ECLI:CZ:US:2022:3.US.2281.21.1
sp. zn. III. ÚS 2281/21
Usnesení
Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy Vojtěcha Šimíčka a soudců Radovana Suchánka a Jiřího Zemánka (soudce zpravodaje) o ústavní stížnosti stěžovatelů 1) M. H., 2) R. N., zastoupených Mgr. Romanem Měrkou, advokátem, sídlem Farní 19, Frýdek-Místek, proti příkazu k domovní prohlídce Okresního soudu ve Frýdku-Místku ze dne 19. července 2021 sp. zn. 0 Nt 64/2021 a postupu Policie České republiky, Krajského ředitelství policie Moravskoslezského kraje, Územního odboru Frýdek-Místek, Obvodního oddělení Nošovice, při provedení domovní prohlídky, za účasti Okresního soudu ve Frýdku-Místku a Policie České republiky, Krajského ředitelství policie Moravskoslezského kraje, Územního odboru Frýdek-Místek, Obvodního oddělení Nošovice, jako účastníků řízení, a Okresního státního zastupitelství ve Frýdku-Místku, jako vedlejšího účastníka řízení, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
I.
Skutkové okolnosti případu a obsah napadeného rozhodnutí
1. Ústavní stížností podle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy České republiky (dále jen "Ústava") a §72 a násl. zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu") stěžovatelé napadají v záhlaví označený příkaz k provedení domovní prohlídky vydaný Okresním soudem ve Frýdku-Místku (dále jen "okresní soud") a postup Policie České republiky, Krajského ředitelství policie Moravskoslezského kraje, Územního odboru Frýdek-Místek, Obvodního oddělení Nošovice (dále jen "policejní orgán") při provedení domovní prohlídky s tvrzením, že byla porušena jejich ústavně zaručená práva zakotvená v čl. 4, čl. 7 odst. 1, čl. 10 odst. 2, čl. 11 odst. 1 a čl. 12 odst. 1 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina") a čl. 8 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (dále jen "Úmluva"). Navrhují, aby Ústavní soud uvedený příkaz zrušil, policejnímu orgánu zakázal pokračovat v porušování základních práv stěžovatelů podle Úmluvy a Listiny a přikázal mu obnovit stav před porušením práv a svobod tím, že druhému stěžovateli vrátí věci vydané či odňaté při domovní prohlídce provedené dne 30. 7. 2021, blíže specifikované v protokolu o provedení domovní prohlídky ze dne 30. 7. 2021 č. j. KPRT-207759/TČ-2020-070213.
2. Z obsahu ústavní stížnosti a připojených listin se podává, že policejní orgán vede pod sp. zn. KRPT-207759/TČ-2020-070213-HRU prověřování podezření ze spáchání trestného činu poškození cizích práv podle §181 odst. 1 písm. a) zákona č. 40/2009 Sb., trestní zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "tr. zákoník"), kterého se měl dopustit první stěžovatel jednáním popsaným v příkazu. Napadeným příkazem byla na návrh Okresního státního zastupitelství ve Frýdku-Místku (dále jen "okresní státní zastupitelství") podle §83 odst. 1 zákona č. 141/1961 Sb., o trestním řízení soudním (trestní řád), ve znění pozdějších předpisů (dále jen "tr. řád"), z důvodů uvedených v §82 odst. 1 téhož zákona, nařízena domovní prohlídka bytu (blíže označeného v příkazu) ve společném jmění manželů D. R. a P. R. a zahrady přináležející k tomuto bytu (blíže označené v příkazu), které užívá první stěžovatel, s tím, že domovní prohlídku provede policejní orgán v období od 19. 7. 2021 do 31. 7. 2021. Důvodnost zahájení úkonů přípravného řízení a dalšího vedení prověřování je dle okresního soudu dostatečně podložena zjištěními vyplývajícími ze spisového materiálu a lze důvodně předpokládat, že nařízenou domovní prohlídkou budou zajištěny věci důležité pro trestní řízení, popsané v příkazu. Provedení úkonu nesnese dle okresního soudu odkladu, přičemž zajištěním věcí lze předpokládat, že budou získány skutečnosti významné pro trestní řízení.
3. Při domovní prohlídce provedené policejním orgánem dne 30. 7. 2021 byly zajištěny věci blíže popsané v protokolu o provedení domovní prohlídky, přičemž dle tvrzení druhého stěžovatele (přítele prvního stěžovatele) jsou všechny uvedené věci v jeho vlastnictví.
II.
Argumentace stěžovatelů
4. Stěžovatelé namítají, že v posuzované věci, kdy jde toliko o podezření ze spáchání přečinu, nebylo přiměřené nařizovat a provádět domovní prohlídku, přičemž je diskutabilní, zda předmětný skutek vůbec naplňuje skutkovou podstatu trestného činu. Dle jejich názoru příkaz neobsahuje žádné informace o účelu či důvodech dané prohlídky. Jeho odůvodnění je formulováno příliš široce a obecně. Odkazují přitom na řadu rozhodnutí Ústavního soudu, v nichž je kladen důraz na nutnost vymezení toho, proč má být domovní prohlídka nařízena i toho, po čem je pátráno a zhodnocení závažnosti deliktu. Zajištění přístrojů schopných elektronické komunikace, které mají vždy potenciál přispět významnou měrou k objasnění trestné činnosti, představují dle stěžovatelů extrémně razantní a intenzivní zásah do osobnostní sféry prověřované osoby. Posuzovanou věc přitom prohlašují za banalitu.
5. Stěžovatelé dále namítají, že nebyl proveden předchozí výslech prvního stěžovatele dle §84 tr. řádu ani nebylo využito prostředků dle §78 až §79c tr. řádu. Nebylo provedeno podání vysvětlení druhého stěžovatele, případně jiných osob.
6. Předmětný příkaz vydaný ve fázi před zahájením trestního stíhání neobsahuje podle názoru stěžovatelů jakékoliv zdůvodnění, proč nebylo možné provedení domovní prohlídky odložit na pozdější stádium trestního řízení. Takové zdůvodnění pak neobsahuje ani protokol o provedení domovní prohlídky.
7. Stěžovatelé poukazují též na to, že důsledky domovní prohlídky neskončily pouze jejím provedením, neboť byly zajištěny věci ve vlastnictví a užívání druhého stěžovatele, proti němuž se trestní řízení nevede. Bylo tím zasaženo také do jeho práva podnikat.
III.
Procesní předpoklady řízení před Ústavním soudem
8. Ústavní soud posoudil splnění procesních předpokladů řízení a shledal, že ústavní stížnost proti příkazu k domovní prohlídce byla podána včas oprávněnými stěžovateli, neboť první stěžovatel byl účastníkem řízení, v němž byl napadený příkaz vydán, a druhého účastníka se vydání příkazu přímo dotklo, neboť byly zajištěny věci v jeho vlastnictví, a Ústavní soud je k jejímu projednání příslušný; stěžovatelé jsou právně zastoupeni v souladu s požadavky §29 až §31 zákona o Ústavním soudu a ústavní stížnost proti napadenému příkazu k domovní prohlídce je přípustná, neboť stěžovatelé vyčerpali všechny zákonné procesní prostředky k ochraně svého práva (§75 odst. 1 téhož zákona a contrario).
9. Část ústavní stížnosti směřující proti provedení domovní prohlídky je nutno posoudit jako nepřípustnou, neboť nebyly vyčerpány všechny procesní prostředky, které zákon stěžovatelům k ochraně jejich práv poskytuje.
IV.
Posouzení opodstatněnosti ústavní stížnosti
10. Ústavní soud je podle čl. 83 Ústavy soudním orgánem ochrany ústavnosti a tuto svoji pravomoc vykonává mimo jiné tím, že na základě jejího čl. 87 odst. 1 písm. d) rozhoduje o ústavní stížnosti proti pravomocnému rozhodnutí a jinému zásahu orgánů veřejné moci do ústavně zaručených základních práv a svobod [srov. též §72 odst. 1 písm. a) zákona o Ústavním soudu]. Směřuje-li ústavní stížnost proti rozhodnutí vydanému v trestním řízení, není samo o sobě významné, že je namítána jeho věcná nesprávnost; Ústavní soud není součástí soustavy orgánů zde činných (srov. čl. 91 odst. 1 Ústavy) a není ani povolán k instančnímu přezkumu jejich rozhodnutí. Jeho pravomoc je založena výlučně k přezkumu z hlediska dodržení ústavnosti, tj. zda v řízení (rozhodnutími v něm vydanými) nebyly dotčeny předpisy ústavního pořádku chráněná práva nebo svobody jeho účastníka, zda řízení bylo vedeno v souladu s ústavními principy, a zda je lze jako celek pokládat za spravedlivé.
11. Ústavní soud považuje za nutné v prvé řadě připomenout závěry své již ustálené judikatury, podle níž možnost jeho zásahu do přípravného řízení v rámci trestního procesu je nutno vykládat restriktivním způsobem. Ústavní soud se takto cítí být povolán korigovat pouze největší excesy, jež jsou výrazem svévole orgánů činných v trestním řízení. Jeho kasační intervence do probíhajícího řízení (nikoli pravomocně ukončeného trestního stíhání) má své místo pouze v případech zjevného porušení kogentních ustanovení podústavního práva, kdy se postup orgánů činných v trestním řízení zcela vymyká ústavnímu, resp. zákonnému procesně právnímu rámci a jím založené vady, případně jejich důsledky, nelze v soustavě orgánů činných v trestním řízení již nikterak odstranit (srov. např. usnesení ze dne 28. 8. 2012 sp. zn. I. ÚS 2532/12 nebo usnesení ze dne 16. 3. 2006 sp. zn. III. ÚS 674/05, dostupná jako všechna rozhodnutí Ústavního soudu na http://nalus.usoud.cz).
12. Otázkami domovních prohlídek a prohlídek jiných prostor a pozemků se Ústavní soud zabýval již mnohokrát. Již v nálezu ze dne 22. 5. 1997, sp. zn. III. ÚS 287/96 (N 62/8 SbNU 119) a dále např. v nálezu ze dne 10. 10. 2001, sp. zn. I. ÚS 201/01 (N 147/24 SbNU 59) poukázal na charakter nedotknutelnosti obydlí jako ústavně zaručeného práva plynoucího z čl. 12 Listiny, jež významem spadá mezi základní lidská práva a svobody, neboť spolu se svobodou osobní a dalšími ústavně zaručenými základními právy dotváří osobnostní sféru jedince, jeho individuální integritu, jako zcela nezbytnou podmínku důstojné existence jedince a rozvoje lidského života vůbec. Jestliže proto ústavní pořádek České republiky připouští průlom do ochrany tohoto práva, děje se tak toliko a výlučně v zájmu ochrany společnosti jako takové, případně v zájmu ústavně zaručených základních práv a svobod jiných; sem spadá především nezbytnost daná obecným zájmem na ochraně společnosti před trestnými činy a dále tím, aby takové činy byly zjištěny a potrestány. Přípustnost domovní prohlídky, resp. prohlídky jiných prostor a pozemků, je třeba chápat jako výjimku, která nadto vyžaduje restriktivní interpretaci zákonem stanovených podmínek její přípustnosti. V této souvislosti Ústavní soud vyzdvihuje, že rozhodující obecný soud musí před vydáním příslušného příkazu nejen bedlivě zkoumat, zda v té které věci jsou pro nařízení prohlídky splněny všechny zákonné podmínky, nýbrž musí také v odůvodnění příkazu dostatečně a zřetelně vyložit své rozhodovací důvody. Ústavnímu požadavku na odůvodnění písemného příkazu přitom nelze rozumět tak, že postačí pouhý odkaz na příslušná zákonná ustanovení (příp. jejich citace), aniž by bylo současně dostatečně zřejmé, z jakých skutkových (a případně i jiných) okolností tento příkaz jako rozhodnutí orgánu veřejné moci vychází, případně čím - a v čem - soud pokládá zákonem stanovené podmínky za splněné [srov. nález Ústavního soudu ze dne 28. 4. 2009, sp. zn. I. ÚS 536/06 (N 100/53 SbNU 263)].
13. S přihlédnutím ke shora citovaným obecným východiskům Ústavní soud dospěl v nyní posuzovaném případě k závěru, že napadený příkaz k domovní prohlídce byl vydán v souladu se zákonem, byl též řádně odůvodněn, a proto z ústavněprávního hlediska obstojí. Okresní soud totiž s odkazem na stav věci shledal, že zajištění předmětných věcí je nezbytné pro účely trestního řízení, především pro objasnění trestné činnosti, z jejíhož spáchání je podezřelý první stěžovatel, a zároveň neměl pochyb o tom, že se předmětné věci nachází v bytě, který první stěžovatel užívá. Proto dospěl k závěru, že jsou splněny zákonné podmínky pro vydání příkazu k domovní prohlídce.
14. Stěžovatelé především tvrdí, že okresní soud napadený příkaz dostatečně neodůvodnil. K tomu však Ústavní soud uvádí, že z příkazu k domovní prohlídce je patrné, jaké prostory mají být prohlídce podrobeny a za jakým účelem byla prohlídka nařizována, kdy se jako účel uvádí zajištění elektronických přístrojů schopných elektronické komunikace v internetové síti, např. výpočetní technika, tablety a mobilní telefony, ve kterých jsou uloženy údaje vztahující se k vytvoření profilů, objednávek a inzerátů, které jsou součástí trestné činnosti, podrobně popsané v příkazu a páchané vůči poškozenému. Je v něm též popsána činnost, která je prověřována jako podezření z trestného činu poškození cizích práv podle §181 tr. zákoníku a nechybí ani uvedení zjištění, z nichž vyplývá podezření, že se uvedeného jednání dopouštěl první stěžovatel, který se k němu částečně doznal. Je přitom zřejmé, že v dané fázi trestního řízení nelze po orgánech činných v trestním řízení požadovat bližší specifikaci důkazů, které by mohly a měly být při nařízených prohlídkách zajištěny, neboť orgány činné v trestním řízení k danému časovému okamžiku ještě nemohou vědět, jaké předměty se v objektu nacházejí a jaké dokumenty se podaří zajistit - ostatně proto je prohlídka také nařizována.
15. Z napadeného příkazu je také dostatečně seznatelné, že prohlídka je nařizována jako neodkladný a neopakovatelný úkon, kdy je nutné ji provést co nejdříve, neboť je dána důvodná obava ze zmaření nebo zničení důkazů, které nelze zajistit jiným způsobem. Ústavní soud, který otázku neodkladnosti či neopakovatelnosti úkonů trestního řízení posuzuje ex post, někdy dokonce i se značným časovým odstupem a zpravidla pouze ze spisového materiálu, by měl být ve své aktivitě ohledně přezkoumávání neodkladnosti vyšetřovacích úkonů maximálně zdrženlivý, nejde-li o extrémní případy zjevného zneužití tohoto institutu. Jestliže proto Ústavní soud již k takovému přezkumu přistoupí, měl by k intervenci do působení orgánů činných v trestním řízení přistupovat jen tehdy, nebyly-li pro provedení neodkladného či neopakovatelného úkonu dány ani žádné věcné důvody, a nikoliv pouze pro nedostatečné zdůvodnění neodkladnosti [za všechny příklady srov. např. nález Ústavního soudu ze dne 24. 7. 2013, sp. zn. I. ÚS 4183/12 (N 131/70 SbNU 211)]. Byť nedostatečné zdůvodnění neodkladnosti úkonu je vadou řízení, nejde o takovou vadu, která sama o sobě zpravidla dosahuje ústavněprávní roviny, a která by proto měla být důvodem pro rušení příslušných rozhodnutí jako protiústavních (viz např. usnesení ze dne 15. 3. 2006, sp. zn. III. ÚS 231/05). Nadměrné formalizování počáteční etapy vyšetřování, v níž se k provádění neodkladných úkonů nejčastěji přistupuje, a požadavek detailní dokumentace a detailního formulování důvodů pro neodkladnost či neopakovatelnost postupu, by totiž neúměrně komplikovaly počáteční fázi vyšetřování a v řadě případů by znemožňovaly dosáhnout cíle trestního řízení [viz např. usnesení ze dne 26. 3. 2009, sp. zn. I. ÚS 3108/08 (U 9/52 SbNU 821)].
16. Ústavní soud tak dle své judikatury za důvod k zásahu ustáleně nepovažuje situaci, kdy se jedná pouze o nižší míru pečlivosti, s jakou byl příkaz vypracován, totiž kdy předmětné odůvodnění stran neopakovatelnosti a neodkladnosti úkonu pouze reprodukuje zákonná ustanovení nebo absentuje úplně, nicméně tato neodkladnost či neopakovatelnost je ze spisového materiálu a z celkových okolností případu zcela zřejmá (srov. např. usnesení ze dne 16. 3. 2011, sp. zn. I. ÚS 2816/10, nebo usnesení ze dne 19. 5. 2015, sp. zn. I. ÚS 3655/14).
17. V nyní posuzovaném případě jsou důvody neodkladnosti z obsahu příkazu (i z protokolu o provedení domovní prohlídky) seznatelné (viz především důvodné podezření, podepřené konkrétními zjištěními, že v prostorách, ke kterým se příkaz k prohlídce vztahuje, se mohou nacházet dokumenty a věci nutné pro další objasnění věci, které mohou být zničeny či ukryty, a které nelze zajistit jinak). Odůvodnění napadeného příkazu tedy naplňuje požadavky kladené na tento typ rozhodnutí ustálenou judikaturou Ústavního soudu a s ohledem na výše uvedené proto obstojí i při přezkumu ústavnosti provedeného zásahu.
18. Okolnost, že policejní orgán nepostupoval nejprve podle §78 a násl. tr. řádu, ještě nezakládá nezákonnost domovní prohlídky. Je totiž na policejním orgánu, aby podle okolností konkrétního případu zvolil odpovídající strategii postupu v trestním řízení tak, aby naplnil požadavek §2 odst. 5 věty první tr. řádu a zjistil skutkový stav věci, o němž nejsou důvodné pochybnosti. K tomu může podle svého uvážení a v souladu se zákonem využít široké palety nástrojů, jež mu trestní řád nabízí.
19. První stěžovatel svou trestnou činnost bagatelizuje, pomíjí však, že orgány činné v trestním řízení prověřují nejen jednání, k němuž se doznal, ale i další trestnou činnost, z níž je podezřelý a kterou byla opakovaně způsobena vážná újma na právech poškozeného způsobem popsaným v příkazu k domovní prohlídce. Jeho argumenty o nepřiměřenosti domovní prohlídky jsou tak nepřípadné.
20. Závěrem lze konstatovat, že Ústavní soud neshledal v postupu okresního soudu při vydání napadeného příkazu k domovní prohlídce žádné hmotněprávní nebo procesní excesy dosahující ústavněprávní intenzity.
21. Ostatní námitky vztahující se k provedení domovní prohlídky shledal Ústavní soud nepřípustnými pro nevyčerpání opravných prostředků, které poskytuje trestní řád a zákon č. 283/1993 Sb., o státním zastupitelství, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o státním zastupitelství").
22. Trestní řád v §157a upravuje zejména žádost o přezkoumání postupu policejního orgánu a státního zástupce, kterou může pro závady v postupu policejního orgánu nebo státního zástupce per analogiam využít i osoba, která tvrdí, že vůči ní bylo nezákonně postupováno při výkonu domovní prohlídky a že bylo zasaženo do jejích ústavně zaručených základních práv a svobod, neboť takovou osobu je třeba analogicky považovat za osobu, vůči níž se trestní řízení ve fázi prověřování vede. Budou-li navazovat další stadia trestního řízení, stanou se tyto námitky i předmětem soudního přezkumu.
23. Účinné nápravy lze podle judikatury Ústavního soudu také docílit podáním podnětu k výkonu dohledu podle §12d zákona o státním zastupitelství, který je obecně Ústavním soudem přijímán jako účinný procesní prostředek k ochraně práv dotčených osob [srov. např. usnesení ze dne 28. 8. 2014 sp. zn. II. ÚS 2166/14 (U 14/74 SbNU 623), usnesení ze dne 14. 2. 2019 sp. zn. I. ÚS 34/19, aj.]. Citované ustanovení zakotvuje dohled nejblíže vyššího státního zastupitelství nad postupem nižšího státního zastupitelství při vyřizování věci v jeho příslušnosti. Přitom je v posuzované věci zásadní zjištění, že stěžovatelé této možnosti nevyužili; v ústavní stížnosti ani netvrdí, že by takové možnosti využili. Nevyčerpání procesního prostředku ve smyslu §75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu činí ústavní stížnost nepřípustnou.
24. Ze všech shora uvedených důvodů Ústavní soud část ústavní stížnosti proti příkazu k domovní prohlídce podle §43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu odmítl jako zjevně neopodstatněnou a část směřující proti provedení domovní prohlídky odmítl jako návrh nepřípustný podle §43 odst. 1 písm. e) téhož zákona.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 8. února 2022
Vojtěch Šimíček v. r.
předseda senátu