ECLI:CZ:US:2022:3.US.2447.22.1
sp. zn. III. ÚS 2447/22
Usnesení
Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy Vojtěcha Šimíčka a soudců Ludvíka Davida a Jiřího Zemánka (soudce zpravodaje) o ústavní stížnosti stěžovatele F. B., zastoupeného JUDr. Radkem Závodným, advokátem, sídlem Litovelská 1340/2c, Olomouc, proti příkazu k domovní prohlídce Okresního soudu v Přerově ze dne 4. července 2022 č. j. 2 Nt 4/2022-2, příkazu k prohlídce jiných prostor a pozemků Okresního soudu v Přerově ze dne 4. července 2022 č. j. 2 Nt 5/2022-2 a postupu Policie České republiky, Krajského ředitelství policie Olomouckého kraje, Územního odboru Přerov, Oddělení hospodářské kriminality Přerov, při provedení domovní prohlídky, za účasti Okresního soudu v Přerově a Policie České republiky, Krajského ředitelství policie Olomouckého kraje, Územního odboru Přerov, Oddělení hospodářské kriminality Přerov, jako účastníků řízení, a Okresního státního zastupitelství v Přerově, jako vedlejšího účastníka řízení, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
I.
Skutkové okolnosti případu a obsah napadených rozhodnutí
1. Ústavní stížností podle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy České republiky (dále jen "Ústava") a §72 a násl. zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu") stěžovatel napadá v záhlaví označené příkazy k provedení domovní prohlídky a prohlídky jiných prostor a pozemků vydané Okresním soudem v Přerově (dále jen "okresní soud") a postup Policie České republiky, Krajského ředitelství policie Olomouckého kraje, Územního odboru Přerov, Oddělení hospodářské kriminality Přerov (dále jen "policejní orgán") při provedení domovní prohlídky a prohlídky jiných prostor a pozemků s tvrzením, že bylo porušeno jeho ústavně zaručené právo zakotvené v čl. 12 odst. 1 a 2 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina"). Navrhuje, aby Ústavní soud uvedené příkazy zrušil a policejnímu orgánu zakázal pokračovat v porušování tohoto práva a přikázal mu obnovit stav před takovým porušením.
2. Z obsahu ústavní stížnosti a připojených listin se podává, že policejní orgán vede pod sp. zn. KRPM-19061-275/TČ-2022-140881 prověřování skutečností nasvědčujících tomu, že na úkor poškozeného K. K. byl ze strany podezřelého T. T., popř. dalších osob, spáchán zločin podvodu podle §209 odst. 1, odst. 4 písm. d) zákona č. 40/2009 Sb., trestní zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "tr. zákoník"), který se měl udát jednáním popsaným v příkazech.
3. Napadeným příkazem k provedení domovní prohlídky byla podle §83 odst. 1 zákona č. 141/1961 Sb., o trestním řízení soudním (trestní řád), ve znění pozdějších předpisů (dále jen "tr. řád"), nařízena domovní prohlídka dvou rodinných domů (blíže označených v příkazu), jejichž spoluvlastníky jsou v případě první nemovitosti z titulu společného jmění manželů stěžovatel a jeho manželka, a v případě druhé nemovitosti z jedné ideální poloviny R. Š. a z jedné poloviny z titulu společného jmění manželů stěžovatel a jeho manželka. Důvodnost zahájení úkonů trestního řízení a dalšího vedení prověřování je dle okresního soudu dostatečně podložena zjištěními vyplývajícími ze spisového materiálu, přičemž lze důvodně předpokládat, že v uvedených domech se mohou nacházet věci důležité pro trestní řízení, a to originál listiny "Potvrzení o úplném uhrazení kupní ceny" a dále výpočetní a tiskařská technika patřící stěžovateli nebo obchodní společnosti X, v níž vystupuje stěžovatel jako jednatel a společník, a jejímž prostřednictvím mělo být potvrzení o úplném uhrazení kupní ceny vyhotoveno. Provedení úkonu nesnese dle okresního soudu odkladu. Obava ze zmaření navrhovaného procesního úkonu je odůvodněna a podložena reálně existující obavou, že doličné věci mohou být ukryty nebo jiným způsobem učiněny nedosažitelnými.
4. Napadeným příkazem k provedení prohlídky jiných prostor a pozemků byla podle §83a odst. 1 tr. řádu nařízena prohlídka osobního motorového vozidla (blíže označeného v příkazu) vlastníka obchodní společnosti X, které provozuje stěžovatel, s tím, že je dáno důvodné podezření, že se v něm může nacházet originál dokumentu titulovaného jako Potvrzení o úplném zaplacení kupní ceny", datovaného dnem 3. 12. 2021 a opatřeného podpisem K. K., veškerá výpočetní technika umožňující vytvoření textového dokumentu a k ní připojená technika sloužící k pořízení fyzických výtisků, zejména stolní tiskárna, na které by mohl stěžovatel či uvedená obchodní společnost, v níž stěžovatel vystupuje jako jednatel a společník, vyhotovit a vytisknout textový dokument. Podle okresního soudu může zkoumání uvedených předmětů reálně přispět k vyhodnocení věrohodnosti tvrzení jednotlivých osob a k posouzení důvodnosti zahájení trestního stíhání. Stejně jako v příkazu k provedení domovní prohlídky dospěl okresní soud k závěru o splnění všech zákonných podmínek, včetně neodkladnosti úkonu ve smyslu §160 odst. 4 tr. řádu.
5. V rámci domovní prohlídky provedené policejním orgánem dne 27. 7. 2022 byly vydány věci blíže popsané v protokolu o provedení domovní prohlídky. Z protokolu oprovedení jiných prostor a pozemků se podává, že při prohlídce jiných prostor a pozemků provedené dne 27. 7. 2022 nebyly hledané věci nalezeny.
II.
Argumentace stěžovatele
6. Stěžovatel poukazuje na to, že s policejním orgánem po celou dobu spolupracoval, přičemž k podání vysvětlení s sebou přinesl potřebnou dokumentaci a dne 27. 7. 2022 na výzvu policejního orgánu dobrovolně vydal požadovanou listinu. Příkazy k domovní prohlídce a prohlídce jiných prostor a pozemků označuje za nezákonné. Podotýká, že na rozdíl od údaje uvedeného v příkazu k provedení prohlídky jiných prostor a pozemků je vlastníkem i provozovatelem předmětného vozidla obchodní společnost X, stěžovatel ho užívá výlučně z titulu výkonu funkce jednatele. Stěžovatel namítá, že oba příkazy jsou nepřezkoumatelné, neboť jsou odůvodněny neodkladností provedení prohlídek, přestože důvody neodkladnosti z nich nejsou zřejmé.
7. Za nesprávný a nezákonný označuje stěžovatel také postup policejního orgánu v souvislosti s provedením prohlídky, přičemž poukazuje na §84 tr. řádu a tvrdí, že pokud by byl policejním orgánem vyzván k vydání předmětné výpočetní techniky, tyto věci by jim dobrovolně vydal, stejně jak učinil v případě samotné listiny. Tvrdí, že policejní orgán, který bez dalšího přistoupil k provedení prohlídky, nedodržel zákonem stanovený postup, v domovní prohlídce i po dobrovolném vydání věcí pokračoval, přestože k tomu již neměl žádný důvod. Tím jednoznačně překročil rozsah přípustnosti "nezákonné" domovní prohlídky, a to v rozporu s §52 tr. řádu.
III.
Procesní předpoklady řízení před Ústavním soudem
8. Ústavní soud posoudil splnění procesních předpokladů řízení a shledal, že ústavní stížnost proti příkazům k domovní prohlídce a prohlídce jiných prostor a pozemků byla podána včas oprávněným stěžovatelem, který byl účastníkem řízení, v němž byly napadené příkazy vydány, a Ústavní soud je k jejímu projednání příslušný; stěžovatel je právně zastoupen v souladu s požadavky §29 až §31 zákona o Ústavním soudu a ústavní stížnost proti napadeným příkazům je přípustná, neboť stěžovatel vyčerpal všechny zákonné procesní prostředky k ochraně svého práva (§75 odst. 1 téhož zákona a contrario).
9. Část ústavní stížnosti směřující proti provedení domovní prohlídky a prohlídky jiných prostor a pozemků je nutno posoudit jako nepřípustnou, neboť nebyly vyčerpány všechny procesní prostředky, které zákon stěžovateli k ochraně jeho práv poskytuje.
IV.
Posouzení opodstatněnosti ústavní stížnosti
10. Ústavní soud je podle čl. 83 Ústavy soudním orgánem ochrany ústavnosti a tuto svoji pravomoc vykonává mimo jiné tím, že na základě jejího čl. 87 odst. 1 písm. d) rozhoduje o ústavní stížnosti proti pravomocnému rozhodnutí a jinému zásahu orgánů veřejné moci do ústavně zaručených základních práv a svobod [srov. též §72 odst. 1 písm. a) zákona o Ústavním soudu]. Směřuje-li ústavní stížnost proti rozhodnutí vydanému v trestním řízení, není samo o sobě významné, že je namítána jeho věcná nesprávnost; Ústavní soud není součástí soustavy orgánů zde činných (srov. čl. 91 odst. 1 Ústavy) a není ani povolán k instančnímu přezkumu jejich rozhodnutí. Jeho pravomoc je založena výlučně k přezkumu z hlediska dodržení ústavnosti, tj. zda v řízení (rozhodnutími v něm vydanými) nebyly dotčeny předpisy ústavního pořádku chráněná práva nebo svobody jeho účastníka, zda řízení bylo vedeno v souladu s ústavními principy, a zda je lze jako celek pokládat za spravedlivé.
11. Ústavní soud považuje za nutné v prvé řadě připomenout závěry své již ustálené judikatury, podle níž možnost jeho zásahu do přípravného řízení v rámci trestního procesu je nutno vykládat restriktivním způsobem. Ústavní soud se takto cítí být povolán korigovat pouze největší excesy, jež jsou výrazem svévole orgánů činných v trestním řízení. Jeho kasační intervence do probíhajícího řízení (nikoli pravomocně ukončeného trestního stíhání) má své místo pouze v případech zjevného porušení kogentních ustanovení podústavního práva, kdy se postup orgánů činných v trestním řízení zcela vymyká ústavnímu, resp. zákonnému procesně právnímu rámci a jím založené vady, případně jejich důsledky, nelze v soustavě orgánů činných v trestním řízení již nikterak odstranit (srov. např. usnesení ze dne 28. 8. 2012 sp. zn. I. ÚS 2532/12 nebo usnesení ze dne 16. 3. 2006 sp. zn. III. ÚS 674/05, dostupná jako všechna rozhodnutí Ústavního soudu na http://nalus.usoud.cz).
12. Otázkami domovních prohlídek a prohlídek jiných prostor a pozemků se Ústavní soud zabýval již mnohokrát. Již v nálezu ze dne 22. 5. 1997, sp. zn. III. ÚS 287/96 (N 62/8 SbNU 119) a dále např. v nálezu ze dne 10. 10. 2001, sp. zn. I. ÚS 201/01 (N 147/24 SbNU 59) poukázal na charakter domovní svobody jako ústavně zaručeného práva plynoucího z čl. 12 Listiny, jež významem spadá mezi základní lidská práva a svobody, neboť spolu se svobodou osobní a dalšími ústavně zaručenými základními právy dotváří osobnostní sféru jedince, jeho individuální integritu, jako zcela nezbytnou podmínku důstojné existence jedince a rozvoje lidského života vůbec. Jestliže proto ústavní pořádek České republiky připouští průlom do ochrany tohoto práva, děje se tak toliko a výlučně v zájmu ochrany společnosti jako takové, případně v zájmu ústavně zaručených základních práv a svobod jiných; sem spadá především nezbytnost daná obecným zájmem na ochraně společnosti před trestnými činy a dále tím, aby takové činy byly zjištěny a potrestány. Přípustnost domovní prohlídky, resp. prohlídky jiných prostor a pozemků, je třeba chápat jako výjimku, která nadto vyžaduje restriktivní interpretaci zákonem stanovených podmínek její přípustnosti. V této souvislosti Ústavní soud vyzdvihuje, že rozhodující obecný soud musí před vydáním příslušného příkazu nejen bedlivě zkoumat, zda v té které věci jsou pro nařízení prohlídky splněny všechny zákonné podmínky, nýbrž musí také v odůvodnění příkazu dostatečně a zřetelně vyložit své rozhodovací důvody. Ústavnímu požadavku na odůvodnění písemného příkazu přitom nelze rozumět tak, že postačí pouhý odkaz na příslušná zákonná ustanovení (příp. jejich citace), aniž by bylo současně dostatečně zřejmé, z jakých skutkových (a případně i jiných) okolností tento příkaz jako rozhodnutí orgánu veřejné moci vychází, případně čím - a v čem - soud pokládá zákonem stanovené podmínky za splněné [srov. nález Ústavního soudu ze dne 28. 4. 2009, sp. zn. I. ÚS 536/06 (N 100/53 SbNU 263)].
13. S přihlédnutím ke shora citovaným obecným východiskům Ústavní soud dospěl v nyní posuzovaném případě k závěru, že napadené příkazy k domovní prohlídce a prohlídce jiných prostor a pozemků byly vydány v souladu se zákonem a byly též přijatelně odůvodněny, a proto z ústavněprávního hlediska obstojí. Okresní soud totiž s odkazem na stav věci shledal, že zajištění předmětných věcí, tj. originálu předmětné listiny, jímž by měl stěžovatel, který listinu vyhotovil, disponovat, a především pak veškerá výpočetní a tiskařská technika, na níž byla listina vyhotovena a vytištěna, je nezbytné pro účely trestního řízení, především pro objasnění posuzované trestné činnosti, neboť zkoumání těchto předmětů může reálně přispět k vyhodnocení věrohodnosti tvrzení jednotlivých osob a k posouzení důvodnosti případného zahájení trestního stíhání.
14. Stěžovatel především tvrdí, že okresní soud napadené příkazy dostatečně neodůvodnil. Jak však z příkazů vyplývá, je z nich patrné, jaké prostory mají být prohlídce podrobeny a za jakým účelem byla prohlídka nařizována. Je v nich též popsána činnost, která je prověřována jako podezření z trestného činu podvodu podle §209 odst. 1, odst. 4 písm. d) tr. zákoníku a nechybí ani uvedení zjištění, z nichž uvedené podezření vyplývá.
15. Z napadených příkazů je také dostatečně seznatelné, že prohlídky jsou nařizovány jako neodkladný a neopakovatelný úkon, kdy je nutné je provést co nejdříve, neboť je dána důvodná obava ze zmaření nebo zničení důkazů. Ústavní soud, který otázku neodkladnosti či neopakovatelnosti úkonů trestního řízení posuzuje ex post, někdy dokonce i se značným časovým odstupem a zpravidla pouze ze spisového materiálu, by měl být ve své aktivitě ohledně přezkoumávání neodkladnosti vyšetřovacích úkonů maximálně zdrženlivý, nejde-li o extrémní případy zjevného zneužití tohoto institutu. Jestliže proto Ústavní soud již k takovému přezkumu přistoupí, měl by k intervenci do působení orgánů činných v trestním řízení přistupovat jen tehdy, nebyly-li pro provedení neodkladného či neopakovatelného úkonu dány ani žádné věcné důvody, a nikoliv pouze pro nedostatečné zdůvodnění neodkladnosti [za všechny příklady srov. např. nález Ústavního soudu ze dne 24. 7. 2013, sp. zn. I. ÚS 4183/12 (N 131/70 SbNU 211)]. Byť nedostatečné zdůvodnění neodkladnosti úkonu je vadou řízení, nejde o takovou vadu, která sama o sobě zpravidla dosahuje ústavněprávní roviny, a která by proto měla být důvodem pro rušení příslušných rozhodnutí jako protiústavních (viz např. usnesení ze dne 15. 3. 2006, sp. zn. III. ÚS 231/05). Nadměrné formalizování počáteční etapy vyšetřování, v níž se k provádění neodkladných úkonů nejčastěji přistupuje, a požadavek detailní dokumentace a detailního formulování důvodů pro neodkladnost či neopakovatelnost postupu, by totiž neúměrně komplikovaly počáteční fázi vyšetřování a v řadě případů by znemožňovaly dosáhnout cíle trestního řízení [viz např. usnesení ze dne 26. 3. 2009, sp. zn. I. ÚS 3108/08 (U 9/52 SbNU 821)].
16. Ústavní soud tak dle své judikatury za důvod k zásahu ustáleně nepovažuje situaci, kdy se jedná pouze o nižší míru pečlivosti, s jakou byl příkaz vypracován, totiž kdy předmětné odůvodnění stran neopakovatelnosti a neodkladnosti úkonu pouze reprodukuje zákonná ustanovení nebo absentuje úplně, nicméně tato neodkladnost či neopakovatelnost je ze spisového materiálu a z celkových okolností případu zcela zřejmá (srov. např. usnesení ze dne 16. 3. 2011, sp. zn. I. ÚS 2816/10, nebo usnesení ze dne 19. 5. 2015, sp. zn. I. ÚS 3655/14).
17. V nyní posuzovaném případě jsou důvody neodkladnosti z obsahu příkazu seznatelné (viz především důvodné podezření, podepřené konkrétními zjištěními, že v prostorách, ke kterým se příkazy k prohlídce vztahují, se mohou nacházet dokumenty a věci nutné pro další objasnění věci, které mohou být zničeny či ukryty). Odůvodnění napadených příkazů tedy naplňuje požadavky kladené na tento typ rozhodnutí ustálenou judikaturou Ústavního soudu a s ohledem na výše uvedené proto obstojí i při přezkumu ústavnosti provedeného zásahu. Je totiž na policejním orgánu, aby podle okolností konkrétního případu zvolil odpovídající strategii postupu v trestním řízení tak, aby naplnil požadavek §2 odst. 5 věty první tr. řádu a zjistil skutkový stav věci, o němž nejsou důvodné pochybnosti. K tomu může podle svého uvážení a v souladu se zákonem využít široké palety nástrojů, jež mu trestní řád nabízí.
18. Nezákonnost příkazu k prohlídce jiných prostor a pozemků nemůže založit nesprávný údaj v něm obsažený, že provozovatelem osobního motorového vozidla jako předmětu prohlídky je stěžovatel. Z odůvodnění napadeného příkazu (bodu 3.) jedostatečně zřejmé, že předmětný automobil je registrován na obchodní společnost X, v níž je stěžovatel angažován jako jednatel a společník, a který toto vozidlo aktuálně užívá. To ostatně stěžovatel nijak nepopírá. Samotný nesprávný údaj v označení stěžovatele jako provozovatele vozidla proto nemůže vést k rozhodnutí pro stěžovatele příznivějšímu.
19. Závěrem lze konstatovat, že Ústavní soud neshledal v postupu okresního soudu při vydání napadených příkazů žádné hmotněprávní nebo procesní excesy dosahující ústavněprávní intenzity.
20. Ostatní námitky vztahující se k provedení domovní prohlídky shledal Ústavní soud nepřípustnými pro nevyčerpání opravných prostředků, které poskytuje trestní řád a zákon č. 283/1993 Sb., o státním zastupitelství, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o státním zastupitelství").
21. Trestní řád v §157a upravuje zejména žádost o přezkoumání postupu policejního orgánu a státního zástupce, kterou může pro závady v postupu policejního orgánu nebo státního zástupce per analogiam využít i osoba, která tvrdí, že vůči ní bylo nezákonně postupováno při výkonu domovní prohlídky a že bylo zasaženo do jejích ústavně zaručených základních práv a svobod, neboť takovou osobu je třeba analogicky považovat za osobu, vůči níž se trestní řízení ve fázi prověřování vede. Budou-li navazovat další stadia trestního řízení, stanou se tyto námitky i předmětem soudního přezkumu.
22. Účinné nápravy lze podle judikatury Ústavního soudu také docílit podáním podnětu k výkonu dohledu podle §12d zákona o státním zastupitelství, který je obecně Ústavním soudem přijímán jako účinný procesní prostředek k ochraně práv dotčených osob [srov. např. usnesení ze dne 28. 8. 2014 sp. zn. II. ÚS 2166/14 (U 14/74 SbNU 623), usnesení ze dne 14. 2. 2019 sp. zn. I. ÚS 34/19, aj.]. Citované ustanovení zakotvuje dohled nejblíže vyššího státního zastupitelství nad postupem nižšího státního zastupitelství při vyřizování věci v jeho příslušnosti. Přitom je v posuzované věci zásadní zjištění, že stěžovatel této možnosti nevyužil; v ústavní stížnosti ani netvrdí, že by takové možnosti využil. Nevyčerpání procesního prostředku ve smyslu §75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu činí ústavní stížnost nepřípustnou.
23. Ze všech shora uvedených důvodů Ústavní soud část ústavní stížnosti proti příkazům k domovní prohlídce a prohlídce jiných prostor a pozemků podle §43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu odmítl jako zjevně neopodstatněnou a část směřující proti provedení domovní prohlídky odmítl jako návrh nepřípustný podle §43 odst. 1 písm. e) téhož zákona.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 4. října 2022
Vojtěch Šimíček v. r.
předseda senátu