ECLI:CZ:US:2016:2.US.1902.16.1
sp. zn. II. ÚS 1902/16
Usnesení
Ústavní soud rozhodl mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků soudcem zpravodajem Vojtěchem Šimíčkem o ústavní stížnosti stěžovatele Jana Houžvičky, proti rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 15. 3. 2016, č. j. 8 Afs 12/2016-20, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
Dne 15. 6. 2016 byla Ústavnímu soudu doručena ústavní stížnost, která brojí proti v záhlaví označenému rozsudku Nejvyššího správního soudu. Tímto rozsudkem Nejvyšší správní soud zamítl kasační stížnost, podanou proti rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem - pobočka v Liberci ze dne 5. 1. 2016, č. j. 59 Af 15/2015-49.
Stěžovatelovo podání nebylo možno považovat za řádný návrh na zahájení řízení před Ústavním soudem, jelikož trpělo řadou formálních a obsahových nedostatků (§34 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů), a pro řízení před Ústavním soudem nebyl navrhovatel zastoupen advokátem (§30, §31 cit. zákona). Podle ustanovení §43 odst. 1 písm. a) zákona o Ústavním soudu soudce zpravodaj mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků usnesením návrh odmítne, neodstranil-li navrhovatel vady návrhu ve lhůtě mu k tomu určené.
Obecně platí, že je na Ústavním soudu, aby učinil opatření k odstranění vad podání, neboť smyslem výzvy a stanovení lhůty podle ustanovení §41 písm. b) zákona o Ústavním soudu je především poučení účastníka o jemu neznámých podmínkách pro projednání věci před Ústavním soudem; teprve poté, nepodaří-li se nedostatek podání odstranit, jsou vyvozeny vůči stěžovateli nepříznivé procesní důsledky v podobě odmítnutí ústavní stížnosti.
V nyní projednávaném případě však Ústavní soud konstatuje, že se stěžovatel od roku 2009 obrací na Ústavní soud opakovaně, včetně shodného požadavku na odstranění povinnosti právního zastoupení a placení soudních poplatků, přičemž byl vícekrát vyzýván k odstranění vad svých návrhů a poučen o nezbytnosti právního zastoupení před Ústavním soudem, včetně možnosti návrh odmítnout bez věcného projednání, pokud vady podání nebudou odstraněny (např. ve věcech vedených pod sp. zn IV. ÚS 3790/13, sp. zn. III. ÚS 2344/13, sp. zn. I. ÚS 4024/14, sp. zn. I. ÚS 44/15, sp. zn. II. ÚS 112/2015, sp. zn. I. ÚS 1053/15, sp. zn. III. ÚS 2195/15, sp. zn. III. ÚS 3688/15 a dalších). Ústavní soud tak nemá pochybnosti o tom, že stěžovatel již byl řádně seznámen s požadavky kladenými zákonem na návrh na zahájení řízení před Ústavním soudem, včetně povinnosti být v řízení před Ústavním soudem zastoupen advokátem, a to již při podání ústavní stížnosti.
Ústavní soud je přesvědčen, že v řízení o ústavní stížnosti není nevyhnutelnou podmínkou, aby se poučení o povinném zastoupení dostávalo totožnému stěžovateli vždy v každém individuálním řízení, jestliže se tak stalo v mnoha případech předchozích. Lze-li totiž vycházet ze spolehlivého předpokladu, že dříve poskytnuté informace byly objektivně způsobilé zprostředkovat stěžovateli zásadu, že na Ústavní soud se nelze obracet jinak než v zastoupení advokátem, pak se jeví setrvání na požadavku vždy nového a stále stejného poučení postupem neefektivním a formalistickým.
Ústavní soud proto v posuzované věci shledal důvody pro přiměřenou aplikaci ustanovení §43 odst. 1 písm. a) zákona o Ústavním soudu a ústavní stížnost odmítl. Postupoval tak stejně, jako v případě stejného stěžovatele učinil jen v poslední době např. již usneseními sp. zn. IV. ÚS 1690/16, IV. ÚS 1513/16, III. ÚS 1315/16, IV. ÚS 1242/16, III. ÚS 1228/16, II. ÚS 920/16, I. ÚS 274/16 a dalšími.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 17. června 2016
Vojtěch Šimíček v. r.
soudce zpravodaj