ECLI:CZ:US:2022:3.US.559.22.1
sp. zn. III. ÚS 559/22
Usnesení
Ústavní soud rozhodl soudcem zpravodajem Jiřím Zemánkem o ústavní stížnosti stěžovatelů 1) F. Š., 2) M. V., zastoupených JUDr. Květoslavem Hlínou, advokátem, sídlem Vodičkova 710/31, Praha 1 - Nové Město, proti usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. srpna 2021 č. j. 5 Tdo 1251/2020-11049, za účasti Nejvyššího soudu, jako účastníka řízení, a Nejvyššího státního zastupitelství, jako vedlejšího účastníka řízení, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
1. Stěžovatelé se ústavní stížností ze dne 23. 2. 2022 domáhají zrušení v záhlaví uvedeného usnesení Nejvyššího soudu s tvrzením, že jím bylo porušeno jejich ústavní právo zaručené čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod a čl. 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod. Základem argumentace stěžovatelů je kritika napadeného usnesení, které založilo právní hodnocení se závěrem o trestní odpovědnosti stěžovatelů při současné absenci dostatečného zjištění skutkového stavu, čímž vytvořilo stav svědčící o možné libovůli. Stěžovatelé nepovažují za přiléhavé dovození trestní odpovědnosti kterékoliv osoby zúčastněné na realizaci projektu X. Po celé trvání trestního řízení odmítají, že by se dopustili trestného jednání, které je jim kladeno za vinu obžalobou, a tvrdí, že by měli být zproštěni podle §226 písm. a) zákona č. 141/1961 Sb., o trestním řízení soudním (trestní řád), ve znění pozdějších předpisů (dále jen "tr. řád"). Jejich důkazní návrhy i odvolání byly zamítnuty, přičemž napadené usnesení Nejvyššího soudu vychází z nesprávných premis a skutkového stavu neodpovídajícího realitě. Podle stěžovatelů zůstávají v daném případě důvodné pochybnosti a Nejvyšší soud se měl řídit zásadou in dubio pro reo. V další části ústavní stížnosti stěžovatelé obsáhle polemizují s rozhodovacími důvody Nejvyššího soudu, jehož závěry označují za extrémně rozporné se zjištěným skutkovým stavem.
2. Z obsahu ústavní stížnosti a připojených listin se podává, že rozsudkem Krajského soudu v Českých Budějovicích (dále jen "krajský soud") ze dne 3. 9. 2019 sp. zn. 17 T 30/2018 byli stěžovatelé podle §226 písm. b) tr. řádu zproštěni obžaloby Krajského státního zastupitelství v Českých Budějovicích ze skutku, jímž se měli dopustit zločinu dotačního podvodu podle §212 odst. 1, odst. 6 písm. a) zákona č. 40/2009 Sb., trestní zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "tr. zákoník") a zločinu poškození finančních zájmů Evropské unie podle §260 odst. 1 a 5 téhož zákona. Stejným rozsudkem bylo rozhodnuto o vině a trestu dalších dvou obžalovaných.
3. K odvolání všech obžalovaných a odvolání státního zástupce podaného v neprospěch všech obžalovaných Vrchní soud v Praze (dále jen "vrchní soud") rozsudkem ze dne 27. 5. 2020 sp. zn. 5 To 78/2019 rozhodnutí krajského soudu zrušil ohledně odsouzených obžalovaných a sám nově rozhodl o jejich vině, trestu i o náhradě škody. Současně zamítl jako nedůvodná odvolání stěžovatelů
4. K dovolání odsouzených obžalovaných a dovolání Nejvyššího státního zástupce v neprospěch všech obžalovaných Nejvyšší soud napadeným usnesením zrušil v celém rozsahu rozhodnutí vrchního soudu i krajského soudu včetně rozhodnutí obsahově navazujících na zrušená rozhodnutí a krajskému soudu přikázal, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.
5. Za situace, kdy ústavní stížnost brojí proti rozhodnutí Nejvyššího soudu, kterým byly zrušeny v celém rozsahu rozsudky soudů nižších stupňů s pokynem, aby krajský soud o věci znovu jednal a rozhodl, se Ústavní soud zabýval tím, zda jsou splněny podmínky projednání takové ústavní stížnosti stanovené zákonem č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), a to včetně podmínky dané §75 odst. 1, vyžadující, aby před podáním ústavní stížnosti byly vyčerpány všechny procesní prostředky, které zákon k ochraně práva poskytuje (§72 odst. 3 zákona o Ústavním soudu).
6. Ústavní soudnictví a pravomoc Ústavního soudu spočívají především na zásadě přezkumu věcí pravomocně skončených, v nichž neústavnost nelze napravit jiným způsobem, tedy především procesními prostředky vyplývajícími z příslušných procesních norem [srov. nález ze dne 30. 11. 1995 sp. zn. III. ÚS 62/95 (N 78/4 SbNU 243)]. Ústavní stížnost je tak vůči ostatním prostředkům sloužícím k ochraně práv ve vztahu subsidiarity. Tento princip vyplývá z čl. 4 Ústavy České republiky, podle kterého je ochrana základních práv a svobod úkolem soudní moci obecně, nikoli pouze úkolem Ústavního soudu. Ústavní soud není součástí soustavy obecných soudů ani součástí soustavy ostatních orgánů veřejné moci, a proto do činnosti orgánů veřejné moci zasahuje toliko v případě, kdy náprava tvrzené protiústavnosti v rámci systému ostatních orgánů veřejné moci již není možná (srov. např. usnesení ze dne 26. 11. 2004 sp. zn. IV. ÚS 372/04 a ze dne 30. 1. 2014 sp. zn. II. ÚS 287/14, dostupná stejně jako další níže citovaná rozhodnutí na http://nalus.usoud.cz).
7. Ústavní soud proto, až na výjimky, v nichž případnou neústavnost nelze napravit jiným způsobem (např. ve vazebních věcech), do neskončených řízení nevstupuje a jako nepřípustné odmítá ústavní stížnosti mířící proti kasačním rozhodnutím soudů vyšších instancí, kterými nebyla věc skončena, nýbrž pouze vrácena soudu nižší instance či jinému orgánu k dalšímu řízení [srov. nález ze dne 4. 3. 2004 sp. zn. IV. ÚS 290/03 (N 34/32 SbNU 321), usnesení ze dne 30. 3. 2006 sp. zn. IV. ÚS 125/06 (U 4/40 SbNU 781), ze dne 16. 2. 2011 sp. zn. III. ÚS 256/11, ze dne 5. 11. 2019 sp. zn. III. ÚS 1468/19, ze dne 10. 9. 2019 sp. zn. II. ÚS 2664/19 a další]. Závěr o nepřípustnosti ústavní stížnosti se přitom podle ustálené judikatury Ústavního soudu uplatní i tehdy, jestliže je orgán, který má ve věci opětovně rozhodnout, vázán právním názorem vysloveným v napadeném rozhodnutí, neboť okolnost, že nižší soud je vázán právním názorem kasačního soudu, nezakládá ani "uzavřenost" předmětného stádia řízení ani se tím neklade překážka k ústavněprávní oponentuře proti konečnému rozhodnutí o věci (srov. usnesení ze dne 16. 2. 2011 sp. zn. III. ÚS 256/11).
8. Jak již bylo naznačeno výše, nyní posuzovanou ústavní stížností stěžovatelé brojí proti usnesení Nejvyššího soudu, kterým bylo kladně rozhodnuto o dovolání Nejvyššího státního zástupce proti rozhodnutí vrchního soudu, jímž bylo mimo jiné zamítnuto odvolání stěžovatelů proti rozsudku krajského soudu.
9. S ohledem na to, že trestní věc stěžovatelů byla vrácena krajskému soudu k novému projednání a rozhodnutí, nejde o konečné rozhodnutí ve věci samé, ale o procesní rozhodnutí, jímž se navrací kauza do soudního rozhodovacího procesu, ve kterém mohou stěžovatelé uplatňovat všechna svá práva. Již proto nelze napadené usnesení považovat za způsobilé samo o sobě zasáhnout do základních práv a svobod stěžovatelů, a jako nezpůsobilý předmět ústavně právního přezkumu zakládá nepřípustnost ústavní stížnosti ve smyslu ustanovení §75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu (srov. výše zmíněný nález sp. zn. IV. ÚS 290/03, usnesení ze dne 21. 1. 2015 sp. zn. IV. ÚS 3589/14, ze dne 9. 12. 2013 sp. zn. I. ÚS 3477/13, ze dne 11. 7. 2011 sp. zn. I. ÚS 1538/11, ze dne 4. 5. 2011 sp. zn. II. ÚS 1210/11 a další).
10. Lze uzavřít, že úkolem Ústavního soudu není měnit či napravovat případná ať již tvrzená či skutečná pochybení orgánů činných v trestním řízení v dosud neskončeném řízení, nýbrž je zásadně povolán, z hledisek souhrnných, po pravomocném skončení věci k posouzení, zda řízení jako celek a jeho výsledek obstojí v rovině ústavněprávní. Každý jiný postup by nepřípustně rozšiřoval kompetence Ústavního soudu a ve svém důsledku z něj činil další soudní instanci, mimořádnou též tím, že by byla způsobilá zasáhnout do řízení, jež dosud probíhá [srov. usnesení ze dne 30. 3. 2006 sp. zn. IV. ÚS 125/06 (U 4/40 SbNU 78].
11. Vzhledem k výše uvedenému, aniž by se Ústavní soud zabýval meritem věci, byla ústavní stížnost mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků podle §43 odst. 1 písm. e) zákona o Ústavním soudu jako nepřípustná odmítnuta.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 1. března 2022
Jiří Zemánek v. r.
soudce zpravodaj