ECLI:CZ:US:2021:2.US.1794.21.1
sp. zn. II. ÚS 1794/21
Usnesení
Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Ludvíka Davida, soudkyně Kateřiny Šimáčkové a soudce zpravodaje Davida Uhlíře o ústavní stížnosti stěžovatelky PD clean s.r.o., se sídlem Bílkova 855/19, Praha 1, zastoupené JUDr. Janem Stančíkem, advokátem se sídlem Hemy 855, Valašské Meziříčí, proti usnesení Městského soudu v Praze č. j. 70 Co 143/2021-127 ze dne 26. dubna 2021, jakož i usnesení Obvodního soudu pro Prahu 1 č. j. 19 C 113/2019-103 ze dne 2. března 2021 ve znění usnesení Obvodního soudu pro Prahu 1 č. j. 19 C 113/2019-119 ze dne 24. března 2021, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
I. Vymezení věci a argumentace v ústavní stížnosti
1. Ústavní stížností se stěžovatelka domáhá zrušení usnesení Městského soudu v Praze č. j. 70 Co 143/2021-127 ze dne 26. dubna 2021 a usnesení Obvodního soudu pro Prahu 1 č. j. 19 C 113/2019-103 ze dne 2. března 2021 ve znění usnesení Obvodního soudu pro Prahu 1 č. j. 19 C 113/2019-119 ze dne 24. března 2021, kterými měla být porušena její ústavně zaručená práva, a to právo na spravedlivý proces dle čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod (dále jen jako "Listina") a čl. 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (dále jen jako "Úmluva") a právo vlastnit majetek a nakládat s ním dle čl. 11 odst. 1 Listiny.
2. V nyní projednávané věci je stěžovatelka žalovanou ve stále probíhajícím řízení o zaplacení 9 788 293,20 Kč s příslušenstvím. Podanou ústavní stížností stěžovatelka brojí proti rozhodnutí o nařízení předběžného opatření, kterým se jí ukládá zdržet se nakládání s nemovitostmi v jejím vlastnictví.
3. Stěžovatelka je společností zajišťující komplexní dodávky a montáž čistých prostor pro farmacii a zdravotnictví. Dne 22. března 2018 uzavřela jakožto kupující kupní smlouvu s vedlejší účastnicí, jejímž předmětem bylo dodání speciálního zdravotnického zařízení, materiálu a nábytku, konkrétně modul zdravotnický - pracoviště CT, v počtu dvou kusů o celkové hodnotě převyšující 17 milionů korun. Ve smlouvě bylo přesně sjednáno datum plnění a smluvní pokuta pro případ prodlení. Vedlejší účastnice se s dodáním zboží dostala do značného prodlení, ovšem smluvní pokutu stěžovatelce odmítla uhradit. Stěžovatelka vedlejší účastnici zaplatila část smluvní ceny.
4. Dne 17. října 2019 se vedlejší účastnice žalobou podanou u Obvodního soudu pro Prahu 1 domáhala po stěžovatelce zaplacení zbylé části kupní ceny s příslušenstvím. Na to stěžovatelka reagovala tím, že dne 25. listopadu 2019 vystavila vedlejší účastnici fakturu ohledně vzniklé smluvní pokuty a dne 28. prosince 2019 provedla započtení své pohledávky z titulu smluvní pokuty vůči pohledávce vedlejší účastnice na zbylou část kupní ceny, toto započtení oznámila vedlejší účastnici.
5. Stěžovatelka byla vlastníkem dvou nemovitostí, přičemž v prosinci 2020 prodala jednu ze svých dvou nemovitostí nacházejících se v k. ú. Valašské Meziříčí, načež dne 1. března 2021 podala vedlejší účastnice návrh k Obvodnímu soudu pro Prahu 1 na nařízení předběžného opatření spočívajícího v uložení stěžovatelce zdržení se nakládání s nemovitostmi.
6. Obvodní soud pro Prahu 1 napadeným usnesením ze dne 2. března 2021 tomuto návrhu vyhověl a nařídil předběžné opatření, kterým uložil stěžovatelce zdržet se nakládání s vybranými nemovitostmi v jejím vlastnictví. Obvodní soud dospěl k závěru, že jsou splněny podmínky nařízení předběžného opatření, neboť na základě vyjádření vedlejší účastnice v návrhu a zjištěných majetkových poměrů stěžovatelky byla osvědčena obava z budoucího uspokojení pohledávky vedlejší účastnice.
7. Proti danému usnesení Obvodního soudu pro Prahu 1 podala stěžovatelka odvolání, neboť usnesení trpělo zásadním rozporem výroku a odůvodnění - výrok nařizoval předběžné opatření, ač v závěru odůvodnění bylo řečeno, že návrh na nařízení předběžného opatření se zamítá. Dne 24. března 2021 však vydal Obvodní soud pro Prahu 1 opravné usnesení (rovněž napadené ústavní stížností), kterým rozpor svého předchozího rozhodnutí odstranil opravou části odůvodnění. Opravné usnesení bylo odůvodněno opravou zjevné nesprávnosti v souladu s §164 o. s. ř. Rovněž opravné usnesení Obvodního soudu pro Prahu 1 napadla stěžovatelka odvoláním.
8. Městský soud v Praze rozhodl v záhlaví specifikovaným usnesením tak, že rozhodnutí prvostupňového soudu ve znění jeho opravného usnesení jako věcně správné potvrdil. Městský soud dospěl k závěru, že vedlejší účastnice osvědčila svou pohledávku vůči stěžovatelce (ač dosud nebylo pravomocně skončeno řízení ohledně zaplacení této pohledávky) a prokázala, že nastaly skutečnosti objektivně vzbuzující opodstatněnou obavu z toho, že stěžovatelka se snaží zmenšit rozsah svého nemovitého majetku. Ztotožnil se tak s obvodním soudem, že zbavení se části majetku stěžovatelkou vyvolává obavu o možný výkon budoucího rozhodnutí. Stran odůvodnění předběžného opatření soud konstatoval, že z prvostupňového rozhodnutí ve znění opravného usnesení je zcela zřejmé, jak soud rozhodl, a odůvodnění je ve vzájemném kontextu plně přezkoumatelné.
9. Stěžovatelka v podané ústavní stížnosti poukazuje na zásadní vady usnesení prvostupňového i odvolacího soudu, ve kterých spatřuje porušení svých ústavně zaručených práv na spravedlivý proces dle čl. 36 odst. 1 Listiny a čl. 6 odst. 1 Úmluvy a vlastnit majetek a nakládat s ním dle čl. 11 odst. 1 Listiny. Dle stěžovatelky obvodní soud řádně neodůvodnil svá rozhodnutí, přičemž ohledně ústavněprávního požadavku na řádné odůvodnění rozhodnutí odkazuje na judikaturu Ústavního soudu [konkrétně na nález sp. zn. III. ÚS 405/03 ze dne 23. 2. 2006 (N 45/40 SbNU 373) a nález sp. zn. IV. ÚS 1554/08 ze dne 15. 1. 2009 (N 12/52 SbNU 121)]. Z nálezu sp. zn. IV. ÚS 1554/08 stěžovatelka v ústavní stížnosti též cituje, neboť má za to, že závěry tohoto nálezu týkající se zcela absentujícího odůvodnění nařízení předběžného opatření jsou použitelné i na její situaci, kdy je odůvodnění usnesení obvodního soudu neúplné, matoucí a obsahuje zásadní rozpor.
10. V případě usnesení odvolacího soudu pak stěžovatelka uvádí, že jeho postupem jí bylo znemožněno vykonávat své právo na odvolání a tedy právo na spravedlivý proces, neboť svým odvoláním k Městskému soudu v Praze napadla opravné usnesení soudu prvního stupně. Odvolací soud však toto rozhodnutí přezkoumal ve znění opravného usnesení a bez dalšího označil za věcně správně původně zcela nepřezkoumatelné rozhodnutí. V konečném důsledku odvolací soud rozhodoval o usnesení obvodního soudu v jiném znění, než které původně stěžovatelka zpochybňovala.
11. Vedlejší účastnice neprokázala obavy z budoucího ohrožení výkonu rozhodnutí, ani to, že je třeba prozatímně upravit poměry mezi účastníky. Obecné soudy dle stěžovatelky též pochybily, když bez dalšího pohlížely na stěžovatelčiny dispozice s jejím majetkem tak, že jsou vedeny s cílem poškodit vedlejší účastnici, ač je tento postup v rozporu s judikaturou Ústavního soudu, na kterou stěžovatelka v ústavní stížnosti odkazuje (nález sp. zn. III. ÚS 1121/20 ze dne 11. 8. 2020). Stěžovatelka uvádí, že obvodní soud si nesprávně vyložil její účetní údaje a nesprávně vyvodil její ekonomickou nedostatečnost, ač stěžovatelčin majetek výrazně převyšuje částku žalovanou vedlejší účastnicí a stěžovatelka i nadále vyvíjí hospodářskou aktivitu a generuje zisk. Obvodní soud též dle stěžovatelky zcela opomenul stěžovatelčin tvrzený a dokazovaný nárok vůči vedlejší účastnici z titulu smluvní pokuty, který též výrazně převyšuje nárok žalovaný vedlejší účastnicí.
II. Hodnocení ústavní stížnosti
12. Ústavní stížnost byla podána včas a oprávněnou osobou, která je řádně zastoupena. K jejímu projednání je Ústavní soud příslušný a současně jde o návrh přípustný, neboť směřuje proti rozhodnutím obecných soudů, proti kterým již není přípustný žádný jiný opravný prostředek.
13. Ústavní soud je soudním orgánem ochrany ústavnosti (čl. 83 Ústavy), který stojí mimo soustavu obecných soudů (čl. 91 odst. 1 Ústavy). Vzhledem k tomu jej nelze, vykonává-li svoji pravomoc tak, že podle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy rozhoduje o ústavní stížnosti proti pravomocnému soudnímu rozhodnutí, považovat za další, "superrevizní" instanci v systému obecné justice, oprávněnou vlastním rozhodováním nepřímo nahrazovat rozhodování obecných soudů; jeho úkolem je toliko přezkoumat ústavnost napadených soudních rozhodnutí, jakož i řízení, které jejich vydání předcházelo. Proto nutno vycházet mimo jin) z pravidla, že vedení řízení, zjišťování a hodnocení skutkového stavu, výklad podústavního práva a jeho aplikace na jednotlivý případ je v zásadě věcí obecných soudů a o zásahu Ústavního soudu do jejich rozhodovací činnosti lze uvažovat za situace, kdy je dané rozhodování stiženo vadami, které mají za následek porušení ústavnosti (tzv. kvalifikované vady).
14. Ústavní soud připomíná svůj konstantně zastávaný názor, podle kterého způsobilost předběžného opatření (jako opatření prozatímní povahy) k zásahu do základních práv a svobod obecně sice vyloučit nelze, avšak zásah v této podobě zpravidla nedosahuje takovéto intenzity, neboť při rozhodování o nařízení předběžného opatření se nerozhoduje o právech a povinnostech účastníků soudního řízení s konečnou platností, nýbrž jde o opatření dočasného charakteru, jímž není prejudikován konečný výsledek sporu, protože jde jen o zatímní úpravu práv a povinností, která nevylučuje, že ochrana práv dotčenému účastníku bude posléze poskytnuta konečným rozhodnutím ve věci [srov. např. nález ze dne 14. 9. 1994 sp. zn. IV. ÚS 43/94 (N 41/2 SbNU 27), usnesení ze dne 29. 3. 2000 sp. zn. IV. ÚS 488/99, ze dne 8. 11. 2000 sp. zn. IV. ÚS 115/2000, ze dne 14. 6. 2007 sp. zn. II. ÚS 44/06 a mnohá další]. Ústavní soud tedy zpravidla neshledává nutnost zasahovat do rozhodnutí o předběžných opatřeních, neboť jde o rozhodnutí, která do práv a povinností účastníků zasahují nikoli konečným způsobem, protože jejich trvání je zásadně časově omezeno.
15. Posouzení podmínek pro vydání předběžného opatření je přitom v kognici obecného soudu, neboť závisí na konkrétních okolnostech případu [srov. nálezy ze dne 10. 11. 1999 sp. zn. II. ÚS 221/98 (N 158/16 SbNU 171) nebo ze dne 21. 11. 2001 sp. zn. IV. ÚS 189/01 (N 178/24 SbNU 327), usnesení ze dne 3. 3. 2011 sp. zn. III. ÚS 3365/10, ze dne 28. 6. 2012 sp. zn. II. ÚS 2010/12 nebo ze dne 27. 3. 2014 sp. zn. III. ÚS 909/14]. Ústavnímu soudu tedy z hlediska ústavněprávního zásadně nepřísluší přehodnocovat závěry obecných soudů o důvodnosti návrhu na vydání předběžného opatření.
16. Ústavní soud je povolán toliko ověřit, zda rozhodnutí o návrhu na vydání předběžného opatření zaprvé mělo zákonný podklad (čl. 2 odst. 2 Listiny), za druhé bylo vydáno příslušným orgánem (čl. 38 odst. 1 Listiny) a současně zatřetí nebylo projevem svévole ve smyslu čl. 1 Ústavy a čl. 2 odst. 2 a 3 Listiny [viz např. nález ze dne 10. 11. 1999 sp. zn. II. ÚS 221/98 (N 158/16 SbNU 171), usnesení ze dne 5. 2. 2013 sp. zn. III. ÚS 155/13 nebo ze dne 9. 3. 2015 sp. zn. I. ÚS 641/15].
17. Stěžovatelka nezpochybnila příslušnost soudů rozhodnout ve věci návrhu vedlejší účastnice na nařízení předběžného opatření či nedostatek zákonného podkladu jejich rozhodnutí. Svévoli jejich rozhodování spatřuje stěžovatelka v tom, že soudy rozhodly jednak bez patřičného odůvodnění, které dokonce překročilo hranice přezkoumatelnosti soudních rozhodnutí, a rovněž za absence věcných důvodů pro nařízení předběžného opatření. Ústavní soud však z níže vyložených důvodů zmíněné výhrady stěžovatelky nesdílí.
18. Stran namítané (ne)přezkoumatelnosti rozhodnutí Ústavní soud konstatuje následující. Rozhodnutí obvodního soudu ze dne 2. března 2021 obsahovalo výrok vyhovující vedlejší účastnici tím, že se nařizuje předběžné opatření. V samotném odůvodnění však figurovaly výrazy svědčící naopak o nevyhovění návrhu (např. zamítl, namísto vyhověl). Ústavní soud k tomu konstatuje, že se stěžovatelce vskutku nelze divit, že ihned reagovala tím, že podala proti rozhodnutí odvolání. Prvostupňový soud - vědom si své chyby v psaní - na to po uplynutí několika pracovních dní po jeho podání reagoval svým opravným usnesením, aby své pochybení bez zbytečného odkladu zhojil postupem dle §164 o. s. ř. Podle tohoto ustanovení civilního řádu ve spojení s §167 o. s. ř. předseda senátu (zde samosoudkyně) opraví v rozhodnutí kdykoliv - i bez návrhu - chyby v psaní a v počtech, jakož i jiné zjevné nesprávnosti. Takový postup obvodního soudu byl žádoucí, ve prospěch právní jistoty účastníků řízení. Opravné usnesení nadto tvoří s původním rozhodnutím nedílný celek a městskému soudu tedy, na rozdíl od představy stěžovatelky, ani nezbylo než přezkoumat obě rozhodnutí a jejich odůvodnění současně, ve svém vzájemném kontextu.
19. Skutečnost, že městský soud k napadenému odvolání přezkoumal prvostupňové rozhodnutí ve znění opravného usnesení, nepředstavuje odejmutí instance. Stěžovatelka (krom toho, že vznesla nepřezkoumatelnost rozhodnutí, jež byla posléze zhojena opravným usnesením), totiž v odvolání z procesní opatrnosti vznesla rovněž věcné argumenty svědčící v její prospěch, a měla tedy možnost nařízení opatření zvrátit řádně uplatněným procesním prostředkem. Z ústavní stížnosti je spíše zřejmá jistá nevole stěžovatelky s vypracováním usnesení soudu prvního stupně. Velké množství úkonů v civilních řízeních v prvním stupni vyžaduje nepochybně pečlivost a svědomitost soudců, aby nedocházelo k nežádoucím zásahům do procesních práv účastníků, v konečném důsledku je ale i tento systém vykonáván jednotlivými osobami, člověk není stroj a zřejmá chyba v psaní v nyní projednávané věci není ničím jiným, než přehlédnutím, které se podařilo v krátkém časovém úseku zvrátit (srov. nález sp. zn. II. ÚS 3330/20 ze dne 12. 1. 2021).
20. Podstatné pro závěr Ústavního soudu o přezkoumatelnosti rozhodnutí, a tedy i neporušení zákazu libovůle obecnými soudy stran požadavku na dostatečné odůvodnění, je skutečnost, že z usnesení obvodního soudu ve spojení s jeho opravným usnesením je zcela zřetelné, z jakých důvodů bylo předběžné opatření nařízeno.
21. V dané věci bylo na obecných soudech, aby posoudily, zda vedlejší účastnice osvědčila své tvrzení, stran potřeby prozatímní úpravy poměrů mezi účastníky a budoucího ohrožení výkonu rozhodnutí. Touto otázkou se soudy dle Ústavního soudu řádně zabývaly a odpověď na ni (ve svém celku) taktéž řádně odůvodnily rozsahem majetku a závazků stěžovatelky. Po porovnání majetkových poměrů stěžovatelky s možným nárokem vedlejší účastnice, o kterém se dosud rozhoduje, došly obecné soudy k závěru, že objektivně je dána obava namítaná vedlejší účastnicí ohledně budoucího uspokojení jejího nároku na zaplacení zbylé části kupní ceny. Ústavní soud je přesvědčen, že tento postup obecných soudů nijak neodporuje ústavněprávním principům, ani nijak neporušuje ústavně zaručená práva stěžovatelky či jiných osob. Nejde tak o případ, že by předběžné opatření bylo nařízeno pouze na základě tvrzení vedlejší účastnice. Pouští-li se stěžovatelka do polemiky s důvody, o které obecné soudy opřely svá rozhodnutí, v podstatě požaduje, aby se Ústavní soud zabýval jejich věcnou správností, což mu však, jak již bylo nastíněno výše, nepřísluší.
22. Co se týče stěžovatelkou namítaného nároku vůči vedlejší účastnici z titulu smluvní pokuty, který podle ní obecné soudy nesprávně opomenuly, je na místě podotknout, že tento nárok v dotčeném řízení nemohl být předmětem hodnocení ze strany obecných soudů, neboť obecné soudy rozhodovaly toliko ve vztahu k řízení zahájeném vedlejší účastnicí ohledně nezaplacené kupní ceny, přičemž v obecné rovině platí vázanost soudů návrhem na zahájení řízení (viz §153 odst. 2 o. s. ř.). Posuzování existence či neexistence nároku stěžovatelky z titulu smluvní pokuty by bylo překročením žalobního návrhu vedlejší účastnice a porušením předmětného ustanovení podústavního práva. Ústavní soud pouze konstatuje, že tento svůj tvrzený nárok může stěžovatelka v souladu s §97 odst. 1 ve spojení s §98 o. s. ř. uplatnit v řízení vedeném o žalobním návrhu vedlejší účastnice jakožto tzv. vzájemný návrh.
23. Ústavní soud uzavírá, že přezkoumal ústavní stížnost z hlediska kompetencí daných mu Ústavou, tj. z pozice soudního orgánu ochrany ústavnosti (čl. 83 Ústavy). Protože ze shora uvedených důvodů nezjistil namítané porušení základních práv a svobod stěžovatelky, dospěl k závěru, že jde o návrh zjevně neopodstatněný. Proto ústavní stížnost mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků řízení odmítl podle §43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 30. července 2021
Ludvík David v. r.
předseda senátu