ECLI:CZ:US:2021:2.US.1510.21.1
sp. zn. II. ÚS 1510/21
Usnesení
Ústavní soud rozhodl mimo ústní jednání v senátu složeném z předsedy Ludvíka Davida, soudkyně Kateřiny Šimáčkové a soudce Davida Uhlíře (soudce zpravodaj) ve věci ústavní stížnosti V. M. a nezletilého L. N. R., obou zastoupených Mgr. Barborou Gaveau, advokátkou, se sídlem Stroupežnického 20, Praha 5, proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 31. 3. 2021, č. j. 30 UL 9/2021-5 a proti jinému zásahu Obvodního soudu pro Prahu 3 spočívajícímu v průtazích řízení, za účasti Městského soudu v Praze a Obvodního soudu pro Prahu 3 jako účastníků řízení, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
1. Ústavní stížností brojí stěžovatelka (k podání ústavní stížnosti jménem nezletilého stěžovatele srov. níže) proti usnesení Městského soudu v Praze (dále i jen "městský soud"), kterým byl zamítnut její návrh na určení lhůty, v níž by měl Obvodní soud pro Prahu 3 nařídit jednání. Zároveň stěžovatelka žádá, aby Ústavní soud zakázal Obvodnímu soudu pro Prahu 3 (dále i jen "obvodní soud") pokračovat v průtazích v řízení. Napadeným rozhodnutím, resp. postupem soudů mělo dle stěžovatelky být porušeno celkem 16 základních práv jejích i jejího nezletilého syna. Jádrem věci, jak je z kontextu patrné, je však otázka existence průtahů v řízení ve smyslu čl. 38 odst. 1 Listiny základních práv a svobod.
2. Stěžovatelka zdůrazňuje, že ve věci je dán eminentní zájem na urychleném projednání a rozhodnutí soudu, přičemž obvodní soud ani po dvanácti měsících od zahájení řízení o změně režimu dítěte, tj. o úpravě poměrů péče a styku nezletilého, neprovedl ani dokazování ve věci, pročež stěžovatelce nezbylo než podat návrh na určení lhůty, který byl napadeným usnesením zamítnut. Stěžovatelka ve své stížnosti obsáhle popisuje, jak za současného nastavení péče a styku nezletilý trpí a předkládá argumenty, proč je pro něj lepší trávit více času s ní, a jak jej traumatizuje pobyt u otce.
3. Bližší obsah napadeného rozhodnutí, jakož ani průběh řízení, které jeho vydání předcházelo, netřeba podrobněji rekapitulovat, neboť jak stěžované rozhodnutí, tak průběh procesu jsou účastníkům řízení známy.
4. Ústavní soud se nejprve zabýval otázkou formálních náležitostí ústavní stížnosti. Stěžovatelé podali návrh na zahájení řízení před Ústavním soudem včas, byli účastníky řízení, v němž byla vydána napadená rozhodnutí, vyčerpali všechny dostupné prostředky ochrany práva a ústavní stížnost byla sepsána advokátem. Další formální náležitosti však bylo třeba zkoumat u každého ze stěžovatelů samostatně. V případě stěžovatelky je ústavní stížnost po formální stránce bezvadná a jsou splněny všechny procesní předpoklady vyplývající ze zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu").
5. Odlišná situace byla zjištěna v případě nezletilého, jehož jménem stěžovatelka podala ústavní stížnost (srov. i usnesení Ústavního soudu ze dne 13. 9. 2019, sp. zn. II. ÚS 455/19). V této souvislosti Ústavní soud předesílá, že nezletilému byl v průběhu řízení před obecnými soudy z důvodu kolize zájmů mezi ním a rodiči ustanoven kolizní opatrovník. Po ustanovení kolizního opatrovníka nezletilému dítěti z důvodu střetu zájmů rodič již nadále nevykonává jeho zákonné zastoupení (rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 21 Cdo 429/2014, též i sp. zn. 25 Cdo 4562/2008), neboť kolizní opatrovník se stává svým ustanovením zákonným zástupcem nezletilého, jenž sám v řízení pro nedostatek procesní způsobilosti jednat nemůže. Opatrovník ustanovený soudem "může zmocnit jinou osobu (např. advokáta - pozn.) k zastupování účastníka v tom rozsahu, v jakém je oprávněn za účastníka jednat" (stanovisko občanskoprávního kolegia Nejvyššího soudu ČSR z 9. 10. 1986 Cpj 227/85, uveřejněné ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod č. 17/1987).
6. Ústavní soud se již mnohokrát zabýval problematikou procesního zastoupení nezletilých stěžovatelů jejich rodiči (respektive zákonnými zástupci) v řízení o ústavní stížnosti. Ve své judikatuře dospěl k závěru, že ústavní stížnost podaná rodičem ve jménu svém i ve jménu dítěte bude shledána přípustnou pouze tehdy, nehrozí-li střet zájmů mezi nimi [např. nález sp. zn. I. ÚS 3304/13 ze dne 19. 2. 2014 (N 18/72 SbNU 217), bod 28; nález sp. zn. II. ÚS 485/10 ze dne 13. 4. 2010 (N 82/57 SbNU 93), bod 11]. Naopak v případě možné kolize mezi zájmy rodiče a nezletilého dítě není tento rodič oprávněn jednat za své dítě ani před Ústavním soudem, tj. není oprávněn ani k podání ústavní stížnosti jménem dítěte [srov. např. nález sp. zn. I. ÚS 3046/14 ze dne 27. 2. 2015 (N 49/76 SbNU 669), bod 15; usnesení sp. zn. I. ÚS 2900/16 ze dne 5. 10. 2016; usnesení sp. zn. I. ÚS 2768/14 ze dne 30. 10. 2014, bod 5].
7. Za účelem ochrany práva nezletilých stěžovatelů na přístup k Ústavnímu soudu a předcházení systematickému odepírání spravedlnosti určité skupině osob [čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy ve spojení s čl. 36 odst. 1 Listiny, resp. čl. 6 odst. 1 Úmluvy] se vyvinula komplementární linie judikatury, z níž plyne, že v případech kolize zájmů mezi rodičem a dítětem je oprávněn podat ústavní stížnost jménem dítěte právě obecným soudem ustanovený kolizní opatrovník [v podrobnostech lze plně odkázat na nález sp. zn. II. ÚS 2866/17, body 30 až 35, v němž Ústavní soud konstatoval, že kolizní opatrovník byl oprávněn podat jménem nezletilé stěžovatelky ústavní stížnost; srov. také usnesení sp. zn. I. ÚS 3444/16 ze dne 9. 11. 2016, bod 7; usnesení sp. zn. I. ÚS 735/18 ze dne 11. 12. 2018, bod 35]. Kromě toho není vyloučeno ani podání ústavní stížnosti samotným dítětem, pokud již dosáhlo takové rozumové a citové vyspělosti, že je schopno se samostatně vyjadřovat k předmětu řízení, a tedy i podat ústavní stížnost svým jménem [usnesení sp. zn. I. ÚS 1629/16 ze dne 2. 8. 2016, bod 10; usnesení sp. zn. I. ÚS 412/17 ze dne 21. 2. 2017, bod 5].
8. Tvrdí-li stěžovatelka, že její oprávnění podat jménem nezletilého ústavní stížnost vyplývá z nálezu sp. zn. II. ÚS 3765/11 a nálezu sp. zn. II. ÚS 725/18, jedná s o námitku lichou. V citovaných nálezech totiž ústavní stížnosti nebyly podány jménem nezletilých a tito od začátku vystupovali v řízení před Ústavním soudem "toliko" v postavení vedlejších účastníků [§28 odst. 2 zákona o Ústavním soudu]. Poukazuje-li stěžovatelka na nález sp. zn. II. ÚS 2866/17, Ústavní soud zdůrazňuje, že uvedené rozhodnutí nesvědčí o oprávnění stěžovatelky podat jménem nezletilého stěžovatele ústavní stížnost, nýbrž o pravém opaku - v podrobnostech srov. předchozí odstavec.
9. Ústavní soud tedy shrnuje, že i v projednávaném případě hrozil střet zájmů rodičů a jejich nezletilého dítěte, pročež nezletilý byl v řízení před obecnými soudy zastoupen kolizním opatrovníkem a pročež ani v řízení před Ústavním soudem jej obecně nebyla oprávněna zastupovat první stěžovatelka, respektive k tomu zmocnit advokáta. Navíc obsah podání, vývoj řízení před Ústavním soudem i obecnými soudy a velmi nízký věk nezletilého, jenž mu zatím neumožňuje pochopit účel a smysl soudního řízení a vyjádřit svůj postoj k věci, nasvědčují tomu, že stěžovatelčino podávání ústavních stížností jménem svým i jménem svého nezletilého syna je pouhou procesní taktikou první stěžovatelky, která tímto způsobem opakovaně brojí proti rozhodnutím týkajícím se úpravy výchovných poměrů nezletilého [přiměřeně srov. usnesení sp. zn. I. ÚS 412/17 ze dne 21. 2. 2017, bod 6]. Jinými slovy, Ústavní soud má za to, že první stěžovatelka v nyní posuzované věci pouze využívá nezletilého k prosazování vlastních zájmů. Proto Ústavní soud dospěl k závěru, že stěžovatelka nebyla oprávněna podat jménem nezletilého ústavní stížnost proti v záhlaví citovaným rozhodnutím obvodního a městského soudu. Vzhledem k velmi nízkému věku nezletilého Ústavní soud nepřistoupil ani k přímému zjišťování jeho názoru na podanou ústavní stížnost. Rovněž Ústavní soud neshledal žádný důvod k postupu podle §23 zákona o Ústavním soudu v otázce podání ústavní stížnosti jménem nezletilého dítěte jeho rodičem, resp. zákonným zástupcem.
10. K ustanovení kolizního opatrovníka (resp. kontaktování opatrovníka ustanoveného) - který by posoudil, zda je podání ústavní stížnosti v zájmu nezletilého - by Ústavní soud přistoupil teprve tehdy, pokud by s účastníky řízení (resp. zejména s nezletilým) dále jednal, vyžadoval od nich vyjádření apod. S ohledem na zcela zjevnou neopodstatněnost ústavní stížnosti (srov. níže) však k takovému postupu nyní neshledal důvod.
11. Ve vztahu k stěžovatelce Ústavní soud dospěl k závěru, že byť ústavní stížnost splňuje všechny formální požadavky, jedná se o zjevně neopodstatněný návrh ve smyslu §43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu.
12. Ústavní soud zdůrazňuje, že přes všechny stěžovatelkou použité argumenty k meritu věci (tj. k otázce nastavení péče o dítě a k otázce styku rodičů s dítětem) směřuje ústavní stížnost proti usnesení, jímž byl zamítnut návrh na určení lhůty k provedení úkonu (nařízení jednání). Tento návrh podala stěžovatelka dne 19. 3. 2021, přičemž požadovala, aby Obvodnímu soudu pro Prahu 3 byla uložena povinnost nařídit ve věci sp. zn. 60 P 133/2020 jednání za účelem projednání návrhu matky na změnu péče a úpravy styku otce s nezletilým L.
13. Městský soud ve svém zamítavém usnesení uvedl, že dne 19. 3. 2021 probíhalo před Obvodním soudem pro Prahu 3 (od 9.10 do 14.15) jednání ve věci výběru mateřské školy pro nezletilého. Jednání bylo několikrát přerušeno a zřejmě v průběhu jednoho přerušení podala stěžovatelka návrh na určení lhůty. Posléze Obvodní soud pro Prahu 3 jednání odročil na 23. 4. 2021 právě za účelem projednání návrhu matky na změnu péče a úpravy styku. Kromě toho, že prvostupňový soud již požadovaný úkon učinil, upozornil městský soud na "kverulatorní rysy" jednání stěžovatelky a popsal, jak procesní úkony stěžovatelky řízení před soudem (zbytečně) zpomalují.
14. Ústavní soud považuje napadené rozhodnutí městského soudu i jeho odůvodnění za racionální a přiléhavé. Za situace, kdy stěžovatelkou požadovaný úkon (nařízení jednání) obecný soud učinil, lze jen stěží považovat za protiústavní rozhodnutí, kterým byl zamítnut návrh na určení lhůty k jeho provedení. Skutečnost, že Obvodní soud pro Prahu 3 nejprve na jednání 19. 3. 2021 hodlal vyřešit - pravděpodobně méně problematickou - otázku výběru mateřské školy a teprve posléze se věnovat samotnému návrhu matky na změnu péče a úpravy styku, rovněž není dokladem průtahů. Podle Ústavního soudu jde naopak o racionální postup soudu a projev snahy vyřešit co nejdříve a nejefektivněji otázky, u kterých to je možné.
15. Ústavní soud v tomto kontextu dále zdůrazňuje - podobně jako městský soud v napadeném usnesení - že jedním z klíčových kritérií při hodnocení, zda ve věci dochází k průtahům, je chování účastníků řízení. Ústavní soud se v posledních letech zabýval již více než deseti ústavními stížnostmi stěžovatelky, a je mu tak i z úřední činnosti známo, že stěžovatelka volila a zřejmě stále volí v řízeních před soudy až obstrukční taktiku, která k plynulosti řízení nijak nepřispívá (srov. mj. i usnesení Ústavního soudu ze dne 13. 9. 2019, sp. zn. II. ÚS 455/19, odst. 23). I projednávaná věc, v níž stěžovatelka podala návrh na určení lhůty v ten samý den, kdy obvodní soud požadovaný procesní úkon učinil, tuto skutečnost osvědčuje.
16. Ústavní soud konstatuje, že napadené rozhodnutí považuje za ústavně konformní a že shora vymezené důvody ke svému zásahu v projednávané věci neshledal. Ze stejných důvodů (tj. neexistence protiústavních průtahů v řízení) pak nepřikročil ani k tomu, aby Obvodnímu soudu pro Prahu 3 zakázal v tvrzených průtazích pokračovat. Na základě výše uvedeného Ústavní soud dospěl k závěru, že ústavní stížnost představuje zjevně neopodstatněný návrh ve smyslu ustanovení §43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu, a proto ji mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků řízení odmítl.
17. Ústavní soud věc projednal urychleně (za méně než měsíc po podání ústavní stížnosti), aniž by považoval za nutné zvláště rozhodovat o návrhu stěžovatelky na přednostní projednání věci ve smyslu §39 zákona o Ústavním soudu.
Poučení: Proti rozhodnutí Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 29. června 2021
Ludvík David v. r.
předseda senátu