ECLI:CZ:NSS:2021:7.AS.155.2021:13
sp. zn. 7 As 155/2021 - 13
ROZSUDEK
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Tomáše Foltase a soudců
Mgr. Davida Hipšra a Mgr. Lenky Krupičkové v právní věci žalobce: Mgr. F. Š., proti žalované:
Vězeňská služba České republiky, se sídlem Soudní 1672/1a, Praha 4, v řízení o kasační
stížnosti žalobce proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 19. 5. 2021,
č. j. 18 A 22/2021 - 17,
takto:
I. Kasační stížnost se z a mí t á.
II. Žádný z účastníků n emá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
I.
[1] Žalobce se u Městského soudu v Praze (dále též „krajský soud“) domáhal ochrany
proti nečinnosti žalované při poskytování informací dle zákona č. 106/1999 Sb., o svobodném
přístupu k informacím, ve znění pozdějších předpisů (dále též „zákon o svobodném přístupu
k informacím“). Společně s žalobou podal žalobce také žádost o osvobození od soudních
poplatků a návrh na ustanovení zástupce. Krajský soud shora označeným usnesením zamítl
žalobcovu žádost o osvobození od soudních poplatků a návrh na ustanovení zástupce. Usnesení
krajského soudu (stejně jako všechna dále citovaná rozhodnutí Nejvyššího správního soudu) je
v plném znění dostupné na www.nssoud.cz a soud na něj na tomto místě pro stručnost odkazuje.
II.
[2] Žalobce (dále též „stěžovatel“) napadl usnesení krajského soudu kasační stížností
z důvodu obsahově podřaditelných pod §103 odst. 1 zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní,
ve znění pozdějších předpisů (dále též „s. ř. s.“). Stěžovatel v kasační stížnosti uvedl,
že se dlouhodobě věnuje legislativě v oblasti veřejné správy a průběžně se domáhá poskytnutí
informací o činnosti žalované, zejména pak stran činnosti organizačních složek žalované.
Je názoru, že žalovaná se dopouští destrukce informační povinnosti. Krajský soud pak nesprávně
zamítl návrh na osvobození a ustanovení zástupce. Obecně poukázal i na podjatost. Navrhl,
aby Nejvyšší správní soud zrušil shora označené usnesení krajského soudu a následně věc přikázal
jinému senátu téhož soudu.
III.
[3] Nejvyšší správní soud předně uvádí, že s ohledem na usnesení rozšířeného senátu ze dne
9. 6. 2015, č. j. 1 As 196/2014 - 19 (podle něhož v případech, kdy kasační stížnost směřuje
proti procesnímu rozhodnutí učiněnému v řízení o žalobě, jakým je také usnesení o zamítnutí
žádosti o osvobození od soudních poplatků a ustanovení zástupce, nemusí být stěžovatel v řízení
o kasační stížnosti zastoupen advokátem a není povinen hradit soudní poplatek) netrval
na podmínce zastoupení advokátem a úhradě soudního poplatku (srov. rozsudky ze dne
21. 6. 2017, č. j. 3 As 116/2017 - 20, ze dne 28. 6. 2017, č. j. 4 As 114/2017 - 63, ze dne
24. 1. 2019, č. j. 7 As 537/2018 - 14, ze dne 22. 11. 2018, č. j. 7 As 353/2018 - 38, atp.).
[4] Nejvyšší správní soud poté posoudil kasační stížnost v mezích jejího rozsahu
a uplatněných důvodů a zkoumal přitom, zda napadené rozhodnutí netrpí vadami, k nimž
by musel přihlédnout z úřední povinnosti (§109 odst. 3, 4 s. ř. s.).
[5] Kasační stížnost není důvodná.
[6] Podle §36 odst. 3 s. ř. s. platí, že „účastník, který doloží, že nemá dostatečné prostředky, může být
na vlastní žádost usnesením předsedy senátu zčásti osvobozen od soudních poplatků. Přiznat účastníkovi
osvobození od soudních poplatků zcela lze pouze výjimečně, jsou-li pro to zvlášť závažné důvody, a toto
rozhodnutí musí být odůvodněno. Dospěje-li však soud k závěru, že návrh zjevně nemůže být úspěšný, takovou
žádost zamítne. Přiznané osvobození kdykoli za řízení odejme, popř. i se zpětnou účinností, jestliže
se do pravomocného skončení řízení ukáže, že poměry účastníka přiznané osvobození neodůvodňují,
popř. neodůvodňovaly. Přiznané osvobození se vztahuje i na řízení o kasační stížnosti.“
[7] Krajský soud v napadeném usnesení přiléhavě odkázal na existující judikaturu kasačního
soudu, ze které vyplývá, i když účastník je nemajetný, takže by zásadně bylo namístě přiznat mu
osvobození od soudních poplatků (§36 odst. 3 s. ř. s.), může mu soud výjimečně toto dobrodiní
odepřít, a to zejména pro povahu sporu či sporů, které účastník vede. O výše uvedený případ
se může jednat, vede-li účastník s různými veřejnými institucemi množství sporů týkajících
se poskytování informací podle zákona č. 106/1999 Sb., o svobodném přístupu k informacím,
které často pokračují jako spory soudní, a přitom nejde o spory mající vztah k podstatným
okolnostem účastníkovy životní sféry (viz např. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne
26. 10. 2011, č. j. 7 As 101/2011 - 66 atp.).
[8] V dané věci krajský soud srozumitelně a přesvědčivě zdůvodnil, proč stěžovateli
osvobození od soudních poplatků nepřiznal. Přitom poukázal především na množství soudních
řízení, která stěžovatel vede ve věcech souvisejících s žádostmi o poskytování informací s tím,
že ani právě projednávaná žaloba zjevně nemá zásadní dopady do jeho životní sféry. Nejvyšší
správní soud se s tímto posouzením krajského soudu ztotožňuje a v plném rozsahu jeho
odůvodnění přejímá. Nad rámec toho (a v souladu se svou judikaturou) dodává, že stěžovatel má
sice nezpochybnitelné politické právo žádat povinné subjekty o informace, avšak to neznamená,
že v takovém množství sporů, které stěžovatel před správními soudy vede, musí být vždy
osvobozen od soudních poplatků. Nejvyššímu správnímu soudu je z jeho úřední činnosti známo,
že stěžovatel svými žádostmi o informace zahlcuje jak povinné subjekty, tak správní soudy
(jen Nejvyšší správní soud eviduje již více než 400 řízení, v nichž stěžovatel vystupuje jako
účastník řízení). Jakkoliv soudy nemohou bránit stěžovateli v tom, aby se domáhal svého
politického práva a z něj tvrzených nároků soudní cestou, s ohledem na popsané skutečnosti je
zcela na místě, aby nesl s tím spojené výdaje na úhradu soudních poplatků (srov. body 11 a násl.
nedávného rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 10. 8. 2021, č. j. 1 As 233/2021 - 12,
jakož i navazující rozsudky ze dne 18. 8. 2021, č. j. 3 As 209/2021 - 17, ze dne 9. 9. 2021,
č. j. 3 As 209/2021 - 17, ze dne 21. 9. 2021, č. j. 5 As 231/2021 - 13 atp.). Optikou výše
uvedeného nahlížel Nejvyšší správní soud na daný návrh a ztotožnil se s hodnocením krajského
soudu, že v daném konkrétním případě nebyly splněny podmínky pro přiznání osvobození
od soudních poplatků. Ostatně ani v kasační stížnosti stěžovatel konkrétně neuvádí, z čeho
dovozuje nesprávnost závěru krajského soudu o nedotčení jeho životní sféry. V kasační stížnosti
zůstal v rovině obecných tvrzení. Řízení o kasační stížnosti je přitom ovládáno zásadou
dispoziční. Obsah, rozsah a kvalita kasační stížnosti předurčují obsah, rozsah a kvalitu
následného soudního rozhodnutí. Je-li tedy kasační stížnost kuse zdůvodněna, je tak předurčen
nejen rozsah přezkumné činnosti soudu, ale i obsah rozsudku soudu. Soud není povinen
ani oprávněn domýšlet argumenty za stěžovatele. Takovým postupem by přestal být nestranným
rozhodčím sporu, ale přebíral by roli advokáta (srov. rozsudek rozšířeného senátu Nejvyššího
správního soudu ze dne 24. 8. 2010, č. j. 4 As 3/2008 - 78 a rozsudky Nejvyššího správního
soudu ze dne 15. 2. 2012, č. j. 1 Afs 57/2011 - 95, ze dne 22. 4. 2014, č. j. 2 Ads 21/2014 - 20,
ze dne 27. 10. 2010, č. j. 8 As 22/2009 - 99, ze dne 18. 6. 2008, č. j. 7 Afs 39/2007 - 46, ze dne
17. 12. 2008, č. j. 7 As 17/2008 - 60, či usnesení Ústavního soudu ze dne 6. 1. 2020,
sp. zn. II. ÚS 875/20). V této souvislosti Nejvyšší správní soud dodává, že stěžovatel relevantně
nezpochybnil ani další argumentaci krajského soudu, kterou podepřel nemožnost přiznání
osvobození od soudních poplatků. Nejvyšší správní soud se přitom i s touto argumentací zcela
ztotožňuje, neboť má oporu v judikatuře Nejvyššího správního soudu (rozsudky ze dne
17. 5. 2021, č. j. 3 As 109/2021 - 15, ze dne 30. 5. 2019, č. j. 7 As 119/2019 - 15, ze dne
21. 9. 2021, č. j. 5 As 231/2021 - 13 atp.). Jak přitom soud uvedl k obdobně koncipované kasační
stížnosti v nedávném rozsudku ze dne 21. 9. 2021, č. j. 5 As 231/2021 - 13, „ze stěžovatelovy žádosti
o osvobození od soudních poplatků nikterak neplyne, že by požadované a blíže nespecifikované informace
o činnosti žalovaného měly mít jakýkoliv vztah k podstatným okolnostem stěžovatelova života. Ani v kasační
stížnosti stěžovatel nic takového neuvedl. Naopak jde o spory vyvolané stěžovatelovým zájmem o veřejné záležitosti
a fungování veřejných institucí, což ostatně sám v kasační stížnosti předesílá. Taková řízení má stěžovatel plné
právo vést, dává-li mu objektivní právo procesní možnosti tak činit. Není však důvod, aby náklady na vedení
těchto řízení za stěžovatele nesl stát formou osvobozování od soudních poplatků. Stěžovatel jistě může podávat
žádosti o informace dle zákona o svobodném přístupu k informacím a následně vést v těchto věcech soudní spory
způsobem, jakým doposud činí, nemělo by se tak ovšem dít zcela neomezeně na útraty státního rozpočtu.“
Ani na základě žádné další stížní argumentace Nejvyšší správní soud neshledal nezákonnost
závěru, že je namístě stěžovateli výjimečně odepřít osvobození od soudních poplatků. Obdobně
viz též rozsudky Nejvyššího správního soudu ze dne 30. 9. 2021, č. j. 10 As 371/2021 - 11, ze dne
17. 9. 2021, č. j. 8 As 207/2021 - 15, či ze dne 16. 9. 2021, č. j. 9 As 199/2021 - 12.
[9] Vzhledem k tomu, že stěžovatel nesplnil základní předpoklad pro osvobození
od soudních poplatků, nemohl mu být ani ustanoven zástupce pro řízení o žalobě (§35 odst. 10
s. ř. s.). V řízení o žalobě nadto není zastoupení advokátem povinné (srov. např. rozsudek
Nejvyššího správního soudu ze dne 17. 9. 2015, č. j. 1 As 197/2015 - 19). Ustanovení zástupce
pak nebylo možné ani proto, že v daném případě to nebylo nezbytně potřeba k ochraně
stěžovatelových práv (viz §35 odst. 10 s. ř. s.). Stěžovatel má totiž právnické vzdělání, které je
vyžadováno pro výkon advokacie (je bývalým advokátem), přičemž z četných žalob a kasačních
stížností je zřejmé, že je schopen se orientovat v právním řádu (srov. např. rozsudek Nejvyššího
správního soudu ze dne 6. 8. 2021, č. j. 5 As 176/2021 - 15). Nejvyšší správní soud proto shrnuje,
že krajský soud nepochybil ani tím, že stěžovateli neustanovil zástupce.
[10] Na výše uvedených závěrech nemůže nic změnit ani argumentace stěžovatele v tom
smyslu, že se dlouhodobě věnuje legislativě v oblasti veřejné správy, že byl nezákonně umístěn
do výkonu trestu odnětí svobody, že dochází k destrukci informační povinnosti atp. Předmětem
soudního přezkumu je usnesení krajského soudu o nepřiznání osvobození od soudních poplatků
a neustanovení zástupce stěžovateli. V tomto ohledu postupoval krajský soud v souladu s právní
úpravou a judikaturou Nejvyššího správního soudu.
[11] Kasační soud proto shledal postup soudu spočívající v neosvobození od soudních
poplatků a neustanovení zástupce za zákonný a souladný s ustálenou rozhodovací praxí.
[12] Pokud se jedná o závěrečný návrh na přikázání věci jinému senátu krajského soudu,
stěžovatel jej žádným způsobem neodůvodnil, a není tedy zřejmé, na základě jakých skutečností
se ho domáhá. Soudní řád správní takový postup nezná, neboť umožňuje toliko přikázat věc
jinému soudu (viz §9 s. ř. s.), nikoliv však jinému senátu. V této souvislosti však stěžovatel
nepředestřel žádnou argumentaci. Proto se soud uvedeným požadavkem blíže nezabýval (viz
rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 10. 8. 2021, č. j. 1 As 233/2021 - 12). Obdobně lze
nahlížet i na obecné tvrzení stěžovatele stran podjatosti. Stěžovatele neuvedl, v čem spatřuje
podjatost, resp. kterou osobu považuje za podjatou. Z koncepce návrhu, resp. logiky věci by bylo
lze usuzovat na to, že ji stěžovatel spatřuje v postupu předsedy senátu, který vydal kasační
stížnosti napadené usnesení. Jak však vyplývá z právní úpravy a judikatury, důvodem k vyloučení
soudce nejsou okolnosti, které spočívají v postupu soudce v řízení o projednávané věci, resp.
v jeho rozhodování (viz §8 s. ř. s. a usnesení Nejvyššího správního soudu ze dne 17. 7. 2014,
č. j. Nao 232/2014 - 18, ze dne 21. 10. 2014, č. j. 8 As 136/2014 - 67, ze dne 21. 9. 2021,
č. j. 5 As 231/2021 - 13 atp.).
[13] Vzhledem k výše uvedenému dospěl soud k závěru, že kasační stížnost není důvodná,
a proto ji podle §110 odst. 1 poslední věty s. ř. s. zamítl.
[14] O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle §60 odst. 1 s. ř. s. ve spojení s §120 s. ř. s.
Stěžovatel neměl ve věci úspěch, nemá proto právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti
(§60 odst. 1 ve spojení s §120 s. ř. s.); žalované nevznikly v tomto řízení náklady nad rámec její
běžné činnosti.
Poučení: Proti tomuto rozsudku ne j so u opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 26. října 2021
JUDr. Tomáš Foltas
předseda senátu