ECLI:CZ:US:2023:2.US.2419.23.1
sp. zn. II. ÚS 2419/23
Usnesení
Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Tomáše Lichovníka a soudců Jana Svatoně (soudce zpravodaje) a Davida Uhlíře o ústavní stížnosti stěžovatelky P. H., zastoupené JUDr. Reném Příhodou, Ph.D., advokátem, sídlem Škroupova 471, Hradec Králové, proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 3. července 2023 č. j. 28 Co 228/2023-1042 a usnesení Obvodního soudu pro Prahu 9 ze dne 2. června 2023 č. j. 6 P 81/2023-1006, za účasti Městského soudu v Praze a Obvodního soudu pro Prahu 9, jako účastníků řízení, a nezletilého O. B., V. H., a M. B., jako vedlejších účastníků řízení, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
I.
Skutkové okolnosti posuzované věci a obsah napadených rozhodnutí
1. Stěžovatelka (dále též "babička") se ústavní stížností podle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy České republiky (dále jen "Ústava") a §72 a násl. zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), domáhá zrušení výše uvedených soudních rozhodnutí s tvrzením, že jimi byla porušena její práva podle čl. 32 odst. 1 a čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina"), jakož i podle čl. 8 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod a čl. 5 a čl. 16 Úmluvy o právech dítěte.
2. Z ústavní stížnosti a jejích příloh se podává, že pravomocným rozsudkem byl upraven styk 2. vedlejší účastnice (dále též "matka") s nezletilým tak, že matka je oprávněna se s ním stýkat každý sudý týden v kalendářním roce ve středu od 10 hodin do 11 hodin v zařízení pro asistované styky Mandala a každý lichý týden v kalendářním roce v zařízení pro asistované styky Prodialog, vždy v pondělí po dobu jedné hodiny podle volné kapacity tohoto zařízení, rovněž byl upraven styk nezletilého s babičkou tak, že babička je oprávněna se s ním stýkat po dobu tří měsíců od právní moci předmětného rozsudku každou druhou sobotu od 14 hodin do 16 hodin za přítomnosti 3. vedlejšího účastníka (dále též "otec"), po dobu dalších třech měsíců každou druhou sobotu od 14 hodin do 18 hodin bez přítomnosti otce a nadále každou druhou sobotu od 9 hodin do 17 hodin bez přítomnosti otce s tím, že nezletilého převezme a předá v místě bydliště otce a otec bude povinen syna na styk řádně připravit.
3. Obvodní soud pro Prahu 9 (dále jen "obvodní soud") napadeným usnesením vyhověl návrhu otce na vydání předběžného opatření a nařídil, že babička je oprávněna se stýkat s nezletilým každou sudou sobotu od 14 hodin do 16 hodin za přítomnosti otce, a to tak, že k započetí i ukončení styku dojde na místě vybraném otcem a sděleném babičce nejpozději 2 dny před započetím styku. Zároveň byl nezletilému pro řízení o návrhu otce na nařízení předběžného opatření jmenován opatrovník.
4. K odvolání stěžovatelky rozhodl Městský soud v Praze (dále jen "městský soud") napadeným usnesením, že se usnesení obvodního soudu potvrzuje. Městský soud zejména shledal, že je zcela nepochybné, že nezletilý se v době, kdy měl probíhat jeho styk s babičkou bez přítomnosti otce, stýkal i s matkou; proto za situace, kdy matce byl stanoven se synem pouze asistovaný styk, obcházejí babička i matka soudem stanovenou úpravu styku babičky s nezletilým. Přes vědomost soudní úpravy styku babička neobjektivně straní matce, nedbá soudních rozhodnutí, porušila je a snaží se jí upravený styk s nezletilým bez přítomnosti otce zneužívat ve prospěch matky, čímž zcela maří účel soudních rozhodnutí o úpravě styku; rozsudky se tak míjí účinkem a nezletilému, v jehož prospěch byly vydány, není fakticky poskytována ochrana jeho práv, která mu měla být rozsudky zajištěna. Je patrno, že babička jednala v úmyslu porušit a obejít úpravu styku s nezletilým stanovenou pravomocným rozsudkem, pročež je nutno nařídit předmětné předběžné opatření.
II.
Argumentace stěžovatelky
5. Stěžovatelka zejména namítá, že jediné, čím se měla "provinit" bylo, že jednou, během jejího kontaktu s nezletilým umožnila matce, aby (pod jejím profesionálním dohledem) si hrála s nezletilým synem ve veřejné herně, což matce u 3 a půl letého syna nebylo přes 1 rok soudy umožněno. Stěžovatelka uvádí, že si nezletilý i matka společné setkání užili a nezletilý byl vrácen otci řádně a včas. Stěžovatelka vycházela z právního názoru jejího právního zástupce, že pokud má matka stanoveno právo styku, nikoliv omezení styku a u jejího kontaktu s nezletilým nebylo stanoveno omezení, se kterými osobami se může stýkat, nemůže setkání vést k vydání předběžného opatření vůči stěžovatelce. Podle stěžovatelky nelze vydat předběžné opatření na zákaz styku stěžovatelky s nezletilým bez přítomnosti otce a jeho omezení na pouhé 2 hodiny jen na základě toho, že se matka jedinkrát setkala se stěžovatelkou v době, kdy byla s nezletilým. Navíc je stěžovatelka zdravotní sestrou, dlouholetou konzultantkou v oblasti sociální a zdravotní péče, tedy matka byla de facto po celou dobu s nezletilým pod dohledem odborné osoby.
III.
Procesní předpoklady řízení před Ústavním soudem
6. Ústavní soud posoudil splnění procesních předpokladů řízení. Dospěl k závěru, že ústavní stížnost byla podána včas oprávněnou stěžovatelkou, která byla účastnicí řízení, ve kterých byla vydána rozhodnutí napadená ústavní stížností. Ústavní soud je k jejímu projednání příslušný. Stěžovatelka je právně zastoupena v souladu s §29 až 31 zákona o Ústavním soudu a její ústavní stížnost je přípustná (§75 odst. 1 téhož zákona a contrario), neboť vyčerpala všechny zákonné procesní prostředky k ochraně svého práva.
IV.
Posouzení opodstatněnosti ústavní stížnosti
7. Ústavní soud je soudním orgánem ochrany ústavnosti (čl. 83 Ústavy), který stojí mimo soustavu soudů (čl. 91 odst. 1 Ústavy). Vzhledem k tomu jej nelze, vykonává-li svoji pravomoc tak, že podle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy rozhoduje o ústavní stížnosti proti pravomocnému soudnímu rozhodnutí, považovat za další, "superrevizní" instanci v systému obecné justice, oprávněnou vlastním rozhodováním (nepřímo) nahrazovat rozhodování soudů. Úkolem Ústavního soudu je "toliko" přezkoumat ústavnost soudních rozhodnutí, jakož i řízení, které jejich vydání předcházelo. Proto vedení řízení, zjišťování a hodnocení skutkového stavu, výklad podústavního práva a jeho použití na jednotlivý případ je v zásadě věcí soudů, a o zásahu Ústavního soudu do jejich rozhodovací činnosti lze uvažovat za situace, kdy je jejich rozhodování stiženo vadami, které mají za následek porušení ústavnosti (tzv. kvalifikované vady); o jaké vady jde, lze zjistit z judikatury Ústavního soudu.
8. Proces interpretace a aplikace podústavního práva pak bývá stižen takovouto kvalifikovanou vadou zpravidla tehdy, nezohlední-li obecné soudy správně (či vůbec) dopad některého ústavně zaručeného základního práva (svobody) na posuzovanou věc, nebo se dopustí - z hlediska řádně vedeného soudního řízení - neakceptovatelné "libovůle", spočívající buď v nerespektování jednoznačně znějící kogentní normy, nebo ve zjevném a neodůvodněném vybočení ze standardů výkladu, jenž je v soudní praxi podáván, resp. který odpovídá všeobecně přijímanému (doktrinálnímu) chápání dotčených právních institutů [srov. např. nález ze dne 25. 9. 2007 sp. zn. Pl. ÚS 85/06 (N 148/46 SbNU 471)].
9. Ke způsobilosti předběžného opatření (jako opatření prozatímní povahy) zasáhnout do základních práv a svobod účastníků řízení se Ústavní soud v rozhodovací praxi vyjádřil tak, že tuto způsobilost obecně vyloučit nelze; je však třeba zdůraznit, že předběžná opatření zpravidla nedosahují takové intenzity, aby mohla zasáhnout do ústavně zaručených práv jedné či druhé strany, neboť při rozhodování o nařízení předběžného opatření se nerozhoduje o právech a povinnostech účastníků s konečnou platností, nýbrž jde o opatření dočasného charakteru, jímž není prejudikován konečný výsledek sporu. Jeho účelem je zatímní úprava práv a povinností, která nevylučuje, že ochrana práv dotčenému účastníku bude posléze poskytnuta konečným rozhodnutím ve věci [srov. např. nález ze dne 14. 9. 1994 sp. zn. IV. ÚS 43/94 (N 41/2 SbNU 27), usnesení ze dne 29. 3. 2000 sp. zn. IV. ÚS 488/99, ze dne 8. 11. 2000 sp. zn. IV. ÚS 115/2000, ze dne 14. 6. 2007 sp. zn. II. ÚS 44/06 a mnohá další]. Ústavní soud se tedy zpravidla necítí oprávněn zasahovat do rozhodnutí o předběžných opatřeních, neboť jde o rozhodnutí, která do práv a povinností účastníků zasahují nikoli konečným způsobem, nýbrž jde o opatření, jejichž trvání je zásadně časově omezeno.
10. Ústavní soud vychází z názoru, že posouzení podmínek pro vydání, popř. trvání předběžného opatření je věcí obecného soudu, neboť závisí na konkrétních okolnostech případu [srov. nálezy ze dne 10. 11. 1999 sp. zn. II. ÚS 221/98 (N 158/16 SbNU 171) nebo ze dne 21. 11. 2001 sp. zn. IV. ÚS 189/01 (N 178/24 SbNU 327), a usnesení ze dne 3. 3. 2011 sp. zn. III. ÚS 3365/10, ze dne 28. 6. 2012 sp. zn. II. ÚS 2010/12 nebo ze dne 27. 3. 2014 sp. zn. III. ÚS 909/14]. Ústavnímu soudu tedy z hlediska ústavněprávního zásadně nepřísluší přehodnocovat názor obecných soudů o důvodnosti návrhu na vydání předběžného opatření. Ústavní soud v rámci tzv. omezeného testu ústavnosti je povolán toliko ověřit, zda rozhodnutí o návrhu na vydání předběžného opatření mělo zákonný podklad (čl. 2 odst. 2 Listiny), bylo vydáno příslušným orgánem (čl. 38 odst. 1 Listiny) a současně nebylo projevem svévole ve smyslu čl. 1 Ústavy a čl. 2 odst. 2 a 3 Listiny [viz např. nález ze dne 10. 11. 1999 sp. zn. II. ÚS 221/98 (N 158/16 SbNU 171), usnesení ze dne 5. 2. 2013 sp. zn. III. ÚS 155/13 nebo ze dne 9. 3. 2015 sp. zn. I. ÚS 641/15].
11. V posuzované věci neshledal Ústavní soud v postupu a v rozhodnutí obecných soudů žádné kvalifikované pochybení, jež by mohlo být z hledisek výše uvedených shledáno porušením tvrzených základních práv stěžovatelky a jež by mělo vést ke kasaci napadených rozhodnutí. Ústavní soud v odůvodnění napadených usnesení neshledal žádné extrémní vybočení z výkladových pravidel s ústavní relevancí. Závěry obecných soudů jsou řádně odůvodněné, jasné, rozumné a logické, jak vyžaduje judikatura Ústavního soudu [viz např. nález ze dne 27. 3. 2012 sp. zn. IV. ÚS 3441/11 (N 61/64 SbNU 723)].
12. Nelze též přehlédnout, že vydání předběžného opatření za dané skutkové situace je rozhodnutím jak dočasným, tak současně nezbytným. Ústavní soud shledal závěry zejména městského soudu v nyní posuzované věci ústavě souladnými (sub 4 a zejména obsah napadeného usnesení městského soudu), neboť byla prokázána naléhavost zatímní úpravy poměrů účastníků, a tato úprava je v zájmu nezletilého. Za skutkové situace zjištěné obecnými soudy nelze rozsah styku babičky s nezletilým shledat neústavním. Ústavní soud pro úplnost dodává, že odmítnutí této ústavní stížnosti nijak nepředjímá další rozhodování soudů o úpravě výkonu rodičovských (a prarodičovských) práv a povinností.
13. Ústavní soud posoudil ústavní stížnost z hlediska kompetencí daných mu Ústavou, tj. z pozice soudního orgánu ochrany ústavnosti. Protože ze shora uvedených důvodů nezjistil namítané porušení základních práv stěžovatelky (viz sub 1), mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků odmítl ústavní stížnost stěžovatelky podle §43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu jako návrh zjevně neopodstatněný.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 11. října 2023
Tomáš Lichovník, v. r.
předseda senátu