ECLI:CZ:NS:2019:11.TDO.754.2019.1
sp. zn. 11 Tdo 754/2019-116
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 25. 7. 2019 o dovolání obviněného M. T. , nar. XY v XY, bytem XY, t. č. ve výkonu trestu odnětí svobody ve Věznici Stráž pod Ralskem, proti usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem – pobočky v Liberci ze dne 21. 2. 2019, č. j. 55 To 37/2019-99, v trestní věci vedené u Okresního soudu v České Lípě pod sp. zn. 33 T 109/2018, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. b) tr. řádu se dovolání obviněného M. T. odmítá.
Odůvodnění:
I.
Dosavadní průběh řízení
1. Obviněný M. T. byl rozsudkem Okresního soudu v České Lípě (dále jen „soud prvního stupně“) ze dne 13. 12. 2018, č. j. 33 T 109/2018-88, uznán vinným jednak přečinem nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle §283 odst. 1 tr. zákoníku a dále přečinem maření výkonu úředního rozhodnutí a vykázání podle §337 odst. 1 písm. g) tr. zákoníku, jichž se dopustil tím, že:
dne 19. 4. 2018 v přesně nezjištěné době v dopoledních hodinách ve Věznici Stráž pod Ralskem, Máchova 260, jako odsouzený, tj. v době výkonu trestu odnětí svobody uloženého mu rozsudkem Okresního soudu v Děčíně sp. zn. 4 T 83/2016 ze dne 25. 5. 2017, který nabyl právní moci téhož dne, aniž by disponoval oprávněním nakládat s omamnými a psychotropními látkami, a ačkoliv si byl vědom, že závažným způsobem porušuje regulovaný a kontrolovaný režim daný zejména ustanovením §28 odstavec 1 a §28 odstavec 3 písmeno b) zákona č. 169/1999 Sb., o výkonu trestu odnětí svobody a o změně některých souvisejících zákonů, ve znění pozdějších předpisů, našel v prohlídkové místnosti pod rohožkou celkem devět papírových psaníček obsahujících látku rostlinného původu, které neodevzdal dozorci, nýbrž osm těchto psaníček s látkou rostlinného původu o celkové hmotnosti 0,68 g bez obalů si uschoval do kapsy svých tepláků uložených ve své osobní skříňce v ložnici č. XY na oddílu „E“, jedno papírové psaníčko s látkou rostlinného původu otevřel, část vykouřil, za což byl v důsledku prokázání cannabinoidů v moči již kázeňsky potrestán, a zbytek papírového psaníčka s látkou rostlinného původu o hmotnosti 0,1 g bez obalu předal v době kolem 12:10 hodin na chodbě ubytovny č. XY do ruky odsouzenému P. M., narozenému XY, u čehož však byl přistižen dozorcem Vězeňské služby ČR Věznice Stráž pod Ralskem, kterému P. M. následně papírové psaníčko dobrovolně vydal, kdy v rostlinném materiálu zajištěném v devíti psaníčkách byly znaleckým zkoumáním prokázány tetrahydrokanabinoly, které jsou obsahovými složkami rostliny konopí, přičemž konopí patří mezi omamné látky uvedené v příloze č. 3 k nařízení vlády č. 463/2013 Sb., o seznamech návykových látek, ve smyslu §44c odstavec 1 zákona č. 167/1998 Sb., o návykových látkách, ve znění pozdějších změn a doplňků.
2. Za uvedené trestné činy soud prvního stupně odsoudil obviněného podle §283 odst. 1 za použití §43 odst. 1 tr. zákoníku k trestu odnětí svobody v trvání 16 (šestnácti) měsíců, pro jehož výkon jej podle §56 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku zařadil do věznice s ostrahou.
3. Proti rozsudku soudu prvního stupně podal obviněný odvolání, které Krajský soud v Ústí nad Labem – pobočka v Liberci (dále jen „odvolací soud“), usnesením ze dne 21. 2. 2019, č. j. 55 To 37/2019-99, podle §256 tr. řádu jako nedůvodné zamítl.
II.
Dovolání a vyjádření k němu
4. Proti rozsudku odvolacího soudu podal obviněný prostřednictvím své obhájkyně dovolání, ve kterém uplatnil dovolací důvody podle §265b odst. 1 písm. g) a l) tr. řádu. Stran naplnění dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. l), ve spojení s písm. g) tr. řádu, obviněný tvrdí, že svým jednání nemohl naplnit skutkovou podstatu přečinu nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle §283 odst. 1 tr. zákoníku, a to pro absenci subjektivní stránky skutkové podstaty tohoto trestného činu. Od počátku trestního řízení totiž popírá, že jednal v úmyslu svědkovi P. M. opatřit marihuanu, když mu prý psaníčko s touto omamnou látkou „pouze v žertu ukazoval.“ Jeho jednání tak nebylo vedeno úmyslem jinému omamnou látku nabídnout ani jinak opatřit, přičemž nebyl ani srozuměn s tím, že by si ji svědek ponechal.
5. Z uvedených důvodů má obviněný za to, že obsah skutkové věty, kde se uvádí, že svědkovi psaníčko předal, je v extrémním nesouladu s provedenými důkazy. Obdobnou výhradu přitom obviněný vznáší i k právní větě, podle níž měl svědkovi neoprávněně omamnou látku nabídnout. V návaznosti na uvedené pak obviněný prezentuje vlastní verzi skutkového stavu, podle níž měl svědkovi sdělit, aby si psaníčko pouze prohlédl a pak mu jej vrátil zpět, načež opakuje své tvrzení, že závěr soudu prvního stupně o naplnění subjektivní stránky skutkové podstaty daného trestného činu se z provedeného dokazování nijak nepodává. V tom obviněný spatřuje porušení ústavně zakotveného principu presumpce neviny ve smyslu článku 40 odst. 2 Listiny základních práva a svobod, když závěr soudu prvního stupně o naplnění subjektivní stránky měl v jeho případě povahu presumpce, a v neposlední řadě také porušení pravidla in dubio pro reo .
6. Zcela na závěr obviněný namítá, že pokud by soud prvního stupně akceptoval jeho obhajobu, že omamnou látku nepřechovával pro jiného, ale pro sebe, pak s ohledem na její množství (celkem 0,78 g), dobu, po kterou ji měl k dispozici, jakož i skutečnost, že z jeho strany šlo o ojedinělé porušení zákona č. 169/1999 Sb., o výkonu trestu odnětí svobody a o změně některých souvisejících zákonů, ve znění pozdějších předpisů, by nebylo namístě posoudit jeho jednání jako natolik závažné, aby naplnilo veškeré znaky skutkové podstaty přečinu maření výkonu úředního rozhodnutí a vykázání podle §337 odst. 1 písm. g) tr. zákoníku. Obviněný proto navrhuje, aby Nejvyšší soud podle §265k odst. 1 tr. řádu zrušil usnesení odvolacího soudu, jakož i rozsudek soudu prvního stupně, podle §265k odst. 2 tr. řádu zrušil též další rozhodnutí na zrušená rozhodnutí obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu a podle §265l tr. řádu soudu prvního stupně přikázal, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.
7. Státní zástupkyně činná u Nejvyššího státního zastupitelství – po seznámení se s obsahem podaného dovolání obviněného – sdělila, že Nejvyšší státní zastupitelství v dané trestní věci nevyužije svého oprávnění podle §265h odst. 2 tr. řádu a nebude se k němu věcně vyjadřovat. Současně státní zástupkyně činná u Nejvyššího státního zastupitelství sdělila, že souhlasí s tím, aby Nejvyšší soud učinil rozhodnutí za podmínek §265r odst. 1 písm. a) tr. řádu v neveřejném zasedání, a to i ve smyslu §265r odst. 1 písm. c) tr. řádu.
III.
Přípustnost dovolání
8. Nejvyšší soud jako soud dovolací (§265c tr. řádu) nejprve zjišťoval, zda je dovolání přípustné a zda vyhovuje všem relevantním ustanovením trestního řádu, tedy zda dovolání bylo podáno v souladu s §265a odst. 1, 2 tr. řádu, zda bylo podáno v zákonné dvouměsíční lhůtě a na příslušném místě v souladu s §265e odst. 1, 3 tr. řádu, jakož i oprávněnou osobou ve smyslu §265d odst. 1 písm. b), odst. 2 tr. řádu. Dále Nejvyšší soud zkoumal, zda dovolání splňuje obligatorní obsahové náležitosti tohoto mimořádného opravného prostředku upravené v §265f tr. řádu. Nejvyšší soud konstatuje, že dovolání obviněného splňuje veškeré shora uvedené zákonné náležitosti.
9. Jelikož dovolání lze podat jen z důvodů taxativně uvedených v ustanovení §265b tr. řádu, musel Nejvyšší soud dále posoudit otázku, zda lze obviněným uplatněné dovolací důvody považovat za důvody uvedené v citovaném ustanovení zákona, jejichž existence je zároveň podmínkou provedení přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem.
10. Obviněný v rámci dovolání uplatnil jednak dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) a dále podle §265b odst. 1 písm. l) tr. řádu v jeho druhé alternativě. Podle §265b odst. 1 písm. l) tr. řádu platí, že podle tohoto dovolacího důvodu lze dovolání podat, jestliže bylo rozhodnuto o zamítnutí nebo odmítnutí řádného opravného prostředku proti rozsudku nebo usnesení uvedenému v §265a odst. 2 písm. a) a g) tr. řádu, aniž byly splněny procesní podmínky stanovené zákonem pro takové rozhodnutí nebo byl v řízení mu předcházejícím dán důvod dovolání uvedený v písmenech a) až k). Předmětný dovolací důvod tedy dopadá na případy, kdy došlo k zamítnutí nebo odmítnutí řádného opravného prostředku bez věcného přezkoumání a procesní strana tak byla zbavena přístupu ke druhé instanci, nebo byl-li zamítnut řádný opravný prostředek, ačkoliv již v předcházejícím řízení byl dán dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. a) až k) tr. řádu.
11. Vedle toho dovolací důvod uvedený v ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu je naplněn tehdy, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotněprávním posouzení. V rámci takto vymezeného dovolacího důvodu je možné namítat buď nesprávnost právního posouzení skutku, tj. mylnou právní kvalifikaci skutku, jak byl v původním řízení zjištěn, v souladu s příslušnými ustanoveními hmotného práva, anebo vadnost jiného hmotněprávního posouzení. Z toho vyplývá, že důvodem dovolání ve smyslu tohoto ustanovení nemůže být samotné nesprávné skutkové zjištění, a to přesto, že právní posouzení (kvalifikace) skutku i jiné hmotněprávní posouzení vždy navazují na skutková zjištění vyjádřená především ve skutkové větě výroku o vině napadeného rozsudku a blíže rozvedená v jeho odůvodnění. V rámci dovolání podaného z důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu je možné na skutkový stav poukázat pouze z hlediska, zda skutek nebo jiná okolnost skutkové povahy byly správně právně posouzeny, tj. zda jsou právně kvalifikovány v souladu s příslušnými ustanoveními hmotného práva. Nejvyšší soud je zásadně povinen vycházet ze skutkových zjištění soudu prvního stupně, případně doplněných nebo pozměněných odvolacím soudem. V návaznosti na tento skutkový stav pak zvažuje hmotněprávní posouzení, přičemž samotné skutkové zjištění učiněné v napadených rozhodnutích nemůže Nejvyšší soud změnit, a to jak na základě případného doplňování dokazování, tak i v závislosti na jiném hodnocení v předcházejícím řízení provedených důkazů. To vyplývá také z toho, že Nejvyšší soud v řízení o dovolání jako specifickém mimořádném opravném prostředku, který je zákonem určen k nápravě procesních a právních vad rozhodnutí vymezených v §265a tr. řádu, není a ani nemůže být další (třetí) instancí přezkoumávající skutkový stav věci v celé šíři, neboť v takovém případě by se dostával do role soudu prvního stupně, který je z hlediska uspořádání zejména hlavního líčení soudem zákonem určeným a také nejlépe způsobilým ke zjištění skutkového stavu věci ve smyslu §2 odst. 5 tr. řádu, popř. do pozice soudu projednávajícího řádný opravný prostředek, který může skutkový stav korigovat prostředky k tomu určenými zákonem (srov. §147 až §150 a §254 až §263 tr. řádu, a taktéž přiměřeně např. usnesení Ústavního soudu ze dne 9. 4. 2003, sp. zn. I. ÚS 412/02, ze dne 24. 4. 2003, sp. zn. III. ÚS 732/02, ze dne 30. 10. 2003, sp. zn. III. ÚS 282/03, ze dne 7. 1. 2004 sp. zn. II. ÚS 651/02, či ze dne 22. 7. 2008, sp. zn. IV. ÚS 60/06). V této souvislosti je třeba zmínit, že je právem i povinností nalézacího soudu hodnotit důkazy v souladu s ustanovením §2 odst. 6 tr. řádu, přičemž tento postup ve smyslu §254 tr. řádu přezkoumává odvolací soud (viz např. nálezy Ústavního soudu ze dne 17. 5. 2000, sp. zn. II. ÚS 215/99, ze dne 20. 6. 1995, sp. zn. III. ÚS 84/94, nebo ze dne 30. 11. 1995 sp. zn. III. ÚS 166/95, anebo usnesení Ústavního soudu ze dne 14. 1. 2004, sp. zn. III. ÚS 376/03).
12. Zásah Nejvyššího soudu do skutkových zjištění soudů nižších stupňů je v rámci řízení o dovolání zcela výjimečně přípustný, avšak pouze tehdy, učiní-li dovolatel předmětem svého dovolání tzv. extrémní nesoulad právního posouzení skutku s učiněnými skutkovými závěry, popř. skutkových závěrů s provedenými důkazy (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 9. 8. 2006, sp. zn. 8 Tdo 849/2006). K problematice extrémního nesouladu srov. také nálezy Ústavního soudu ze dne 30. 6. 2004, sp. zn. IV. ÚS 570/03, ze dne 23. 3. 2004, sp. zn. I. ÚS 4/04, anebo ze dne 20. 6. 1995, sp. zn. III. ÚS 84/94, popř. usnesení Ústavního soudu ze dne 23. 9. 2005, sp. zn. III. ÚS 359/05.
13. Nejvyšší soud i při respektování shora uvedeného interpretuje a aplikuje podmínky připuštění dovolání tak, aby dodržel maximy práva na spravedlivý proces vymezené Úmluvou o ochraně lidských práv a základních svobod a Listinou základních práv a svobod. Je proto povinen v rámci dovolání posoudit, zda nebyla v předchozích fázích řízení porušena základní práva dovolatele (obviněného), včetně jeho práva na spravedlivý proces (k tomu srov. stanovisko pléna Ústavního soudu ze dne 4. 3. 2014, sp. zn. Pl. ÚS-st. 38/14).
IV.
Důvodnost dovolání
14. Nejvyšší soud po prostudování spisového materiálu dospěl k závěru, že obviněným uplatněné dovolací námitky neodpovídají žádnému ze zákonných dovolacích důvodů; obviněný sice předmětem svého dovolání učinil námitku extrémního nesouladu mezi provedenými důkazy a skutkovými zjištěními soudů nižších stupňů, jakož i mezi skutkovými zjištěními a jejich právním posouzením, avšak Nejvyšší soud ji neshledal důvodnou. Současně Nejvyšší soud již na tomto místě pouze stručně uvádí, že v postupu orgánů činných v trestním řízení neshledal žádné pochybení, které by zasahovalo do práva obviněného na spravedlivý proces.
15. Obviněný v rámci svého mimořádného opravného prostředku – odkazujíc na dovolací důvod dle §265b odst. 1 písm. l ) ve spojení s písm. g) tr. řádu – namítá, že svým jednání nemohl naplnit skutkovou podstatu přečinu nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle §283 odst. 1 tr. zákoníku, a to pro absenci subjektivní stránky skutkové podstaty tohoto trestného činu.
16. Nejvyšší soud je nucen konstatovat, že takto formulovaná dovolací námitka obviněného zásadně neodpovídá jím deklarovaným dovolacím důvodům, neboť ten skrze ni neuplatňuje žádnou konkrétní hmotněprávní argumentaci. Jak se přitom podává z rozhodovací praxe Nejvyššího soudu, je důsledně vyžadováno, aby v dovolání uplatněný dovolací důvod byl nejen skutečně tvrzen, ale rovněž odůvodněn konkrétními vadami (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. 4. 2018 sp. zn. 4 Tdo 408/2018). Nejvyšší soud je totiž povinen vždy nejdříve posoudit otázku, zda dovolatelem uplatněný dovolací důvod lze i podle jím vytýkaných vad podřadit pod některý ze specifických dovolacích důvodů uvedených v §265b tr. řádu, neboť pouze skutečná existence zákonného dovolacího důvodu, nikoli jen jeho označení, je zároveň podmínkou i rámcem, v němž dochází k přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem (viz usnesení Ústavního soudu ze dne 2. 6. 2005, sp. zn. III. ÚS 78/05).
17. Nad rámec výše uvedeného Nejvyšší soud (což ničeho nemění na jeho závěru, že obviněným uplatněné námitky nelze podřadit pod jím proklamovaný důvod dovolání) konstatuje, že shora vymezený skutek naplňuje veškeré znaky skutkové podstaty přečinu nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle §283 odst. 1 tr. zákoníku, jímž byl obviněný uznán vinným. V tomto směru Nejvyšší soud zcela kvituje právní posouzení shora popsaného skutku učiněné soudem prvního stupně, s nímž se plně ztotožnil i soud odvolací. Z citované skutkové věty se zcela zjevně podává, že obviněný věděl, o jakou látku jde (když, jak sám doznal, její část ještě předtím vykouřil) a přesto tuto předal svědku P. M., tedy jinému neoprávněně nabídl omamnou látku – marihuanu. Pokud jde o související tvrzení obviněného, že tento nebyl srozuměn s tím, že si svědek chtěl danou látku ponechat, je třeba říci, že uvedená skutečnost (ale ani to, zda je nabídka omamné látky vůbec v takovém případě přijata) není z hlediska naplnění skutkové podstaty dotčeného trestného činu nijak relevantní. Obdobně není rozhodné, o jaké množství této látky konkrétně šlo (zákon zde nestanoví požadavek minimálního množství jako např. v ustanovení §284 odst. 1 tr. zákoníku), přičemž obviněný se nedovolával aplikace §12 odst. 2 tr. zákoníku na daný případ.
18. Tvrdí-li dále obviněný, že svědkovi psaníčko s touto omamnou látkou pouze v žertu ukazoval, resp., že svědkovi psaníčko předal s tím, aby si jej tento pouze prohlédl a pak mu je vrátil zpět, brojí v podstatě proti skutkovým zjištěním soudu prvního stupně, resp. proti hodnocení ve věci provedených důkazů, přičemž dané námitky nelze – až na výjimku zmíněného případu extrémního nesouladu – podřadit pod jím uplatněný (ani žádný jiný) dovolací důvod.
19. K obviněným vznesené námitce extrémního nesouladu pak Nejvyšší soud považuje za potřebné uvést následující. Pokud jde o ve věci provedené důkazy – výslech obviněného, výslech svědka P. M. a listinné důkazy – má Nejvyšší soud za to, že skutkové závěry, k nimž soud prvního stupně na jejich základě dospěl, jsou zcela koherentní a plně odpovídají požadavkům formulovaným v §2 odst. 5 a §2 odst. 6 tr. řádu. V tomto směru je třeba poukázat na odůvodnění rozsudku soudu prvního stupně (strany 3 a 4). Zde tento podrobně vysvětlil, z jakého důvodu dospěl k závěru, že obviněný si byl vědom, že svým jednáním může porušit zákonem chráněný zájem na přísné regulaci nakládání s omamnými a psychotropními látkami a tento i porušit chtěl. Tomu napovídalo jednak to, jak s psaníčky, která měl nalézt při úklidu v jiné části věznice, naložil (totiž nález ihned nenahlásil, ale naopak psaníčka uschoval ve své skříňce), jakož i konspirativní způsob předání psaníčka s marihuanou svědku P. M. Obdobně odvolací soud (srov. stranu 3 jeho usnesení), na podkladu odvolání obviněného, připomněl, že způsob, jakým obviněný předal svědkovi psaníčko, jakož i skutečnosti zjištěné na základě výpovědi svědka (jemuž měl údajně obviněný obstarat prášek na bolest hlavy, který by si tento jistě nemusel prohlížet a následně jej obviněnému vracet). Za takto nastoleného důkazního stavu tedy Nejvyšší soud neshledal uvedenou námitku obviněného důvodnou (k této problematice viz např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 28. 1. 2015, sp. zn. 11 Tdo 1453/2014). Co se týče údajného extrémního nesouladu mezi skutkovými zjištěními soudu prvního stupně a jeho právními závěry, lze odkázat na argumentaci uvedenou pod bodem 17. tohoto usnesení.
20. Nejvyšší soud konečně neoslyšel ani zbývající výhrady obviněného, jež sice nelze subsumovat pod žádný z jím uplatněných dovolacích důvodů, avšak lze je podřadit pod ústavně zaručené právo na spravedlivý proces. Jak totiž připomněl Ústavní soud ve shora citovaném stanovisku jeho pléna sp. zn. Pl. ÚS-st. 38/14, platí, že závaznými kompetenčními normami jsou i pro Nejvyšší soud články 4, 90 a 95 Ústavy zavazující soudní moc k ochraně základních práv. Nejvyšší soud je tedy povinen v rámci dovolání posoudit, zda nebyla v předchozích fázích řízení porušena základní práva dovolatele, včetně jeho práva na spravedlivý proces. Každá důvodná námitka porušení ústavních práv je podkladem pro zrušení napadeného rozhodnutí v řízení o dovolání.
21. Obviněný v rámci svého dovolání v tomto ohledu namítal porušení ústavně zakotveného principu presumpce neviny . K tomu považuje Nejvyšší soud za nezbytné připomenout, že podstata uvedeného principu spočívá v tom, že osoba, proti níž se vede trestní řízení, je považována za nevinnou, pokud pravomocným odsuzujícím rozsudkem soudu nebyla její vina vyslovena ( praesumptio boni viri ). Námitka obviněného, že závěr soudu prvního stupně o naplnění subjektivní stránky měl v jeho případě povahu presumpce (k tomu lze odkázat na bod 19. odůvodnění tohoto usnesení), tak namítanému porušení uvedeného principu neodpovídá. Stran údajného porušení pravidla in dubio pro reo , pak postačí uvést, že z odůvodnění napadených rozhodnutí se nepodává, že by stran zjištění skutkového stavu měl soud prvního stupně důvodné pochybnosti, které by bylo třeba vyložit ve prospěch obviněného (srov. usnesení Ústavního soudu ze dne 25. 4. 2019, sp. zn. I. ÚS 3146/18).
22. Konečně jde-li o námitku obviněného stran přečinu maření výkonu úředního rozhodnutí a vykázání podle §337 odst. 1 písm. g) tr. zákoníku, postačí dodat, že vzhledem k tomu, že Nejvyšší soud se ztotožnil s právním posouzením stran přečinu nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle §283 odst. 1 tr. zákoníku, a tedy neakceptoval související dovolací námitky obviněného, je třeba tuto označit za bezpředmětnou.
VI.
Závěrečné zhodnocení Nejvyššího soudu
23. Nejvyšší soud konstatuje, že na základě shora uvedených důvodů dospěl k závěru, že napadené usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem – pobočky v Liberci ze dne 21. 2. 2019, č. j. 55 To 37/2019-99, ve spojení s rozsudkem Okresního soudu v České Lípě ze dne 13. 12. 2018, č. j. 33 T 109/2018-88, nevykazuje žádné vady, pro které by musel z některého z důvodů uvedených v §265b odst. 1 písm. g) a l) tr. řádu přistoupit k jeho zrušení. Na tomto základu proto nezbylo než uzavřít, že dovolání obviněného M. T. bylo podáno z jiného důvodu, než je uveden v §265b tr. řádu, a proto je Nejvyšší soud podle §265i odst. 1 písm. b) tr. řádu v neveřejném zasedání odmítl [§265r odst. 1 písm. a) tr. řádu].
| Poučení:
| Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n tr. řádu).
|
V Brně dne 25. 7. 2019
|
JUDr. Antonín Draštík
|
|
předseda senátu
|
|
Vypracoval:
|
|
JUDr. Petr Škvain, Ph.D.
|