ECLI:CZ:US:2012:1.US.557.12.1
sp. zn. I. ÚS 557/12
Usnesení
Ústavní soud rozhodl o ústavní stížnosti stěžovatele Ing. arch. M. T., zastoupeného JUDr. Pavlem Čapčuchem, advokátem se sídlem Orlí 18, 602 00 Brno, o ústavní stížnosti proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 15. 11. 2011 č. j. 8 A 150/2010, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
Stěžovatel napadl ústavní stížností ze dne 17. 2. 2012 (doručenou Ústavnímu soudu téhož dne) v záhlaví uvedené usnesení a domáhal se jeho zrušení s tvrzením, že jím došlo k porušení jeho ústavně zaručeného práva na spravedlivý proces, zakotveného v čl. 36 odst. 1 a čl. 37 odst. 3 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina").
Stěžovatel v doplnění ústavní stížnosti ze dne 7. 3. 2012 poukázal na to, že rozhodnutí o přiznání odkladného účinku žalobě proti certifikátu autorizovaného inspektora vydanému ve smyslu ustanovení §117 odst. 1 zákona č. 183/2006 Sb., o územním plánování a stavebním řádu (stavební zákon), ve znění pozdějších předpisů (dále jen "SZ"), je nepřípustné; stejně je prý nepřípustný samotný přezkum certifikátu ve správním soudnictví dle §65 odst. 1 zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "s. ř. s."). V této souvislosti obsáhle vyvracel opačnou argumentaci obsaženou v rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 4. 8. 2010 sp. zn. 9 As 63/2010. (Poznámka: Ústavní soud na tomto místě předznamenává, že další relevantní judikaturu Nejvyššího správního soudu, včetně rozsudků vydaných v nyní posuzované věci stěžovatel, nezmínil.)
Městský soud v Praze napadeným usnesením ze dne 15. 11. 2011 č. j. 8 A 150/2010 přiznal odkladný účinek žalobě, kterou se žalobce Praha West Investment k.s. domáhal zrušení certifikátu vydaného autorizovaným inspektorem, tj. stěžovatelem, dne 23. 3. 2010 pod č. j. 711007.
Ústavní soud v prvé řadě uvádí, že v prakticky totožných věcech stejného stěžovatele (srov. sp. zn. IV. ÚS 3468/11 a sp. zn. IV. ÚS 558/12) jeho ústavní stížnosti odmítl jako návrhy podané osobou zjevně neoprávněnou.
Ústavní soud v této souvislosti poukazuje na rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 15. 2. 2011 č. j. 9 As 99/2010-71, který dovodil, že certifikát autorizovaného inspektora oznámený stavebnímu úřadu dle §117 odst. 1 SZ je nutno považovat za správní akt zakládající veřejná subjektivní práva. Tu je namístě poznamenat (srov. i usnesení pod sp. zn. IV. ÚS 558/12), že obsah předmětného (precizně odůvodněného) rozhodnutí je stěžovateli znám, proto na jeho odůvodnění pro stručnost odkazuje. Totéž se týká rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 6. 9. 2011 č. j. 9 As 92/2011-186, v němž tamní soud (krom dalšího) odkázal na rozsudek téhož soudu ze dne 25. 5. 2011 č. j. 2 As 37/2011-81; v tom druhý senát v návaznosti na rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 4. 8. 2010 č. j. 9 As 63/2010-111, dospěl k závěru, že se v případě certifikátu autorizovaného inspektora jedná o veřejnoprávní správní akt. Uvedl, že nelze dospět k jinému závěru, než že tento veřejnoprávní správní akt spadá do definičního vymezení obsaženého v ustanovení §65 odst. 1 s. ř. s., tedy pod legislativní zkratku "rozhodnutí" zde zakotvenou, neboť se nepochybně jedná o úkon, jímž se (za podmínky oznámení stavebnímu úřadu) zakládají, mění, ruší nebo závazně určují práva nebo povinnosti žalobce. Ústavní soud navíc zdůrazňuje, že rozhodnutí zastávající tentýž právní náhled nejsou v rozhodovací praxi Nejvyššího správního soudu osamocena (srov. dále např. rozsudky ze dne 24. 8. 2011 č. j. 1 As 92/2011-182, ze dne 13. 10. 2011 č. j. 1 As 113/2011-117).
Ústavní soud dále poukazuje na své stanovisko pod sp. zn. Pl. ÚS-st.-9/99 (In: Ústavní soud České republiky: Sbírka nálezů a usnesení - svazek 16. Vydání 1. Praha, C. H. Beck 2000, s. 372), na něž lze pro obecnou dostupnost v podrobnostech odkázat. Tam plénum Ústavního soudu zformulovalo závěr, že správní orgán, jehož rozhodnutí bylo úspěšně napadeno správní žalobou, není aktivně legitimován k podání ústavní stížnosti proti rozhodnutí správního soudu; z povahy věci plyne, že není rozhodné, zda je podáním k Ústavnímu soudu napadeno rozhodnutí soudu ve věci samé, či jiné.
Ústavní soud připomíná, že substanciálním znakem ústavní stížnosti dle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy ČR a podle ustanovení §72 odst. 1 písm. a) zákona o Ústavním soudu, je zásah orgánu veřejné moci do ústavně zaručených základních práv a svobod. Aktivně legitimován k podání ústavní stížnosti je proto ten subjekt (fyzická a právnická osoba), jenž disponuje způsobilostí být nositelem základních práv a svobod. Jinak řečeno, aktivně legitimován k podání ústavní stížnosti není tedy správní orgán rozhodující o právech a povinnostech v oblasti veřejné správy, případně takový subjekt, který je ze zákona oprávněn jako autorizovaný inspektor vydat veřejnosprávní akt (certifikát), jímž se - za podmínky oznámení stavebnímu úřadu - zakládají, mění, ruší nebo závazně určují práva nebo povinnosti. Poznámka: O autorizovaném inspektoru lze za těchto podmínek - ostatně ve shodě s Nejvyšším správním soudem - hovořit jako o subjektu, který je v postavení orgánu veřejné moci/správy sui generis. V řízení o správní žalobě proti certifikátu vydaného stěžovatelem (tj. autorizovaným inspektorem) mu proto logicky svědčí legitimace pasivní (§69 s. ř. s.).
Za tohoto stavu dospěl Ústavní soud k závěru, že v případě stěžovatelem podané ústavní stížnosti se jedná o návrh podaný osobou zjevně neoprávněnou.
Proto soudce zpravodaj mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků ústavní stížnost odmítl [§43 odst. 1 písm. c) zákona o Ústavním soudu].
K žádosti navrhovatele, aby Ústavní soud rozhodl o ústavní stížnosti přednostně, Ústavní soud uvádí, že o ústavní stížnosti rozhodl relativně rychle, bez zbytečného odkladu a nebylo tedy třeba daný návrh formalizovat; to platí zvláště za situace, kdy je ústavní stížnost Ústavní soudem odmítána pro zjevnou neoprávněnost stěžovatele podle výše citovaného ustanovení zákona o Ústavním soudu.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 2. dubna 2012
Vojen Güttler
soudce zpravodaj