ECLI:CZ:US:2007:4.US.1098.07.1
sp. zn. IV. ÚS 1098/07
Usnesení
Ústavní soud rozhodl dne 26. června 2007 mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků ve věci navrhovatelky Ing. I. P., Praha 6, zastoupené Mgr. Ivanem Chytilem, advokátem se sídlem Maiselova 15, 110 00 Praha 1, o ústavní stížnosti proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 28. června 2006 sp. zn. 8 To 255/2006 a rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 6 ze dne 31. srpna 2005 sp. zn. 16 T 66/2004, takto:
Návrh se odmítá.
Odůvodnění:
Stěžovatelka se svým návrhem na zahájení řízení o ústavní stížnosti domáhala zrušení v záhlaví uvedených rozhodnutí obecných soudů vydaných v její trestní věci stran trestného činu týrání svěřené osoby dle §215 odst. 1, odst. 2 písm. b) tr. zák. To s poukazem na blíže rozvedené výhrady upínající se k jí nahlížené nesprávné realizaci důkazního procesu a posléze takto s tvrzením, že těmito rozhodnutími došlo k dotčení jejích ústavně zaručených základních práv plynoucích z čl. 36 a násl. Listiny základních práv a svobod a čl. 6 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod.
Označené usnesení odvolacího soudu stěžovatelka napadla, opíraje jej o (tvrzený) dovolací důvod zakotvený v §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu, rovněž předtím dovoláním. Toto Nejvyšší soud usnesením ze dne 8. února 2007 sp. zn. 3 Tdo 45/2007, vycházeje ze závěru, že bylo podáno z jiného důvodu, než je uveden v §265b tr. řádu [§265i odst. 1 písm. b) tr. řádu], odmítl.
Z petitu, ani ze samotného obsahu ústavní stížnosti (srov. rozsudek Evropského soudu pro lidská práva ve věci Kadlec a další proti České republice) jakkoli nepodává se, že by se stěžovatelka domáhala kasace předmětného usnesení dovolacího soudu.
Je-li návrh podán po lhůtě stanovené zákonem pro jeho podání, soudce zpravodaj jej mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků usnesením odmítne [§43 odst. 1 písm. b) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů].
Pro účely tohoto rozhodnutí nutno konstatovat, že návrhem nenapadené usnesení Nejvyššího soudu, vůči jehož rozhodovacím důvodům stěžovatelka ani žádné konkrétní výhrady nevznesla, bylo odůvodněno způsobem ústavně souladným. Námitky stěžovatelky zpochybňující řádnou realizaci důkazního procesu Nejvyšší soud posuzoval, takto i ve shodě s judikaturou Ústavního soudu, z pohledu označeného dovolacího důvodu, resp. úsudku o jeho obsahovém naplnění pouze v tom omezeném rámci, zda případně nezakládají extrémní exces promítající se následně, tedy (pouze) zprostředkovaně do vyvozených právních závěrů (srov. kupř. nálezy sp. zn. I. ÚS 55/04, II. ÚS 193/04, IV. ÚS 216/04, I. ÚS 670/05, II. ÚS 29/06); uvedené konsekvence tvrzených důkazních vad však v daném případě neshledal. Proto mimořádný opravný prostředek stěžovatelky odmítl jako podaný z jiného důvodu, než je uveden v §265b tr. řádu.
Z uvedeného plyne, že pro výjimku týkající se počátku běhu lhůty k podání ústavní stížnosti uvedenou v §72 odst. 4 zákona č. 182/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů, nejsou splněny náležité předpoklady. Ústavní stížnost (směřující do usnesení Městského soudu v Praze ze dne 28. června 2006 sp. zn. 8 To 255/2006 a rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 6 ze dne 31. srpna 2005 sp. zn. 16 T 66/2004) byla takto podána po lhůtě k tomu zákonem stanovené, neboť předmětné dovolání nebylo s ohledem na shora uvedené posledním procesním prostředkem, který zákon k ochraně práva stěžovatelky poskytoval [§72 odst. 3, odst. 4 zákona č. 182/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů].
Z toho důvodu bylo mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků rozhodnuto, jak ve výroku usnesení obsaženo [§43 odst. 1 písm. b) zákona č. 182/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů].
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 26. června 2007
Pavel Holländer
soudce zpravodaj