ECLI:CZ:US:2022:2.US.2960.21.1
sp. zn. II. ÚS 2960/21
Usnesení
Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy senátu Davida Uhlíře a soudců Ludvíka Davida (soudce zpravodaj) a Jaromíra Jirsy o ústavní stížnosti stěžovatele M. A., právně zastoupeného JUDr. Jaroslavem Dubenským, advokátem se sídlem Pravdova 1113/II, Jindřichův Hradec, proti usnesením Okresního soudu v Českých Budějovicích ze dne 25. 6. 2021 č. j. 33 Nc 128/2021-43 a ze dne 14. 7. 2021 č. j. 33 Nc 128/2021-48 a usnesením Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 23. 8. 2021 č. j. 6 Co 924/2021-83 a ze dne 14. 10. 2021 č. j. 6 Co 1127/2021-154, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
1. Stěžovatel v ústavní stížnosti brojí proti v záhlaví uvedeným rozhodnutí s tvrzením, že jimi bylo zasaženo do jeho základního práva zaručeného čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod.
2. Ústavní stížnost směřuje proti rozhodnutím opatrovnických soudů o předběžných opatřeních, jimiž byly nezletilé děti stěžovatele předány do péče matky a otci byl soudy upraven styk, když soudy dospěly k závěru, že svěření dětí do střídavé péče, které se domáhá stěžovatel, není v současné situaci možno rozhodnout vzhledem k nedostatku skutkových zjištění.
3. Stěžovatel spatřuje porušení jeho ústavního práva na spravedlivý proces v tom, že při přezkumu předběžného opatření v odvolacím řízení byla porušena "rovnost zbraní" obou stran. Odvolací soud v době, kdy o odvolání stěžovatele proti předběžnému opatření rozhodoval, měl k dispozici přepis protokolu o jednání ze dne 15. 7. 2021, při němž byla vyslechnuta pouze matka. Byť při rozhodování o předběžném opatření není nutné mít k dispozici účastnické výslechy obou stran, neboť lze vycházet z osvědčených skutečností, nic to nemění na tom, že v době, kdy odvolací soud rozhodl, byla porušena zásada rovnosti stran. Další porušení práva na spravedlivý proces spatřuje stěžovatel v diskriminaci jeho osoby kvůli pohlaví, resp. v porušení zásady rovnosti účastníků a spravedlivého procesu ("férového" řízení) na základě pohlaví. Soud prvního stupně v průběhu všech tří dosavadních soudních jednání dával stěžovateli ostentativně najevo, že jeho procesní postavení muže/otce nedosahuje důležitosti procesního postavení ženy/matky.
4. Ústavní soud je podle čl. 83 Ústavy soudním orgánem ochrany ústavnosti a tuto svoji pravomoc vykonává mimo jiné tím, že podle jejího čl. 87 odst. 1 písm. d) rozhoduje o ústavní stížnosti proti pravomocnému rozhodnutí a jinému zásahu orgánů veřejné moci do ústavně zaručených základních práv a svobod [srov. též §72 odst. 1 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu")]. Není součástí soustavy soudů (čl. 91 odst. 1 Ústavy), není jim instančně nadřazen a nezasahuje do rozhodovací činnosti soudů vždy, když dojde k porušení podústavní normy, ale až tehdy, představuje-li takové porušení současně porušení ústavně zaručeného základního práva nebo svobody [srov. např. nález ze dne 25. 1. 1995 sp. zn. II. ÚS 45/94 (N 5/3 SbNU 17)]. Ústavnímu soudu proto ani v řízeních o ústavních stížnostech proti soudním rozhodnutím ve věci úpravy výchovných poměrů k nezletilým dětem nenáleží hodnotit důkazy, provedené soudy v příslušných řízeních, a na základě tohoto "vlastního" hodnocení důkazů předjímat rozhodnutí o tom, jak má být rozhodnuto. Stěžovatel však Ústavní soud staví právě do takové pozice, neboť jeho podrobné námitky jsou v podstatě nesouhlasem s konkrétními důvody, o něž soudy obou stupňů na základě zjištěného skutkového stavu svá rozhodnutí opřely.
5. Způsobilost předběžného opatření (jako opatření prozatímní povahy) k zásahu do základních práv a svobod obecně vyloučit nelze. Zásah touto formou však zpravidla nedosahuje takové intenzity, neboť při rozhodování o nařízení předběžného opatření se nerozhoduje o právech a povinnostech účastníků soudního řízení s konečnou platností, nýbrž jde o opatření dočasného charakteru, jímž není prejudikován konečný výsledek sporu, protože jde jen o zatímní úpravu práv a povinností, která nevylučuje, že ochrana práv dotčenému účastníku bude posléze poskytnuta konečným rozhodnutím ve věci [srov. např. nález ze dne 14. 9. 1994 sp. zn. IV. ÚS 43/94 (N 41/2 SbNU 27), usnesení ze dne 29. 3. 2000 sp. zn. IV. ÚS 488/99, ze dne 8. 11. 2000 sp. zn. IV. ÚS 115/2000, ze dne 14. 6. 2007 sp. zn. II. ÚS 44/06 a mnohá další]. Ústavní soud zpravidla nezasahuje do rozhodnutí o předběžných opatřeních, neboť jde o rozhodnutí, která do práv a povinností účastníků zasahují nikoli konečným způsobem, nýbrž jde o opatření, jejichž trvání je zásadně časově omezeno.
6. Posouzení podmínek pro vydání předběžného opatření je věcí obecného soudu, neboť závisí na konkrétních okolnostech případu [srov. nálezy ze dne 10. 11. 1999 sp. zn. II. ÚS 221/98 (N 158/16 SbNU 171) nebo ze dne 21. 11. 2001 sp. zn. IV. ÚS 189/01 (N 178/24 SbNU 327), usnesení ze dne 3. 3. 2011 sp. zn. III. ÚS 3365/10, ze dne 28. 6. 2012 sp. zn. II. ÚS 2010/12 nebo ze dne 27. 3. 2014 sp. zn. III. ÚS 909/14]. Ústavnímu soudu tedy z hlediska ústavněprávního zásadně nepřísluší přehodnocovat názor obecných soudů o důvodnosti návrhu na vydání předběžného opatření. Ústavní soud je povolán toliko ověřit, zda rozhodnutí o návrhu na vydání předběžného opatření mělo zákonný podklad (čl. 2 odst. 2 Listiny), bylo vydáno příslušným orgánem (čl. 38 odst. 1 Listiny) a současně nebylo projevem svévole ve smyslu čl. 1 Ústavy a čl. 2 odst. 2 a 3 Listiny [viz např. nález ze dne 10. 11. 1999 sp. zn. II. ÚS 221/98 (N 158/16 SbNU 171), usnesení ze dne 5. 2. 2013 sp. zn. III. ÚS 155/13 nebo ze dne 9. 3. 2015 sp. zn. I. ÚS 641/15].
7. V posuzované věci neshledal Ústavní soud v postupu obecných soudů a v napadených rozhodnutích žádné shora popsané kvalifikované pochybení, jež by mohlo být z hledisek výše uvedených posuzováno jako porušení základních práv stěžovatele.
8. Ze shora uvedených důvodů proto Ústavní soud ústavní stížnost jako návrh zjevně neopodstatněný odmítl podle §43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků řízení.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 10. února 2022
David Uhlíř, v. r.
předseda senátu