ECLI:CZ:US:2019:2.US.1978.19.1
sp. zn. II. ÚS 1978/19
Usnesení
Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Vojtěcha Šimíčka (soudce zpravodaj), soudce Ludvíka Davida a soudkyně Kateřiny Šimáčkové ve věci ústavní stížnosti stěžovatelky X, zastoupené Mgr. Robertem Vladykou, advokátem se sídlem Revoluční 1, Praha 1, kterou se domáhá zrušení příkazu k prohlídce jiných prostor a pozemků vydaného Okresním soudem v Olomouci dne 27. 3. 2019, č. j. 0 Nt 7012/2019-4, a vyslovení zákazu Policii České republiky pokračovat v porušování práv a svobod stěžovatelky a příkazu obnovit stav před porušením práv tím, že vydá věci zajištěné u stěžovatelky při prohlídce jiných prostor a pozemků provedené dne 15. 4. 2019, za účasti Okresního soudu v Olomouci a Policie České republiky, Krajské ředitelství policie Olomouckého kraje, Odbor hospodářské kriminality SKPV, jako účastníků řízení, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
1. Včas podanou ústavní stížností, která splňuje podmínky řízení dle zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), se stěžovatelka domáhá zrušení v záhlaví označeného příkazu k prohlídce jiných prostor a pozemků. Dále též požaduje, aby Ústavní soud zakázal Policii České republiky, Krajskému ředitelství policie Olomouckého kraje, Odboru hospodářské kriminality SKPV (dále jen "policejní orgán") porušovat základní práva stěžovatelky a přikázal policejnímu orgánu obnovit stav před porušením tím, že vydá věci zajištěné při prohlídce jiných prostor a pozemků dne 15. 4. 2019 specifikované v protokolu o prohlídce.
2. Důvodnost nařízení inkriminované prohlídky jiných prostor a pozemků Okresní soud v Olomouci (dále jen "okresní soud") spatřoval ve skutečnosti, že jediným společníkem a jednatelem stěžovatelky je podezřelý R. S., který je prověřován ve věci podezření ze spáchání zvlášť závažného zločinu poškození finančních zájmů Evropské unie podle §260 odst. 2, 5 zákona č. 40/2009 Sb., trestní zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "tr. zákoník"). Stěžovatelce byla v minulosti udělena dotace na projekt "Nákup výrobní linky na výrobu instantních a trvanlivých potravin". Jednou z podmínek udělení dotace byl nákup nových strojů. Ve třech následujících výběrových řízeních na nákup strojů vždy zvítězil předem vybraný uchazeč - společnost bratra podezřelého. Tato společnost pak stěžovatelce dodala stroje repasované, nikoliv nové, kdy vše nakoupila prostřednictvím řetězce různých firem, čímž došlo k umělému navýšení kupní ceny a k porušení dotačních podmínek. Tímto jednáním byla Evropské unii způsobená škoda ve výši poskytnuté dotace. Stěžovatelka je majitelkou budov a přilehlých pozemků, kde se nacházejí věci důležité pro trestní řízení, konkrétně zejména výrobní linka, kterou je třeba podrobit znaleckému zkoumání, dále účetní doklady v listinné a elektronické podobě.
3. Uvedené rozhodnutí dle stěžovatelky porušilo její právo vlastnit majetek dle čl. 11 odst. 1 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina") a právo na spravedlivý proces podle čl. 36 odst. 1 Listiny. Porušení těchto práv stěžovatelka spatřuje především ve skutečnosti, že napadený příkaz k prohlídce jiných prostor a pozemků není řádně odůvodněn. Velmi obecné a nicneříkající formulace obsahuje odůvodnění napadeného příkazu zejména ve vztahu k tomu, že jde o úkon neodkladný a neopakovatelný, přičemž absence zdůvodnění, proč se jedná o neopakovatelný či neodkladný úkon, je zcela v rozporu se závažností opatření, jež bylo napadeným příkazem umožněno a provedeno. Stěžovatelka namítá, že za situace, kdy v minulosti opakovaně umožnila správci daně ohledání výrobní linky, a dokonce mu sama nabízela součinnost při zpracování dalšího znaleckého posudku, nehledě na to, že výrobní linka již na místě stojí déle než tři roky a je v běžném provozu, je požadavek na řádné odůvodnění příkazu k prohlídce o to naléhavější, neboť stěžovatelka dobrovolně spolupracuje jak s daňovými orgány, tak s orgány činnými v trestním řízení.
4. Ústřední námitkou stěžovatelky je tak nedostatečné odůvodnění příkazu, kdy s odkazem na nálezy Ústavního soudu (nález ze dne 1. 11. 2006, sp. zn. II. ÚS 362/06 a ze dne 28. 11. 2013, sp. zn. I. ÚS 2787/13) argumentuje, že příkaz k domovní prohlídce musí být přiměřeně a dostatečně odůvodněn, soudy musí v odůvodnění zřejmě vyložit důvody pro vydání příkazu, přičemž nepostačuje pouhý odkaz na příslušná zákonná ustanovení, aniž by bylo současně dostatečně zřejmé, z jakých skutkových okolností tento příkaz vychází. Dále platí, že aby byl příkaz k domovní prohlídce považován za ústavně konformní, musí být vydán i s odůvodněním toho, proč se jedná o úkon neodkladný nebo neopakovatelný.
5. Provedení prohlídky jiných prostor bylo nadto údajně v rozporu s principem proporcionality, neboť sledovaného výsledku mohlo být dosaženo použitím mírnějších prostředků dle zákona č. 141/1961 Sb., trestní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "tr. ř."), a to např. postupem podle §78 a §79 tr. ř. Tuto argumentační linii uzavírá tím, že pokud neexistoval legitimní důvod pro provedení prohlídky, nemůže být dán ani legitimní důvod k zajištění věcí, které byly při prohlídce jiných prostor a pozemků stěžovatelem vydány a dosud nebyly vráceny.
6. Druhý okruh námitek se týká toho, že napadený příkaz spočívá na absolutně smyšlených závěrech orgánů činných v trestním řízení, které jsou v rozporu s tím, k čemu dospěl správce daně ve zprávě o daňové kontrole. Jak plyne ze zprávy o daňové kontrole, správce daně má za prokázané, že stěžovatelka nakoupila stroje a komponenty nové, tedy v souladu s dotačními podmínkami.
7. Ústavní soud posoudil obsah ústavní stížnosti a dospěl k závěru, že tato představuje zjevně neopodstatněný návrh ve smyslu ustanovení §43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu. Uvedené ustanovení v zájmu racionality a efektivity řízení před Ústavním soudem dává tomuto soudu pravomoc posoudit "přijatelnost" návrhu ještě předtím, než dospěje k závěru, že o návrhu rozhodne meritorně nálezem, přičemž jde o specifickou a relativně samostatnou část řízení, která nemá charakter řízení kontradiktorního, kdy Ústavní soud může obvykle rozhodnout bez dalšího, jen na základě obsahu napadených rozhodnutí orgánů veřejné moci a údajů obsažených v samotné ústavní stížnosti. Pravomoc Ústavního soudu je totiž v řízení o ústavní stížnosti podle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy České republiky založena výlučně k přezkumu rozhodnutí z hlediska dodržení ústavnosti, tj. zda v řízení, respektive v rozhodnutí je završujícím, nebyly porušeny ústavními předpisy chráněné práva a svobody účastníka tohoto řízení, zda řízení bylo vedeno v souladu s ústavními principy, zda postupem a rozhodováním obecných soudů nebylo zasaženo do ústavně zaručených práv stěžovatele (resp. stěžovatelky) a zda je lze jako celek pokládat za spravedlivé.
8. Takové zásahy či pochybení orgánů činných v trestním řízení však Ústavní soud v nyní projednávané věci neshledal, neboť posoudil argumenty stěžovatelky obsažené v ústavní stížnosti, konfrontoval je s obsahem napadeného rozhodnutí, protokolem o provedení prohlídky a postupem orgánů činných v trestním řízení a dospěl k závěru, že ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná.
9. Ústavní soud považuje za nutné v prvé řadě připomenout závěry ustálené judikatury, dle níž možnost jeho zásahu do přípravného řízení v rámci trestního procesu je nutno vykládat přísně restriktivním způsobem. Ústavní soud se takto cítí být povolán korigovat pouze excesy, jež jsou výrazem svévole či libovůle orgánů činných v trestním řízení. Vyjádřeno jinými slovy, jeho kasační intervence do probíhajícího řízení (nikoli pravomocně ukončeného trestního stíhání) má své místo pouze v případech zjevného porušení kogentních ustanovení podústavního práva, kdy se postup orgánů činných v trestním řízení zcela vymyká ústavnímu, resp. zákonnému procesně právnímu rámci a jím založené vady, případně jejich důsledky, nelze v soustavě orgánů činných v trestním řízení, zejména obecných soudů, v následujících fázích trestního řízení již nikterak odstranit (srov. např. usnesení ze dne 28. 8. 2012, sp. zn. I. ÚS 2532/12, nebo usnesení ze dne 16. 3. 2006, sp. zn. III. ÚS 674/05).
10. Otázkami domovních prohlídek a prohlídek jiných prostor a pozemků se Ústavní soud zabýval již mnohokrát. Již v nálezu ze dne 22. 5. 1997, sp. zn. III. ÚS 287/96 (N 62/8 SbNU 119) a dále např. v nálezu ze dne 10. 10. 2001, sp. zn. I. ÚS 201/01 (N 147/24 SbNU 59), poukázal na charakter domovní svobody jako ústavně zaručeného práva plynoucího z čl. 12 Listiny, jež významem spadá mezi základní lidská práva a svobody, neboť ,,spolu se svobodou osobní a dalšími ústavně zaručenými základními právy dotváří osobnostní sféru jedince, jeho individuální integritu, jako zcela nezbytnou podmínku důstojné existence jedince a rozvoje lidského života vůbec". Jestliže proto ústavní pořádek České republiky připouští průlom do ochrany tohoto práva, děje se tak toliko a výlučně v zájmu ochrany demokratické společnosti jako takové, případně v zájmu ústavně zaručených základních práv a svobod jiných; sem spadá především nezbytnost daná obecným zájmem na ochraně společnosti před trestnými činy a dále tím, aby takové činy byly zjištěny a potrestány. Přípustnost domovní prohlídky, resp. prohlídky jiných prostor a pozemků, je "třeba chápat jako výjimku, která nadto vyžaduje restriktivní interpretaci zákonem stanovených podmínek její přípustnosti." V této souvislosti Ústavní soud vyzdvihuje, že rozhodující obecný soud musí před vydáním příslušného příkazu nejen bedlivě zkoumat, zda v té které věci jsou pro nařízení prohlídky splněny všechny zákonné podmínky, ale musí také v odůvodnění příkazu dostatečně a zřetelně vyložit své rozhodovací důvody. Ústavnímu požadavku na odůvodnění písemného příkazu přitom nelze rozumět tak, že postačí pouhý odkaz na příslušná zákonná ustanovení (příp. jejich citace), aniž by bylo současně dostatečně zřejmé, z jakých skutkových (a případně i jiných) okolností tento příkaz jako rozhodnutí orgánu veřejné moci vychází, případně čím - a v čem - soud pokládá zákonem stanovené podmínky za splněné [srov. nález Ústavního soudu ze dne 28. 4. 2009, sp. zn. I. ÚS 536/06 (N 100/53 SbNU 263)].
11. S přihlédnutím ke shora citovaným obecným východiskům nicméně Ústavní soud dospěl v nyní projednávaném případě k závěru, že příkaz k prohlídce jiných prostor a pozemků byl vydán v souladu se zákonem, byl též řádně odůvodněn, a proto z ústavněprávního hlediska obstojí. Okresní soud totiž s odkazem na stav věci předestřený státním zastupitelstvím v návrhu na vydání příkazu shledal, že zajištění předmětných věcí je nezbytné pro účely trestního řízení, především pro objasnění trestné činnosti, a zároveň nebylo pochyb o tom, že se předmětné věci nachází v předmětné nemovitosti a na přilehlých pozemcích v sídle stěžovatelky. Proto dospěl k závěru, že jsou splněny zákonné podmínky pro vydání příkazu k prohlídce jiných prostor a pozemků.
12. Jádro námitek stěžovatelky tkví v tom, že se obecný soud dostatečně nevypořádal s otázkou, že má být prohlídka jiných prostor a pozemků provedena jako neodkladný a neopakovatelný úkon. K tomu musí Ústavní soud konstatovat, že obdobnými námitkami se již ve své rozhodovací činnosti opakovaně zabýval. V dotčených rozhodnutích zdůraznil, že Ústavní soud, který otázku neodkladnosti či neopakovatelnosti vyšetřovacích úkonů posuzuje ex post, někdy dokonce i se značným časovým odstupem a zpravidla pouze ze spisového materiálu, by měl být ve své aktivitě ohledně přezkoumávání neodkladnosti vyšetřovacích úkonů maximálně zdrženlivý, nejde-li o extrémní případy zjevného zneužití tohoto institutu. Jestliže proto Ústavní soud již k takovému přezkumu přistoupí, měl by k intervenci do působení orgánů činných v trestním řízení přistupovat jen tehdy, jestliže pro provedení neodkladného či neopakovatelného úkonu nebyly dány ani žádné věcné důvody, a nikoliv pouze pro nedostatečné zdůvodnění neodkladnosti [za všechny příklady srov. např. nález Ústavního soudu ze dne 24. 7. 2013, sp. zn. I. ÚS 4183/12 (N 131/70 SbNU 211)]. Byť nedostatečné zdůvodnění neodkladnosti úkonu je vadou řízení, nejde totiž o takovou vadu, která sama o sobě dosahuje ústavněprávní roviny, a která by měla být důvodem pro rušení příslušných rozhodnutí (viz např. usnesení ze dne 15. 3. 2006, sp. zn. III. ÚS 231/05). Nadměrné formalizování počáteční etapy vyšetřování, v níž se k provádění neodkladných úkonů nejčastěji přikračuje, a požadavek detailní dokumentace a detailního formulování důvodů pro neodkladnost či neopakovatelnost postupu, by totiž neúměrně komplikovaly počáteční fázi vyšetřování a v řadě případů by znemožňovaly dosáhnout cíle trestního řízení [viz např. usnesení ze dne 26. 3. 2009, sp. zn. I. ÚS 3108/08 (U 9/52 SbNU 821)].
13. Ústavní soud tak dle své setrvalé judikatury za důvod ke kasačnímu zásahu ustáleně nepovažuje situaci, kdy se jedná pouze o nižší míru pečlivosti, s jakou byl příkaz vypracován, totiž kdy předmětné odůvodnění stran neopakovatelnosti a neodkladnosti úkonu pouze reprodukuje zákonná ustanovení nebo absentuje úplně, nicméně tato neodkladnost či neopakovatelnost je ze spisového materiálu a z okolností případu zcela zřejmá (srov. např. usnesení ze dne 16. 3. 2011, sp. zn. I. ÚS 2816/10, nebo usnesení ze dne 19. 5. 2015, sp. zn. I. ÚS 3655/14). Takováto situace nastala právě v nyní posuzovaném případě, neboť napadený příkaz v odůvodnění, proč má být prohlídka nebytových prostor provedena jako neodkladný a neopakovatelný úkon, pouze opakuje a parafrázuje dikci zákona a jednotlivých zákonných ustanovení bez bližšího vysvětlení, tyto důvody jsou však z obsahu tohoto příkazu jasně seznatelné (především důvodné podezření, podepřené konkrétními zjištěními, že v prostorách užívaných stěžovatelkou, ke kterým se příkaz k prohlídce vztahuje, se mohou nacházet dokumenty a další věci nutné pro další objasnění věci - zejména výrobní linka a účetní doklady). Z odůvodnění napadeného rozhodnutí lze dovodit, z jakého důvodu považuje tyto úkony okresní soud za neodkladné, a to poukazem na důležitost eventuálních důkazů, tak i možnost jejich eventuálního zničení či odstranění osobami podezřelými. Stejně tak je v napadeném rozhodnutí popsána činnost, která je prověřována jako podezření z uvedených trestných činů. Odůvodnění napadeného rozhodnutí tedy naplňuje požadavky kladené na tento typ rozhodnutí ustálenou judikaturou Ústavního soudu a s ohledem na výše vyřčené obstojí i při přezkumu ústavnosti provedených zásahů.
14. Další dílčí námitka stěžovatelky, kterou napadá skutková zjištění orgánů činných v trestním řízení, na nichž se zakládá i příkaz k prohlídce, pak de facto směřuje proti samotné podstatě institutu domovních prohlídek a prohlídek jiných prostor a pozemků (ve vztahu k jejich údajné neproporcionalitě), který ovšem, jak je výše uvedeno, je za splnění dalších zákonných podmínek přípustný a připouští průlom do ochrany ústavních práv, kterých se stěžovatelka v nyní projednávané stížnosti dovolává. Současně je zřejmé, že skutková zjištění, o která se příkaz k prohlídce opírá, v této fázi ještě nemohou být postavena najisto a budou předmětem dalšího prověřování a šetření, a to jak ve fázi přípravného řízení, tak v následné fázi trestního řízení před soudem.
15. Závěrem lze tedy konstatovat, že Ústavní soud neshledal v postupu obecného soudu při vydání příkazu k dotčené prohlídce jiných prostor a pozemků a ani při jeho následné realizaci žádné hmotněprávní nebo procesní excesy dosahující ústavněprávní roviny. Ze všech shora uvedených důvodů tak Ústavní soud posoudil ústavní stížnost jako zjevně neopodstatněnou, a jako takovou ji usnesením mimo ústní jednání odmítl podle §43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 25. června 2019
Vojtěch Šimíček v. r.
předseda senátu