ECLI:CZ:US:2016:3.US.2578.16.1
sp. zn. III. ÚS 2578/16
Usnesení
Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu Josefa Fialy a soudců Jana Filipa (soudce zpravodaje) a Radovana Suchánka o ústavní stížnosti stěžovatelky Friendly Finance s. r. o., sídlem Národní 341/23, Praha 1, zastoupené Mgr. Janem Szwarcem, advokátem, sídlem Prvního pluku 206/7, Praha 8, proti rozsudku Okresního soudu v Karviné - pobočky v Havířově ze dne 11. května 2016 č. j. 107 C 82/2016-35, za účasti Okresního soudu v Karviné - pobočky v Havířově, jako účastníka řízení, a Jiřího Šmída, jako vedlejšího účastníka řízení, zastoupeného opatrovníkem statutárním městem Havířov, sídlem Svornosti 86/2, Havířov, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
I.
Skutkové okolnosti případu a obsah napadeného rozhodnutí
1. Stěžovatel se ústavní stížností podle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy České republiky (dále jen "Ústava") domáhá zrušení shora uvedeného soudního rozhodnutí, neboť má za to, že jím bylo porušeno jeho základní právo na spravedlivý proces podle čl. 36 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina"), čl. 6 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod, jakož i čl. 14 Mezinárodního paktu o občanských a politických právech.
2. Z ústavní stížnosti a napadeného rozhodnutí se podává, že stěžovatelka se žalobou po vedlejším účastníkovi řízení (žalovaném) domáhala zaplacení částky 4 900 Kč z titulu bezdůvodného obohacení. Tuto částku měla stěžovatelka poskytnout žalovanému na základě úvěrové smlouvy, která je však s ohledem na omezení žalovaného ve svéprávnosti neplatná. Okresní soud v napadeném rozsudku dospěl k závěru, že stěžovatelka neunesla důkazní břemeno a žalobu zamítnul.
II.
Argumentace stěžovatelky
3. Stěžovatelka má za to, že okresní soud se zcela nestandardně a nesprávně vypořádal ve svém odůvodnění se stěžovatelkou předloženým důkazem svědčícím v její prospěch, a sice důkazem o převodu žalované částky na příslušný účet žalovaného. Stěžovatelka doložila důkaz o odepsání příslušné částky z jejího účtu, kde je zároveň uvedeno jméno majitele účtu - žalovaného, což je zcela běžný a pro soudy dostačující důkaz o úhradě platby. Naopak vedlejší účastník (resp. jeho opatrovník) nedoložil ničeho a jen tvrdil, že mu žádná taková platba nedošla. Stěžovatelka přitom není schopna sama zajistit výpis z účtu žalovaného. Soud tedy podle stěžovatelky v rozporu s běžnou procesní praxí jednak nesprávně vyhodnotil jí předložený důkaz a jednak se spokojil jen s tvrzením ze strany žalovaného, tj. bez předložení jakéhokoliv důkazu. Stěžovatelka tak byla soudem úmyslně znevýhodněna, závěry a postup soudu hodnotí jako účelové, nespravedlivé a porušující principy právní jistoty a důvěryhodnosti soudního rozhodnutí.
III.
Procesní předpoklady projednání návrhu
4. Ústavní soud se nejprve zabýval tím, zda jsou splněny procesní předpoklady projednání ústavní stížnosti. Dospěl k závěru, že ústavní stížnost byla podána včas oprávněnou stěžovatelkou, která byla účastnicí řízení, ve kterém bylo vydáno rozhodnutí napadené ústavní stížností, a Ústavní soud je k jejímu projednání příslušný. Stěžovatelka je právně zastoupena v souladu s požadavky §29 až 31 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), a vzhledem k tomu, že proti napadenému rozsudku nebylo možno podat odvolání [§202 odst. 2 občanského soudního řádu], ústavní stížnost byla shledána přípustnou.
IV.
Posouzení opodstatněnosti ústavní stížnosti
5. Ústavní soud dále posoudil obsah ústavní stížnosti a dospěl k závěru, že jde o návrh zjevně neopodstatněný podle §43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu.
6. Předmětem sporu je částka ve výši 4 900 Kč, kterou lze i ve světle judikatury Ústavního soudu označit za bagatelní. Ústavní soud opakovaně ve své rozhodovací praxi [např. usnesení sp. zn. IV. ÚS 695/01, IV. ÚS 248/01, IV. ÚS 8/01, III. ÚS 405/04 (U 43/34 SbNU 421), III. ÚS 602/05, III. ÚS 748/07, nález sp. zn. I. ÚS 988/12 (N 132/66 SbNU 61) aj., vše dostupné na http://nalus.usoud.cz] dal najevo, že v takových případech tato skutečnost (bez dalšího) zakládá důvod pro posouzení ústavní stížnosti jako zjevně neopodstatněné, neprovázejí-li posuzovaný případ takové (mimořádné) okolnosti, které jej z hlediska ústavnosti významným činí [viz např. nález ze dne 10. 4. 2014 sp. zn. III. ÚS 3725/13 (N 55/73 SbNU 89)]; je pak především na stěžovateli, aby v ústavní stížnosti vysvětlil (a případně doložil), proč věc - přes svou bagatelnost - vyvolává v jeho právní sféře ústavněprávně relevantní újmu (viz např. usnesení ze dne 21. 5. 2014 sp. zn. III. ÚS 1161/14). Opodstatněnost ústavní stížnosti v takové věci tedy přichází v úvahu jen v případech zcela extrémního vybočení ze standardů, jež jsou pro postupy zjišťování skutkového základu sporu a pro jeho právní posouzení esenciální (viz usnesení sp. zn. III. ÚS 3672/12, II. ÚS 4668/12, III. ÚS 4497/12 a další). Výklad přijatý Ústavním soudem nelze chápat jako denegatio iustitiae, nýbrž jako promítnutí celospolečenského konsensu o bagatelnosti výše uvedených sporů do výkladu základních práv, resp. do stanovení jejich hranice, kde pojem bagatelní věci je reflexí významu, který takovým sporům v oblasti civilního procesu přikládá zákonodárce; to se stalo v rámci úpravy těchto otázek zejména v §202 odst. 2 občanského soudního řádu.
7. Ústavní soud dospěl k závěru, že napadené rozhodnutí okresního soudu obsahuje odůvodnění (§157 odst. 4 občanského soudního řádu), které nevykazuje nedostatky dosahující intenzity nutné k tomu, aby se věcí meritorně zabýval. Stěžovatelka v ústavní stížnosti fakticky pouze požaduje přehodnocení provedených důkazů, které považuje za nesprávné. Není však úkolem Ústavního soudu, aby v projednávané věci vystupoval v roli druhé instance v řízení o bagatelní částce, i kdyby se s provedeným hodnocením důkazů neztotožňoval. Především je třeba uvést, že v řízení před okresním soudem bylo konstatováno, že rozsudkem Okresního soudu v Karviné - pobočky v Havířově č. j. 123 Nc 1105/2014-69, který nabyl právní moci dne 12. 11. 2014, bylo zjištěno, že žalovaný byl omezen ve svéprávnosti tak, že není způsobilý uzavírat, měnit či rušit smlouvy, jejichž předmětem je opakované nebo dlouhodobé plnění, nakládat s majetkem a finančními prostředky v hodnotě přesahující částku 300 Kč a disponovat s částkou maximálně 1 500 Kč týdně. Předmětná úvěrová smlouva č. 141203057211 přitom nebyla podle zjištění okresního soudu opatřena podpisem vedlejšího účastníka. V řízení před okresním soudem ovšem nebylo prokázáno ani tvrzené poskytnutí finančních prostředků, tedy částky 4 900 Kč vedlejšímu účastníku. Stěžovatelka předložila k důkazu pouze výpis z účtu, z něhož je patrno, že žalovaná částka byla odeslána na účet, o němž tvrdí, že je účtem žalovaného, nebyl však předložen důkaz o dojití této částky na účet a fakt, že tento účet je právě účtem, k němuž má dispoziční oprávnění vedlejší účastník. Zástupce stěžovatelky se však nedostavil k jednání a zbavil se tak možnosti být poučen o nutnosti doplnění tvrzení a důkazních návrhů. Žaloba tedy byla v celém rozsahu zamítnuta.
8. Ústavní soud proto s ohledem na výše uvedené v napadeném rozhodnutí neshledal vady ústavněprávní intenzity, jež by v této (bagatelní) věci odůvodňovaly jeho zásah. Proto dle ustanovení §43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu ústavní stížnost jako návrh zjevně neopodstatněný odmítl, a to mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 23. srpna 2016
Josef Fiala v. r.
předseda senátu