ECLI:CZ:NS:2018:11.TDO.858.2018.1
sp. zn. 11 Tdo 858/2018-27-39
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 13. 9. 2018 o dovolání obviněného V. M. proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 26. 2. 2018, sp. zn. 11 To 2/2018, jako soudu odvolacího, v trestní věci vedené u Krajského soudu v Praze pod sp. zn. 6 T 52/2017, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání obviněného V. M. odmítá .
Odůvodnění:
I .
Dosavadní průběh řízení
1. Rozsudkem Krajského soudu v Praze ze dne 27. 10. 2017, sp. zn. 6 T 52/2017, byl obviněný V. M. uznán vinným zločinem nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle §283 odst. 1, odst. 2 písm. c) tr. zákoníku, dílem ve stadiu pokusu podle §21 odst. 1 tr. zákoníku k §283 odst. 1, odst. 2 písm. c) tr. zákoníku, spáchaným ve spolupachatelství podle §23 tr. zákoníku, za což byl podle §283 odst. 2 tr. zákoníku odsouzen k trestu odnětí svobody v trvání šesti let, pro jehož výkon byl podle §56 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku zařazen do věznice s ostrahou.
2. O odvoláních, která proti výše citovanému rozsudku podali jednak obviněný, jednak v neprospěch obviněného státní zástupkyně Krajského státního zastupitelství v Praze, rozhodl Vrchní soud v Praze rozsudkem ze dne 26. 2. 2018, sp. zn. 11 To 2/2018 tak, že z podnětu odvolání státní zástupkyně podle §258 odst. 1 písm. b), d), e) tr. ř. napadený rozsudek v celém rozsahu zrušil a podle §259 odst. 3 písm. a) tr. ř. nově rozhodl tak, že obviněného uznal vinným zločinem nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle §283 odst. 1, odst. 3 písm. c) tr. zákoníku, dílem ve stadiu pokusu podle §21 odst. 1 tr. zákoníku k §283 odst. 1, odst. 3 písm. c) tr. zákoníku, spáchaným ve spolupachatelství podle §23 tr. zákoníku, za což obviněného podle §283 odst. 3 tr. zákoníku odsoudil k trestu odnětí svobody v trvání osmi let, pro jehož výkon jej podle §56 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku zařadil do věznice s ostrahou.
3. Podkladem pro to bylo zjištění, že: v přesně nezjištěné době, nejméně od konce srpna 2015 do 13. července 2016 v obci M., část K., okr. P., v objektu rekreační chaty, společně s odděleně stíhaným D. B., bez řádného povolení k zacházení s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle zákona č. 167/1998 Sb., o návykových látkách a o změně některých dalších zákonů, v platném znění, a s vědomím, že se jedná o psychotropní látku, získal z lékového přípravku zn. Cirrus opakovaným chemickým procesem nejméně 600 g metamfetaminu, zařazeného v příloze č. 5 nařízení vlády č. 463/2013 Sb., o seznamech návykových látek jako psychotropní látka zařazená do Seznamu II podle Úmluvy o psychotropních látkách (vyhláška č. 62/1989 Sb., ve znění sdělení č. 458/1991 Sb.) k zákonu č. 167/1998 Sb. o návykových látkách a změně některých dalších zákonů, ze kterého by podle odborného vyjádření z oboru kriminalistiky, odvětví chemie, musel při stejném procesu výroby získat 480 g účinné látky, který si s D. B. rozdělili tak, že obžalovaný si ponechal nejméně 170 g a zbývající část převzal D. B., dále pak získal s D. B. z lékového přípravku Cirrus celkem 276,3934 g krystalické směsi, obsahující 219,376 g účinné látky metamfetamin, a dále 326,93 g krystalické směsi, obsahující 303,47 g pseudoefedrinu hydrochloridu, který je uveden v kategorii 1 přílohy I Nařízení Evropského Parlamentu a Rady (ES) č. 273/2004 a v kategorii 1 přílohy Nařízení Rady (ES) č. 111/2005 jako prekursor, a to s cílem dalším chemickým procesem tím získat 223,52 g metamfetaminu, což se mu v důsledku zásahu policie již nepodařilo.
Odvolání obviněného V. M. podle §256 tr. ř. jako nedůvodné zamítl.
II.
Dovolání a vyjádření k němu
4. Proti citovanému rozhodnutí odvolacího soudu podal obviněný V. M. prostřednictvím svého obhájce dovolání, v němž uplatnil dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., tj. že napadené rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotněprávním posouzení. V rámci své dovolací argumentace předně namítá, že jeho jednáním nebyl naplněn znak „velkého rozsahu“ ve smyslu §283 odst. 3 písm. c) tr. zákoníku, když je naopak přesvědčen o správnosti právní kvalifikace, k níž dospěl soud prvního stupně, který oproti závěru soudu odvolacího správně v souladu se stanoviskem trestního kolegia Nejvyššího soudu, sp. zn. Tpjn 301/2013, a zásadou in dubio pro reo vycházel při určení právní kvalifikace podle §283 odst. 1, odst. 2 písm. c) tr. zákoníku z celkového množství omamné látky pervitinu a nikoli z množství účinné látky. V návaznosti na to odvolacímu soudu vytýká nesprávné právní hodnocení skutku a z toho plynoucí nesprávně rozhodnutí o vině a o trestu, když při konstatování skutečnosti, že skutkový stav byl soudem prvního stupně zjištěn správně, důkazy zhodnotil odlišně, což mělo za následek změnu právní kvalifikace.
5. V tomto směru obviněný poukázal, že odvolací soud primárně vycházel z odborného vyjádření z oboru kriminalistiky, odvětví chemie, jakož i z výpovědi jeho zpracovatelky Ing. Ludmily Komorousové při hlavním líčení, podle níž, pokud by obviněný použil stejný postup při výrobě pervitinu, jako tomu bylo při nedokončeném postupu výroby, a který byl zjištěn při domovní prohlídce, tak v souladu s jeho doznáním by získal 480 gramů účinné látky. Nesprávné jsou tak úvahy odvolacího soudu, že bylo-li při domovní prohlídce zjištěno 442,896 g účinné látky a následnou predikcí výpovědi znalkyně, která odhadovala, jaké množství účinné látky mohl dále vyrobit, mělo by teoreticky toto množství v součtu překročit hranici velkého rozsahu a opodstatnit právní kvalifikaci podle §283 odst. 3 písm. c) tr. zákoníku. Má tedy za to, že závěr odborného vyjádření o možném množství 480 gramů účinné látky metamfetaminu v dříve vyrobeném objemu 600 gramů drogy je pouze spekulativní, vedený snahou odsoudit jej k přísnějšímu trestu. Tím podle obviněného došlo nejen k porušení práva na spravedlivý proces podle čl. 36 Listiny základních práv a svobod, ale i presumpce neviny a z ní vycházející zásady in dubio pro reo, když pro použití přiléhavé právní kvalifikace nestačí určitá míra pravděpodobnosti, ale vina pachatele musí být prokázána zcela bezpečně a bez důvodných pochybností. V posuzovaném případě nicméně množství celkově vyrobené účinné látky takto zjištěno nebylo, a proto je nutné vycházet toliko z celkově skutečně zjištěného vyrobeného množství pervitinu, nikoliv z teoreticky možného zjištění účinné látky. Nebylo tak prokázáno, že by byl jeho jednáním naplněn znak „velkého rozsahu“ ve smyslu §283 odst. 3 písm. c) tr. zákoníku. Vzhledem ke všem uvedeným skutečnostem obviněný navrhl, aby Nejvyšší soud podle §265k odst. 1 tr. ř. napadený rozsudek Vrchního soudu v Praze ze dne 26. 2. 2018, sp. zn. 11 To 2/2018, zrušil a věc vrátil k dalšímu řízení.
6. Z vyjádření státního zástupce činného u Nejvyššího státního zastupitelství (dále jen „státní zástupce“) k podanému dovolání vyplývá, že za obsahově odpovídající uplatněnému „hmotněprávnímu“ dovolacímu důvodu lze námitky obviněného považovat jen s jistou mírou benevolence. Pokud obviněný, který v zásadě akceptuje podstatná skutková zjištění soudů ohledně celkového objemu jím vyrobené, resp. vyráběné drogy, nesouhlasí s konkrétní aplikací judikatorních východisek pro posouzení znaku „velkého rozsahu“ ve smyslu §283 odst. 3 písm. c) tr. zákoníku, shledává jeho argumentaci neopodstatněnou. Uvádí, že toliko v obecné poloze lze s obviněným souhlasit, že při hodnocení rozsahu nedovolené výroby omamné a psychotropní látky je třeba vycházet primárně z množství účinné látky, jak byla tato zjištěna, přičemž v případě, že obsah účinné látky nebylo možno zjistit, je nutno vycházet z množství celkové substance. V dané věci bylo nepochybně zjištěno, že obviněný vyrobil, resp. pokusil se vyrobit celkové množství 442,9 gramů účinné látky metamfetamin, když pokud jde o další vyrobené množství celkem 600 gramů substance, konkrétní objem účinné látky zjištěn nebyl, přičemž pouze na podkladě odborného propočtu odvolací soud dospěl k závěru, že objem účinné látky v této již dříve vyrobené a spotřebované substanci činil 480 gramů metamfetaminu. Státní zástupce sice připouští, že nelze mechanicky přenášet skutkové zjištění ohledně čistoty určité zajištěné části drogy na jinou část drogy, která zajištěna nebyla, v posuzované věci nicméně takový propočet lze považovat za opodstatněný. Nejde totiž o situaci, kdy by byla toliko spekulativně zjišťována čistota např. distribuované drogy často neznámého či různorodého původu, ale jednalo se o odborné posouzení kompetence obviněného vyrobit drogu právě takové čistoty, k čemuž sloužila zajištěná droga jako nezpochybnitelný referenční vzorek. Proto i přes prediktivnost odborného závěru, není zpochybněna jeho validita, neboť se opírá o další zjištěné skutečnosti ohledně „výrobních dovedností“ obviněného, které ani sám nepopírá. Odborný závěr proto státní zástupce označil za zcela relevantní a nikoli, jak namítá obviněný, toliko za „spekulativní“.
7. Podle státního zástupce by právní závěr odvolacího soudu o naplnění přisouzeného znaku „velkého rozsahu“ obstál i při odhlédnutí od uvedeného odborného propočtu účinné látky. V tomto směru poukázal, že při zohlednění skutečně zjištěného množství účinné látky cca 443 gramů metamfetaminu by do dosažení judikaturou předvídané hranice velkého rozsahu, jež činí 500 gramů metamfetaminu báze, „chybělo“ pouze 57 gramů metamfetaminu báze, kterýžto objem metamfetaminu báze při jinak zjištěné výrobě 600 gramů substance musel obviněný překonat. Pokud by totiž hypoteticky obviněný ani takový objem účinné látky nevyrobil, znamenalo by to, že jím produkovaný metamfetamin byl zcela mimořádně nekvalitní, resp. neúčinný, neboť by obsahoval méně než 10 % účinné látky, což lze s praktickou jistotou považovat za zcela vyloučené, navíc ze skutkových zjištění taková mimořádně nízká koncentrace metamfetaminu nijak nevyplývá. Podle státního zástupce je rovněž nepravděpodobné, že by takto nekvalitní pervitin obviněný vyráběl opakovaně, neboť opakovaná výroba téměř neúčinné drogy by byla z ekonomického hlediska zcela nesmyslná, stejně tak, že by opakovaně po celou dobu vyráběl mimořádně nízko koncentrovaný pervitin, přičemž pouze náhodou by dosáhl výrazně vyšší koncentrace účinné látky zrovna v případě posledního „varu“, kdy byl při výrobě přistižen policií.
8. Vzhledem k celkovému objemu dříve vyrobené celkové substance i přes absenci zjištění objemu účinné látky je podle státního zástupce zcela nepochybné, že obviněný judikatorně stanovenou hranici velkého rozsahu podle §283 odst. 3 písm. c) tr. zákoníku překročit musel. Přisouzenou právní kvalifikaci v napadeném rozsudku odvolacího soudu proto shledal za zcela správnou a zákonu odpovídající. Závěrem navrhl, aby Nejvyšší soud dovolání obviněného odmítl jako zjevně neopodstatněné podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř.
III.
Přípustnost a důvodnost dovolání
9. Nejvyšší soud jako soud dovolací (§265c tr. ř.) při posuzování mimořádného opravného prostředku předně shledal, že dovolání obviněného V. M. je přípustné [§265a odst. 1, odst. 2 písm. a), h) tr. ř.], bylo podáno oprávněnou osobou [§265d odst. 1 písm. b), odst. 2 tr. ř.], v zákonné lhůtě a na místě, kde lze podání učinit (§265e odst. 1, 2 tr. ř.).
10. Protože dovolání lze podat jen z důvodů uvedených v ustanovení §265b tr. ř., bylo zapotřebí posoudit otázku, zda konkrétní argumenty, o něž je dovolání opíráno, naplňují obviněným uplatněné dovolací důvody, jejichž skutečná existence je základní podmínkou provedení přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem podle §265i odst. 3 tr. ř.
11. Obviněný v podaném dovolání uplatnil dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. V obecné rovině je nutno zdůraznit a připomenout, že důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je dán v případech, kdy rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotněprávním posouzení. Uvedenou formulací zákon vyjadřuje, že dovolání je určeno k nápravě právních vad rozhodnutí ve věci samé, pokud tyto vady spočívají v právním posouzení skutku nebo jiných skutečností podle norem hmotného práva, nikoliv z hlediska procesních předpisů. Tento dovolací důvod neumožňuje brojit proti porušení procesních předpisů, ale výlučně proti nesprávnému hmotněprávnímu posouzení (viz usnesení Ústavního soudu ze dne 1. 9. 2004, sp. zn. II. ÚS 279/03). Skutkový stav je při rozhodování o dovolání hodnocen pouze z toho hlediska, zda skutek nebo jiná okolnost skutkové povahy byly správně právně posouzeny, tj. zda jsou právně kvalifikovány v souladu s příslušnými ustanoveními hmotného práva. S poukazem na tento dovolací důvod totiž nelze přezkoumávat a hodnotit správnost a úplnost zjištění skutkového stavu či prověřovat úplnost provedeného dokazování a správnost hodnocení důkazů ve smyslu §2 odst. 5, 6 tr. ř. (viz usnesení Ústavního soudu ze dne 15. 4. 2004, sp. zn. IV. ÚS 449/03). Nejvyšší soud není povolán k dalšímu, již třetímu justičnímu zkoumání skutkového stavu (viz usnesení Ústavního soudu ze dne 27. 5. 2004, sp. zn. IV. ÚS 73/03). Případy, na které dopadá ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., je tedy nutno odlišovat od případů, kdy je rozhodnutí založeno na nesprávném skutkovém zjištění. Dovolací soud musí vycházet ze skutkového stavu tak, jak byl zjištěn v průběhu trestního řízení a jak je vyjádřen především ve výroku odsuzujícího rozsudku, a je povinen zjistit, zda je právní posouzení skutku v souladu s vyjádřením způsobu jednání v příslušné skutkové podstatě trestného činu s ohledem na zjištěný skutkový stav. Jinak řečeno, v případě dovolání opírajícího se o dovolací důvod uvedený v ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. zákon vyžaduje, aby podstatou výhrad obviněného a obsahem jím uplatněných dovolacích námitek se stalo tvrzení, že soudy zjištěný skutkový stav věci, popsaný v jejich rozhodnutí (tj. zejména v tzv. skutkové větě výrokové části, popř. blíže rozvedený či doplněný v odůvodnění), není takovým trestným činem, za který jej soudy pokládaly, neboť jimi učiněné skutkové zjištění nevyjadřuje naplnění všech zákonných znaků skutkové podstaty dovolateli přisouzeného trestného činu. Obviněný tak s poukazem na tento dovolací důvod namítá, že skutek buď vykazuje zákonné znaky jiného trestného činu, anebo není vůbec žádným trestným činem. To pak znamená, že v případě dovolání podaného obviněným či v jeho prospěch obviněný v rámci tohoto dovolacího důvodu uplatňuje tvrzení, že měl být uznán vinným mírnějším trestným činem nebo měl být obžaloby zproštěn, a to zejména odkazem na ustanovení §226 písm. b) tr. ř. (tj. že v žalobním návrhu označený skutek není žádným trestným činem). K této problematice srov. též usnesení velkého senátu trestního kolegia Nejvyššího soudu ze dne 28. 6. 2006, sp. zn. 15 Tdo 574/2006, a č. 36/2004 Sb. rozh. tr., str. 298.
12. Z popsaných důvodů povahu právně relevantních námitek ve smyslu §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., nemohou mít námitky, které směřují do oblasti skutkového zjištění či takové námitky, kterými obviněný brojí proti způsobu hodnocení důkazů a postupu soudu prvního stupně při jejich provádění. Pouhou polemikou se skutkovými zjištěními soudu jsou tak výhrady, jimiž obviněný zpochybňuje věrohodnost odborného vyjádření z oboru kriminalistiky, odvětví chemie tvrzením, že jde o toliko spekulativní predikci, vedenou záměrem odsoudit jej k přísnějšímu trestu. V tomto ohledu lze přisvědčit státnímu zástupci, že sice nelze automaticky přenášet skutkové zjištění ohledně čistoty určité zajištěné části drogy na jinou, nezjištěnou část drogy, nicméně propočet uvedený v citovaném odborném vyjádření, i přes svou prediktivnost, lze považovat za opodstatněný. Nelze totiž přehlédnout, že v posuzované věci se nejednalo o zjištění čistoty drogy neznámého původu, ale o odborné posouzení schopností obviněného vyrobit drogu takové čistoty jako u již zajištěné drogy, která sloužila jako referenční vzorek. Nakonec i sám obviněný uvedl, že se výrobu pervitinu naučil od přítele jeho matky, který jejich byt k tomuto účelu používal již v době, kdy s nimi dovolatel ještě žil ve společné domácnosti. Předmětnými námitkami tak platnost závěrů předmětného odborného vyjádření nebyla zpochybněna. Relevanci nelze přiznat ani tvrzení, že soudem druhého stupně byly nesprávně hodnoceny důkazy, když mělo být vycházeno toliko z celkového množství skutečně vyrobeného pervitinu, nikoliv z teoreticky možného množství účinné látky. Tím vším se však obviněný primárně domáhá změny skutkových zjištění nalézacího soudu, a až teprve sekundárně, na podkladě této změny, usiluje o změnu právního posouzení skutku ovšem v tom smyslu, že se trestné činnosti nedopustil tak, jak mu bylo přisouzeno. Zmíněné námitky tedy obsahově nenaplňují nejen deklarovaný dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., ale ani žádný jiný z důvodů dovolání, jak jsou v zákoně taxativně zakotveny.
13. Stejně tak nelze za relevantní výhradu považovat ani tvrzení dovolatele, že soudy nepostupovaly v souladu se zásadou presumpce neviny, resp. in dubio pro reo. Tato námitka totiž směřuje rovněž výlučně do oblasti skutkových zjištění a potažmo proti způsobu hodnocení provedených důkazů. Je tomu tak proto, že pravidlo „in dubio pro reo“ vyplývá ze zásady presumpce neviny zakotvené v čl. 40 odst. 2 Listiny základních práv a svobod a §2 odst. 2 tr. ř. a má tedy vztah pouze ke zjištění skutkového stavu věci na základě provedeného dokazování, a to bez důvodných pochybností (§2 odst. 5 tr. ř.), kdy platí „v pochybnostech ve prospěch obviněného“. Je tudíž zjevné, že toto pravidlo má procesní charakter, týká se jen otázek skutkových a jako takové není způsobilé naplnit zvolený (avšak ani žádný jiný) dovolací důvod.
14. V souvislosti s předkládáním vlastní verze průběhu skutkového děje obviněným považuje Nejvyšší soud pro úplnost za vhodné zmínit rozhodnutí Ústavního soudu dne 4. 5. 2005, sp. zn. II. ÚS 681/04, kde tento uvedl, že právo na spravedlivý proces není možno vykládat tak, že garantuje úspěch v řízení či zaručuje právo na rozhodnutí, jež odpovídá představám stěžovatele. Uvedeným právem je pouze zajišťováno právo na spravedlivé soudní řízení, v němž se uplatní všechny zásady soudního rozhodování podle zákona a v souladu s ústavními principy. Lze tak učinit dílčí závěr, že tyto obviněným vytýkané vady mají výlučně povahu vad skutkových, resp. procesních, nikoli hmotněprávních, a proto žádný z důvodů dovolání podle §265b tr. ř. nezakládají. Ve vztahu k nim neexistuje ani zákonná povinnost Nejvyššího soudu takové námitky přezkoumat (srov. též usnesení Ústavního soudu ze dne 7. 1. 2004, sp. zn. II. ÚS 651/02, ze dne 2. 6. 2005, sp. zn. III. ÚS 78/05 aj.). Proto pokud by dovolatel uplatnil pouze takové výhrady, musel by Nejvyšší soud postupovat podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. a podané dovolání odmítnout jako podané z jiného důvodu, než je uveden v §265b tr. ř.
15. Na straně druhé za relevantní ve smyslu dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Nejvyšší soud shledal námitky obviněného směřující do oblasti právního posouzení skutku, jimiž obviněný v dovolání rozporoval právní kvalifikaci skutku podle §283 odst. 1, odst. 3 písm. c) tr. zákoníku, spočívající v tvrzení, že nedošlo k naplnění znaku této kvalifikované skutkové podstaty trestného činu nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy spočívajícího v jeho spáchání ve velkém rozsahu. Nejvyšší soud však dospěl k závěru, že tyto námitky jsou zjevně neopodstatněné.
16. Zvlášť závažného zločinu nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle §283 odst. 1, odst. 3 písm. c) tr. zákoníku se dopustí ten, kdo neoprávněně vyrobí, doveze, vyveze, proveze, nabídne, zprostředkuje, prodá nebo jinak jinému opatří nebo pro jiného přechovává omamnou nebo psychotropní látku, přípravek obsahující omamnou nebo psychotropní látku, prekursor nebo jed, spáchá-li tento čin ve velkém rozsahu.
17. Nejvyšší soud připomíná, že k problematice posuzování naplnění skutkové podstaty trestného činu podle §283 tr zákoníku a příslušných rozsahů v něm vymezených, existuje ustálená a soudy obecně respektovaná judikatura.
18. Předně je třeba uvést, že Nejvyšší soud svým stanoviskem ze dne 13. 3. 2014, sp. zn. Tpjn 30l/2013 (uveřejněno pod č. 15/2014 Sb. rozh. tr.), dovodil, že za „množství větší než malé“ ve smyslu trestního zákoníku je obecně třeba považovat takové množství omamné nebo psychotropní látky nebo jedu, které vícenásobně – podle ohrožení vyplývajícího pro život a zdraví lidí ze škodlivosti jednotlivých látek – převyšuje běžnou dávku obvyklého konzumenta. V příloze k danému stanovisku jsou pak obsaženy orientační hodnoty určující „množství větší než malé“ u jednotlivých omamných látek, psychotropních látek a přípravků je obsahujících. Tato příloha je členěna do pěti sloupců: v prvním sloupci je uveden tzv. typ drogy, v druhém sloupci je uveden mezinárodní nechráněný název v českém jazyce, v třetím sloupci je uvedeno množství větší než malé, ve čtvrtém sloupci je uvedena účinná psychotropní či omamná látka a v pátém sloupci je uvedeno nejmenší množství účinné psychotropní či omamné látky, jež musí obsahovat látka, označená jako droga, aby bylo její zkoumané množství považováno za větší než malé. Stanovení hodnoty považované za „množství větší než malé“ současně tvoří výchozí úroveň pro další trestním zákoníkem předpokládané hranice. „Větším rozsahem“ je pak desetinásobek množství většího než malého, „značným rozsahem“ je desetinásobek takto určeného většího rozsahu a „velkým rozsahem“ je desetinásobek takto určeného značného rozsahu.
19. K výkladu příslušných rozsahů (větší, značný, velký) spáchání trestného činu nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy je třeba připomenout usnesení velkého senátu trestního kolegia Nejvyššího soudu ze dne 27. 2. 2013, sp. zn. 15 Tdo 10003/2012 (uveřejněno pod č. 44/2013 Sb. rozh. tr.) s tím, že určitý rozsah nelze redukovat jen na množství příslušné drogy, kterou pachatel nelegálně vyrobil nebo s níž jinak nakládal ve smyslu §283 odst. 1 tr. zákoníku, ale při jeho stanovení se uplatní i další okolnosti (viz rozhodnutí pod č. 1/2006 a 12/2011 Sb. rozh. tr.). Proto v konkrétním případě, pokud to odůvodňují i tyto další okolnosti činu, není vyloučeno, aby byl příslušný zákonný (kvantifikační) znak, který podmiňuje použití přísnější právní kvalifikace a vyjadřuje rozsah spáchání trestného činu, naplněn i tehdy, jestliže pachatel vyrobil, dovezl, vyvezl, provezl, nabídl nebo jinak nakládal s takovým množstvím drogy, které sice neodpovídalo celému desetinásobku požadovaného množství, ale již se mu dostatečně přiblížilo, anebo naopak nemusí být tento zákonný znak naplněn, jestliže množství drogy jen nevýrazně přesáhlo stanovený desetinásobek rozhodný pro daný rozsah. Z citované judikatury však jednoznačně vyplývá, že primárním kritériem pro určení příslušného rozsahu je množství účinné látky v předmětné droze. V případě, že toto není možné zjistit, přistupuje se k určení rozsahu pomocí celkového množství drogy, se kterou pachatel neoprávněně nakládal (tzv. sekundární kritérium). U hodnot, jež jsou hraniční, co se týče určení rozsahu (viz shora „…množství sice neodpovídalo celému desetinásobku …, ale již se mu dostatečně přiblížilo, anebo naopak nemusí být tento zákonný znak naplněn, jestliže množství drogy jen nevýrazně přesáhlo stanovený desetinásobek rozhodný pro daný rozsah .“), lze potom pro určení, zda byl či nebyl naplněn určitý kvalifikační znak spočívající v „rozsahu“, přistoupit i k posouzení dalších, tzv. vedlejších (terciálních) kritérií, jako jsou především výše peněžní částky, kterou pachatel za distribuci drogy utržil, okruh osob, kterým byla látka určena, intenzita újmy, jež hrozila nebo skutečně nastala u konzumentů drog, doba páchání trestného činu a další (k tomu srov. též usnesení Nejvyššího soudu ze dne 16. 4. 2014, sp. zn. 7 Tdo 407/2014, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 26. l. 2017, sp. zn. 11 Tdo 1419/2016).
20. Podle výkladu přijatého shora uvedeným rozhodnutím velkého senátu trestního kolegia Nejvyššího soudu a podle stanoviska trestního kolegia Nejvyššího soudu ze dne 13. 3. 2014, sp. zn. Tpjn 301/2013, uveřejněného pod č. 15/2014 Sb. rozh. tr., se u pervitinu – metamfetaminu za „množství větší než malé“ považuje více než 1,5 gramů drogy pervitinu, která musí obsahovat nejméně 0,5 g účinné psychotropní látky metamfetaminu či 0,6 gramů soli hydrochloridu metamfetaminu, a znak „velký rozsah“ je tak dán hranicí 1500 gramů drogy pervitinu při obsahu alespoň 500 gramů účinné látky metamfetaminu či 600 gramů účinné látky v případě soli hydrochloridu metamfetaminu.
21. Jak z výše citované judikatury jednoznačně vyplývá, primárním kritériem pro určení rozsahu je množství účinné látky v předmětné droze, a teprve v případě, že toto není možné zjistit, přistupuje se k určení rozsahu pomocí celkového množství drogy, se kterou pachatel neoprávněně nakládal (tzv. sekundární kritérium). Nalézací soud nicméně v rozporu s těmito judikatorními východisky, na rozdíl od soudu druhého stupně, vycházel nikoliv ze zjištěného množství účinné látky, ale z celkového množství zajištěné psychotropní látky, přičemž jednání obviněného nesprávně posoudil jako jednání, jehož se dopustil ve značném rozsahu. Ve vztahu k posuzované trestné činnosti obviněného, jíž se dopustil skutkem blíže popsaným již pod bodem 3. tohoto usnesení, Nejvyšší soud naopak přisvědčil soudu druhého stupně, pokud jednání obviněného právně posoudil jako spáchané ve velkém rozsahu.
22. Není účelem rozhodnutí dovolacího soudu znovu provádět rozbor důkazní situace a opakovat hodnotící úvahy nižších soudů v této věci. Jen pro úplnost tak lze uvést, že závěr o naplnění znaku „velkého rozsahu“ soud druhého stupně opřel zejména o skutečnosti vyplývající z protokolu o domovní prohlídce ze dne 13. 7. 2016, která byla provedena na základě příkazu Okresního soudu v Příbrami v rekreační chatě v obci M., část K., okres P., včetně na něj navazujících závěrů odborných vyjádření z oboru kriminalistiky, odvětví chemie. Z těchto listinných důkazů se podává, že při domovní prohlídce bylo zajištěno celkem 276,3934 g krystalické směsi, obsahující 219,376 g účinné látky metamfetamin, a dále 326,93 g krystalické směsi, obsahující 303,47 g pseudoefedrinu hydrochloridu. Dalším chemickým procesem bylo možno získat 223,52 g metamfetaminu, což se v důsledku zásahu policie a zadržení obviněného již nepodařilo. Neméně podstatnou shledal soud druhého stupně též výpověď obviněného z hlavního líčení konaného dne 27. 10. 2017, z níž vyplývá, že se podílel na výrobě dalšího, již spotřebovaného metamfetaminu tak, že zvlášť stíhaný D. B. zajišťoval prostředky k výrobě, z nichž obviněný drogu přímo vyráběl, přičemž doznal, že v šesti případech, nejméně od konce srpna 2015 do 13. července 2016, vyrobil z lékového přípravku Cirrus opakovaným chemickým procesem nejméně 600 g metamfetaminu (str. 1490–1502 spisu). Je sice pravdou, že v tomto případě objem účinné látky zjištěn nebyl, nicméně podle logických závěrů odborného vyjádření z oboru kriminalistiky, odvětví chemie, které jeho zpracovatelka Ing. Ludmila Komorousová při své výpovědi u hlavního líčení stvrdila, je možno beze vší pochybností učinit závěr, že pokud by se jednalo o stejný způsob výroby ze stejných tablet Cirrus, které byly základem pro výrobu metamfetaminu, kterážto skutečnost nebyla zpochybněna, jednalo by se o cca 80% účinnost vyrobeného metamfetaminu, čímž takto obviněný vedle již výše zmíněných cca 442,896 gramů metamfetaminu báze, musel získat dalších cca 480 gramů účinné látky. Nelze tedy pochybovat o naplnění judikaturou požadovaného množství pro spáchání trestného činu podle §283 tr. zákoníku ve velkém rozsahu, když toto množství účinné látky výrazným způsobem přesáhlo množství 500 gramů, tedy množství, které je zákonnou hranicí velkého rozsahu, jako tisícinásobek množství většího než malého (viz shora již opakovaně citované stanovisko a usnesení velkého senátu trestního kolegia Nejvyššího soudu).
23. Nejvyšší soud nicméně konstatuje, že závěr o naplnění znaku velkého rozsahu by v zásadě bylo možno učinit i bez přihlédnutí k výše zmiňované predikci odborného propočtu účinné látky. V posuzovaném případě je totiž evidentní, že jde o situaci, kdy do naplnění kvalifikačního znaku „velkého rozsahu“ ve vztahu k metamfetaminu, jež činí 500 gramů účinné látky metamfetamin, schází toliko 57 gramů metamfetaminu báze. V tomto kontextu je přitom třeba konstatovat, že pokud zjištěné množství drogy nedosahuje vyžadovaného rozsahu, pak v obecné rovině jak již výše uvedeno platí, že u hodnot, jež jsou hraniční, co se týče určení rozsahu lze potom pro určení, zda byl či nebyl naplněn určitý kvalifikační znak spočívající v „rozsahu“, přistoupit i k posouzení dalších výše již uvedených, tzv. vedlejších (terciálních) kritérií.
24 . V tomto kontextu lze poukázat, že o velkém rozsahu spáchání posuzovaného činu ze strany obviněného V. M. svědčí nepochybně též skutečnost, že trestnou činnost páchal po delší dobu, s další osobu, při výrobě metamfetaminu používali značně konspirativní způsob, když si k tomuto účelu pronajali na odlehlém místě chatu a k převozu používali vůz sloužící původně záchranné službě, aby tak eliminovali nebezpečí případné policejní kontroly. Lze tedy dovodit, že i tyto okolnosti ve svém souhrnu zásadně zvyšovaly závažnost spáchaného činu.
25. Podle názoru Nejvyššího soudu by tedy i existence těchto vedlejších (pomocných) kritérií a v dané intenzitě postačovala k tomu, aby v situaci, kdy do požadovaného velkého rozsahu spočívajícího v celkovém množství 500 gramů účinné látky metamfetaminu scházelo 57 gramů drogy, byla naplněna kvalifikovaná skutková podstata trestného činu podle §283 odst. 1 odst. 3 písm. c) tr. zákoníku, resp. aby bylo relevantně založeno naplnění znaku spáchání činu „ve velkém rozsahu“. Nejvyšší soud se tak nemohl ztotožnit s výhradami dovolatele spočívajícími v tvrzení, že k naplnění kvalifikačního znaku „ve velkém rozsahu“ nedošlo.
26. Nejvyšší soud na podkladě spisu rozhodně nemohl učinit závěr, že by se ze strany ve věci činných soudů v posuzované věci jednalo o svévolné, rozporuplné, nelogické či nepřezkoumatelné hodnotící úvahy, které by odporovaly základním principům hodnocení důkazů. V posuzované věci je tedy zřejmé, že se oba soudy ve smyslu ustanovení §2 odst. 5, 6 tr. ř. náležitě vypořádaly se všemi skutečnostmi důležitými pro své rozhodnutí a rovněž věnovaly náležitou pozornost námitkám obviněného, s nimiž se vyčerpávajícím způsobem vyrovnaly a s jejichž argumentací se lze plně ztotožnit. Jimi učiněná skutková zjištění tak korespondují s výsledky provedeného dokazování, jež bylo vykonáno v dostatečném rozsahu. Nejvyšší soud tak v tomto směru neshledal důvodu k výtkám na jejich adresu. Nicméně pokud jde o právní kvalifikaci, ztotožnil se s právní kvalifikací skutku v rozsudku soudu druhého stupně, přičemž na základě výše uvedené argumentace je zřejmé, že posuzovaný skutek byl správně posouzen jako zločin nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle §283 odst. 1, odst. 3 písm. c) tr. zákoníku, dílem ve stadiu pokusu podle §21 odst. 1 tr. zákoníku k §283 odst. 1, odst. 3 písm. c) tr. zákoníku, ve spolupachatelství podle §23 tr. zákoníku. Napadený rozsudek netrpí žádnou právní vadou, v níž dovolatel spatřoval nesprávné právní posouzení skutku, přičemž správnému právnímu posouzení předmětného skutku odpovídá v rozsudečném výroku o vině rozsudku Vrchního soudu v Praze, i tzv. právní věta. Právní námitky, které byly obviněným v rámci dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. formálně relevantně uplatněny, tudíž není možné akceptovat. Nejvyšší soud rovněž konstatuje, že postupem soudů obou stupňů nebylo porušeno právo obviněného na spravedlivý proces podle čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod, jak je obviněným namítáno.
27. Nejvyšší soud v projednávané věci neshledal ani extrémní nesoulad mezi provedenými důkazy, skutkovými zjištěními a právním posouzením skutku, který představuje určitý průlom do výše již uvedených zásad dovolacího řízení a je způsobilý umožnit Nejvyššímu soudu zasahovat do skutkových zjištění soudů prvního a druhého stupně. Rozhodnutí obecného soudu by bylo nutné považovat za vydané v rozporu s ústavně zaručeným právem na spravedlivý proces v případech, kdyby byly právní závěry obecného soudu v extrémním nesouladu s učiněnými skutkovými zjištěními (včetně úplné absence skutkových zjištění), tedy zejména nastane-li situace, kdy zjištění soudů nemají vůbec žádnou obsahovou vazbu na provedené důkazy, zjištění soudů nevyplývají z důkazů při žádném z logických způsobů jejich hodnocení, zjištění soudů jsou pravým opakem toho, co bylo obsahem dokazování apod. (srov. např. usnesení Ústavního soudu ze dne 23. 9. 2005, sp. zn. III. ÚS 359/05, nález Ústavního soudu ze dne 23. 3. 2004, sp. zn. I. ÚS 4/04). Tento extrémní nesoulad však nelze shledávat pouze v tom, že obviněný není spokojen s důkazní situací a s jejím vyhodnocením, když mezi provedenými důkazy na jedné straně a skutkovými zjištěními na straně druhé je patrná logická návaznost. Obviněný ostatně tento extrémní nesoulad ve svém dovolání ani nenamítá.
28. Jestliže obviněný s odkazem na dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. napadal též výrok o uloženém trestu, tak v tomto ohledu neuplatnil žádnou konkrétní námitku. Pro úplnost lze dodat, že v úvahu přicházející důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. h) tr. ř. spočívá v tom, že obviněnému byl uložen takový druh trestu, který zákon nepřipouští nebo mu byl uložen trest ve výměře mimo trestní sazbu stanovenou v trestním zákoně na trestný čin, jímž byl uznán vinným.
29. Nejvyšší soud odkazuje na konstantní judikaturu (např. č. 22/2003 Sb. rozh. tr.), podle níž námitky vůči druhu a výměře uloženého trestu s výjimkou trestu odnětí svobody na doživotí lze v dovolání úspěšně uplatnit jen v rámci zákonného důvodu uvedeného v ustanovení §265b odst. 1 písm. h) tr. ř., tedy jen tehdy, jestliže byl obviněnému uložen druh trestu, který zákon nepřipouští, nebo trest ve výměře mimo trestní sazbu stanovenou zákonem na trestný čin, jímž byl obviněný uznán vinným. Jiná pochybení soudu spočívající v nesprávném druhu či výměře uloženého trestu, zejména nesprávné vyhodnocení kritérií uvedených v §31 až §34 tr. zák. (nyní §39 až 42 tr. zákoníku) a v důsledku toho uložení nepřiměřeného přísného nebo naopak mírného trestu, nelze v dovolání namítat prostřednictvím tohoto ani jiného dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 tr. ř.
30. Samotná nepřiměřenost uloženého trestu (resp. námitky proti druhu a výměře trestu z důvodu jeho přílišné přísnosti nebo naopak mírnosti v důsledku nesprávného vyhodnocení polehčujících a přitěžujících okolností, jde-li jinak o trest podle zákona přípustný a vyměřený v rámci zákonné trestní sazby) nemůže být relevantně uplatněna v rámci žádného ze zákonem taxativně vymezených dovolacích důvodů. V rámci obviněným uplatněného důvodu dovolání podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. lze toliko namítat nesprávné hmotněprávní posouzení ve vztahu k některým zvláštním podmínkám při ukládání trestu, např. pochybení soudu při ukládání souhrnného trestu nebo úhrnného a společného trestu za pokračování v trestném činu.
31. Vzhledem k rozvedeným teoretickým východiskům nelze nekonkrétní výtku obviněného V. M. směřující proti uloženému trestu pod žádný z dovolacích důvodů podle §265b tr. ř. podřadit, neboť o žádný z těchto případů se v posuzované věci nejedná. V této souvislosti je třeba znovu připomenout, že Nejvyššímu soudu nepřísluší domýšlet směr, jímž měl dovolatel v úmyslu námitky naplnit, a takové námitky pro svou neurčitost vyvolávají nepřezkoumatelnost.
32. Ve vztahu k výroku o trestu je vhodné jen stručně poznamenat, že pokud byl obviněnému s ohledem na okolnosti případu a jeho osobu uložen nepodmíněný trest odnětí svobody na samé spodní hranici zákonné trestní sazby §283 odst. 3 tr. zákoníku v trvání osmi let, lze konstatovat, že výše i druh uloženého trestu odpovídá kritériím uvedeným v §37 až §39 tr. zákoníku. Pochybení nebylo shledáno ani ohledně zařazení obviněného pro účely výkonu trestu odnětí svobody do věznice s ostrahou.
33. Vzhledem k výše uvedeným skutečnostem Nejvyšší soud podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. odmítl dovolání obviněného V. M., neboť je shledal zjevně neopodstatněným, přičemž rozhodnutí učinil v souladu s ustanovením §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. v neveřejném zasedání.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n tr. ř.).
V Brně dne 13. 9. 2018
JUDr. Antonín Draštík
předseda senátu