ECLI:CZ:US:2021:4.US.515.21.1
sp. zn. IV. ÚS 515/21
Usnesení
Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy Pavla Šámala a soudců Josefa Fialy a Jana Filipa (soudce zpravodaje) o ústavní stížnosti stěžovatelů 1. A. H. a 2. nezletilého A. H., obou zastoupených Mgr. Karolinou Kovácsovou, advokátkou, sídlem Václavská 2073/20, Praha 2 – Nové Město, proti usnesením Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 12. ledna 2021 č. j. 96 Co 8/2021-2842, 96 Co 7/2021-2840 a 96 Co 6/2021-2836 a Okresního soudu v Lounech ze dne 17. prosince 2020 č. j. 0 P 91/2019-2772, ze dne 4. prosince 2020 č. j. 0 P 91/2019-2710 a ze dne 30. listopadu 2020 č. j. 0 P 91/2019-2699, za účasti Krajského soudu v Ústí nad Labem a Okresního soudu v Lounech, jako účastníků řízení, a I. Š., jako vedlejší účastnice řízení, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
I.
Skutkové okolnosti případu a obsah napadených rozhodnutí
1. Stěžovatelé (viz k tomu ale blíže sub 11) se ústavní stížností podle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy České republiky (dále jen „Ústava“) a §72 a násl. zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o Ústavním soudu“), domáhají zrušení výše uvedených soudních rozhodnutí s tvrzením, že jimi byla porušena jejich práva podle čl. 10 odst. 2, čl. 33 odst. 1, čl. 36 odst. 1, čl. 37 odst. 3 a čl. 38 odst. 2 Listiny základních práv a svobod (dále jen „Listina“). Stěžovatelé současně navrhují, aby Ústavní soud podle §79 odst. 2 zákona o Ústavním soudu odložil vykonatelnost usnesení Okresního soudu v Lounech (dále jen „okresní soud“) ze dne 30. 11. 2020 č. j. 0 P 91/2019-2699 a usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem (dále jen „krajský soud“) ze dne 12. 1. 2021 č. j. 96 Co 6/2021-2836 a rozhodl o této ústavní stížnosti přednostně k odvrácení nenapravitelných škod na psychice 2. stěžovatele (dále též „nezletilý“).
2. Z ústavní stížnosti a jí napadených rozhodnutí se podává, že okresní soud usnesením ze dne 30. 11. 2020 č. j. 0 P 91/2019-2699 předběžným opatřením nahradil souhlas 1. stěžovatele (dále též „otec“) s přestupem nezletilého do Základní školy A (dále jen „ZŠ A“) (výrok I), dále nahradil souhlas otce s dodatečným odložením začátku plnění povinné školní docházky nezletilého, žáka v 1. roce plnění povinné školní docházky, na následující školní rok 2021/2022 (výrok II), a vedlejší účastnici (dále též „matka“) uložil, aby ve lhůtě jednoho měsíce od právní moci tohoto usnesení podala návrh na zahájení řízení ve věci samé (výrok III).
3. Okresní soud následně zamítl usnesením ze dne 4. 12. 2020 č. j. 0 P 91/2019-2710 návrh otce na nařízení předběžného opatření, na základě kterého by byl nezletilý v péči matky v každém týdnu od čtvrtka od 15.00 hodin do neděle do 18.00 hodin, v péči otce v každém týdnu od neděle předcházející tomuto týdnu od 18.00 hodin do čtvrtka do 15.00 hodin s tím, že k předání nezletilého mezi rodiči dojde vždy v místě bydliště toho rodiče, jehož péče končí.
4. Okresní soud ve výroku II usnesení ze dne 17. 12. 2020 č. j. 0 P 91/2019-2772 zamítl návrh otce na nařízení předběžného opatření, na základě kterého by byl otec oprávněn a povinen pečovat o nezletilého v každém týdnu od neděle předcházející tomuto týdnu od 18 hodin, kdy si dítě převezme v místě bydliště matky, do čtvrtka do 13 hodin, a matka byla oprávněna a povinna pečovat o nezletilého v každém týdnu od čtvrtka od 13 hodin, kdy si dítě převezme ve školském zařízení nezletilého v Základní škole a mateřské škole B (dále jen „ZŠ B“), do neděle do 18 hodin s tím, že uvedená úprava se neuplatní v období školních prázdnin, pro něž je stanovena mimořádná úprava, uvedená úprava péče platí do pravomocného rozhodnutí správního orgánu umožňujícího docházku nezletilého do ZŠ A, a úprava nepředjímá rozhodnutí ve věci samé, se zamítá (výrok I), návrh otce, aby matce byla uložena povinnost zajistit podle §22 odst. 1 písm. a) zákona č. 561/2004 Sb., o předškolním, základním, středním, vyšším odborném a jiném vzdělávání (školský zákon), ve znění pozdějších předpisů (dále jen „školský zákon“), prezenční docházku nezletilého do ZŠ B s tím, že předběžné opatření se nařizuje do doby, než bude vydáno pravomocné rozhodnutí správního orgánu zajišťující možnost docházky nezletilého do ZŠ A.
5. K odvolání otce proti usnesením okresního soudu ze dne 30. 11. 2020 č. j. 0 P 91/2019-2699, ze dne 4. 12. 2020 č. j. 0 P 91/2019-2710 a ze dne 17. 12. 2020 č. j. 0 P 91/2019-2772 krajský soud napadenými usneseními tato usnesení okresního soudu potvrdil.
6. Závěry obecných soudů lze shrnout tak, že na základě předběžně vykonatelného výroku I rozsudku okresního soudu ze dne 10. 9. 2020 č. j. 0 P 91/2019-2635 je tzv. školním rodičem matka, která bydlí v P. Spádovou školou podle místa trvalého pobytu nezletilého ke dni 31. 8. 2020 je však ZŠ B. Je tak dána naléhavost zatímní úpravy poměrů účastníků, neboť je zapotřebí zajistit pravidelnou docházku nezletilého do školy. Ze závěrů vypracovaného znaleckého posudku vyplývá, že nezletilý má nejblíže k matce, kdy je možné mluvit o jeho větší vázanosti. Vztah k otci je méně intenzivní, ale je lehce pozitivní. Psychický stav nezletilého je dobrý. Nezletilý se dobře adaptuje na nové situace, dokáže postupně zvládnout dosti dobře i nové vrstevnické kolektivy. Preferuje matku, což s ohledem na jeho věk a vývoj dosavadní péče je přirozené, otce ale neodmítá, ani jeho prostředí, avšak pro něho je známější prostředí v P. Dne 25. 11. 2020 byl proveden rozhovor s nezletilým, který si k pohovoru přinesl školní potřeby i sešity a s nadšením vyprávěl o škole. Uvedl, že chodil do školy v P. a dvakrát byl i v P. Táta to pak zakázal. Teď se učí doma s mámou. Mrzí ho to, do školy v P. by si přál chodit, může-li si vybrat. Má tam kamarády a hodnou paní učitelku. Obecné soudy dospěly k závěru, že s ohledem na závěry vyplývající z vypracovaného znaleckého posudku, je v zájmu nezletilého, aby navštěvoval základní školu v místě bydliště matky, tedy v P. Proto je i dán důvod pro přestup nezletilého ze ZŠ B do ZŠ A, a není v zájmu nezletilého zatímním opatřením měnit délku pobytů nezletilého ve výchovných prostředích u matky a u otce. Proto obecné soudy rozhodly o nahrazení souhlasu otce s přestupem nezletilého mezi uvedenými školskými zařízeními. Ze zprávy ZŠ B ze dne 26. 11. 2020 je dále zřejmé, že zatím nelze jednoznačně říct, zda škola doporučuje nebo nedoporučuje dodatečný odklad školní docházky u nezletilého. Při zohlednění §37 odst. 3 školského zákona mají obecné soudy za to, že je nutno nahradit též souhlas otce s dodatečným odložením začátku plnění povinné školní docházky nezletilého, neboť není najisto dáno, jak bude škola posuzovat tělesnou a duševní vyspělost nezletilého a zda doporučí nezletilému odložit začátek plnění povinné školní docházky na následující rok. Toto rozhodnutí je na řediteli školy, přičemž je ale nutný souhlas obou rodičů, proto rozhodly obecné soudy i o nahrazení tohoto souhlasu otce.
II.
Argumentace stěžovatelů
7. Stěžovatelé (viz k tomu sub 11) v obsáhlé ústavní stížnosti zejména uvedli, že ve věci nahrazení souhlasu otce s přestupem nezletilého do školy v místě bydliště matky jde o rozhodnutí bez zákonného podkladu podle §102 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, když žádné řízení o nahrazení souhlasu otce s přestupem nebylo zahájeno. Toto předběžné opatření naprosto nahradilo řízení ve věci samé měsíc předtím, než bylo zahájeno. Řízení ve věci samé je tak naprosto znehodnoceno a stěžovatelům bylo upřeno právo na řádný proces. Přitom absentovala i jakákoliv potřeba takového zásahu do práv, když vzdělávání dítěte bylo zajištěno. Odůvodnění usnesení krajského soudu je nepřezkoumatelné, když se krajský soud nevypořádal s klíčovou argumentací otce, a to neústavností rozhodnutí podle nálezu ze dne 9. 1. 2018 sp. zn. IV. ÚS 3749/17 (N 3/88 SbNU 55). Rozhodování obecných soudů o napadených usneseních je následkem hrubé chyby okresního soudu při rozhodování ve věci samé dne 10. 9. 2020, když okresní soud ignoroval prokázaný a zákonem podmíněný stav, kdy dítě již ze zákona nastoupilo povinnou školní docházku ve spádové škole v místě bydliště otce. Obecné soudy též pominuly nejlepší zájem dítěte, když v jeho zájmu rozhodně nebylo měnit v polovině školního roku školu, ale v jeho zájmu bylo upravit péči tak, aby se mohl v maximální míře vzdělávat prezenčně a vyrovnat nerovnoměrnosti ve školní zralosti a rozvíjet vztahy ve škole. Došlo též k porušení principu proporcionality zásahů státní moci na míru nezbytnou, když zásah podle návrhu otec by lépe naplnil účel úpravy, a to bez jakéhokoliv zásahu do práv účastníků.
III.
Procesní předpoklady řízení před Ústavním soudem
8. Ústavní soud posoudil splnění procesních předpokladů řízení. Dospěl k závěru, že v případě 1. stěžovatele byla ústavní stížnost podána včas oprávněným stěžovatelem, který byl účastníkem řízení, ve kterých byla vydána rozhodnutí napadená ústavní stížností. Ústavní soud je k jejímu projednání příslušný. První stěžovatel je právně zastoupen v souladu s §29 až 31 zákona o Ústavním soudu a jeho ústavní stížnost je přípustná (§75 odst. 1 téhož zákona a contrario), neboť vyčerpal všechny zákonné prostředky k ochraně svého práva.
9. Co se týče uvedení nezletilého 1. stěžovatelem rovněž jako stěžovatele, Ústavní soud konstatuje, že pro procesní účastenství nezletilého nebyly splněny procesní předpoklady vzhledem k předmětu řízení, kdy jde o věc, ve které proti sobě stojí zájmy každého rodičů (otce a matky) ve vztahu k nezletilému. Nezletilý v takovém případě musí mít opatrovníka a musí být zastupován na základě plné moci, která splňuje podmínky pro řízení před Ústavním soudem. Nezletilý nemůže být vtažen do řízení jedním z nich na jeho straně. Vzhledem k zjevné neopodstatněnosti ústavní stížnosti (viz níže) oprávněného 1. stěžovatele však nebylo nutné uvedené vady odstraňovat. Rozhodnutí o ústavních právech jednoho z rodičů je přitom s ohledem na provázanost práv a povinností rodičů a dětí v rodině charakterizováno vzájemností, takže de facto je rozhodováno o ústavní úpravě vztahů v rodině v jejich vzájemné podmíněnosti.
IV.
Posouzení opodstatněnosti ústavní stížnosti
10. Ústavní soud je soudním orgánem ochrany ústavnosti (čl. 83 Ústavy), který stojí mimo soustavu soudů (čl. 91 odst. 1 Ústavy). Vzhledem k tomu jej nelze, vykonává-li svoji pravomoc tak, že podle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy rozhoduje o ústavní stížnosti proti pravomocnému soudnímu rozhodnutí, považovat za další, „superrevizní“ instanci v systému obecné justice, oprávněnou vlastním rozhodováním (nepřímo) nahrazovat rozhodování obecných soudů; jeho úkolem je „toliko“ přezkoumat ústavnost soudních rozhodnutí, jakož i řízení, které jejich vydání předcházelo. Proto vedení řízení, zjišťování a hodnocení skutkového stavu, výklad podústavního práva a jeho aplikace na jednotlivý případ je v zásadě věcí obecných soudů, a o zásahu Ústavního soudu do jejich rozhodovací činnosti lze uvažovat za situace, kdy je jejich rozhodování stiženo vadami, které mají za následek porušení ústavnosti (tzv. kvalifikované vady); o jaké vady přitom jde lze zjistit z judikatury Ústavního soudu.
11. Proces interpretace a aplikace podústavního práva pak bývá stižen takovouto kvalifikovanou vadou zpravidla tehdy, nezohlední-li obecné soudy správně (či vůbec) dopad některého ústavně zaručeného základního práva (svobody) na posuzovanou věc, nebo se dopustí – z hlediska řádně vedeného soudního řízení – neakceptovatelné „libovůle“, spočívající buď v nerespektování jednoznačně znějící kogentní normy, nebo ve zjevném a neodůvodněném vybočení ze standardů výkladu, jenž je v soudní praxi respektován, resp. který odpovídá všeobecně akceptovanému (doktrinálnímu) chápání dotčených právních institutů [viz např. nález ze dne 25. 9. 2007 sp. zn. Pl. ÚS 85/06 (N 148/46 SbNU 471); toto i všechna dále uvedená rozhodnutí Ústavního soudu jsou dostupná na http://nalus.usoud.cz].
12. Potencialitu předběžného opatření (jako opatření prozatímní povahy) k zásahu do základních práv a svobod obecně vyloučit nelze. Zásah touto formou však zpravidla nedosahuje takové intenzity, neboť při rozhodování o nařízení předběžného opatření se nerozhoduje o právech a povinnostech účastníků soudního řízení s konečnou platností, nýbrž jde o opatření dočasného charakteru, jímž není prejudikován konečný výsledek sporu, protože jde jen o zatímní úpravu práv a povinností, která nevylučuje, že ochrana práv dotčenému účastníku bude posléze poskytnuta konečným rozhodnutím ve věci [srov. např. nález ze dne 14. 9. 1994 sp. zn. IV. ÚS 43/94 (N 41/2 SbNU 27), usnesení ze dne 29. 3. 2000 sp. zn. IV. ÚS 488/99, ze dne 8. 11. 2000 sp. zn. IV. ÚS 115/2000, ze dne 14. 6. 2007 sp. zn. II. ÚS 44/06 a mnohá další]. Ústavní soud se tedy zpravidla necítí oprávněn zasahovat do rozhodnutí o předběžných opatřeních, neboť jde o rozhodnutí, která do práv a povinností účastníků zasahují nikoli konečným způsobem, nýbrž jde o opatření, jejichž trvání je zásadně časově omezeno.
13. Posouzení podmínek pro vydání předběžného opatření je v kognici obecného soudu, neboť závisí na konkrétních okolnostech případu [srov. nálezy ze dne 10. 11. 1999 sp. zn. II. ÚS 221/98 (N 158/16 SbNU 171) nebo ze dne 21. 11. 2001 sp. zn. IV. ÚS 189/01 (N 178/24 SbNU 327), usnesení ze dne 3. 3. 2011 sp. zn. III. ÚS 3365/10, ze dne 28. 6. 2012 sp. zn. II. ÚS 2010/12 nebo ze dne 27. 3. 2014 sp. zn. III. ÚS 909/14]. Ústavnímu soudu tedy z hlediska ústavněprávního zásadně nepřísluší přehodnocovat názor obecných soudů o důvodnosti návrhu na vydání předběžného opatření. Ústavní soud je povolán toliko ověřit, zda rozhodnutí o návrhu na vydání předběžného opatření mělo zákonný podklad (čl. 2 odst. 2 Listiny), bylo vydáno příslušným orgánem (čl. 38 odst. 1 Listiny) a současně nebylo projevem svévole ve smyslu čl. 1 Ústavy a čl. 2 odst. 2 a 3 Listiny [viz např. nález ze dne 10. 11. 1999 sp. zn. II. ÚS 221/98 (N 158/16 SbNU 171), usnesení ze dne 5. 2. 2013 sp. zn. III. ÚS 155/13 nebo ze dne 9. 3. 2015 sp. zn. I. ÚS 641/15].
14. V posuzované věci neshledal Ústavní soud v postupu a v rozhodnutí obecných soudů žádné shora popsané kvalifikované pochybení, jež by mohlo být z hledisek výše uvedených posuzováno jako porušení základních práv 1. stěžovatele.
15. Ústavní soud se ztotožňuje se závěry obecných soudů v nyní posuzované věci (sub 8), že je dána naléhavost zatímní úpravy poměru účastníků, a tato úprava je v zájmu nezletilého. Za skutkové situace, která byla obecnými soudy důkladně zjištěna, a je popsána v napadených usneseních, je jejich shora uvedený závěr o potřebě nařízení předběžného opatření řádně a logicky odůvodněný [viz nález ze dne 27. 3. 2012 sp. zn. IV. ÚS 3441/11 (N 61/64 SbNU 723)]. Proto na tomto závěru neshledal Ústavní soud žádné extrémní vybočení z výkladových pravidel s ústavní relevancí.
16. K odkazu 1. stěžovatele na nález Ústavního soudu ze dne 9. 1. 2018 sp. zn. IV. ÚS 3749/17 (N 3/88 SbNU 55) nutno uvést, že odkazovaný nález vycházel z jiných skutkových okolností tehdejší věci, ve které – na rozdíl od nynější věci – obecné soudy nespolupracovaly s kolizním opatrovníkem, nezletilému dítěti bylo upřeno právo se vyjádřit, bylo vytrženo z pro něj přirozeného prostředí apod.; naopak v nyní posuzované věci si sám nezletilý na základě jeho sdělení před obecnými soudy přeje chodit do ZŠ A, těší se tam, přičemž tento jeho postoj je též souladný se závěry vypracovaného znaleckého posudku, podle kterých je v zájmu nezletilého, aby navštěvoval základní školu v místě bydliště matky, tedy v P.
17. Ústavní soud uzavírá, že posoudil ústavní stížnost z hlediska kompetencí daných mu Ústavou, tj. z pozice soudního orgánu ochrany ústavnosti (čl. 83 Ústavy). Protože ze shora uvedených důvodů nezjistil namítané porušení základních práv 1. stěžovatele ani nezletilého (viz sub 1 a 11), dospěl k závěru, že jde o návrh zjevně neopodstatněný a ústavní stížnost mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků odmítl podle §43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu. S ohledem na skutečnost, že Ústavní soud rozhodl o podané ústavní stížnosti bezprostředně po jejím podání, nerozhodoval o přednostním projednání návrhu, neboť v této části návrhu de facto vyhověl. V takové situaci bylo bezpředmětné rozhodovat samostatně o návrhu na odložení vykonatelnosti napadených usnesení.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 30. března 2021
Pavel Šámal v. r.
předseda senátu