ECLI:CZ:US:2024:1.US.3427.23.1
sp. zn. I. ÚS 3427/23
Usnesení
Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Jana Wintra a soudců Jaromíra Jirsy a Pavla Šámala (soudce zpravodaje) o ústavní stížnosti stěžovatelky obchodní společnosti A, zastoupené JUDr. Martinem Abrahamem, advokátem, sídlem Pernerova 676/51, Praha 8 - Karlín, proti usnesení Obvodního soudu pro Prahu 1 ze dne 8. září 2023 sp. zn. 43 Nt 2860/2023, usnesení Policie České republiky, Národní centrály proti organizovanému zločinu, Služby kriminální policie a vyšetřování, Sekce zločineckých struktur, ze dne 1. srpna 2023 č. j. NCOZ-1847-184/TČ-2023-411400-H, ve znění opravného usnesení ze dne 8. srpna 2023 č. j. NCOZ-1847-189/TČ-2023-411400-H, a vyrozumění Policie České republiky, Národní centrály proti organizovanému zločinu, Služby kriminální policie a vyšetřování, Sekce zločineckých struktur, ze dne 1. listopadu 2023 č. j. NCOZ-1847-239/TČ-2023-411400-H, za účasti Obvodního soud pro Prahu 1 a Policie České republiky, Národní centrály proti organizovanému zločinu, Služby kriminální policie a vyšetřování, Sekce zločineckých struktur, P.O. Box 41/NCOZ, Praha 5 - Zbraslav, jako účastníků řízení, a Obvodního státního zastupitelství pro Prahu 1, jako vedlejšího účastníka řízení, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
I.
Skutkové okolnosti případu a obsah napadených rozhodnutí
1. Ústavní stížností podle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy České republiky (dále jen "Ústava") a §72 a násl. zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), se stěžovatel domáhá zrušení v záhlaví označených rozhodnutí s tvrzením, že jimi došlo k porušení jeho ústavně zaručených základních práv a svobod zakotvených v čl. 11 odst. 1, čl. 36 odst. 1, čl. 37 odst. 3 a čl. 40 odst. 3 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina").
2. Z ústavní stížnosti a předložených podkladů se podává, že policejní orgán Policie České republiky, Národní centrály proti organizovanému zločinu, Služby kriminální policie a vyšetřování, Sekce zločineckých struktur (dále jen "policejní orgán"), prověřuje pod č. j. NCOZ-1847-3/TČ-2023-411400 na základě trestního oznámení Finančně analytického úřadu ze dne 1. 3. 2023 (které upozornilo na podezřelé transakce na účtech stěžovatelky) podezření ze spáchání zločinu legalizace výnosů z trestné činnosti podle §216 odst. 2, odst. 4 písm. a), odst. 5 písm. b), písm. c) zákona č. 40/2009 Sb., trestní zákoník. Usnesením policejního orgánu ze dne 3. 3. 2023 č. j. NCOZ-1847-6/TČ-2023-411400-H bylo rozhodnuto, po předchozím souhlasu státní zástupkyně Obvodního státního zastupitelství pro Prahu 1, o zajištění peněžních prostředků stěžovatelky na jejím bankovním účtu vedeném u Komerční banky, a. s., ve výši 11 351 889,97 USD.
3. V záhlaví specifikovaným usnesením policejního orgánu ze dne 1. 8. 2023 (ve znění opravného usnesení ze dne 8. 8. 2023) byla podle §79f odst. 2 zákona č. 141/1961 Sb., o trestním řízení soudním (trestní řád), ve znění pozdějších předpisů, ve spojení s §79f odst. 3 trestního řádu zamítnuta žádost stěžovatelky o zrušení zajištění daných peněžních prostředků, neboť nepominuly důvody, pro které byly peněžní prostředky zajištěny.
4. Stížnost stěžovatelky proti posledně zmíněnému usnesení policejního orgánu Obvodní soud pro Prahu 1 (dále jen "obvodní soud") napadeným usnesením podle §146a odst. 1 písm. d) trestního řádu jako nedůvodnou zamítl. Po přezkoumání věci shledal, že postup policejního orgánu je oprávněný a zákonný, neboť existuje důvodné podezření, že v daném případě došlo ke spáchání vytýkaného jednání.
5. Shora označeným vyrozuměním policejního orgánu ze dne 1. 11. 2023 bylo s odkazem na §65 odst. 2 trestního řádu stěžovatelce sděleno, že byla zamítnuta její žádost o nahlédnutí do předmětného trestního spisu.
II.
Argumentace stěžovatelky
6. Stěžovatelka v obsáhlé ústavní stížnosti po podrobném popisu své obchodní činnosti, obchodních vztahů se společnostmi zapojenými do obchodního řetězce a po rekapitulaci dosavadního průběhu trestního řízení opětovně uvádí, že není pravdou, že její činnost je fiktivní a nerealizovatelná a že na jejím základě měly být legalizovány finanční prostředky získané trestnou činností od zdrojové společnosti D. Totožně jako ve stížnosti proti shora označenému usnesení policejního orgánu tvrdí, že její činnost je skutečná, že disponuje skutečnými a dostatečnými skladovacími prostory, má odborně způsobilé zaměstnance a vývoz zboží provádí legálně na základě exportní licence společnosti B. Znovu poukazuje na to, že předmětem obchodu je přesný, skutečný a zdokumentovaný počet termovizní techniky a techniky pro noční vidění (noktovizorů), jejichž konečným zákazníkem jsou ozbrojené složky Ukrajiny, a že policejnímu orgánu doložila veškeré transakce mezi jednotlivými společnostmi zapojenými do dodavatelského řetězce, které prokazují pohyb zboží od jeho výrobce až ke koncovému uživateli na Ukrajině. Má za to, že jediné, čím je zajištění odůvodňováno, je podezření na údajnou trestnou činnost na Ukrajině, avšak usnesení policejního orgánu o zajištění podle ní žádnou konkretizaci trestné činnosti na Ukrajině neobsahuje. Je přesvědčena, že všechny důvody policejního orgánu pro zajištění peněžních prostředků vyvrátila a že příslušné orgány činné v trestním řízení se s její argumentací nijak nevypořádaly. K tomu odkazuje na nález Ústavního soudu ze dne 22. 5. 2023 sp. zn. III. ÚS 927/23 (všechna rozhodnutí Ústavního soudu jsou dostupná na http://nalus.usoud.cz). Trvání zajištění považuje za nezákonné, a to i z toho důvodu, že obvodní soud v usnesení o její stížnosti proti zamítnutí žádosti o uvolnění peněžních prostředků uvádí nové důvody pro další trvání zajištění, které policejní orgán ve svém usnesení neuvedl.
7. V další části ústavní stížnosti stěžovatelka konstatuje, že požádala o nahlédnutí do předmětného spisu vedeného policejním orgánem, neboť nemá možnost seznámit se přímo se skutečnými důvody zajištění a disponuje pouze neurčitými skutečnostmi uvedenými v rozhodnutích policejního orgánu a obvodního soudu.
III.
Procesní předpoklady řízení před Ústavním soudem
8. Ústavní soud posoudil splnění procesních předpokladů řízení. Shledal, že ústavní stížnost byla podána včas oprávněnou stěžovatelkou, která byla účastnicí řízení, v němž byla vydána rozhodnutí napadená v ústavní stížnosti. Ústavní soud je k jejímu projednání příslušný, a to s výjimkou návrhu na zrušení v záhlaví specifikovaného vyrozumění policejního orgánu ze dne 1. 11. 2023, kterým byla zamítnuta žádost stěžovatelky o nahlédnutí do předmětného trestního spisu, a to z hlediska subsidiarity ústavní stížnosti. Ta se po formální stránce projevuje v požadavku předchozího vyčerpání všech procesních prostředků, které právní řád stěžovateli k ochraně jeho práva poskytuje (§75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu), a po stránce materiální v požadavku, aby Ústavní soud zasahoval na ochranu ústavně zaručených základních práv a svobod až v okamžiku, kdy ostatní orgány veřejné moci nejsou schopny protiústavní stav napravit. Stěžovatelka netvrdila ani neprokázala, že by se před podáním ústavní stížnosti proti zmíněnému vyrozumění obrátila na příslušné státní zastupitelství s žádostí o přezkoumání závažnosti důvodů odepření nahlédnutí do spisu, nevyčerpala tak procesní prostředek ve smyslu §75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu, což činí její ústavní stížnost v této části nepřípustnou (srov. např. usnesení Ústavního soudu ze dne 16. 5. 2023 sp. zn. I. ÚS 1053/23).
9. Stěžovatelka je právně zastoupena v souladu s §29 až 31 zákona o Ústavním soudu. Její ústavní stížnost proti v záhlaví specifikovaným usnesením policejního orgánu a obvodního soudu je přípustná (§75 odst. 1 téhož zákona a contrario), neboť vyčerpala všechny zákonné procesní prostředky k ochraně svého práva.
IV.
Posouzení opodstatněnosti ústavní stížnosti
10. Ústavní soud je podle čl. 83 Ústavy soudním orgánem ochrany ústavnosti a tuto svoji pravomoc vykonává mimo jiné tím, že podle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy rozhoduje o ústavní stížnosti proti pravomocnému rozhodnutí a jinému zásahu orgánů veřejné moci do ústavně zaručených základních práv a svobod [srov. též §72 odst. 1 písm. a) zákona o Ústavním soudu]. Není součástí soustavy soudů (čl. 91 odst. 1 Ústavy), není jim instančně nadřízen, a nezasahuje do rozhodovací činnosti soudů vždy, když došlo k porušení "běžné zákonnosti nebo k jiným nesprávnostem", ale až tehdy, představuje-li takové porušení zároveň porušení ústavně zaručeného základního práva nebo svobody [srov. např. nález Ústavního soudu ze dne 25. 1. 1995 sp. zn. II. ÚS 45/94 (N 5/3 SbNU 17)]. V řízení o ústavní stížnosti tedy není sama o sobě významná námitka "nesprávnosti" napadeného rozhodnutí, a není rozhodné, je-li dovozována z hmotného či procesního (podústavního) práva.
11. Ve vztahu k nyní posuzované věci Ústavní soud připomíná svou ustálenou judikaturu zdůrazňující zásadu subsidiarity přezkumu rozhodnutí či jiných zásahů orgánů veřejné moci Ústavním soudem a související zásadu zdrženlivosti v zasahování do činnosti ostatních orgánů veřejné moci. Zmíněné zásady se specificky projevují též při posuzování ústavních stížností brojících proti rozhodnutím a zásahům orgánů veřejné moci učiněným v průběhu přípravného řízení trestního. Možnost zásahu Ústavního soudu do přípravného řízení v trestním procesu je nutno vykládat přísně restriktivním způsobem. Ústavní soud se takto cítí být povolán korigovat pouze takové excesy, jež jsou výrazem svévole či libovůle orgánů činných v trestním řízení. Přípravné řízení trestní prakticky neustále podléhá kontrole státního zastupitelství. Ingerenci Ústavního soudu do rozhodovací činnosti orgánů činných v trestním řízení je tak v přípravném řízení třeba považovat za zásadně nepřípustnou a možnost jejího uplatnění vykládat restriktivně. Kasační intervence má své místo pouze v případech zjevného porušení kogentních ustanovení tzv. podústavního práva, kdy se postup orgánů činných v trestním řízení vymyká ústavnímu, resp. zákonnému procesněprávnímu rámci, a jím založené vady, případně jejich důsledky, nelze v soustavě orgánů činných v trestním řízení, zejména obecných soudů, již nikterak odstranit (srov. např. usnesení Ústavního soudu ze dne 25. 1. 2006 sp. zn. III. ÚS 674/05, ze dne 5. 12. 2017 sp. zn. III. ÚS 2597/16 aj.).
12. Majetkové zajišťovací instituty upravené v ustanovení §79 a násl. trestního řádu Ústavní soud obecně považuje [srov. nález ze dne 13. 8. 2015 sp. zn. III. ÚS 3647/14 (N 147/78 SbNU 275)] za opatření zasahující do základního práva na pokojné užívání majetku, na něž se vztahuje ochrana čl. 11 Listiny. Zároveň však ve své judikatuře připomíná, že jde o prostředek pouze dočasný, svou povahou zatímní a zajišťovací, nepředstavující konečné rozhodnutí ve věci. Při posouzení ústavnosti dočasných majetkových zajišťovacích institutů přitom Ústavní soud vychází ze smyslu a účelu těchto opatření, jímž je náležité zjištění trestných činů a spravedlivé potrestání pachatelů, jakož i snaha v co nejvyšší možné míře eliminovat škodu způsobenou případnou trestnou činností [srov. např. nález ze dne 2. 12. 2013 sp. zn. I. ÚS 2485/13 (N 206/71 SbNU 429), usnesení ze dne 1. 7. 2004 sp. zn. III. ÚS 125/04].
13. Pro přezkoumávání rozhodnutí o použití dočasných majetkových zajišťovacích institutů Ústavní soud ve své rozhodovací praxi stanovil požadavky, jež jsou na taková rozhodnutí kladena z pohledu ústavněprávního. Rozhodnutí musí mít zákonný podklad (čl. 2 odst. 2 Listiny), musí být vydáno příslušným orgánem (čl. 38 odst. 1 Listiny) a nemůže být projevem svévole (čl. 1 odst. 1 Ústavy a čl. 2 odst. 2 Listiny), což znamená, že vyvozené závěry o naplnění podmínek uvedených v příslušných ustanoveních trestního řádu nemohou být ve zřejmém nesouladu se zjištěnými skutkovými okolnostmi, jež jsou orgánům činným v trestním řízení k dispozici (srov. usnesení Ústavního soudu ze dne 23. 10. 2003 sp. zn. IV. ÚS 379/03). Jsou-li tyto požadavky dodrženy, a zásah státu respektuje přiměřenou (spravedlivou) rovnováhu mezi požadavkem obecného zájmu společnosti, který je zásahem sledován, a požadavkem na ochranu základních práv jednotlivce, Ústavní soud nepovažuje zajištění majetku za neústavní zásah do vlastnických práv dotčeného subjektu (srov. usnesení Ústavního soudu ze dne 28. 7. 2004 sp. zn. I. ÚS 554/03, ze dne 21. 5. 2019 sp. zn. I. ÚS 700/19 nebo ze dne 18. 5. 2021 sp. zn. II. ÚS 903/21).
14. V posuzované věci uvedené závěry platí o to více, že se trestní řízení nachází dosud ve stadiu přípravného řízení, pročež možnosti zásahu Ústavního soudu proti rozhodnutím vydávaným v jeho průběhu jsou omezeny jen na nejzávažnější vady, které jsou později neodstranitelné a představují pro stěžovatele citelnou a nezhojitelnou újmu [srov. nález ze dne 16. 9. 2010 sp. zn. III. ÚS 3221/09 (N 197/58 SbNU 741) a usnesení ze dne 5. 2. 2004 sp. zn. III. ÚS 554/03 (U 4/32 SbNU 467)].
15. V daném případě policejní orgán prověřuje podezření ze spáchání zločinu legalizace výnosů z trestné činnosti podle §216 odst. 2, odst. 4 písm. a), odst. 5 písm. b), c) trestního zákoníku, kterého se mohli dopustit podezřelí M. B., P. Š., A. D., R. K. a další dosud neustanovené osoby tím, že se prostřednictvím vzájemně participujících či jimi fakticky ovládaných společností A, B (stěžovatelka), C a D, mají podílet na legalizaci výnosů z trestné činnosti na území České republiky za účelem vyvést a následně zlegalizovat ukrajinské veřejné finanční prostředky za užití předstíraného nákupu nezjištěného počtu kusů noktovizorů dodaných společností B, jež není schopna realizovat provozně ekonomickou činnost, kterou předstírá, přičemž deklaruje, že zboží z pořízených komponentů sestaví a ke kompletnímu zpracování dodá společnosti C se sídlem na Ukrajině, která za něj zaplatila celkovou částku ve výši 38 007 307,84 USD a která zastírá dosud neustanovenému vlastníkovi finančních prostředků, jímž je zřejmě ukrajinské Ministerstvo obrany, skutečnost, že byly uvedené finanční prostředky dosud nezjištěným způsobem vyvedeny.
16. Policejní orgán v odůvodnění napadeného usnesení mimo jiné konstatoval, že ve věci byla navázána mezinárodní policejní spolupráce se zahraničními úřady a že justiční orgány Ukrajiny byly požádány o právní pomoc za účelem potvrzení či vyvrácení daného podezření. Teprve až na základě odpovědi od justičního orgánu Ukrajiny bude podle policejního orgánu možné podezření potvrdit či vyvrátit. Zdůraznil přitom, že při rozhodování nelze vycházet pouze z vyjádření a listin dodaných prověřovanými společnostmi (včetně stěžovatelky), neboť tyto nemusí odpovídat realitě. K blokaci finančních prostředků stěžovatelky bylo přistoupeno z důvodu zabránění, zmaření či podstatného ztížení zajištění těchto prostředků, jako možného nástroje trestné činnosti pro případ, že by mohlo dojít k nedosažitelnosti zmíněných finančních prostředků v budoucnu.
17. Obvodní soud se po přezkoumání věci s názorem policejního orgánu ztotožnil s tím, že potřeba zajištění finančních prostředků i nadále trvá. Blíže rozvedl, že nasmlouvané zboží dosud nebylo doručeno ukrajinskému Ministerstvu obrany a že jednou z verzí policejního orgánu je možnost cyklického vyvážení menšího množství výrobků na území Ukrajiny a zpět do České republiky, neboť Celní úřad prokazatelně eviduje totéž zboží opakovaně. Poukázal na skutečnost, že Protikorupční úřad Ukrajiny prověřuje aktivity ekonomických subjektů totožných se subjekty prověřovanými v daném trestním řízení z důvodu nestandardního výběrového řízení při zadávání zakázky ze strany ukrajinského Ministerstva obrany a následného vyvedení finančních prostředků prostřednictvím společností C skrze společnosti B, a A (stěžovatelka). Na základě uvedených skutečností obvodní soud uzavřel, že dosud provedené úkony policejního orgánu jsou důvodné a přiměřené a že odpověď od justičního orgánu Ukrajiny je velmi důležitým, i když nikoli jediným, důkazem, nutným k dalšímu postupu.
18. Ústavní soud shledal, že doposud zjištěný skutkový stav opravňuje učinit závěr, že finanční prostředky na účtu stěžovatelky byly zajištěny oprávněně a v souladu se zákonnými požadavky. Napadená usnesení jsou dostatečně a logicky odůvodněna, neobsahují prvky svévole, a lze je označit za souladná s požadavky plynoucími z čl. 36 odst. 1 Listiny. Ústavní soud podotýká, že skutkový stav bude dále předmětem dokazování, neboť trestní řízení se stále nachází v přípravném řízení. Aktuálně zjištěný skutkový stav vycházející z dosud provedeného dokazování však ospravedlňuje použití institutu podle §79a trestního řádu. Omezení dispozičního práva stěžovatelky se zajištěnými finančními prostředky je tedy přiměřeným zásahem, který odpovídá ústavněprávním požadavkům, kdy primárním účelem zajištění finančních prostředků je ochrana poškozených a snaha co nejvíce eliminovat škodu způsobenou případnou trestnou činností.
19. Spatřuje-li stěžovatelka pochybení v tom, že obvodní soud ve svém usnesení blíže konkretizoval důvody pro další trvání zajištění, které policejní orgán ve svém usnesení neuvedl, nelze jí přisvědčit. Ústavní soud považuje za ústavně konformní postup, kterým stížnostní soud doplní odůvodnění nalézacího soudu či jiného orgánu činného v trestním řízení, a tím případně odstraní některé jeho nedostatky. Obvodní soud se řádně vypořádal se všemi stěžovatelčinými námitkami v míře přiměřené relevanci těchto námitek pro předmět řízení a vyložil své úvahy ohledně důkazů, které podle něj svědčí pro trvání zajištění peněžních prostředků stěžovatelky (srov. usnesení Ústavního soudu ze dne 27. 3. 2018 sp. zn. IV. ÚS 530/18). V jeho postupu Ústavní soud nespatřuje žádné znaky neústavního pochybení.
20. Nepřípadný je pak rovněž odkaz stěžovatelky na nález Ústavního soudu sp. zn. III. ÚS 927/23, ve kterém stěžovatelka v žádosti o zrušení zajištění přednesla zcela nové skutkové okolnosti, které značně zpochybnily důvodnost trvání zajištění, přičemž orgány činné v trestním řízení na tuto novou argumentaci stěžovatelky odpovídajícím způsobem nereagovaly. To však není případ nyní posuzované věci, kde orgány činné v trestní řízení řádně vysvětlily, že důvody, pro které byly peněžní prostředky stěžovatelky zajištěny, dosud nepominuly.
21. Ústavní soud posoudil ústavní stížnost z hlediska kompetencí daných mu Ústavou, tj. z pozice soudního orgánu ochrany ústavnosti (čl. 83 Ústavy), přičemž ze shora popsaných důvodů nezjistil namítané porušení základních práv stěžovatelky (viz sub 1).
22. Na základě výše uvedeného Ústavní soud mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků řízení ústavní stížnost stěžovatelky odmítl zčásti podle §43 odst. 1 písm. e) zákona o Ústavním soudu jako návrh nepřípustný (sub bod 9), a zčásti podle §43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu jako návrh zjevně neopodstatněný.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 7. února 2024
Jan Wintr v. r.
předseda senátu