ECLI:CZ:US:2019:2.US.3509.18.1
sp. zn. II. ÚS 3509/18
Usnesení
Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy senátu Vojtěcha Šimíčka, soudce Ludvíka Davida (soudce zpravodaj) a soudkyně Kateřiny Šimáčkové o ústavní stížnosti stěžovatelů 1/ D. L. a 2/ J. L., obou právně zastoupených Mgr. Pavlou Smetankovou, advokátkou, se sídlem Lidická 262, Jinočany, proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 3. 10. 2018 č. j. 18 Co 293,294,295/2018-315, usnesení Obvodního soudu pro Prahu 6 ze dne 9. 7. 2018 sp. zn. 39 P 452/2003, usnesení Obvodního soudu pro Prahu 6 ze dne 8. 8. 2018 sp. zn. 39 P 452/2003, usnesení Obvodního soudu pro Prahu 6 ze dne 15. 8. 2018 č. j. 39 P 452/2003-291 a proti zásahům Městské části Praha 6 ve funkci kolizního opatrovníka, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
1. Stěžovatelé v ústavní stížnosti brojí proti v záhlaví uvedeným rozhodnutím opatrovnických soudů a tvrdí, že napadenými rozhodnutími, jakož i postupem kolizního opatrovníka nezletilé vnučky, byla porušena jejich ústavně zaručená práva podle čl. 10 odst. 2, čl. 32 odst. 4, čl. 36 odst. 1, čl. 37 odst. 3 a čl. 38 odst. 2 Listiny základních práv a svobod.
2. V ústavní stížnosti stěžovatelé uvedli, že dne 9. 10. 2018 jim bylo doručeno usnesení Městského soudu v Praze ve věci předběžného opatření podle §452 z. ř. s. vydaného Obvodním soudem pro Prahu 6 dne 9. 5. 2018 č. j. 0 Nc 18009/2018-7, kterým byla souhrnně zamítnuta jejich odvolání podaná proti usnesením Obvodního soudu pro Prahu 6. Předmětnými rozhodnutími nalézacího soudu a odvolacího soudu je opakovaně prodlužováno předběžné opatření, na jehož základě je nezletilá proti své vůli a vůli stěžovatelů, a podle jejich názoru zcela bezdůvodně a v rozporu s platnou právní úpravou, umístěna téměř půl roku v ústavní výchově.
3. Nezletilá byla v péči stěžovatelů (svých prarodičů) od svého narození, prakticky od okamžiku, kdy ji drogově závislá biologická matka zanechala v porodnici (biologická matka byla následně zbavena rodičovských práv). V období puberty nezletilé, kdy do výchovy zasahovala i její matka, což způsobovalo výchovné problémy, byla nezletilá na základě předběžného opatření ze dne 30. 10. 2017, vydaného podle §76 odst. 1 o. s. ř. a navrhovaného stěžovateli a opatrovníkem, umístěna za účelem diagnostiky do Dětského diagnostického ústavu, Základní školy a školní jídelny, se sídlem P. Diagnostika nezletilé byla provedena a podle závěrečné zprávy mělo být podle tvrzení stěžovatelů konstatováno, že nezletilé je potřeba jasně stanovit pravidla, v rámci kterých se může pohybovat, a uplatňovat vůči ní důslednější nesmlouvavý přístup a kontrolu. Dále byla vyvrácena tvrzení biologické matky o nedostatečných hygienických návycích atd. a byla konstatována pozitivní citová vazba na oba stěžovatele a zdůrazněna nevhodná intruze biologické matky, kterou je potřeba eliminovat. Nezletilá pobývala v diagnostickém ústavu i nadále, přestože diagnostika již byla dokončena, ovšem předběžné opatření nebylo soudem zrušeno. Dne 9. 5. 2018 bylo usnesením Obvodního soudu pro Prahu 6 na návrh kolizního opatrovníka podle §252 z. ř. s. rozhodnuto o dalším předběžném opatření, jímž byla nezletilá umístěna do Dětského domova se školou, Střediska výchovné péče Základní školy v P. Toto předběžné opatření bylo několikrát opatrovnickým soudem prodlouženo.
4. V ústavní stížnosti stěžovatelé namítají, že v posuzovaném případě došlo ke zneužití institutu předběžného opatření dle §452 z. ř. s. Tento procesní institut dopadá výhradně na situace, kdy se nezletilé dítě ocitlo ve stavu nedostatku řádné péče nebo je-li život dítěte, jeho normální vývoj nebo jiný důležitý zájem ohrožen nebo byl-li narušen. Nedostatek péče zahrnuje dvě situace, buď se dítě ocitne v nedostatku jakékoli péče, nebo se dítě ocitne bez péče toho, kdo o něj měl pečovat.
5. K obsahu ústavní stížnosti se vyjádřili jak účastníci řízení, tak opatrovník. Soudy setrvaly na svých závěrech vyjádřených v napadených rozhodnutích, opatrovník pak popsal situaci v rodině a důvody pro svůj postup ve věci. Všechna vyjádření byla stěžovatelům zaslána k replice. V ní stěžovatelé setrvali na své argumentaci z ústavní stížnosti.
6. Ústavní soud posoudil obsah ústavní stížnosti a dospěl k závěru, že tato představuje zjevně neopodstatněný návrh ve smyslu ustanovení §43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů. Uvedené ustanovení v zájmu racionality a efektivity řízení před Ústavním soudem dává tomuto soudu pravomoc posoudit "přijatelnost" návrhu ještě předtím, než dospěje k závěru, že o návrhu rozhodne meritorně nálezem, přičemž jde o specifickou a relativně samostatnou část řízení, která nemá charakter řízení kontradiktorního. Pravomoc Ústavního soudu je totiž v řízení o ústavní stížnosti podle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy založena výlučně k přezkumu rozhodnutí či namítaného zásahu z hlediska ústavnosti, tj. zda v řízení, respektive v rozhodnutí je završujícím, nebyly porušeny ústavními předpisy chráněné práva a svobody účastníka tohoto řízení, zda řízení bylo vedeno v souladu s ústavními principy, zda postupem a rozhodováním obecných soudů či jiných orgánů veřejné moci nebylo zasaženo do ústavně zaručených práv stěžovatele a zda je lze jako celek pokládat za spravedlivé. Takové zásahy či pochybení obecných soudů nicméně Ústavní soud v nyní projednávané věci neshledal.
7. Ústavní soud v minulosti mnohokrát judikoval, že zásadně není oprávněn zasahovat do rozhodovací činnosti obecných soudů, neboť není vrcholem jejich soustavy (čl. 83 a čl. 91 odst. 1 Ústavy). Postupují-li soudy v souladu s obsahem hlavy páté Listiny, nemůže na sebe Ústavní soud atrahovat právo přezkumného dohledu nad jejich činností. Důvod ke zrušení rozhodnutí soudu by byl dán pouze tehdy, kdyby jeho právní závěry byly v extrémním nesouladu s vykonanými skutkovými zjištěními nebo v nich neměly podklad, kdyby řízení jako celek nebylo spravedlivé a byla v něm porušena ústavně zaručená práva nebo svobody stěžovatele, anebo by napadené soudní rozhodnutí bylo nepřezkoumatelné, resp. postrádalo řádné, srozumitelné a logické odůvodnění [srov. nález ze dne 20. 6. 1995 sp. zn. III. ÚS 84/94 (N 34/3 SbNU 257), ze dne 27. 8. 2013 sp. zn. II. ÚS 1842/12 (N 154/70 SbNU 425), či ze dne 27. 2. 2014 sp. zn. III. ÚS 1836/13 (N 24/72 SbNU 275); všechna rozhodnutí Ústavního soudu jsou dostupná na http://nalus.usoud.cz].
8. Posouzení podmínek pro vydání předběžného opatření a jeho konkrétní podoby z hlediska správnosti přijatého řešení se přezkumné pravomoci Ústavního soudu v zásadě vymyká a je věcí obecného soudu, neboť závisí na konkrétních okolnostech případu [srov. např. nález sp. zn. II. ÚS 221/98 ze dne 10. 11. 1999 (N 158/16 SbNU 171), usnesení sp. zn. II. ÚS 2010/12 ze dne 28. 6. 2012 nebo usnesení sp. zn. III. ÚS 49/16 ze dne 2. 2. 2016; všechna citovaná rozhodnutí Ústavního soudu jsou v elektronické podobě dostupná na http://nalus.usoud.cz]. Ústavnímu soudu nepřísluší přehodnocovat názor obecných soudů stran důvodnosti návrhu na vydání předběžného opatření. Jeho povinností je zkoumat, zda rozhodnutí o návrhu na vydání předběžného opatření obstojí v testu ústavnosti omezeném tím, že podstatná část záruk spravedlivého procesu se vztahuje na soudní řízení jako celek. Ústavní soud je povolán toliko ověřit, zda rozhodnutí o návrhu na vydání předběžného opatření mělo zákonný podklad (čl. 2 odst. 2 Listiny), bylo vydáno příslušným orgánem (čl. 38 odst. 1 Listiny) a současně nebylo projevem svévole (viz např. usnesení sp. zn. IV. ÚS 171/04 ze dne 21. 6. 2004, usnesení sp. zn. III. ÚS 155/13 ze dne 5. 2. 2013, usnesení sp. zn. I. ÚS 641/15 ze dne 9. 3. 2015, usnesení sp. zn. III. ÚS 1997/15 ze dne 21. 7. 2015 nebo usnesení sp. zn. III. ÚS 91/16 ze dne 9. 2. 2016 a mnohá další). Takto postupuje i v případě rozhodnutí o prodloužení předběžného opatření.
9. V posuzované věci neshledal Ústavní soud v postupu a v rozhodnutích obecných soudů takové kvalifikované pochybení, jež by mohlo být z hledisek výše uvedených posuzováno jako porušení základních práv stěžovatelů a které by mělo vést ke kasaci napadených rozhodnutí. Jak nakonec vyplývá z usnesení Obvodního soudu pro Prahu 6 ze dne 6. 11. 2018 č. j. 39 P 452/2003-352, bylo řízení o návrhu na nařízení vhodného výchovného opatření zastaveno a nezletilá byla již v listopadu 2018 předána zpět do výchovy svých prarodičů.
10. Za nastalé procesní situace a z výše uvedených důvodů Ústavní soud ústavní stížnost jako zjevně neopodstatněnou odmítl podle §43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků řízení. Pro postup dle §39 zákona o Ústavním soudu neshledal Ústavní soud s ohledem na procesní vývoj věci relevantní důvody.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 17. prosince 2019
Vojtěch Šimíček, v. r.
předseda senátu