ECLI:CZ:US:2011:1.US.338.11.2
sp. zn. I. ÚS 338/11
Usnesení
Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně Ivany Janů a soudců Františka Duchoně a Vojena Güttlera o ústavní stížnosti 1) stěžovatelky I. C., 2) stěžovatele J. C., obou zastoupených JUDr. Karlem Holubem, advokátem se sídlem Nerudova 3, Třebíč, proti provedení domovní prohlídky dne 21. 12. 2010 domu č. p. 1951, postaveného na parcele p. č. 5999/32 v obci a katastrálním území Velké Meziříčí, a v prostorách k domu přináležejícím, ve věci vedené Policií České republiky, Krajským ředitelstvím policie Jihomoravského kraje, službou kriminální policie a vyšetřování a odborem hospodářské kriminality, Kounicova 24, 611 32 Brno, pod č. j. KRPB-28862- 23/TČ-2010-060082-SOV, a o ústavní stížnosti 3) stěžovatele P. S. a 4) stěžovatele J. C., obou zastoupených JUDr. Karlem Holubem, advokátem se sídlem Nerudova 3, Třebíč, proti provedení prohlídky dne 21. 12. 2010 jiných prostor a pozemků v nebytových prostorách v podkroví obytného domu č. p. 143 postaveného na parcele p. č. 691 v obci a katastrálním území Velké Meziříčí, ve věci vedené Policií České republiky, Krajským ředitelstvím policie Jihomoravského kraje, službou kriminální policie a vyšetřování a odborem hospodářské kriminality, Kounicova 24, 611 32 Brno, pod č. j. KRPB-28862/TČ-2010-060082-SOV, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
I.
Dne 17. 12. 2010 Městský soud v Brně pod sp. zn. 70 Nt 1711/2010 podle §83 odst. 1 tr. ř. nařídil domovní prohlídku rodinného domu včetně jeho součástí a příslušenství, který se nachází ve Velkém Meziříčí, na ulici Emilie Zachardové 1951/5, okres Žďár nad Sázavou, na pozemku parcelní číslo 5999/32 a který je zapsán na LV 4153 u Katastrálního úřadu pro Vysočinu, Katastrálního pracoviště Velké Meziříčí, pro katastrální území Velké Meziříčí a obec Velké Meziříčí, jehož vlastníkem je stěžovatelka 1), a v prostorách k domu náležejícím. Důvodem nařízení této domovní prohlídky bylo prověřování podezření ze spáchání zvlášť závažného zločinu zkrácení daně, poplatku a podobné povinné platby podle ust. §240 odst. 1, 3 trestního zákoníku, kterého se mohl dopustit podezřelý J. K. spolu s dalšími dosud neustanovenými osobami tím, že jako statutární zástupce společnosti DEFAL KREDIT MAX, s. r. o., v době od založení této společnosti do současnosti jménem této společností vystavuje fiktivní faktury za neexistující zboží dalším právnickým osobám, když tyto faktury nejsou nikdy uhrazeny a jejich skutečné uhrazení není ani plánováno, ale odběratelská společnost si tuto fakturu zahrne do účetnictví a sníží si tak daňový základ. Stejným způsobem se měl této trestné činnosti dopouštět i podezřelý stěžovatel 2), a to jako statutární zástupce společnosti WSK CABS, s. r. o. Na základě výše uvedeného příkazu Městského soudu v Brně byla dne 21. 12. 2010 Policií České republiky, Krajským ředitelstvím policie Jihomoravského kraje, službou kriminální policie a vyšetřování a odborem hospodářské kriminality, pod č. j . KRPB-28862- 23/TČ-2010-060082-SOV, provedena domovní prohlídka.
Dne 17. 12. 2010 Městský soud v Brně pod sp. zn. 70 Nt 1713/2010 podle ust. §83a odst. 1 tr. ř. nařídil prohlídku jiných prostor a pozemků v nebytových prostorách v podkroví v bytovém domě ve Velkém Meziříčí, na ulici Hornoměstská 143/48, okres Žďár nad Sázavou, včetně jeho součástí a příslušenství, na pozemku parcelní číslo 691, ve spoluvlastnictví stěžovatelů 3) a 4), kdy nemovitost je zapsána na LV 6254 u Katastrálního úřadu pro Vysočinu, Katastrálního pracoviště Velké Meziříčí, pro katastrální území Velké Meziříčí a obec Velké Meziříčí. Důvodem nařízení této prohlídky jiných prostor a pozemků bylo prověřování podezření ze spáchání zvlášť závažného zločinu zkrácení daně, poplatku a podobné povinné platby podle ust. §240 odst. 1, 3 trestního zákoníku, kterého se mohl dopustit podezřelý J. K. spolu s dalšími dosud neustanovenými osobami tím, že jako statutární zástupce společnosti DEFAL KREDIT MAX, s. r. o., v době od založení této společnosti do současnosti jménem této společnosti vystavuje fiktivní faktury za neexistující zboží dalším právnickým osobám, když tyto faktury nejsou nikdy uhrazeny a jejich skutečné uhrazení není ani plánováno, ale odběratelská společnost si tuto fakturu zahrne do účetnictví a sníží si tak daňový základ. Stejným způsobem se měl této trestné činnosti dopouštět i podezřelý J. C. (druhý stěžovatel), a to jako statutární zástupce společnosti WSK CABS, s. r. o. Na základě výše uvedeného příkazu Městského soudu v Brně byla dne 21. 12. 2010 Policií České republiky, Krajským ředitelstvím policie Jihomoravského kraje, službou kriminální policie a vyšetřování a odborem hospodářské kriminality, pod č. j . KRPB- 28862/TČ-2010-060082-SOV, provedena prohlídka jiných prostor a pozemků.
V obou ústavních stížnostech se stěžovatelé domáhají, aby Ústavní soud konstatoval porušení jejich základních práv dle čl. 2 odst. 2 a 3, čl. 8 odst. 2, čl. 11 odst. 1 a 4 a čl. 12 odst. 1 a 2 Listiny základních práv a svobod shora uvedenými domovními prohlídkami a prohlídkami jiných prostor a pozemků, konkrétně tím, že se policejní orgán nezabýval posouzením domovní prohlídky a prohlídkou jiných prostor a pozemků jako úkonu neodkladného nebo neopakovatelného v situaci, kdy stěžovatelé byli ochotni požadované věci vydat. Současně se domáhají, aby Ústavní soud uložil policejnímu orgánu nepokračovat v porušování základních práv a svobod stěžovatelů a aby obnovil stav před tímto porušením.
Ústavní stížnost stěžovatelů 3) a 4) byla původně vedena pod sp. zn. IV. ÚS 346/11. Usnesením ze dne 30. 3. 2011, č. j. I. ÚS 338/11, IV. ÚS 346/11-11, došlo ke spojení obou ústavních stížností s tím, že budou nadále vedeny pod sp. zn. I. ÚS 338/11.
Konkrétní námitky stěžovatelů budou specifikovány níže.
II.
Ústavní soudnictví a pravomoc Ústavního soudu v individuálních věcech jsou v České republice vybudovány především na zásadě přezkumu věcí pravomocně skončených (a na event. kasaci pravomocných rozhodnutí), v nichž protiústavnost nelze napravit jiným způsobem, tedy především procesními prostředky, vyplývajícími z příslušných procesních norem, upravujících to které řízení či tu kterou materii; pravomoc Ústavního soudu směřuje [za splnění dalších podmínek - §82 odst. 2 písm. a) a §83 odst. 2 písm. b) zákona o Ústavním soudu] vůči pravomocným rozhodnutím orgánů veřejné moci a pravomoc přezkumu jejich "jiného zásahu" je v podstatě jinak nezbytnou výjimkou, u níž však podmínka nemožnosti nápravy protiústavnosti jiným způsobem musí být zachována.
Pojem "jiného zásahu" orgánu veřejné moci je nutno proto chápat tak, že zpravidla půjde o převážně jednorázový, protiprávní a zároveň protiústavní útok těchto orgánů vůči základním ústavně zaručeným právům (svobodám), který v době útoku představuje trvalé ohrožení po právu existujícího stavu, přičemž takový útok sám není výrazem (výsledkem) řádné rozhodovací pravomoci těchto orgánů a jako takový se vymyká obvyklému přezkumnému či jinému řízení; z této fakticity musí posléze vyplynout, že důsledkům takového zásahu orgánu veřejné moci, neplynoucím z příslušného rozhodnutí, nelze čelit jinak než ústavní stížností, resp. nálezem Ústavního soudu, obsahujícím zákaz takového zásahu. Tato podmínka není přirozeně splněna tam, kde je poškozenému k dispozici obrana daná celým právním řádem republiky.
Do rozhodování orgánů veřejné moci je Ústavní soud oprávněn zasahovat pouze tehdy, pokud by vykročily z mezí daných rámcem ústavně zaručených základních práv či svobod a tím zasáhly do samotné ústavnosti vůbec. V projednávaném případě však taková situace nenastala.
1) Stěžovatelé namítají, že nebyl proveden jejich předchozí výslech dle §84 trestního řádu. Konkrétně tvrdí, že nic nebránilo v provedení jejich předchozího výslechu, nejednalo se ani o neodkladný úkon, a výsledku domovní prohlídky bylo možné docílit vydáním hledaných věcí.
K tomu Ústavní soud odkazuje na usnesení sp. zn. IV. ÚS 3001/09 ze dne 26. 3. 2010, které reagovalo na obdobnou námitku tehdejší stěžovatelky následovně: "Další námitka stěžovatelky směřuje proti nesplnění povinnosti výslechu před provedením prohlídky. Z dikce ustanovení §84 vyplývá, že prohlídku je možno bez výslechu vykonat jen tehdy, nesnese-li věc odkladu a výslech nelze provést okamžitě. Dle náhledu Ústavního soudu je v zásadě vždy nutno vycházet z konkrétní situace a je na orgánech činných v trestním řízení, aby na samém počátku prohlídky posoudily, zda lze s ohledem na povahu prohlídky v tom kterém případě vyčkat dostavení se dotčeného subjektu, v tomto případě statutárního orgánu, resp. je nutno posoudit, zda by vyčkáváním nemohlo dojít ke zmaření účelu prohlídky. Při hodnocení naléhavosti věci je přitom třeba vyjít především z okolností případu, tzn. charakteru zajišťovaných věcí a úvahy o možném zmaření cíle prohlídky třetími osobami. Předmětem zájmu policie byla, mimo jiné, též výpočetní technika, resp. obsah pevných disků počítačů, přičemž není tajemstvím, že v současné době není problém se k počítači připojit z vnějšku, či během několika sekund odstranit soubory, které by mohly mít pro vyšetřování orgánů činných v trestním řízení jistou relevanci. V takové situaci nelze klást orgánům činným v trestním řízení k tíži, že přistoupily k zajištění zájmových prostor bezodkladně. Má-li prohlídka jiných prostor a pozemků vést k naplnění svého účelu, je zpravidla nezbytné, aby byl naplněn znak překvapivosti, díky němuž je dotčeným subjektům fakticky znemožněno zničit či znehodnotit důkazy podstatné pro další vyšetřování.". Důvody uvedené v cit. usnesení sp. zn. IV. ÚS 3001/09 přitom dopadají obdobně i na nyní posuzovanou věc. Totiž, i nyní byla předmětem zájmu policie - mimo jiné - výpočetní technika (srov. též protokoly o domovní prohlídce v nyní posuzované věci), která může obsahovat mimo jiné účetní doklady, kvůli kterým byly též příkazy k domovní prohlídce vydány.
Pokud tedy stěžovatelé poukazovali na možnost dosíci výsledku domovní prohlídky dobrovolným vydáním hledaných věcí, nereflektují tím zhodnocení domovní prohlídky orgány činnými v trestním řízení jako úkonu neodkladného z důvodu obavy ze zničení či znehodnocení důkazních prostředků; pokud by stěžovatelům bylo umožněno dobrovolné vydání důkazních prostředků, byla by jim současně - z povahy věci - dána možnost důkazní prostředky zničit či znehodnotit.
V této souvislosti je namístě uvést, že neprovedení předchozího výslechu bylo odůvodněno na str. 1 protokolů o provedení domovních prohlídek. Tu lze doplnit jen obecně uznávaný argument, že dochází-li k domovním prohlídkám v počátcích prověřování trestní věci za hrozícího prodlení jako k neopakovatelným a neodkladným úkonům, nelze mít na obsah a podrobnost i odůvodnění příkazů k domovní prohlídce či protokolů o provedení domovní prohlídky nároky příliš přehnané.
2) Stěžovatelé rovněž namítli, že k domovní prohlídce má dojít pouze v případě, že osoba, jíž se prohlídka týká, přes předchozí poučení o účelu prohlídky, nesouhlasí s vydáním věcí důležitých pro trestní řízení. V této souvislosti uvedli, že před uskutečněním vlastní prohlídky nebyla učiněna žádná výzva k vydání věcí a že navíc byli ochotni jakékoli požadované věci vydat, což v průběhu prohlídky i učinili.
Pokud tím stěžovatelé mají na mysli zbytečnost provedení domovní prohlídky, Ústavní soud poukazuje na předchozí bod tohoto usnesení [II. 1)], v němž je poukazováno na riziko zničení či znehodnocení důkazních prostředků. Tedy, pokud by policejní orgány měly nejdříve předložit stěžovatelům seznam požadovaných věcí a až po jejich případném neposkytnutí by měly provést domovní prohlídku (vstoupit do předmětných nemovitostí) - jak se snad domnívají stěžovatelé - smysl a účel domovní prohlídky by mohl být zmařen, neboť před jejím provedením by stěžovatelé měli prostor důkazní prostředky zničit či znehodnotit nebo ukrýt.
K tomu lze citovat i další usnesení sp. zn. III. ÚS 461/06 ze dne 23. 11. 2006: "Nelze ani vytýkat policejnímu orgánu, že nepostupoval podle §78 trestního řádu, neboť v daném případě, jak plyne z povahy věci, nebylo možno přesně specifikovat věc nebo věci, které by měly být vydány, a kompletnost jejich vydání zkontrolovat, příp. v rámci prohlídky mohly být nalezeny i věci důležité pro trestní řízení, o jejichž existenci orgány činné v trestním řízení neměly v dané fázi žádnou vědomost.". I v nyní posuzované věci byly požadované důkazní prostředky obtížně specifikovatelné, jestliže i příkazy k domovní prohlídce hovoří toliko demonstrativně a o "účetních dokladech a dalších listinách souvisejících s obchodní činností prověřovaných společností".
Nadto, stěžovatelka 1) k vydání věcí sama uvedla, že neví nic o tom, že by se v domě nacházelo jakékoli účetnictví firem jejího manžela [stěžovatele 2)]; není tak zřejmé, proč i v ústavní stížnosti poukazuje na možnost dobrovolného vydání věcí, které by snad mělo vést ke zbytečnosti domovní prohlídky. Tento fakt činí ryze hypotetickou a poněkud nevěrohodnou námitku (v ústavní stížnosti), dle které mohlo dojít k dobrovolnému vydání věcí, takže by nebylo nutno domovní prohlídku provést.
Ostatně, vydány byly až věci posléze nalezené a nemuselo tak být přistoupeno k jejich odnětí (srov. protokoly o provedení domovních prohlídek i ústavní stížnost).
K tomu Ústavní soud poukazuje i na následující usnesení Ústavního soudu - na něž odkazuje usnesení ze dne 2. 3. 2011, sp. zn. I. ÚS 3094/10 - v nichž se praví: "Ke stěžovatelově poslední námitce, že v případě prohlídky nemovitosti č. p. 213 mu měla být směřována výzva k vydání věci, Ústavní soud konstatuje, že obecně platí, že příkaz k domovní pohlídce v sobě zahrnuje jak výzvu k vydání věci doličné, tak i příkaz k jejímu odnětí (Jelínek, Jiří a kol.: Trestní právo procesní; Praha, EUROLEX BOHEMIA s. r.o., 2002, str. 223)." [srov. usnesení sp. zn. I. ÚS 1466/09]; "K námitce stěžovatelky o absenci povinností a poučení vlastníka domu Ústavní soud odkazuje na fakt, že namítané nedostatky jsou ze zákona součástí fáze samotného výkonu domovní prohlídky (§85 a násl. trestního řádu). Z protokolu o provedení domovní prohlídky je patrné, že tyto náležitosti byly naplněny. Pokud pak namítala absenci poučení o povinnosti vydat věc konstatuje Ústavní soud, že se jedná o zcela samostatný institut, nemající s prohlídkou nemovitosti přímou souvislost." (srov. usnesení sp. zn. IV. ÚS 2603/08); "Námitku, že prohlídku nelze nařídit bez předchozího postupu dle §78 a §79 trestního řádu však musí Ústavní soud odmítnout. Z žádného ustanovení trestního řádu taková podmínka nevyplývá a stěžovatelkou dovolávanou zásadu přiměřenosti a zdrženlivosti nelze spatřovat v tom, že by prohlídka jiných prostor a pozemků měla být podmíněna předchozí výzvou k vydání věci dle §78 trestního řádu. Trestní řád jako procesní předpis upravující postup orgánů činných v trestním řízení v mnoha případech ponechává na těchto orgánech (policie, státní zástupce), jakou taktiku při objasňování trestné činnosti zvolí, a to podle konkrétních okolností té které trestní věci. V daném případě jak státní zástupce, tak i policejní orgán, předpokládali (a to i na základě již realizovaných výzev dle §78 trestního řádu, které byly bezpředmětné a neúčinné), že obviněný (jediný) jednatel stěžovatelky společnosti P. E., s. r. o., Ing. Š. na základě výzvy k vydání účetní evidence s velkou pravděpodobností tuto evidenci dobrovolně nevydá a spíše ji ukryje, event. zcela zničí, což by mělo za následek zmaření vypracování znaleckého posudku dle pokynu Vrchního soudu v Praze..." (srov. usnesení sp. zn. II. ÚS 458/08).
Otázkou nedodržení poučovací povinnosti vydat věc a její ústavněprávní dimenzí se podrobněji zabývalo i citované usnesení Ústavního soudu sp. zn. I. ÚS 3094/10, takže i na ně Ústavní soud odkazuje.
3) Stěžovatelé dále namítli, že nařízení a provedení domovní prohlídky jako neodkladného úkonu nebylo řádně odůvodněno. Tomu však Ústavní soud nepřisvědčuje. Neodkladnost domovní prohlídky je v příkazech k domovní prohlídce, vydaných obecným soudem odůvodněna dostatečně ("Soudce dospěl k závěru, že je zde nebezpečí, že by mohlo dojít ke zničení nebo ukrytí těchto dokladů, ale i dalších důkazů, které mohou vést k usvědčení pachatelů rozsáhlé trestné činnosti."). Ústavní soud k tomu poznamenává, že jestliže existuje nebezpečí zničení, znehodnocení či ukrytí důkazů, pak sama domovní prohlídka - z hlediska účelu trestního řízení - odkladu vskutku nesnese (srov. obdobně citované usnesení Ústavního soudu sp. zn. I. ÚS 3094/10).
4) Stěžovatel 1) a 2) konečně namítají, že policie požadovala vydání věcí nad rámec příkazu k domovní prohlídce. Konkrétně poukazují na požadavek vydání soukromého netbooku stěžovatelky 1) a hotových peněz v českých korunách a euro.
Pokud jde o vydání soukromého netbooku stěžovatelky 1), Ústavní soud uvádí, že samotné tvrzení této stěžovatelky o jejím výlučném vlastnictví předmětného netbooku není s to zabránit jeho zajištění, jestliže takové tvrzení nelze v průběhu prohlídky ověřit. V opačném případě by byla ohrožena samotná podstata zajišťování těchto věcí. Dle náhledu Ústavního soudu je také vždy třeba sledovat cíl samotné prohlídky. Zajištění případných soukromých dat by bylo v tomto konkrétním případě pouhým vedlejším produktem prohlídky, kterému by nebylo možné zabránit. Není v moci orgánů činných v trestním řízení, aby při vlastním provádění prohlídky kupříkladu prohlížely každý záznamový nosič, zda neobsahuje údaje soukromé, nesouvisející povahy. Dovedeno k závěru ad absurdum, pak by taková prohlídka neprobíhala v řádu hodin, leč ve zcela nepřiměřeném časovém období, což je vyloučeno. Podstatné je to, že se zde nejedná o záměrné získávání údajů, nejde o primární cíl prohlídky. Lze toliko dodat, že v dané fázi řízení nelze s naprostou jistotou určit, zda a které z nalezených věcí skutečně souvisejí s projednávanou trestnou činností; je tedy možné vyžadovat toliko pravděpodobnost, že taková věc bude pro vyšetřování potřebná.
Pokud jde o vydání hotových peněz v českých korunách a euro, neshledal Ústavní soud ani zde nepřípustný postup policejního orgánu nad rámec příkazu k domovní prohlídce. Při domovní prohlídce samotné mohou být nalezeny i peníze; pak může být využito institutu vydání věci důležité pro trestní řízení dle §78 trestního řádu, resp. odnětí věci důležité pro trestní řízení dle §79 trestního řádu. A právě tyto instituty měl policejní orgán na mysli, pokud poukazoval v protokolu o provedení domovní prohlídky v souvislosti s výzvou k vydání peněz na předchozí souhlas státního zástupce (dle §79 odst. 1 trestního řádu). Přitom věcí důležitou pro trestní řízení může být i věc, ohledně níž může být uložen trest propadnutí dle §70 trestního zákoníku nebo vysloveno zabrání dle §101 trestního zákoníku v platném znění (srov. obdobně například Šámal, P. a kolektiv: Trestní řád, Komentář, 6. vydání, 2008, s. 606). Řečeno poněkud jinak - slovy usnesení Ústavního soudu sp. zn. I. ÚS 1992/09 - v případě institutu odnětí věci jde vzhledem k jeho smyslu a účelu o legitimní omezení vlastnického práva ve prospěch veřejného zájmu, kterým je v případě všech zajišťovacích institutů zasahujících do práva vlastnit majetek kromě zájmu na náležitém zjištění trestných činů i zájem na spravedlivém potrestání pachatelů a snaha v co nejvyšší míře eliminovat škodu způsobenou případnou trestnou činností; odnětí věci důležité pro trestní řízení sleduje legitimní cíl nezbytný pro výkon některých rozhodnutí, zejména pro zabrání a propadnutí věci (srov. Císařová, D., Fenyk, J, Gřivna, T. a kol. Trestní právo procesní. Praha: ASPI, 2008, s. 268). Jestliže někdo nesplní svou povinnost danou ust. §78 tr. ř. (vydání věci), nastupuje sankce v podobě odnětí věci podle ust. §79 tr. ř., kterou se zajišťuje věc důležitá pro trestní řízení (to byl případ I. ÚS 1992/09). K tomu Ústavní soud dodává, že stěžovatelé byli v době domovní prohlídky podezřelí ze spáchání trestného činu majetkového charakteru, konkrétně ze spáchání zvlášť závažného zločinu zkrácení daně, poplatku a podobné povinné platby podle ust. §240 odst. 1, 3 trestního zákoníku.
5) Stěžovatel 3) a 4) brojí proti tomu, že si policejní orgán zhotovil kopii hardisku počítače firmy APULACH, s. r. o., a dalších firem a požadoval vydání věcí náležejících firmám WSK STAV, s. r. o., a WSK INVEST, s. r. o.; tyto věci však prý s předmětem domovní prohlídky nesouvisely.
Ústavní soud k tomu konstatuje, že příkaz k domovní prohlídce u stěžovatelů 3) a 4) zněl na "prohlídku jiných prostor a pozemků - nebytových prostor v bytovém domě ve Velkém Meziříčí, na ulici Hornoměstská 143/48, okres Žďár na Sázavou, včetně jeho součástí a příslušenství, na pozemku parcelní číslo 691, spoluvlastníků J. C....a P. S....". Pokud se tedy v uvedené nemovitosti - ve vlastnictví stěžovatelů 3) a 4) - nacházely i kanceláře firem, o nichž hovoří tito stěžovatelé, a policejní orgán provedl prohlídku i těchto kanceláří (včetně požadavku vydání věcí nalezených v těchto kancelářích), nelze usuzovat na překročení příkazu k domovní prohlídce. Ostatně, i odůvodnění příkazu k domovní prohlídce hovoří o tom, že vyvstalo důvodné podezření, že se "v těchto prostorách" (nikoli jen v konkrétních kancelářích) nacházejí věci důležité pro trestní řízení. K tomu lze dodat - jak plyne z výpisu z obchodního rejstříku - že ve stěžovateli uváděných obchodních společnostech (APULACH, s. r. o., WSK STAV, s. r. o., a WSK INVEST s. r. o.) stěžovatelé 3) či 4) tak či onak působí (jako jednatel či společník nebo obojí); i proto mohli být hledané důkazy související s obchodní činností společností Defal Kredit Max, s. r. o., a WSK Cabs, s. r. o., umístěny v jiných kancelářích téže nemovitosti.
6) Ústavní soud nadto zdůrazňuje, že odnětí věci je toliko dočasným zajišťovacím opatřením, jež má předejít zmaření účelu trestního řízení. Je proto nutné, aby orgány činné v trestním řízení respektovaly princip proporcionality, a tudíž, aby odnětí věci trvalo jen po dobu, jež je pro účely trestního řízení nezbytně nutná.
III.
Za tohoto stavu dospěl Ústavní soud k závěru, že zásahem napadeným ústavní stížností k porušení základních práv či svobod stěžovatelů zjevně nedošlo.
Proto Ústavní soud podle ustanovení §43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavnímu soudu mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků ústavní stížnost jako návrh zjevně neopodstatněný odmítl.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 27. dubna 2011
Ivana Janů, v. r.
předsedkyně senátu