ECLI:CZ:NSS:2022:7.ADS.172.2020:36
sp. zn. 7 Ads 172/2020 - 36
ROZSUDEK
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Mgr. Davida Hipšra a soudců
JUDr. Tomáše Foltase a Mgr. Lenky Krupičkové v právní věci žalobce: Ing. K. T., zastoupený
JUDr. Antonínem Janákem, advokátem se sídlem nám. T. G. Masaryka 142, Příbram,
proti žalovanému: Generální ředitel Generálního finančního ředitelství, se sídlem
Lazarská 15/7, Praha 1, v řízení o kasační stížnosti žalobce proti usnesení Krajského soudu
v Praze ze dne 19. 5. 2020, č. j. 55 Ad 2/2019 - 59,
takto:
I. Kasační stížnost se zamí t á.
II. Žádný z účastníků n emá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
I.
[1] Rozhodnutím ze dne 19. 6. 2019, č. j. 52829/19/7400-40186-050821 (dále též „napadené
rozhodnutí“), žalovaný zamítl odvolání žalobce a potvrdil rozhodnutí ředitele Finančního úřadu
pro Středočeský kraj ze dne 29. 4. 2019, č. j. 45702/19/7421-20290-204315 (dále též
„prvostupňové rozhodnutí“). Výrokem I prvostupňového rozhodnutí bylo žalobci
podle §4 odst. 3 zákona č. 234/2014 Sb., o státní službě, ve znění účinném do 30. 6. 2019,
stanoveno služební působiště v Příbrami a zároveň byl výrokem II zrušen příkaz k výkonu služby
ze dne 20. 4. 2017, č. j. 41562/17/7421-20290-204315 (dále též „Příkaz k výkonu služby“).
Žalobce se v odvolání domáhal zrušení výroku I prvostupňového rozhodnutí.
II.
[2] Proti napadenému rozhodnutí brojil žalobce žalobou, kterou Krajský soud v Praze (dále
též „krajský soud“) odmítl dle §46 odst. 1 písm. a) zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní,
ve znění pozdějších předpisů (dále jen „s. ř. s.“), shora označeným usnesením z důvodu existence
neodstranitelné vady řízení, a to pro odpadnutí předmětu řízení, a tím i jedné z podmínek řízení,
a to z toho důvodu, že dříve než soud žalobu projednal, státní tajemník v ministerstvu financí
žalobou napadené rozhodnutí zrušil.
[3] Dne 17. 4. 2020 sdělil žalovaný soudu přípisem č. j. 22237/20/7400-11195-050821,
že rozhodnutím státního tajemníka v ministerstvu financí ze dne 15. 10. 2019,
č. j. MF- 1219/2019/4801-6 (dále též „rozhodnutí státního tajemníka“), jež nabylo právní moci
dne 13. 12. 2019, bylo zrušeno napadené rozhodnutí i jemu předcházející prvostupňové
rozhodnutí. Současně předložil kopii rozhodnutí státního tajemníka s vyznačenou doložkou
právní moci. S ohledem na tato zjištění soud přípisem ze dne 21. 4. 2020 upozornil žalobce,
že za daných okolností nastal neodstranitelný nedostatek podmínky řízení, se kterým zákon
spojuje povinnost soudu žalobu odmítnout, a vyzval jej, aby se vyjádřil, popřípadě sdělil,
zda na žalobě trvá.
[4] Žalobce ve vyjádření ze dne 28. 4. 2020 setrval na žalobě. Uvedl, že napadené rozhodnutí
bylo zrušeno „nesprávně“, neboť společně s ním měl být zrušen pouze výrok I prvostupňového
rozhodnutí, nikoliv rozhodnutí celé. Zrušením výroku II prvostupňového rozhodnutí „ožívá“
zrušený Příkaz k výkonu služby. Rozhodnutí státního tajemníka je nepřezkoumatelný a zmatečný
akt, který nemůže obstát. Nesouhlasí s názorem stran existence neodstranitelného nedostatku
podmínek řízení, neboť soud má pravomoc rozhodnout ve věci ve smyslu §46 odst. 1 písm. a)
s. ř. s. za subsidiárního užití §103 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění
pozdějších předpisů (dále jen „o. s. ř.“). Podle §135 o. s. ř. si může soud otázky, které přísluší
rozhodovat jinému orgánu, rozhodnout sám a z povahy věci nemůže vycházet z rozhodnutí,
které způsobuje odepření přístupu k soudu a nezákonnost rozhodnutí o žalobě. Rozhodnutí
státního tajemníka není rozhodnutím o předběžné otázce ve smyslu druhé věty §135 odst. 2
o. s. ř., a soud z něj proto nemusí vycházet. Závěrem žalobce opět navrhl, aby soud zrušil
napadené rozhodnutí a výrok I prvostupňového rozhodnutí.
[5] Krajský soud dospěl k závěru, že nebyly splněny podmínky řízení. Jestliže bylo napadené
rozhodnutí po podání žaloby zrušeno nadřízeným orgánem, potom odpadl předmět sporu a není
splněn základní předpoklad k dalšímu projednávání věci. Na nedostatku podmínky řízení nemůže
nic změnit ani tvrzení žalobce o tom, že rozhodnutí státního tajemníka vykazuje vadu spočívající
v tom, že jím byl zrušen i výrok II prvostupňového rozhodnutí. Argumentace žalobce, podle níž
soud není rozhodnutím státního tajemníka vázán, je zcela mylná. Krajský soud uvedl, že soudy
ve správním soudnictví nepostupují podle ustanovení §135 o. s. ř., nýbrž podle §52
odst. 2 s. ř. s. Poukázal na to, že předmětem soudního přezkumu je v dané věci napadené
rozhodnutí, nikoliv rozhodnutí státního tajemníka.
[6] Dále uvedl, že řádný postup plynoucí ze zásady subsidiarity soudního přezkumu vyžaduje,
aby se žalobce nápravy rozhodnutí státního tajemníka domáhal nejprve podáním řádného
opravného prostředku ve správním řízení a poté případně napadl rozhodnutí odvolacího orgánu
žalobou ve správním soudnictví. Konstatoval, že soud by byl oprávněn nepřihlížet k rozhodnutí
státního tajemníka pouze v případě, že by tento akt byl nicotným rozhodnutím. Vadu,
která by způsobovala jeho nicotnost, však neshledal, a ani žalobce takovou vadu netvrdil.
III.
[7] Žalobce (dále též „stěžovatel“) napadl usnesení krajského soudu kasační stížností, a to
z důvodů uvedených v §103 odst. 1 písm. a), b) a e) s. ř. s. Především namítal, že rozhodnutím
státního tajemníka došlo k nesprávnému, potažmo nezákonnému zrušení napadeného
rozhodnutí, neboť měl být zrušen pouze výrok I prvostupňového rozhodnutí. Zrušením celého
napadeného rozhodnutí „ožívá“ nicotný Příkaz k výkonu služby, jehož zrušení bylo napadeným
rozhodnutím potvrzeno. Nesouhlasí, že by nenamítal nicotnost napadeného rozhodnutí, přičemž
je přesvědčen, že tato je dána najisto již ze samotných podkladů, které měl krajský soud
k dispozici. Veškerá rozhodnutí týkající se stěžovatelova původního služebního místa a jeho
převedení na jiné služební místo jsou právně neuskutečnitelná a k této nicotnosti měl soud
přihlédnout z úřední povinnosti.
[8] Odmítnutím žaloby soud nesprávně aplikoval §103 o. s. ř. za jeho subsidiárního použití,
pokud při zkoumání podmínek postupoval dle §52 s. ř. s. Trvá na tom, že soud při rozhodování
vyšel z nesprávného, potažmo nezákonného rozhodnutí státního tajemníka, které bylo vydáno
v souvislosti s projednávanou věcí, čímž nebyla naplněna neodstranitelná absence podmínek
řízení. Opakuje, že rozhodnutí státního tajemníka je naprosto nepřezkoumatelným a zmatečným
postupem, který nelze přehlížet. V projednávané věci měl soud v souladu s §135 o. s. ř. otázku
rozhodnutí státního tajemníka rozhodnout sám. Pokud zůstane s ohledem na §78 odst. 3 s. ř. s.
v platnosti Příkaz k výkonu služby, napadené usnesení krajského soudu zjevně způsobí odepření
spravedlnosti, neboť tento zůstane nenapadnutelný. K tomu dále uvádí, že rozhodnutí státního
tajemníka nespadá do kategorie rozhodnutí o předběžných otázkách ve smyslu §135 odst. 2
o. s. ř. ani do kategorie rozhodnutí dle §52 odst. 2 s. ř. s. a soud tak není povinen z něj vycházet.
Smyslem §52 odst. 2 s. ř. s. je povinnost soudu vycházet ze správních a soudních rozhodnutí, jež
nejsou předmětem přezkumu v dané věci a současně zajistit soulad jednotlivých vzájemně
souvisejících rozhodnutí.
[9] Skutečnost, že je třeba meritorně rozhodnout, považuje stěžovatel za jistou, přičemž svá
tvrzení opírá i o „novou“ skutečnost spočívající v tom, že stěžovatel byl převeden na jiné
služební místo v době, kdy převeden být nemohl. Má za to, že nemohl být převeden, dokud
nebylo jeho místo obsazeno, a proto jsou všechna rozhodnutí nicotná. Rozhodnutí o převedení
stěžovatele ze dne 23. 6. 2016 bylo stěžovateli doručeno téhož dne, přičemž jeho místo bylo
obsazeno až dne 1. 7. 2016, a nemohlo proto být ani zahájeno řízení o převedení stěžovatele
na jiné služební místo. Tyto informace byly krajskému soudu známy ze spisu, jeho rozhodnutí
proto nemá ve spise oporu.
[10] Na závěr namítá, že v dané věci došlo k opakovanému porušování jeho práv
a k nesprávnému úřednímu postupu během celého řízení. Považuje za rozumné a smysluplné,
aby bylo zdejší řízení spojeno s projednávanou věcí u Krajského soudu v Praze
pod sp. zn. 55 Ad 3/2019, což mimo jiné navrhoval i v řízení před krajským soudem (řízení
o přezkumu jiného rozhodnutí žalovaného ve věci rozhodnutí o převedení stěžovatele ze dne
23. 6. 2016, č. j. 94578/16/742-20290-203584 a rozhodnutí na něj navazující ze dne 8. 8. 2019,
č. j. 65633/19/7400-40186-050821 – pozn. Nejvyššího správního soudu). K tomu v rámci
doplnění argumentace přiložil časovou osu vydaných rozhodnutí a stručný popis namítaných vad
platných rozhodnutí.
[11] Z výše uvedených důvodů stěžovatel navrhuje zrušení napadeného rozhodnutí a vrácení
věci krajskému soudu k dalšímu projednání, popřípadě navrhuje zrušení nebo vyslovení
nicotnosti Příkazu k výkonu služby, který je kvůli zrušení napadeného rozhodnutí opět „oživlý“.
IV.
[12] Žalovaný v úvodu vyjádření ke kasační stížnosti sdělil, že se ztotožňuje s odůvodněním
napadeného usnesení krajského soudu. Ve vztahu k námitkám stěžovatele uvedl, že stěžovatel
vznáší námitky směřující proti rozhodnutí státního tajemníka. Pokud s tímto rozhodnutím
nesouhlasil, měl proti němu podat opravný prostředek, přičemž tak neučinil. Je toho názoru,
že krajský soud byl při svém rozhodování vázán skutkovým a právním stavem věci, tedy byl
při svém rozhodování povinen reflektovat, že napadené rozhodnutí bylo zrušeno v souvislosti
s jiným podáním stěžovatele, a proto nebylo možné meritorně rozhodovat o již neexistujícím
rozhodnutí. Krajský soud správně v souladu s §52 odst. 2 s. ř. s. vycházel z rozhodnutí státního
tajemníka. Dodává, že rozhodnutí státního tajemníka bylo vydáno v jiném správním řízení, jiným
správním orgánem a je pravomocné. Krajský soud tak nemohl hodnotit jeho správnost, jelikož
takovou kompetenci může získat jen na základě řádně podané žaloby.
[13] K námitce, že skutková podstata, z níž správní orgán v napadeném rozhodnutí vycházel,
nemá oporu ve spisech, uvádí, že se stěžovatel mylně domnívá, že lze pod tento důvod podřadit
i situaci, kdy stěžovatel tvrdí, že rozhodnutí soudu nemá oporu v soudním spise. Dle názoru
žalovaného nemá informace stran obsazení stěžovatelova místa žádný přesah do tohoto řízení.
Ani skutečnost, že informace o převedení na jiné služební místo a o obsazení stěžovatelova
služebního místa, je součástí soudního spisu, na tom nic nemění, jelikož soudní spis obsahuje
také rozhodnutí státního tajemníka, kterým se byl krajský soud povinen řídit. Rozhodnutí
krajského soudu tak vychází z listin založených v soudním spise.
[14] K poslední námitce uvádí, že skutečnost, zda krajský soud spojil nebo nespojil soudní
řízení ke společnému projednání, nemá vliv na odmítnutí žaloby. Krajský soud v usnesení jasně
uvedl, z jakého důvodu přistoupil k odmítnutí žaloby ve smyslu §46 odst. 1 písm. a) s. ř. s. Nelze
přezkoumávat zákonnost rozhodnutí, které už neexistuje. Dále uvádí, že stěžovatelem doplněná
argumentace není přiléhavá na projednávanou věc a nezpochybňuje zásadní skutečnost, na jejímž
základě došlo k odmítnutí žaloby. Nadto současně Příkazem k výkonu služby a rozhodnutím
o převedení stěžovatele ze dne 23. 6. 2016, č. j. 94578/16/742-20290-203584 a rozhodnutím
na něj navazujícím, došlo k určení totožného služebního působiště, kterým je určena Příbram
(shodného s faktickým působištěm stěžovatele), čehož se ostatně stěžovatel dlouhodobě domáhá.
V.
[15] Nejvyšší správní soud posoudil kasační stížnost v mezích jejího rozsahu a uplatněných
důvodů a zkoumal přitom, zda napadené rozhodnutí netrpí vadami, k nimž by musel přihlédnout
z úřední povinnosti (§109 odst. 3 a 4 s. ř. s.).
[16] Kasační stížnost není důvodná.
[17] Nejvyšší správní soud předesílá, že v posuzovaném případě stěžovatel kasační stížností
brojí proti usnesení krajského soudu o odmítnutí návrhu. Takovou kasační stížnost lze opřít
pouze o důvody nezákonnosti tohoto rozhodnutí dle §103 odst. 1 písm. e) s. ř. s.
(viz např. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 21. 4. 2005, č. j. 3 Azs 33/2004 - 98,
publ. pod č. 625/2005 Sb. NSS). Pod tento důvod spadá i případ, kdy vada řízení před soudem
měla nebo mohla mít za následek vydání nezákonného rozhodnutí o odmítnutí návrhu
(viz též rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 6. 12. 2005, č. j. 6 As 4/2004 - 53).
[18] Jelikož kasační stížnost nesměřuje proti meritornímu rozhodnutí krajského soudu,
nemůže se ani Nejvyšší správní soud zabývat věcí samou. Uvedené platí také pro posouzení
nicotnosti žalobou napadeného rozhodnutí a jiných stěžovatelem vzpomínaným správním
rozhodnutím. Přestože jsou soudy ve správním soudnictví povinny přihlížet k nicotnosti
rozhodnutí správního orgánu z úřední povinnosti (§76 odst. 2 a §109 odst. 4 s. ř. s.), tato otázka
se týká přezkumu samotného rozhodnutí. Jakkoliv vážné mohou být vady, způsobující nicotnost
správního rozhodnutí, Nejvyšší správní soud ve své judikatuře dospěl k závěru, že nesplnění
podmínek řízení má za následek odmítnutí žaloby, aniž by soud přihlédl k možné nicotnosti,
ať již ze své úřední povinnosti, nebo proto, že byla namítána (viz např. rozsudky Nejvyššího
správního soudu ze dne 21. 4. 2005, č. j. 4 As 31/2004 - 53, publ. pod č. 619/2005 Sb. NSS,
ze dne 17. 1. 2008, č. j. 1 Afs 92/2007 - 39, ze dne 20. 5. 2010, č. j. 9 As 42/2010 - 49, či ze dne
29. 12. 2009, č. j. 8 As 57/2009 - 488).
[19] Předmětem projednávané věci je toliko otázka, zda krajský soud postupoval správně,
když žalobu stěžovatele podle §46 odst. 1 písm. a) s. ř. s. odmítl pro existenci neodstranitelné
překážky řízení, kterou je odpadnutí předmětu řízení, a to z důvodu zrušení žalobou napadeného
rozhodnutí.
[20] Podle §46 odst. 1 písm. a) s. ř. s., nestanoví-li tento zákon jinak, soud usnesením odmítne návrh,
jestliže soud o téže věci již rozhodl nebo o téže věci již řízení u soudu probíhá nebo nejsou-li splněny jiné podmínky
řízení a tento nedostatek je neodstranitelný nebo přes výzvu soudu nebyl odstraněn, a nelze proto v řízení
pokračovat.“
[21] Nejvyšší správní soud předesílá, že předmětem soudního přezkumu je zde napadené
rozhodnutí, kterým bylo zamítnuto odvolání proti prvostupňovému rozhodnutí, přičemž
napadené rozhodnutí bylo rozhodnutím státního tajemníka zrušeno a současně s ním bylo
zrušeno i prvostupňové rozhodnutí v celém jeho rozsahu. Je nepochybné, že aby mohl být
proveden přezkum zákonnosti rozhodnutí, musí existovat rozhodnutí, které má být
přezkoumáno. Z této premisy pak jednoznačně vyplývá, že pakliže dojde ke zrušení rozhodnutí,
jež bylo předmětem soudního přezkumu, přestává předmět přezkumu existovat. Za předpokladu,
že by rozhodnutí nadále existovala, ačkoliv by již nevyvolávala žádné právní účinky (např. pozbytí
právních účinků v důsledku uplynutí času), byla by způsobilými být předmětem soudního řízení.
Nejednalo by se pak o nedostatek podmínky řízení (rozsudky NSS 7 Azs 101/2005 - 46
a 9 Azs 182/2018 - 21), neboť podmínka řízení se omezuje na právní existenci správního aktu,
nikoliv na trvání jeho právních účinků. I neúčinný správní akt lze rozhodnutím soudu zrušit, to
neplatí u neexistujícího správního aktu. V projednávané věci však v důsledku rozhodnutí státního
tajemníka ztratil soudní přezkum žalobou napadeného rozhodnutí smysl, neboť napadené
i prvostupňové rozhodnutí nejenže v celém svém rozsahu pozbyly právních účinků, ale přestaly
zcela existovat.
[22] S ohledem na shora uvedené skutečnosti Nejvyšší správní soud uzavírá, že právní mocí
rozhodnutí státního tajemníka ze dne 15. 10. 2019, č. j. MF- 1219/2019/4801-6, odpadl předmět
řízení v projednávané věci, neboť žalobou napadené rozhodnutí včetně prvostupňového
rozhodnutí přestala existovat. Tato procesní situace představuje neodstranitelný nedostatek
podmínek řízení, a proto krajský soud postupoval správně, pokud žalobu stěžovatele odmítl
podle §46 odst. 1 písm. a) s. ř. s. K tomu srov. např. usnesení Nejvyššího správního soudu
ze dne 6. 3. 2012, č. j. 8 Ao 8/2011 - 129, rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne
27. 4. 2014, č. j. 121/2014 - 23 nebo rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 13. 6. 2013,
č. j. 3 Ads 79/2012 - 32.
[23] Uvedený právní závěr je i v souladu s ustálenou judikaturou Nejvyššího správního soudu,
který např. v rozsudku ze dne 12. 4. 2007, č. j. 7 Afs 143/2006 - 95, dospěl k závěru, že pokud je
v rámci přezkumného řízení vedeného správními orgány žalobou napadené rozhodnutí
pravomocně zrušeno, nejsou splněny podmínky pro vydání rozhodnutí ve věci samé,
neboť odpadnul předmět řízení. V takovém případě pak soud podanou žalobu
pro neodstranitelný nedostatek podmínek odmítne.
[24] Nejvyšší správní soud nepřisvědčil stěžovateli v jeho tvrzení o nesprávném právním
posouzení skutkového stavu, neboť krajský soud zjistil dostatečně skutkový stav pro zaujetí
právního závěru o tom, že nejsou splněny podmínky pro vedení řízení. Ačkoliv soud rozhoduje
zpravidla o těchto typech návrhů podle skutkového a právního stavu ke dni vydání napadeného
správního aktu, musí tento správní akt existovat po celou dobu soudního řízení. Nedostatek
podmínek řízení pak obecně brání věcnému přezkumu žalobou napadeného rozhodnutí.
Krajskému soudu nelze vytýkat, že se věcně nezabýval jednotlivými žalobními námitkami, neboť
věc nemohla být meritorně přezkoumána. Proto rovněž nemohla být z výše uvedených důvodů
založena ani vada řízení spočívající v tom, že soud nezohlednil listinné důkazy předložené
stěžovatelem v průběhu žalobního řízení.
[25] Namítá-li stěžovatel, že napadené rozhodnutí je způsobilé meritorního projednání,
neboť krajský soud měl posoudit zákonnost rozhodnutí státního tajemníka jakožto rozhodnutí
přímo souvisejícího s napadeným rozhodnutím, přičemž to zasahuje do jeho práv a shledáním
jeho nezákonnosti by napadené rozhodnutí bylo opět „platné“, čímž by splňovalo všechna
kritéria správního rozhodnutí, Nejvyšší správní soud opakuje, že zrušením napadeného
rozhodnutí a s ním souvisejícího prvostupňového rozhodnutí přestala tato rozhodnutí existovat,
a tím být způsobilá jakéhokoliv přezkumu. Nejvyšší správní soud konstatuje, že napadené
rozhodnutí, ani prvostupňové rozhodnutí nemůže po právní moci rozhodnutí státního tajemníka
jakkoliv zasahovat do jeho práv.
[26] Pakliže stěžovatel namítá nesprávnost, potažmo nezákonnost rozhodnutí státního
tajemníka, měl proti němu podat opravný prostředek, popř. následně žalobu. Soud v řízení
o zrušení napadeného rozhodnutí není oprávněn zkoumat správnost jiného správního
rozhodnutí. Soud je naopak tímto rozhodnutím ve smyslu §52 odst. 2 s. ř. s. vázán. Ostatně sám
stěžovatel v kasační stížnosti uvádí, že „smyslem §52 odst. 2 s.ř.s., které mimo jiné zakládá povinnost
soudu vycházet ze správních a soudních rozhodnutí, jež nejsou předmětem přezkumu v dané věci, je zajistit soulad
jednotlivých vzájemně souvisejících rozhodnutí, tzn. zabezpečit obsahovou shodu různých aktů veřejné správy, které
se týkají podobné otázky.“ Soud tedy neměl jinou možnost, než z rozhodnutí státního tajemníka
vycházet a žalobu odmítnout.
[27] Dále je třeba uvést, že soudy ve správním soudnictví nepostupují podle ustanovení §135
o. s. ř., nýbrž podle §52 odst. 2 s. ř. s. věty za středníkem: „je-li tu rozhodnutí o jiných otázkách, soud
z něj vychází, popřípadě tam, kde o nich náleží rozhodovat soudu, může uložit účastníku řízení, aby takové
rozhodnutí vlastním návrhem vyvolal“. Pokud by měl soud poznatky o tom, že rozhodnutí státního
tajemníka bylo napadeno u soudu, bylo by třeba řízení přerušit a vyčkat výsledku tohoto druhého
řízení, neboť na něm závisí vyřešení otázky, zda existuje předmět řízení či nikoliv (srov. rozsudek
Nejvyššího správního soudu č. j. 3 As 253/2015 - 199). Tato situace zde však nenastala,
neboť stěžovatel rozhodnutí státního tajemníka nenapadl. Soud ve zde projednávané věci
nemůže postupovat podle §135 odst. 2 o. s. ř. a rozhodnout otázku, kterou přísluší rozhodnout
jinému orgánu. V těchto věcech jsou správní soudy vázány právě výše uvedeným §52 odst. 2
s. ř. s. Ostatně jak uvedl krajský soud, rozhodné zde je, že předmětem soudního přezkumu je
v dané věci napadené rozhodnutí, nikoliv rozhodnutí státního tajemníka, které není
ani podkladovým aktem, jehož zákonnost by mohla být přezkoumávána.
[28] Skutečnost, že se stěžovatel proti rozhodnutí státního tajemníka nikterak nebránil, nelze
dávat k tíži krajskému soudu. Tuto skutečnost nemůže stěžovatel zhojit snahou dosáhnout
přezkumu soudem v řízení o žalobě proti jinému (napadenému) rozhodnutí.
[29] Nejvyšší správní soud nadto uvádí, že ani on se nezabýval listinami předloženými
stěžovatelem stran argumentace, že byl převeden na jiné služební místo v době, kdy převeden být
nemohl (stěžovatelem tvrzené „nové“ skutečnosti), neboť tyto listiny neměly relevanci
pro posouzení toho, zda krajský soud rozhodl o odmítnutí žaloby stěžovatele v souladu
se zákonem. Právě tato otázka byla předmětem již zrušeného napadeného rozhodnutí.
[30] Nejvyšší správní soud shrnuje, že důvodnost kasačních námitek nebyla prokázána
a napadené usnesení není nezákonné ve smyslu ustanovení §103 odst. 1 písm. e) s. ř. s.
[31] S poukazem na shora uvedené důvody Nejvyšší správní soud zamítl kasační stížnost jako
nedůvodnou (§110 odst. 1 s. ř. s.).
[32] Soud rozhodl o náhradě nákladů řízení o kasační stížnosti podle §60 odst. 1 věty první
s. ř. s. za použití §120 s. ř. s. Stěžovatel nebyl v řízení o kasační stížnosti úspěšný, proto nemá
právo na náhradu nákladů řízení. Žalovanému, jemuž by jinak právo na náhradu nákladů řízení
o kasační stížnosti příslušelo, soud náhradu nákladů řízení nepřiznal, protože mu v řízení
o kasační stížnosti nevznikly žádné náklady nad rámec běžné úřední činnosti.
Poučení: Proti tomuto rozsudku n e j s ou opravné prostředky přípustné (§53 odst. 3,
§120 s. ř. s.).
V Brně dne 15. června 2022
Mgr. David Hipšr
předseda senátu