ECLI:CZ:NS:2021:11.TDO.119.2021.1
sp. zn. 11 Tdo 119/2021-11622
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 25. 5. 2021 o dovoláních obviněných E. S. , narozené XY v XY, trvale bytem XY, t. č. ve výkonu trestu odnětí svobody ve Věznici Nové Sedlo, D. N. , narozené XY v XY, trvale bytem XY, t. č. ve výkonu trestu odnětí svobody ve Věznici Nové Sedlo, R. K. , rozené T., narozené XY v XY, trvale bytem XY, okres Sokolov, t. č. ve výkonu trestu odnětí svobody ve Věznici Světlá nad Sázavou, a M. H. , narozeného XY v XY, trvale bytem XY, t. č. ve výkonu trestu odnětí svobody ve Věznici Ostrov nad Ohří, proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 20. 4. 2020, č. j. 12 To 64/2019-10813, a proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 30. 6. 2020, č. j. 12 To 22/2020-10898, v trestní věci vedené u Krajského soudu v Plzni pod sp. zn. 5 T 3/2016, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. b) tr. řádu se dovolání obviněných E. S., D. N., R. K. a M. H. odmítají.
Odůvodnění:
I.
Dosavadní průběh řízení
1. Krajský soud v Plzni (dále jen „soud prvního stupně“) rozsudkem ze dne 25. 3. 2019, č. j. 5 T 3/2016-10582, uznal obviněné E. S., D. N. a R. K. vinnými ze spáchání zvlášť závažného zločinu nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle §283 odst. 1, odst. 2 písm. a), odst. 3 písm. c) tr. zákoníku a obviněného M. H. vinným ze spáchání zvlášť závažného zločinu nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle §283 odst. 1, odst. 2 písm. a), písm. b), písm. c) tr. zákoníku. Uvedených trestných činů se přitom obvinění podle skutkových zjištění soudu prvního stupně dopustili společně s dalšími obviněnými M. Š., G. B., D. V., F. R., O. T. (roz. S.) a K. P. tím, že:
v období od 6. 10. 2014 do 29. 4. 2015 jako členové organizované skupiny s vnitřní hierarchií a organizační strukturou, v níž vedoucí a organizační úlohu zastával obviněný M. Š., který plánoval a za pomoci obviněných R. K. a od 23. 3. 2015 D. N., které se řídily jeho pokyny a jako spolujezdkyně ženského pohlaví měly za úkol eliminovat nebezpečí prozrazení účelu cest a případných kontrol ze strany bezpečnostních složek, opakovaně realizoval z Polska do České republiky dovoz léku CIRRUS jako prekursoru pro výrobu pervitinu, který následně s obviněným F. R., který disponoval potřebnými znalostmi a dovednostmi, nejméně v pěti případech vyráběl, a nejméně takto vyrobený pervitin a léky CIRRUS za výhodnou cenu prodával v Karlovarském kraji od 3. 2. 2015 obviněnému M. H. a v Plzeňském kraji obviněným D. V., E. S., O. T. a K. P., kteří zajišťovali další distribuci těchto látek, odebírali je pouze od obviněného M. Š., prodávali je ve velkém množství a se značným ziskem, vytvářeli obviněnému M. Š. stálou poptávku a eliminovali možnost jeho prozrazení při kontaktu s koncovými odběrateli, přičemž obviněná G. B. se znala s obviněnými F. R., R. K., M. H., D. V. a věděla o jejich úloze ve skupině, obviněný M. H. se znal s G. B., R. K., věděl o obviněných K. P. a F. R. a úloze všech těchto obviněných, obviněná D. V. znala obviněnou G. B. a věděla o úloze obviněného F. R., obviněný F. R. znal obviněné G. B., R. K., E. S., O. T., D. N. a D. V. a věděl o jejich úloze ve skupině, obviněná E. S. znala svou sestru obviněnou O. T., znala úlohu obviněných G. B., R. K. a F. R., kterého znala osobně, obviněná O. T. znala svou sestru obviněnou E. S., obviněné D. N., F. R., G. B., R. K., obviněná D. N. znala obviněného F. R. jako tzv. vařiče ve skupině, obviněný K. P. věděl o obviněných F. R., G. B., R. K. a jejich úloze, obviněná R. K. se znala s obviněnými G. B., M. H., F. R., věděla o E. S., O. T. a K. P. a jejich úloze ve skupině, přičemž konkrétně
obviněný M. H.
v období od 3. 2. 2015 do 29. 4. 2015 na různých místech Karlovarského kraje, zejména v XY a XY kupoval pro sebe, ale především pro další distribuci od obviněného M. Š. pervitin nažloutlé či bílé barvy, a to nejméně dne 11. 2. 2015 přesně nezjištěné množství pervitinu za přesně nezjištěnou cenu 1 gram za 1 000 Kč, dne 13. 2. 2015 přesně nezjištěné množství pervitinu za 9 000 Kč, dne 17. 2. 2015 7 gramů žlutého a 1 gram bílého pervitinu za přesně nezjištěnou cenu, dne 20. 2. 2015 10,5 gramů pervitinu za 5 100 Kč, dne 26. 2. 2015 přesně nezjištěné množství pervitinu za 20 000 Kč, dne 2. 3. 2015 11 gramů pervitinu za přesně nezjištěnou cenu, dne 13. 3. 2015 přesně nezjištěné množství pervitinu za 19 500 Kč a 20 EUR, dne 31. 3. 2015 přesně nezjištěné množství pervitinu za 22 000 Kč, dne 10. 4. 2015 přesně nezjištěné množství pervitinu za 40 000 Kč, dne 15. 4. 2015 přesně nezjištěné množství pervitinu za 19 000 Kč,
nejméně takto získaný pervitin v uvedeném období zejména v XY dále prodával či poskytoval dalším osobám, opakovaně vždy 0,3 gramu pervitinu nejméně za 500 Kč P. A., nar. XY, a dalším dosud neustanoveným odběratelům, taktéž získaný pervitin předával své družce I. D., nar. XY, obviněný M. H. za účelem další distribuce dne 29. 4. 2015 ve svém bydlišti XY, ve 4 sáčcích uchovával hydrochlorid metamfetaminu - pervitin v celkovém množství 29,98 gramů s obsahem 23,17 gramů metamfetaminové báze,
kdy obviněný M. H. se tohoto jednání dopustil přesto, že byl rozsudkem Okresního soudu v Chebu č. j. 4 T 29/2012-225 ze dne 30. 8. 2012 ve spojení s usnesením Krajského soudu v Plzni sp. zn. 8 To 420/2012 ze dne 17. 10. 2012 odsouzen pro pokračující přečin nedovolená výroba a jiné nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy dle §283 odst. 1 trestního zákoníku k nepodmíněnému trestu odnětí svobody ve výměře 16 měsíců se zařazením do věznice s ostrahou, kdy trest vykonal 24. 1. 2015,
obviněná E. S.
v období od 6. 10. 2014 do 29. 4. 2015 zejména na různých místech v XY kupovala od obviněného M. Š. pro sebe a pro další distribuci pervitin nažloutlé či bílé barvy, koncem roku 2014 nakupovala asi dvakrát do měsíce přesně nezjištěné množství pervitinu a v roce 2015 nakoupila nejméně třikrát přesně nezjištěné množství pervitinu, vždy šlo o množství v rozmezí 1 až 20 gramů za cenu 800 Kč za jeden gram,
takto získaný pervitin následně společně konzumovala ve většině případů se svým bývalým přítelem M. Ch., nar. XY, svojí sestrou O. T., nar. XY, a jejím přítelem Z. Ch., nar. XY, rovněž pervitin prodala L. B., nar. XY, v množství dvou dávek po 200 Kč, neztotožněné osobě „M.“ v množství jedné tzv. lajny za 200 Kč, zdarma pervitin poskytla při společné konzumaci L. V., nar. XY, a dalším dosud neustanoveným osobám,
na přesně nezjištěném místě v XY od obviněného M. Š. za účelem další distribuce koupila v období od 21. 11. 2014 do 23. 11. 2014 500 krabiček léku CIRRUS za 130 000 Kč, tj. 7 000 tablet, a tyto následně prodala R. H., nar. XY, a dne 24. 4. 2015 600 krabiček léku CIRRUS za 153 000 Kč, tj. 8 400 tablet, a tyto následně prodala R. H., nar. XY, přičemž věděla, že uvedené tablety budou použity k výrobě pervitinu, kdy dle odborného vyjádření Kriminalistického ústavu Praha z oboru kriminalistika, odvětví chemie lze získat z jednoho kusu balení léku CIRRUS obsahujícího 14 tablet, kdy jedna tableta obsahuje 120 mg hydrochloridu pseudoefedrinu, reálně při 80% isolaci 1,344 gramu hydrochloridu pseudoefedrinu, ze kterého lze získat isolací 0,990 gramu pervitinu, tedy z 1 100 krabiček léku CIRRUS prodaných obviněnou E. S., lze celkem vyrobit 1 089 gramů pervitinu,
obviněná D. N.
v období od 23. 3. 2015 do 27. 3. 2015 a od 20. 4. 2015 do 23. 4. 2015 jako spolujezdec s úkolem eliminovat odhalení skutečného účelu cesty absolvovala s obviněným M. Š. jeho vozidlem zn. MAZDA CX-7 ER, RZ: XY dvě cesty z České Republiky do XY v Polsku, kde obviněný M. Š. v lékárně XY koupil celkem 20 krabic léku CIRRUS, přičemž každá krabice obsahovala 168 kusů balení s blistrem obsahující 14 ks tablet a jedna tableta léku CIRRUS obsahuje 120 mg hydrochloridu pseudoefedrinu, následně obvinění D. N. a M. Š. vyloupali přesně nezjištěný počet tablet z blistrů a přesně nezjištěný počet blistrů pouze vybalili z papírových krabiček, vše ukryli do obalů od granulí pro psy či od steliva pro kočky a odcestovali vozidlem zn. MAZDA CX-7 ER, RZ: XY zpět do České republiky, za každou cestu obviněná D. N. dostávala od obviněného M. Š. odměnu 10 000 Kč, přičemž obviněná D. N. věděla, že tablety léku CIRRUS obviněný M. Š. používá k výrobě pervitinu nebo je dál prodává, kdy dle odborného vyjádření Kriminalistického ústavu Praha z oboru kriminalistika, odvětví chemie lze získat z jednoho kusu balení léku CIRRUS obsahujícího 14 tablet, kdy jedna tableta obsahuje 120 mg hydrochloridu pseudoefedrinu, reálně při 80% isolaci 1,344 gramu hydrochloridu pseudoefedrinu, ze kterého lze získat isolací 0,990 gramu pervitinu, tedy z celkově dovezeného množství 20 krabic léku CIRRUS po 168 krabičkách při celkovém počtu 3 360 kusů blistrů se 14 tabletami, lze celkem vyrobit 3 326,4 gramů pervitinu,
obviněná R. K.
v obdobích od 29. 10. 2014 do 31. 10. 2014, od 19. 11. 2014 do 21. 11. 2014, od 9. 12. 2014 do 12. 12. 2014, od 13. 1. 2015 do 16. 1. 2015 a od 3. 2. 2015 do 6. 2. 2015 jako spolujezdec s úkolem eliminovat odhalení skutečného účelu cesty absolvovala s obviněným M. Š. jeho vozidlem zn. MAZDA CX-7 ER, RZ: XY, pět cest z XY do XY v Polsku, kde obviněný M. Š. v lékárně XY koupil celkem 39 krabic léku CIRRUS, přičemž každá krabice obsahovala 168 kusů balení s blistrem obsahující 14 ks tablet a jedna tableta léku CIRRUS obsahuje 120 mg hydrochloridu pseudoefedrinu, následně obvinění R. K. a M. Š. vyloupali přesně nezjištěný počet tablet z blistrů a přesně nezjištěný počet blistrů pouze vybalili z papírových krabiček, vše ukryli do obalů od granulí pro psy či od steliva pro kočky a vozidlem zn. MAZDA CX-7 ER, RZ: XY odcestovali zpět do České republiky, za každou cestu obviněná R. K. dostávala od obviněného M. Š. dle počtu krabic odměnu nejvýše 10 000 Kč, přičemž obviněná R. K. věděla, že tablety léku CIRRUS obviněný M. Š. používá k výrobě pervitinu nebo je dál prodává, kdy dle odborného vyjádření Kriminalistického ústavu Praha z oboru kriminalistika, odvětví chemie lze z jednoho kusu balení léku CIRRUS obsahujícího 14 tablet, kdy jedna tableta obsahuje 120 mg hydrochloridu pseudoefedrinu, reálně při 80% isolaci získat 1,344 gramu hydrochloridu pseudoefedrinu, ze kterého lze isolací získat 0,990 gramu pervitinu, tedy z celkově dovezeného množství 39 krabic léku CIRRUS po 168 baleních při celkovém počtu 6 552 kusů blistrů se 14 tabletami, lze celkem vyrobit 6 486,46 gramů pervitinu,
dále v přesně nezjištěné době od 6. 10. 2014 do 29. 4. 2015 na přesně nezjištěných místech Karlovarského kraje zejména v XY od obviněného M. Š. či obviněné G. B. koupila přesně nezjištěné množství pervitinu za nejméně 5 000 Kč měsíčně, tj. 35 000 Kč, což při ceně 800 Kč až 1 000 Kč za 1 gram pervitinu představuje nejméně 35 gramů pervitinu, který poskytla také svému tehdejšímu druhovi J. Š., nar. XY a na přelomu roku 2014 a 2015 prodala P. A., nar. XY, nejméně 1 gram pervitinu za 1 000 Kč,
přičemž obvinění jednali výše popsaným způsobem přesto, že neměli povolení ministerstva zdravotnictví potřebné k nakládání s psychotropními látkami ve smyslu ustanovení §4 a §8 zákona č. 167/1998 Sb., o návykových látkách v platném znění, ani licenci k zacházení s prekursory dle §2 odst. 1 zákona č. 272/2013 Sb., o prekursorech drog, když pseudoefedrin je jako prekursor uveden v kategorii 1 přílohy I Nařízení Evropského Parlamentu a Rady (ES) č. 273/2004 ve znění Nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 1258/2013 ze dne 20. 11. 2013, a současně s vědomím, že farmaceutické přípravky, s nimiž takovým způsobem nakládali, budou užity k získání pseudoefedrinu, jenž bude užit jako výchozí surovina k výrobě hydrochloridu metamfetaminu – pervitinu, jenž je uveden v Příloze č. 5 nařízení vlády č. 463/2013 Sb. mezi psychotropními látkami zařazenými do seznamu II podle Úmluvy o psychotropních látkách vyhlášené pod č. 62/1989 Sb.
2. Soud prvního stupně obviněným E. S., D. N. a R. K. za shora uvedený trestný čin uložil podle §283 odst. 3 tr. zákoníku shodný trest odnětí svobody v trvání 8 (osmi) let, pro jehož výkon všechny obviněné zařadil podle §56 odst. 3 tr. zákoníku do věznice s ostrahou. Obviněnému M. H. za výše konkretizovaný trestný čin uložil podle §283 odst. 2 tr. zákoníku trest odnětí svobody v trvání 6 (šesti) let, pro jehož výkon jej podle §56 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku zařadil do věznice s ostrahou. Dále tomuto obviněnému uložil podle §67 odst. 1 tr. zákoníku a §68 odst. 1, odst. 2 tr. zákoníku peněžitý trest ve výměře 31 denních sazeb při výměře jedné denní sazby 300 Kč, přičemž podle §69 odst. 1 tr. zákoníku pro případ, že peněžitý trest nebude ve stanovené lhůtě vykonán, stanovil náhradní trest odnětí svobody v trvání 2 (dvou) měsíců.
3. Citovaným rozsudkem soudu prvního stupně byli uznáni vinnými též spoluobvinění M. Š., G. B., D. V., F. R., O. T. (roz. S.) a K. P. a byly jim uloženy tresty, jak je v tomto rozsudku blíže specifikováno. Současně podle §101 odst. 1 písm. c) tr. zákoníku (zjevně písařským pochybením zde soud prvního stupně uvedl nesprávně, že se jedná o ustanovení trestního řádu) soud uložil zabrání věcí blíže uvedených v rozsudku.
4. Proti rozsudku soudu prvního stupně podali odvolání jednak státní zástupce Krajského státního zastupitelství v Plzni (učinil tak v neprospěch obviněné G. B. do výroku o vině i trestu), tak všichni obvinění. Vrchní soud v Praze (dále jen „odvolací soud“) o odvoláních státního zástupce a obviněných G. B., D. V., F. R., E. S., O. T. (roz. S.) (dále jen „O. T.“), D. N. a R. K. rozhodl rozsudkem ze dne 20. 4. 2020, č. j. 12 To 64/2019-10813, tak, že podle §258 odst. 1 písm. b), písm. d), písm. e), odst. 2 tr. řádu z podnětu odvolání obviněných D. V., E. S. a O. T. napadený rozsudek v částech jich se týkajících zrušil v celém rozsahu a na podkladě odvolání R. K. napadený rozsudek zrušil stran této obviněné ve výroku o trestu a způsobu jeho výkonu. Podle §259 odst. 3 tr. řádu znovu rozhodl tak, že podle §45 odst. 1 tr. zákoníku ohledně obviněné O. T. zrušil výrok o vině i trestu v trestním příkazu Okresního soudu Plzeň – město ze dne 29. 5. 2015, č. j. 6 T 36/2015-100, který jí byl doručen dne 26. 6. 2015 a nabyl právní moci dnem 8. 7. 2015, jakož i další výroky mající ve zmíněném výroku o vině svůj podklad, a uznal obviněné D. V. a E. S. vinnými ze spáchání zvlášť závažného zločinu nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle §283 odst. 1, odst. 2 písm. a), písm. c) tr. zákoníku a obviněnou O. T. vinnou ze spáchání pokračujícího zvlášť závažného zločinu nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle §283 odst. 1, odst. 2 písm. a) tr. zákoníku. Za uvedený trestný čin uložil obviněným D. V. a E. S. podle §283 odst. 2 tr. zákoníku shodný trest odnětí svobody v trvání 6 (šesti) let, pro jehož výkon obviněné zařadil podle §56 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku do věznice s ostrahou, a obviněné O. T. podle §283 odst. 2 tr. zákoníku za použití §45 odst. 1 tr. zákoníku společný trest odnětí svobody v trvání 3 (tří) let, jehož výkon podle §81 odst. 1 tr. zákoníku, §82 odst. 1 tr. zákoníku a §84 tr. zákoníku podmíněně odložil na zkušební dobu v trvání 5 (pěti) let za současného stanovení dohledu, přičemž této obviněné podle §70 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku uložil i trest propadnutí věci, a to jednoho kusu digitálních vah blíže nezjištěné značky. Obviněné R. K. odvolací soud za zvlášť závažný zločin nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle §283 odst. 1, odst. 2 písm. a), odst. 3 písm. c) tr. zákoníku, ohledně něhož zůstal napadený rozsudek beze změn, a dále za sbíhající se přečin ohrožení pod vlivem návykové látky podle §274 odst. 1 tr. zákoníku, kterým byla uznána vinnou trestním příkazem Okresního soudu v Karlových Varech ze dne 21. 11. 2018, č. j. 5 T 81/2018-27, který jí byl doručen dne 10. 12. 2018 a nabyl právní moci dne 19. 12. 2018, uložil podle §283 odst. 3 tr. zákoníku za použití §43 odst. 2 tr. zákoníku souhrnný trest odnětí svobody v trvání 8 (osmi) let, pro jehož výkon ji podle §56 odst. 3 tr. zákoníku zařadil do věznice s ostrahou. Dále podle §73 odst. 1, odst. 3 tr. zákoníku uložil této obviněné též trest zákazu činnosti spočívající v zákazu řízení motorových vozidel všeho druhu na dobu 2 (dvou) let. Podle §67 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku jí uložil i peněžitý trest sestávající z 60 (šedesáti) denních sazeb po 100 (sto) korunách českých, celkem 6 000 (šest tisíc) Kč. Současně podle §43 odst. 2 tr. zákoníku zrušil výrok o trestu v trestním příkazu Okresního soudu v Karlových Varech ze dne 21. 11. 2018, č. j. 5 T 81/2018-27, který jí byl doručen dne 10. 12. 2018 a nabyl právní moci dne 19. 12. 2018, jakož i všechna další rozhodnutí na tento výrok obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu. Konečně odvolací soud odvolání státního zástupce Krajského státního zastupitelství v Plzni a obviněných G. B., F. R. a D. N. podle §256 tr. řádu zamítl jako nedůvodná.
5. O odvoláních dalších obviněných M. Š., M. H. a K. P. a též o odvolání státního zástupce Krajského státního zastupitelství v Plzni podaném v neprospěch obviněných M. Š. a K. P. rozhodl Vrchní soud v Praze usnesením ze dne 30. 6. 2020, č. j. 12 To 22/2020-10898, tak, že podle §256 tr. řádu je všechna jako nedůvodná zamítl.
II.
Dovolání a vyjádření k nim
6. Proti výše označenému rozsudku a usnesení odvolacího soudu podávají nyní obvinění E. S., D. N., R. K. a M. H. (dále převážně jen „obvinění“, případně dovolatelé“) shodně z důvodu uvedeného v §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu prostřednictvím svých obhájců dovolání, přičemž obviněná E. S. tak činí prostřednictvím obhájkyně Mgr. Soni Žourkové, advokátky, obviněná D. N. prostřednictvím obhájce JUDr. Jaroslava Bárty, advokáta, obviněná R. K. prostřednictvím obhájce Mgr. Antonína Dejmka, advokáta, a obviněný M. H. prostřednictvím obhájce Mgr. Josefa Balína, LL.M., advokáta.
7. Obviněná E. S. v podrobnostech vytýká rozsudku odvolacího soudu, že ve spojení s rozsudkem soudu prvního stupně spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotněprávním posouzení. Vyslovuje totiž nesouhlas s právním názorem obou soudů, že daný skutek spáchala jako člen organizované skupiny, a je přesvědčena, že měla být uznána vinnou pouze ze spáchání zvlášť závažného zločinu nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle §283 odst. 1, odst. 2 písm. c) tr. zákoníku. Přestože si je vědoma toho, že účelem dovolání není přezkum skutkových zjištění a prověřování úplnosti provedeného dokazování a správnosti hodnocení důkazů, dovozuje ve svém případě nutnost zabývat se v dovolacím řízení jejími námitkami proti skutkovým zjištěním stran naplnění tohoto znaku skutkové podstaty předmětného trestného činu, a to s ohledem na existenci extrémního rozporu mezi skutkovým stavem věci zjištěným soudy a provedenými důkazy, když tvrdí, že skutková zjištění, o která oba soudy opírají svůj závěr, že byla členem organizované skupiny, nemají oporu v provedeném dokazování. Namítá, že příslušná část popisu skutku ve výrokové části rozsudku odvolacího soudu týkající se znaku organizované skupiny se nezakládá na pravdě a neodpovídá provedenému dokazování, neboť z důkazů nevyplývá, že by zajišťovala další distribuci pervitinu v Plzeňském kraji a že by měla z prodeje pervitinu či léku Cirrus jakýkoli zisk, natož značný, a ani to, že znala úlohu ostatních obviněných ve skupině, a tvrdí, že byl prokázán opak, resp. ty skutečnosti, že sama byla v podstatě koncovým uživatelem, jednotliví obvinění fungovali na sobě zcela nezávisle a měli vztah výlučně k obviněnému M. Š. Zdůrazňuje, že v daném případě tudíž nešlo o skupinu s vnitřní hierarchií a organizační strukturou, jež by se vyznačovala vzájemnou spoluprací, provázaností a součinností nejméně tří osob směřující k realizaci konkrétní trestné činnosti, v níž by tyto osoby vzájemně svoji činnost plánovaly a měly rozdělené úkoly, jež by jakkoli koordinovaly. Připouští, že měla navázaný pouze osobní vztah s obviněným M. Š., od něhož kupovala pervitin primárně pro svoji potřebu, nikoliv za účelem jeho další distribuce, a s nikým z ostatních obviněných nespolupracovala, svoji činnost nekoordinovala ani neplánovala, přičemž ani obviněný M. Š. ji nijak neúkoloval, neměl na ni žádné požadavky a za distributora pervitinu ji evidentně nepovažoval. Má za to, že na podkladě skutečností, že ve dvou případech zprostředkovala prodej léku Cirrus dobrému známému a věděla o vztahu některých jiných obviněných k obviněnému M. Š., by bylo možné hovořit o určitém napojení její osoby na danou skupinu, avšak nikoli usuzovat na to, že byla jejím členem aktivně se podílejícím na její činnosti v rámci nějakého přiděleného, byť dílčího úkolu, s tím, že nebylo nade vši pochybnost prokázáno, že by si byla rovněž vůbec vědoma, že se dopouští trestné činnosti jako člen této skupiny.
8. V návaznosti na uvedenou argumentaci dovolatelka brojí rovněž proti uloženému trestu odnětí svobody ve výměře šesti let, jenž považuje za nepřiměřeně přísný. V tomto směru namítá, že takový trest je ve zřejmém nepoměru k povaze a závažnosti trestného činu a samotný druh trestu je ve zřejmém rozporu s účelem trestu, v důsledku čehož soudy obou stupňů porušily její právo na spravedlivý proces. Zdůrazňuje, že smysl a účel trestu byl naplněn již pobytem ve vazební věznici, neboť od propuštění z vazby začala žít zcela příkladným životem, zpřetrhala veškeré vazby, které ji pojily k drogovému prostředí, přestala užívat omamné a psychotropní látky, našla si stálé zaměstnání a nastoupila na Obchodní akademii k doplnění vzdělání. Poukazuje také na poměrně značnou délku daného trestního řízení, kterou však žádným způsobem nezapříčinila, s tím, že v těchto pěti letech přehodnotila svůj dosavadní život a zcela se napravila, a tudíž jí uložený trest (v nestandardní výměře v polovině trestní sazby pro ni jako osobu dosud bezúhonnou) se podle jejího názoru jeví spíše jako exemplární.
9. Ze shora rozvedených důvodů obviněná navrhuje, aby Nejvyšší soud podle §265k tr. řádu zrušil rozsudek Vrchního soudu v Praze ze dne 20. 4. 2020, sp. zn. 12 To 64/2019, a podle §265 l odst. 1 tr. řádu přikázal tomuto soudu, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.
10. Obviněná D. N. spatřuje naplnění uplatněného dovolacího důvodu v tom, že napadené rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení skutku a nesprávném hmotněprávním posouzení skutku.
11. Rovněž tato dovolatelka nesouhlasí se závěrem soudů obou stupňů, že daný trestný čin spáchala jako člen organizované skupiny. Vyslovuje názor, že ve skutkových zjištěních není uveden jakýkoli kontakt či jakákoli činnost, kterou by vykonávala s některým z dalších obviněných, nebo to, že by dokonce o činnosti spoluobviněných, resp. o jejich součinnosti s obviněným M. Š. věděla, a tvrdí, že spolupracovala pouze s obviněným M. Š. V provedených důkazech (ani v odposleších, z nichž nelze zjistit žádné údaje o jménech dalších obviněných, jejich součinnosti a podílu na jednání skupiny) není podle jejího názoru žádná opora ani pro závěr soudů, že si byla moc dobře vědoma skutečnosti, že z léku Cirrus bude ve skupině vedené obviněným M. Š. vyráběn pervitin.
12. V dalším textu dovolání obviněná poukazuje na to, že velké pochybnosti vzbuzuje i závěr soudů o její účasti na druhé cestě do Polska ve dnech 20. 4. 2015 až 23. 4. 2015, který soud prvního stupně učinil na podkladě toliko rekonstrukce z nepřímých důkazů, a to prostorových odposlechů a rozhovorů obviněných M. Š. a D. V. Podle jejího názoru je skutečně prokázaná pouze první cesta s obviněným M. Š. do Polska, stejně jako je skutečně prokázané jen množství sedmi (nikoli deseti) krabic léku Cirrus nakoupených v rámci této cesty, v důsledku čehož by se pak jednalo i o nižší množství pervitinu, které by bylo možno z těchto vyrobit, konkrétně jen o 1 164,2 g pervitinu. Dovozuje, že v případě, že by soud při hodnocení důkazů postupoval důsledně podle §2 odst. 6 tr. řádu a ctil zásadu in dubio pro reo , byla by namístě právní kvalifikace jejího jednání podle §283 odst. 1, odst. 2 písm. c) tr. zákoníku. Závěrem uvádí, že nesprávné právní posouzení předmětného skutku podle §283 odst. 1, odst. 2 písm. a), odst. 3 písm. c) tr. zákoníku mělo samozřejmě následně vliv na výši jí uloženého trestu odnětí svobody, který je nepřiměřeně přísný a v porovnání s výší těchto trestů ostatních obviněných s ohledem na rozsah jejich trestné činnosti je i těžko odůvodnitelný.
13. Vzhledem k výše uvedeným skutečnostem dovolatelka navrhuje, aby Nejvyšší soud podle §265k odst. 1 tr. řádu zrušil napadené rozhodnutí Vrchního soudu v Praze ze dne 20. 4. 2020, sp. zn. 12 To 64/2019, a podle §265 l odst. 1 tr. řádu vrátil věc tomuto soudu k novému projednání a rozhodnutí.
14. Obviněná R. K. ve svém mimořádném opravném prostředku vyjadřuje přesvědčení, že rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení skutku. V podrobnostech namítá, že soud prvního stupně pochybil v závěru o počtu cest jí uskutečněných s obviněným M. Š. do Polské republiky (doznává jen tři cesty z jí přisouzených pěti) a o množství údajně dovezeného léku Cirrus, a vytýká odvolacímu soudu, že nepostupoval správně, když toto pochybení neodstranil. Má za to, že z provedených důkazů (záznamu o sledování osob ani prostorových odposlechů) nelze učinit konkrétní závěr o množství dovezeného léku, a soudy pak podlehly zjednodušené dedukci o překročení minimální hranice rozsahu spáchaného činu stanovené pro aplikaci kvalifikované skutkové podstaty uvedené v ustanovení §283 odst. 3 tr. zákoníku. Dospívá proto k závěru, že právní hodnocení soudu o spáchání předmětného trestného činu ve velkém rozsahu není opřeno o řádně zjištěný skutkový stav na podkladě dostatečných důkazních prostředků, a tudíž je chybně aplikována přísnější skutková podstata daného trestného činu.
15. Taktéž tato dovolatelka dále vznáší výhrady proti uloženému trestu odnětí svobody s tím, že tento vzhledem k jí prokázané trestné činnosti je nepřiměřeně přísný a de facto jí znemožňuje v budoucnu návrat do života. Připomíná, že po celou dobu trestního stíhání byla v pracovním poměru a až na jeden exces vedla řádný život a neužívala návykové látky, a že její úloha v dané trestné činnosti byla velmi okrajová, přičemž nevěděla o žádné další osobě na ní se účastnící.
16. V závěru dovolání obviněná navrhuje, aby Nejvyšší soud podle §265k odst. 1 tr. řádu zrušil rozsudek Vrchního soudu v Praze ze dne 20. 4. 2020, sp. zn. 12 To 64/2019, a podle §265k odst. 2 věta druhá tr. řádu zrušil také všechna další rozhodnutí na zrušené rozhodnutí obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu. Dále navrhuje, aby Nejvyšší soud podle 265 l odst. 1 tr. řádu přikázal Vrchnímu soudu v Praze, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.
17. Obviněný M. H. s poukazem na deklarovaný dovolací důvod předně poukazuje na to, že v průběhu dosavadního trestního řízení opakovaně brojil proti závěru soudů obou stupňů, že se daného jednání dopustil jako člen organizované skupiny, a je přesvědčen, že oba soudy tento pojem v jeho případě nesprávně vyložily. Ve vztahu k doplněné argumentaci odvolacím soudem v tomto směru upozorňuje, že pouhá známost či povědomí o někom nemusí nutně znamenat, že se jedná o organizovanou skupinu, a zdůrazňuje, že jej znala (kromě obviněného M. Š.) jen obviněná R. K. a svědkyně P. A., přičemž nebylo prokázáno, že by jej znala obviněná D. V., resp. že by této prodával pervitin, stejně jako to, že by znal obviněnou G. B. Je si sice vědom, že dovolací soud se námitkami proti skutkovým zjištěním nezabývá, má však za to, že v jeho případě jsou, s ohledem na existenci extrémního rozporu mezi skutkovými zjištěními a provedenými důkazy, podmínky pro jejich přezkum dány. Vzhledem k tomu, že nebyla splněna základní podmínka organizované skupiny, tedy že šlo o sdružení nejméně tří osob majících mezi sebou vazby vztahující se k páchání předmětné trestné činnosti, domnívá se, že soud prvního stupně daný skutek nesprávně právně posoudil podle §283 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku.
18. Další výhrady dovolatel směřuje proti příkazům k domovní prohlídce a k odposlechu a záznamu telekomunikačního provozu. Označuje je za nezákonné s tím, že v případě příkazu k domovní prohlídce nebyla vyjádřena neodkladnost a neopakovatelnost tohoto úkonu (byla stručně zmíněna jen v návrhu státního zástupce na jeho vydání), přičemž nesouhlasí se závěrem odvolacího soudu, že tyto skutečnosti vyplývají ze spisu; ohledně příkazu k odposlechu a záznamu telekomunikačního provozu namítá, že nebyl dostatečně odůvodněn (považuje však za možné přijmout argumentaci odvolacího soudu, že nebylo možné předpokládat, že by ve fázi prověřování policejní orgán měl takový soubor důkazů, jako tomu bylo ve fázi, kdy byla podána obžaloba).
19. Z výše uvedených důvodů obviněný navrhuje, aby Nejvyšší soud zrušil podle §265k odst. 1 tr. řádu usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 30. 6. 2020, č. j. 12 To 22/2020-10898, a rozsudek Krajského soudu v Plzni ze dne 25. 3. 2019, sp. zn. 5 T 3/2016, a podle §265k odst. 2 tr. řádu i další rozhodnutí na citovaná rozhodnutí obsahově navazující, a dále aby přikázal Krajskému soudu v Plzni, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.
20. K dovoláním obviněných se vyjádřila státní zástupkyně Nejvyššího státního zastupitelství (dále jen „státní zástupkyně“). Předně se zaměřuje na námitku obviněných E. S., D. N. a M. H., že oba soudy nižších instancí jejich jednání nesprávně právně kvalifikovaly, pokud dospěly k závěru, že se trestného činu nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle §283 odst. 1 tr. zákoníku dopustili jako členové organizované skupiny. Poukazuje na to, že s naplněním uvedeného znaku kvalifikované skutkové podstaty se oba soudy odpovídajícím způsobem vypořádaly; v jejich rozhodnutích jsou popsány vazby mezi obviněnými a je jasně specifikováno, že to byl obviněný M. Š., kdo skupinu pachatelů zastřešoval. Jmenovaný obviněný organizoval a zajišťoval dovoz léku Cirrus z Polska do České republiky, když takto účelově zaměřené cesty podnikal vždy s další osobou ženského pohlaví za účelem snížení míry podezření, přičemž těmito krycími pasažérkami byly obviněné R. K. (která rovněž pervitin sama prodávala, případně jej bezúplatně poskytovala další osobě) a D. N. Zmíněný lék byl používán buď k výrobě pervitinu, nebo k prodeji dalším osobám, a to prostřednictvím dalších členů organizované skupiny; v Karlovarském kraji zajišťoval jeho distribuci obviněný M. H. a v Plzeňském kraji obviněná E. S. a další obvinění. Všichni obvinění přitom jednali s vědomím, že předmětný lék je v Polsku nakupován cíleně právě pro účely výroby pervitinu zajišťované na území České republiky, přičemž výtěžnost při takové výrobě signalizovala, že tento nebude sloužit pouze pro úzký okruh uživatelů. Skutečnost, že jednotliví obvinění se mezi sebou znali, případně měli vědomost o tom, že na konspiračním dovozu, výrobě a prodeji jsou zapojeny další osoby, vyplývá z provedených odposlechů. V daných souvislostech pak není možné zpochybňovat ani zavinění osob účastnících se činnosti organizované skupiny, a soudy dospěly ke správnému závěru, že obvinění spáchali daný trestný čin jako členové organizované skupiny.
21. Ve vztahu ke zpochybňované zákonnosti příkazů k odposlechu a záznamu telekomunikačního provozu a k domovní prohlídce obviněným M. H. státní zástupkyně uvádí, že oba příkazy zákonným podmínkám vyhovují. Ohledně prvního z nich zdůrazňuje, že v posuzované trestní věci ze spisového materiálu vyplývá, že hrozilo zničení nebo odstranění důkazních prostředků, což patří k typickým důvodům, které činí z domovní prohlídky, případně prohlídky jiných prostor a pozemků, právě neodkladný úkon. V této souvislosti cituje z judikatury Ústavního soudu s tím, že pokud po zvážení všech souvislostí lze konstatovat, že věcné důvody pro neodkladnost úkonu jsou dány, neexistence zdůvodnění sama o sobě, byť je vadou řízení, nedosahuje ústavní roviny pro zrušení meritorního rozhodnutí, tj. je pouze vadou formální bez vlivu na věcnou správnost. Dále poukazuje na rozhodnutí odvolacího soudu, jenž odkazuje na příslušná rozhodnutí Ústavního soudu, která se danou problematikou zabývají, přičemž ani jedno z nich nereagovalo na absenci zdůvodnění neodkladnosti a neopakovatelnosti tím způsobem, že by předmětný důkaz měl být vyloučen ze souhrnu důkazů prokazujících vinu obviněných. Neztotožňuje se dále ani s druhou námitkou obviněného stran nesplnění zákonných náležitostí příkazu k odposlechu a záznamu telekomunikačního provozu a v tomto směru odkazuje na body 59. až 62. odůvodnění rozsudku odvolacího soudu, v nichž se touto vyčerpávajícím způsobem zabýval.
22. Jestliže pak obviněná D. N. zpochybnila počet cest realizovaných se spoluobviněným M. Š. do Polska za účelem nákupu léku Cirrus a též množství nakoupeného léku, stejně jako to učinila obviněná R. K., státní zástupkyně konstatuje, že takové námitky vybočují z rámce dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu; obviněné se totiž domáhají příznivějšího náhledu na své trestné jednání, případně příznivější právní kvalifikace s ohledem na diametrálně odlišný skutkový stav, jehož verzi ve svých mimořádných opravných prostředcích preferují. V posuzované věci jsou však navíc soudy učiněné skutkové závěry dostatečně důkazně podložené, a tedy jim nelze ani vytýkat, že nepřistoupily k aplikaci zásady in dubio pro reo ; soudy přitom hodnotily provedené důkazy precizně a podle zásad formální logiky a ve svých rozhodnutích transparentně vyložily, proč došly právě k těm skutkovým závěrům, které jsou koncentrovány ve skutkové větě. Není tudíž možné přistoupit ani na námitku obviněné E. S., že daná trestní věc je poznamenána extrémním rozporem mezi provedenými důkazy a na jejich podkladě učiněnými skutkovými zjištěními majícím za následek porušení pravidel spravedlivého procesu.
23. K výhradě obviněných E. S., D. N. a R. K. ohledně nepřiměřeně přísného trestu státní zástupkyně uvádí, že rovněž tato žádnému z dovolacích důvodů obecně neodpovídá; k přezkumu výroku o trestu by mohl Nejvyšší soud přikročit pouze z toho hlediska, že by uložený trest byl tak extrémně přísný, že by se jednalo o porušení ústavního principu proporcionality trestní represe a zásah do ústavně zaručeného práva obviněného na ochranu před zasahováním do jeho soukromého a rodinného života ve smyslu čl. 10 odst. 2 Listiny základních práv a svobod. O žádný takový extrémní případ se však podle názoru státní zástupkyně ani u jedné z dovolatelek nejedná, neboť okolnosti vyhodnocené soudy jako okolnosti polehčující ve spojení s dalšími okolnostmi případu nebo poměry pachatele nejsou natolik výjimečné, aby dovolily vyslovit závěr, že by použití trestní sazby odnětí svobody stanovené trestním zákoníkem bylo pro obviněné nepřiměřeně přísné a že by bylo možné dosáhnout jejich nápravy i trestem kratšího trvání.
24. S ohledem na shora uvedené skutečnosti státní zástupkyně navrhuje, aby Nejvyšší soud dovolání obviněných E. S., D. N. a M. H. odmítl podle §265i odst. 1 písm. e) tr. řádu a dovolání obviněné R. K. odmítl podle §265i odst. 1 písm. b) tr. řádu. Současně navrhuje, aby Nejvyšší soud o dovoláních rozhodl v souladu s ustanovením §265r odst. 1 písm. a) tr. řádu v neveřejném zasedání. Pro případ odlišného stanoviska Nejvyššího soudu rovněž souhlasí ve smyslu §265r odst. 1 písm. c) tr. řádu s tím, aby i jiné rozhodnutí bylo učiněno v neveřejném zasedání.
25. Vyjádření státní zástupkyně následně Nejvyšší soud zaslal obhájcům obviněných k jejich případným replikám, které ale do dnešního dne neobdržel.
III.
Přípustnost dovolání
26. Nejvyšší soud jako soud dovolací (§265c tr. řádu) nejprve zjišťoval, zda jsou dovolání obviněných E. S., D. N., R. K. a M. H. přípustná a zda vyhovují všem relevantním ustanovením trestního řádu, tedy zda byla podána v souladu s §265a odst. 1, 2 tr. řádu v zákonné dvouměsíční lhůtě a na příslušném místě v souladu s §265e odst. 1, 3 tr. řádu, jakož i oprávněnou osobou ve smyslu §265d odst. 1 písm. c), odst. 2 tr. řádu. Dále Nejvyšší soud zkoumal, zda dovolání splňují i obligatorní obsahové náležitosti tohoto mimořádného opravného prostředku upravené v §265f tr. řádu. Nejvyšší soud konstatuje, že dovolání všech obviněných splňují veškeré shora uvedené zákonné náležitosti.
27. Protože platí, že dovolání lze podat jen z některého z důvodů taxativně vymezených v §265b tr. řádu, musel dále Nejvyšší soud posoudit, zda obviněnými uplatněnou argumentaci lze podřadit pod některý z dovolacích důvodů, jejichž existence je – mimo jiné – podmínkou provedení přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem (§265i odst. 3 tr. řádu).
28. Jak již bylo uvedeno, obvinění svá dovolání výslovně opírají o dovolací důvod uvedený v §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu. Ve skutečnosti ale v dovoláních obviněných lze vysledovat i dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. l) tr. řádu, a to ve vazbě na dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu. Je tomu tak proto, že zde vyjmenované vady soudního rozhodnutí obvinění vztahují i k rozsudku soudu prvního stupně, jehož přezkumu se v dovolacím řízení lze zásadně domoci pouze skrze dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. l) tr. řádu.
29. Jestliže v posuzované věci odvolací soud rozhodl tak, že jednak podle §258 odst. 1 písm. b), písm. d), písm. e), odst. 2 tr. řádu z podnětu odvolání (mimo jiné) obviněné E. S. zrušil napadený rozsudek v části jí se týkající v celém rozsahu a na podkladě odvolání obviněné R. K. zrušil napadený rozsudek stran této obviněné ve výroku o trestu a způsobu jeho výkonu, a podle §259 odst. 3 tr. řádu znovu rozhodl (mimo jiné) tak, že obviněnou E. S. uznal vinnou ze spáchání zvlášť závažného zločinu nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle §283 odst. 1, odst. 2 písm. a), písm. c) tr. zákoníku a uložil jí trest odnětí svobody v trvání šesti let se zařazením do věznice s ostrahou, a obviněné R. K. za zvlášť závažný zločin nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle §283 odst. 1, odst. 2 písm. a), odst. 3 písm. c) tr. zákoníku, ohledně něhož zůstal napadený rozsudek beze změn, a dále za sbíhající se přečin ohrožení pod vlivem návykové látky podle §274 odst. 1 tr. zákoníku, kterým byla uznána vinnou trestním příkazem Okresního soudu v Karlových Varech výše specifikovaným, uložil souhrnný trest odnětí svobody v trvání osmi let se zařazením do věznice s ostrahou a dále trest zákazu činnosti a peněžitý trest, jak byly shora konkretizovány, a jednak podle §256 tr. řádu odvolání (mimo jiné) obviněných D. N. a M. H. jako nedůvodná zamítl, tj. rozhodl po věcném přezkoumání, je zjevné, že dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. l) tr. řádu přichází v úvahu pouze v té jeho variantě, jež předpokládá spojení s některým z dovolacích důvodů podle §265b odst. 1 písm. a) až k) tr. řádu.
30. Tímto dovolacím důvodem je pak obviněnými uplatněný důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu, který je naplněn tehdy, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotněprávním posouzení. V rámci takto vymezeného dovolacího důvodu je možné namítat buď nesprávnost právního posouzení skutku, tj. mylnou právní kvalifikaci skutku, jak byl v původním řízení zjištěn, v souladu s příslušnými ustanoveními hmotného práva, anebo vadnost jiného hmotněprávního posouzení. Z toho vyplývá, že důvodem dovolání ve smyslu tohoto ustanovení nemůže být samotné nesprávné skutkové zjištění, a to přesto, že právní posouzení (kvalifikace) skutku i jiné hmotněprávní posouzení vždy navazují na skutková zjištění vyjádřená především ve skutkové větě výroku o vině napadeného rozsudku a blíže rozvedená v jeho odůvodnění.
31. V rámci dovolání podaného z důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu je tak možné na skutkový stav poukázat pouze z hlediska, zda skutek nebo jiná okolnost skutkové povahy byly správně právně posouzeny, tj. zda jsou právně kvalifikovány v souladu s příslušnými ustanoveními hmotného práva. Nejvyšší soud je zásadně povinen vycházet ze skutkových zjištění soudu prvního stupně, případně doplněných nebo pozměněných odvolacím soudem. V návaznosti na tento skutkový stav pak zvažuje hmotněprávní posouzení, přičemž samotné skutkové zjištění učiněné v napadených rozhodnutích nemůže Nejvyšší soud změnit, a to jak na základě případného doplňování dokazování, tak i v závislosti na jiném hodnocení v předcházejícím řízení provedených důkazů. To vyplývá také z toho, že Nejvyšší soud v řízení o dovolání jako specifickém mimořádném opravném prostředku, který je zákonem určen k nápravě procesních a právních vad rozhodnutí vymezených v §265a tr. řádu, není a ani nemůže být další (třetí) instancí přezkoumávající skutkový stav věci v celé šíři, neboť v takovém případě by se dostával do role soudu prvního stupně, který je z hlediska uspořádání zejména hlavního líčení soudem zákonem určeným a také nejlépe způsobilým ke zjištění skutkového stavu věci ve smyslu §2 odst. 5 tr. řádu, popř. do pozice soudu projednávajícího řádný opravný prostředek, který může skutkový stav korigovat prostředky k tomu určenými zákonem (srov. §147 až §150 a §254 až §263 tr. řádu, a taktéž přiměřeně např. usnesení Ústavního soudu ze dne 9. 4. 2003, sp. zn. I. ÚS 412/02, ze dne 24. 4. 2003, sp. zn. III. ÚS 732/02, ze dne 30. 10. 2003, sp. zn. III. ÚS 282/03, ze dne 7. 1. 2004 sp. zn. II. ÚS 651/02, či ze dne 22. 7. 2008, sp. zn. IV. ÚS 60/06). V této souvislosti je třeba zmínit, že je právem i povinností nalézacího soudu hodnotit důkazy v souladu s ustanovením §2 odst. 6 tr. řádu, přičemž tento postup ve smyslu §254 tr. řádu přezkoumává odvolací soud (viz např. nálezy Ústavního soudu ze dne 17. 5. 2000, sp. zn. II. ÚS 215/99, ze dne 20. 6. 1995, sp. zn. III. ÚS 84/94, nebo ze dne 30. 11. 1995 sp. zn. III. ÚS 166/95, anebo usnesení Ústavního soudu ze dne 14. 1. 2004, sp. zn. III. ÚS 376/03).
32. Zásah Nejvyššího soudu do skutkových zjištění soudů nižších stupňů je v rámci řízení o dovolání přesto zcela výjimečně přípustný, avšak pouze tehdy, učiní-li dovolatel předmětem svého dovolání tzv. extrémní nesoulad právního posouzení skutku s učiněnými skutkovými závěry, popř. skutkových závěrů s provedenými důkazy (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 9. 8. 2006, sp. zn. 8 Tdo 849/2006). K problematice extrémního nesouladu srov. také nálezy Ústavního soudu ze dne 30. 6. 2004, sp. zn. IV. ÚS 570/03, ze dne 23. 3. 2004, sp. zn. I. ÚS 4/04, anebo ze dne 20. 6. 1995, sp. zn. III. ÚS 84/94, popř. usnesení Ústavního soudu ze dne 23. 9. 2005, sp. zn. III. ÚS 359/05.
33. Nejvyšší soud nadto i při respektování shora uvedeného interpretuje a aplikuje podmínky připuštění dovolání tak, aby dodržel maximy práva na spravedlivý proces vymezené Úmluvou o ochraně lidských práv a základních svobod a Listinou základních práv a svobod. Je proto povinen v rámci dovolání posoudit, zda nebyla v předchozích fázích řízení porušena základní práva dovolatele (obviněného), včetně jeho práva na spravedlivý proces (k tomu srov. stanovisko pléna Ústavního soudu ze dne 4. 3. 2014, sp. zn. Pl. ÚS-st. 38/14).
IV.
Důvodnost dovolání
34. Poté, co se Nejvyšší soud seznámil s obsahem napadeného rozsudku a usnesení odvolacího soudu, jakož i s obsahem rozsudku soudu prvního stupně a rovněž s průběhem řízení, které předcházelo jejich vydání, konstatuje, že dovolací námitky obviněných neodpovídají jimi uplatněnému dovolacímu důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu. K tomu ve vztahu k dovoláním jednotlivých obviněných považuje Nejvyšší soud za potřebné – v souladu s dikcí §265i odst. 2 tr. řádu – zmínit následující.
35. Obviněná E. S. ve svém dovolání sice brojí proti právnímu posouzení skutku popsaného v tzv. skutkové větě výroku o vině rozsudku odvolacího soudu jako zvlášť závažného zločinu nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle §283 odst. 1, odst. 2 písm. a), písm. c) tr. zákoníku s tím, že zpochybňuje, že daný čin spáchala jako člen organizované skupiny, ovšem ve vztahu k naplnění citovaného znaku dané kvalifikované skutkové podstaty primárně rozporuje (a sama to ostatně i připouští) správnost skutkových zjištění učiněných soudy obou stupňů na podkladě provedených důkazů, přičemž nesoulad mezi skutkovým stavem věci a provedenými důkazy v tomto směru označuje jako extrémní.
36. Tato dovolatelka, pokud jde o znak organizované skupiny, totiž namítá, že zásadní skutková zjištění, o která oba soudy opírají svůj závěr, že byla členem organizované skupiny, nejsou pravdivá a nemají ani oporu v provedených důkazech, neboť z těchto nevyplývá, že by zajišťovala distribuci pervitinu v Plzeňském kraji a znala úlohu ostatních obviněných ve skupině. Tvrdí naopak, že na činnosti dané skupiny se nijak aktivně, byť i jen dílčím úkolem, nepodílela, když měla navázaný vztah toliko s obviněným M. Š., od něhož kupovala pervitin primárně pro svoji potřebu, nikoliv za účelem jeho další distribuce, a s nikým z ostatních obviněných nespolupracovala, svoji činnost neplánovala ani nekoordinovala, stejně jako to nečinili ani ostatní obvinění, mezi nimiž rovněž neexistovala žádná dělba úkolů, a nebyla si též vůbec vědoma, že se dopouští trestné činnosti v rámci organizované skupiny.
37. Jak je zřejmé již z popisu předmětného skutku v tzv. skutkové větě výroku o vině rozsudku odvolacího soudu, tento soud (shodně jako již předtím soud prvního stupně) však učinil skutkové zjištění odlišné od tvrzení obviněné, a to že obviněná „jako členka organizované skupiny s vnitřní hierarchií a strukturou, v níž vedoucí a organizační úlohu zastával obviněný M.. Š., který plánoval a za pomoci obviněných R. K. a … D. N., které se řídily jeho pokyny a jako spolujezdkyně ženského pohlaví měly za úkol eliminovat nebezpečí prozrazení účelu cest a případných kontrol ze strany bezpečnostních složek, opakovaně realizoval z Polska do České republiky dovoz léku CIRRUS jako prekursoru pro výrobu pervitinu, který následně s obviněným F. R. … vyráběl, a … takto vyrobený pervitin a léky CIRRUS … prodával v Karlovarském kraji … obviněnému M. H. a v Plzeňském kraji obviněným D. V., E. S., O. T. a K. P., kteří zajišťovali další distribuci těchto látek, odebírali je pouze od obviněného M. Š., prodávali je ve velkém množství a se značným ziskem, vytvářeli obviněnému M. Š. stálou poptávku a eliminovali možnost jeho prozrazení při kontaktu s koncovými odběrateli, přičemž … obviněná E. S. znala svou sestru obviněnou O. T., znala úlohu obviněných G. B., R. K. a F. R., kterého znala osobně ...“ . Oba soudy nižších instancí se pak předmětnou otázkou podrobně zabývaly rovněž v odůvodnění svých rozhodnutí. Soud prvního stupně tak učinil v bodě 77. odůvodnění svého rozsudku a odvolací soud v bodech 102. až 104. a 112. (pokud se týká všech dovolatelů) a v bodě 108. (co se týče obviněné E. S.) odůvodnění svého rozsudku. Aniž by bylo třeba (již z důvodu procesní ekonomie) na tomto místě uvedené pasáže opětovně doslova citovat, je vhodné zdůraznit, že z výpovědi samotné obviněné je zřejmé, že tato znala obviněného M. Š., věděla, že obviněný F. R. pro něho vaří pervitin a bylo jí též známo, že pro lék Cirrus obviněný M. Š. jezdí do Polska s obviněnými R. K. a D. N.; z dalších provedených důkazů (zejména odposlechů a záznamů telekomunikačního provozu a prostorových odposlechů) pak vyplývá, že jednak nepochybně měla povědomí o tom, že její sestra - obviněná O. T. - od obviněného M. Š. též danou drogu kupuje, a jednak s vysokou pravděpodobností měla povědomí i o obviněných M. H. a K. P., a bylo jí známo, že tito též prodávali pervitin. Ze zde rozvedených hodnotících úvah a skutkových závěrů obou soudů je zřejmé, že pojmové znaky organizované skupiny, za kterou se považuje sdružení nejméně tří trestně odpovědných osob, v němž je provedena určitá dělba úkolů mezi jednotlivé jeho členy a jehož činnost se v důsledku toho vyznačuje plánovitostí a koordinovaností, což zvyšuje pravděpodobnost úspěšného provedení trestného činu, a tím i jeho závažnost, resp. společenskou škodlivost (srov. ŠÁMAL, P. a kol. Trestní zákoník II. §1 až 139. Komentář. 2. vydání. Praha: C. H. Beck, 2012, s. 568, rozhodnutí Nejvyššího soudu České socialistické republiky ze dne 28. 5. 1976, sp. zn. 4 To 13/76, publikované pod č. 53/1976-II. Sb. rozh. tr., rozsudek Nejvyššího soudu České socialistické republiky ze dne 18. 7. 1985, sp. zn. 11 To 51/85, publikovaný pod č. 45/1986 Sb. rozh. tr., a usnesení Nejvyššího soudu ze dne 12. 8. 2010, sp. zn. 8 Tdo 940/2010, publikované v Souboru trestních rozhodnutí Nejvyššího soudu pod č. T 1325) byly v dané věci naplněny.
38. Na podkladě provedených důkazů (zejména odposlechů a záznamů telekomunikačního provozu, prostorových odposlechů, protokolů o sledování osob a věcí, výpovědí svědků a zčásti i výpovědí obviněných) totiž bylo nade vši pochybnost zjištěno, že obvinění se nejen znali, ale věděli i o postavení dalších nejméně dvou osob a jejich činnosti v rámci dané skupiny, v jejímž čele stál obviněný M. Š., který spolu s obviněnými R. K. (která současně pervitin i distribuovala) a D. N. dovážel z Polska lék Cirrus za účelem jednak jeho dalšího prodeje, jednak výroby pervitinu, kterou realizoval s obviněným F. R., přičemž pervitin dále distribuovali (a takto vytvářeli obviněnému M. Š. stálou poptávku a eliminovali jeho případné prozrazení při kontaktu s koncovými odběrateli) obvinění M. H. (v Karlovarském kraji) a (mimo jiné) E. S. (v Plzeňském kraji), když tato ve dvou případech rovněž prodala předmětný lék (ve značném množství) další osobě. Z uvedených vazeb mezi obviněnými tak nepochybně vyplývá, že v posuzované věci se jednalo o skupinu nejméně tří trestně odpovědných osob, která (v období od 6. 10. 2014, resp. v případě obviněného M. H. od 3. 2. 2015, do 29. 4. 2015) realizovala danou trestnou činnost kontinuálně, ve vzájemné součinnosti, plánovitě, koordinovaně a na základě určité dělby úkolů, přičemž uvedené okolnosti zvyšovaly pravděpodobnost jejího úspěšného provedení.
39. Vzhledem k výše uvedeným skutečnostem je zřejmé, že námitky obviněné, jejichž prostřednictvím zpochybňuje naplnění okolnosti podmiňující použití vyšší trestní sazby „jako člen organizované skupiny“ a ve vztahu k ní i subjektivní stránku ve formě úmyslného zavinění, tak vycházejí z jejích vlastních (důkazně nepodložených) skutkových tvrzení, a tudíž po věcné stránce jde o námitky skutkové, resp. procesní, jež z hlediska dovolacího důvodů podle §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu nelze považovat za relevantně uplatněné. Z odůvodnění rozhodnutí odvolacího soudu (stejně jako již soudu prvního stupně), přitom ve vztahu k naplnění uvedeného znaku kvalifikované skutkové podstaty daného trestného činu vyplývá zjevná logická návaznost mezi provedenými důkazy, jejich hodnocením a učiněnými skutkovými zjištěními na straně jedné a právními závěry soudu na straně druhé. Tento soud v odůvodnění svého rozhodnutí také podrobně a s náležitou pečlivostí vyložil, jaké závěry z jednotlivých důkazů učinil, a řádně se zabýval rovněž námitkou obviněné (a dalších spoluobviněných) v tomto směru. Skutková zjištění odvolacího soudu (a v tomto ohledu též již soudu prvního stupně), na jejichž podkladě tento učinil ve vztahu (mimo jiné) k obviněné E. S. závěr o tom, že daný trestný čin spáchala jako člen organizované skupiny, tak naopak mají plnou oporu v provedených důkazech a ve vzájemném poměru mezi nimi nelze shledat žádný, natož extrémní nesoulad.
40. K otázce tzv. extrémního nesouladu při realizaci důkazního procesu lze s poukazem na aktuální judikaturu Ústavního soudu dodat a zdůraznit, že tento spočívá v racionálně neobhajitelném úsudku soudů o vztahu mezi provedenými důkazy a z nich vyvozenými skutkovými zjištěními, přičemž extrémní rozpor mezi skutkovými zjištěními soudů a provedenými důkazy je dán zejména tehdy, kdy hodnocení důkazů a k tomu přijaté skutkové závěry jsou výrazem zjevného faktického omylu či logického excesu (vnitřního rozporu), resp. jestliže skutková zjištění soudů vůbec nemají obsahovou spojitost s důkazy, jestliže skutková zjištění soudů nevyplývají z důkazů při žádném z logicky přijatelných způsobů jejich hodnocení, anebo jestliže skutková zjištění soudů jsou opakem toho, co je obsahem důkazů, na jejichž podkladě byla tato zjištění učiněna. Za případ extrémního nesouladu nelze považovat situaci, kdy hodnotící úvahy soudů splňují požadavky formulované zněním §2 odst. 6 tr. řádu ústí do skutkových a právních závěrů, které jsou sice odlišné od pohledu obviněného, leč jsou z obsahu provedených důkazů odvoditelné postupy nepříčícími se zásadám logiky a požadavku pečlivého uvážení všech okolností případu jednotlivě i v jejich souhrnu, jak je tomu z důvodů výše rozvedených v dané trestní věci (srov. usnesení Ústavního soudu ze dne 20. 1. 2021, sp. zn. IV. ÚS 2243/20).
41. Pod deklarovaný (a ani žádný jiný) dovolací důvod nelze podřadit ani tu argumentaci dovolatelky (uplatněnou navíc v návaznosti na shora rozvedené výhrady skutkového charakteru), jejímž prostřednictvím namítá, že jí uložený trest odnětí svobody je nepřiměřeně přísný.
42. Judikatura Nejvyššího soudu při posuzování dovolacích námitek týkajících se výroku o trestu dlouhodobě vychází z usnesení Nejvyššího soudu ze dne 2. 9. 2002, sp. zn. 11 Tdo 530/2002, publikovaného pod č. 22/2003 Sb. rozh. tr., podle něhož námitky vůči druhu a výměře uloženého trestu (s výjimkou trestu odnětí svobody na doživotí) lze v dovolání úspěšně uplatnit v zásadě jen v rámci zákonného důvodu podle §265b odst. 1 písm. h) tr. řádu, tedy jen tehdy, jestliže byl obviněnému uložen druh trestu, který zákon nepřipouští, nebo trest ve výměře mimo trestní sazbu stanovenou zákonem na trestný čin, jímž byl uznán vinným. Jiná pochybení soudu spočívající v nesprávném druhu či výměře uloženého trestu, zejména nesprávné vyhodnocení kritérií uvedených v §39 až §42 tr. zákoníku, a v důsledku toho uložení nepřiměřeně přísného trestu, nelze v dovolání namítat prostřednictvím tohoto ani jiného dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 tr. řádu. Za jiné nesprávné hmotněprávní posouzení, na němž je založeno rozhodnutí ve smyslu důvodu uvedeného v ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu je možno, pokud jde o výrok o trestu, považovat jen jiné vady tohoto výroku záležející v porušení hmotného práva, než jsou otázky druhu a výměry trestu, jako je např. pochybení soudu v právním závěru o tom, zda měl či neměl být uložen souhrnný trest nebo úhrnný trest, popř. společný trest za pokračování v trestném činu. Nejvyšší soud v tomto i v řadě dalších rozhodnutí vyložil, že akceptování námitek proti obecným kritériím pro ukládání trestů (byť se týkají hmotněprávního posouzení) jako podřaditelných pod dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu by odporovalo logice a systematice dovolacích důvodů [zejména s ohledem na speciální důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. h) tr. řádu] a bezpochyby i samotnému úmyslu zákonodárce.
43. Zmíněný výklad Nejvyššího soudu, že otázky nepřiměřenosti trestu nenaplňují žádný z důvodů dovolání, dlouhodobě respektuje ve své judikatuře i Ústavní soud. Zásah dovolacího soudu by přicházel v úvahu toliko výjimečně, a to pokud by shledal, že uložený trest je v tak extrémním rozporu s povahou a závažností trestného činu a s dalšími relevantními hledisky, že by byl neslučitelný s ústavním principem proporcionality trestní represe (k tomu např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 15. 5. 2013, sp. zn. 7 Tdo 410/2013, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. 11. 2016, sp. zn. 8 Tdo 1561/2016). Zásada přiměřenosti trestních sankcí je totiž předpokladem zachování obecných principů spravedlnosti a humánnosti sankcí. Tato zásada má ústavní povahu, její existence je odvozována ze samé podstaty základních práv, jakými jsou lidská důstojnost a osobní svoboda, a z principu právního státu, vyjadřujícího vázanost státu zákony. Jde-li o uložení nepodmíněného trestu odnětí svobody, je třeba zkoumat, zda zásah do osobní svobody pachatele, obecně ústavním pořádkem předvídaný, je ještě proporcionálním zásahem či nikoliv. Je třeba též zkoumat vztah veřejného statku, který je představován účelem trestu, a základním právem na osobní svobodu, které je omezitelné jen zákonem, avšak dále za předpokladu, že jde o opatření v demokratické společnosti nezbytné a nelze-li sledovaného cíle dosáhnout mírnějšími prostředky (k tomu přiměřeně srov. nález Ústavního soudu ze dne 31. 3. 2005, sp. zn. I. ÚS 554/04). O žádný takový extrémní případ se ale v posuzované věci, kdy obviněné byl uložen trest odnětí svobody v polovině zákonné trestní sazby, nejedná, přičemž v tomto směru lze odkázat na správné úvahy a přesvědčivé odůvodnění odvolacího soudu v bodech 182. a 183. jeho rozsudku. Pro úplnost lze dodat, že tento soud přitom obviněné ukládal z důvodu mírnější právní kvalifikace jejího jednání, když dospěl k závěru o spáchání daného činu touto obviněnou v menším rozsahu než soud prvního stupně, trest odnětí svobody v nižší výměře než nalézací soud; přestože však byla uznána vinnou spácháním předmětného činu nikoli ve velkém rozsahu, ale „jen“ ve značném rozsahu, nelze nezmínit, že množství pervitinu, s nímž disponovala – včetně toho, co mohl být vyroben z jí prodaného léku Cirrus – v jejím případě činilo téměř 1 100 g, tj. jednalo se o množství několikanásobně převyšující judikaturou stanovenou hranici 150 g jakožto hranici „značného rozsahu“ a spíše se blížící hranici 1 500 g jakožto množství této drogy stanovené pro „velký rozsah“.
44. Námitky stran naplnění znaku organizované skupiny vznáší i obviněná D. N., přičemž i ona je přesvědčena, že takový závěr nemá oporu v provedených důkazech a skutkových zjištěních soudů obou stupňů. Tvrdí, že jednak nebyl zjištěn jakýkoli kontakt či činnost, kterou by vykonávala s některým z dalších obviněných, dále to, že by věděla o činnosti dalších obviněných, resp. jejich součinnosti s obviněným M. Š., a ani to, že by si byla vědoma skutečnosti, že z léku Cirrus bude ve skupině vedené jmenovaným obviněným vyráběn pervitin.
45. Nejvyšší soud k uvedeným námitkám odkazuje na body 37. až 39. odůvodnění tohoto usnesení týkající se výhrad obviněné E. S. k témuž znaku kvalifikované skutkové podstaty daného trestného činu a opakuje, že takto pojatými námitkami i tato dovolatelka primárně napadá postup soudů při hodnocení důkazů a zjišťování skutkového stavu věci, jak je upraven v ustanoveních §2 odst. 5 a 6 tr. řádu, a snaží se tak zpochybnit správnost skutkových zjištění, o něž soudy opřely svůj závěr o naplnění znaku spáchání činu členem organizované skupiny, a teprve v návaznosti na to (tedy až sekundárně) namítá, že napadené rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení předmětného skutku nebo jiném nesprávném hmotněprávním posouzení.
46. V této souvislosti je vhodné připomenout, že podle skutkových zjištění obou soudů vyjádřených již v tzv. skutkové větě výroku o vině rozsudku soudu prvního stupně (s nimiž se bezezbytku ztotožnil i soud odvolací) tato obviněná plnila v dané skupině roli spolujezdkyně obviněného M. Š. při jeho cestách do Polské republiky za účelem dovozu léku Cirrus do České republiky s tím, že takto měla za úkol eliminovat nebezpečí prozrazení účelu těchto cest a případných kontrol ze strany bezpečnostních složek, přičemž věděla, že obviněný M. Š. používá lék Cirrus k výrobě pervitinu nebo jej dál prodává a současně znala i obviněného F. R. jako tzv. vařiče ve skupině. V tomto směru lze odkázat na body 77. odůvodnění rozsudku soudu prvního stupně a body 102. až 104. a 112. (pokud se týká všech dovolatelů) a body 110. a 152. (co se týče obviněné D. N.) odůvodnění rozsudku odvolacího soudu.
47. Mimo rámec dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu stojí též další výhrady jmenované dovolatelky, jimiž zpochybňuje jednak počet cest realizovaných s obviněným M. Š. do Polské republiky za účelem nákupu léku Cirrus, když tvrdí, že skutečně prokázaná je pouze první cesta, neboť závěr o její účasti na druhé cestě soud učinil na podkladě toliko rekonstrukce z nepřímých důkazů, a jednak množství nakoupeného léku Cirrus, když za skutečně prokázané považuje množství pouze sedmi (nikoli deseti) krabic tohoto léku nakoupených v rámci první cesty, přičemž v této souvislosti vytýká soudům, že nectily zásadu in dubio pro reo .
48. V tomto ohledu je možné odkázat na bod 37. rozsudku soudu prvního stupně a zejména na body 154. a 155. (týkající se obviněnou zpochybňované druhé cesty s obviněným M. Š. do Polské republiky) a bod 153. (vztahující se k obviněnou rozporovanému množství krabic léku Cirrus nakoupených při první cestě) odůvodnění rozsudku odvolacího soudu, v nichž se tento příslušnými námitkami obviněné precizně zabýval a zcela přesvědčivě, způsobem nevzbuzujícím žádné pochybnosti, se s nimi vypořádal.
49. Jestliže v této souvislosti dovolatelka rozhodujícím soudům vytýká, že při hodnocení důkazů postupovaly v rozporu se zásadou in dubio pro reo , pak Nejvyšší soud konstatuje, že taková výhrada směřuje rovněž do hodnocení provedených důkazů a do skutkových zjištění a nejde o námitku, která by se týkala otázky právního posouzení skutku ani otázky jiného hmotně právního posouzení. Pravidlo „in dubio pro reo“ vyplývá ze zásady presumpce neviny zakotvené v čl. 40 odst. 2 Listiny základních práv a svobod a §2 odst. 2 tr. řádu a má vztah ke zjištění skutkového stavu na základě provedeného dokazování, a to bez důvodných pochybností (§2 odst. 5 tr. řádu), kdy platí „v pochybnostech ve prospěch obviněného“, tj. týká se právě jen otázek skutkových.
50. Poslední námitkou této obviněné je její výhrada k uloženému trestu odnětí svobody, který shledává (v důsledku svého tvrzení o chybné právní kvalifikaci svého jednání z důvodu soudy učiněných vadných skutkových zjištění a při porovnání s výší trestů odnětí svobody uložených dalším obviněným) nepřiměřeně přísným.
51. Nejvyšší soud shledal, že i taková výhrada, z důvodů již uvedených výše v bodech 42. a 43. odůvodnění tohoto usnesení, se s dovolacím důvodem podle §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu míjí. Lze doplnit, že ani v případě této dovolatelky, jíž byl uložen trest odnětí svobody při samé spodní hranici zákonné trestní sazby, přitom rozhodně nejde o případ extrémně přísného trestu. V tomto směru lze odkázat na správné úvahy soudu prvního stupně v bodě 86. odůvodnění jeho rozsudku, jimž plně přisvědčil i soud odvolací v bodech 159. a 160. odůvodnění svého rozsudku, přičemž tento též podrobně vysvětlil, proč tak učinil, stejně jako to, že v případě obviněné neshledal podmínky pro případný postup podle §58 odst. 5 (nyní odst. 6), resp. podle §58 odst. 1 tr. zákoníku. Pro úplnost je možné připomenout, že obviněná předmětný trestný čin spáchala ve velkém rozsahu, kdy navíc množství pervitinu, které bylo možno z léku Cirrus, na jehož dovozu se podílela, vyrobit, více než dvojnásobně překračovalo množství této drogy potřebné k naplnění předmětného znaku kvalifikované skutkové podstaty.
52. Obviněná R. K. ve svém dovolání obdobně jako předchozí dovolatelka zpochybňuje jednak počet cest, jež jako spolujezdkyně obviněného M. Š. podnikla do Polské republiky za účelem nákupu léku Cirrus s tím, že doznává jen tři z nich namísto soudy zjištěných pěti, a v důsledku toho pak i množství dovezeného léku; je přitom přesvědčena, že provedené dokazování neposkytlo k náležitému a nespornému zjištění rozsahu její trestné činnosti dostatek důkazních prostředků, následkem čehož soudy dospěly k nesprávnému závěru, že daný čin spáchala ve velkém rozsahu, tj. k chybné právní kvalifikaci skutku.
53. Takové výhrady obviněné rozhodně nelze považovat za relevantně uplatněné, neboť směřují výlučně do úplnosti provedeného dokazování a hodnocení provedených důkazů ze strany soudů a do skutkových zjištění, která po tomto hodnocení učinily. Je tudíž zřejmé, že ačkoli obviněná ve svém dovolání formálně deklaruje dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu, po stránce věcné uplatňuje námitky skutkové, resp. procesní, jejichž prostřednictvím se primárně domáhá odlišného způsobu hodnocení provedených důkazů, než jak učinily oba soudy nižších instancí, a v důsledku toho rovněž změny skutkových zjištění ve svůj prospěch; teprve z takto tvrzených nedostatků (tedy až sekundárně) dovozuje údajně nesprávné právní posouzení skutku, jímž byla uznána vinnou.
54. Nad rámec tohoto konstatování Nejvyšší soud k uvedeným výhradám odkazuje na body 45. a 46. odůvodnění rozsudku soudu prvního stupně a body 163. až 166. odůvodnění rozsudku odvolacího soudu, v nichž soudy podrobně a naprosto přesvědčivě odůvodnily, proč a na podkladě jakých důkazů dospěly ke skutkovým zjištěním jak ohledně počtu cest uskutečněných touto obviněnou s obviněným M. Š. do Polské republiky za účelem nákupu léku Cirrus, tak pokud jde o rozsah, v jakém daný čin spáchala.
55. Pod dovolatelkou tvrzený dovolací důvod nelze podřadit ani jí vznesené námitky proti nepřiměřené přísnosti uloženého trestu odnětí svobody. K těmto Nejvyšší soud odkazuje jednak na body 42. a 43. odůvodnění tohoto usnesení týkající se obdobných výhrad obviněné E. S. (stejně jako obviněné D. N.) a dále na bod 88. odůvodnění rozsudku soudu prvního stupně (stran výměry trestu odnětí svobody) a bod 172. odůvodnění rozsudku odvolacího soudu (jenž uložil obviněné trest odnětí svobody ve shodné výměře, ovšem jakožto trest souhrnný). Ani v případě této obviněné nelze trest odnětí svobody uložený na samé spodní hranici zákonné trestní sazby považovat za extrémně přísný, když navíc (obdobně jako u obviněné D. N.) je třeba poukázat jednak na to, že obviněná daný čin spáchala ve velkém rozsahu, když množství pervitinu, které bylo možno z léku Cirrus, na jehož dovozu se podílela, vyrobit, více než čtyřnásobně překračovalo množství této drogy potřebné k naplnění předmětného znaku kvalifikované skutkové podstaty, a dále na to, že pervitin i sama distribuovala.
56. Pokud jde o dovolání obviněného M. H., tento s poukazem na extrémní rozpor mezi zjištěným skutkovým stavem věci a provedenými důkazy namítá, že soudy obou stupňů v jeho případě nesprávně vyložily pojem organizované skupiny; tvrdí, že v dané věci se nejednalo o sdružení nejméně tří osob majících mezi sebou vazby vztahující se k páchání předmětné trestné činnosti, neboť bylo prokázáno, že jej znala (kromě obviněného M. Š.) jen obviněná R. K. a svědkyně P. A., přičemž nebylo prokázáno, že by jej znala obviněná D. V., resp. že by této prodával pervitin, stejně jako to, že by znal obviněnou G. B.
57. Rovněž ohledně uvedených námitek nezbývá Nejvyššímu soudu než konstatovat, že z hlediska dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu se jedná o výhrady irelevantní, jimiž obviněný (obdobně jako obviněné E. S. a D. N.) brojí proti způsobu hodnocení provedených důkazů a správnosti skutkových zjištění, na jejichž podkladě oba soudy dospěly k závěru, že obviněný předmětný čin spáchal jako člen organizované skupiny. I v případě tohoto obviněného je možné odkázat jednak na popis skutku v tzv. skutkové větě výroku o vině rozsudku soudu prvního stupně a jednak na správné úvahy a přesvědčivé závěry stran naplnění daného znaku uvedené v odůvodnění jak rozsudku soudu prvního stupně (viz zejména jeho body 22. až 24. a 77.), tak velmi podrobně rozvedené v odůvodnění usnesení soudu odvolacího (viz zejména jeho body 70., 72. až 74., 77. až 84.). Z těchto je jednoznačně zřejmé, že obviněný v dané skupině plnil úlohu distributora pervitinu v Karlovarském kraji, neboť od spoluobviněného M. Š. kupoval pervitin především pro další distribuci v tomto kraji, tím zde jmenovanému spoluobviněnému zajišťoval stálou poptávku a současně eliminoval možnost jeho prozrazení při kontaktu s koncovými odběrateli, přičemž se znal dále s obviněnou G. B. a R. K. (o níž věděl, že s obviněným M. Š. jezdí pro lék Cirrus do Polské republiky), a též věděl o obviněných K. P. a F. R. a úloze všech těchto obviněných. Nejvyšší soud shledal, že soudy obou stupňů dospěly na podkladě provedeného dokazování k důkazy plně podloženému, a tudíž zcela opodstatněnému závěru, že jmenovaný obviněný s dalšími spoluobviněnými tvořili organizovanou skupinu zabývající se dovozem léku Cirrus z Polské republiky, jeho dalším prodejem, výrobou pervitinu z tohoto léku a následnou distribucí této drogy dalším osobám, a nemá v tomto směru ničeho, co by oběma soudům mohl vytknout.
58. Za námitky procesní povahy neodpovídající nejen výše citovanému, ale žádnému z dovolacích důvodů, je třeba považovat opakovaně tvrzené výhrady obviněného vůči zákonnosti provedení domovní prohlídky a odposlechů a záznamů telekomunikačního provozu. K jeho výtkám o absenci zákonných náležitostí příkazů k domovní prohlídce a k odposlechu a záznamu telekomunikačního provozu, jež má v případě prvního z nich spočívat v tom, že v něm nebyla vyjádřena neodkladnost a neopakovatelnost domovní prohlídky, a v případě druhého z nich spočívat v jeho nedostatečném odůvodnění (obviněný však v tomto směru neuvádí žádné konkrétní námitky, a proto není možné dovodit, v čem zmíněnou vadu spatřuje), je nadto zapotřebí uvést, že i tyto nejsou důvodné. Odvolací soud tuto problematiku podrobně rozebírá jednak v bodech 59. až 61. odůvodnění svého usnesení (pokud jde o příkaz k odposlechu a záznamu telekomunikačního provozu) a dále v jeho bodě 63. (pokud jde o příkaz k domovní prohlídce), přičemž Nejvyšší soud se s jeho podloženými a přesvědčivými závěry o tom, že dané příkazy netrpí obviněným vytýkanými vadami, jež by měly za následek jejich nezákonnost, a tudíž nepoužitelnost jako důkazních prostředků, plně ztotožňuje a (již z důvodu procesní ekonomie) na ně odkazuje. Jen pro úplnost a z důvodu ještě větší přesvědčivosti dodává, že pokud jde o předmětný příkaz k domovní prohlídce (ze dne 22. 4. 2015, založený na č. l. 1253 až 1257 spisu), přestože v něm není explicitně vyjádřeno, že daný úkon byl hodnocen jako neodkladný a neopakovatelný, ze slovní formulace, že „pokud by nebyla domovní prohlídka, resp. prohlídka jiných prostor provedena, lze se důvodně obávat, že by podezřelí či členové jejich rodiny či domácnosti mohli odvézt či ukrýt věci, jež mají spojitost s prověřovanou trestnou činností“, tato skutečnost nepochybně vyplývá; obdobně je vyjádřena i v příslušném návrhu státního zástupce Krajského státního zastupitelství v Plzni ze dne 22. 4. 2015 (založeném na č. l. 1250 až 1252 spisu). Výslovně je pak neodkladnost tohoto úkonu uvedena v protokolu o domovní prohlídce (založeném na č. l. 1517 až 1521 spisu).
V.
Závěrečné zhodnocení Nejvyššího soudu
59. Nejvyšší soud tak uzavírá, že v trestní věci obviněných E. S., D. N., R. K. a M. H. nezjistil podmínky pro svůj kasační zásah, když dovolací argumentace obviněných neodpovídala jimi shodně uplatněnému dovolacímu důvodu, ale ani žádnému jinému zákonnému důvodu dovolání. Vzhledem k tomu, že na straně orgánů činných v trestním řízení nezjistil ani žádná pochybení, jež by byla s to přivodit závěr o porušení ústavně zaručeného práva obviněných na spravedlivý proces, Nejvyššímu soudu nezbylo, než dovolání obviněných podle §265i odst. 1 písm. b) tr. řádu odmítnout, přičemž tak rozhodl v souladu s §265r odst. 1 písm. a) tr. řádu v neveřejném zasedání.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n tr. řádu).
V Brně dne 25. 5. 2021
JUDr. Tomáš Durdík
předseda senátu
Vypracoval:
JUDr. Petr Škvain, Ph.D.