ECLI:CZ:NS:2022:11.TDO.655.2022.1
sp. zn. 11 Tdo 655/2022-3931
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 3. 8. 2022 o dovolání obviněných 1. R. T. , nar. XY v XY, trvale bytem XY, t. č. ve výkonu trestu odnětí svobody ve Věznici Příbram, 2. M. M. , nar. XY v XY, Srbsko, státního příslušníka Černé Hory, trvale bytem XY, Černá Hora, t. č. ve výkonu trestu odnětí svobody ve Věznici Příbram, a 3. M. K. , nar. XY v XY, Černá Hora, státního příslušníka Černá Hora, trvale bytem XY, Černá Hora, t. č. ve výkonu trestu odnětí svobody ve Věznici Oráčov, proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 12. 11. 2021, sp. zn. 15 To 74/2021, v trestní věci vedené u Krajského soudu v Praze pod sp. zn. 4 T 20/2021, takto:
I. Podle §265i odst. 1 písm. b) tr. řádu se dovolání obviněných R. T. a M. M. odmítají.
II. Podle §265i odst. 1 písm. e) tr. řádu se dovolání obviněného M. K. odmítá.
Odůvodnění:
I.
Dosavadní průběh řízení
1. Rozsudkem Krajského soudu v Praze ze dne 15. 7. 2021, č. j. 4 T 20/2021-3223, byl obviněný R. T. uznán vinným pod bodem I. zvlášť závažným zločinem nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle §283 odst. 1, odst. 2 písm. a), odst. 3 písm. c) tr. zákoníku, dílem dokonaným, dílem ve stadiu pokusu podle §21 odst. 1 tr. zákoníku a dílem ve stadiu přípravy podle §20 odst. 1 tr. zákoníku, ve spolupachatelství podle §23 tr. zákoníku, pod bodem II. přečinem krádeže podle §205 odst. 1, odst. 3 tr. zákoníku, a pod bodem III. přečinem nedovoleného ozbrojování podle §279 odst. 1 tr. zákoníku. Za to byl podle §283 odst. 3 tr. zákoníku a za použití §43 odst. 1 tr. zákoníku odsouzen k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání devíti let a šesti měsíců, pro jehož výkon byl podle §56 odst. 3 tr. zákoníku zařazen do věznice s ostrahou. Současně byl obviněnému podle §70 odst. 2 písm. a), odst. 4 tr. zákoníku uložen trest propadnutí věci, a to osmiranného revolveru zn. Rast & Gasser, model 1898, ráže 8 mm Gasser, výr. č. XY.
2. Stejným rozsudkem byl obviněný M. M. pod bodem I. uznán vinným zvlášť závažným zločinem nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle §283 odst. 1, odst. 2 písm. a), odst. 3 písm. c) tr. zákoníku, dílem dokonaným, dílem ve stadiu pokusu podle §21 odst. 1 tr. zákoníku a dílem ve stadiu přípravy podle §20 odst. 1 tr. zákoníku, ve spolupachatelství podle §23 tr. zákoníku. Za to byl podle §283 odst. 3 tr. zákoníku odsouzen k trestu odnětí svobody v trvání osmi let, pro jehož výkon byl podle §56 odst. 3 tr. zákoníku zařazen do věznice s ostrahou. Současně mu byl podle §80 odst. 1, 2 tr. zákoníku uložen trest vyhoštění na dobu osmi roků.
3. Týmž rozsudkem krajského soudu byl obviněný M. K. pod bodem I. uznán vinným zvlášť závažným zločinem nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle §283 odst. 1, odst. 2 písm. a), odst. 3 písm. c) tr. zákoníku, dílem dokonaným, dílem ve stadiu pokusu podle §21 odst. 1 tr. zákoníku a dílem ve stadiu přípravy podle §20 odst. 1 tr. zákoníku, ve spolupachatelství podle §23 tr. zákoníku. Za to byl podle §283 odst. 3 tr. zákoníku odsouzen k trestu odnětí svobody v trvání devíti let, pro jehož výkon byl podle §56 odst. 3 tr. zákoníku zařazen do věznice s ostrahou. Současně mu byl podle §80 odst. 1, 2 tr. zákoníku uložen trest vyhoštění na dobu deseti roků.
4. Citovaným rozsudkem Krajského soudu v Praze ze dne 15. 7. 2021, č. j. 4 T 20/2021-3223, byli pod bodem I. uznáni vinnými spácháním zvlášť závažného zločinu nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle §283 odst. 1, odst. 2 písm. a), odst. 3 písm. c) tr. zákoníku, dílem dokonaného, dílem ve stadiu pokusu podle §21 odst. 1 tr. zákoníku a dílem ve stadiu přípravy podle §20 odst. 1 tr. zákoníku, ve spolupachatelství podle §23 tr. zákoníku rovněž spoluobvinění T. M. a A. A., jimiž však dovolání podáno nebylo.
5. Výše uvedený rozsudek Krajského soudu v Praze právní moci nenabyl, neboť obvinění R. T., M. M., M. K. a dále obvinění T. M. a A. A., stejně jako státní zástupkyně Krajského státního zastupitelství v Praze a poškozená obchodní společnost ČEZ Distribuce, a. s. proti němu podali odvolání. O těchto řádných opravných prostředcích rozhodl Vrchní soud v Praze svým usnesením ze dne 12. 11. 2021, č. j. 15 To 74/2021-3454, a to tak, že podle §256 tr. řádu odvolání obviněných R. T., M. M., M. K., T. M. a A. A., stejně jako odvolání státní zástupkyně Krajského státního zastupitelství v Praze a poškozené společnosti ČEZ Distribuce, a. s., jako nedůvodná zamítl.
6. Podle skutkových zjištění Krajského soudu v Praze se obvinění dopustili shora uvedené trestné činnosti tím, že:
I. obvinění R. T., T. M., M. M., M. K. a A. A. společně ve spojení s dalšími dosud neztotožněnými osobami po předchozí vzájemné domluvě včetně rozdělení úkolů, které směřovalo k dosažení co nejvyšší efektivity jejich činnosti, aniž by byli držitelé povolení k zacházení s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle zákona č. 167/1998 Sb., o návykových látkách a o změně některých dalších zákonů, ve znění pozdějších předpisů, úmyslně za účelem vypěstování co největšího množství rostlin konopí s vysokým obsahem kanabinoidních látek tak, aby z vypěstovaných rostlin bylo možné následným sušením získat toxikomansky využitelný materiál obsahující psychotropní látku delta-9-tetrahydrocannabinol určený k distribuci dalším osobám, ačkoli konopí je omamná látka zařazená do seznamu IV podle Jednotné úmluvy o omamných látkách a je uvedena v seznamu č. 3 omamných látek v příloze 3 k nařízení vlády č. 463/2013 Sb., o seznamech návykových látek, které podle ustanovení §44c zákona č. 167/1998 Sb., o návykových látkách a o změně některých dalších zákonů, ve znění pozdějších předpisů, stanoví seznamy omamných a psychotropních látek a deta-9-tetrahydrocannabinol je jako psychotropní látka zařazená do seznamu I. podle Úmluvy o psychotropních látkách a je uvedena v příloze č. 4 nařízení vlády č. 463/2013 Sb., o seznamech návykových látek, které podle §44c zákona č. 167/1998 Sb., o návykových látkách a o změně některých dalších zákonů, ve znění pozdějších předpisů, stanoví seznamy omamných a psychotropních látek,
1) v XY, okres Příbram, v ulici XY, od přesně nezjištěné doby ve čtvrtém čtvrtletí roku 2019 do 11. 5. 2020 obvinění R. T., T. M., M. M., M. K. a od 13. 3. 2020 do 11. 5. 2020, na základě dohody z ledna 2020, také obviněný A. A., zřídili a provozovali účelně vybavenou tzv. indoor pěstírnu konopí setého, pečovali o rostliny konopí střihem, přihnojováním, zálivkou a simulací denní a noční doby, na čemž se každý z nich podílel svým specifickým úkolem a jednáním, když obviněný T. M. vybudování a chod pěstírny řídil a společně s dalšími obviněnými vykonával úkony potřebné k zajištění chodu pěstírny, obviněný R. T. poskytl k pěstování konopí prostory ve svém domě, zajistil její zásobování elektrickou energií a na chodu pěstírny se následně podílel tím, že na základě pokynů obviněného M. průběžně zajišťoval, společně s dalšími obviněnými, jménem jimi ovládané společnosti I.M-M. nákup vybavení pěstírny a dalších potřeb pro pěstování konopí a podílel se rovněž na zařizování pěstírny i na jejím chodu, přičemž jimi zřízená pěstírna byla vybavena 91 ks 600W výbojek s krytem, termostaty, digitálními teploměry, ventilátory, flexibilním potrubím, vzduchotechniky, odsávacími trubicemi, 128 ks předřadníků, rozvodovými deskami se zásuvkami a jističi, hnojivy, čerpadly, zeminou, růstovými a vitamínovými doplňky a dalšími předměty a přípravky určenými k nedovolenému pěstování rostlin obsahujících omamnou a psychotropní látku, o rostliny se pak starali obvinění A. A., M. M. a M. K., když takto vypěstovali přesně nezjištěné množství rostlin konopí, které následně zčásti sklidili a usušili, čímž získali nejméně 15.402,4 g rostlinné sušiny s obsahem látky delta-9-tetrahdrocannabinolu v celkovém množství 2.427,5 g a dále za pomoci stejného vybavení pěstovali dalších 1.263 ks rostlin morfologicky odpovídajících rostlinám konopí v rozmezí výšky 20 až 140 cm v různých vývojových stadiích, ze kterých by při okamžité sklizni vyrobili 53.082,94 g toxikomansky využitelného materiálu obsahujícího 3.406,39 g účinné látky delta-9-tetrahydrocannabinol, přičemž z důvodu zásahu Policie české republiky dne 11. 5. 2020 se jim nepodařilo rostliny konopí dopěstovat, sklidit, usušit a dále distribuovat dalším osobám,
2) od přesně nezjištěné doby v březnu 2020 do 11. 5. 2020 v objektu č. p. XY v obci XY, okres Tachov, který si jménem jimi ovládané společnosti I.M-M. pronajali od společnosti FEIT s. r. o., zřizovali a zčásti i zřídili účelně vybavenou pěstírnu konopí tzv. indoor způsobem spočívajícím v zajištění a vytvoření umělých příznivých podmínek pro zrychlený růst rostlin, kdy za tímto účelem uzpůsobili daný prostor tak, že v zadní části pronajaté haly, za využití prken, trámů a sádrokartonových desek, vytvořili dvoukomorový prostor, který zčásti vybavili komponenty, užívanými pro pěstování konopí, a to zejména stínidly k výbojkám, uhlíkovými filtry s flexibilním potrubím vzduchotechniky sloužícím k neutralizaci zápachů a zachycení nečistot v prostoru, přičemž zároveň do prostor obstarali i další, dosud nenainstalované, komponenty k pěstování jako další uhlíkové filtry či uhlíkové filtry s odtahovými ventilátory, odtahové ventilátory určené pro výměnu vzduchu, stojanové ventilátory pro zajištění cirkulace vzduchu, elektronické předřadníky pro startování výbojek, rozbočovače k flexibilnímu potrubí, flexibilní potrubí vzduchotechniky sloužící k propojení s ventilátory, elektrické kabely, jističe, digitální ovladače, pojistky a další elektroinstalační materiál a příslušenství, vysokotlaké sodíkové výbojky sloužící jako zdroj světla i tepla, zeminu a další, přičemž by tímto způsobem pěstování rostlin konopí zajistili periodicky se opakující sklizeň konopí po dlouhé časové období, kdy mohl být výnos sušeného květenství 107,9 kg a výtěžnost účinné látky THC mohla činit přibližně 18,5 kg z jediného pěstebního cyklu, přičemž pronájem areálu zajistili obvinění R. T. a T. M., který vybudování pěstírny řídil, obviněný R. T. zajišťoval nákup stavebního materiálu, zeminy a vybavení pěstírny a obvinění M. M., M. K. a A. A. v tomto objektu prováděli stavební úpravy, na kterých se přímo podíleli i obvinění M. a T., přičemž pěstování, sklizni, dalšímu zpracování vypěstovaného konopí na toxikomansky použitelný materiál a jeho distribuci dalším osobám nedošlo jen z důvodu zásahu Policie České republiky,
II. obviněný R. T. v XY, okres Příbram, v ulici XY, na odběrném místě č. XY v rodinném domě, jehož byl vlastníkem, v době nejméně od 5. 11. 2019 do 11. 5. 2020 úmyslně neoprávněně odebíral elektrickou energii, a to jednak prostřednictvím standardního připojení, které si po vyjmutí pojistek distributorem elektrické energie, ať již sám, či za pomoci další osoby obnovil a jednak prostřednictvím připojení mimo elektroměr zřízeným pro nelegální odběr elektřiny, kdy tímto jednáním způsobil společnosti ČEZ Distribuce, a. s. škodu ve výši nejméně 382.903 Kč,
III. obviněný R. T. si v přesně nezjištěné době bez povolení opatřil a následně po přesně nezjištěnou dlouhou dobu do dne 11. 5. 2020 v místě svého bydliště v rodinném domě v XY v XY, okres Příbram, přechovával v plastovém botníku v garáži, osmiranný revolver rakousko-uherské výroby značky Rast & Gasser, model 1898, ráže 8mm Gasser, výrobního čísla XY, standardního provedení a střelby schopný, přičemž se, dle zákona č. 119/2002 Sb., o střelných zbraních a střelivu, jedná o palnou střelnou zbraň kategorie B, kterou může vlastnit, držet a nosit pouze držitel zbrojního průkazu příslušné skupiny nebo držitel zbrojní licence, což obviněný R. T. není.
II. 1.
Dovolání obviněného R. T. a vyjádření k němu
7. Obviněný R. T. napadl usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 12. 11. 2021, č. j. 15 To 74/2021-3454 (ve spojení s rozsudkem Krajského soudu v Praze ze dne 15. 7. 2021, č. j. 4 T 20/2021-3223) dovoláním, podaným prostřednictvím své obhájkyně, které zaměřil proti výrokům o vině popsaným pod body I. a II. V rámci odůvodnění svého mimořádného opravného prostředku odkázal na existenci dovolacích důvodů uvedených v §265b odst. 1 písm. g), h), m) tr. řádu, neboť je přesvědčen, že rozhodná skutková zjištění, která jsou určující pro naplnění zákonných znaků trestného činu, jímž byl uznán vinným, jsou ve zjevném rozporu s obsahem provedených důkazů. Současně má za to, že napadená rozhodnutí spočívají na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotněprávním posouzení, přičemž namítl i to, že bylo rozhodnuto o zamítnutí jeho odvolání, přestože byly v řízení mu předcházejícím dány důvody dovolání uvedené v §265b odst. 1 písm. g) a h) tr. řádu.
8. V úvodu svého dovolání obviněný vyjádřil své přesvědčení, že stabilizovaný skutkový stav vzešlý z provedeného dokazování nenaplňuje znaky trestného činu podle §283 odst. 1, odst. 2 písm. a), odst. 3 písm. c) tr. zákoníku. Podle jeho mínění nebyl v dané věci proveden jediný přímý důkaz, který by jej usvědčil z předmětného jednání, ať již jde o odposlechy, daktyloskopické či pachové stopy, SMS zprávy nebo zajištěný počítač, ze kterého by bylo zjevné, že navštěvoval webové stránky stran pěstování konopí. Naopak řada skutkových zjištění potvrdila jeho výpověď. V této souvislosti upozornil na poznámku znalce, který v písemném vyhotovení svého znaleckého posudku stran krádeže elektřiny mimo jiné uvedl, že spoluobvinění sice vypovídali v neprospěch obviněného, avšak obviněný T. již v průběhu vazby upozorňoval na skutečnost, že mezi spoluobviněným došlo v průběhu vazby k dohodě stran toho, že budou vypovídat v jeho neprospěch, čemuž odpovídá i to, že mu z jejich strany byla nabídnuta finanční odměna za to, že vinu před soudem vezme na sebe. Soudy nižších stupňů však tyto skutečnosti nevzaly nikterak v úvahu.
9. Výpověď obviněného však byla potvrzena i dalšími důkazy. Již výpovědí spoluobviněného T. M. v hlavním líčení byly konstatovány skutečnosti tvrzené obviněným T. od počátku trestního stíhání, konkrétně fakt, že veškeré práce stran pěstování konopí a související krádeže elektřiny řídila skupina lidí z Balkánu a on pouze pronajal část domu za účelem ubytování cizinců a podle jejich pokynů nakoupil rovněž žádané zařízení a materiál, nicméně o pěstírně ani krádeži elektřiny mu fakticky nebylo ničeho známo. Výpověď obviněného potvrdil též svědek D. B., z jehož výpovědi je mimo jiné zřejmé, že tento svědek byl zákulisně ovlivňován, neboť se u hlavního líčení nedokázal vypořádat s obsahem své výpovědi z přípravného řízení, ve které uváděl okolnosti jdoucí právě v neprospěch jmenovaného dovolatele.
10. Obviněný dále namítl, že stran pěstování konopí neměl žádné znalosti ani zkušenosti, na rozdíl od spoluobviněného T. M. Upozornil také na to, že nemovitost, ve které byla zřízena pěstírna, byla pronajata smlouvou o pronájmu části domu, ten však byl následně zahrnut do majetkové podstaty v nařízeném insolvenčním řízení vedeném proti jeho osobě, v důsledku čehož měl být prodán. Již z logiky věci by z jeho strany bylo abnormálně riskantní, pokud by právě v těchto prostorách byla s jeho vědomím zřízena pěstírna konopí a k ní by byl zřízen nelegální odběr elektřiny. Obviněný rovněž nikdy nedisponoval potřebnými odbornými elektrikářskými znalostmi, když již při jeho zatčení bylo během domovní prohlídky konstatováno, že nelegální připojení je provedeno velmi odborně.
11. V rámci dokazování soudy obou nižších stupňů podle jeho názoru přikládaly až příliš velký význam výpovědi svědka T. S., který jako insolvenční správce popsal, že během prohlídky předmětného domu nalezl vzduchotechniku, lampy a květináče s hlínou, na základě čehož pořídil videonahrávku, kterou však musel na pokyn obviněného vymazat, neboť mu měl vyhrožovat (dokonce vypověděl, že si s ním nahrál rozhovor, ve kterém mu měl vyhrožovat), nicméně žádný takový důkaz nebyl soudu předložen. Na vysvětlení této situace dovolatel upřesnil, že jeho vztahy se svědkem T. S. nebyly dobré, a to zejména pro kroky, které osobně podnikal proti prodeji nemovitosti v dražbě. Pokud se jedná o zařízení pěstírny ve XY, pak obviněný zdůraznil, že ani v tomto případě nebyl proveden jediný důkaz, který by prokázal, že by byl dostatečně obeznámen s tím, že materiál či zařízení, které pomáhal nakupovat podle pokynů obviněného M. či svědka B., bude sloužit k zařízení pěstírny konopí. Z výše uvedených důvodů je dovolatel přesvědčen, že se osobně stal obětí organizované skupiny zabývající se touto trestnou činností.
12. Závěrem svého podání proto navrhl, aby Nejvyšší soud vyhověl jeho dovolání a zrušil usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 12. 11. 2021, č. j. 15 To 74/2021-3454, a rovněž jemu předcházející rozsudek Krajského soudu v Praze ze dne 15. 7. 2021, č. j. 4 T 20/2021-3223, a ve věci podle §265m odst. 1 tr. řádu rozhodl sám, in eventum aby podle §265r odst. 1 písm. b) tr. řádu rozhodl o zrušení napadeného rozhodnutí a věc přikázal příslušnému soudu k novému projednání a rozhodnutí. Současně vyjádřil souhlas s tím, aby Nejvyšší soud učinil rozhodnutí za podmínek §265r odst. 1 písm. a) tr. řádu v neveřejném zasedání, přičemž pro případ odlišného stanoviska Nejvyššího soudu vyjádřil v souladu s §265r odst. 1 písm. c) tr. řádu souhlas s tím, aby bylo v neveřejném zasedání učiněno i jiné, než jím navrhované rozhodnutí.
13. K podanému dovolání obviněného R. T. se ve svém písemném stanovisku ze dne 2. 6. 2022, sp. zn. 1 NZO 192/2022-22, vyjádřil státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství (dále pouze „státní zástupce“), který v prvé řadě odmítl tvrzení obviněného stran faktické absence přímého důkazu o jeho vině, stejně jako jeho hodnocení výpovědí ve věci slyšených svědků, resp. skutkové závěry, ke kterým soudy obou nižších stupňů dospěly, v důsledku čehož obviněný naznačil, že v dané věci je zjevný extrémní nesoulad mezi provedenými důkazy a z nich vyplynuvšími skutkovými zjištěními.
14. Vina obviněného T. byla prokázána na základě celého komplexu přímých i nepřímých důkazů, kterými si krajský soud vytvořil dostatečný skutkový podklad pro své rozhodnutí, přičemž ve svém rozhodnutí náležitě odůvodnil, na jakých důkazech své rozhodnutí založil, jakým způsobem tyto důkazy hodnotil, z jakých skutkových závěrů vycházel při právním posouzení a jakými právními úvahami se řídil, pokud posuzoval prokázané skutečnosti podle příslušných ustanovení zákona (v podrobnostech státní zástupce odkázal na příslušná ustanovení odůvodnění rozsudku soudu prvního stupně, zejména na body 37. až 38. a 41. až 62.). Odvolací soud se poté v odůvodnění svého rozhodnutí s argumentací soudu prvního stupně ztotožnil, přičemž nezjistil, že by některý ze stěžejních důkazů nebyl proveden, nebo že by důkazy byly hodnoceny v rozporu s pravidly uvedenými v trestním řádu či pravidly formální logiky (viz body 14. až 22., 24. až 28. odůvodnění jeho usnesení).
15. Pakliže soudy vyhodnotily provedené důkazy odlišným způsobem než obviněný, neznamená tato skutečnost automaticky porušení zásady volného hodnocení důkazů podle §2 odst. 6 tr. řádu, zásady in dubio pro reo , případně dalších zásad spjatých se spravedlivým procesem. Podle mínění státního zástupce postupovaly soudy obou stupňů v dané věci v souladu s §2 odst. 6 tr. řádu, tedy provedené důkazy hodnotily jak jednotlivě, tak i v jejich vzájemných souvislostech, načež dospěly ke správným skutkovým závěrům. Ve věci proto nelze shledat žádný, natož extrémní rozpor mezi provedenými důkazy a učiněnými skutkovými zjištěními. Rovněž odkaz dovolatele stran naplnění dovolacího důvodu uvedeného v §265b odst. 1 písm. h) tr. řádu státní zástupce odmítl, neboť Krajský soud v Praze své skutkové závěry odpovídajícím způsobem právně kvalifikoval a s jeho závěry se bez výhrad ztotožnil i Vrchní soud v Praze. Z těchto důvodů nemohl být akceptován ani odkaz dovolatele na dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. m) tr. řádu v jeho druhé variantě.
16. Po zvážení shora uvedených skutečností státní zástupce dospěl k závěru, že dovolání obviněného R. T. je v rozsahu, v jakém odpovídá uplatněnému dovolacímu důvodu, zjevně neopodstatněné, pročež Nejvyššímu soudu navrhl, aby dovolání obviněného odmítl podle §265i odst. 1 písm. e) tr. řádu. Současně podle §265r odst. 1 písm. c) tr. řádu vyjádřil souhlas s tím, aby Nejvyšší soud v neveřejném zasedání učinil i jiné než navrhované rozhodnutí.
II. 2.
Dovolání obviněného M. M. a vyjádření k němu
17. Obviněný M. M. napadl usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 12. 11. 2021, č. j. 15 To 74/2021-3454, ve spojení s rozsudkem Krajského soudu v Praze ze dne 15. 7. 2021, č. j. 4 T 20/2021-3223, dovoláním, podaným prostřednictvím své obhájkyně, které zaměřil proti výroku o trestu. V rámci odůvodnění svého mimořádného opravného prostředku odkázal na existenci dovolacích důvodů uvedených v §265b odst. 1 písm. g), l) tr. řádu, ve znění účinném do 31. 12. 2021 [v platném znění jde o dovolací důvody podle §265b odst. 1 písm. h) a m) tr. řádu], neboť je přesvědčen, že napadená rozhodnutí spočívají na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotněprávním posouzení a současně bylo rozhodnuto o zamítnutí jím podaného řádného opravného prostředku, přestože byl v řízení mu předcházejícím dán důvod dovolání uvedený v §265b odst. 1 písm. h) tr. řádu, v platném znění.
18. Dovolatel s odkazem na dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu [ve znění účinném od 1. 1. 2022 podle §265b odst. h) tr. řádu] namítl, že Krajský soud v Praze při ukládání trestu deklaroval, že v jeho případě nejsou dány polehčující okolnosti ve smyslu §58 tr. zákoníku. V reakci na to obviněný poukázal na důvodovou zprávu k zákonu č. 333/2020 Sb., kterým došlo ke změně zákona č. 40/2009 Sb., trestního zákoníku, jakož i zákona č. 141/1961 Sb., o trestním řízení soudním (trestního řádu). Z obsahu této zprávy je zjevný úmysl zákonodárce odlehčit orgánům činným v trestním řízení od průtahů, zkrátit jednání a umožnit více ukládat alternativní tresty (spojené s trestem podmíněným či peněžitým), a také obviněným v reakci na jejich doznání či prohlášení viny tresty zkracovat. Z těchto důvodů také do platného znění trestního zákoníku nově zakotvil ustanovení §58 odst. 2 písm. b) tr. zákoníku o mimořádném snížení trestu odnětí svobody v případě existence polehčující okolnosti v podobě „prohlášení viny“.
19. V této souvislosti obviněný uvedl, že vypovídal již v přípravném řízení za účelem být nápomocen orgánům činným v trestním řízení (a nikoliv až pod tíhou důkazů v hlavním líčení) a přispět tak k objasnění své viny. Měl rovněž zájem o uzavření dohody o vině a trestu, avšak ta nebyla z důvodu více spoluobviněných, kteří popírali svoji vinu, uzavřena. Následně využil možnosti plynoucí z §58 odst. 2 písm. b) tr. zákoníku a po poučení v hlavním líčení prohlásil svoji vinu, avšak soud prvního stupně jeho návrh na prohlášení viny zamítl. Obviněný tak podle svého tvrzení využil všech svých práv ke zmírnění svého trestu, avšak soudy obou stupňů je neakceptovaly.
20. Obviněný dále poukázal na to, že soud prvního stupně sice vzal v potaz jeho doznání, avšak vzápětí je vyhodnotil jako nedostatečné a vytkl mu, že svou vinu prohlásil toliko ke své osobě a svému jednání, avšak orgánům činným v trestním řízení k objasnění trestné činnosti fakticky nepomohl. Z tohoto důvodu se toto doznání do uloženého trestu nepromítlo, s čímž dovolatel vyjádřil nesouhlas. Podle jeho mínění soud takovouto skutečnost nemůže obviněnému vytýkat, neboť v průběhu trestního řízení nenabyl postavení spolupracujícího obviněného.
21. Dovolatel dále namítl, že krajský soud vyhodnotil jako přitěžující okolnost jeho ziskuchtivost a v jeho neprospěch hodnotil taktéž jeho předchozí odsouzení, které však již bylo zahlazeno. Naopak tento soud dostatečně nezohlednil jeho osobní a majetkové poměry, resp. jeho vyživovací povinnost k nezletilým dětem, přestože obviněný jako důkaz předložil svůj oddací list a tři rodné listy svých nezletilých dětí. Stejně tak se soud prvního stupně nevyjádřil k možnostem jeho nápravy, tj. k jeho dosavadnímu způsobu života, jeho pracovní morálce, povaze jeho dřívější trestné činnosti a pohnutkám, které k ní vedly, stejně jako k jeho vztahu ke společnosti, k rodině a k právním statkům chráněných trestním zákonem, v čemž jeho obhajoba rovněž spatřuje okolnosti vyznívající ve prospěch obviněného.
22. K rozpětí zákonné trestní sazby vyplývající z §283 odst. 3 tr. zákoníku od osmi do dvanácti let dovolatel uvedl, že je nepřiměřeně přísná, pročež i trest, byť uložený na samé spodní hranici této trestní sazby, je ve vztahu k jeho osobě a prokázaným skutečnostem nepřiměřený. Z tohoto důvodu obviněný považuje za nezbytné, aby ukládaný trest soudy ve svých rozhodnutích modifikovaly, a to právě aplikací polehčujících okolností.
23. Závěrem svého dovolání dovolatel navrhl, aby Nejvyšší soud zrušil napadené rozhodnutí Vrchního soudu v Praze ze dne 12. 11. 2021, č. j. 15 To 74/2021, a přikázal Krajskému soudu v Praze věc v potřebném rozsahu znovu projednat a (ve smyslu názoru dovolacího soudu o uložení výše trestu) rozhodnout. Současně vyjádřil souhlas s tím, aby Nejvyšší soud učinil rozhodnutí za podmínek §265r odst. 1 písm. a) tr. řádu v neveřejném zasedání, přičemž pro případ odlišného stanoviska Nejvyššího soudu vyjádřil v souladu s §265r odst. 1 písm. c) tr. řádu souhlas s tím, aby v neveřejném zasedání bylo učiněno i jiné, než navrhované rozhodnutí.
24. K podanému dovolání obviněného M. M. se ve svém písemném stanovisku ze dne 2. 6. 2022, sp. zn. 1 NZO 192/2022-22, vyjádřil státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství (dále jen „státní zástupce“), který úvodem předeslal, že dovolatel svými námitkami v podstatě zpochybňuje přiměřenost uloženého trestu, nicméně takové uvedené námitky obsahově neodpovídají nejen deklarovanému dovolacímu důvodu podle §265b odst. 1 písm. h) tr. řádu (ve znění účinném od 1. 1. 2022), ale ani žádnému jinému dovolacímu důvodu.
25. V této souvislosti státní zástupce zdůraznil, že Krajský soud v Praze obviněnému uložil jednak nepodmíněný trest odnětí svobody v trvání osmi let a dále trest vyhoštění na dobu osmi let, což je v obou případech přípustný druh trestu a jejich výměra byla stanovena v rámci zákonné trestní sazby. Uložení obou aplikovaných trestů soud prvého stupně řádně odůvodnil a správně vyhodnotil všechny rozhodné zákonné skutečnosti. Za dané situace tedy státní zástupce odmítl názor dovolatele, který označil takto stanovené tresty za nepřiměřeně přísné. Podle státního zástupce jsou uložené tresty naopak proporcionálně vyvážené a odpovídající závažnosti i charakteru projednané trestné činnosti.
26. Námitku obviněného, že soud prvního stupně vyhodnotil v jeho neprospěch předchozí, již zahlazené odsouzení, státní zástupce odmítl, neboť nic takového z odůvodnění tohoto rozsudku nevyplynulo. Za důvodný státní zástupce nepovažuje ani poukaz obviněného na to, že učinil prohlášení viny, neboť – jak sám dovolatel uvedl – toto prohlášení viny nebylo soudem přijato, z čehož je zjevné, že ani nebylo možné aplikovat institut mimořádného snížení trestu odnětí svobody ve smyslu §58 odst. 2 písm. b) tr. zákoníku. Vyjma toho postup soudu podle tohoto ustanovení není nikterak nárokový, pročež není možné se jej domáhat, a to ani prostřednictvím zákonem stanovených dovolacích důvodů.
27. Vzhledem k tomu, že námitky obviněného se týkají pouze přiměřenosti trestu a uplatněný dovolací důvod nenaplnily, nebyl podle státního zástupce naplněn dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. h) tr. řádu, ani dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. m) tr. řádu v jeho druhé variantě, ve znění zákona č. 220/2021 Sb. Z tohoto důvodu státní zástupce navrhl, aby Nejvyšší soud dovolání obviněného M. M. odmítl podle §265i odst. 1 písm. b) tr. zákoníku. Současně vyjádřil souhlas s tím, aby Nejvyšší soud učinil rozhodnutí za podmínek §265r odst. 1 písm. a) tr. řádu, tedy v neveřejném zasedání, přičemž pro případ odlišného stanoviska Nejvyššího soudu vyjádřil v souladu s §265r odst. 1 písm. c) tr. řádu souhlas s tím, aby v neveřejném zasedání bylo učiněno i jiné, než navrhované rozhodnutí.
II. 3.
Dovolání obviněného M. K. a vyjádření k němu
28. Obviněný M. K. napadl usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 12. 11. 2021, č. j. 15 To 74/2021-3454, ve spojení s rozsudkem Krajského soudu v Praze ze dne 15. 7. 2021, č. j. 4 T 20/2021-3223, dovoláním, podaným prostřednictvím svého obhájce, které zaměřil proti výroku o vině i o trestu. V rámci odůvodnění svého mimořádného opravného prostředku odkázal na existenci dovolacích důvodů uvedených v §265b odst. 1 písm. g) a l) tr. řádu, ve znění účinném do 31. 12. 2021 [v platném znění trestního řádu jde o dovolací důvody podle §265b odst. 1 písm. h) a m) tr. řádu], neboť je přesvědčen, že napadená rozhodnutí spočívají na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotněprávním posouzení a současně bylo rozhodnuto o zamítnutí řádného opravného prostředku tohoto obviněného, přestože byl v řízení mu předcházejícím dán důvod dovolání uvedený v §265b odst. 1 písm. h) tr. řádu, v platném znění.
29. Dovolatel K. se v prvé řadě ohradil proti závěrům soudů obou stupňů stran naplnění subjektivní stránky přisouzeného trestného činu podle §283 odst. 1, odst. 2 písm. a), odst. 3 písm. c) tr. zákoníku, neboť má za to, že v daném případě nebylo prokázáno jeho úmyslné zavinění. V této souvislosti brojí zejména proti tvrzení, že všichni obvinění od počátku věděli, že se aktivně podílejí na drogové trestné činnosti a dodává, že tento závěr krajský soud neopřel o žádný relevantní podklad. Dále namítl, že právní závěry soudů obou stupňů ohledně hodnocení důkazů týkajících se jeho osoby, jakož i jeho údajné participace na trestné činnosti, jsou mnohdy domýšleny a dovozovány spekulativními tvrzeními. Při hodnocení provedených důkazů tak došlo k porušení základních principů trestního řízení, a to zejména zásad volného hodnocení důkazů a presumpce neviny.
30. V další části svého dovolání obviněný soudu prvního stupně vytkl, že jeho obhajobu vyhodnotil jako účelovou a vyvrácenou. Ve vztahu k výpovědi spoluobviněného M. dovolatel akcentoval, že z ní nevyplynul přímý ani nepřímý důkaz usvědčující jej z vědomého zapojení se do pěstování konopí, přesto však soud vzal tuto výpověď za usvědčující. V rozporu s tím spoluobvinění A. a M. během hlavního líčení vypověděli, že do pěstování konopí nebyl nikterak zapojen, tyto výpovědi však byly soudem odmítnuty jako nevěrohodné. Podle dovolatele jeho nevinu dokládá i faktická neexistence jeho otisků na sudech s konopím, na rukavicích či nůžkách se stopami THC (zatímco u spoluobviněných M. a A., kteří o konopí prokazatelně pečovali, tyto důkazy zajištěny byly). Pakliže byly identifikovány daktyloskopické stopy na termostatu v pracovní místnosti B, pak k tomu dovolatel uvedl, že se jedná o samostatný komponent, který mohl být v místnosti kdykoli zabudován a dokládá pouze skutečnost, že jej měl v ruce. Za bezvýznamnou dovolatel označil rovněž přítomnost DNA na rozvodné desce se zásuvkami, neboť ta nebyla v místnosti s konopím umístěna. Podobně podle jeho názoru nic neprokazují ani otisky na fakturách nalezených v domě v XY či stopy DNA na nazouvacích botách se stopami THC na podrážce. Dovolatel se ohradil i vůči tvrzení soudu, že se aktivně účastnil na pěstování konopí nejméně od čtvrtého čtvrtletí roku 2019 s ohledem na to, že jeho cestovní pas byl vystaven až dne 8. 12. 2019, zatímco černý odběr byl zahájen již od 5. 11. 2019. Všechny výše uvedené důkazy vypovídají toliko o aktivní účasti jeho osoby na stavbě konstrukce v objektu ve XY a na přejímce zboží, rozhodně však neprokázaly jeho aktivní účast na pěstování konopí.
31. V další části dovolání obviněný poukázal na pochybení soudu prvního stupně, který v projednávané věci nevzal v úvahu zásadu ultima ratio vyjádřenou v §12 odst. 2 tr. zákoníku. V této souvislosti namítl, že v jeho případě mu nebyl prokázán přímý úmysl spáchat předmětný zločin, a pokud by u něho mělo být uvažováno o nedbalostním spáchání, je namístě se ptát, jakým způsobem porušil zájem chráněný zákonem, když uvedený trestný čin předpokládá přímý úmysl. Vzhledem k tomu má dovolatel za to, že provedené řízení před soudy obou nižších stupňů jsou případem, kdy stabilizovaná skutková zjištění jsou v extrémním nesouladu s provedenými důkazy, což vede k dotčení jeho základní procesních práv, zejména jeho práva na spravedlivý proces (ve smyslu porušení čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod) a k nesprávnému hmotněprávnímu posouzení projednávané věci.
32. Ve vztahu k uloženému trestu soud prvního stupně sice konstatoval nízkou společenskou škodlivost „měkkých drog“, nicméně tuto skutečnost již nezohlednil při ukládání trestu. Dovolatel je proto přesvědčen, že v jeho případě byly splněny podmínky pro mimořádné snížení trestu podle §58 odst. 1, 6 tr. zákoníku, které však nalézací soud zcela pominul. Pakliže dovolateli měla být prokázána vědomá účast na spáchání trestného činu, mohlo by se jednat nanejvýš o přípravu trestného činu výroby omamné látky, neboť samotná výroba ani pokus o její výrobu fakticky nebyly prokázány.
33. Závěrem dovolatel navrhl, aby Nejvyšší soud podle §265k odst. 1 tr. řádu napadené rozhodnutí Vrchního soudu v Praze ze dne 12. 11. 2021, č. j. 15 To 74/2021-3454, zrušil a v souladu s §265 l tr. řádu přikázal soudu, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl. Současně vyjádřil souhlas s tím, aby Nejvyšší soud projednal předmětnou věc v neveřejném zasedání ve smyslu §265r odst. 1 písm. c) tr. řádu.
34. Rovněž k tomuto dovolání se ve svém písemném stanovisku ze dne 2. 6. 2022, sp. zn. 1 NZO 192/2022-22, vyjádřil státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství (dále jen „státní zástupce“), podle kterého je sice možné námitku obviněného, že soudy obou stupňů neprokázaly skutečnosti svědčící o naplnění subjektivní stránky trestného činu podle §283 odst. 1, odst. 2 písm. a), odst. 3 písm. c) tr. zákoníku, podřadit pod obviněným deklarovaný dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. h) tr. řádu, nicméně ji nelze shledat opodstatněnou. Ve vztahu k posouzení zavinění obviněného je nutné hodnotit celý kontext vývoje událostí, všechny ve věci provedené důkazy a na základě nich odvodit odpovídající jak skutkové, tak hmotněprávní závěry.
35. Jde-li o obviněného K., ten byl z jednání popsaného pod bodem I. výroku o vině usvědčován především na podkladě dlouhé řady provedených důkazů (zahrnující nejen výpovědi spoluobviněných M., A. a T., ale také protokoly o domovní prohlídce v XY a XY, odborná vyjádření z oboru kriminalistika prezentující výsledky kriminalistického zkoumání stop zajištěných při domovní prohlídce v XY, zprávu Policejního prezidia, jakož i další ve věci provedené důkazy). Na tomto základě státní zástupce konstatoval, že v dané věci si krajský soud provedením relevantních důkazů vytvořil dostačující podklad pro své skutkové závěry, přičemž se v potřebné míře věnoval i naplnění subjektivní stránky projednávaného zločinu. To ostatně vyplývá i z odůvodnění jeho rozhodnutí, kde tento soud přesvědčivě zdůvodnil svůj závěr o zavinění obviněného. S argumentací soudu prvního stupně se plně ztotožnil odvolací soud, který v rámci svého přezkumu ověřil, že by některý ze stěžejních důkazů nebyl proveden, nebo že by důkazy byly hodnoceny v rozporu s pravidly uvedenými v trestním řádu a pravidly formální logiky, pročež námitku obviněného stran tzv. extrémního nesouladu mezi provedenými důkazy a z nich plynoucími skutkovými zjištěními na straně jedné a hmotněprávními závěry na straně druhé jednoznačně odmítl.
36. Jako zcela nedůvodnou státní zástupce shledal námitku, že by se v daném případě měla uplatnit zásada subsidiarity trestní represe podle §12 odst. 2 tr. zákoníku a princip ultima ratio , neboť skutkový děj neobsahuje žádné specifické či výjimečné okolnosti, jejichž důsledkem by byl nedostatek společenské škodlivosti ve smyslu §12 odst. 2 tr. zákoníku. Naopak, s ohledem na to, že obviněný prokazatelně jednal v úmyslu přímém, nelze nikterak konstatovat, že jeho jednání není pro nedostatek škodlivosti trestným činem.
37. Mimo okruh uplatněného dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. h) tr. řádu se ocitla námitka obviněného, že na jeho straně byly splněny podmínky pro mimořádné snížení trestu podle §58 odst. 1 tr. zákoníku, jakož i to, že soud měl postupovat podle §58 odst. 6 tr. zákoníku. Státní zástupce se zcela ztotožnil se závěry soudů obou stupňů, které shodně shledaly, že důvod k užití tohoto institutu není v daném případě dán. Vzhledem k tomu, že nebyla zjištěna existence vady zakládající některý z důvodů dovolání, nebyl naplněn ani obviněným uplatněný důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. m) tr. řádu, ve znění zákona č. 220/2021 Sb., v jeho druhé alternativě.
38. Jelikož námitky obviněného M. K. jsou v rozsahu, v jakém odpovídají uplatněnému dovolacímu důvodu, zjevně neopodstatněné, státní zástupce závěrem navrhl, aby Nejvyšší soud dovolání tohoto obviněného podle §265i odst. 1 písm. e) tr. řádu odmítl a současně vyjádřil souhlas s tím, aby Nejvyšší soud učinil rozhodnutí za podmínek §265r odst. 1 písm. a) tr. řádu, tedy v neveřejném zasedání, přičemž pro případ odlišného stanoviska Nejvyššího soudu vyjádřil v souladu s §265r odst. 1 písm. c) tr. řádu souhlas s tím, aby v neveřejném zasedání bylo učiněno i jiné, než jím navrhované rozhodnutí.
39. Vyjádření státního zástupce k dovoláním podaným všemi obviněnými bylo následně Nejvyšším soudem zasláno obhájcům obviněných k jejich případným replikám, které však do okamžiku zahájení neveřejného zasedání o podaných dovoláním nebyly tomuto soudu nikterak předloženy.
III.
Přípustnost dovolání
40. Nejvyšší soud jako soud dovolací (§265c tr. řádu) nejprve zjišťoval, zda jsou všechna dovolání přípustná a zda vyhovují všem relevantním ustanovením trestního řádu, tedy zda byla podána v souladu s §265a odst. 1, 2 tr. řádu, zda byla podána ve dvouměsíční zákonné lhůtě a na příslušném místě v souladu s §265e odst. 1, 3 tr. řádu, jakož i oprávněnými osobami ve smyslu §265d odst. 1 písm. b), odst. 2 tr. řádu. Dále Nejvyšší soud zkoumal, zda všechna dovolání splňují obligatorní obsahové náležitosti upravené v §265f tr. řádu.
41. Po jejich prostudování Nejvyšší soud shledal, že všichni tři obvinění výše uvedená ustanovení trestního řádu respektovali, pročež předmětná dovolání vyhodnotil jako přípustná a vyhovující všem relevantním ustanovením trestního řádu, to znamená, že nebyly shledány žádné skutečnosti bránící jejich věcnému projednání.
IV.
Důvodnost dovolání
42. Vzhledem k tomu, že dovolání lze podat jen z důvodů výslovně uvedených v ustanovení §265b tr. řádu, musel Nejvyšší soud dále posoudit otázku, zda lze obviněnými uplatněné dovolací důvody považovat za některý z důvodů taxativně uvedených v citovaném ustanovení zákona, jejichž existence je zároveň podmínkou provedení přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem.
43. Všichni tři obvinění ve svých dovoláních odkázali na důvod dovolání uvedený v §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu, nicméně dovolatelé M. M. a M. K. odkázali na tento dovolací důvod bez ohledu na to, že s účinností od 1. 1. 2022 byla změněna právní úprava řízení o dovolání, a to novelizací trestního řádu provedenou zákonem č. 220/2021 Sb., kterým se mění mimo jiné zákon č. 141/1961 Sb., o trestním řízení soudním (trestní řád), ve znění pozdějších předpisů. Tímto zákonem byl v řízení o dovolání v §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu s účinností od 1. 1. 2022 zakotven nově obsahově vymezený důvod dovolání spočívající v tom, že „rozhodná skutková zjištění, která jsou určující pro naplnění znaků trestného činu, jsou ve zjevném rozporu s obsahem provedených důkazů nebo jsou založena na procesně nepoužitelných důkazech nebo ve vztahu k nim nebyly nedůvodně provedeny navrhované podstatné důkazy“ . Uvedená změna ve svých důsledcích znamená, že za právně relevantní dovolací námitku ze strany obviněného lze považovat:
- správnost a úplnost skutkových zjištění, na nichž je napadené rozhodnutí založeno,
- procesní bezvadnost provedeného dokazování a
- správnost hodnocení důkazů ve smyslu ustanovení §2 odst. 5, 6 tr. řádu.
44. Cílem tohoto nového dovolacího důvodu, na který přímo odkázal pouze obviněný R. T., je kodifikace dosavadní rozhodovací praxe Nejvyššího soudu, kterak se vyvinula pod vlivem judikatury Ústavního soudu (např. nález Ústavního soudu ze dne 30. 11. 1995, sp. zn. III. ÚS 166/95, nebo nález Ústavního soudu ze dne 28. 11. 2005, sp. zn. IV. ÚS 216/04). Tento dovolací důvod tedy umožňuje nápravu v případech, kdy došlo k zásadním (extrémním) vadám v rozhodných skutkových zjištěních, která jsou určující pro naplnění zákonných znaků trestného činu, jímž byl obviněný pravomocně uznán vinným, popř. zproštěn obžaloby, event. ve vztahu k němuž bylo rozhodnuto některým z dalších druhů rozhodnutí taxativně uvedených v §265a odst. 2 tr. řádu. Nově zařazený dovolací důvod tedy věcně podchycuje tři okruhy nejzásadnějších vad ve skutkových zjištěních, kterými jsou:
- případy tzv. extrémního nesouladu mezi obsahem provedených důkazů a skutkových zjištění, která jsou na jejich základě učiněna (zejména případy deformace důkazů, kdy skutkové zjištění je opakem skutečného obsahu daného důkazu),
- případy použití procesně nepoužitelných důkazů (typicky důkaz, který byl pořízen v rozporu se zákonem, např. věcný důkaz zajištěný při domovní prohlídce učiněné bez příkazu soudu, důkaz nezákonným odposlechem apod.),
- vady spočívající v tzv. důkazu opomenutém, tj. důkazu, který byl sice některou z procesních stran navržen, avšak soudem nebyl proveden a jeho neprovedení ani nebylo soudem věcně adekvátně odůvodněno.
45. Zakotvením uvedeného dovolacího důvodu s účinností od 1. 1. 2022 však reálně nedošlo k rozšíření mezí dovolacího přezkumu též na otázky skutkové. Smyslem jeho zakotvení byla totiž pouze výslovná kodifikace již dříve judikaturou Ústavního a Nejvyššího soudu vymezených nejtěžších vad důkazního řízení, pro něž se obecně vžil pojem tzv. extrémního nesouladu. Na tom ničeho nemění ani skutečnost, že zákonodárce v tomto směru neužil přímo pojem „extrémní rozpor“. Nyní nově výslovně zakotvený dovolací důvod je proto nutno vykládat zcela shodně, jak byl ve smyslu dosavadní bohaté judikatury chápán extenzivní výklad §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu, ve znění účinném do 31. 12. 2021.
46. Obviněný R. T. ve svém dovolání dále odkázal na dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. h) tr. řádu, ve znění účinném od 1. 1. 2022. Obvinění M. M. a M. K. odkázali na dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu, nicméně ve znění platné úpravy účinné do 31. 12. 2021, což v současnosti odpovídá dovolacímu důvodu podle §265b odst. 1 písm. h) tr. řádu, ve znění účinném od 1. 1. 2022.
47. Tento dovolací důvod je možné iniciovat, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotněprávním posouzení. Obecně platí, že prostřednictvím tohoto dovolacího důvodu lze zásadně namítat vady hmotněprávní povahy, tedy to, že skutek, jak byl soudem zjištěn, byl nesprávně právně kvalifikován jako trestný čin, ačkoli o trestný čin nejde nebo jde o jiný trestný čin, než kterým byl obviněný uznán vinným. Pro naplnění uvedeného dovolacího důvodu však nepostačuje pouhý formální poukaz na příslušné ustanovení, aniž by dovolatel řádně vymezil právní vady v napadených rozhodnutích spatřované. To znamená, že předmětný dovolací důvod musí být v dovolání skutečně obsahově tvrzen a odůvodněn konkrétními vadami, které jsou dovolatelem spatřovány v právním posouzení skutku, jenž je vymezen v napadeném rozhodnutí, a teprve v návaznosti na takové tvrzené a odůvodněné hmotněprávní pochybení lze vytýkat i nesprávná skutková zjištění (srov. usnesení Ústavního soudu ze dne 1. 9. 2004, sp. zn. II. ÚS 279/03).
48. Dovolatelé M. M. a M. K. ve svých mimořádných opravných prostředcích odkázali rovněž na dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. l) tr. řádu, ve znění účinném do 31. 12. 2021, kterému v platném znění odpovídá dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. m) tr. řádu. Z obecného hlediska předmětný dovolací důvod obsahuje dvě alternativy relevantních důvodů – jednak je dán, pokud bylo rozhodnuto o zamítnutí nebo odmítnutí řádného opravného prostředku proti rozsudku nebo usnesení uvedenému v §265a odst. 2 písm. a) až h) tr. řádu, přestože nebyly splněny procesní podmínky stanovené zákonem pro takové rozhodnutí, anebo je dán v případě, kdy byl v řízení mu předcházejícím dán důvod dovolání uvedený v písm. a) až l) §265b odst. 1 tr. řádu. Pod první variantu tedy spadají případy, kdy byl zamítnut nebo odmítnut řádný opravný prostředek proti rozhodnutí nalézacího soudu z ryze formálních důvodů uvedených v §253 tr. řádu, tedy bez věcného přezkoumání podle §254 tr. řádu. Pod druhou alternativu naopak spadají případy, kdy bylo zamítnuto podané odvolání proti rozsudku nalézacího soudu postupem podle §256 tr. řádu, tj. po věcném přezkoumání odvolacím soudem podle §254 tr. řádu s tím, že jej odvolací soud neshledal důvodným.
49. Pokud tedy soud druhého stupně napadené rozhodnutí na podkladě odvolání věcně přezkoumal a následně jej zamítl podle §256 tr. řádu, je možné dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. m) tr. řádu uplatnit jen v jeho druhé alternativě – za podmínky, že v řízení, které předcházelo uvedenému zamítavému rozhodnutí, byl dán důvod dovolání uvedený pod §265b odst. 1 písm. a) až l) tr. řádu (srov. usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 12. 6. 2002, sp. zn. 6 Tdo 115/2002, publikované v Souboru rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR, ročník 2002, sv. 18, pod č. T 423). Proto podstatou této alternativy je skutečnost, že odvolateli sice nebylo odepřeno právo na přístup k soudu druhého stupně, ale tento soud, přestože v řádném opravném řízení napadené rozhodnutí soudu prvního stupně věcně přezkoumával, vytýkanou vadu neodstranil.
50. Nadto Nejvyšší soud i při respektování shora uvedeného interpretuje a aplikuje podmínky připuštění dovolání tak, aby dodržel maximy práva na spravedlivý proces vymezené Úmluvou o ochraně lidských práv a základních svobod a Listinou základních práv a svobod. Je proto povinen v rámci dovolání posoudit, zda nebyla v předchozích fázích řízení porušena základní práva obviněného, včetně jeho práva na spravedlivý proces (k tomu srov. Stanovisko pléna Ústavního soudu ze dne 4. 3. 2014, sp. zn. Pl. ÚS-st. 38/14).
V.
K meritu věci
51. Nejvyšší soud v duchu výše citované judikatury Nejvyššího i Ústavního soudu zkoumal, zda dovolání obviněných R. T., M. M. a M. K. splňují kritéria jím uplatněných dovolacích důvodů, načež po prostudování připojeného spisového materiálu dospěl k závěru, že obviněnými vznesené dovolací námitky jsou v tomto směru relevantní toliko u obviněného M. K., tedy formálně podřaditelné pod uplatněný dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. h) a m) tr. řádu, ve znění účinném od 1. 1. 2022, nicméně je Nejvyšší soud vyhodnotil jako zjevně neopodstatněné. Naproti tomu dovolání obviněného R. T. z hlediska jím uplatněných dovolacích důvodů uvedených v §265b odst. 1 písm. g), h), m) tr. řádu, ve znění účinném od 1. 1. 2022, a obviněného M. M. z hlediska jím uplatněných dovolacích důvodů uvedených v §265b odst. 1 písm. h) a m) tr. řádu, ve znění účinném od 1. 1. 2022, obsahovala argumentaci, jíž pod tyto, ale ani žádné jiné zákonem taxativně stanovené dovolací důvody podřadit v žádném ohledu nelze.
52. K provedenému dokazování Nejvyšší soud nejprve obecně podotýká, že Krajský soud v Praze shromáždil dlouhou řadu provedených důkazů, jejichž vyhodnocení věnoval dostatečnou pozornost, o čemž svědčí odůvodnění jeho rozhodnutí, kde podrobně rozebral, na jakých důkazech založil své rozhodnutí, jakým způsobem provedené důkazy hodnotil, z jakých skutkových závěrů vycházel při hmotněprávním posouzení skutku a jakými právními úvahami se řídil, pokud posuzoval prokázané skutečnosti podle příslušných ustanovení trestního zákoníku (viz body 37. až 38. a 41. až 62. odůvodnění rozsudku). Soud prvního stupně tedy postupoval v souladu s §2 odst. 6 tr. řádu, tj. podle svého vnitřního přesvědčení založeného na posouzení všech okolností případu jednotlivě i ve vzájemných souvislostech, přičemž ke svým skutkovým závěrům přiřadil stran všech obviněných i odpovídající hmotněprávní kvalifikace jejich jednání. Vrchní soud v Praze se s argumentací soudu prvního stupně zcela ztotožnil, přičemž nezjistil, že by některý ze stěžejních důkazů nebyl proveden, nebo že by důkazy byly hodnoceny v rozporu s pravidly uvedenými v trestním řádu a pravidly formální logiky. Přes tyto skutečnosti obvinění R. T., M. M. a M. K. iniciovali proti usnesení Vrchního soudu v Praze ve spojení s rozsudkem Krajského soudu v Praze podání mimořádného opravného prostředku, a to ze shora uvedených důvodů.
V. 1.
Dovolání obviněného R. T.
53. Obviněný R. T. ve svém dovolání podřadil vznesené výhrady pod dovolací důvody podle §265b odst. 1 písm. g), h) a m) tr. řádu. Ve vztahu k jednání popsanému pod bodem I. výroku o vině namítl, že v dané věci nebyl podle jeho mínění proveden jediný přímý důkaz, který by jej usvědčil z přisouzeného zločinu, pročež zjištěný skutkový stav fakticky nenaplnil znaky trestného činu podle §283 odst. 1, odst. 2 písm. a), odst. 3 písm. c) tr. zákoníku. Ve vztahu k jednání popsanému pod bodem II. výroku o vině obviněný dodal, že z provedených důkazů je zjevné, že ačkoli nedisponuje odbornými elektrikářskými znalostmi, bylo nelegální připojení pěstíren provedeno velmi odborně, což však soud nevzal v úvahu. V této souvislosti podotknul, že soudy obou nižších stupňů podle jeho názoru přikládaly až příliš velký význam výpovědi svědka a insolvenčního správce T. S. Přestože řada z provedených důkazů potvrdila jeho výpověď, soudy obou stupňů tato skutková zjištění ignorovaly.
54. Touto argumentací se dovolatel opětovně zříká odpovědnosti za spáchané trestné činy a stále setrvává na svém tvrzení, že svým jednáním nenaplnil zákonné znaky aplikovaných skutkových podstat. Navíc rozhodná skutková zjištění jsou podle jeho mínění ve zjevném rozporu s obsahem provedených důkazů, v důsledku čehož došlo k nesprávnému hmotněprávnímu posouzení projednávaných skutků. S ohledem na tyto námitky Nejvyšší soud danou věc znovu přezkoumal, nicméně v rámci této své činnosti neshledal, že by postupem soudů nižších stupňů došlo k tak zásadním pochybením, kterak dovolatel namítá a která by skutečně vedla k porušení jeho ústavně garantovaného práva na spravedlivý proces.
55. Projednávaná trestná činnost byla prokázána celým souborem provedených důkazů. Ve vztahu k obviněnému T. se v případě jednání popsaného pod bodem I. výroku o vině jedná zejména o výpovědi spoluobviněných M., M. a A., částečně i výpovědí spoluobviněného K., dále svědků S., K. a V. ve spojení s obsahem elektronické komunikace (prostřednictvím aplikací Whatsapp a Viber), rovněž o výpovědi svědků B. a V., odborné vyjádření z oboru kriminalistika, odvětví daktyloskopie, jakož i řadu dalších důkazů. Pokud jde o jednání popsané pod bodem II. výroku o vině, obviněný T. byl vyjma výpovědí spoluobviněných M. a M. a svědků S., V. a K. usvědčen také na podkladě znaleckého posudku z oboru elektrotechnika, jakož i listinnými důkazy – zejména zprávou poškozené společnosti ČEZ Distribuce, a.s. s fotodokumentací, smlouvou o dodávkách elektřiny uzavřenou mezi obviněným a společností Bohemia Energy entity, s.r.o. a protokolem o provedení domovní prohlídky v domě obviněného spolu s pořízenou fotodokumentací a plánkem.
56. Obviněný R. T. se během dosavadního průběhu trestního řízení, stejně jako v podaném dovolání, hájí tvrzením, že o pěstování konopí v pěstírnách v XY a XY (řízených lidmi z Balkánu), stejně jako o souvisejícím černém odběru elektřiny s touto pěstírnou bezprostředně spojenou neměl povědomí a naopak sám se stal obětí organizované skupiny, neboť spoluobvinění se během svého pobytu ve vazbě proti němu domluvili, že budou proti němu svědčit a dokonce mu nabídli finanční odměnu za to, když vinu vezme na sebe.
57. Nicméně z jednání popsaných pod body I. a II. výroku o vině byl obviněný T. spolehlivě usvědčen nejen výpověďmi spoluobviněných M., M., A. (a částečně i spoluobviněného K.), ale rovněž důležitou výpovědí svědka T. S. (společníka insolvenčního správce Ž.), který stran probíhajícího insolvenčního řízení popsal prohlídku domu obviněného v XY na konci roku 2019, během které spatřil v dolních místnostech domu vzduchotechniku, lampy, květináče s hlínou a další zařízení, na základě čehož usoudil, že je tam připravována pěstírna, o čemž bezprostředně informoval Policii ČR (č. l. 2465). Tytéž skutečnosti soudu potvrdili i svědci P. V. (rovněž společník jmenovaného insolvenčního správce) a K. K. (advokátní koncipientka advokátní kanceláře Ž.), byť předmětná zařízení na vlastní oči viděl pouze svědek S. Věrohodnost těchto výpovědí byla spolehlivě ověřena následným policejním sledováním, které vyvrcholilo policejním zásahem dne 11. 5. 2020, během kterého byla v tomto domě nalezena zcela funkční pěstírna konopí. Skutečnost, že obviněný T. byl dobře obeznámen s tím, k jakému účelu výše popsané zařízení slouží, svědčí (mimo jiné) jeho chování vůči svědkovi S., kterému během jeho návštěvy nejprve nechtěl prohlídku objektu umožnit, následně se jej snažil přemluvit, aby zjištěné skutečnosti nikomu neoznamoval a posléze přešel k výhružkám. Z provedených důkazů je rovněž zřejmé, že dovolatel předmětnou trestnou činnost páchal za účelem zisku, neboť tímto způsobem usiloval o získání finančních prostředků nutných k zabránění zpeněžení nemovitosti v XY, kterou vlastnil.
58. Již výše uvedené okolnosti jednoznačně vyvrací námitku obviněného, že mu o pěstírně, potažmo krádeži elektřiny nebylo ničeho známo s ohledem na to, že pronajal část domu v XY toliko za účelem ubytování cizinců (a v této souvislosti podle pokynů spoluobviněného M. obstarával zařízení a materiál). Ostatně podle pořízené fotodokumentace objektu je zcela vyloučené, že by dům byl k takovému účelu skutečně přizpůsoben.
59. Dovolatel v rámci svého mimořádného opravného prostředku dále uvedl, že věrohodnost jeho výpovědi potvrdili spoluobviněný T. M. a svědek D. B. Zejména spoluobviněný T. M. měl podle jeho tvrzení soudu potvrdit, že veškeré aktivity spojené s pěstováním konopí (a související krádeží elektřiny) řídila skupina pachatelů působící na území cizího státu, o čemž dovolatel neměl mít tušení. Přezkumem Nejvyššího soudu však bylo zjištěno, že tyto námitky obviněného se nezakládají na pravdě.
60. Je sice pravdou, že spoluobviněný T. M. v rámci své výpovědi (učiněné v samotném závěru hlavního líčení) skutečně uvedl, že se stal jakýmsi nechtěným prostředníkem mezi obviněným T. a R. D., který se nejprve zajímal o pronájem nemovitostí v České republice a poté, co došlo k pronájmu nemovitosti v XY, jej řídil, resp. mu dával další úkoly související s pěstováním konopí (o kterém však D. tvrdil, že je legální, neboť se jedná toliko o konopí pro kosmetické a léčebné účely). Byť lze připustit, že dovolatel i spoluobviněný M. hovořili o zainteresovanosti cizích státních příslušníků v předmětném podnikání, byla skutková verze spoluobviněného M. krajským soudem odmítnuta jako zcela nevěrohodná, neboť - jak bylo vyjádřeno již shora - je v rozporu s celým komplexem ve věci řádně provedených důkazů. Byla to právě výpověď dovolatele T., který označil spoluobviněného M. za dominantní postavu v nyní projednávané trestné činnosti, který se s ním dohodl na tom, že pěstírna bude zřízena v jím vlastněné nemovitosti v XY a současně jej seznámil s dalšími osobami, za pomoci kterých došlo k vybudování i druhé pěstírny ve XY.
61. Svědek D. B. v projednávané trestné činnosti figuroval jako formální jednatel společnosti I.M-M., tedy jako tzv. „bílý kůň“ společnosti sloužící k páchání trestné činnosti. Všechny aktivity přitom fakticky řídil spoluobviněný T. M., zatímco svědek o reálné podnikatelské činnosti této společnosti neměl ponětí a na všechna jednání, kde byla nutná jeho přítomnost (např. za účelem jeho podpisu), byl vždy přepravován obviněnými M. a T. Za tyto aktivity byl obviněným M. vyplácen - ostatně to byl právě on, kdo jej seznámil s obviněným T. Podstatnou se však jeví skutečnost, že výpověď tohoto svědka byla soudem prvního stupně vyhodnocena jako krajně rozporuplná, v důsledku čehož dovolatelovu výpověď v prokazovaných souvislostech nikterak nepotvrdila. (V této souvislosti je z dovolání zjevné, že sám dovolatel je s touto skutečností obeznámen, když konstatoval, že svědectví tohoto svědka bylo zákulisně manipulováno s ohledem na to, že nebyl schopen se vypořádat s obsahem své výpovědi z přípravného řízení).
62. Z provedených důkazů tedy bez důvodných pochybností vyplynulo dovolatelovo zapojení do aktivit organizované skupiny řízené spoluobviněným T. M. Obhajoba obviněného T., který tvrdil, že pro společnost I.M-M. (zabývající se svařováním) vykonával práci na základě manažerské smlouvy, byla rovněž spolehlivě vyvrácena, neboť skutečnou manažerskou práci obviněný nikdy nevykonával (o provozu společnosti nic nevěděl a ani svědek B. mu žádné pokyny stran její činnosti nedával). Jak vyplynulo z předloženého spisového materiálu, skutečným smyslem manažerské smlouvy bylo umožnit obviněnému co nejširší rozsah pravomocí, když jménem dané společnosti opakovaně objednával a nakupoval materiál pro budování a zařízení obou pěstíren, a to ve společnosti Higarden s.r.o. specializované na prodej zařízení pro indoor pěstování rostlin, aby získal požadované zboží bez DPH. Stejným způsobem obviněný T. zařizoval nákup elektromateriálu pro pěstírnu ve XY od firmy Eldor a aktivně se podílel i na půjčení motorových vozidel, která byla následně využívána celou skupinou i dalšími osobami, které se na předmětné trestné činnosti podílely.
63. Výše uvedenou námitkou dovolatele, že se ze strany spoluobviněných stal obětí komplotu, soudy nižších stupňů rovněž odmítly s ohledem na to, že ve skutečnosti nikdo ze spoluobviněných takovou skutečnost neuvedl a z provedených důkazů rovněž nevyplynula. Krajský soud bez důvodných pochybností prokázal vůdčí roli v hierarchii celé organizované skupiny spoluobviněnému M. (což odráží nejen popis projednávaného skutku, ale i výše uloženého nepodmíněného trestu a způsob jeho výkonu). Na druhé straně však nebylo možné vyhodnotit prokázané aktivity obviněného T. toliko jako pronájem domu bez toho, aby byl dostatečně obeznámen s pravým účelem jeho „zapůjčení“. Jelikož se dovolatel T. prokazatelně účastnil jak pěstování konopí, tak souběžného obstarávání pěstírenských komponentů, stavebního a elektrického materiálu, byl bez důvodných pochybností dostatečně obeznámen s pácháním trestné činnosti, jejím rozsahem i účelem.
64. Námitku obviněného stran svědka T. S., jehož věrohodnost se dovolatel snaží zpochybnit taktéž tvrzením, že svědectví tohoto svědka oba soudy nižších stupňů „poněkud přecenily“ (s ohledem na jejich komplikovaný vztah, který vzešel z kroků, které obviněný podnikal proti prodeji předmětné nemovitosti v dražbě), je nutné v souvislosti s prokázaným skutkovým stavem kategoricky odmítnout. Přestože nahrávky s výhrůžkami obviněného, že v případě oznámení věci na policii se stane obětí „balkánské mafie“ a půjde mu o život, skutečně nebyly soudu předloženy, oba soudy nižších stupňů vyhodnotily výpověď tohoto svědka (stejně jako svědků P. V. a K. K.) v kontextu dalších ve věci provedených skutkových zjištění jako dostatečně věrohodnou a souladnou, na rozdíl od tvrzení dovolatele. Ostatně právě na základě bezodkladného oznámení svědka S. a jeho dalších dvou společníků na policii v Příbrami bylo zahájeno mapování probíhající trestné činnosti celé organizované skupiny, které vyvrcholilo následným zásahem.
65. Obviněný v rámci svého dovolání rovněž odmítl, že by se dopustil jednání popsaného pod bodem II. výroku o vině, resp. legálního i nelegálního zapojení elektrické energie s ohledem tvrzení o vlastním nedostatku svých odborných znalostí (v návaznosti na konstatování znalce, že jde o zjevně odbornou práci). Nicméně ani toto tvrzení dovolatele závěr o jeho vině nikterak nezpochybňuje.
66. Popis daného skutku odráží skutečnost, že obviněný T. se dopustil úmyslného neoprávněného odběru elektrické energie prostřednictvím standardního připojení i mimo legální elektroměr, a to – sám nebo za pomoci jiné osoby. V této souvislosti dovolatel již během hlavního líčení namítl, že „jako odborník na elektrozařízení mu byl představen obviněný K., pročež se může domnívat, že to byl právě on, který toto připojení zřídil“. V této souvislosti je nutné znovu zdůraznit, že to byl právě obviněný T., kdo vědomě pronajal část svého domu v XY za účelem zřízení a provozování tzv. indoor pěstírny konopí setého, pročež musel být obeznámen s tím, jakým způsobem byla předmětná nemovitost připojena k odběru elektrické energie za tímto účelem. Ostatně sám v této věci dodal, že účty za dodávky elektrické energie hradila jeho matka. (Nelze rovněž přehlédnout, že krajský soud v této souvislosti postupoval výrazně ve smyslu procesní zásady in dubio pro reo , když ve prospěch obviněného výrazně zkrátil dobu páchání této trestné činnosti a současně přihlédl i k tomu, že se nepodařilo dostatečně prokázat, zda a kdy mu byla doručena výpověď dodavatele elektrické energie, viz body 54. a 57. odůvodnění rozsudku krajského soudu).
67. Klíčovou se však jeví i skutečnost, že obviněný R. T. se spolu s T. M., M. M., M. K. a A. A. výrazně podílel na páchané trestné činnosti podle rozdělených úloh, průběžně navzájem spolupracovali, čímž zvyšovali efektivitu páchané trestné činnosti. V rámci takové skupiny se tak nejeví podstatné, kdo konkrétně disponoval potřebnými elektrikářskými znalostmi či zkušenostmi. S ohledem na výše uvedené tedy nelze souhlasit s tvrzením obviněného T., že mu nebyla prokázána trestná činnost stran spolupráce s organizovanou skupinou ve věci pěstování konopí a paralelně probíhající krádeže elektřiny. Taktéž tvrzení, že obviněný T. se sám stal obětí této ze zahraničí řízené organizované skupiny, je nezbytné vzhledem k provedeným skutkovým závěrům kategoricky odmítnout.
68. Pakliže obviněný s odkazem na dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu shrnul, že rozhodná skutková zjištění, která jsou určující pro naplnění znaků zvlášť závažného zločinu podle §283, odst. 1, odst. 3 písm. c) tr. zákoníku, dílem dokonaného, dílem ve stadiu pokusu a dílem ve stadiu přípravy, ve spolupachatelství podle §23 tr. zákoníku, a přečinu podle §279 odst. 1 tr. zákoníku, jsou ve zjevném rozporu s obsahem provedených důkazů, Nejvyšší soud tuto námitku odmítl, neboť s ohledem na výše uvedené skutečnosti byla zjevně podána z jiného důvodu, než který je uveden v §265b tr. řádu.
69. Obviněný T. ve svém dovolání rovněž odkázal na dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. h) tr. řádu, neboť má za to, že napadená rozhodnutí spočívají na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotněprávním posouzení. Tento odkaz však ve svém písemném podání prakticky nepodpořil žádnou hmotněprávní námitkou. Jak bylo uvedeno výše, pro naplnění tohoto dovolacího důvodu není postačující pouhý formální poukaz na předmětné ustanovení trestního řádu, aniž by dovolatel řádně vymezil právní vady, které v napadených rozhodnutích spatřuje. Pokud tedy dovolatel T. neodůvodnil svůj odkaz na předmětný dovolací důvod vadami, které spatřuje v právním posouzení skutku (tj. neodůvodnil, že skutek tak, jak byl soudem zjištěn, je nesprávně právně kvalifikován jako trestný čin, ačkoli o trestný čin nejde, nebo jde o jiný trestný čin, než kterým byl obviněný uznán vinným), Nejvyššímu soudu nezbylo nic jiného, než vyhodnotit tento odkaz jako nedostatečný, a proto irelevantní.
70. Vyjma toho obviněný ve svém dovolání odkázal rovněž na dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. m) tr. řádu, a to v jeho druhé alternativě, neboť měl za to, že v řízení, které předcházelo zamítavému rozhodnutí odvolacího soudu, byl dán důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. g) a h) tr. řádu. Takto formulovaný důvod dovolání však může být úspěšný toliko v případě, že by byla zjištěna existence vytýkané vady zakládající některý z důvodů dovolání, která by zatěžovala řízení před soudem prvního stupně. Takovou vadou však rozhodnutí soudu prvního stupně zatíženo není, pročež nemohl být naplněn ani obviněným R. T. uplatněný důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. m) tr. řádu v jeho druhé alternativě.
V. 2.
Dovolání obviněného M. M.
71. Dovolatel M. M. s odkazem na dovolací důvody uvedené pod §265b odst. 1 písm. h) a m) tr. řádu, ve znění účinném od 1. 1. 2022 [když ve skutečnosti – formálně - odkázal na dovolací důvody podle §265b odst. 1 písm. g) a l) tr. řádu, ve znění účinném do 31. 12. 2021] zaměřil všechny své výhrady proti výroku o uloženém trestu. Z obsahu podaného dovolání vyplynulo, že svými námitkami brojí proti přiměřenosti uloženého nepodmíněného trestu odnětí svobody, když v této souvislosti namítl nesprávné vyhodnocení okolností rozhodných pro stanovení druhu a výměry ukládaného trestu ve smyslu §39 tr. zákoníku, jakož i proti vyhodnocení přitěžujících a polehčujících okolností podle §41 a 42 tr. zákoníku.
72. V prvé řadě Nejvyšší soud podotýká, že námitky vůči druhu a výměře uloženého nepodmíněného trestu odnětí svobody (s výjimkou uložení trestu odnětí svobody na doživotí) nejsou podřaditelné pod dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. h) tr. řádu (ve znění účinném od 1. 1. 2022), neboť dovolatel v ní nenamítá nesprávné právní posouzení skutku nebo jiné nesprávné hmotněprávní posouzení. Námitku proti výroku o uloženém trestu lze relevantně vznést toliko s odkazem na dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. i) tr. řádu (ve znění zákona č. 220/2021 Sb., tedy v platném znění), a to pouze v případě, že obviněnému byl prokazatelně uložen nepřípustný druh trestu či trest ve výměře mimo trestní sazbu stanovenou zákonem na trestný čin, pro který byl uznán vinným. Jiná pochybení soudu spočívající v nesprávném druhu či výměře uloženého trestu, zejména nesprávné vyhodnocení kritérií uvedených v ustanoveních §39 až §42 tr. zákoníku, a v důsledku toho uložení nepřiměřeného přísného či naopak mírného trestu, nelze v dovolání namítat prostřednictvím tohoto ani jiného dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 tr. řádu (k tomu srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 2. 9. 2002 sp. zn. 11 Tdo 530/2002).
73. Na tento dovolací důvod uvedený v §265b odst. 1 písm. i) tr. řádu obviněný M. neodkázal zjevně z důvodu, že mu byl uložen druh trestu, který zákon přímo stanoví, tj. nepodmíněný trest odnětí svobody, a to navíc v rámci zákonem stanovené trestní sazby, která je podle §283 odst. 3 tr. zákoníku stanovena rozpětím od osmi do dvanácti let. Z tohoto je zjevné, že trest odnětí svobody uložený obviněnému M. M. v trvání osmi let je trestem uloženým na samé dolní hranici zákonné trestní sazby, a je tedy trestem, který zákon připouští, přičemž jako takový zcela odpovídá platnému znění trestního zákoníku. Skutečnost, že dovolatel takovýto trest subjektivně pociťuje jako nepřiměřeně přísný, a že o jeho výši dále vede polemiku, je z hlediska dovolacích důvodů zcela neakceptovatelná, neboť platný trestní řád neumožňuje takovou námitku podřadit ani pod dovolací důvody podle §265b odst. 1 písm. h) či písm. i) tr. řádu, ani pod žádný jiný dovolací důvod, taxativně stanovený v §265b odst. 1 tr. řádu.
74. Vyjma uloženého nepodmíněného trestu odnětí svobody v trvání osmi let, byl obviněnému dále za podmínek §80 odst. 1 tr. zákoníku uložen trest vyhoštění z území České republiky na dobu osmi let, což je rovněž přípustný druh trestu, jehož jeho výměra byla stanovena v rámci zákonné trestní sazby, která je v §80 odst. 2 tr. zákoníku stanovená rozpětím od jednoho roku do deseti let, anebo na dobu neurčitou. Uložení obou výše uvedených trestů soud prvního stupně v nyní posuzované věci řádně odůvodnil, přičemž správně vyhodnotil všechny rozhodné skutečnosti ve smyslu §39 tr. zákoníku, tedy nejen okolnosti případu, charakter a závažnost spáchaného trestného činu, ale též osobu obviněného a v této souvislosti i případně existující přitěžující a polehčující okolnosti ve smyslu ustanovení §41 a §42 tr. zákoníku.
75. Stran námitky obviněného, že Krajský soud v Praze při ukládání trestu nezohlednil polehčující okolnosti ve smyslu §58 tr. zákoníku, zejména jeho prohlášení viny ve smyslu §58 odst. 2 písm. b) tr. zákoníku, bylo Nejvyšším soudem z přiloženého spisového materiálu zjištěno, že krajský soud toto ustanovení neaplikoval, neboť prohlášení viny obviněného nepřijal. Přesto však předmětné doznání zohlednil při ukládání trestu odnětí svobody, když s ohledem na postoj obviněného, kterým slovy krajského soudu „projevil určitou sebereflexi“ , tomuto uložil trest odnětí svobody na samé spodní hranici zákonné trestní sazby. Nadto je nutné zdůraznit, že mimořádné snížení trestu odnětí svobody není ani v případě přijetí prohlášení viny obviněného postupem automatickým (obligatorním), a tedy ani nárokovým, neboť uvedená moderace trestu závisí výhradně na úvaze soudu, který posuzuje konkrétní povahu spáchané trestné činnosti, včetně předpokladu nápravy pachatele. Postupu podle §58 odst. 2 písm. b) tr. zákoníku se rovněž není možné domáhat ani prostřednictvím žádného ze zákonných dovolacích důvodů ve smyslu §265b odst. 1 tr. řádu. V tomto směru neobstojí ani poznámka obviněného, že z důvodové zprávy k zákonu č. 333/2020 Sb., jímž došlo mimo jiné i k novelizaci trestního zákoníku, je zjevný úmysl zákonodárce obviněným osobám v reakci na jejich doznání či prohlášení viny ukládat mírnější tresty, neboť ani z důvodové zprávy k citovanému zákonu nikterak neplyne, že by se mělo jednat o postup při ukládání trestu obligatorní, nehledě na skutečnost, že v případě obviněného M. nebylo jím učiněné prohlášení viny soudem prvního stupně přijato, čímž byla případná aplikace §58 odst. 2 písm. b) tr. zákoníku (z důvodu absence zákonných podmínek pro jeho užití) kategoricky vyloučena.
76. Taktéž námitku dovolatele, že krajský soud v rámci polehčujících okolností nezohlednil jeho osobní a majetkové poměry (zejména ignoroval jeho vyživovací povinnosti k jeho třem nezletilým dětem), je nutné odmítnout, a to ze stejného důvodu.
77. Z obecného hlediska platí, že výčet polehčujících i přitěžujících okolností je demonstrativní, pročež je soud na jedné straně oprávněn povahu polehčujících (či přitěžujících) okolností přiznat i jiným skutečnostem v §41 či §42 výslovně neuvedeným, na straně druhé však nelze ze strany obviněného vůči soudu jakkoli nárokovat zohlednění jakékoli okolnosti v jeho prospěch. Je výhradně na soudu posuzujícím daný případ, které polehčující, event. přitěžující okolnosti v rámci individualizace ukládaného trestu zohlední a které nikoli.
78. K přitěžující okolnosti týkající se ziskuchtivé motivace obviněného Vrchní soud v Praze v odůvodnění svého usnesení správně zdůraznil, že nemajetnost obviněného, jeho životní úroveň v domovském státě, stejně jako jeho vyživovací povinnosti nemohou být za žádných okolností důvodem pro uložení nižšího trestu. To samé platí i v případě možnosti aplikace §58 tr. zákoníku stran možnosti mimořádného snížení trestu odnětí svobody pod dolní hranici zákonné trestní sazby, neboť soudy nižších stupňů nedospěly vlastním postupem k závěru, že použití příslušné trestní sazby trestu odnětí svobody stanovené trestním zákoníkem by bylo vzhledem k okolnostem případu nebo k poměrům obviněného nepřiměřeně přísné (a jeho nápravy by bylo možné dosáhnout i trestem kratšího trvání).
79. Dovolatel taktéž operuje s tvrzením, že rozpětí zákonné trestní sazby vyplývající z §283 odst. 3 tr. zákoníku od osmi do dvanácti let je ve vztahu ke spáchanému trestnému činu nepřiměřeně přísné, pročež by měl být soud ukládající trest motivován k využití všech zákonných prostředků k tomu, aby obviněnému uložil trest přiměřený – což v představě dovolatele odpovídá trestu uloženému pod dolní hranicí zákonné trestní sazby. V reakci na tuto námitku Nejvyšší soud pouze stručně doplňuje, že přestože lze vést obecnou polemiku na téma přílišné přísnosti předepsané zákonné trestní sazby (při faktické absenci okolností případu či poměrů pachatele umožňujících uložení trestu pod spodní hranicí zákonné sazby podle §58 tr. zákoníku), je takováto argumentace v dané souvislosti zcela irelevantní, neboť s ohledem na závažnost a charakter trestné činnosti nelze v této věci obviněnému uložené tresty označit za nepřiměřeně přísné, ježto nižšími soudy aplikovaná soustava trestů je proporcionálně vyvážená, a to nejen ve vztahu k obviněnému, ale i ve vztahu k ostatním spoluobviněným a míře jejich zapojení do aktivit organizované skupiny.
80. Ani s námitkou obviněného, že soud prvního stupně v jeho neprospěch hodnotil jeho předchozí odsouzení, ačkoli se jednalo o trest již dávno zahlazený, se Nejvyšší soud nemohl ztotožnit, neboť v odůvodnění rozsudku krajského soudu nic této skutečnosti nenasvědčuje. Soud prvního stupně vyhodnotil jako polehčující okolnost tu skutečnost, že obviněný dosud nebyl v České republice soudně trestán. V této souvislosti však správně konstatoval, že takovou okolnost nelze přeceňovat s ohledem na zprávu Europolu, ze které vyplývá, že dovolatel byl v minulosti ve své vlasti odsouzen pro jinou trestnou činnost. Tento výrok tedy nelze za žádných okolností hodnotit jako nesprávný či dokonce nezákonný.
81. V návaznosti na výše uvedené je namístě zdůraznit, že platí-li ve vztahu k předchozímu odsouzení fikce, že se na pachatele hledí, jako by nebyl odsouzen, nesmí soud tuto skutečnost (tj. předchozí odsouzení) brát v žádné souvislosti v úvahu a musí při výměře trestu postupovat tak, jako by této skutečnosti nebylo. Přesto však soud hodnotí všechny další okolnosti související se spácháním minulého trestného činu, které nejsou uvedenou právní fikcí dotčeny. Jestliže pachatel v minulosti již spáchal trestný čin, může soud po zhodnocení konkrétních okolností dřívějšího a nyní posuzovaného trestného činu a z jejich vztahu vyvodit příslušné závěry stran postoje obviněného ke společenským hodnotám chráněným trestním zákoníkem, tedy zda má sklony k páchání trestné činnosti, event. zda spáchání obou trestných činů je v jinak řádném životě pachatele jen excesivní povahy, resp. jaký je stupeň a povaha mravního narušení pachatele, jaká je možnost jeho nápravy, apod. (srov. PÚRY, F. §42 [Přitěžující okolnosti]. In: ŠÁMAL, Pavel a kol. Trestní zákoník. 2. vydání. Praha: C. H. Beck, 2012, s. 571). K této otázce přitom existuje již léty prověřená tzv. konstantní judikatura, na kterou Nejvyšší soud rovněž odkazuje (srov. zejména rozhodnutí bývalého Nejvyššího soudu Slovenské socialistické republiky ze dne 17. 4. 1974 sp. zn. 5 Tz 33/74, uveřejněné pod č. 6/1975 Sb. rozh. tr., dále usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. 8. 2017 sp. zn. 8 Tdo 766/2017 a usnesení Nejvyššího soudu ze dne 15. 12. 2011 sp. zn. 8 Tdo 972/2011).
82. Krajskému soudu tedy v nyní posuzované věci ničeho nebránilo v tom, aby z předchozího odsouzení obviněného, ohledně kterého se na něj hledí, jako by nebyl odsouzen, vyvodil odpovídající závěry o jeho postojích k hodnotám chráněným trestním zákoníkem a jeho případných sklonech k páchání trestné činnosti.
83. Souhlasit nelze rovněž s tvrzením obviněného, že se krajský soud v rámci hodnocení jeho osobnosti a osobních poměrů nikterak nevyjádřil k jeho dosavadnímu způsobu života, jeho pracovní morálce, vztahu ke společnosti a dalším skutečnostem. V rámci odůvodnění svého rozsudku totiž soud prvního stupně jasně konstatoval, že obviněný v domovském státě vystudoval střední zdravotní školu, nicméně toto zaměstnání nikdy nevykonával (což je s podivem při aktuální absenci zdravotnických pracovníků). Před obecně prospěšnou prací obviněný upřednostnil vlastní zapojení se do „drogových aktivit“ organizované skupiny operující na území České republiky, aby se tak dostal ke snadnějšímu a lukrativnějšímu zisku (byť by jistě z takto získaných prostředků pokrýval nejen své potřeby, ale také potřeby svých nejbližších). Lze tedy shrnout, že Krajský soud v Praze ve svých úvahách stran individualizace aplikovaného trestu dostatečně zohlednil všechny podstatné okolnosti panující na straně obviněného, o čemž ostatně svědčí příslušné části odůvodnění jeho rozsudku (zejména bod 67.), přičemž s jeho argumenty se bez výhrad ztotožnil rovněž Vrchní soud v Praze jako soud odvolací (viz bod 49. odůvodnění jeho usnesení).
84. Jelikož trest uložený obviněnému M. M. není trestem, který zákon nepřipouští, ani trestem uloženým ve výměře mimo trestní sazbu stanovenou trestním zákonem, je namístě argumentaci obviněného vyhodnotit toliko jako námitky týkají se pouze otázky přiměřenosti trestu, které však nespadají pod dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. h) tr. řádu, ve znění zákona č. 220/2021 Sb., ani pod dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. i) tr. řádu (ve znění účinném od 1. 1. 2022), či jakýkoli jiný dovolací důvod uvedený v §265b odst. 1 tr. řádu. Zároveň je nutno akcentovat, že trest uložený jmenovanému obviněnému nelze na pozadí závažnosti spáchané trestné činnosti rozhodně považovat za trest exemplární či zcela excesivní, a tedy ani za trest vzpírající se, popř. přímo odporující zásadám spravedlnosti.
85. Pro úplnost Nejvyšší soud podotýká, že obviněný M. v rámci podaného dovolání uplatnil rovněž odkaz na dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. m) tr. řádu, z jehož obsahu vyplynulo, že jej uplatnil v jeho druhé alternativě, neboť jeho řádný opravný prostředek byl odvolacím soudem zamítnut, přestože v předchozím řízení byl podle mínění obviněného dán důvod dovolání uvedený v §265b odst. 1 písm. h) tr. řádu. Takto formulovaný důvod dovolání však může být úspěšný toliko v případě, že by byla zjištěna existence vytýkané vady, která by zatěžovala řízení před soudem prvního stupně. Takovou vadou však rozhodnutí Krajského soudu v Praze zatíženo není, pročež nemůže být naplněn ani obviněnými uplatněný důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. m) tr. řádu.
V. 3.
Dovolání obviněného M. K.
86. Obviněný M. K. ve svém dovolání odkázal na existenci dovolacích důvodů uvedených v §265b odst. 1 písm. g) a l) tr. řádu, ve znění účinném do 31. 12. 2021, resp. dovolacích důvodů podle §265b odst. 1 písm. h) a m) tr. řádu, ve znění účinném od 1. 1. 2022. V rámci svých výhrad namítl, že ze strany soudů obou nižších stupňů mu na základě skutkových zjištění nebylo prokázáno naplnění subjektivní stránky zvlášť závažného zločinu podle §283 odst. 1, odst. 2 písm. a), odst. 3 písm. c) tr. zákoníku. Dále namítl, že právní závěry soudů obou stupňů stran hodnocení důkazů týkajících se jeho osoby, jakož i jeho údajné participace na trestné činnosti jsou v extrémním nesouladu s učiněnými skutkovými zjištěními. S tím pak souvisí i nerespektování základních zásad trestního řízení ze strany soudů nižších stupňů, včetně zásady ultima ratio . S ohledem na nakládání s „měkkými“ drogami dovolatel poukázal na nízkou společenskou škodlivost spáchané trestné činnosti, pročež má za to, že v jeho případě byly naplněny podmínky pro mimořádné snížení trestu podle §58 odst. 1 tr. zákoníku.
87. Základní námitka vztahující se k výroku o vině stran údajně neprokázaného naplnění subjektivní stránky přisouzeného zvlášť závažného zločinu je sice relevantně podřaditelná pod deklarovaný dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. h) tr. řádu, ve znění účinném od 1. 1. 2022, Nejvyšší soud ji však vyhodnotil jako zjevně neopodstatněnou.
88. V prvé řadě je nutné obecně poznamenat, že trestného činu nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle §283 odst. 1, odst. 2 písm. a), odst. 3 písm. c) tr. zákoníku se dopustí ten, kdo neoprávněně vyrobí, doveze, vyveze, proveze, nabídne, zprostředkuje, prodá nebo jinak jinému opatří nebo pro jiného přechovává omamnou nebo psychotropní látku, přípravek obsahující omamnou nebo psychotropní látku, prekursor nebo jed, a tento čin spáchá jako člen organizované skupiny a ve velkém rozsahu. Z hlediska naplnění subjektivní stránky ve vztahu k základní skutkové podstatě trestní zákoník předpokládá úmyslné zavinění, stejně jako ve vztahu k okolnosti podmiňující použití vyšší trestní sazby podle §283 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku. Pouze pokud jde o zavinění v případě okolnosti podmiňující použití vyšší trestní sazby podle §283 odst. 3 písm. c) tr. zákoníku, pak postačuje prokázání nedbalosti ve smyslu §17 písm. b) tr. zákoníku.
89. Nejvyšší soud ve své judikatuře již mnohokrát uvedl, že závěr o zavinění pachatele je nutno vždy podložit výsledky dokazování a musí z nich logicky vyplynout. Okolnosti subjektivního charakteru lze však zpravidla dovodit toliko nepřímo z okolností objektivní povahy, z nichž je možno podle zásad logického myšlení usuzovat na vnitřní vztah pachatele k porušení nebo ohrožení zájmů chráněných trestním zákonem (k tomu srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 23. 4. 2014 sp. zn. 8 Tdo 440/2014, rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 18. 10. 2001 sp. zn. 5 Tz 225/2001, apod.). Ve vztahu k posouzení zavinění obviněného je tedy nutné hodnotit nejen všechny ve věci provedené důkazy, ale v rámci dokazování rovněž celý kontext vývoje událostí, a na základě toho odvodit jak skutkové, tak hmotněprávní závěry.
90. Těmto požadavkům soud prvního stupně vyhověl, neboť z přiloženého spisového materiálu Nejvyšší soud ověřil, že se naplnění subjektivní stránky nejen u dovolatele M. K., ale u všech obviněných, v potřebné míře věnoval, když během dokazování postupoval tak, aby na jeho základě mohly být učiněny relevantní skutkové závěry. V odůvodnění svého rozhodnutí poté dostatečně podrobně vyložil, na základě jakých úvah se přiklonil ke skutkové verzi prezentované v obžalobě, resp. přesvědčivě odůvodnil své stanovisko stran vyhodnocení obhajoby obviněného K. jako důkazně vyvrácené. V odůvodnění svého rozsudku vyjádřil rovněž úvahy směřující k závěru o formě zavinění obviněného, z nichž plyne jeho vnitřní psychický vztah k následku jeho jednání, přičemž tak učinil zcela dostatečně (viz body 38., 41. až 43. odůvodnění rozsudku). Popírání jakékoli vědomé účasti na pěstování konopí ze strany obviněného K. bylo spolehlivě vyvráceno celým souborem přímých i nepřímých důkazů, v rámci kterého dominuje zejména výpověď spoluobviněného T. M., dále výpovědi spoluobviněných R. T. a A. A. z přípravného řízení (posledně jmenovaný svoji výpověď v hlavním líčení popřel, což však nikterak věrohodně nevysvětlil), dále odbornými vyjádřeními z oboru kriminalistika prezentujícími výsledky kriminalistického zkoumání zajištěných stop při domovní prohlídce objektu v obci XY (kde byly identifikovány daktyloskopické stopy na písemnostech zde nalezených a DNA stopy obviněného K. na rozvodné desce se zásuvkami a jističi v technické místnosti). Skutkový rámec doplnilo i další odborné vyjádření, podle jehož závěrů byly na botách obviněného K. nalezených v obci XY identifikovány stopy THC, či zpráva Policejního prezidia o cestách jmenovaného obviněného ve společnosti spoluobviněného M., včetně okolností zadržení obou jmenovaných při jejich společné cestě na území SRN.
91. Právě popsaný komplex důkazů bez důvodných pochybností a ve vzájemných souvislostech (nikoli při jejich hodnocení bez vztahových souvislostí, kterak se o to pokouší dovolatel) usvědčil obviněného K. z jeho vědomého podílu na činnosti organizované skupiny s cílem dosáhnout co nejvyššího výnosu při pěstování konopí v objektu v obci XY, stejně jako při budování další pěstírny v obci XY. Ke stejnému závěru pak dospěl i odvolací soud, který se s argumentací a závěry soudu prvního stupně zcela ztotožnil a námitky obviněného tak shledal nedůvodnými (viz body 29. až 30. odůvodnění usnesení vrchního soudu). Lze tak jen shrnout, že naplnění subjektivní stránky ve formě přímého úmyslu je ze skutkových okolností a způsobu provedení trestné činnosti zcela zjevné, pročež k závěru o jiném než úmyslném zavinění obviněného K. v daném případě nelze dospět.
92. V rámci ostatních námitek skutkového či procesních charakteru, kterými dovolatel ve svém písemném podání věnoval značný prostor, je namístě pouze doplnit, že tyto byly z jeho strany vzneseny již během hlavního líčení i v rámci jím podaného odvolání. Jejich společným jmenovatelem je přitom prostá polemika s hodnocením důkazů, jež byly řádně provedeny soudem prvního stupně, s nímž se bez výhrad ztotožnil i soud odvolací. Odlišná interpretace jednotlivých skutkových zjištění ze strany obviněného K. však nemá procesní sílu odůvodnit zrušení napadených rozhodnutí soudů nižších stupňů, což platí zvláště za situace, když oba soudy nižších instancí svá rozhodnutí odůvodnily pečlivým rozborem důkazní situace a z nich vzešlých skutkových závěrů, které s provedenými důkazy plně korespondují. Za situace, kdy je mezi provedenými důkazy a z nich plynoucími skutkovými zjištěními na straně jedné a hmotněprávními závěry na straně druhé patrná zjevná logická návaznost, Nejvyšší soud neshledal žádný důvod k zásahu do skutkových zjištění učiněných soudy prvního a druhého stupně, a to při plném respektování práva obviněného na spravedlivý proces ve smyslu relevantní judikatury Ústavního a Nejvyššího soudu, které v nyní posuzovaném případě rozhodně nebylo porušeno.
93. Ve vztahu k výroku o uloženém trestu obviněný dále poukázal na to, že krajský soud na straně jedné konstatoval nižší společenskou škodlivost nakládání s „měkkými drogami“, na straně druhé však tuto skutečnost nezohlednil při ukládání trestu. V návaznosti na to dovolatel vyjádřil přesvědčení, že v jeho případě měl soud prvního stupně zohlednit zásadu ultima ratio , neboť byly naplněny podmínky pro mimořádné snížení trestu podle §58 odst. 1, odst. 6 tr. zákoníku, které však tento soud rovněž pominul. I tyto výhrady obviněného jsou však s ohledem na níže uvedené skutečnosti zcela bezpředmětné.
94. Pomine-li Nejvyšší soud skutečnost, že tato námitka není podřaditelná pod obviněným uplatněný dovolací důvod, je v obecné rovině vhodné připomenout, že trestným činem je podle §13 odst. 1 tr. zákoníku takový protiprávní čin, který je označen za trestný a který vykazuje znaky uvedené v tomto zákoně. Zásadně tedy platí, že každý protiprávní čin, který vykazuje všechny znaky uvedené v trestním zákoníku, je trestným činem. Toto základní legální vymezení je však v případě méně závažných trestných činů korigováno použitím zásady subsidiarity trestní represe ve smyslu §12 odst. 2 tr. zákoníku, podle níž lze trestní odpovědnost pachatele uplatňovat jen v případech společensky škodlivých, ve kterých nepostačuje uplatnění odpovědnosti podle jiného právního předpisu.
95. Při posuzování míry společenské škodlivosti posuzovaných skutků je tato zásada využívána ve dvojím smyslu – jednak jako interpretační pravidlo a současně jako materiální korektiv. Jako pravidlo pro interpretaci se jej užívá tam, kde je nezbytné dovodit, že nebyly naplněny formální znaky trestného činu, nebo kde je třeba vyložit některé neurčité pojmy (poskytující ve výkladu určitý prostor). Jako korektiv je tato zásada aplikována zejména v situacích, kdy byl spáchán trestný čin, nicméně se jedná o skutek tak malé závažnosti, že de facto není společensky škodlivý. Tak je tomu v případech, kdy spáchaný skutek neodpovídá ani nejméně závažným, běžně se vyskytujícím případům daného trestného činu, pročež k jeho postihu postačí uplatnění odpovědnosti podle jiného právního předpisu (zpravidla podle norem práva civilního či správního). Posláním této zásady je tedy vyloučit z působnosti trestněprávních norem případy s minimální společenskou škodlivostí, resp. bagatelní delikty (srov. např. rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 5 Tdo 17/2011 apod.).
96. Kritérium společenské škodlivosti je doplněno principem ultima ratio , k němuž též obviněný argumentačně míří. Tento princip zdůrazňuje, že trestní právo se má uplatnit pouze tam, kde se jiné prostředky z hlediska ochrany práv jeví jako nedostatečné, neúčinné nebo nevhodné. Trestněprávní řešení je proto chápáno jako nejzazší nástroj k ochraně právního řádu, pročež tam, kde postačí k regulaci prostředky civilního, obchodněprávního nebo správního práva v širším slova smyslu, jsou trestněprávní prostředky nejen nadbytečné, ale z pohledu principu právního státu také nepřípustné (srov. např. rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 5 Tdo 897/2005, sp. zn. 5 Tdo 315/2010, sp. zn. 8 Tdo 1031/2012 apod.). S tímto postojem Nejvyššího soudu (který deklaroval nejenom ve své judikatuře, ale i ve stanovisku trestního kolegia ze dne 30. 1. 2013, sp. zn. Tpjn 301/2012, uveřejněným pod č. 26/2013 Sb. rozh. tr.) je v souladu i judikatura Ústavního soudu České republiky, která rovněž opakovaně zdůrazňuje, že trestní právo má z podstaty principu ultima ratio místo pouze tam, kde jiné prostředky z hlediska ochrany práv fyzických a právnických osob jsou vyčerpané, neúčinné nebo nevhodné, neboť trestní právo v zásadě nemůže sloužit jako prostředek nahrazující ochranu práv a právních zájmů jednotlivce v oblasti soukromoprávních vztahů (srov. např. rozhodnutí Ústavního soudu sp. zn. IV. ÚS 469/02, sp. zn. I. ÚS 4/04, sp. zn. I. ÚS 69/06, sp. zn. I. ÚS 541/10, sp. zn. II. ÚS 1098/2010).
97. Společenskou škodlivost činu nelze v žádném případě řešit pouze v obecné poloze, nýbrž vždy je třeba posoudit intenzitu naplnění kritérií vymezených v §39 odst. 2 tr. zákoníku ve vztahu ke konkrétním znakům zvažované skutkové podstaty. Úvaha o tom, zda jde v konkrétním případě o jednání, které není pro nedostatek společenské škodlivosti trestným činem, se zásadně uplatňuje v případech, ve kterých posuzovaný skutek z hlediska spodní hranice trestnosti neodpovídá běžně se vyskytujícím trestným činům dané skutkové podstaty (srov. výše citované stanovisko trestního kolegia Nejvyššího soudu ze dne 30. 1. 2013 sp. zn. Tpjn 301/2012, uveřejněné pod č. 26/2013 Sb. rozh. tr.).
98. Taková situace však v projednávaném případě v žádném ohledu nenastala, neboť skutkový děj neobsahuje žádné specifické či výjimečné okolnosti, jejichž důsledkem by byl nedostatek společenské škodlivosti činu ve smyslu §12 odst. 2 tr. zákoníku, pročež by bylo namístě uplatnit zásadu subsidiarity trestní represe . Z provedených důkazů vyplynulo, že obviněný K. ve vztahu k dovozené právní kvalifikaci jednal zcela standardně, když byl od počátku prokazatelně obeznámen s tím, že se aktivně podílí na trestné činnosti související s produkcí omamných látek, a to se zřetelem na organizovanost a rozsah páchání trestné činnosti, která poměrně významným způsobem překročila hranici velkého rozsahu (ve smyslu stanoviska trestního kolegia Nejvyššího soudu sp. zn. Tpjn 301/2013, uveřejněným pod č. 15/2014 Sb. rozh. tr., ve spojení s usnesením velkého senátu trestního kolegia Nejvyššího soudu sp. zn. 15 Tdo 1003/2012, uveřejněným pod č. 44/2013 Sb. rozh. tr.). Navíc se trestné činnosti, zahrnující jak přípravu na konci roku 2019, tak vlastní pěstování konopí v XY, a poté i přípravu další pěstírny v obci XY, dopouštěl po dobu několika měsíců. Není rovněž nepodstatné, že Krajský soud v Praze na adresu obviněného K. poznamenal, že v průběhu trestního řízení „neprojevil ani stín sebereflexe“ (viz bod 67. odůvodnění jeho rozsudku).
99. Doplňující poukaz obviněného, že projednávaná trestná činnost celé skupiny mířila toliko k produkci marihuany, která není z hlediska hrozících zdravotních rizik a vzniku patologických závislostí natolik škodlivá, jako je tomu u tzv. „tvrdých drog“, Nejvyšší soud kategoricky odmítá. Pro naplnění zákonných znaků skutkové podstaty trestného činu podle §283 tr. zákoníku je totiž zcela nepodstatné, zda se obvinění dopustili výroby či jakéhokoli nakládání s tzv. měkkými či tvrdými omamnými látkami, neboť trestní zákoník takové srovnání nerozlišuje, pročež soudy mají možnost danou okolnost případně zohlednit až při ukládání trestu. K této otázce se Nejvyšší soud ve své judikatuře již v minulosti opakovaně vyjádřil, když konstatoval, že argumentace směrem k povaze a druhu omamné látky nemůže mít vliv na otázku vlastního právního posouzení skutku (srov. rozhodnutí Nejvyššího soudu z 25. 8. 2016, sp. zn. 11 Tdo 988/2016). Ve stejném duchu prohlásil Ústavní soud České republiky v rámci svého usnesení pod sp. zn. I. ÚS 1655/2016, že určení, které drogy jsou považovány za nelegální a zda při posuzování trestnosti bude činěn rozdíl mezi tzv. lehkými a tvrdými drogami, nenáleží ani obecným soudům, ani soudu ústavnímu. Nelze rovněž přehlédnout, že trestná činnost spojená s nelegální výrobou a následnou distribucí marihuany se v posledním desetiletí značně rozmohla, s čímž souvisí i společensky se rozšiřující vnímání této omamné látky jako léčiva či zdravotně takřka neškodného produktu. Podle odborných kruhů je však stále se rozšiřující rekreační konzumace této omamné látky vnímána jako rizikový společenský jev, kterému s většími či menšími úspěchy brání aktuální právní úprava.
100. Na základě provedených skutkových zjištění tedy nelze konstatovat, že spáchání předmětné trestné činnosti není pro nedostatek společenské škodlivosti trestným činem, zvláště když v projednávaném případě byla trestně stíhána organizovaná a stále se rozšiřující produkce sušeného konopí (soudy nižších instancí v této souvislosti zcela správně zohlednili množství rostlin, pěstíren i významný počet pachatelů).
101. Zcela mimo rámec dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. h) tr. řádu
pak stojí námitka obviněného, že nižší soudy v jeho případě zcela pominuly skutečnost,
že u něho byly splněny podmínky pro mimořádné snížení trestu odnětí svobody podle §58 odst. 1 tr. zákoníku, jakož i to, že při ukládání trestu měly soudy postupovat podle §58 odst. 6 tr. zákoníku.
102. Nejvyšší soud ve své konstantní judikatuře opakovaně akcentoval, že pod dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. h) tr. řádu, ale ani pod žádný jiný dovolací důvod, nelze podřazovat námitky stran nevyužití fakultativní možnosti zmírnit trest odnětí svobody jeho uložením pod spodní hranicí zákonné trestní sazby podle některého z ustanovení §58 odst. 1 až odst. 3 a odst. 6 až odst. 7 tr. zákoníku. To vyplývá již ze skutečnosti, že takový postup je ponechán pouze na úvaze soudu, pročež jej nelze jakkoli nárokovat, byť by obviněný byl subjektivně přesvědčen, že podmínky vymezené shora zmíněnými ustanoveními trestního zákoníku splňuje (k tomu srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 1. 4. 2020, sp. zn. 7 Tdo 317/2020, uveřejněné pod č. 2/2021 Sb. rozh. tr., usnesení Nejvyššího soudu ze dne 26. 6. 2012, sp. zn. 11 Tdo 422/2012, či usnesení Nejvyššího soudu ze dne 23. 3. 2016, sp. zn. 11 Tdo 55/2016).
103. Navíc k takovému postupu je možno přistoupit pouze tehdy, má-li soud posuzující daný případ za to, že vzhledem k okolnostem případu nebo k poměrům pachatele by použití trestní sazby trestu odnětí svobody v trestním zákoně stanovené, bylo pro pachatele nepřiměřeně přísné a nápravy pachatele lze dosáhnout trestem kratšího trvání. Okolnostmi případu ve smyslu tohoto ustanovení se rozumí všechny skutečnosti mající vliv na posuzování povahy a závažnosti spáchaného trestného činu. Má-li být použito citované ustanovení, musí jít vždy o takové okolnosti případu nebo poměry pachatele, které jsou v nějakém směru neobvyklé a výjimečné do té míry, že ani trest na samé dolní hranici není způsobilý vyjádřit jejich význam. Tyto výjimečné okolnosti pak odůvodňují výjimečnou aplikaci tohoto ustanovení, pročež se nikdy nemůže jednat pouze o souhrn standardních polehčujících okolností, ale pouze takových, které se v dané kvalitě u konkrétního trestného činu běžně nevyskytují a výrazně snižují závažnost trestného činu. Nicméně ve vztahu k obviněnému K. je třeba konstatovat, že takovéto výjimečné okolnosti, běžně se nevyskytující ve srovnatelných případech, shledány nebyly.
104. Ve prospěch obviněného K. bylo možné uvést pouze skutečnost, že doposud nebyl na území České republiky soudně trestán, což však není okolnost nikterak výjimečná. Vzhledem k tomu krajský soud zcela správně obviněnému uložil trest odnětí svobody v rámci zákonem stanovené trestní sazby, a nikoli trest vyměřený pod její dolní hranicí. Nadto je třeba podotknout, že soudy obou nižších stupňů se otázkou naplnění podmínek pro mimořádné snížení trestu odnětí svobody ve vztahu k jednotlivým obviněným řádně zabývaly, načež shodně shledaly, že důvod k užití tohoto institutu není v daném případě dán (viz body 63., 66. až 67. odůvodnění rozsudku krajského soudu a bod 39. odůvodnění usnesení vrchního soudu), což jsou závěry, se kterými se Nejvyšší soud zcela ztotožnil.
105. Pro úplnost Nejvyšší soud podotýká, že obviněný K. souběžně uplatnil odkaz na dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. m) tr. řádu, z jehož obsahu vyplynulo, že jej uplatnil v jeho druhé alternativě, neboť jeho řádný opravný prostředek byl odvolacím soudem zamítnut, přestože v předchozím řízení byl podle jeho přesvědčení dán důvod dovolání uvedený v §265b odst. 1 písm. h) tr. řádu. Vzhledem k tomu, že takovou vadou rozhodnutí soudu prvního stupně podle shora prezentovaných zjištění Nejvyššího soudu zatíženo není, nemohl být naplněn ani obviněným uplatněný důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. m) tr. řádu.
106. Závěrem tak lze sumarizovat, že s ohledem na shora uvedené skutečnosti Nejvyšší soud v napadeném usnesení Vrchního soudu v Praze ve spojení s rozsudkem Krajského soudu v Praze či v rámci řízení, které vydání těchto rozhodnutí předcházelo, neshledal porušení zákona ve smyslu obviněným R. T. uplatněných dovolacích důvodů podle §265b odst. 1 písm. g), h), m) tr. řádu a obviněnými M. M. a M. K. uplatněnými dovolacími důvody podle §265b odst. 1 písm. h) a m) tr. řádu, ani jiných dovolacích důvodů uvedených v §265b odst. 1 písm. a) až m) tr. řádu (ve znění účinném od 1. 1. 2022).
VI.
Závěrečné shrnutí
107. V souvislosti s dovolateli přednesenou argumentací je třeba zdůraznit, že všichni tři obvinění převážnou část svých dovolacích námitek uplatnili již v předchozích stadiích trestního řízení, přičemž oba nižší soudy se s nimi v rámci svých rozhodnutí řádně vypořádaly, aniž by se v posuzované věci zpronevěřily přísnému pravidlu prokázání viny obviněných R. T., M. M. a M. K. mimo jakoukoliv rozumnou pochybnost, přičemž dbaly o dosažení co nejvyšší možné jistoty stran závěrů vyplývajících z jednotlivých důkazů.
108. Obecně platí, že procesní předpisy ponechávají, pokud jde o hodnocení důkazů, volnou úvahu rozhodujícímu soudu, byť volné uvážení nemůže být zcela absolutní. Naopak, ochrana skrze ústavně zaručená základní práva vztahující se k postavení obviněného v trestním řízení nepochybně tvoří rámec, který je třeba i při volném uvážení respektovat. Existují proto určité základní a podstatné zásady, které je třeba při nakládání s důkazem respektovat (viz nález Ústavního soudu ze dne 15. 2. 2016, sp. zn. I. ÚS 368/15). V nyní posuzovaném případě však byly všechny základní zásady trestního řízení plně respektovány, a to včetně ústavně garantovaného práva obviněných na spravedlivý proces. Současně byly všechny projednávané skutky správně právně kvalifikovány, neboť ve všech případech byly prokazatelně naplněny všechny zákonné znaky skutkové podstaty jednak zvlášť závažného zločinu nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle §283 odst. 1, odst. 2 písm. a), odst. 3 písm. c) tr. zákoníku - v případě všech tří dovolatelů - a jednak přečinu krádeže podle §205 odst. 1 tr. zákoníku - v případě obviněného T. (naopak výrok o vině přečinem nedovoleného ozbrojování podle §279 odst. 1 tr. zákoníku, popsaný pod bodem III. rozsudku krajského soudu, není tímto rozhodnutím Nejvyššího soudu nikterak dotčen, neboť nebyl žádnou z oprávněných osob napaden řádně a včas podaným dovoláním).
109. Nejvyšší soud tedy po provedeném přezkumu napadeného usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 12. 11. 2021, č. j. 15 To 74/2021-3454, ve spojení s rozsudkem Krajského soudu v Praze ze dne 15. 7. 2021, č. j. 4 T 20/2021-3223, v rozsahu podaných mimořádných opravných prostředků dospěl k jednoznačnému závěru, že ve věci obviněného R. T. nedošlo ve smyslu jím uplatněných dovolacích důvodů podle §265b odst. 1 písm. g), h) a m) tr. řádu, stejně jako ve věci obviněných M. M. a M. K. ve smyslu jimi souhlasně uplatněných dovolacích důvodů podle §265b odst. 1 písm. g), l) tr. řádu, ve znění účinném do 31. 12. 2021, resp. podle §265b odst. 1 písm. h) a m) tr. řádu, ve znění účinném od 1. 1.2022, k porušení zákona.
110. V návaznosti na to Nejvyšší soud mimořádné opravné prostředky všech tří obviněných odmítl, přičemž dovolání R. T. a M. M. odmítl postupem podle §265i odst. 1 písm. b) tr. řádu, neboť obě dovolání byla podána z jiného důvodu, než je uveden v §265b tr. řádu, zatímco dovolání obviněného M. K. odmítl postupem podle §265i odst. 1 písm. e) tr. řádu, neboť je vyhodnotil jako zjevně neopodstatněné. O odmítnutí všech tří dovolání bylo rozhodnuto v neveřejném zasedání v souladu s §265r odst. 1 písm. a) tr. řádu.
Poučení: Proti tomuto usnesení není, s výjimkou obnovy řízení, opravný prostředek přípustný (viz §265n tr. řádu).
V Brně dne 3. 8. 2022
JUDr. Tomáš Durdík
předseda senátu