ECLI:CZ:US:2022:4.US.241.22.1
sp. zn. IV. ÚS 241/22
Usnesení
Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy Josefa Fialy (soudce zpravodaje) a soudců Jana Filipa a Radovana Suchánka o ústavní stížnosti stěžovatele F. V., zastoupeného Mgr. Ondřejem Soukupem, advokátem, sídlem Revoluční 551/6, Ústí nad Labem, proti příkazu Okresního soudu v Teplicích k domovní prohlídce ze dne 1. prosince 2021 č. j. 0 Nt 2044/2021-3 a zásahu Policie České republiky, Krajského ředitelství policie Ústeckého kraje, Služby kriminální policie a vyšetřování, Územního odboru Teplice, 2. oddělení obecné kriminality, za účasti Okresního soudu v Teplicích a Policie České republiky, Krajského ředitelství policie Ústeckého kraje, Služby kriminální policie a vyšetřování, Územního odboru Teplice, 2. oddělení obecné kriminality, jako účastníků řízení, a Okresního státního zastupitelství v Teplicích, jako vedlejšího účastníka řízení, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
I.
Skutkové okolnosti případu a obsah napadeného rozhodnutí a zásahu
1. Ústavní stížností podle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy České republiky (dále jen "Ústava") a §72 a násl. zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), se stěžovatel domáhá zrušení v záhlaví označeného rozhodnutí s tvrzením, že jím došlo k porušení jeho ústavně zaručených základních práv a svobod zakotvených v čl. 2 odst. 2 a čl. 12 odst. 1 a 2 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina"). Stěžovatel rovněž požaduje, aby Ústavní soud zakázal Policii České republiky, Krajskému ředitelství policie Ústeckého kraje, Službě kriminální policie a vyšetřování, Územnímu odboru Teplice, 2. oddělení obecné kriminality (dále jen "policejní orgán") pokračovat v porušování uvedených práv a přikázal obnovit stav před jejich porušením, a to vydáním věcí specifikovaných v protokolech o provedení domovní prohlídky.
2. Z ústavní stížnosti a předložených podkladů se podává, že policejním orgánem byl dne 10. 2. 2021 pod sp. zn. KRPU-13544/TČ-2021-040972 sepsán záznam o zahájení úkonů trestního řízení ve věci podezření z přečinu nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a jedy podle §283 odst. 1 zákona č. 40/2009 Sb., trestního zákoníku, jehož se měl dopustit stěžovatel tím, že prodává drogu pervitin v Teplicích "přinejmenším od března roku 2020 do současnosti", přičemž metamfetamin je jako psychotropní látka uvedena v příloze č. 5 k nařízení vlády č. 463/2013 Sb., o seznamech návykových látek, v účinném znění.
3. Napadeným příkazem k domovní prohlídce vydaným Okresním soudem v Teplicích (dále jen "okresní soud") v trestní věci stěžovatele byly na návrh Okresního státního zastupitelství v Teplicích (dále jen "okresní státní zastupitelství") s odkazem na §82 odst. 1 a §83 odst. 1 zákona č. 141/1961 Sb., o trestním řízení soudním (trestní řád), ve znění pozdějších předpisů, nařízeny domovní prohlídky v prostorách konkretizované budovy (haly) a specifikovaného bytu. Okresní soud rozhodl o vydání příkazu k domovní prohlídce v označených prostorách s tím, že je v těchto prostorách nutné zajistit pro řádné objasnění vymezených skutečností věci důležité pro trestní řízení, a to především drogy, předměty určené k její výrobě či distribuci, prostředky elektronické komunikace, poznámky v listinné podobě či peníze z prodeje drog, jakož i další důkazy, které by mohly s danou věcí souviset. Stěžovatel výše uvedené prostory, na něž se napadený příkaz vztahuje, má užívat rovněž k úschově a distribuci drog. Okresní soud poukázal na to, že prohlídky je nutné provést jako neodkladný či neopakovatelný úkon ve smyslu §160 odst. 4 trestního řádu, neboť dozvěděl-li by se stěžovatel o zájmu orgánů činných v trestním řízení, hrozilo by nebezpečí z prodlení spočívající v tom, že by mohlo dojít ke znehodnocení, zničení či ukrytí předpokládaných důkazních prostředků. Z těchto důvodů také nebyl uplatněn postup podle §78 trestního řádu, tj. výzva k vydání věci.
II.
Argumentace stěžovatele
4. Stěžovatel namítá, že napadený příkaz nenaplňuje kritéria kladená na materiální odůvodnění neodkladnosti, jak vyplývají například z nálezů Ústavního soudu ze dne 23. 2. 2012 sp. zn. IV. ÚS 3370/10 (N 38/64 SbNU 447) a ze dne 24. 7. 2013 sp. zn. I. ÚS 4183/12 (N 131/70 SbNU 211). Nelze se ztotožnit s tím, že stručné a ryze formalistické odůvodnění neodkladnosti úkonu může napravit vady spočívající v nedostatku věcných důvodů. Ústavní soud v uvedených nálezech dovodil, že v takovém případě je nezbytné, aby bylo odůvodněno, z jakého důvodu jde o neodkladný úkon. Je nepochybné, že hodnocení takového odůvodnění musí být provedeno nikoli jen formálně, nepostačí tedy obecné formulace, bez konkrétního navázání na předmětnou trestnou věc. Napadený příkaz přitom takovou vadou trpí, když ze skutečností seznatelných z jeho obsahu je zřejmé, že tvrzená neodkladnost nebyla v tomto případě dána.
5. Z odůvodnění napadeného příkazu je patrné, že k zahájení úkonů trestního řízení došlo již dne 10. 2. 2021, a to dokonce přímo vůči stěžovateli, přičemž podkladem pro zahájení úkonů trestního řízení bylo patrně podání vysvětlení konkretizovaných osob, které uvedly, že stěžovatel jim prodal drogy naposledy dne 4. 12. 2020, resp. 20. 5. 2021. Údajné jednání stěžovatele tedy předcházelo vydání příkazu o více než šest měsíců a odpovídající skutečnosti byly policejnímu orgánu známy z vysvětlení podaného dne 20. 5. 2021. Podle stěžovatele je evidentní, že v tomto případě orgány činné v trestním řízení mohly a měly zahájit trestní stíhání již před provedením domovní prohlídky, kdy z napadeného příkazu nelze zjistit žádné skutečnosti, které by odůvodnily skutečnost, že se tak nestalo. Neodkladnost úkonu nemůže být založena tím, že trestní stíhání dosud nebylo zahájeno, nýbrž musí jít o situaci, kdy ani zahájeno být nemohlo. Z výše uvedených časových souvztažností v této trestní věci je však nepochybné, že zde existuje prodleva delší šesti měsíců, která není nijak odůvodněna a v žádném případě tak nelze konstatovat, že v dané věci by trestní stíhání nemohlo být zahájeno.
6. Stěžovatel je přesvědčen, že v tomto případě orgány činné v trestním řízení uvedený požadavek nedodržely. Domovní prohlídka provedená na základě napadeného příkazu nemůže být označena za neodkladný úkon, což nemůže zhojit ani formální odůvodnění tohoto postupu v samotném příkazu. Podle stěžovatele vydáním napadeného příkazu a následným provedením domovní prohlídky tímto způsobem došlo k zásahu do jeho ústavně zaručených práv.
III.
Procesní předpoklady řízení před Ústavním soudem
7. Ústavní soud nejprve posuzoval splnění procesních předpokladů řízení a shledal, že ústavní stížnost v části směřující proti příkazu okresního soudu byla podána k tomu oprávněným stěžovatelem (předmětné prohlídky se týkaly rovněž prostor, jejichž uživatelem je stěžovatel; srov. usnesení Ústavního soudu ze dne 1. 9. 2014 sp. zn. I. ÚS 2502/14; všechna rozhodnutí Ústavního soudu jsou dostupná na http://nalus.usoud.cz). Ústavní soud je k jejímu projednání příslušný. Stěžovatel je právně zastoupen v souladu s §29 až 31 zákona o Ústavním soudu. Proti napadenému příkazu okresního soudu je ústavní stížnost přípustná, neboť stěžovatel neměl k dispozici žádný zákonný procesní prostředek k ochraně svých práv (§75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu a contrario).
8. Ústavní stížnost v části směřující proti jinému zásahu orgánu veřejné moci není přípustná. Jednou z podmínek přípustnosti ústavní stížnosti je předchozí řádné vyčerpání veškerých dostupných zákonných procesních prostředků k ochraně práv stěžovatele.
9. Trestní řád v §157a upravuje zejména žádost o přezkoumání postupu policejního orgánu a státního zástupce, kterou může pro závady v postupu policejního orgánu nebo státního zástupce per analogiam využít i osoba tvrdící, že vůči ní bylo nezákonně postupováno při výkonu domovní prohlídky (či prohlídky jiných prostor a pozemků) a že bylo zasaženo do jejích ústavně zaručených základních práv a svobod, neboť takovou osobu je třeba analogicky považovat za osobu, vůči níž se trestní řízení ve fázi prověřování vede. Budou-li navazovat další stadia trestního řízení, stanou se tyto námitky i předmětem soudního přezkumu (srov. usnesení Ústavního soudu ze dne 30. 3. 2021 sp. zn. IV. ÚS 22/21).
10. Účinné nápravy lze podle judikatury Ústavního soudu také docílit podáním podnětu k výkonu dohledu podle §12d zákona č. 283/1993 Sb., o státním zastupitelství, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o státním zastupitelství"), který je judikaturou Ústavního soudu považován za účinný procesní prostředek k ochraně práv dotčených osob [srov. např. usnesení ze dne 28. 8. 2014 sp. zn. II. ÚS 2166/14 (U 14/74 SbNU 623) či usnesení ze dne 14. 2. 2019 sp. zn. I. ÚS 34/19]. Toto ustanovení zakotvuje dohled nejblíže vyššího státního zastupitelství nad postupem nižšího státního zastupitelství při vyřizování věci v jeho příslušnosti.
11. Bylo proto na stěžovateli, aby tyto procesní prostředky vyčerpal, což - jak Ústavní soud dovozuje z absence odlišného vyjádření (včetně případné informace o vypořádání obsahu předmětného podání) - neučinil. Požadavek vyčerpat "všechny procesní prostředky" podle §75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu zahrnuje i povinnost "vyčerpat" možnosti, které by probíhající výkon dohledu podle uvedeného ustanovení zákona o státním zastupitelství skýtal.
IV.
Posouzení opodstatněnosti ústavní stížnosti proti napadenému příkazu
12. K tvrzenému zásahu do základních práv stěžovatele Ústavní soud připomíná závěry své judikatury, podle nichž kasační zásah do probíhajícího řízení má místo pouze při zjevném porušení kogentních ustanovení podústavního práva, kdy se postup orgánů činných v trestním řízení vymyká ústavnímu, ev. zákonnému, procesně právnímu rámci, a jím založené vady, případně jejich důsledky, nelze v soustavě orgánů činných v trestním řízení, zejména obecných soudů, v následujících fázích trestního řízení již nikterak odstranit (srov. usnesení ze dne 28. 8. 2012 sp. zn. I. ÚS 2532/12 nebo ze dne 16. 3. 2006 sp. zn. III. ÚS 674/05). Tento přístup Ústavního soudu vůči meritornímu přezkumu přípravného řízení trestního je průmětem zásady subsidiarity ústavní stížnosti, která je v těchto případech prostředkem ultima ratio (srov. usnesení ze dne 24. 11. 2020 sp. zn. III. ÚS 4126/18). Nadměrné formalizování počáteční fáze řízení může znemožnit účel celého trestního řízení. To však na druhou stranu vyvažuje přísné dodržení požadavků na správnost a důvodnost příslušného rozhodnutí (např. usnesení ze dne 15. 5. 2014 sp. zn. I. ÚS 3279/13).
13. Ústavní konformitou provádění domovních prohlídek a prohlídek jiných prostor a pozemků (dále jen "domovní prohlídka") se Ústavní soud zabýval již mnohokrát. Provedení domovní prohlídky musí projít přes tzv. třístupňovou kontrolu policejního orgánu, státního zástupce a soudu [srov. nález ze dne 7. 5. 2014 sp. zn. Pl. ÚS 47/13 (N 76/73 SbNU 351)], jež ústí k případnému vydání soudního příkazu k domovní prohlídce. Při vydávání příkazu musí soud, jako garant ochrany základních práv a svobod (čl. 4 Ústavy), přezkoumatelným způsobem odůvodnit, z jakých skutkových a právních okolností lze dovodit důvodnost vyřčeného podezření, přiměřenost provedení prohlídky a její nezbytnost (nenahraditelnost) pro naplnění cíle trestního řízení. Je-li zároveň prohlídka prováděna jako tzv. neopakovatelný či neodkladný úkon, musí soud rovněž odůvodnit nezbytnost této její povahy [např. nález ze dne 28. 11. 2013 sp. zn. I. ÚS 2787/13 (N 205/71 SbNU 417)]. Ústavní soud ve své judikatuře formuluje závěr, že soud je v takové situaci obvykle omezen kombinací časových parametrů běžícího trestního řízení [srov. nález ze dne 16. 5. 2012 sp. zn. I. ÚS 515/12 (N 106/65 SbNU 451)] a stručných a fragmentárních informací, jejichž důkladná ověřitelnost je v dané fázi za hranicí možností orgánů činných v trestním řízení [srov. nález ze dne 14. 11. 2012 sp. zn. IV. ÚS 2227/12 (N 189/67 SbNU 271)]. Na vydávané příkazy k domovním prohlídkám (prohlídkám jiných prostor a pozemků) tedy není kladen takový důraz jako na jiná soudní rozhodnutí, neboť tím by často byl popřen účel daného úkonu (srov. usnesení ze dne 16. 6. 2020 sp. zn. IV. ÚS 1263/19). Z obsahu příkazu musí být zejména patrné, že soud se s klíčovými okolnostmi seznámil a dospěl k závěru o nezbytnosti provedení prohlídky [srov. nález sp. zn. Pl. ÚS 47/13, usnesení ze dne 10. 9. 2013 sp. zn. III. ÚS 2165/13 nebo ze dne 6. 2. 2014 sp. zn. III. ÚS 2667/13].
14. V posuzované věci Ústavní soud konstatuje, že domovní prohlídky proběhly na základě řádně odůvodněného soudního příkazu (v souladu s čl. 12 odst. 2 Listiny). K požadavku odůvodněnosti příkazu k domovní prohlídce Ústavní soud ve své judikatuře uvádí, že v něm musí být uloženo provedení domovní prohlídky, popsán byt nebo jiný prostor sloužící k bydlení včetně prostor k nim náležejících tak, aby nemohlo dojít k záměně, a určen též rozsah prováděné prohlídky. Dále zde musí být uveden účel prohlídky a poukázáno na povinnost majitele nebo nájemce či jiného uživatele strpět předmětnou prohlídku (§85a odst. 1 trestního řádu) včetně poučení o možnosti překonat odpor nebo vytvořenou překážku (§85a odst. 2 trestního řádu) [srov. nález ze dne 1. 11. 2006 sp. zn. II. ÚS 362/06 (N 200/43 SbNU 239)].
15. Napadený příkaz okresního soudu obsahuje nezbytné zákonem stanovené požadavky a dostatečné odůvodnění. Kromě obecných náležitostí o uložení provedení prohlídky zahrnuje označení nemovitých věcí (upřesnění jejich součástí), rozsah prováděné prohlídky i její účel. Vyplývá z něj, že prohlídkou může dojít k dalším skutkovým zjištěním, jež mohou osvětlit vyšetřovanou věc, neboť je dán důvodný předpoklad, že se v předmětných prostorách nacházejí věci v příkazu podrobně specifikované, které by mohly být podstatné pro trestní řízení. V příkazu okresního soudu je odůvodněno také to, proč bylo nutno prohlídku provést jako neodkladný úkon podle §158 odst. 3 písm. i) trestního řádu za splnění podmínek uvedených v §160 odst. 4 trestního řádu. Ústavní soud dospěl k závěru, že příkaz okresního soudu není neústavní, neboť je srozumitelný, určitý a dostatečně odůvodněný.
16. Je-li domovní prohlídka nařízena ve fázi před zahájením trestního stíhání jako neodkladný nebo neopakovatelný úkon ve smyslu §160 odst. 4 trestního řádu, jde v takovém případě o zvlášť závažný zásah do ústavně zaručeného práva na nedotknutelnost obydlí, a proto také rozhodnutí, na jehož základě má být takový úkon proveden, musí být i z tohoto hlediska zvláštní závažnosti přiměřeně a dostatečně odůvodněno. Z příkazu by v takovém případě měly být, alespoň v (minimálním) nezbytném rozsahu, seznatelné důvody, pro které soud považoval daný úkon za neodkladný nebo neopakovatelný (srov. nález ze dne 25. 8. 2008 sp. zn. IV. ÚS 1780/07). Stěžovatel se mýlí, vytýká-li, že napadený příkaz uvádí, že prohlídka bude provedena jako neodkladný a neopakovatelný úkon jen formálně, a nevymezuje přesvědčivý a konkrétní důvod, proč by ve skutečnosti o neodkladný a neopakovatelný úkon mělo jít. Ústavní soud zjistil, že okresní soud související odůvodnění situoval do relativně obecné roviny, nicméně i z něj lze seznat, v čem neodkladnost předmětného úkonu ve smyslu §160 odst. 4 trestního řádu po skutkové stránce spočívá, tj. že hrozí přemístění či zničení důkazního materiálu významného z hlediska prověřované věci, který se v prostorách nachází. Tyto důvody jsou nadto z okolností případu zřejmé [srov. usnesení ze dne 28. 2. 2008 sp. zn. III. ÚS 1578/07, ze dne 9. 6. 2009 sp. zn. IV. ÚS 349/09, ze dne 13. 11. 2012 sp. zn. I. ÚS 3906/12 a ze dne 15. 1. 2013 sp. zn. IV. ÚS 3414/12, dále též mutatis mutandis nález ze dne 7. 5. 2014 sp. zn. Pl. ÚS 47/13 (N 76/73 SbNU 351)].
17. Exces (rozpor s judikaturou Ústavního soudu, na kterou poukazuje stěžovatel) nepředstavuje ani skutečnost, že státní zástupce okresního státního zastupitelství nenavrhl vydání příkazu k provedení domovní prohlídky dříve. Policejní orgán v období po podání předmětných vysvětlení objasňoval a prověřoval skutečnosti nasvědčující tomu, že byl spáchán uvedený trestný čin, což zahrnovalo též sledování pohybu stěžovatele a míst, kde měl drogu prodávat. Z této prověřované trestné činnosti je kontextuálně objektivně zřejmé, proč byla prohlídka předmětných prostor nařízena jako úkon neodkladný a neopakovatelný, neboť zde bylo riziko důkazní koluze, byl-li by nejprve tento podezřelý obviněn, a tedy i vyrozuměn o tom, že je předmětem zájmu orgánů činných v trestním řízení. Dlužno zmínit, že prohlídku za neodkladný a neopakovatelný úkon označují též protokoly vyhotovené policejním orgánem.
18. Ačkoliv lze jakoukoliv prohlídku prováděnou orgánem činným v trestním řízení vnímat jako rušivý zásah do nedotknutelnosti obydlí, v posuzované věci Ústavní soud po přezkumu napadeného příkazu okresního soudu dospěl k závěru, že jím nedošlo k neústavnímu zásahu do základních práv a svobod stěžovatele.
19. Z výše uvedených důvodů Ústavní soud mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků odmítl ústavní stížnost zčásti jako nepřípustnou podle §43 odst. 1 písm. e) zákona o Ústavním soudu a zčásti jako zjevně neopodstatněnou podle §43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 10. května 2022
Josef Fiala v. r.
předseda senátu