ECLI:CZ:US:2013:2.US.565.13.2
sp. zn. II. ÚS 565/13
Usnesení
Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Jiřího Nykodýma a soudců Stanislava Balíka a Dagmar Lastovecké, soudkyně zpravodajky, ve věci ústavní stížnosti J. B., t. č. ve vazbě, právně zastoupeného JUDr. Josefem Šírkem, advokátem se sídlem Dr. Bureše 1185/1, České Budějovice, proti usnesení Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 31. 12 2012 č. j. 14 To 457/2012-26 a usnesení Okresního soudu v Českých Budějovicích ze dne 14. 12. 2012 č.j. 5 Nt 405/2012-10, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
Ústavní stížností, která byla ve smyslu příslušných ustanovení zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), podána řádně a včas, se stěžovatel domáhal zrušení v záhlaví označených rozhodnutí obecných soudů, jimiž mělo dojít k porušení jeho ústavně zaručených práv, a to zejména práva na spravedlivý proces, včetně práva na obhajobu a právo na osobní svobodu, ve spojení s povinností orgánu státní moci rozhodovat pouze v souladu a v mezích zákona při šetření základních práv stěžovatele. Jedná se o práva zakotvená v čl. 2 odst. 2, čl. 3 odst. 1, čl. 4, čl. 36 a čl. 8 odst. 1, 2 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina"), jakož i práv garantovaných v čl. 6 odst. 1. 2 a 3 odst. b), d) a čl. 5 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (dále jen "Úmluva"), ve spojení s čl. 10, čl. 2 odst. 3, čl. 3 a čl. 4 Ústavy.
Stěžovatel vytýkal obecným soudům, že napadená rozhodnutí a řízení, jež předcházelo jejich vydání, jsou v rozporu se zákonem, přičemž porušení zákona znamenalo zásah do práv stěžovatele chráněných předpisy vyšší právní síly. Dle stěžovatele obecné soudy v jeho případě protiústavně interpretovaly podmínky naplnění vazebních důvodů. Stěžovatel považuje důvody vazby, zejména koluzní, kdy soud vyhodnotil dopis poškozené manželce jako její ovlivňování (byla již vyslechnuta) za nepodložené a nesprávné. Obdobně stěžovatel odmítl vazební důvody podle písm. a), c). Stěžovatel nemá důvod uprchnout či se skrývat, je vázán na místo pobytu v České republice a v Lotyšsku nemá žádné zázemí. Důvod tzv. útěkové vazby ve smyslu §67 písm. a) tr. řádu okresní soud shledal toliko v trestní sazbě, kterou je ohrožen. Odmítl možnost dokonání trestného činu s ohledem na údajný alkoholismus, kterým netrpí. Stěžovatel zásadně nesouhlasil se závěry znalců, kteří zkoumali jeho duševní stav, a soudy k tomu přihlédly.
Stěžovatel tvrdil, že obecné soudy svou nečinností, spočívající v nerozhodnutí o jeho návrzích, porušily výše označená práva stěžovatele, řízení trpělo značnými průtahy a bylo v rozporu s ustanovením §72 odst. 1, §71a tr. řádu. Nesouhlasil, jak se s jeho námitkou vypořádaly obecné soudy.
Jak vyplývá z napadených usnesení obecných soudů, je proti stěžovateli vedeno trestní stíhání pro skutek, ve kterém je spatřováno spáchání zločinu ublížení na zdraví podle §145 odst. 1 tr. zákoníku. Podstata trestněprávně relevantního jednání spočívá v tom, že obviněný dne 8. 9. 2012, v Č., v místě společného bydliště úmyslně fyzicky napadl opakovanými údery pěstí do obličeje, hlavy a oblasti ledvin svoji manželku, čímž jí způsobil rozsáhlé poranění měkkých tkání v oblasti obličeje, traumatologický otok mozku se subdurálním hematomem a částečným krvácením do oblasti poblíž mozku, tedy ze soudně lékařského hlediska poranění těžké.
Okresní soud v napadeném usnesení konstatoval, že obviněný je cizí státní příslušník, který žije v České republice toliko 2 roky, a má tak dosud vazby na svou domovskou zemi. Obviněný je stíhán pro závažnou úmyslnou trestnou činnost násilného charakteru, za kterou je mu možno uložit trest odnětí svobody v rozmezí 3-10 let, když je zřejmé, že vzhledem k předchozím odsouzení za trestnou činnost stejného charakteru, mu reálně hrozí uložení trestu v horní třetině trestní sazby Je tak dána důvodná obava, že v případě ponechání na svobodě uprchne, aby se tak vyhnul probíhajícímu trestnímu stíhání a je tedy důvod vazby podle §67 písm. a) tr. řádu.
V návaznosti na shora uvedené skutečnosti shledal soud i vazební důvod podle §67 písm. c) tr. řádu, zejména obavu z toho, že obviněný bude opakovat trestnou činnost, pro niž je stíhán. Z opisu rejstříku trestů vyplývá, že obviněný je osobou v České republice dosud netrestanou, avšak z rozsudku Krajského soudu v Zemgale vyplývá, že byl v domovském státě dne 19. 4. 2000 odsouzen pro trestný čin vraždy podle §116 tr. práva Lotyšské republiky k trestu odnětí svobody v trvání osmi let s policejním dohledem v trvání dvou let. Z výkonu tohoto trestu byl propuštěn dne 14. 9. 2007. Obviněný je tedy jedincem s agresivními rysy, které v zátěžových situacích nedokáže ovládnout a opětovně se dopouští velmi závažné trestné činnosti násilného charakteru, o čemž svědčí závěry znaleckého posudku z oboru zdravotnictví, odvětví psychiatrie a odvětví klinická psychologie.
Nově byl soudem u obviněného shledán i vazební důvod podle §67 písm. b) tr. řádu, neboť obviněný se zjevně snaží ve svůj prospěch ovlivnit poškozenou. Tato skutečnost je zřejmá z dopisu odeslaného obviněným z vazební věznice poškozené, který předložila policejnímu orgánu dcera poškozené. Obviněný v dopisu poškozenou nabádá, aby se spojila s jeho obhájcem a vypovídala v jeho prospěch, přičemž výslovně konstatuje, jaké skutečnosti má ve své výpovědi poškozená uvést.
Krajský soud v Českých Budějovicích přezkoumal napadené usnesení a shledal, že mu nelze jak z věcného, tak z procesního hlediska ničeho vytknout.
Po přezkoumání ústavní stížností napadených rozhodnutí dospěl Ústavní soud k závěru, že ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná.
Ústavní soud připomíná, že je soudním orgánem ochrany ústavnosti (čl. 83 Ústavy). Není soudem nadřízeným obecným soudům, nevykonává nad nimi dohled či dozor. Jsou to především obecné soudy, které se znalostí konkrétní trestní věci, stadia, ve kterém se nachází a na základě znalostí všech okolností a souvislostí případu musí posoudit, zda existují či trvají vazební důvody. Vzhledem ke svému postavení se Ústavní soud v zásadě přehodnocováním existence či neexistence vazebních důvodů nezabývá. Do vazebních rozhodnutí je Ústavní soud oprávněn zasáhnout pouze tehdy, shledá-li, že rozhodnutí obecného soudu o vazbě není podloženo zákonným důvodem nebo jsou tvrzené důvody vazby v extrémním rozporu se zárukami plynoucími z ústavního pořádku. V projednávané věci Ústavní soud důvod k zásahu neshledal.
Ústavní soud již opakovaně konstatoval, že rozhodování o vazbě nelze chápat jako rozhodování o vině či nevině obviněného, vazba je zajišťovacím institutem, který slouží k dosažení účelu trestního řízení a každé rozhodování o vazbě je vedeno vždy v rovině pouhé pravděpodobnosti - nikoli jistoty - jak ohledně důsledků, které mohou nastat, nebude-li obviněný stíhán vazebně, tak ohledně dalšího vývoje řízení, který lze jen odhadovat (viz např. nález sp. zn. I. ÚS 161/04 N 74/33 SbNU 229, nález sp. zn. I. ÚS 603/07 a usnesení sp. zn. I. ÚS 2705/07 dostupné na http://nalus.usoud.cz). Tento závěr vyplývá jak z teorie trestního práva, tak z dikce příslušných ustanovení trestního řádu.
Kasační pravomoc Ústavního soudu se může uplatnit teprve tehdy, byly-li v řízení porušeny ústavní procesní principy, či jsou-li závěry obecných soudů v extrémním rozporu se zjištěným skutkovým stavem.
Ústavní soud znovu připomíná, že ve smyslu své dnes již ustálené judikatury cítí se oprávněn zasáhnout zpravidla jen tehdy, není-li rozhodnutí obecného soudu o vazbě podloženo zákonným důvodem (čl. 8 odst. 1 a násl. Listiny) buď vůbec, nebo jestliže tvrzené a nedostatečně zjištěné důvody vazby jsou v extrémním rozporu s kautelami plynoucími z ústavního pořádku České republiky (srov. kupř. nálezy sp. zn. III. ÚS 18/96, IV. ÚS 137/2000, III. ÚS 121/02, I. ÚS 585/02, III. ÚS 1926/10). Podle přesvědčení Ústavního soudu napadená usnesení obecných soudů z hlediska požadavků kladených na obsah vazebních rozhodnutí obstojí (srov. např. nálezy sp. zn. I. ÚS 62/96, II. ÚS 124/97, IV. ÚS 137/2000, III. ÚS 566/03, rovněž nálezy sp. zn. III. ÚS 566/03, IV. ÚS 353/04, II. ÚS 469/05, I. ÚS 603/07, IV. ÚS 3294/09; všechna rozhodnutí jsou dostupná z: http://nalus.usoud.cz/).
Obě napadená rozhodnutí podle Ústavního soudu naplňují zmíněné zákonné standardy řádného odůvodnění. Jak je z obsahu napadených rozhodnutí patrno, byly si oba soudy stěžovatelových námitek vědomy a řádně se s nimi vypořádaly. Stěžovatel byl obžalován pro zvlášť závažný zločin ublížení na zdraví podle §145 odst. 1 tr. zákoníku, je vazebně stíhán a vazební důvody, jež byly shledány dříve, nadále trvají. Krajský soud se v zásadě zcela ztotožnil i se skutkovými závěry okresního soudu v otázce naplnění důvodů útěkové i předstižné vazby ve smyslu ustanovení §67 písm. a) a c) tr. řádu. Stěžovatel je cizí státní příslušník, který žije v České republice asi 2 roky a stále má vazby na domovskou zemi. Stěžovatel má diagnostikovanou poruchu osobnosti, s agresivními sklony k násilné trestné činnosti, za obdobnou trestnou činnost vraždu již byl v minulosti soudně postižen trestem osmi let odnětí svobody. Soud poukázal na charakterové rysy stěžovatele, který se v zátěžových situacích nedokáže ovládnout, je stíhán pro závažnou úmyslnou trestnou činnost násilného charakteru a je nyní ohrožen vysokým trestem odnětí svobody (3-10 let). Měl-li stěžovatel vyhrožovat i usmrcením manželky, kterou měl předtím vážně zranit, nelze vyčkávat, až své výhružky uskuteční. V případě tzv. předstižné vazby dle ustanovení §67 písm. c) tr. řádu pak soudy dostatečně a logicky popsaly skutečnosti zakládající v konkrétním případě "důvodné obavy" ve smyslu ustanovení §67 tr. řádu. Ze zajištěné korespondence vyplynulo, že ovlivňoval poškozenou k podání svědectví ve svůj prospěch, proto byl shledán důvod vazby koluzní podle §67 odst. b) tr. řádu. Jelikož Ústavní soud neshledal žádné porušení některé z ústavních zásad, nepřísluší mu v řízení o ústavní stížnosti "hodnotit" hodnocení důkazů provedené obecnými soudy. I kdyby zjištěné skutečnosti a vyvozené závěry o důvodnosti tzv. útěkové a předstižné vazby byly hodnotitelné i jinak, o zjevné vybočení z limitů stanovených trestním řádem se nejedná.
K tvrzení stěžovatele, že zákonem stanovené lhůty pro omezení osobní svobody vazebním zajištěním nebyly dodrženy a jeho vazba je nezákonná, se již řádně vyjádřily jak obecné soudy, tak i Ústavní soud v řízení o ústavní stížnosti stěžovatele vedené pod sp. zn. III. ÚS 1037/13. Krajský soud vyložil, že lhůta stanovená v ustanovení §72 odst. 3 tr. řádu byla okresním soudem respektována. Rozhodnutí o vzetí stěžovatele do vazby nabylo právní moci dne 8. 10. 2012, tříměsíční vazební lhůta dle ustanovení §72 odst. 1 tr. řádu stanovená pro obligatorní přezkoumání vazebních důvodů měla uplynout dne 8. 1. 2013. Stěžovatel byl u téhož soudu obžalován dne 2. 1. 2013 a počala plynout třicetidenní lhůta dle §72 odst. 3 tr. řádu. Státní zástupce dne 19. 12. 2012 podal u příslušného soudu návrh o prodloužení vazební lhůty přípravného řízení, ale nebylo potřebné již o návrhu rozhodovat. Dle krajského soudu odpovídá skutečnosti, že o žádosti stěžovatele o propuštění na svobodu ze dne 14. 11. 2012 nebylo rozhodováno neprodleně, ale neshledal to důvodem pro propuštění na svobodu. K dodržení lhůty dle ustanovení §72 odst. 2 tr. řádu musí Ústavní soud v daném případě konstatovat absenci ústavněprávní roviny této problematiky, neboť obecné soudy se při výkladu zmíněných ustanovení nedopustily svévole, a tudíž Ústavnímu soudu nepřísluší zasahovat do jejich výlučné pravomoci interpretace norem podústavního práva (srov. str. 2 usnesení krajského soudu).
Ústavní soud proto uzavírá, že neshledal žádné porušení základních práv stěžovatele, jak bylo v ústavní stížnosti namítáno, proto ústavní stížnost mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků odmítl jako návrh zjevně neopodstatněný podle ustanovení §43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 13. června 2013
Jiří Nykodým
předseda senátu