ECLI:CZ:NSS:2021:10.AZS.266.2021:102
sp. zn. 10 Azs 266/2021 - 102
ROZSUDEK
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Zdeňka Kühna a soudkyň
Michaely Bejčkové a Sylvy Šiškeové v právní věci žalobce: S. N., zast. advokátkou JUDr. Irenou
Sopkovou, Na Klaudiánce 781/19, Praha 4 – Podolí, proti žalované: Komise pro rozhodování
ve věcech pobytu cizinců, nám. Hrdinů 1634/3, Praha 4 – Nusle, proti rozhodnutí žalované
ze dne 17. 3. 2021, čj. MV-24398-5/SO-2021, v řízení o kasační stížnosti žalobce proti rozsudku
Krajského soudu v Plzni ze dne 22. 6. 2021, čj. 57 A 64/2021-81,
takto:
I. Kasační stížnost se zamí t á.
II. Žádný z účastníků n emá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
I. Vymezení věci
[1] Žalobce (stěžovatel) je státním příslušníkem Arménie. Do ČR přicestoval v roce 2002.
V srpnu 2003 se oženil s občankou ČR a získal povolení k trvalému pobytu. Rozhodnutím ze dne
9. 12. 2020 Ministerstvo vnitra zrušilo stěžovateli povolení k trvalému pobytu [výrok I; §87l
odst. 1 písm. a) zákona č. 326/1999 Sb., o pobytu cizinců na území České republiky], stanovilo
lhůtu k vycestování z území v délce 30 dnů od právní moci rozhodnutí a zároveň mu udělilo
výjezdní příkaz s platností 30 dnů od právní moci rozhodnutí (výrok II). K odvolání stěžovatele
žalovaná rozhodnutím ze dne 17. 3. 2021 potvrdila výrok I rozhodnutí ministerstva a změnila
výrok II rozhodnutí ministerstva tak, že stanovila lhůtu k vycestování z českého území na 30 dnů
od právní moci rozhodnutí žalované a udělila výjezdní příkaz s platností na 30 dnů od právní
moci rozhodnutí žalované. Stěžovatel se proti rozhodnutí žalované bránil žalobou, kterou krajský
soud zamítl.
II. Kasační stížnost a vyjádření žalované
[2] Stěžovatel podal proti rozsudku krajského soudu kasační stížnost. Správní orgány
mu prý neměly zrušit trvalý pobyt jen proto, že byl odsouzen za několik trestných činů.
Stěžovatel má za to, že trestná činnost, za kterou byl odsouzen, nebyla závažným
protispolečenským jednáním ohrožujícím bezpečnost v ČR. Šlo o projevy náhlého emotivního
vzplanutí. Stěžovatel není násilník, navštívil psychologa a nechal se vyšetřit. Trestné činnosti
lituje, dochází na psychologické terapie. Dále stěžovatel tvrdí, že napadené rozhodnutí
ho nepřiměřeně zasáhlo na právu na soukromý nebo rodinný život. V ČR žije 17 let,
má zde nemocnou manželku a děti, o které pečuje. Sám má vážné zdravotní problémy.
[3] Kasační stížnost podal též předchozí advokát stěžovatele. Tato kasační stížnost došla
soudu až poté, co NSS obdržel novou plnou moc udělenou stěžovatelem nynější advokátce.
Proto k obsahu kasační stížnosti podané předchozím advokátem NSS nepřihlédl.
[4] Žalovaná navrhuje zamítnutí kasační stížnosti. Stěžovatel v replice s žalovanou
nesouhlasí.
III. Právní hodnocení Nejvyššího správního soudu
[5] Kasační stížnost není důvodná.
[6] Tento spor se točí kolem dvou otázek, které navazují na znění §87l odst. 1 písm. a)
zákona o pobytu cizinců, a to splnění prvotní podmínky pro zrušení trvalého pobytu
(cizinec ohrožuje bezpečnost státu nebo závažným způsobem narušuje veřejný pořádek), a následně podmínky,
že rozhodnutí o zrušení trvalého pobytu nesmí nepřiměřeně zasáhnout do cizincova soukromého
nebo rodinného života.
[7] Jakkoli stěžovatel zaslal soudu výpravnou kasační stížnost, její valná část neobsahuje
kasační body (s. 1 až 7). Stěžovatel pouze vlastními slovy rekapituluje správní řízení a řízení
před krajským soudem. V této části kasační stížnost nijak nezpochybňuje důvody rozsudku
krajského soudu, který napadá. Dokonce na tento rozsudek ani nijak nereaguje (srov. podobně
usnesení ze dne 30. 6. 2020, čj. 10 As 181/2019-63, č. 4051/2020 Sb. NSS, body 10 až 12).
[8] Ve zbytku na s. 7 až 12 stěžovatel snesl kasační námitky, které jsou zčásti nepřípustné
(III.A.), zčásti se míjejí s podstatou sporu (III.B.), ve zbytku pak jsou nedůvodné (III.C.).
III. A. Ne bis in idem
[9] Podle §104 odst. 4 s. ř. s. je nepřípustná námitka, že správní orgány stěžovatele podruhé
potrestaly za trestné činy, za které již byl potrestán v trestním řízení. Tuto námitku ani související
argumenty stěžovatel neuplatnil v řízení o žalobě. Pro úplnost NSS dodává, že i pokud by tato
výtka byla přípustná, nebyla by důvodná. Ostatně sám stěžovatel ve druhém odstavci na s. 9
kasační stížnosti (rozporně s předchozí argumentací) přiznává, že rozhodnutí dle §87l odst. 1
zákona o pobytu cizinců není trestní sankcí, ale individuálním preventivním opatřením.
Totéž nedávno řekl i Ústavní soud, dle něhož „rozhodnutí o zrušení povolení k trvalému pobytu
je nesankční povahy; je správním rozhodnutím, které obsahově vyjadřuje zájem státu na tom, aby se jím dotčený
cizinec na území státu nezdržoval - není sankcí, ale individuálně preventivním správním opatřením,
které primárně nesleduje represivní účel“ (nález ze dne 16. 12. 2020, sp. zn. I. ÚS 945/20, body 28
až 30, včetně odkazů na judikaturu ESLP a NSS).
III. B. Argumentace §87l odst. 1 písm. e) a f) zákona o pobytu cizinců se míjí s předmětem tohoto sporu
[10] Stěžovatel vytrvale v kasační stížnosti argumentuje, že jej český soud neodsoudil
za spáchání úmyslného trestného činu k nepodmíněnému trestu odnětí svobody. Tuto tezi různě
rozvíjí a navazuje na ni dalšími výtkami. Takováto argumentace však směřuje k §87
odst. 1 písm. e) zákona o pobytu cizinců. Na konci s. 9 kasační stížnosti pak argumenty vznáší
ve vztahu k §87 odst. 1 písm. f) zákona o pobytu cizinců, dle něhož ministerstvo zruší trvalý
pobyt cizinci, který byl soudem České republiky v nejméně 3 případech pravomocně odsouzen za spáchání
úmyslného trestného činu, za podmínky, že od právní moci posledního odsouzení do zahájení řízení o zrušení
povolení k trvalému pobytu neuplynula doba delší než 1 rok.
[11] Veškerá argumentace, která souvisí se zrušením trvalého pobytu rozhodnutím
dle §87l odst. 1 písm. e) a f) zákona o pobytu cizinců, se ovšem míjí s předmětem tohoto sporu.
V nynější věci stěžovatel nepozbyl pobytového titulu na základě právě cit. ustanovení,
ale dle §87l odst. 1 písm. a), jelikož správní orgány zjistily, že ohrožuje bezpečnost státu nebo závažným
způsobem narušuje veřejný pořádek. Stěžovatel tedy polemizuje s důvodem pro zrušení trvalého
pobytu, který správní orgány v jeho věci vůbec nepoužily.
III. C. Správní orgány dospěly ke správnému závěru, že stěžovatel závažně narušuje veřejný pořádek; jejich
rozhodnutí je též přiměřené
[12] NSS připouští, že některé dílčí (jinak mimoběžné) argumenty stěžovatele nepřímo souvisí
také s rozhodnutím dle §87l odst. 1 písm. a) zákona o pobytu cizinců (zmatenost argumentace
lze přičíst na vrub advokátce). Ovšem ani tyto argumenty nejsou důvodné.
[13] Jak správně vysvětlil krajský soud, správní orgány se řádně zabývaly otázkou,
zda stěžovatel závažně ohrožuje zájmy společnosti. Stěžovateli nezrušily povolení k trvalému
pobytu mechanicky a jen na základě toho, že byl čtyřikrát odsouzen. Pokud by tak učinily, bylo
by to samozřejmě v rozporu s §87l odst. 1 písm. a) zákona o pobytu cizinců. Závěr o tom,
že stěžovatel ohrožuje bezpečnost státu či závažným způsobem narušuje veřejný pořádek,
založily na tom, že se jednalo o násilnou trestnou činnost, která postupem času gradovala.
Stěžovatel ji v posledních letech páchal ve stále kratších intervalech a nebylo zřejmé, že by trestné
činnosti litoval (k trestným činům, za které byl stěžovatel pravomocně odsouzen, se NSS vyjádří
podrobněji v bodě [22] níže). K tomu přistupují další skutečnosti uvedené v utajované informaci,
z níž jak správní orgány, tak správní soudy vyčetly mj. to, že stěžovatel se na hraně zákona
pohybuje soustavně, jakkoli byl pravomocně odsouzen zatím pouze ve čtyřech případech (k práci
s utajovanou informací viz bod [25] níže).
[14] Obecné námitky, v nichž se stěžovatel dovolává čl. 27 odst. 2 směrnice 2004/38/ES
*
,
Listiny základních práv EU, čl. 4 odst. 1 protokolu č. 7 k Úmluvě o ochraně lidských práv
a základních svobod či Listiny základních práv a svobod, jsou tedy nedůvodné. Stěžovateli
neprospívají ani početné odkazy na judikaturu či zprávu ombudsmanky na s. 8, jelikož nepřišel
o povolení k trvalému pobytu jen na základě toho, že byl odsouzen. Klíčové je, že Ministerstvo
vnitra zohlednilo charakter trestných činů, kterých se stěžovatel opakovaně dopouštěl. Žalovaná
a také krajský soud věnovaly tomuto mimořádnému případu mimořádnou pozornost.
Nerozhodly ukvapeně. Naopak poctivě zkoumaly, zda stěžovatelem opakované násilí,
pro které byl odsouzen, ve spojení s dalšími skutečnostmi, které vyplynuly z utajované informace,
odůvodňuje závěr o ohrožení veřejného pořádku (s. 7 a násl. napadeného rozhodnutí a body 41
až 46 rozsudku krajského soudu).
[15] Na tom nic nemění obecné tvrzení, že stěžovatel své trestné činnosti vždy litoval.
Nic takového NSS ze spisu nezjistil. NSS má za to, že skutečnou lítost nad násilím, které spáchal,
by stěžovatel nejlépe vyjádřil tím, že by násilí neopakoval. Tak tomu ovšem není. Za lítost
rozhodně nelze považovat, že stěžovatel v krátké době vždy zaplatil peněžité tresty,
které mu uložil soud. Stěžovatel tím splnil trest, žádnou lítost neprojevil (ostatně jinak
*
směrnice Evropského parlamentu a Rady 2004/38/ES ze dne 29. 4. 2004, o právu občanů Unie a jejich rodinných
příslušníků svobodně se pohybovat a pobývat na území členských států. Úř. věst. L 158, 30. 4. 2004, s. 77-123,
zvláštní vydání v českém jazyce: Kapitola 05 Svazek 005, s. 46-61
by se mu tresty proměnily na odnětí svobody). Nejde ani o nějakou mladickou nerozvážnost,
jak stěžovatel nyní tvrdí: dvou trestných činů se dopustil teprve nedávno. Za projev lítosti nelze
považovat ani to, že navštívil psychologa a podrobuje se terapiím. Navíc stěžovatel uplatnil
tvrzení o návštěvě psychologa poprvé až v kasační stížnosti, a tedy NSS k tomu nemůže přihlížet
(§109 odst. 5 s. ř. s.). Z ničeho neplyne, že by se stěžovatel obětem trestné činnosti například
omluvil nebo že by se snažil způsobené bezpráví jinak zmírnit, např. obecně prospěšnou
či charitativní činností.
[16] Stěžovatel má za to, že správní orgány a krajský soud nedostatečně posuzovaly
přiměřenost zásahu do soukromého a soukromého života.
[17] Krajský soud k tomu správně poznamenal, že ve vztahu k zásahu rozhodnutí
do jeho soukromého a rodinného života stěžovatel v řízení před ministerstvem jako správním
orgánem I. stupně netvrdil nic. Navzdory tomu, že pro tuto otázku jsou stěžejní skutečnosti,
které uvede sám cizinec, stěžovatel se nijak nevyjádřil (srov. rozsudek ze dne 4. 4. 2019,
čj. 9 Azs 72/2019-32, bod 23). Ministerstvo vnitra přesto z úřední činnosti posoudilo,
zda rozhodnutí stěžovatele nepřiměřeně nezasáhne na jeho právech (s. 5 a násl. rozhodnutí).
Mohlo ovšem posoudit jen ty skutečnosti, které mu byly v době rozhodování známy nebo
v průběhu správního řízení vyšly najevo (rozsudek ze dne 7. 4. 2011, čj. 5 As 7/2011-48,
č. 2412/2011 Sb. NSS).
[18] Stěžovatel začal být v tomto směru aktivní až v odvolacím řízení. Poprvé tvrdil,
že jeho (zletilá) dcera Tamara studuje, on ji psychicky a finančně podporuje. Namítl,
že ministerstvo nezohlednilo, že má v Česku ještě jednu dceru (neuvedl ale ani její jméno),
se kterou žije ve společné domácnosti (to však nespecifikoval ani nedoložil). Následně doložil
rodný list M. N., narozené v roce X, v němž je jako matka uvedena stěžovatelova manželka M. a
jako otec pan V. M., a to společně s tvrzením, že se jedná o druhou (biologickou) dceru.
Současně žádal, aby mu žalovaná umožnila předložit v odvolání avizované důkazy, jakmile je
bude mít k dispozici. Dále poukázal na údajně novou skutečnost, kterou nemohl uplatnit dříve,
že jeho manželka Marina aktuálně podstupuje léčbu, což doložil lékařskou zprávou v němčině.
[19] Stěžovatel pak až v žalobě tvrdil, že manželka má onkologické onemocnění, se kterým
byla léčena v letech 2013 a 2018 a nejnověji podstoupila operační zákrok v německém
Heidelbergu, kde byla hospitalizována od 27. 1. 2021 do 3. 2. 2021. Stejně tak až v žalobě blíže
popsal vztah s mladší dcerou M. a soudu doložil znalecký posudek o tom, že je jejím biologickým
otcem.
[20] Podle NSS správní orgány nepochybily, pokud na základě stroze uvedených a dílem
nedoložených tvrzení neshledaly, že rozhodnutí o zrušení trvalého pobytu nebude nepřiměřené.
Rozsah a kvalita posouzení přiměřenosti závisí na tom, co cizinec ve správním řízení konkrétně
tvrdil a osvědčil, resp. co vyplynulo z obsahu správního spisu. Správní orgány nemusí zjišťovat
další skutečnosti, resp. uvažovat nad všemi myslitelnými kritérii (bod [17] shora). Jak NSS uvádí
níže, rozhodnutí není nepřiměřené ani poté, co stěžovatel doplnil další tvrzení o zásahu
do soukromého a rodinného života (k tomu bod [35] níže).
[21] NSS připomíná, že přiměřenost zásahu rozhodnutí do soukromého a rodinného života
zkoumá tak, že poměřuje „něco k něčemu“, v tomto případě veřejný zájem na bezpečnosti státu
a ochranu veřejného pořádku k soukromému a rodinnému životu stěžovatele (srov. rozsudek
ze dne 6. 8. 2013, čj. 8 As 68/2012-39, bod 35 a tam cit. judikaturu). V tomto případě na jedné
straně stojí opakovaná násilná trestná činnost a další hrozby spojené s osobou stěžovatele,
na straně druhé pak rodina - nemocná manželka, dcery a podlomené zdraví stěžovatele.
[22] NSS nemá pochyb, že stěžovatel ohrožuje veřejný pořádek. V ČR spáchal několik
trestných činů. Poprvé doslova pár měsíců poté, co do ČR přicestoval. V poslední době
se jeho trestná činnost stupňuje.
• Dle rozsudku Okresního soudu v Karlových Varech ze dne 24. 11. 2003, sp. zn. 6 T 42/2003, stěžovatel
v lednu 2003 během zásahu policistů, kteří řešili potyčku tří mužů cizí národnosti, mj. sám sebe začal
fackovat do obličeje s výkřiky „proč mě bijete, já jsem nic neudělal“, pak neuposlechl výzvy policistů, jednoho
se pokusil fyzicky napadnout úderem do obličeje, během převozu služebním vozem je verbálně napadal,
vyhrožoval jim fyzickou likvidací, nasazenými pouty se pokoušel do hlavy udeřit i policistu, který vozidlo
řídil. Za sbíhající se trestné činy útoku na veřejného činitele a výtržnictví mu soud uložil peněžitý trest
ve výměře 25 tis. Kč.
• V brzkých ranních hodinách v srpnu 2015 stěžovatel řídil motorové vozidlo zn. Porsche Cayenne
po konzumaci většího množství alkoholických nápojů; v krvi měl 1,77 g/kg alkoholu. Spáchal tedy přečin
ohrožení pod vlivem návykové látky, za což mu Okresní soud v Karlových Varech uložil peněžitý trest
ve výši 50 tis. Kč (rozsudek ze dne 1. 12. 2015, sp. zn. 4 T 127/2015).
• Dále stěžovatel spáchal sbíhající se přečiny vydírání, výtržnictví a nebezpečného vyhrožování,
jelikož v lednu 2019 od 5:30 do 5:43 hod v herně, v níž mu její provozovatel zakázal z důvodu předchozího
agresivního jednání hrát hazardní hry, vulgárně nadával a urážel pracovnici herny, že přijde o práci
a že ji zabije, pokud ho v baru nenechá a neobslouží ho. Dále vyhrožoval hostu herny, který se zastal
této pracovnice, říkal mu, ať mlčí, nebo ho zabije, a také vyhrožoval přivolanému pracovníku bezpečnostní
agentury, že přijde o práci a že ho zabije. Rovněž bezdůvodně udeřil otevřenou dlaní do obličeje dalšího
hosta herny, který si šel zakouřit na zahrádku. Okresní soud v Karlových Varech mu za to uložil peněžitý
trest ve výši 30 tis. Kč (trestní příkaz ze dne 28. 2. 2019, sp. zn. 7 T 9/2019).
• Tentýž soud stěžovatele shledal vinným z přečinu výtržnictví a přečinu ublížení na zdraví ve stadiu pokusu,
jelikož v červnu 2020 v brzkých ranních hodinách v jiné herně slovně a fyzicky napadl jiného člověka, začal
mu bezdůvodně nadávat, dal mu facku a následně po něm hodil skleněný půllitr s pivem, který ho zasáhl
do hlavy a způsobil mu tržnou ránu na čele. Okresní soud mu uložil trest odnětí svobody v trvání sedmi
měsíců, který podmíněně odložil, dále zákaz návštěv restauračních zařízení, barů a heren za účelem požívání
alkoholických nápojů a peněžitý trest ve výměře 40 tis. Kč.
[23] Stěžovatel je tedy recidivista. Z jeho dosavadního jednání nelze usuzovat,
že by se napravil či vůbec chtěl napravit. Naopak, lze předpokládat, že jednání v červnu 2020
nebylo jeho posledním střetem se zákonem. Nejde ani o žádnou drobnou či majetkovou
kriminalitu. Jde o násilnou trestnou činnost, kterou stěžovatel několikrát úmyslně opakoval. Není
ani zřejmé, jak by (slovy kasační stížnosti) správní orgány měly přihlédnout k nižší míře zapojení
stěžovatele do trestné činnosti, jelikož shora popsané činy páchal stěžovatel sám. S výjimkou
řízení pod vlivem alkoholu v srpnu 2015 je trestná činnost podobná – jako by ji stěžovatel páchal
dle „výtržnické“ šablony. V lednu 2019 vyhrožoval smrtí ženě a dokonce fyzicky zaútočil
na jiného člověka. V červnu 2020 jinému bezdůvodně nadával a hodil po něm těžký skleněný
půllitr s pivem. Stěžovatel tedy nezůstává jen u výhrůžek, ale výhrůžky proměňuje v násilí.
Správní orgány vyhodnotily stěžovatelovu osobnost správně. Není třeba jen trpně čekat,
až stěžovatel spáchá další trestný čin, za který bude odsouzen k nepodmíněnému trestu odnětí
svobody [čímž by se aktivovala možnost zrušit povolení k trvalému pobytu dle §87l odst. 1
písm. e) zákona o pobytu cizinců].
[24] Shora uvedeným skutečnostem odpovídají i skutečnosti uvedené v utajované informaci
čj. V208/2020-OAM. NSS v případě rozhodování na základě utajovaných informací konstantně
judikuje, že podobné zprávy nesmí být jen vyjádřením názoru jejich zpracovatele, bez patřičného
skutkového podkladu zachyceného ve spise a soudem ověřitelného. Žalovaný i správní soudy
musí mít možnost zhodnotit věrohodnost a přesvědčivost utajované informace a její relevanci
ve vztahu k předmětu řízení (takto např. usnesení rozšířeného senátu ze dne 1. 3. 2016,
čj. 4 As 1/2015-40, č. 3667/2018 Sb. NSS, bod 32, které se sice týká bezpečnostních prověrek,
ovšem tam provedené úvahy jsou přiměřeně aplikovatelné též na věci pobytové; srov. též
rozsudek NSS ze dne 22. 9. 2021, čj. 1 Azs 153/2021-78, bod 20). Tyto informace musí být
dostatečně konkrétní, nesmí být jen obecné. Smyslem a účelem soudní kontroly rozhodování
na základě utajovaných informací je mj. zajistit, aby byly používány pouze informace skutečné
a věrohodné, ne vyfabulované, a aby tyto informace poskytovaly dostatečně přesný a spolehlivý
skutkový základ pro právní posouzení věci (srov. rozsudek ze dne 12. 3. 2020,
čj. 2 Azs 259/2019-28, č. 4031/2020 Sb. NSS, bod 22).
[25] NSS zdůrazňuje, že použití utajovaných informací v řízení o zrušení trvalého pobytu
je výjimečné a v řízení před soudy podstatně oslabuje procesní práva stěžovatele hájit se proti
obviněním, o jejichž podstatě nic konkrétního neví. Tím se omezuje též kontradiktornost řízení
před správním soudem. Na druhou stranu to posiluje roli soudu, který musí vybočit z přísné
vázanosti žalobními či kasačními námitkami (§75 odst. 2 s. ř. s.). NSS bere vážně úkoly, které
mu dává judikatura ESLP. V rozsudku velkého senátu ze dne 19. 9. 2017, Regner proti České
republice, č. 35289/11, §66, ESLP odkázal též na cit. usnesení rozšířeného senátu 4 As 1/2015
a potvrdil soulad judikatury NSS s požadavky Úmluvy o ochraně lidských práv a základních
svobod. Jak z pohledu práva na spravedlivý proces obecně, tak z pohledu práva na rovnost zbraní
není zpřístupnění všech relevantních důkazů absolutním právem, pokud zde existují převažující
zájmy na ochraně národní bezpečnosti, případně další zájmy, které je třeba vyvažovat oproti
právům účastníka řízení. Judikatura ESLP však zdůraznila, že pro soulad stávající praxe
s Úmluvou nesmí být české správní soudy omezeny jen na přezkoumání rozhodnutí z důvodů
namítaných stěžovatelem (Regner, §§152 násl.).
[26] Správní soudy v této věci mají neomezený přístup k utajovanému dokumentu, na kterém
správní orgány založily odůvodnění. NSS zvážil též potřebu a vhodnost odtajnění utajované
zprávy, ovšem s ohledem na její obsah dospěl k závěru, že k jejímu dalšímu utajení existuje
rozumný důvod. Obsah zprávy by totiž mohl usnadnit osobám napojeným na mimořádně
závažnou kriminalitu mezinárodní povahy rozkrýt, co o jejich činnosti ví česká policie. Důležité
je též to, že v nynější věci poskytuje utajovaná informace jen dílčí základ pro rozhodnutí o zrušení
trvalého pobytu. Podstatnější část důvodů rozhodnutí stěžovatel zná a NSS je popsal výše.
[27] Senát NSS se také v souladu s požadavky judikatury ESLP v nynější věci seznámil
s utajovanou částí správního spisu. Po pečlivém prostudování dospěl k závěru, že informace, na
kterých správní orgány zčásti založily svůj závěr o bezpečnostním riziku představovaném
stěžovatelem ve smyslu §87l odst. 1 písm. a) zákona o pobytu cizinců, výše uvedené požadavky
splňují. Utajované informace vytvářejí plastický, dlouhodobý a poměrně ucelený obraz o tom,
jaké činnosti a kontakty stěžovatel v ČR rozvíjí ve vztahu ke skutečně nebezpečnému
kriminálnímu prostředí. Je zřejmé, že se nejedná o informace vypovídající o jednorázové
aktivitě stěžovatele, ale naopak jde o mozaiku skutečností probíhajících dlouhodobě (podobně
2 Azs 259/2019, bod 21).
[28] Oproti těmto závažným skutečnostem stojí stěžovatelův zájem na zachování soukromého
a rodinného života v ČR. Přiměřenost zásahu do života cizince je vždy nutné odvíjet od intenzity
porušení veřejného pořádku. Čím vyšší je intenzita porušení veřejného pořádku, tím větší mohou
být i dopady rozhodnutí o zrušení pobytu do soukromého a rodinného života cizince
(srov. rozsudky ze dne 12. 1. 2017, čj. 10 Azs 312/2016-59, bod 31 a ze dne 19. 10. 2016,
čj. 2 Azs 147/2016-30, bod 22).
[29] Stěžovatel v ČR pobývá již od roku 2002, má zde nemocnou manželku, kterou vozí
k lékaři do Německa, dále zde má zletilou dceru, která dle jeho tvrzení zamýšlí v ČR studovat,
a také nezletilou dceru, o které tvrdí, že s ním žije ve společné domácnosti.
[30] NSS si je vědom složité situace, v níž se stěžovatelova rodina nachází poté, co správní
orgány zrušily jeho povolení k trvalému pobytu. Avšak jejich obtíže nepřeváží nad naléhavou
potřebou chránit před stěžovatelem zdejší veřejný pořádek (body [22] a [23] shora). NSS sdílí
názor krajského soudu, že stěžovatelova manželka, stejně jako jeho dvě dcery, se v ČR obejdou
bez jeho trvalé přítomnosti. Stěžovatel nijak nevyvrací závěr krajského soudu, že jeho manželka
nevyžadovala soustavnou péči po prodělání chirurgických zákroků v letech 2013, 2018 a 2021.
Netvrdil, že by byla odkázána výlučně na jeho péči a nemohla se vrátit do plnohodnotného
života. Snad jen na jednom místě na s. 11 kasační stížnosti uvádí, že manželka není
schopna se o sebe sama postarat, aniž toto tvrzení nějak rozvíjí. Pro úplnost NSS poznamenává,
že o intenzivní péči o manželku či děti snad ani nelze uvažovat, pokud stěžovatel v nočních
či brzkých ranních hodinách tráví čas v hernách (viz bod [22] shora).
[31] NSS také souhlasí se závěrem, že citová a finanční závislost jeho starší zletilé dcery T.
nepřevažuje nad potřebou ochrany veřejného pořádku. Dvaadvacetiletá osoba se musí sama
vyrovnat s odloučením od otce. Otec ji ve studiu navíc může finančně podporovat i ze zahraničí.
[32] Rozhodnutí není nepřiměřené ani ve vztahu k mladší dceři M., na kterou
si stěžovatel „vzpomněl“ až v odvolacím řízení. V odvolacím řízení tvrdil – aniž to žalované
jakkoli doložil – že se podílí na její výchově a že je na stěžovateli závislá. M. ovšem měla
evidováno jiné místo trvalého bydliště než stěžovatel. Ve správním řízení stěžovatel neprokázal,
že by M. byla na něm závislá. Stěžovateli nic nebránilo předložit důkazy o biologickém otcovství
M. (znalecký posudek, čestné prohlášení matričního otce či čestná prohlášení manželky a mladší
dcery) již ve správním řízení. Krajský soud nepochybil, pokud těmto důkazním návrhům
nevyhověl. V kontextu celého řízení se pokusy stěžovatele prokázat nějaký intenzivnější vztah
k mladší dceři zdají účelové a nevěrohodné.
[33] Nutno připomenout, že stěžovatel se dostal do obtížné situace vlastními skutky.
NSS nezpochybňuje, že přímé a nepřímé důsledky jeho trestné činnosti částečně dopadají
i na jeho rodinu. Nejedná se však o nepřiměřený dopad. NSS zdůrazňuje, že předmětem
nynějšího přezkumu je zrušení trvalého pobytu, tedy odebrání nejvyššího a nejvýhodnějšího
pobytového statusu, jakého může cizinec v ČR dosáhnout. NSS nyní nepřezkoumává správní
vyhoštění. Stěžovatel si musí být vědom toho, že pokud žije „na území státu, jehož není občanem,
musí počítat s tím, že zavrženíhodné jednání směřující proti závažným právem chráněným zájmům toho státu,
jehož se dopustí, může mít s velkou pravděpodobností za následek, že daný stát ukončí právo stěžovatele
na jeho území pobývat. Stěžovatel tak mohl a měl předpokládat, že svým jednáním vystaví obtížím spojeným
s ukončením svého kvalifikovaného pobytového režimu v České republice vedle sebe sama i své rodinné
příslušníky, a o to více se měl zavrženíhodného jednání vyvarovat“ [rozsudek ze dne 19. 10. 2016,
čj. 2 Azs 147/2016-30, bod 24; srov. také nález ze dne 18. 2. 1999, sp. zn. IV. ÚS 108/97
(N 28/13 SbNU 207)].
[34] Správní orgány řádně zohlednily veškeré skutečnosti. Vzaly v úvahu opakovanou
násilnickou trestnou činnost, za kterou byl stěžovatel pravomocně odsouzen, osobu stěžovatele
a jeho propojení s kriminálním prostředím. Proto není zásah do soukromého a rodinného života
stěžovatele natolik závažný, aby převážil nad zájmem na ochraně veřejného pořádku
před člověkem s agresivními a násilnickými sklony. V tomto případě hrozí, že stěžovatel bude
v ČR opětovně páchat další násilnou trestnou činnost. Tato hrozba je významnější
než individuální újma na soukromém a rodinném životě stěžovatele.
[35] Na právě uvedených závěrech nic nemění ani skutečnost, že stěžovatel má sám zdravotní
problémy. Tuto okolnost poprvé odhalil v řízení o kasační stížnosti, ačkoli tak mohl učinit dřív.
K posuzování nových skutečností v řízení o kasační stížnosti viz rozsudek ze dne 29. 4. 2021,
čj. 10 Azs 414/2020-41 bod 27 a násl. a tam cit. judikaturu, ovšem za situace, kdy skutečně šlo
o novou skutečnost (narození dítěte), nikoli o to, že si stěžovatel „vzpomněl“, že před několika
lety měl infarkt. Proto NSS ani neprováděl dokazování souvisejícími listinami, které stěžovatel
předložil.
IV. Závěr a náklady řízení
[36] NSS proto zamítl kasační stížnost jako nedůvodnou (§110 odst. 1 věta poslední s. ř. s.).
Protože NSS rozhodl bezodkladně ve věci samé, nerozhodoval o další žádosti stěžovatele
o přiznání odkladného účinku kasační stížnosti.
[37] O náhradě nákladů řízení rozhodl podle §60 odst. 1 za použití §120 s. ř. s.
Stěžovatel nemá právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti, neboť ve věci neměl
úspěch; žalované náklady řízení nad rámec běžné úřední činnosti nevznikly.
Poučení: Proti tomuto rozsudku ne j so u opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 24. září 2021
Zdeněk Kühn
předseda senátu