyslu zákona
o azylu, jestliže ze zpráv, které byly podkladem pro rozhodnutí správního orgánu, vyplývá,
že politický systém v zemi původu dává občanům možnost domáhat se ochrany svých práv
u státních orgánů, a tyto skutečnosti nebyly v řízení vyvráceny (srov. rozsudek Nejvyššího
správního soudu ze dne 1. 10. 2008, č. j. 4 Azs 38/2003–36).
[9] Nejvyšší správní soud se již také zabýval specifickou situací, kdy žadatel o mezinárodní
ochranu namítal obavy ze strany příslušníků kriminálních skupin (mafie) na Ukrajině (usnesení ze
dne 7. 6. 2021, č. j. 1 Azs 50/2021-42). I v tomto případě zopakoval, že vyčerpání prostředků
ochrany nelze po žadateli o mezinárodní ochranu požadovat pouze tehdy, pokud informace
o zemi původu ukazují na opodstatněnost žadatelovy nedůvěry (rozsudek ze dne 30. 9. 2008, č. j.
5 Azs 66/2008-70).
[10] Nejvyšší správní soud také vyslovil, že uvedené závěry plynoucí z citované judikatury jsou
použitelné i v případě, kdy je předmětem soudního přezkumu nikoliv věcné projednání azylové
žádosti stěžovatele, ale rozhodnutí o zamítnutí žádosti podle §16 odst. 2 zákona o azylu (srov.
usnesení ze dne 27. 7. 2021, č. j. 8 Azs 87/2021-37). V takovém případě pak leží hlavní
odpovědnost za prokázání toho, že se o bezpečnou zemi původu nejedná, na žadateli (viz např.
rozhodnutí Nejvyššího správního soudu ze dne 8. 10. 2020, č. j. 10 Azs 232/2020-32, ze dne
23. 9. 2020, č. j. 6 Azs 209/2020-29, ze dne 24. 9. 2020, č. j. 1 Azs 49/2020-32, ze dne
30. 9. 2020, č. j. 9 Azs 185/2020-30, ze dne 24. 11. 2020, č. j. 4 Azs 229/2020-32, ze dne
4. 12. 2020, č. j. 3 Azs 129/2020-68, ze dne 11. 11. 2020, č. j. 6 Azs 240/2020-34, či ze dne
17. 2. 2021, č. j. 7 Azs 347/2020-23). Pokud se tedy udělení mezinárodní ochrany domáhá žadatel
ze země náležející mezi bezpečné země původu, je jeho úkolem přesvědčit žalovaného, že žádost
nelze zamítnout podle §16 odst. 2 zákona o azylu, ale že jeho mimořádný příběh odůvodňuje
věcné posouzení žádosti podle zákona o azylu.
[11] Napadený rozsudek krajského soudu je s touto předchozí judikaturou v souladu: Ukrajina
je považována za bezpečnou zemi původu a žalovaný navíc shromáždil a založil do spisu
informace obecně dokládající (systémovou) efektivitu ochrany ze strany státních orgánů. V řízení
pak nevyšlo najevo nic, co by toto hodnocení zpochybnilo a ani sám stěžovatel kromě obecného
a paušálního tvrzení, že dluží osobě z kriminálního prostředí (teprve v žalobě označil tuto osobu
za příslušnou k místní mafii), nepředložil žádná další tvrzení podporující to, že má obavy
z pronásledování místní mafií a že je ochrana ze strany státních orgánů v tomto konkrétním
případě nedostačující. Jinak řečeno to byl stěžovatel, kdo měl prokázat, že Ukrajinu za bezpečnou
zemi ve vztahu k jeho osobě považovat nelze; rozsah a obsah jím sdělených informací
však v daném případě takový závěr neodůvodňoval (srov. obdobně usnesení ze dne 24. 6. 2021,
č. j. 7 Azs 65/2021-32). Pokud v kasační stížnosti stěžovatel namítá, že byl omezený na osobní
svobodě a nemohl vycestovat na Ukrajinu, aby zde shromáždil poklady, pak je třeba uvést,
že v takové situaci se ocitá každý žadatel o mezinárodní ochranu. Unesení důkazního břemene
žadatele pocházejícího z bezpečné země původu nevyžaduje hledat důkazní prostředky v zemi
původu; postačí přinejmenším konkrétněji tvrdit a prokazovat, že v případě žadatele je domněnka
bezpečné země původu vyvrácena. V daném případě však stěžovatel ani blíže neuvedl, z čeho
dovozuje, že jeho věřitel pochází z kriminálního (či přímo mafiánského) prostředí.
[12] Ustálená a vnitřně jednotná judikatura Nejvyššího správního soudu tedy poskytuje
dostatečnou odpověď na námitky uvedené v kasační stížnosti a Nejvyšší správní soud neshledal
žádné další důvody pro přijetí kasační stížnosti k věcnému projednání. Proto kasační stížnost
odmítl jako nepřijatelnou podle §104 odst. 1 s. ř. s.
[13] O náhradě nákladů řízení soud rozhodl podle úspěchu ve věci v souladu s §60 odst. 1
větou první s. ř. s. ve spojení s §120 s. ř. s. Soud o nákladech nerozhodoval podle §60 odst. 3
s. ř. s., přestože kasační stížnost odmítl, a to s ohledem na závěry usnesení rozšířeného senátu
ze dne 25. 3. 2021, č. j. 8 As 287/2020-33, č. 4170/2021 Sb. NSS (srov. obdobně usnesení ze dne
16. 6. 2021, č. j. 9 As 83/2021-28). Stěžovatel s kasační stížností nebyl úspěšný, proto nemá právo
na náhradu nákladů řízení. Žalovanému se náhrada nákladů řízení o kasační stížnosti nepřiznává,
neboť náklady mu nad rozsah jeho běžné úřední činnosti nevznikly.
[14] Usnesením krajského soudu ze dne 11. 2. 2021, č. j. 1 9 Az 4/2021-16, byl stěžovateli
ustanoven jako zástupce advokát Mgr. Ladislav Bárta. Ustanovenému zástupci platí hotové výdaje
a odměnu za zastupování stát (§35 odst. 10 ve spojení s §120 s. ř. s.). Zástupci stěžovatele náleží
odměna za jeden úkon právní služby spočívající v sepisu a podání kasační stížnosti [§11 odst. 1
písm. d) vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování
právních služeb (advokátní tarif)], ve výši 3.100 Kč [§7 bod 5 ve spojení s §9 odst. 4 písm. d)
advokátního tarifu], a dále 300 Kč jako paušální náhrada hotových výdajů (§13 odst. 4
advokátního tarifu). Celkem tedy ustanovenému zástupci náleží odměna ve výši 3.400 Kč, která
mu bude vyplacena z účtu Nejvyššího správního soudu do 30 dnů od právní moci tohoto
usnesení.
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 1. září 2021
JUDr. Ivo Pospíšil
předseda senátu