ECLI:CZ:NS:2019:24.CDO.3335.2019.1
sp. zn. 24 Cdo 3335/2019-69
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Romana Fialy a soudců JUDr. Vítězslavy Pekárkové a JUDr. Lubomíra Ptáčka, Ph.D., v právní věci žalobce C. H. , narozeného XY, bytem XY, zastoupeného JUDr. Jiřím Brožem, advokátem se sídlem v Praze 3, Vinohradská č. 2828/151, proti žalované Š. H. , narozené XY, bytem XY, o určení dědického práva, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 4 pod sp. zn. 39 C 167/2018, o dovolání žalobce proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 28. srpna 2018, č. j. 15 Co 367/2018-22, takto:
I. Dovolání žalobce se odmítá .
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Stručné odůvodnění (§243f odst. 3 o. s. ř.):
Dovolání žalobce proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 28.8.2018, č. j. 15 Co 367/2018-22, není přípustné podle ustanovení §237 o.s.ř., neboť rozhodnutí odvolacího soudu je z hlediska závěru o tom, že žalobce zaplatil soudní poplatek ze žaloby v kolkových známkách „po marném uplynutí lhůty určené mu soudem prvého stupně k zaplacení soudního poplatku“, v souladu s ustálenou rozhodovací praxí soudů (k otázce, kterým okamžikem je zaplacen soudní poplatek, je-li placen kolkovými známkami, srov. například právní názor vyjádřený v usnesení velkého senátu občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu ČR ze dne 10.4.2019, sp. zn. 31 Cdo 3042/2018, nebo v usnesení Ústavního soudu ze dne 25.9.2008, sp. zn. III. ÚS 1730/08; usnesení Ústavního soudu ze dne 9.6.2009, sp. zn. IV. ÚS 1156/09; usnesení Ústavního soudu ze dne 27.3.2013, sp. zn. I. ÚS 1831/12; usnesení Ústavního soudu ze dne 18.3.2014, sp. zn. I. ÚS 2509/13, nebo usnesení Ústavního soudu ze dne 23.3.2016, sp. zn. III. ÚS 2865/15; obdobně též usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 24.1.2017, sp. zn. 32 Cdo 3616/2016, nebo usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 31.1.2017, sp. zn. 29 Cdo 2635/2016, jež se vztahují k placení soudního poplatku bezhotovostním převodem) a není důvod, aby rozhodná právní otázka, tedy že poplatková povinnost účastníka řízení v případě placení soudního poplatku kolkovými známkami je splněna tehdy, je-li předepsaná částka nejpozději poslední den stanovené lhůty v dispozici příslušného soudu, byla posouzena jinak.
Pro úplnost dovolací soud uvádí, že již v usnesení velkého senátu občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu ČR ze dne 10.4.2019, sp. zn. 31 Cdo 3042/2018, byl k důsledkům nezaplacení soudního poplatku přijat závěr, že poplatková povinnost podle ustanovení §4 odst. 1 zákona č. 549/1991 Sb. vzniká mj. podáním žaloby, odvolání nebo dovolání, že se vznikem poplatkové povinnosti nastává i splatnost poplatku (§7 odst. 1 zákona č. 549/1991 Sb.) a že pro případ, kdy poplatník svou poplatkovou povinnost nesplní již při podání žaloby (odvolání, dovolání), může tak učinit v dodatečné lhůtě, přičemž podle ustanovení §9 odst. 1 a 2 zákona č. 549/1991 Sb.
nebyl-li soudní poplatek zaplacen, soud vyzve poplatníka k jeho úhradě a stanoví mu lhůtu, po jejímž uplynutí řízení zastaví (nejde-li o některou z výjimek, kdy soud může jednat a rozhodnout i bez zaplacení soudního poplatku), a k zaplacení poplatku po této lhůtě již nemůže přihlédnout (k tomu srov. také právní názor vyjádřený například v usnesení Ústavního soudu ze dne 20.6.2018, sp. zn. I. ÚS 1335/18, dle kterého v případě, že poplatník nesplní svou poplatkovou povinnost řádně již při podání žaloby a neučiní tak ani v dodatečné lhůtě poskytnuté soudem, je zastavení řízení logickým a ústavně konformním důsledkem jeho pasivity).
Nejvyšší soud České republiky proto dovolání žalobce podle ustanovení §243c odst. 1 o. s. ř. odmítl.
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se nezdůvodňuje (§243f odst. 3 věta druhá o. s. ř.).
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 19. 11. 2019
JUDr. Roman Fiala
předseda senátu