ECLI:CZ:NS:2020:28.CDO.3667.2019.1
sp. zn. 28 Cdo 3667/2019-442
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu JUDr. Olgy Puškinové a soudců Mgr. Petra Krause a Mgr. Zdeňka Sajdla v právní věci žalobců a) B. S. , narozené dne XY, bytem XY, b) T. K. , narozeného dne XY, bytem XY, c) M. A. E. K. , narozené dne XY, bytem XY, d) M. P. K. , narozeného dne XY, bytem XY, všech zastoupených Vratislavem Pěchotou, Jr., Esq., advokátem se sídlem 14 Penn Plaza, 225 West 34th Street, Suite 1800, New York, N. Y. 10122, Spojené státy americké, v České republice se sídlem v Praze 2, Mánesova 1645/87, za účasti 1) J. H. , narozeného dne XY, bytem XY, zastoupeného JUDr. Milanem Kyjovským, advokátem se sídlem v Brně, Poštovská 8c, 2) Statutárního města Brna , se sídlem v Brně, Dominikánské nám. 1, IČ 449 92 785, 3) Brněnských cihelen, státního podniku - v likvidaci , se sídlem v Brně, Mezírka 775/1, IČ 000 15 296, 4) Mendelovy univerzity v Brně , se sídlem v Brně, Zemědělská 1665/1, IČ 621 56 489, o znovuprojednání věci rozhodnuté správním orgánem, vedené u Městského soudu v Brně pod sp. zn. 41 C 83/2016, o dovolání žalobců proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 30. května 2019, č. j. 18 Co 111/2018-360, takto:
I. Dovolání žalobců se odmítá .
II. Ve vztahu mezi žalobci a účastníkem 2) nemá žádný z účastníků právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Státní pozemkový úřad, Krajský pozemkový úřad pro Jihomoravský kraj (dále jen „správní orgán“), rozhodnutím ze dne 30. 6. 2016, č. j. SPU 335628/2016, 3239/92/88-RNP, rozhodl podle §9 odst. 4 zákona č. 229/1991 Sb., o úpravě vlastnických vztahů k půdě a jinému zemědělskému majetku, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o půdě“), a podle zákona č. 243/1992 Sb., kterým se upravují některé otázky související se zákonem č. 229/1991 Sb., ve znění zákona č. 93/1992 Sb., a zákona č. 212/2000 Sb., o zmírnění některých majetkových křivd způsobených holocaustem a o změně zákona č. 243/1992 Sb., tak, že oprávněné osoby „J. H., T. K. a B. S. nejsou vlastníky, každý id. ¼, M. A. K. a M. P. K. nejsou vlastníky, každý id. 1/8, pozemku část p. č. (PK) XY role o výměře 2949 m 2 , v k. ú. XY, nyní dle (KN) části parcel č. XY- zastavěná plocha a nádvoří, č. XY, č. XY (nově označená dle dosud v katastru nemovitostí nezapsaného GP č. XY jako p. č. XY), celá č. XY - ostatní plocha, jiná plocha, č. XY, č. XY - ostatní plocha, ostatní komunikace, č. XY - ostatní plocha, manipulační plocha, č. XY - ostatní plocha, zeleň, vše v k. ú. XY, pozemku část p. č. (PK) XY pastva o výměře 1699 m 2 v k. ú. XY, nyní dle (KN) části parcel č. XY, č. XY, č. XY- zastavěná plocha a nádvoří, č. XY (nově označená dle dosud v katastru nemovitostí nezapsaného geometrického plánu č. XY jako p. č. XY), č. XY - ostatní plocha, jiná plocha, č. XY, č. XY - ostatní plocha, ostatní komunikace, č. XY - ostatní plocha, zeleň, vše v k. ú. XY, neboť pozemky nelze vydat dle §11 odst. 1 písm. c) a e) zákona o půdě, že náhrada za nevydané pozemky bude oprávněným osobám poskytnuta v souladu se zákonem o půdě (výrok I.), a dále, že oprávněné osoby „J. H., T. K. a B. S. nejsou vlastníky, každý id. 3/16, M. A. K. a M. P. K. nejsou vlastníky, každý id. 3/32, pozemku část p. č. (PK) XY role o výměře 632 m 2 v k. ú. XY, nyní dle (KN) části parcel č. XY, č. XY, č. XY, č. XY - ostatní plocha, ostatní komunikace, č. XY - ostatní plocha, manipulační plocha, č. XY, č. XY - ostatní plocha, zeleň, vše v k. ú. XY, pozemku část p. č. (PK) XY role o výměře 161 m 2 v k. ú. XY, nyní dle (KN) části parcel č. XY - ostatní plocha, manipulační plocha, č. XY - ostatní plocha, jiná plocha, č. XY - ostatní plocha, ostatní komunikace, vše v k. ú. XY, pozemku část p. č. (PK) XY role o výměře 96 m 2 v k. ú. XY, nyní dle (KN) části parcel č. XY, č. XY - zastavěná plocha a nádvoří, č. XY, č. XY - ostatní plocha, jiná plocha, č. XY - ostatní plocha, ostatní komunikace, č. XY - ostatní plocha, ostatní dopravní plocha, č. XY - ostatní plocha, zeleň, vše v k. ú. XY, pozemku část p. č. (PK) st. XY zastavěná plocha (kolna) o výměře 51 m 2 v k. ú. XY, nyní dle (KN) části parcel č. XY, č. XY - ostatní plocha, ostatní komunikace, č. XY - ostatní plocha, zeleň, vše v k. ú. XY, neboť pozemky nelze vydat dle §11 odst. 1 písm. c) a e) zákona o půdě, a že náhrada za nevydané pozemky bude oprávněným osobám poskytnuta v souladu se zákonem o půdě (výrok II.). V odůvodnění tohoto rozhodnutí správní orgán mimo jiné uvedl, že žalobci a účastník 1) jsou podle zákona půdě a zákona č. 243/1992 Sb. oprávněnými osobami, že ve vztahu k pozemkům p. č. XY, XY, XY, resp. XY, XY, XY, XY v k. ú. XY je povinnou osobou účastník 2), na kterého přešly podle zákona č. 172/1991 Sb., o přechodu některých věcí z majetku České republiky do vlastnictví obcí, že však oprávněným osobám nárokované pozemky vydat nelze, neboť při místním šetření konaném na těchto pozemcích dne 17. 12. 2012 bylo zjištěno, že jsou zastavěny dvěma souběžnými asfaltovými komunikacemi II. a III. třídy, včetně chodníku na ul. XY (KN p. č. XY a XY), a areálem plaveckého stadionu a fitcentra na ul. XY, a to budovou plaveckého bazénu, asfaltovou přístupovou a obslužnou komunikací, parkovací plochou a stupňovitou parkovou úpravou s nadchodem k budově bazénu (KN p. č. XY, XY, XY, XY, XY, XY, XY, XY, XY, XY, XY), budovou fitcentra s terasou (KN p. č. XY, XY, XY), příjezdovou komunikací a oplocenou parkovací plochou s opěrnou zdí před vchodem do budovy fitcentra (část KN p. č. XY; nyní se jedná i o část pozemku p. č. XY, který vznikl oddělením od pozemku p. č. XY na základě dosud v katastru nemovitostí nezapsaného geometrického plánu č. XY). Ohledně těchto realizovaných staveb vyšel správní orgán mimo jiné z rozhodnutí Odboru vodního a lesního hospodářství a zemědělství MěNV v Brně ze dne 9. 7. 1968 o odnětí zemědělské půdy, z územního rozhodnutí ONV Brno III č. 56 ze dne 28. 11. 1966 o umístění stavby plaveckého stadionu a z kolaudačního rozhodnutí Odboru výstavby a územního plánování ONV Brno V ze dne 8. 10. 1980 na dokončenou stavbu krytého plaveckého 50 m bazénu, krytého dětského bazénu a gymnastické cvičebny (fitcentra), včetně oplocení, terénních a sadových úprav.
Na základě žaloby podané žalobci dle části páté občanského soudního řádu směřující proti všem výrokům rozhodnutí pozemkového úřadu, posléze změněné podáním ze dne
20. 5. 2017, v souvislosti s nímž předložili mimo jiné jimi vyžádaný geometrický plán. J. H. ze dne 19. 4. 2017, č. XY, jímž byly odděleny části původních pozemků parc. č. (PK) XY, parc. č. (PK) XY, parc. č. (PK) XY a parc. č. (PK) XY [ve vlastnictví účastníka 2)], Městský soud v Brně - poté, co takto navrženou změnu žaloby připustil - výrokem I. rozsudku ze dne 11. 12. 2017, č. j. 41 C 83/2016-293, rozhodl, že žalobci a) a b) a účastník 1) jsou vlastníky každý id. ¼ a žalobci c) a d) jsou vlastníky každý id. 1/8 částí pozemku p. č. (PK) XY role v k. ú. XY, a to pozemků označených v geometrickém plánu J. H. ze dne 19. 4. 2017, č. XY, který je nedílnou součástí tohoto rozsudku, jako pozemky p. č. XY a p. č. XY v k. ú. XY, výrokem II. rozhodl, že žalobci a) a b) a účastník 1) jsou vlastníky každý id. ¼ a žalobci c) a d) jsou vlastníky každý id. 1/8 částí pozemku p. č. (PK) XY role v k. ú. XY, a to pozemků označených v geometrickém plánu J. H. ze dne 19. 4. 2017, č. XY, který je nedílnou součástí tohoto rozsudku, jako pozemky p. č. XY a p. č. XY v k. ú. XY, výrokem III. rozhodl, že žalobci a) a b) a účastník 1) jsou vlastníky každý id. 3/16 a žalobci c) a d) jsou vlastníky každý id. 3/32 částí pozemku p. č. (PK) XY role v k. ú. XY, a to pozemků označených v geometrickém plánu J. H. ze dne 28. 4. 2017, č. XY, který je nedílnou součástí tohoto rozsudku, jako pozemky p. č. XY, p. č. XY a p. čXY, a dále částí pozemku p. č. (PK) XY role v k. ú. XY, a to pozemků označených v geometrickém plánu J. H. ze dne 19. 4. 2017, č. XY, který je nedílnou součástí tohoto rozsudku, jako pozemky p. č. XY, p. č. XY a p. č. XY, a dále částí pozemku p. č. (PK) XY role v k. ú. XY, a to pozemků označených v geometrickém plánu J. H. ze dne 19. 4. 2017, č. XY, který je nedílnou součástí tohoto rozsudku, jako pozemky p. č. XY a p. č. XY, vše v k. ú. XY, s tím, že tyto výroky (I. až III.) nahrazují v dotčeném rozsahu rozhodnutí Státního pozemkového úřadu, Krajského pozemkového úřadu pro Jihomoravský kraj ze dne 30. 6. 2016, č. j. SPU 335628/2016, 3239/92/88-RNP; dále rozhodl, že žalobci a účastník 1) nejsou vlastníky (v určených id. podílech) částí pozemku p. č. (PK) XY a p. č. (PK) XY v k. ú. XY, a to pozemků označených v geometrickém plánu J. H. ze dne 19. 4. 2017, č. XY, jako pozemky p. č. XY, p. č. XY a p. č. XY, vše v k. ú. XY, neboť tyto pozemky nelze vydat podle §11 odst. 1 písm. c) zákona o půdě; nárok oprávněných osob byl však v řízení prokázán a náhrada za nevydané pozemky bude oprávněným osobám poskytnuta v souladu se zákonem o půdě (výroky IV. a V.); výroky VI. až IX. rozhodl o nákladech řízení ve vztahu mezi účastníky a vůči státu.
K odvolání účastníka 2) Krajský soud v Brně výrokem I. rozsudku ze dne 30. 5. 2019, č. j. 18 Co 111/2018-360, rozsudek soudu prvního stupně ve výrocích I. a II. změnil tak, že žalobu na znovuprojednání věci rozhodnuté Státním pozemkovým úřadem, Krajským pozemkovým úřadem pro Jihomoravský kraj, rozhodnutím z 30. 6. 2016, č. j. SPU 335628/2016, 3239/92/88-RNP, zamítl, výrokem II. jej v odvoláním napadeném výroku III. o určení vlastnictví k částem pozemků p. č. (PK) XY a p. č. (PK) XY v k. ú. XY, označeným v geometrickém plánu č. XY jako pozemky p. č. XY, XY, XY a XY v k. ú. XY, změnil tak, že žalobu na znovuprojednání věci rozhodnuté Státním pozemkovým úřadem, Krajským pozemkovým úřadem pro Jihomoravský kraj, rozhodnutím z 30. 6. 2016, č. j. SPU 335628/2016, 3239/92/88-RNP, zamítl, a rozhodl o náhradě nákladů řízení před soudy obou stupňů ve vztahu mezi účastníky a vůči státu a o soudním poplatku (výroky III. a IV.). Odvolací soud odkázal na závěry uvedené v nálezu Ústavního soudu sp. zn. II. ÚS 78/98, v rozsudcích Nejvyššího soudu sp. zn. 28 Cdo 2518/2006, sp. zn. 28 Cdo 2174/2010 a sp. zn. 28 Cdo 2016/2010, a dále v R 70/1994 a 73/1995, a konstatoval, že soud prvního stupně náležitě zjistil skutkový stav ohledně pozemků (jak byly určeny geometrickým plánem č. - dále jen „předmětné pozemky“), neztotožnil se však s jeho závěrem, pokud zjištěné skutečnosti hodnotil z hlediska zastavěnosti pozemků dle §11 odst. 1 písm. c) zákona o půdě ve vztahu k jednotlivým pozemkům, a pokud z nich dovodil, že nejsou nezbytně nutné k provozu areálu plaveckého bazénu a fitcentra, resp., že není dána bezprostřední souvislost pozemků se stavbami areálu, jelikož v dané věci bylo nutné přihlédnout k tomu, že tyto „pozemky jsou součástí funkčních celků, a to areálu plaveckého bazénu a fitcentra“. Zdůraznil, že důkazy provedené v řízení, zejména zpráva odboru územního plánování a rozvoje Magistrátu města Brna, dokumentace ze stavebního řízení stavby plaveckého stadionu, výsledky šetření na místě samém provedeném správním orgánem dne 17. 12. 2012 a soudem prvního stupně dne 21. 7. 2017, pořízená fotodokumentace, mapové podklady a ortofoto dokumentace dávají dostatečný skutkový základ pro právní posouzení věci z hlediska příslušných ustanovení hmotného práva. Dospěl k závěru, že vydání předmětných pozemků brání překážka spočívající v tom, že jsou součástí funkčního celku - areálu plaveckého stadionu a fitcentra, tvořeného nejen stavbami, ale také komunikacemi sloužícími areálu a terénními a sadovými úpravami, jak byly vybudovány za účelem společného užívání. V tomto ohledu odvolací soud odkázal na obsah odvolání zúčastněné osoby 2), s jejíž argumentací se zcela ztotožnil, v němž zúčastněná osoba uvedla, že z předložených důkazů vyplývá, že areál plaveckého stadionu byl naplánován v mnohem větší rozloze, přičemž v rozsahu, v němž nebyl realizován, byly nárokované pozemky vydány, že součástí výstavby areálu plaveckého stadionu byla nejen stavba tohoto stadionu a fitcentra (dříve gymnastické cvičebny), ale také vnitroareálové komunikace a zeleň, parkové úpravy určené k relaxaci, přístupová komunikace na ulici XY a zeleň (travnatý pás) mezi touto komunikací a budovou plaveckého stadionu, přičemž předmětné pozemky je možné z hlediska posuzování zastavěnosti rozdělit do tří skupin, a to 1) na pozemky p. č. XY, XY a XY v k. ú. XY umístěné do zeleně mezi přístupovou komunikaci na ulici XY a budovou plaveckého stadionu, které byly projektovány a budovány jako součást areálu plaveckého stadionu, přičemž jejich funkce (vytvoření klidové zóny plaveckého stadionu, který byl určen k odpočinku a relaxaci) je zachována dosud (od jejich vybudování nebyly a nejsou využívány odlišně či v rozporu s původním účelem - nachází se na nich zeleň), 2) na pozemky p. č. XY a XY v k. ú. XY, které tvoří zpevněnou plochu (parkoviště) u budovy fitcentra, které byly od počátku součástí areálu plaveckého stadionu (měly zde být umístěny vnitroareálové komunikace, zpevněné plochy a zeleň) určené k užívání společně s budovou fitcentra, přičemž tuto funkci plní dosud, i když jako štěrkem zpevněné parkoviště pro uživatele fitcentra, a 3) na pozemky p. č. XY, XY a XY v k. ú. XY, které jsou plochami s parkovou úpravou (určené pro relaxaci) a které byly jako zeleň s případnými stavebními úpravami plánovány již v projektech z let 1978 až 1987. K námitce žalobců a účastníka 1), že stávající pozemkové úpravy nejsou vždy v původně naplánované podobě, či ve stejném stavu jako byly ke dni účinnosti zákona o půdě, odvolací soud uvedl, že pokud po dokončení areálu v roce 1980 docházelo v průběhu let k dalším terénním a stavebním úpravám podle potřeb areálu, nelze tyto úpravy považovat za samostatné stavby realizované po účinnosti zákona o půdě (viz např. usnesení Ústavního soudu ze dne 21. 5. 2014, sp. zn. III. ÚS 1196/14). Předmětné pozemky plní funkci v souladu s územním plánem, proto je již nelze využívat k zemědělským nebo lesním účelům podle zákona o půdě. Je tudíž dána překážka vydání předmětných pozemků, přičemž uvedená interpretace §11 odst. 1 písm. c) zákona o půdě současně respektuje proporcionalitu mezi omezením restitučního nároku žalobců a zúčastněné osoby 1) na vydání původních pozemků a prosazením veřejného zájmu. Odvolací soud též připomněl, že v řízení bylo prokázáno, že k předání a převzetí stavby plaveckého stadionu (krytá plovárna, gymnastická tělocvična, spojovací objekt, terénní úpravy, oplocení, sadové úpravy, veřejné osvětlení) došlo v roce 1978 a že kolaudační rozhodnutí bylo příslušným stavebním úřadem vydáno dne 8. 10. 1980; v dané věci tedy bylo na předmětných, původně zemědělských, pozemcích na základě územního rozhodnutí zřízeno tělovýchovné (resp. sportovní) zařízení, a je proto naplněna i překážka jejich vydání podle §11 odst. 1 písm. e) zákona o půdě.
Proti výrokům I. a II. rozsudku odvolacího soudu podali žalobci dovolání, jehož přípustnost ve smyslu §237 o. s. ř. spatřují ve vyřešení otázky, která je dovolacím soudem řešena rozdílně (nezastavěné pozemky, které nejsou nezbytné k provozu stavby), dále otázky, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena (nefunkční/nedokončený areál), a za zásadní považují otázku třetí, a to že odvolací soud zcela přehlédl existenci desítek pozemků v dané oblasti jim již vydaných. Dovolatelé namítají, že vydání předmětných pozemků nebrání ustanovení §11 odst. 1 písm. c) věta první zákona o půdě, neboť je nelze považovat za pozemky zastavěné, a že není dána ani překážka uvedená v části druhé věty tohoto ustanovení, když pozemek parc. č. XY není nezbytně nutný k provozu budovy fitcentra, která je z 90 % obklopena nenárokovanými pozemky a jeho vydání údržbu ani přístup k této budově neznemožní. Kromě toho tato budova je pronajímána soukromé osobě za účelem provozování výdělečné činnosti, na níž se vztahuje pravidlo uvedené v usnesení Ústavního soudu ze dne 12. 12. 2017, sp. zn. I. ÚS 878/17, a nelze ani připustit „uvažování o překážce vydatelnosti dané tzv. holým vlastnictvím či veřejným zájmem“. Co se týče teorie tzv. areálu založené ustanovením §11 odst. 1 písm. c) částí věty druhé zákona o půdě, pak ta nemůže být aplikována, neboť se jedná o oblast bez souvislého oplocení, bez ohraničení, střežení a bez provázanosti, takže nejde o jeden souvislý celek. Dovolatelé konkrétně poukazují na to, že pozemky p. č. XY, p. č. XY, p. č. XY a p. č. XY, tj. „prázdné plochy vedle ulice XY“, k žádné stavbě bezprostředně nepřiléhají, že pozemky p. č. XY a p. č. XY, tj. „zelené plochy v zanedbaném parku“, jsou od stavby plaveckého stadionu vzdálené několik desítek metrů, že pozemky p. č. XY a p. č. XY jsou nezastavěné plochy šotolinového parkoviště vedle fitcentra. Podle ustálené judikatury Ústavního soudu je však třeba restituční nároky považovat za nároky primární, a to i za cenu zásahu do již provedených majetkoprávních přenosů (viz též jeho nálezy sp. zn. I. ÚS 1703/09, sp. zn. I. ÚS 894/10, sp. zn. I. ÚS 2816/09, sp. zn. Pl. ÚS 21/96 a sp. zn. Pl. ÚS 196/98). Vzhledem k tomu, že označené pozemky jsou součástí „nefunkčního/nedokončeného rekreačního areálu“, ztratily „propojenou funkčnost“ a zmiňovaná překážka „zastavěnosti či navazující činnosti“ ke dni rozhodnutí pozemkového úřadu odpadla (§11 odst. 6 zákona o půdě). Na podporu názoru, že označené pozemky lze vydat, poukázali dovolatelé též na nálezy Ústavního soudu sp. zn. I. ÚS 754/01, sp. zn. IV. ÚS 176/03, a sp. zn. II. ÚS 747/2000. Dále vyslovili názor, že rozhodnutí, na něž odvolací soud odkázal, nejsou pro posouzení dané věci přiléhavá, neboť rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. 28 Cdo 2518/2006 se týkal pozemků v oploceném areálu střeženého vojenského letiště a kasáren NATO, v rozsudku sp. zn. 28 Cdo 2016/2010 dovolací soud „potvrdil ne nevydání, ale vydání dané nemovitosti, byť se tato nacházela v oblasti funkční truhlárny“, a nález Ústavního soudu sp. zn. II. ÚS 78/98 „není vhodný ani determinující pro rozhodování zastavěnosti podle §11 odst. 1 písm. c) zákona o půdě“. Dovolatelé taktéž namítají, že odvolací soud „nijak nezohlednil fakt, že vlastnictví celé řady nemovitostí v dané oblasti“ jim bylo obnoveno, přičemž některé z nich s označenými pozemky sousedí, a mnohé z nich (celkem 28) vznikly ze stejných původních (PK) pozemků p. č. XY, p. č. XY, p. č. XY a p. č. XY v bývalém k. ú. XY. Odvolacímu soudu dále s odkazem na §205 odst. 1 a odst. 4 o. s. ř. vytýkají vadu řízení, spočívající v tom, že účastník 2) doplnil „nepodepsané nespecifické blanketní odvolání“ opožděně. Navrhli, aby dovolací soud „zrušil výroky I. a II. rozsudku druhoinstančního soudu týkající se výroků I., II. a III. rozsudku Městského soudu v Brně č. j. 41 C 83/2016-293 z 11. 12. 2017 a tím tento prvoinstanční rozsudek potvrdil“.
Účastník 2) se ve vyjádření k dovolání ztotožnil s rozsudkem odvolacího soudu a navrhl, aby dovolání bylo odmítnuto.
Nejvyšší soud jako soud dovolací (§10a občanského soudního řádu) dovolání žalobců směřující proti pravomocným výrokům I. a II. rozsudku odvolacího soudu odmítl podle §243c odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění účinném od 30. 9. 2017 (srov. bod 2. článku II., části první, přechodných ustanovení zákona č. 296/2017 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, zákon č. 292/2013 Sb., o zvláštních řízeních soudních, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony) - dále jen „o. s. ř.“, neboť podle §237 a §245 o. s. ř. není přípustné.
Není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak (§237 o. s. ř.).
Dovolání lze podat z důvodu, že rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci (srov. §241a odst. 1 o. s. ř.). Z ustanovení §242 odst. 3 věty první o. s. ř. pak vyplývá, že dovolací soud je vázán uplatněným dovolacím důvodem, včetně jeho obsahového vymezení.
Rozhodnutí odvolacího soudu je založeno na závěru, že vydání předmětných pozemků, původně zemědělských, brání jednak překážka uvedená v §11 odst. 1 písm. c) zákona o půdě, spočívající v tom, že „jsou součástí funkčního celku - areálu plaveckého stadionu a fitcentra“, tvořeného nejen stavbami, ale také komunikacemi sloužícími areálu a terénními a sadovými úpravami, jak byly navrženy a vybudovány za účelem společného užívání, a že je naplněna rovněž překážka jejich vydání podle §11 odst. 1 písm. e) zákona o půdě, neboť předmětné pozemky byly vyňaty ze zemědělského půdního fondu a bylo na nich na základě územního rozhodnutí zřízeno tělovýchovné (resp. sportovní) zařízení, když k předání a převzetí stavby plaveckého stadionu došlo v roce 1978 (krytá plovárna, gymnastická tělocvična, spojovací objekt, terénní úpravy, oplocení, sadové úpravy, veřejné osvětlení), přičemž kolaudační rozhodnutí na dokončenou stavbu krytého plaveckého 50 m bazénu, krytého dětského bazénu a gymnastické cvičebny (fitcentra), včetně oplocení, terénních a sadových úprav bylo příslušným stavebním úřadem vydáno dne 8. 10. 1980.
Pokud jde o vztah §11 odst. 1 písm. c) zákona o půdě a §11 odst. 1 písm. e) tohoto zákona, Nejvyšší soud v rozsudku ze dne 28. 1. 2009, sp. zn. 28 Cdo 2796/2008, dovodil, že §11 odst. 1 písm. e) zákona o půdě je svou povahou lex specialis k §11 odst. 1 písm. c) tohoto zákona. Rozhodující pro posouzení vydání pozemku z hlediska §11 odst. 1 písm. e) zákona o půdě může být jednak okolnost, že na požadovaném pozemku je zřízen sportovní areál, nebo že pozemek k provozu tohoto areálu slouží; není-li tomu tak, může přicházet v úvahu následně aplikace §11 odst. 1 písm. c) zákona o půdě. Nejsou-li však tyto podmínky naplněny, není dána ani překážka pro vydání nárokovaného pozemku oprávněné osobě. Současně ovšem zdůraznil, že při zvažování aplikace jednotlivých ustanovení restitučních předpisů je třeba vždy posuzovat velmi individuálně každé konkrétní okolnosti daného případu.
Ustanovení §11 odst. 1 písm. e) zákona o půdě obsahuje dva typy případů, kdy nelze nárokovaný pozemek osobě oprávněné vydat. V prvním případě se jedná o skutečnost, že na pozemku bylo zřízeno tělovýchovné nebo sportovní zařízení před 1. 10. 1976, a pak je překážkou pro jeho vydání již samotná existence takového zařízení. Případ druhý zahrnuje ta tělovýchovná či sportovní zařízení zřízená až po 1. 10. 1976, kdy muselo dojít k vynětí pozemku ze zemědělského půdního fondu a o zřízení sportovního areálu muselo být vydáno územní rozhodnutí (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 28. 1. 2009, sp. zn. 28 Cdo 2796/2008, nebo i usnesení Ústavního soudu ze dne 12. 7. 2002, sp. zn. IV. ÚS 342/02).
V rozhodovací praxi dovolacího soudu vážící se k výkladu a aplikaci §11 odst. 1 písm. e) zákona o půdě (srov. opětovně rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 28. 1. 2009, sp. zn. 28 Cdo 2796/2008) byl formulován a odůvodněn závěr, že pro účely posouzení existence překážky pro vydání pozemku podle §11 odst. 1 písm. e) zákona o půdě je rozhodující především naplnění podmínky skutečné existence sportovního zařízení na pozemku, jejž oprávněná osoba požaduje vydat; sportovní nebo tělovýchovné zařízení (či jeho část) musí být na požadovaném pozemku zřízeno nebo požadovaný pozemek musí být za účelem jeho provozu užíván, případně musí jít o pozemek, bez něhož by provoz sportovního zařízení nebyl bez neodůvodněných obtíží možný; přitom při řešení otázky, zda je pozemek součástí areálu sportovního zařízení, není významné jeho formální začlenění, nýbrž jeho skutečná využitelnost k provozu sportovního zařízení (srov. též rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 20. 10. 2010, sp. zn. 28 Cdo 3362/2010, a usnesení téhož soudu ze dne 1. 6. 2016, sp. zn. 28 Cdo 5544/2015, a ze dne 16. 1. 2019, sp. zn. 28 Cdo 4479/2018). Naplnění uvedených skutečností musí být přitom sledováno ke dni rozhodnutí příslušného pozemkového úřadu, jak vyplývá z §11 odst. 6 zákona o půdě (srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 28. 1. 2009, sp. zn. 28 Cdo 2796/2008, a ze dne 20. 10. 2010, sp. zn. 28 Cdo 3362/2010).
Nadále je rovněž třeba brát v úvahu i rozhodnutí Ústavního soudu ze dne 14. 7. 2004, sp. zn. IV. ÚS 176/03, dle něhož institut překážek vydání nemovitosti podle §11 zákona o půdě stanovuje výjimku z účelu restitucí, jímž je částečné zmírnění následků minulých majetkových křivd, přičemž přednost má mít vždy snaha o restituci in integrum před poskytováním náhradních pozemků či finančních kompenzací. Důvodem těchto výluk je působení konkrétního veřejného zájmu nebo práv třetích subjektů, jež v určitém případě převažují nad restitučním nárokem na vydání původních pozemků a které by s ohledem na povahu zatížení nemovitostí vylučovaly nebo omezovaly jejich využití v soukromém vlastnictví (srov. též nález Ústavního soudu ze dne 2. 7. 2008, sp. zn. I. ÚS 1499/07, bod 37., či usnesení téhož soudu ze dne 12. 11. 2014, sp. zn. IV. ÚS 3714/12, bod 11.).
V projednávané věci odvolací soud při posuzování otázky, zda lze vydat předmětné pozemky označené v dosud v katastru nemovitostí nezapsaném geometrickém plánu J. H. ze dne 19. 4. 2017, č. XY (předloženém žalobci) vycházel zejména ze zprávy odboru územního plánování a rozvoje Magistrátu města Brna ze dne 5. 12. 2016, jejímž obsahem byl proveden důkaz již v řízení před soudem prvního stupně (v níž se uvádí, že pozemky, které jsou dotčeny správním rozhodnutím a jsou předmětem znovuprojednání věci soudem, jsou součástí stavební stabilizované zvláštní funkční plochy pro rekreaci s účelem využití komunikace a prostranství místního významu a stabilizované funkční plochy městské zeleně s podrobnějším účelem využití, ostatní městská zeleň), z dokumentace ze stavebního řízení stavby plaveckého stadionu, výsledků šetření na místě samém spolu s pořízenou fotodokumentací, mapových podkladů a ortofotomap. V územním rozhodnutí o umístění stavby ze dne 28. 11. 1966, č. j. ÚHA-10486/66/Ne, je tato stavba výslovně označena jako sportovní areál plaveckého stadionu v XY (na ulici XY). Z žalobci předloženého geometrického plánu č. XY vyplývá, že předmětné pozemky se nacházejí uvnitř tohoto areálu, resp. jeho hranic určených tímto územním rozhodnutím. Rovněž (všechny) tyto pozemky byly vyňaty ze zemědělského půdního fondu rozhodnutím Odboru vodního hospodářství, energetiky a pro věci zemědělství a lesnictví Městského národního výboru v Brně ze dne 9. 7. 1968, č. j. Zem-1898/68-212/2-Gro/Še [jak to vyplývá z tohoto rozhodnutí ve spojení s předchozím souhlasem k odnětí zemědělské půdy ze dne 28. 6. 1967, včetně jeho přílohy (seznam uživatelů zabírané půdy), a s informativním výkresem záboru zemědělské půdy pro plavecký stadion v XY z března 1967]. V řízení přitom nebylo zjištěno, že by některý z předmětných pozemků (označených v GP č. XY) nebyl užíván jako součást sportovního areálu plaveckého stadionu a fitcentra v XY na ulici XY (v rozporu s územním rozhodnutím).
Jestliže na základě takto zjištěného skutkového stavu věci dospěl odvolací soud k závěru, že vydání předmětných pozemků označených v dosud v katastru nemovitostí nezapsaném geometrickém plánu J. H. ze dne 19. 4. 2017, č. XY, brání překážka jejich vydání podle ustanovení §11 odst. 1 písm. e) zákona o půdě [spočívající v tom, že na těchto pozemcích, které byly vyňaty ze zemědělského půdního fondu, bylo na základě územního rozhodnutí zřízeno tělovýchovné, resp. sportovní zařízení plaveckého stadionu (tj. krytá plovárna, gymnastická tělocvična /fitcentrum/, spojovací objekt, terénní úpravy, oplocení, sadové úpravy, veřejné osvětlení)], které je ve vztahu k §11 odst. 1 písm. c) zákona o půdě ustanovením speciálním, avšak dovolatelé v dovolání zpochybnili výslovně jen jeho závěr, že je dána překážka vydání předmětných pozemků podle §11 odst. 1 písm. c) zákona o půdě, pak je zcela nadbytečné (není třeba), aby se dovolací soud zabýval námitkami dovolatelů vztahujícími se pouze k překážkám vydání těchto pozemků dle §11 odst. 1 písm. c) zákona o půdě, neboť ani kdyby Nejvyšší soud dal dovolatelům za pravdu, nebyl by to důvod pro zrušení napadeného rozhodnutí odvolacího soudu, když jeho závěr, že v daném případě je naplněn výlukový důvod podle §11 odst. 1 písm. e) zákona o půdě dovolatelé v dovolání nenapadli. Jinak řečeno, závěr odvolacího soudu, že v dané věci je naplněna překážka vydání předmětných pozemků podle §11 odst. 1 písm. e) zákona o půdě, nemůže zvrátit polemika dovolatelů napadající v dovolání výslovně jen závěr odvolacího soudu, že je naplněna rovněž překážka vydání předmětných pozemků podle §11 odst. 1 písm. c) zákona o půdě, s nímž dovolatelé nesouhlasí, neboť odpověď na jejich námitky z hlediska ustanovení §11 odst. 1 písm. c) zákona o půdě by byla jen akademická a nebyla by způsobilá přinést pro dovolatele příznivější rozhodnutí ve sporu (obdobně srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. 2. 2016, sp. zn. 29 Cdo 1173/2014).
Otázka nastíněná dovolateli (nezastavěné pozemky, které nejsou nezbytné k provozu stavby), argumentačně opřená o jejich výhrady k aplikaci §11 odst. 1 písm. c) zákona o půdě odvolacím soudem, tudíž - vzhledem ke shora uvedenému - přípustnost dovolání podle §237 o. s. ř. nezakládá.
Lze jen dodat, že žalobcům a účastníkovi 1) by v případě naturální restituce předmětných pozemků zůstalo zachováno pouze tzv. holé vlastnictví, tj. nebyla by možná realizace jejich vlastnického (spoluvlastnického) práva v širším slova smyslu, jelikož tyto pozemky náleží k tzv. veřejnému statku, neboť již od roku 1980 byly a jsou určeny k veřejnému užívání a takto jsou doposud přístupné každému bez omezení a veřejností (tj. neomezeným počtem osob) jsou takto užívány, takže jejich individuální užívání ze strany oprávněných osob je vyloučeno (srov. nálezy Ústavního soudu ze dne 21. 1. 2015, sp. zn. II. ÚS 536/14, a ze dne 1. 7. 2014, sp. zn. I. ÚS 581/14, či ze dne 4. 9. 2018, sp. zn. I. ÚS 217/17).
Přípustnost dovolání podle §237 o. s. ř. nezakládá ani otázka nazvaná dovolateli jako nefunkční/nedokončený areál, a ani jejich námitky vztahující se k §11 odst. 6 zákona o půdě (dle nějž platí, že pomine-li překážka, pro kterou nelze nemovitost vydat, ke dni rozhodnutí pozemkového úřadu, rozhodne pozemkový úřad o vydání nemovitosti oprávněné osobě dle §9 odst. 4 zákona o půdě), neboť jde o ustanovení, jež dle jeho výslovného znění je použitelné jen v případě, že překážka, pro kterou nelze nemovitost vydat, pominula ke dni rozhodnutí pozemkového úřadu; ten však v odůvodnění svého rozhodnutí k aplikaci §11 odst. 1 písm. e) zákona o půdě uvedl, že „s ohledem na znění §11 odst. 6 zákona o půdě rozhodl o nevydání pouze těch částí sportovního zařízení, které se na nárokovaných pozemcích v souladu s vydaným územním rozhodnutím nacházejí v době vydání rozhodnutí správního orgánu“, tedy evidentně nedospěl k závěru, že by překážky uvedené v §11 odst. 1 písm. c) a e) zákona o půdě ke dni jeho rozhodnutí pominuly. Kromě toho je možno poukázat na usnesení Nejvyššího soudu ze dne 18. 7. 2013, sen. zn. 29 NSČR 53/2013, v němž dovodil, že dovolání není přípustné podle §237 o. s. ř., jestliže dovolatel jako důvod jeho přípustnosti předestírá dovolacímu soudu k řešení otázku hmotného nebo procesního práva, na níž rozhodnutí odvolacího soudu nezávisí (shodně srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 26. 9. 2013, sp. zn. 29 Cdo 2376/2013). Tak je tomu i v případě §11 odst. 6 zákona o půdě, jehož aplikací se odvolací soud při svém rozhodnutí - vzhledem ke zjištěným skutkovým okolnostem dané věci - nezabýval.
Stejně tak je tomu i ohledně „otázky“ třetí, neboť ani na jejím řešení rozhodnutí odvolacího soudu - jak z jeho odůvodnění vyplývá - nezávisí, neboť ji odvolací soud neřešil. Námitky dovolatelů pojící se k této otázce (nezohlednění pozemků již vydaných žalobcům v blízké lokalitě) jsou navíc bezpředmětné, neboť k jejich vydání došlo za jiného skutkového stavu.
K vadám uvedeným v §229 odst. 1, §229 odst. 2 písm. a) a b) a §229 odst. 3 o. s. ř., jakož i k jiným vadám řízení, které mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci (kam spadá i vada řízení vytýkaná dovolateli), dovolací soud přihlédne jen, je-li dovolání přípustné (§242 odst. 3 o. s. ř.).
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení ve vztahu mezi žalobci a účastníkem 2) nemusí být odůvodněn (§243f odst. 3 věta druhá o. s. ř.). Ostatní účastníci řízení nebyli účastníky dovolacího řízení, neboť předmětné pozemky jsou ve vlastnictví účastníka 2).
Poučení: Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 12. 2. 2020
JUDr. Olga Puškinová
předsedkyně senátu