ECLI:CZ:US:2009:4.US.1046.09.1
sp. zn. IV. ÚS 1046/09
Usnesení
Ústavní soud rozhodl dne 27. května 2009 mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků v senátě složeném z předsedy Miloslava Výborného, soudců Pavla Holländera a Michaely Židlické, ve věci navrhovatele P. Ch., zastoupeného Mgr. Jaroslavem Kopeckým, advokátem se sídlem 28. října 150/2663, 722 00 Ostrava-Moravská Ostrava, o ústavní stížnosti proti usnesení Nejvyššího soudu ze dne 7. ledna 2009 sp. zn. 7 Tdo 1534/2008, rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 29. dubna 2008 č. j. 6 To 18/2008-3126 a rozsudku Okresního soudu v Bruntále ze dne 17. října 2007 č. j. 1 T 135/2002-2973, takto:
Návrh se odmítá.
Odůvodnění:
Návrhem na zahájení řízení o ústavní stížnosti stěžovatel napadl v záhlaví uvedená rozhodnutí obecných soudů, vydaná v jeho trestní věci, s blíže odůvodněným tvrzením, že v řízení před nalézacím i odvolacím soudem byly nesprávně hodnoceny provedené důkazy, přičemž v té souvislosti a se shodnými důsledky rovněž nedošlo (v jeho neprospěch) vyhodnocení dalších důkazů. V rámci této argumentace předestřel svou vlastní skutkovou verzi, jejímž pohledem měly být posouzeny, a dovolával se zásady in dubio pro reo.
Z těchto důvodů mělo dle tvrzení stěžovatele dojít, takto i posléze ze strany Nejvyššího soudu, k porušení jeho ústavně zaručených základních práv, zakotvených v čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod a čl. 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod. Proto se následně domáhal, aby Ústavní soud shora označená rozhodnutí ve výrocích jeho se týkajících nálezem zrušil.
Senát mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků usnesením návrh odmítne, shledá-li jej zjevně neopodstatněným [§43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů].
Jak bylo zjištěno z obsahu odůvodnění v záhlaví uvedeného usnesení Nejvyššího soudu, označený soud odmítl dovolání stěžovatele jako podané z jiného důvodu, než je uveden v §265b tr. řádu [265i odst. 1 písm. b) tr. řádu]. Svůj závěr podložil tím, že ve vztahu k prokázání jednání přičítaného stěžovateli, podřazeného pod ustanovení §248 odst. 1, 3 písm. c) tr. zák., nezjistil extrémní rozpor mezi provedenými důkazy a z nich vyvozenými skutkovými zjištěními, přičemž uvedené stanovisko náležitým způsobem odůvodnil (s. 6-9 napadeného usnesení). V důsledku toho uzavřel, že stěžovatelem konstruované námitky tudíž pod dovolací důvod uvedený v §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu podřadit nelze.
Tento Nejvyšším soudem prezentovaný náhled na dosah dovolacího důvodu zakotveného v citovaném ustanovení nevybočuje z intencí judikatury Ústavního soudu (srov. kupř. nálezy sp. zn. I. ÚS 55/04, II. ÚS 193/04, IV. ÚS 216/04, II. ÚS 29/06).
Vycházeje z důsledků plynoucích z usnesení ze dne 21. října 2008 sp. zn. III. ÚS 2167/08, adresovaného stěžovateli, zabýval se Ústavní soud (toliko výjimečně pro tyto procesní okolnosti) jeho námitkami rovněž i ve vztahu k napadenému rozhodnutí Krajského soudu v Ostravě. V daném ohledu extrémní exces při realizaci důkazního procesu spočívající v racionálně neobhajitelném úsudku tamního soudu o relaci mezi provedenými důkazy a z nich vyvozenými skutkovými zjištěními ani Ústavní soud neshledal (srov. kupř. nálezy ve věcech sp. zn. III. ÚS 84/94, III. ÚS 166/95, II. ÚS 182/02, II. ÚS 539/02, I. ÚS 585/04, II. ÚS 283/06, II. ÚS 566/06 a další).
(Pro úplnost se dodává, že rozsudek Okresního soudu v Bruntále ze dne 17. října 2007 č. j. 1 T 135/2002-2973 byl rozsudkem Krajského soudu v Ostravě 29. dubna 2008 č. j. 6 To 18/2008-3126 v části týkající se stěžovatele zrušen; jeho přezkum je tak z povahy věci vyloučen.)
Pro tyto důvody bylo mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků rozhodnuto, jak ve výroku usnesení obsaženo [§43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů].
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 27. května 2009
Miloslav Výborný
předseda senátu Ústavního soudu