ECLI:CZ:US:2021:4.US.379.21.1
sp. zn. IV. ÚS 379/21
Usnesení
Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Pavla Šámala a soudců Josefa Fialy (soudce zpravodaje) a Jana Filipa o ústavní stížnosti stěžovatelky nezletilé K. R., zastoupené zákonnou zástupkyní M. R. a stěžovatele D. R., všech právně zastoupených Mgr. Bc. Petrou Březinovou, advokátkou, sídlem U Divadla 483, Sokolov, proti příkazu k domovní prohlídce Okresního soudu v Opavě ze dne 24. listopadu 2020 sp. zn. 0 Nt 1555/2020 a jinému zásahu orgánu veřejné moci - Celní správy České republiky, Generálního ředitelství cel, Odboru pátrání Brno, Oddělení odhalování celních podvodů, spočívajícímu v provedení domovní prohlídky a prohlídky jiných prostor a pozemků zdokumentované protokolem ze dne 9. prosince 2020 č. j. GŘC-1583-138/TČ-2020-835120 a domovní prohlídky zdokumentované protokolem ze dne 9. prosince 2020 č. j. GŘC-1583-147/TČ-2020-835120, za účasti Okresního soudu v Opavě a Celní správy České republiky, Generálního ředitelství cel, Odboru pátrání Brno, Oddělení odhalování celních podvodů, jako účastníků řízení, a Krajského státního zastupitelství v Ostravě a Okresního státního zastupitelství v Opavě, jako vedlejších účastníků řízení, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
I.
Skutkové okolnosti případu a obsah napadeného rozhodnutí a zásahu
1. Ústavní stížností podle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy České republiky (dále jen "Ústava") a §72 a násl. zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), se stěžovatelé domáhají zrušení v záhlaví označeného rozhodnutí s tvrzením, že jím došlo k porušení jejich ústavně zaručených základních práv a svobod zakotvených v čl. 5, čl. 7 odst. 1, čl. 10 odst. 2, čl. 11, čl. 12 odst. 1 a 2 a čl. 32 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina"), čl. 8 odst. 1 a 2 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (dále jen "Úmluva") a čl. 3 odst. 1, čl. 16 odst. 1 a čl. 24 odst. 3 Úmluvy o právech dítěte. Dále stěžovatelé požadují, aby Ústavní soud Celní správě České republiky, Generálnímu ředitelství cel, Odboru pátrání Brno, Oddělení odhalování celních podvodů (dále jen "policejní orgán") zakázal pokračovat v porušování uvedených práv stěžovatelů a přikázal obnovit stav před jejich porušením.
2. Z ústavní stížnosti a předložených podkladů se podává, že napadeným příkazem k domovní prohlídce vydaným Okresním soudem v Opavě (dále jen "okresní soud", resp. "příkaz okresního soudu") na návrh Okresního státního zastupitelství v Opavě (dále jen "okresní státní zastupitelství") byly nařízeny domovní prohlídky budovy č. p. X1, rodinný dům, jež je součástí pozemku parc. č. X2, a budovy č. p. X3, rodinný dům, budovy č. p. X4, rodinný dům, a budovy č. p. X5, stavba pro výrobu a skladování, jež jsou součástí pozemku parc. č. X6, všechny v kat. úz. Z. Vlastníkem první nemovité věci je A. R. a vlastníkem ostatních je stěžovatel. Podle odůvodnění příkazu okresního soudu byl policejním orgánem dne 10. 10. 2018 pod sp. zn. CŘC-778/TČ-2018-835120 sepsán záznam o zahájení úkonů trestního řízení, a to pro podezření ze zvlášť závažného zločinu neoprávněného provozování hazardní hry podle §252 odst. 2 písm. a), odst. 3 zákona č. 40/2009 Sb., trestní zákoník, kterého se mohl nezjištěný pachatel dopustit tím, že v přesně nezjištěné době, nejméně však od března roku 2018 až do současnosti na území České republiky provozuje, organizuje a zprostředkovává hazardní hry na technických herních zařízeních (dále též jen "THZ"), a to prostřednictvím neustanovených právnických a fyzických osob, kdy nebylo udělené povolení podle §7 odst. 2 písm. b) zákona č. 186/2016 Sb., o hazardních hrách, přičemž touto nelegální činností (hazardní hrou) získává pro sebe či jiného finanční prospěch velkého rozsahu, čímž je poškozen veřejný zájem. Policejní orgán se v této věci zabývá i podezřením ze zločinu legalizace výnosů z trestné činnosti podle §216 odst. 1, odst. 4 písm. a), odst. 5 písm. c) trestního zákoníku (srov. úřední záznam o rozšíření právní kvalifikace ze dne 21. 5. 2019 č. j. GŘC-778-152/TČ-2018-835120). Podezřelými jsou v uvedené trestní věci obchodní společnosti DP&K-CYQ, s. r. o., sídlem Oblouková 1328/2, Opava, a Development Trade, s. r. o., sídlem Melantrichova 970/17, Praha 1 - Staré Město.
3. Okresní soud rozhodl o vydání příkazu k domovní prohlídce v označených místech s tím, že je v těchto prostorách nutné zajistit pro řádné objasnění výše specifikovaných skutečností věci důležité pro trestní řízení, a to především THZ, dále listinné či jiné podklady (listiny, dokumenty, poznámky, kontakty, záznamy o komunikaci mezi prověřovanými osobami, flash disky a další paměťová média aj.), záznamová zařízení, komunikační zařízení, prostředky výpočetní techniky, jakož i další důkazy, které by mohly s danou věcí souviset. Stěžovatel, který je podle poznatků získaných konkretizovanými důkazními prostředky servisním technikem THZ, výše uvedené nemovité věci, na něž se napadený příkaz vztahuje, užívá k bydlení a podnikání. Okresní soud poukázal na to, že prohlídky je nutné provést jako neodkladný či neopakovatelný úkon ve smyslu §160 odst. 4 zákona č. 141/1961 Sb., o trestním řízení soudním (trestní řád), ve znění pozdějších předpisů, neboť dozvěděl-li by se stěžovatel či jiné osoby o zájmu orgánů činných v trestním řízení, hrozilo by nebezpečí z prodlení spočívající v tom, že by mohlo dojít ke znehodnocení, zničení či ukrytí předpokládaných důkazních prostředků. Z těchto důvodů také nebyl uplatněn postup podle §78 trestního řádu, tj. výzva k vydání věci.
II.
Argumentace stěžovatelů
4. Stěžovatelka namítá, že ji policejní orgán po celou dobu konání domovní prohlídky dne 9. 12. 2020 od 6:30 do 21:00 ponechal "na místě", přičemž "byla oddělena od svého otce" (stěžovatelce bylo v době realizace domovní prohlídky 14 let), policisté ji vzali s sebou na cestu osobním automobilem pro "otcův diář" a opakovaně ji vyzývali, aby jim sdělila, kde je stěžovatel (její bratr). Mezi policisty, kteří s ní komunikovali, nebyla osoba odborně vzdělaná k práci s nezletilými dětmi. Stěžovatelka vytýká, že obdržela k podpisu ,,Poučení o poskytování informací o trestním řízení a osobách na něm zúčastněných", přičemž po seznámení se zejména s druhým odstavcem tohoto poučení, ve kterém jsou uvedené trestné činy vraždy, obchodování s lidmi, zabití, trestné činy proti lidské důstojnosti v sexuální oblasti, opuštění dítěte nebo svěřené osoby, týrání svěřené osoby, se psychicky zhroutila, neboť nabyla dojmu, že se stěžovatel, dopustil některého z takto závažných trestných činů, a proto "je policie u ní doma". Podle stěžovatelky se měli policisté dotázat otce, zda by se mohla z místa domovní prohlídky vzdálit. Matka nezletilé se o domovní prohlídce dozvěděla v den jejího konání až v odpoledních hodinách, následujícího dne se spolu dostavily do Dětského centra Zlín, p. o., kde byla stěžovatelce poskytnuta "krizová intervence", přičemž psychologickou pomoc potřebuje i nadále.
5. Stěžovatel se vymezuje proti shora označenému příkazu okresního soudu tvrzením, že je nedostatečně odůvodněný, a tím i nezákonný. Namítá, že v době, kdy byly uskutečněné předmětné prohlídky, již nebydlel v jakékoli ze staveb uvedených ve výrokové části příkazu okresního soudu. Ve druhé z budov má evidované trvalé bydliště, avšak ve skutečnosti je pronajímána. Stěžovatele s uvedenými nemovitými věcmi již nespojuje ani společnost X, jejímž jednatelem a společníkem byl pouze do dne 12. 11. 2020. Dne 13. 11. 2020 bylo do obchodního rejstříku zapsáno též nové sídlo uvedené obchodní společnosti. Předmětné nemovité věci nevyužívá ani jeho otec, jemuž byl v říjnu 2020 ukončen výkon trestu odnětí svobody. Vycházel-li by policejní orgán z aktuálních informací, k realizaci prohlídek by podle názoru stěžovatele nepřistoupil.
6. Podle stěžovatele se z příkazu okresního soudu nepodává, proč mají být prohlídky realizovány jako neodkladný a neopakovatelný úkon. Podezřelými jsou v uvedené trestní věci osoby odlišné od stěžovatele, s nimiž není jakýmkoli způsobem propojený. Doposud nebylo zahájené trestní stíhání osob, které se měly trestné činnosti dopouštět podle napadeného příkazu, a ani samotného stěžovatele. Přesto stěžovatel nebyl ani vyzván k tomu, aby cokoli vydal (§78 a 79 trestního řádu). V jeho budovách přitom policejním orgánem nebylo nalezeno "doslova nic".
7. Stěžovatel též uplatňuje výhrady proti průběhu prohlídek. Za nesrozumitelné považuje použití služebního psa vycvičeného na hledání drog a zbraní. V protokolech, jimiž byly prohlídky zdokumentovány, není uvedené, kde policejní orgán nalezl "250 litrů čiré tekutiny" a "raketomet" s "neúčinným střelivem a municí postrádající aktivní složku".
III.
Procesní předpoklady řízení před Ústavním soudem
8. Ústavní soud nejprve posuzoval splnění procesních předpokladů řízení a shledal, že ústavní stížnost v části směřující proti příkazu okresního soudu byla podána k tomu oprávněnými stěžovateli (předmětné prohlídky se týkaly rovněž prostor v budovách, jejichž vlastníkem je stěžovatel, resp. uživatelkou stěžovatelka; srov. usnesení Ústavního soudu ze dne 1. 9. 2014 sp. zn. I. ÚS 2502/14; rozhodnutí Ústavního soudu jsou dostupná na http://nalus.usoud.cz). Ústavní soud je k jejímu projednání příslušný. Stěžovatelé jsou právně zastoupeni v souladu s §29 až 31 zákona o Ústavním soudu.
9. Proti napadenému příkazu okresního soudu je ústavní stížnost přípustná, neboť stěžovatelé neměli k dispozici zákonný procesní prostředek k ochraně svých práv (§75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu a contrario).
10. Ústavní stížnost v části proti jinému zásahu orgánu veřejné moci není přípustná. Podmínkou přípustnosti ústavní stížnosti je totiž předchozí řádné formální a materiální vyčerpání veškerých dostupných zákonných procesních prostředků k ochraně práv stěžovatele (stěžovatelů).
11. Trestní řád v §157a upravuje zejména žádost o přezkoumání postupu policejního orgánu a státního zástupce, kterou může pro závady v postupu policejního orgánu nebo státního zástupce per analogiam využít i osoba, která tvrdí, že vůči ní bylo nezákonně postupováno při výkonu domovní prohlídky (či prohlídky jiných prostor a pozemků) a že bylo zasaženo do jejích ústavně zaručených základních práv a svobod, neboť takovou osobu je třeba analogicky považovat za osobu, vůči níž se trestní řízení ve fázi prověřování vede. Budou-li navazovat další stadia trestního řízení, stanou se tyto námitky i předmětem soudního přezkumu (srov. usnesení Ústavního soudu ze dne 30. 3. 2021 sp. zn. IV. ÚS 22/21).
12. Účinné nápravy lze podle judikatury Ústavního soudu také docílit podáním podnětu k výkonu dohledu podle §12d zákona č. 283/1993 Sb., o státním zastupitelství, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o státním zastupitelství"), který je podle judikatury Ústavního soudu obecně přijímán jako účinný procesní prostředek k ochraně práv dotčených osob [srov. např. usnesení ze dne 28. 8. 2014 sp. zn. II. ÚS 2166/14 (U 14/74 SbNU 623) či usnesení ze dne 14. 2. 2019 sp. zn. I. ÚS 34/19]. Toto ustanovení zakotvuje dohled nejblíže vyššího státního zastupitelství nad postupem nižšího státního zastupitelství při vyřizování věci v jeho příslušnosti.
13. Bylo proto na stěžovatelích právě tyto procesní prostředky vyčerpat. Uvedené však - jak Ústavní soud dovozuje z absence odlišného vyjádření - stěžovatel neučinil. Stěžovatelka (prostřednictvím své zákonné zástupkyně) podala žádost o přezkoumání postupu policejního orgánu, na který odpověděl státní zástupce okresního státního zastupitelství vyrozuměním ze dne 8. 3. 2021 č. j. ZN 4940/2018-1807, jímž konstatoval, že "nebyly zjištěné žádné závady v postupu policejního orgánu" (již vzhledem k tomu, že státní zástupce okresního státního zastupitelství učinil toto vyrozumění, není třeba se se zřetelem k výše odůvodněné aplikaci §157a trestního řádu per analogiam blíže zabývat okolností, že stěžovatelka je osobou nezletilou, resp. nedosahující věku podle §25 trestního zákoníku). Následně stěžovatelka zaslala Ústavnímu soudu kopii "Stížnosti na postup okresního státního zástupce v Opavě". Stěžovatelka však nedoložila Ústavnímu soudu, že tato písemnost byla skutečně Krajskému státnímu zastupitelství v Ostravě doručena, především je ale podstatné, že Ústavnímu soudu neprokázala případné vypořádání obsahu předmětného podání, které patrně má představovat podnět k výkonu dohledu podle §12d zákona o státním zastupitelství, uvedeným státním zastupitelstvím. Požadavek vyčerpat "všechny procesní prostředky" podle §75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu zahrnuje logicky i povinnost "vyčerpat" možnosti, které by probíhající výkon dohledu podle uvedeného ustanovení zákona o státním zastupitelství skýtal.
IV.
Posouzení opodstatněnosti ústavní stížnosti proti příkazu okresního soudu
14. K tvrzenému zásahu do základních práv stěžovatelů Ústavní soud připomíná závěry své judikatury, podle nichž kasační zásah do probíhajícího řízení má místo pouze při zjevném porušení kogentních ustanovení podústavního práva, kdy se postup orgánů činných v trestním řízení vymyká ústavnímu, ev. zákonnému, procesně právnímu rámci a jím založené vady, případně jejich důsledky, nelze v soustavě orgánů činných v trestním řízení, zejména obecných soudů, v následujících fázích trestního řízení již nikterak odstranit (srov. např. usnesení ze dne 28. 8. 2012 sp. zn. I. ÚS 2532/12 nebo ze dne 16. 3. 2006 sp. zn. III. ÚS 674/05). Tento zmíněný "odstup" a zdrženlivost Ústavního soudu vůči meritornímu přezkumu přípravného řízení trestního je průmětem zásady subsidiarity ústavní stížnosti, která je v těchto případech prostředkem ultima ratio (srov. usnesení ze dne 24. 11. 2020 sp. zn. III. ÚS 4126/18).
15. Nadměrné formalizování počáteční fáze řízení může znemožnit účel celého trestního řízení. To však na druhou stranu vyvažuje přísné dodržení požadavků na správnost a důvodnost příslušného rozhodnutí (srov. např. usnesení ze dne 15. 5. 2014 sp. zn. I. ÚS 3279/13).
16. Ústavní konformitou provádění domovních prohlídek a prohlídek jiných prostor a pozemků (dále jen "domovní prohlídka") se Ústavní soud zabýval již mnohokrát. Provedení domovní prohlídky musí projít přes tzv. třístupňovou kontrolu policejního orgánu, státního zástupce a soudu [srov. nález ze dne 7. 5. 2014 sp. zn. Pl. ÚS 47/13 (N 76/73 SbNU 351)], jež ústí k případnému vydání soudního příkazu k domovní prohlídce. Při vydávání příkazu musí soud, jako garant ochrany základních práv a svobod (čl. 4 Ústavy), přezkoumatelným způsobem odůvodnit, z jakých skutkových a právních okolností lze dovodit důvodnost vyřčeného podezření, přiměřenost provedení prohlídky a její nezbytnost (nenahraditelnost) pro naplnění cíle trestního řízení. Je-li zároveň prohlídka prováděna jako tzv. neopakovatelný či neodkladný úkon, musí soud rovněž odůvodnit nezbytnost této její povahy [srov. např. nález ze dne 28. 11. 2013 sp. zn. I. ÚS 2787/13 (N 205/71 SbNU 417)]. Ústavní soud ve své judikatuře formuluje závěr, že soud je v takové situaci obvykle omezen kombinací časových parametrů běžícího trestního řízení [srov. nález ze dne 16. 5. 2012 sp. zn. I. ÚS 515/12 (N 106/65 SbNU 451)] a stručných a fragmentárních informací, jejichž důkladná ověřitelnost je v dané fázi za hranicí možností orgánů činných v trestním řízení [srov. nález ze dne 14. 11. 2012 sp. zn. IV. ÚS 2227/12 (N 189/67 SbNU 271)]. Na vydávané příkazy k domovním prohlídkám (prohlídkám jiných prostor a pozemků) tedy není kladen takový důraz jako na jiná soudní rozhodnutí, neboť tím by často byl popřen smysl daného úkonu (srov. usnesení ze dne 16. 6. 2020 sp. zn. IV. ÚS 1263/19). Z obsahu příkazu musí být zejména patrné, že soud se s klíčovými okolnostmi seznámil a dospěl k závěru o nezbytnosti provedení prohlídky [srov. např. nález sp. zn. Pl. ÚS 47/13, usnesení ze dne 10. 9. 2013 sp. zn. III. ÚS 2165/13 nebo ze dne 6. 2. 2014 sp. zn. III. ÚS 2667/13].
17. V posuzované věci Ústavní soud konstatuje, že domovní prohlídky a prohlídka jiných prostor a pozemků proběhly na základě řádně odůvodněného soudního příkazu (v souladu s čl. 12 odst. 2 Listiny). K požadavku odůvodněnosti příkazu k domovní prohlídce Ústavní soud ve své judikatuře uvádí, že v něm musí být uloženo provedení domovní prohlídky, popsán byt nebo jiný prostor sloužící k bydlení včetně prostor k nim náležejících (obdobné platí i v případě jiných prostor a pozemků) tak, aby nemohlo dojít k záměně, a určen též rozsah prováděné prohlídky. Dále zde musí být uveden účel prohlídky a poukázáno na povinnost majitele nebo nájemce či jiného uživatele strpět předmětnou prohlídku (§85a odst. 1 trestního řádu) včetně poučení o možnosti překonat odpor nebo vytvořenou překážku (§85a odst. 2 trestního řádu) [srov. např. nález ze dne 1. 11. 2006 sp. zn. II. ÚS 362/06 (N 200/43 SbNU 239)].
18. Předmětný příkaz okresního soudu obsahuje nezbytné zákonem stanovené požadavky a dostatečné odůvodnění. Kromě obecných náležitostí o uložení provedení prohlídky zahrnuje označení nemovitých věcí (upřesnění jejich součástí), rozsah prováděné prohlídky i její účel. Vyplývá z něj, že prohlídkou může dojít k dalším skutkovým zjištěním, jež mohou osvětlit vyšetřovanou věc, neboť je dán důvodný předpoklad, že se v předmětných prostorách nacházejí věci v příkazu podrobně specifikované, které by mohly být podstatné pro trestní řízení. V příkazu okresního soudu bylo odůvodněno také to, proč bylo nutno prohlídku provést jako neodkladný úkon podle §158 odst. 3 písm. i) trestního řádu za splnění podmínek uvedených v §160 odst. 4 trestního řádu. Ústavní soud dospěl k závěru, že příkaz okresního soudu není neústavní, neboť je srozumitelný, určitý a dostatečně odůvodněný.
19. K jednotlivým námitkám stěžovatelů lze uvést následující. Jak bylo zdokumentované protokolem ze dne 9. 12. 2020 č. j. GŘC-1583-147/TČ-2020-835120, v prostorách první budovy došlo policejním orgánem k zajištění řady hledaných věci, zejména THZ. K této skutečnosti se stěžovatelé v ústavní stížnosti nevyjadřují, nicméně je odtud patrné, že od orgánů činných v trestním řízení nešlo o tzv. fishing expedition [srov. rozsudek Evropského soudu pro lidská práva (dále jen "ESLP") ze dne 2. 4. 2015 ve věci Vinci Construction a GTM Génie Civil et Services v. Francie, stížnosti č. 63629/10 a 60567/10, souhlasné stanovisko soudců Zupančiče a De Gaetana]. Další tři budovy jsou součástmi nemovitých věcí ve vlastnictví stěžovatele, který byl podle poznatků policejního orgánu servisním technikem nelegálně provozovaných THZ. Ústavní soud ve své judikatuře připouští, že v okamžiku, kdy má být příkaz k prohlídce vydán, existuje zpravidla málo "procesně fixovaných" informačních zdrojů a soudce je beztak mnohdy odkázán na stručné a fragmentární údaje poskytnuté mu policejními orgány a státním zastupitelstvím; na důkladnou prověrku těchto sdělení nemá soudce v této fázi řízení dostatek času a prostředků [srov. nález ze dne 8. 6. 2010 sp. zn. Pl. ÚS 3/09 (N 121/57 SbNU 495, 219/2010 Sb.), včetně odlišného stanoviska]. Nelze proto považovat za vybočení z požadavků na ústavněprávně konformní odůvodnění rozhodnutí obecného soudu skutečnost, že následně nebyly v nemovitých věcech ve vlastnictví stěžovatele policejním orgánem nalezeny hledané věci. Exces nepředstavuje ani úvaha okresního soudu o obchodní společnosti X. Okolnost, že u této společnosti došlo několik dnů před vydáním příkazu okresního soudu ke změně jednatele, společníka a sídla zapsaného v obchodním rejstříku neznamená bez dalšího, že se v označených prostorách již nemohou nacházet její účetní doklady.
20. Je-li domovní prohlídka či prohlídka jiných prostor a pozemků nařízena ve fázi před zahájením trestního stíhání jako neodkladný nebo neopakovatelný úkon ve smyslu §160 odst. 4 trestního řádu, jde v takovém případě o zvlášť závažný zásah do ústavně zaručeného práva na domovní svobodu, a proto také rozhodnutí, na jehož základě má být takový úkon proveden, musí být i z tohoto hlediska zvláštní závažnosti přiměřeně a dostatečně odůvodněno. Z příkazu by v takovém případě mělo být, alespoň v (minimálním) nezbytném rozsahu, seznatelné, z jakých důvodů považoval soud daný úkon za neodkladný nebo neopakovatelný (srov. nález ze dne 25. 8. 2008 sp. zn. IV. ÚS 1780/07). Stěžovatelé se mýlí, vytýkají-li, že napadený příkaz uvádí, že prohlídka bude provedena jako neodkladný a neopakovatelný úkon jen formálně, a nevymezuje přesvědčivý a konkrétní důvod, proč by ve skutečnosti o neodkladný a neopakovatelný úkon mělo jít. Ústavní soud zjistil, že okresní soud související odůvodnění situoval do relativně obecné roviny, nicméně i z něj lze seznat, v čem neodkladnost předmětného úkonu ve smyslu §160 odst. 4 trestního řádu po skutkové stránce spočívá, tj. že hrozí přemístění či zničení důkazního materiálu významného z hlediska prověřované věci, který se v prostorách nachází (výše zmiňovaných THZ, písemností a nosičů elektronických dat). Tyto důvody jsou nadto z okolností případu zřejmé [srov. usnesení ze dne 28. 2. 2008 sp. zn. III. ÚS 1578/07, ze dne 9. 6. 2009 sp. zn. IV. ÚS 349/09, ze dne 13. 11. 2012 sp. zn. I. ÚS 3906/12 a ze dne 15. 1. 2013 sp. zn. IV. ÚS 3414/12, dále též mutatis mutandis nález ze dne 7. 5. 2014 sp. zn. Pl. ÚS 47/13 (N 76/73 SbNU 351)]. Prohlídku za neodkladný a neopakovatelný úkon označují též protokoly vyhotovené policejním orgánem. Ani okolnost, že nebylo zahájené trestní stíhání (Ústavní soud není povolán k tomu, aby vyslovil "prognózu", zda dojde ke změně), nepředstavuje bez dalšího důvod pro úsudek, že příkaz okresního soudu vykazuje ústavněprávní nedostatky.
21. Další námitky stěžovatelů se vztahují k samotnému průběhu prohlídky, nikoli příkazu okresního soudu.
22. Jelikož Ústavní soud shledal ústavní stížnost v části směřující proti tvrzenému jinému zásahu orgánu veřejné moci nepřípustnou, již toliko obiter dictum připomíná rozsudek ze dne 8. 6. 2021 ve věci Ilievi a Ganchevi v. Bulharsko, stížnosti č. 69154/11 a 69163/11, zejména jeho odst. 60, kde jsou vymezené důvody, pro které ESLP neshledal porušení práv zaručených Úmluvou (zejména jejím čl. 3) osob, které byly svědky zásahu policistů proti jejich rodinným příslušníkům v průběhu domovní prohlídky. Okolnosti souměřitelné se skutkovým základem tohoto rozsudku stěžovatelka (její zákonná zástupkyně) netvrdí.
23. Ačkoliv lze jakoukoliv prohlídku orgánu činného v trestním řízení vnímat jako rušivý zásah do osobní sféry, v posuzované věci Ústavní soud po přezkumu příkazu okresního soudu napadeného v ústavní stížnosti dospěl k závěru, že jím nedošlo k neústavnímu zásahu do základních práv a svobod stěžovatelů.
24. Z výše uvedených důvodů Ústavní soud mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků odmítl ústavní stížnost zčásti jako nepřípustnou podle §43 odst. 1 písm. e) zákona o Ústavním soudu a zčásti jako zjevně neopodstatněnou podle §43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 24. srpna 2021
Pavel Šámal v. r.
předseda senátu