ECLI:CZ:NS:2021:27.CDO.2931.2020.1
sp. zn. 27 Cdo 2931/2020-315
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Marka Doležala a soudců JUDr. Filipa Cilečka a JUDr. Petra Šuka v právní věci žalobkyň a) BONTONFILM a. s. , se sídlem v Praze 1, Na Poříčí 1047/26, PSČ 110 00, identifikační číslo osoby 26737493, a b) Filmexport Home Video s. r. o. , se sídlem v Praze 2, Na Moráni 1957/5, PSČ 128 00, identifikační číslo osoby 49689193, obou zastoupených JUDr. Janem Křivánkem, advokátem, se sídlem v Praze 8, Pernerova 294/13, PSČ 186 00, proti žalovanému P. D. , narozenému XY, naposledy bytem XY, t. č. neznámého pobytu, zastoupenému opatrovníkem V. K., advokátem, se sídlem XY, o zaplacení 162.460 Kč s příslušenstvím, vedené u Krajského soudu v Brně pod sp. zn. 24 C 57/2015, o dovolání žalobkyň proti rozsudku Vrchního soudu v Olomouci ze dne 14. 5. 2020, č. j. 7 Co 31/2019-288, takto:
Dovolání se odmítá .
Odůvodnění:
[1] Krajský soud v Brně rozsudkem ze dne 26. 6. 2019, č. j. 24 C 57/2015-241, zamítl žalobu žalobkyně a) o zaplacení 38.541 Kč s příslušenstvím (výrok I.), zamítl žalobu žalobkyně b) o zaplacení 123.919 Kč s příslušenstvím (výrok II.) a rozhodl o náhradě nákladů řízení (výroky III., IV., V. a VI.).
[2] Vrchní soud v Olomouci k odvolání žalobkyň v záhlaví označeným rozsudkem rozhodnutí soudu prvního stupně ve výrocích I. a II. potvrdil (první výrok) a ve výrocích III., IV., V. a VI. je zrušil a v tomto rozsahu věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení (druhý výrok).
[3] Proti rozsudku odvolacího soudu (v rozsahu prvního výroku) podaly žalobkyně dovolání, jež Nejvyšší soud odmítl podle §238 odst. 1 písm. c) a §243c odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále též jen „o. s. ř.“), jako nepřípustné.
[4] Učinil tak proto, že dovoláním napadeným výrokem rozsudku odvolacího soudu bylo rozhodnuto o samostatných nárocích žalobkyň majících odlišný skutkový základ a nepřevyšujících 50.000 Kč.
[5] I po novele občanského soudního řádu provedené s účinností od 30. 9. 2017 zákonem č. 296/2017 Sb. platí, že za rozhodnou pro posouzení přípustnosti dovolání z hlediska finančního limitu je sice třeba považovat výši peněžitého plnění, jež bylo předmětem odvolacího řízení, avšak pouze v rozsahu, jenž může být rozhodnutím dovolacího soudu dotčen, tedy o němž bylo rozhodnuto dovoláním napadeným výrokem (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 20. 6. 2018, sp. zn. 25 Cdo 2384/2018, a na něj navazující judikaturu).
[6] Přípustnost dovolání proti rozhodnutí odvolacího soudu s více samostatnými nároky s odlišným skutkovým základem je třeba zkoumat ve vztahu k jednotlivým nárokům samostatně bez ohledu na to, zda tyto nároky byly uplatněny v jednom řízení a zda o nich bylo rozhodnuto jedním výrokem (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 15. 6. 1999, sp. zn. 2 Cdon 376/96, ze dne 11. 5. 2004, sp. zn. 29 Odo 209/2003, ze dne 18. 4. 2012, sp. zn. 29 Cdo 532/2011, ze dne 29. 5. 2014, sp. zn. 29 Cdo 2671/2012, a ze dne 27. 6. 2013, sp. zn. 29 Cdo 1420/2013, uveřejněné pod číslem 85/2013 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek). Tyto judikatorní závěry jsou použitelné i po změně formulace ustanovení §238 odst. 1 písm. c) o. s. ř. provedené zákonem č. 296/2017 Sb. (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 28. 6. 2018, sp. zn. 25 Cdo 1791/2018, proti němuž podanou ústavní stížnost Ústavní soud odmítl usnesením ze dne 4. 6. 2019, sp. zn. IV. ÚS 3187/18).
[7] V poměrech projednávané věci dovolání směřuje proti výroku rozsudku odvolacího soudu ve věci samé, jímž bylo rozhodnuto o souhrnném nároku na zaplacení částky 162.460 Kč s příslušenstvím, který se však skládá z více samostatných nároků s odlišným skutkovým základem, a to jednotlivých nároků na náhradu škod způsobených tím, že žalovaný umístil bez svolení nositelů autorských práv rozmnoženiny jednotlivých autorských děl na internetový server www.youtube.com , a tato autorská díla tak sděloval veřejnosti.
[8] Jednáním žalovaného spočívajícím v neoprávněném sdělení veřejnosti filmu „Ovoce stromů rajských jíme“ měla žalobkyni a) vzniknout škoda sestávající
– z ušlého zisku ve výši 38.392 Kč jakožto odměny, která by byla obvyklá za získání takové licence v době neoprávněného nakládání s autorským dílem ve smyslu §40 odst. 4 zákona č. 121/2000 Sb., o právu autorském, o právech souvisejících s právem autorským a o změně některých zákonů (autorský zákon), a
– z ušlého zisku ve výši 149 Kč spočívajícího v nerealizovaném prodeji jedné rozmnoženiny výše uvedeného autorského díla, kterou by si musel žalovaný zakoupit, aby s ní mohl nakládat.
[9] Žalobkyni b) měla vzniknout škoda sestávající z ušlého zisku spočívajícího v nerealizovaném prodeji jedné rozmnoženiny autorského díla, kterou by si musel žalovaný zakoupit, aby s ní mohl nakládat, a z ušlého zisku, o který byly její tržby za prosinec 2011 a leden 2012 nižší, než byl pravidelně očekávaný zisk z prodeje jejích legálních výrobků, a to konkrétně:
– ve výši 49 Kč a 15.377 Kč za film „Bílá nemoc“,
– ve výši 299 Kč a 15.377 Kč za film „Bláznova kronika“,
– ve výši 99 Kč a 15.377 Kč za film „Ďáblova past“,
– ve výši 100 Kč a 15.377 Kč za film „Daleká cesta“,
– ve výši 59 Kč a 15.377 Kč za film „Krakatit“,
– ve výši 199 Kč a 15.377 Kč za film „Limonádový Joe aneb Koňská opera“,
– ve výši 49 Kč a 15.377 Kč za film „Pyšná princezna“ a
– ve výši 49 Kč a 15.377 Kč za film „Vyšší princip“.
[10] Jelikož neoprávněné užití každého autorského díla bylo v dané věci samostatným případem a o každém z uplatněných („dílčích“) nároků by mohlo být vedeno samostatné řízení s potenciálně rozdílným výsledkem, a to právě vzhledem k tomu, že každý z nároků má odlišný skutkový základ, přičemž ani jedna z výše uvedených částek (nároků se samostatným skutkovým základem), které tvoří předmět dovolacího řízení, nepřevyšuje zákonný limit 50.000 Kč, a jelikož ve věci nejde o vztah ze spotřebitelské smlouvy ani o pracovněprávní vztah, je přípustnost dovolání vyloučena (srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 28. 5. 2020, sp. zn. 25 Cdo 3484/2019, uveřejněný pod číslem 4/2021 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, nebo usnesení Nejvyššího soudu ze dne 15. 4. 2020, sp. zn. 25 Cdo 537/2020, a usnesení Ústavního soudu ze dne 10. 4. 2008, sp. zn. III. ÚS 307/05, ze dne 10. 4. 2018, sp. zn. I. ÚS 363/17, či ze dne 4. 6. 2019, sp. zn. IV. ÚS 3187/18).
[11] Přípustnost dovolání nemůže založit ani nesprávné poučení poskytnuté účastníkům odvolacím soudem v písemném vyhotovení napadeného rozhodnutí o tom, že dovolání je přípustné (k tomu srov. obdobně usnesení Nejvyššího soudu ze dne 26. 9. 2001, sp. zn. 29 Odo 62/2001, a ze dne 27. 6. 2002, sp. zn. 29 Odo 425/2002, uveřejněná pod čísly 73/2001 a 51/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, ze dne 4. 12. 2013, sp. zn. 29 Cdo 1624/2013, a nález Ústavního soudu ze dne 2. 12. 2008, sp. zn. II. ÚS 323/07, uveřejněný pod číslem 210/2008 Sbírky nálezů a usnesení Ústavního soudu).
[12] O náhradě nákladů dovolacího řízení Nejvyšší soud nerozhodoval, když rozhodnutí Nejvyššího soudu není rozhodnutím, kterým se řízení končí, a řízení nebylo již dříve skončeno (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 23. 7. 2002, sp. zn. 20 Cdo 970/2001, uveřejněné pod číslem 48/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek).
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 9. 8. 2021
JUDr. Marek Doležal
předseda senátu