ECLI:CZ:US:2019:1.US.3845.18.1
sp. zn. I. ÚS 3845/18
Usnesení
Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Davida Uhlíře, soudců JUDr. Tomáše Lichovníka a JUDr. Vladimíra Sládečka (soudce zpravodaj) o ústavní stížnosti stěžovatelky ACARTIA Holdings Limited, se sídlem Nicosia, Kyriakou Matsi 16, Eagle House 10th floor, Kypr, zastoupené Mgr. Janem Řezníkem, advokátem se sídlem Zápy 271, proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 30. 8. 2018 sp. zn. 44 To 374/2018 a usnesení státní zástupkyně Městského státního zastupitelství v Praze ze dne 31. 7. 2017 sp. zn. 1 KZV 215/2013, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
Rozhodnutím Zemského soudu pro trestní věci Vídeň ze dne 8. 6. 2016 pod číslem 332 HR 125/16b bylo rozhodnuto o zajištění náhradní hodnoty, a to finančních prostředků stěžovatelky na účtu u banky Liechtensteinische Landesbank (Österreich), přičemž toto rozhodnutí bylo vydáno na základě žádosti o právní pomoc podané Městským státním zastupitelstvím v Praze. Stěžovatelka navrhuje zrušení usnesení státní zástupkyně Městského státního zastupitelství v Praze, kterým byla zamítnuta její žádost o zrušení zajištění této náhradní hodnoty. Dále navrhuje zrušení usnesení Městského soudu v Praze, jímž byla zamítnuta její stížnost proti usnesení státní zástupkyně Městského státního zastupitelství v Praze.
Podle stěžovatelky došlo vydáním napadeného rozhodnutí k zásahu do jejích práv podle čl. 2 odst. 2 a čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina") a čl. 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (dále jen "Úmluva").
Stěžovatelka namítá, že Městské státní zastupitelství v Praze a Městský soud v Praze vykonávaly svou pravomoc nedovoleným způsobem, neboť rozhodly ve věci, ve které nemají pravomoc rozhodovat. Zdůrazňuje, že o zajištění finančních prostředků rozhodl rakouský Zemský soud, nikoli tedy české orgány činné v trestním řízení, tudíž tyto orgány ani nemohly být oprávněny rozhodovat o zrušení tohoto zajištění. V této souvislosti uvádí, že žádost o zrušení zajištění finančních prostředků, o níž bylo napadenými usnesením rozhodováno, podávala pouze proto, že byla ze strany Vrchního státního zastupitelství v Praze (jež v dané věci vykonává dohled nad postupem Městského státního zastupitelství v Praze) o takovém postupu poučena, i když tento názor nesdílí.
Stěžovatelka dále namítá, že státní zástupkyně Městského státního zastupitelství v Praze zcela ignorovala její rozbor podmínek pro zajištění náhradní hodnoty podle českého práva a napadené usnesení je převážně tvořeno doslovně opsaným odůvodněním žádosti o právní pomoc, na jehož základě rakouský soud o zajištění rozhodl. Napadenému usnesení Městského soudu v Praze pak vytýká, že v něm není vysvětleno, jaký výnos, v jaké podobě, kdy a jakým způsobem se měl ocitnout v jejím majetku. Argumentaci Městského soudu v Praze nepovažuje za relevantní vzhledem k jejím námitkám týkajícím se toho, jak se výnos z trestné činnosti mohl ocitnout v její majetkové sféře. Obě napadená usnesení stěžovatelka považuje za nepřezkoumatelná, neboť se nevypořádala s její výše uvedenou argumentací.
Ústavní soud zvážil argumentaci stěžovatelky, obsah napadených rozhodnutí i dalších listinných podkladů a dospěl k závěru, že jde o návrh zjevně neopodstatněný, a proto jej odmítl.
Podle §43 odst. 3 zákona o Ústavním soudu, musí být usnesení o odmítnutí návrhu podle odstavců 1 a 2 písemně vyhotoveno, stručně odůvodněno uvedením zákonného důvodu, pro který se návrh odmítá a musí obsahovat poučení, že odvolání není přípustné.
Ústavní soud v prvé řadě konstatuje, že jeho úkol spočívá v ochraně ústavnosti (čl. 83 Ústavy). Do pravomoci ostatních soudů je tedy oprávněn zasáhnout pouze tehdy, byla-li jejich rozhodnutími porušena ústavně zaručená práva a svobody. Ústavní soud ve své obsáhlé judikatuře neustále zdůrazňuje princip sebeomezení a minimalizace zásahů do výkonu pravomoci jiných orgánů veřejné moci. To se týká i rozhodování o dočasném zajištění majetkových hodnot podle ustanovení §79a a násl. trestního řádu. Ústavní soud při rozhodování o ústavních stížnostech směřujících proti takovým rozhodnutím vždy zachovával maximální zdrženlivost (viz např. usnesení sp. zn. II. ÚS 267/03, I. ÚS 331/04, I. ÚS 155/06, I. ÚS 105/07, II. ÚS 2475/08, IV. ÚS 1935/09, IV. ÚS 1054/12 a další).
Majetkové zajišťovací instituty upravené v ustanovení §79 a násl. trestního řádu představují významný nástroj napomáhající objasňování, potrestání a eliminaci následků závažné, zejména hospodářské kriminality. Ústavní soud je obecně považuje (srov. především nález sp. zn. III. ÚS 3647/14) za opatření zasahující do základního práva na pokojné užívání majetku, na něž se vztahuje ochrana podle čl. 1 Dodatkového protokolu k Úmluvě, jakož i podle čl. 11 Listiny. Zároveň však ve své judikatuře připomíná, že jde o prostředek pouze dočasný, svou povahou zatímní a zajišťovací, nepředstavující konečné rozhodnutí ve věci. Nelze tudíž mluvit o "zbavení majetku" ve smyslu druhé věty odst. 1 čl. 1 Dodatkového protokolu k Úmluvě, nýbrž pouze o opatření týkající se "užívání majetku" ve smyslu odst. 2 citovaného ustanovení (viz také rozsudek Evropského soudu pro lidská práva ve věci Handyside proti Spojenému Království ze 7. 12. 1976, stížnost č. 5493/72). Při posouzení ústavnosti dočasných majetkových zajišťovacích institutů přitom Ústavní soud vychází ze smyslu a účelu těchto opatření, jímž je náležité zjištění trestných činů a spravedlivé potrestání pachatelů, jakož i snaha v co nejvyšší možné míře eliminovat škodu způsobenou případnou trestnou činností (srov. např. nález sp. zn. I. ÚS 2485/13 a usnesení sp. zn. II. ÚS 708/02 či III. ÚS 125/04).
Požadavky, jež jsou na rozhodnutí o zajištění majetku (§79a a násl. trestního řádu) z pohledu ústavního rámce kladeny, Ústavní soud v citovaných rozhodnutích zformuloval do následujících tezí: rozhodnutí musí mít zákonný podklad (čl. 2 odst. 2 Listiny), musí být vydáno příslušným orgánem (čl. 2 odst. 2, čl. 38 odst. 1 Listiny) a nemůže být projevem svévole (čl. 1 odst. 1 Ústavy a čl. 2 odst. 2 a 3 Listiny). Při posuzování ústavnosti dočasných majetkových zajišťovacích institutů podle citovaných ustanovení trestního řádu přitom Ústavní soud vychází ze smyslu a účelu těchto opatření.
Ústavní soud nemůže stěžovatelce přisvědčit, že by napadená rozhodnutí byla nepřezkoumatelná, protože se nedostatečným způsobem vypořádala s její výše popsanou argumentací. Městský soud v Praze zcela dostatečně a racionálně vysvětlil, proč jsou české orgány činné v trestním řízení oprávněny rozhodnout o žádosti stěžovatelky o zrušení zajištění finančních prostředků. Za stěžejní lze v tomto směru považovat skutečnost, na kterou Městský soud v Praze správně poukázal a jíž uvádí i sama stěžovatelka, totiž že rakouské soudy odmítly provést věcný přezkum zajištění finančních prostředků s tím, že o dalším trvání zajištění jsou oprávněny rozhodovat orgány činné v trestním řízení dožadujícího státu, tj. české orgány činné v trestním řízení.
Z uvedeného vyplývá, že pokud by i státní zástupkyně Městského státního zastupitelství v Praze a Městský soud v Praze odmítly rozhodovat o žádosti stěžovatelky o zajištění finančních prostředků, postavily by ji tím do v podstatě neřešitelné situace, kdy by justiční orgány obou zúčastněných států (tj. České republiky a Rakouské republiky) odmítaly provést věcný přezkum žádosti o zrušení zajištění finančních prostředků. Státní zástupkyně Městského státního zastupitelství v Praze a Městský soud v Praze tedy právě tím, že o žádosti stěžovatelky věcně rozhodly, zabezpečily ochranu jejího práva domáhat se přezkumu nutnosti dalšího trvání zajištění finančních prostředků.
Ústavní soud k tomu na okraj dodává, že z výše uvedeného nevyplývá, že by české orgány činné v trestním řízení v případě, kdy by žádost stěžovatelky o zrušení zajištění finančních prostředků vyhodnotily jako důvodnou, byly oprávněny rušit rozhodnutí rakouských justičních orgánů. Věcné vyhovění takové žádosti by mělo podobu žádosti českých orgánů činných v trestním řízení vůči orgánům rakouským směřující ke zrušení či omezení zajištění finančních prostředků.
Ústavní soud nevyhodnotil jako opodstatněné ani další námitky stěžovatelky směřující proti samotné důvodnosti zajištění finančních prostředků. Státní zástupkyně Městského státního zastupitelství v Praze v napadeném usnesení (srov. č. l. 2-4) velice podrobně popsala konkrétní skutečnosti svědčící o tom, že faktickým vlastníkem zajištěných finančních prostředků je obviněný F. S. a operace, kterými byly tyto prostředky převedeny na stěžovatelku, představovaly pouze účelové jednání, zakrývající skutečného vlastníka peněz. Jelikož samotný výnos z trestné činnosti F. S. a dalších spoluobviněných nebyl dohledán a zajištěn, přistoupily orgány činné v trestním řízení výše popsanou cestou mezinárodní právní pomoci k zajištění náhradní hodnoty ve smyslu §79g trestního řádu, tj. finančních prostředků, o nichž existuje důvodné podezření, že fakticky patří obviněnému F. S.
Ústavní soud neshledává žádné důvody pro zpochybnění uvedeného závěru státní zástupkyně Městského státního zastupitelství v Praze. Zároveň má za to, že argumentace obsažená v napadených usneseních srozumitelně a adekvátně reaguje na námitky předkládané stěžovatelkou. Jestliže státní zástupkyně Městského státního zastupitelství v Praze v tomto ohledu v napadeném usnesení opakuje důvody, které vedly k samotnému zajištění předmětných finančních prostředků, nelze jí to vytýkat, neboť při nezměněném skutkovém stavu, resp. při absenci důkazů zpochybňujících tento skutkový stav, byly důvody zamítnutí žádosti stěžovatelky o zrušení zajištění finančních prostředků logicky totožné s těmi, které vedly k samotnému zajištění.
Ústavní soud tedy shrnuje, že napadená rozhodnutí nevykazují žádný ústavněprávní deficit, a Ústavní soud proto neshledal důvod ke kasačnímu zásahu.
Na základě výše uvedeného Ústavní soud mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků řízení ústavní stížnost podle ustanovení §43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu jako návrh zjevně neopodstatněný odmítl.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 8. ledna 2019
JUDr. David Uhlíř, v. r.
předseda senátu