ECLI:CZ:US:2022:2.US.2562.22.1
sp. zn. II. ÚS 2562/22
Usnesení
Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy Davida Uhlíře a soudců Jaromíra Jirsy a Tomáše Lichovníka (soudce zpravodaje) ve věci ústavní stížnosti stěžovatele K. B., zastoupeného JUDr. Martinem Richterem, Ph.D. advokátem, sídlem Seifertova 2919/12, Praha 3, proti vyrozumění Krajského ředitelství policie hl. m. Prahy ze dne 16. 6. 2022 č. j. KRPA-130742-156/TČ-2021-000091-RE, usnesení Krajského ředitelství policie hl. m. Prahy ze dne 21. 6. 2022 č. j. KRPA-130742-158/TČ-2021-000091-RE, vyrozumění Městského státního zastupitelství v Praze ze dne 1. 7. 2022 sp. zn. 1 KZN 153/2021, usnesení Městského soudu v Praze ze dne 21. 7. 2022 sp. zn. 61 To 382/2022 a vyrozumění Vrchního státního zastupitelství v Praze ze dne 3. 8. 2022 č. j. 1 VZN 1735/2022-30, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
I.
Ústavnímu soudu byl dne 16. 9. 2022 doručen návrh na zahájení řízení o ústavní stížnosti ve smyslu §72 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), prostřednictvím něhož se stěžovatel domáhal zrušení v záhlaví citovaných rozhodnutí orgánů veřejné moci a obecných soudů, a to pro jejich rozpor s čl. 11 a čl. 36 Listiny základních práv a svobod.
Předtím, než se Ústavní soud začal věcí zabývat, přezkoumal podání po stránce formální a konstatoval, že podaná ústavní stížnost obsahuje veškeré náležitosti, jak je stanoví zákon o Ústavním soudu.
II.
Na základě usnesení policejního orgánu ze dne 8. 2. 2022 č. j. KRPA-130742-97/TČ-2021-000091-RE, došlo v souladu s ustanovením §79g odst. 1 tr. ř. a po předchozím souhlasu dozorujícího státního zástupce, k zajištění peněžních prostředků na blíže určených bankovních účtech stěžovatele. Peněžní prostředky (řádově nižší stovky tisíc korun) měly sloužit k zajištění tvrzené škody ve výši 24 mil. Kč. Současně došlo k zajištění blíže určených nemovitostí, přičemž hodnota nemovitostí dosahuje podle stěžovatele částky 60 mil. Kč.
O vyřízení žádosti stěžovatele ze dne 3. 6. 2022, jíž se domáhal zrušení zajištění peněžních prostředků na zájmových bankovních účtech, byl tento vyrozuměn přípisem ze dne 16. 6. 2022 č. j. KRPA-1300742-156/TČ-2021-000091-RE s tím, že žádosti nebylo vyhověno. Proti vyrozumění si podal stěžovatel dne 20. 6. 2022 stížnost. Současně bylo policejním orgánem vydáno dne 21. 6. 2022 usnesení č. j. KRPA-130742-158/TČ-2021-000091-RE, kterým bylo formálně správným způsobem rozhodnuto negativně o žádosti stěžovatele ze dne 3. 6. 2022. Shora uvedená stížnost stěžovatele byla následně vyřízena ústavní stížností napadeným vyrozuměním Městského státního zastupitelství ze dne 1. 7. 2022 sp. zn. 1 KZN 153/2021 tak, že byla vyhodnocena jako podnět k přezkumu postupu policejního orgánu podle §157a tr. ř. Dozorový státní zástupce shledal, že policejní orgán své pochybení ve formě rozhodnutí napravil vydáním usnesení ze dne 21. 6. 2022 č. j. KRPA-130742-158/TČ-2021-000091-RE. Dne 24. 6. 2022 podal stěžovatel proti usnesení policejního orgánu ze dne 21. 6. 2022 č. j. KRPA-130742-158/TČ-2021-000091-RE, stížnost o níž rozhodl Městský soud v Praze svým usnesením ze dne 21. 7. 2022 sp. zn. 61 To 382/2022 tak, že ji zamítl. Dne 2. 7. 2022 podal stěžovatel podnět Vrchnímu státnímu zastupitelství v Praze k vykonání dohledu ve věci, neboť měl za to, že dosud nebylo soudem rozhodnuto o jeho stížnosti proti vyrozumění ze dne 16. 6. 2022 č. j. KRPA-130742-156/TČ-2021-000091-RE. O vykonaném dohledu byl stěžovatel informován ústavní stížností napadeným vyrozuměním Vrchního státního zastupitelství ze dne 3. 8. 2022 č. j. 1 VZN 1735/2022-30.
Policejní orgán podle stěžovatele řádně neodůvodnil stěžejní otázku, a to, proč není důvodná jeho žádost o ukončení blokace bankovních účtů, která mu zásadním způsobem komplikuje život a je nepřiměřená. Stížnostní soud podle stěžovatele zmatečně uvedl, že není jistá výše škody, kterou tvrdí policejní orgán, ačkoli ten ji výslovně vyčíslil. S touto argumentací stěžovatel nesouhlasí, neboť výše tvrzené škody byla stanovena policejním orgánem na cca. 24 mil. Kč. Dále stěžovatel poukázal na nepřiměřenost zajištění - přezajištění. U stěžovatele byly zajištěny nemovitosti v hodnotě dvojnásobně přesahující výši údajné škody. Navíc stěžovateli je známo, že v dané věci došlo k zajištění dalšího hmotného majetku u jiných osob. Přezajištění tak bude řádově vyšší. V souvislosti s uvedeným poukázal stěžovatel na recentní judikaturu Ústavního soudu, podle níž každý zásah do práva na pokojné užívání majetku musí splňovat i kritérium přiměřenosti. Musí existovat rozumný vztah proporcionality mezi použitými prostředky a sledovanými cíli. To však podle stěžovatele v projednávané věci naplněno nebylo. Dle jeho mínění se jedná ze strany orgánů činných v trestním řízení o svévoli, neboť zajištěný majetek má hodnotu 60 milionů korun, ač je tvrzená škoda toliko 24 mil. korun. Stěžovatel rovněž namítl, že z důvodu zajištění bankovních účtů mu banka zamítla čerpání úvěru ve výši cca 11 mil. Kč s odůvodněním, že se jedná o exekuci, kterou je třeba zaplatit. Stěžovatel považuje postup orgánů činných v trestním řízení za svévolný a nepřiměřený.
III.
Ústavní soud v prvé řadě konstatuje, že jeho úkol spočívá v ochraně ústavnosti (čl. 83 Ústavy). Do pravomoci ostatních soudů a jiných orgánů veřejné moci je tedy oprávněn zasáhnout pouze tehdy, byla-li jejich rozhodnutími porušena ústavně zaručená práva a svobody. Ústavní soud ve své judikatuře zdůrazňuje princip sebeomezení a minimalizace zásahů do výkonu pravomoci jiných orgánů veřejné moci. To se týká i rozhodování o dočasném zajištění majetkových hodnot podle ustanovení §79a a násl. trestního řádu. Ústavní soud při rozhodování o ústavních stížnostech směřujících proti takovým rozhodnutím vždy zachovával maximální zdrženlivost (viz např. usnesení sp. zn. II. ÚS 267/03, I. ÚS 331/04, I. ÚS 155/06, I. ÚS 105/07, II. ÚS 2475/08, IV. ÚS 1935/09, IV. ÚS 1054/12 a další).
Majetkové zajišťovací instituty upravené v ustanovení §79 a násl. trestního řádu představují významný nástroj napomáhající objasňování, potrestání a eliminaci následků závažné, zejména hospodářské kriminality. Ústavní soud je obecně považuje za opatření zasahující do základního práva na pokojné užívání majetku, na něž se vztahuje čl. 1 Dodatkového protokolu k Úmluvě, jakož i čl. 11 Listiny (srov. především nález sp. zn. III. ÚS 3647/14). Zároveň však ve své judikatuře připomíná, že jde o prostředek pouze dočasný, svou povahou zatímní a zajišťovací, nepředstavující konečné rozhodnutí ve věci. Nelze tudíž mluvit o "zbavení majetku" ve smyslu druhé věty odst. 1 čl. 1 Dodatkového protokolu k Úmluvě, nýbrž pouze o opatření týkající se "užívání majetku" ve smyslu odst. 2 citovaného ustanovení (viz také rozsudek Evropského soudu pro lidská práva ve věci Handyside proti Spojenému Království, stížnost č. 5493/72). Při posuzování ústavnosti dočasných majetkových zajišťovacích institutů přitom Ústavní soud vychází ze smyslu a účelu těchto opatření, jímž je náležité zjištění trestných činů a spravedlivé potrestání pachatelů, jakož i snaha v co nejvyšší možné míře eliminovat škodu způsobenou případnou trestnou činností (srov. např. nález sp. zn. I. ÚS 2485/13 a usnesení sp. zn. II. ÚS 708/02 či III. ÚS 125/04).
Požadavky, jež jsou na rozhodnutí o zajištění majetku (§79a a násl. trestního řádu) z pohledu ústavního rámce kladeny, Ústavní soud v citovaných rozhodnutích zformuloval do následujících tezí: rozhodnutí musí mít zákonný podklad (čl. 2 odst. 2 Listiny), musí být vydáno příslušným orgánem (čl. 2 odst. 2, čl. 38 odst. 1 Listiny) a nemůže být projevem svévole (čl. 1 odst. 1 Ústavy a čl. 2 odst. 2 a 3 Listiny). Při posuzování ústavnosti dočasných majetkových zajišťovacích institutů přitom Ústavní soud vychází ze smyslu a účelu těchto opatření.
Namítá-li stěžovatel, že v jeho případě došlo k nedůvodnému přezajištění, nutno uvést, že touto otázkou se zabýval již Městský soud v Praze, který poukázal na skutečnost, že v současné době nelze stanovit konečnou výši finančních prostředků, které byly neoprávněně zaslány na dotčené bankovní účty. Je pravdou, že výše zajištěného majetku výrazně přesahuje policií vymezenou škodu, nicméně ta byla stanovena toliko s určitou mírou pravděpodobnosti a nelze vyloučit, že v průběhu trestního řízení dojde k jejímu snížení či naopak zvýšení, a to s ohledem na postupné vyhodnocování důkazů. V souvislosti s délkou zajištění a výší zajištěného majetku lze konstatovat, že stěžovateli nic nebrání v tom, aby požádal o zrušení zajištění, přičemž příslušný státní orgán by se měl vypořádat s tím, proč jsou i nadále dány důvody zajištění jeho majetku ve výši dvojnásobně přesahující tvrzenou škodu. Z judikatury Ústavního soudu se podává, že zajištění majetku nemůže trvat libovolně dlouho, neboť plynutím času ubývá legitimita omezení základních práv ve prospěch veřejného zájmu na naplnění účelu trestního řízení a zesiluje se potřeba obnovit respekt k základním právům jednotlivce. Je pochopitelné, že mezi výši zajištěného majetku a tvrzenou škodou musí být jistá souvztažnost, nicméně to neznamená, že by zajištěný majetek měl přesně odpovídat výši tvrzené škody. Je-li zajištěná hodnota majetku výrazně vyšší, než tvrzená škoda, lze očekávat, že nároky na odůvodnění takového postupu budou s přibývajícím časem úměrně tomu sílit. Namítá-li dále stěžovatel, že nemůže čerpat bankou poskytnutý úvěr, lze jej opět odkázat na rozhodnutí Městského soudu v Praze, který se s touto námitkou ústavně konformním způsobem vypořádal.
Ústavní soud je toho názoru, že orgány činné v trestním řízení v napadených usneseních či vyrozuměních byť stručně, ale řádně, odůvodnily svůj postup ve věci a z ústavněprávního hlediska jim tak není čeho vytknout.
Na základě výše uvedených důvodů proto Ústavní soud odmítl ústavní stížnost podle §43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu jako návrh zjevně neopodstatněný.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 11. října 2022
David Uhlíř v. r.
předseda senátu