ECLI:CZ:NS:2007:6.TDO.1122.2007.1
sp. zn. 6 Tdo 1122/2007
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání dne 31. října 2007 o dovolání obviněného P. Š., t. č. ve výkonu trestu odnětí svobody ve V. K., a obviněného P. Š., t. č. ve výkonu trestu odnětí svobody ve V. K., proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 14. 3. 2007, č. j. 5 To 116/2007-1085, v trestní věci vedené u Okresního soudu ve Žďáře nad Sázavou pod sp. zn. 3 T 99/2006, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání obviněného P. Š. odmítá .
Podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání obviněného P. Š. odmítá .
Odůvodnění:
Rozsudkem Okresního soudu ve Žďáře nad Sázavou ze dne 3. 11. 2006, č. j. 3 T 99/2006-960, byl obviněný P. Š. v bodě I. a), b) výroku o vině uznán vinným trestným činem nedovolené výroby a držení omamných a psychotropních látek a jedů podle §187 odst. 1, 2 písm. a), b) tr. zák., spáchaným dílem sám, dílem jako spolupachatel podle §9 odst. 2 tr. zák., v bodě II. výroku o vině trestným činem úvěrového podvodu podle §250b odst. 1, 3 tr. zák., v bodě III. výroku o vině trestným činem úvěrového podvodu podle §250b odst. 1, 3 tr. zák., v bodě IV. výroku o vině trestným činem maření výkonu úředního rozhodnutí podle §171 odst. 1 písm. c) tr. zák. a v bodě V. výroku o vině trestným činem krádeže podle §247 odst. 1 písm. e) tr. zák. Za trestný čin úvěrového podvodu podle §250b odst. 1, 3 (ad II.) a sbíhající se trestný čin podle §171 odst. 1 písm. c) tr. zák., jímž byl pravomocně uznán vinným trestním příkazem Okresního soudu ve Žďáře nad Sázavou ze dne 2. 11. 2005, č. j. 1 T 78/2005-23, doručeným obviněnému dne 14. 11. 2005, byl podle §250b odst. 3 tr. zák. za použití ustanovení §35 odst. 2 tr. zák. odsouzen k souhrnnému trestu odnětí svobody v trvání deseti měsíců. Podle §39a odst. 2 písm. c) tr. zák. byl obviněný pro výkon tohoto trestu zařazen do věznice s ostrahou. Podle §49 odst. 1 tr. zák. a podle §50 odst. 1 tr. zák. byl obviněnému uložen trest zákazu činnosti spočívající v zákazu řízení všech motorových vozidel na dobu dvou let. Současně byl podle §35 odst. 2 tr. zák. zrušen výrok o trestu z trestního příkazu Okresního soudu ve Žďáře nad Sázavou ze dne 2. 11. 2005, č. j. 1 T 78/2005-23, jakož i všechna další rozhodnutí obsahově na tento výrok navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu. Dále byl obviněný odsouzen za trestné činy ad I. a), b), III./1. 2., IV., V. a trestné činy vydírání podle §235 odst. 1 tr. zák., maření výkonu úředního rozhodnutí podle §171 odst. 1 písm. c) tr. zák., krádeže podle §247 odst. 1 písm. a), e) tr. zák., jimiž byl pravomocně uznán vinným trestním příkazem Okresního soudu ve Žďáře nad Sázavou ze dne 13. 4. 2006, č. j. 1 T 30/2006-109, doručeným obviněnému dne 29. 5. 2006, podle §187 odst. 2 tr. zák. za použití ustanovení §35 odst. 2 tr. zák. k souhrnnému trestu odnětí svobody v trvání čtyř let. Podle §39a odst. 2 písm. c) tr. zák. byl obviněný pro výkon tohoto trestu zařazen do věznice s ostrahou. Zároveň byl obviněnému podle §49 odst. 1 tr. zák. a §50 odst. 1 tr. zák. uložen trest zákazu činnosti spočívající v zákazu řízení všech motorových vozidel na dobu dvou let. Podle §35 odst. 2 tr. zák. byl zrušen výrok o trestu z trestního příkazu Okresního soudu ve Žďáře nad Sázavou ze dne 13. 4. 2006, č. j. 1 T 30/2006-109, doručeným obviněnému dne 29. 5. 2006, jakož i všechna další rozhodnutí obsahově na tento výrok navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu. Podle §55 odst. 1 písm. a) tr. zák. byl obviněnému uložen trest propadnutí věcí ve výroku rozsudku uvedených, zajištěných dne 16. 5. 2006 při domovní prohlídce. Věci jsou uloženy ve skladu omamných a psychotropních látek na Policii ČR, Okresním ředitelství ve Žďáře nad Sázavou.
Týmž rozsudkem byl obviněný P. Š. v bodě I. výroku o vině uznán vinným trestným činem nedovolené výroby a držení omamných a psychotropních látek a jedů podle §187 odst. 1 tr. zák., spáchaným dílem sám, dílem jako spolupachatel podle §9 odst. 2 tr. zák. Za tento trestný čin mu byl podle §187 odst. 1 tr. zák. uložen trest odnětí svobody v trvání třiceti měsíců, přičemž pro výkon tohoto trestu byl podle §39a odst. 2 písm. c) tr. zák. zařazen do věznice s ostrahou.
Ohledně obviněných P. Š. a P. Š. (ale také též ve vztahu ke spoluobviněným M. O. a A. T.) Krajský soud v Brně z podnětu odvolání státního zástupce Okresního státního zastupitelství ve Žďáře nad Sázavou zrušil napadený rozsudek ve výrocích o trestech a podle §259 odst. 3, 4 tr. ř. nově rozhodl tak, že obviněnému P. Š. za trestný čin úvěrového podvodu podle §250b odst. 1, 3 tr. zák. (ad II) a sbíhající se trestný čin podle §171 odst. 1 písm. c) tr. zák., jímž byl pravomocně uznán vinným trestním příkazem Okresního soudu ve Žďáře nad Sázavou ze dne 2. 11. 2005, č. j. 1 T 78/2005-23, doručeným obviněnému dne 14. 11. 2005, podle §250b odst. 3 tr. zák. za použití ustanovení §35 odst. 2 tr. zák. uložil souhrnný trest odnětí svobody v trvání dvaceti měsíců. Podle §39a odst. 2 písm. c) tr. zák. byl obviněný pro výkon tohoto trestu zařazen do věznice s ostrahou. Podle §49 odst. 1 tr. zák. a §50 odst. 1 tr. zák. mu byl uložen trest zákazu činnosti spočívající v zákazu řízení všech motorových vozidel na dobu dvou let. Současně byl podle §35 odst. 2 tr. zák. zrušen výrok o trestu z trestního příkazu Okresního soudu ve Žďáře nad Sázavou ze dne 2. 11. 2005, č. j. 1 T 78/2005-23, jakož i všechna další rozhodnutí obsahově na tento výrok navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu. Za trestné činy nedovolené výroby a držení omamných a psychotropních látek a jedů podle §187 odst. 1, 2 písm. a), b) tr. zák., trestný čin úvěrového podvodu podle §250b odst. 1, 3 tr. zák., trestný čin maření výkonu úředního rozhodnutí podle §171 odst. 1 písm. c) tr. zák. a trestný čin krádeže podle §247 odst. 1 písm. e) tr. zák. /ad I. a), b), III./1, 2, IV., V.) a trestné činy vydírání podle §235 odst. 1 tr. zák., maření výkonu úředního rozhodnutí podle §171 odst. 1 písm. c) tr. zák., krádeže podle §247 odst. 1 písm. a), e) tr. zák., jimiž byl pravomocně uznán vinným trestním příkazem Okresního soudu ve Žďáře nad Sázavou ze dne 13. 4. 2006, č. j. 1 T 30/2006-109, doručeným obviněnému dne 29. 5. 2006, byl obviněnému podle §187 odst. 2 tr. zák. za použití ustanovení §35 odst. 2 tr. zák. uložen souhrnný test odnětí svobody v trvání sedmi let, když pro výkon tohoto trestu byl podle §39a odst. 2 písm. c) tr. zák. zařazen do věznice s ostrahou. Zároveň byl obviněnému podle §49 odst. 1 tr. zák. a §50 odst. 1 tr. zák. uložen trest zákazu činnosti spočívající v zákazu řízení všech motorových vozidel na dobu dvou let. Podle §35 odst. 2 tr. zák. byl zrušen výrok o trestu z trestního příkazu Okresního soudu ve Žďáře nad Sázavou ze dne 13. 4. 2006, č. j. 1 T 30/2006-109, doručeným obviněnému dne 29. 5. 2006, jakož i všechna další rozhodnutí obsahově na tento výrok navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu. Podle §55 odst. 1 písm. a) tr. zák. byl obviněnému uložen trest propadnutí věcí ve výroku rozsudku uvedených, zajištěných dne 16. 5. 2006 při domovní prohlídce. Věci jsou uloženy ve skladu omamných a psychotropních látek na Policii ČR, Okresním ředitelství ve Žďáře nad Sázavou. Obviněný P. Š. byl citovaným rozsudkem odsouzen podle §187 odst. 1 tr. zák. k trestu odnětí svobody v trvání čtyřiceti měsíců, přičemž pro výkon uloženého trestu byl podle §39a odst. 2 písm. c) tr. zák. zařazen do věznice s ostrahou. Podle §256 tr. ř. odvolání obviněných P. Š. a P. Š. odvolací soud zamítl.
Obviněný P. Š. podal dovolání s odkazem na dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Dovolání podává do výroku o vině, jímž byl uznán vinným trestným činem nedovolené výroby a držení omamných a psychotropních látek a jedů podle §187 odst. 1, 2 písm. a), b) tr. zák. Ve vztahu k právní kvalifikaci skutku podle §187 odst. 1, 2 písm. a) tr. zák. namítl, že nikde není definováno, které množství je možno považovat za množství většího rozsahu. Za této situace nebyly podle jeho názoru splněny podmínky pro použití vyšší trestní sazby podle §88 odst. 1 tr. zák. Podle §88 odst. 1 tr. zák. k okolnosti, která podmiňuje použití vyšší trestní sazby, se přihlédne jen tehdy, jestliže pro svou závažnost podstatně zvyšuje stupeň nebezpečnosti trestného činu pro společnost. Tato podmínka podle obviněného nebyla splněna rovněž u trestného činu podle §187 odst. 1, 2 písm. b) tr. zák., podal-li podle skutkového zjištění soudů marihuanu dívce, se kterou žil a tato měla méně než osmnáct let. Odůvodňuje to tím, že nyní je ve společnosti používání této látky natolik rozšířené, že by soud měl citlivě hodnotit stupeň společenské nebezpečnosti s přihlédnutím na každý konkrétní případ. Za závažnější jednání je podle jeho názoru nutno považovat případy, bude-li pachatel takto jednat z výdělečných důvodů nebo látku nabízet při hudební produkci většímu počtu osob apod. Z těchto důvodů obviněný Nejvyššímu soudu navrhl, aby zrušil tu část rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 14. 3. 2007, sp. zn. 5 To 116/2007, a Okresního soudu ve Žďáře nad Sázavou ze dne 3. 11. 2006, sp. zn. 3 T 99/2006, jíž byl uznán vinným trestným činem nedovolené výroby a držení omamných a psychotropních látek a jedů podle §187 odst. 1, 2 písm. a), b) tr. zák.
Dovolání obviněný P. Š. opřel o dovolací důvody podle §265b odst. 1 písm. b), g) tr. ř. Dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. odůvodnil tím, že soudy obou stupňů nesprávně posoudily skutkový stav věci a z toho pak dovodily nesprávné právní závěry. Nevypořádaly se s obhajobou obviněného, neboť provedeným dokazováním nebyla jeho obhajoba vyvrácena. Jak uvádí, porušení zákona spatřuje zejména v porušení zásady objektivní pravdy vyjádřené v ustanovení §2 odst. 5 tr. ř. a §2 odst. 6 tr. ř. Obviněný v této souvislosti upozorňuje na rozpory ve výpovědích svědků a v návaznosti na tyto rozpory soudům vytýká, že nepostupovaly v souladu se zásadou „in dubio pro reo“. Má za to, že v rámci trestního řízení nebyly provedeny důkazy, které nesporně dokazují, že by zajišťoval výrobu drogy pervitin, obstarával chemikálie nezbytné k její výrobě, předal R. C. přenosnou varnu, chemikálie a lék Modafen, předal pervitin Z. D., J. C. či nabízel drogu Š. D., předal pervitin A. T., předal drogu P. Š., nabízel pervitin P. T. a M. O. Uvedené je podle jeho mínění popřeno výpovědí spoluobviněného O. a svědeckými výpověďmi svědků R. C., Š. D., Z. D. a J. C. Dále obviněný argumentuje tím, že soud prvního stupně hodnotil tyto výpovědi paušálně v jeho neprospěch, což považuje za projev nepřípustné svévole. Stejného pochybení se podle názoru obviněného soud dopustil i při hodnocení záznamů odposlechů telefonních hovorů obviněného. Je přesvědčen, že jejich obsah soudy přecenily a interpretovaly účelově v neprospěch obviněného. Podstatu dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. b) tr. ř. obviněný shledává v tom, že soudy se nedostatečně vypořádaly s otázkou podjatosti předsedkyně senátu soudu prvního stupně JUDr. L. S. Záznam odposlechu telefonního hovoru obviněného s A. P., sestřenicí JUDr. S., byl jedním z důkazů, kterým se soud prvního stupně řídil při rozhodování o vině a trestu. Tuto námitku obviněný již vznesl v odvolání. Domnívá se, že sama skutečnost, zda také soud nalézací použil předmětný záznam jako důkaz, není relevantní. Obviněný má totiž důvodné pochybnosti o objektivitě rozhodování během celé věci, nejen v otázce posouzení daného důkazu. Se zřetelem k těmto skutečnostem obviněný navrhl, aby Nejvyšší soud podle §265k odst. 1 tr. ř. zrušil rozsudek Krajského soudu v Brně ze dne 14. 3. 2007, sp. zn. 5 To 116/2007, jakož i rozsudek Okresního soudu ve Žďáře nad Sázavou ze dne 3. 11. 2006, sp. zn. 3 T 99/2006, a podle §265l odst. 1 tr. ř. příslušnému soudu přikázal, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.
Nejvyšší soud jako soud dovolací (§265c tr. ř.) shledal, že dovolání je přípustné [§265a odst. 1, 2 písm. a) tr. ř.], bylo podáno obviněnými jako osobami oprávněnými prostřednictvím obhájců [§265d odst. 1 písm. b), odst. 2 tr. ř.], v zákonné lhůtě a na místě, kde lze podání učinit (§265e odst. 1, 2 tr. ř.). Dovolání obsahuje i obligatorní náležitosti stanovené v §265f odst. 1 tr. ř.
Protože dovolání lze podat jen z důvodů uvedených v §265b tr. ř., bylo dále nutno posoudit, zda obviněnými vznesené námitky naplňují jimi uplatněné zákonem stanovené dovolací důvody, jejichž existence je současně nezbytnou podmínkou provedení přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem podle §265i odst. 3 tr. ř.
Podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. lze dovolání podat, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. V mezích tohoto dovolacího důvodu je pak možno namítat, že skutek zjištěný soudem byl nesprávně právně kvalifikován jako trestný čin, třebaže nejde o trestný čin nebo sice jde o trestný čin, ale jeho právní kvalifikace neodpovídá tomu, jak byl skutek ve skutkové větě výroku o vině popsán. Z těchto skutečností pak vyplývá, že Nejvyšší soud se nemůže odchýlit od skutkového zjištění, které bylo provedeno v předcházejících řízeních, a protože není oprávněn v rámci dovolacího řízení jakýmkoliv způsobem nahrazovat činnost nalézacího soudu, je takto zjištěným skutkovým stavem vázán (srov. rozhodnutí Ústavního soudu II. ÚS 760/02, IV. ÚS 449/03). Povahu právně relevantních námitek nemohou tedy mít námitky, které směřují do oblasti skutkového zjištění, hodnocení důkazů či takové námitky, kterými dovolatel vytýká soudu neúplnost provedeného dokazování. Ke shora uvedenému je dále vhodné uvést, že závěr obsažený ve výroku o vině je výsledkem určitého procesu. Tento proces primárně spadá do pravomoci nalézacího soudu a v jeho průběhu soudy musí nejprve zákonným způsobem provést důkazy, tyto pak hodnotit podle svého vnitřního přesvědčení založeného na pečlivém uvážení všech okolností případu jednotlivě i v jejich souhrnu a výsledkem této činnosti je zjištění skutkového stavu věci. Nejvyššímu soudu tedy v rámci dovolacího řízení nepřísluší hodnotit správnost a úplnost zjištěného skutkového stavu věci podle §2 odst. 5 tr. ř., ani přezkoumávání úplnosti provedeného dokazování či se zabývat otázkou hodnocení důkazů ve smyslu §2 odst. 6 tr. ř. Námitky týkající se skutkového zjištění, tj. hodnocení důkazů, neúplnosti dokazování apod., nemají povahu právně relevantních námitek.
Nejvyšší soud dále zdůrazňuje, že ve smyslu ustanovení §265b odst. 1 tr. ř. je dovolání mimořádným opravným prostředkem určeným k nápravě výslovně uvedených procesních a hmotně právních vad, nikoli k revizi skutkových zjištění učiněných soudy prvního a druhého stupně ani k přezkoumávání jimi provedeného dokazování. Těžiště dokazování je totiž v řízení před soudem prvního stupně a jeho skutkové závěry může doplňovat, popřípadě korigovat jen soud druhého stupně v řízení o řádném opravném prostředku (§259 odst. 3, §263 odst. 6, 7 tr. ř.). Tím je naplněno základní právo obviněného dosáhnout přezkoumání věci ve dvoustupňovém řízení ve smyslu čl. 13 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (dále jen „Úmluva“) a čl. 2 odst. 1 Protokolu č. 7 k Úmluvě. Dovolací soud není obecnou třetí instancí zaměřenou na přezkoumání všech rozhodnutí soudů druhého stupně a samotnou správnost a úplnost skutkových zjištění nemůže posuzovat už jen z toho důvodu, že není oprávněn bez dalšího přehodnocovat provedené důkazy, aniž by je mohl podle zásad ústnosti a bezprostřednosti v řízení o dovolání sám provádět (srov. omezený rozsah dokazování v dovolacím řízení podle §265r odst. 7 tr. ř.). Pokud by zákonodárce zamýšlel povolat Nejvyšší soud jako třetí stupeň plného přezkumu, nepředepisoval by katalog dovolacích důvodů. Už samo chápání dovolání jako mimořádného opravného prostředku ospravedlňuje restriktivní pojetí dovolacích důvodů Nejvyšším soudem (viz usnesení Ústavního soudu ze dne 27. 5. 2004, sp. zn. IV. ÚS 73/03). Nejvyšší soud je vázán uplatněnými dovolacími důvody a jejich odůvodněním (§265f odst. 1 tr. ř.) a není povolán k revizi napadeného rozsudku z vlastní iniciativy. Právně fundovanou argumentaci má přitom zajistit povinné zastoupení odsouzeného obhájcem – advokátem (§265d odst. 2 tr. ř.).
Aby se jednalo o trestný čin, musejí být splněny formální a materiální podmínky trestnosti. Jakmile jsou u posuzovaného jednání dány všechny formální znaky skutkové podstaty trestného činu, je třeba následně se vypořádat s tím, zda skutek vykazuje takový stupeň nebezpečnosti činu pro společnost, který je materiální podmínkou trestnosti. Obviněný P. Š. v dovolání uvedl, že nikde není definováno, které množství je možno považovat za množství většího rozsahu. Nelze tedy konstatovat, že by byly splněny podmínky pro použití vyšší trestní sazby podle §88 odst. 1 tr. zák.
Obviněný se tedy domnívá, že není-li nikde uvedeno, jaké množství představuje „větší rozsah“, nemohl naplnit skutkovou podstatu trestného činu nedovolené výroby a držení omamných a psychotropních látek a jedů v kvalifikované skutkové podstatě podle §187 odst. 1, 2 písm. a) tr. zák. Nejvyšší soud shledal, že v rámci dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. tuto námitku obviněný uplatnil právně relevantním způsobem.
Po materiální stránce znak „většího rozsahu“ trestného činu nedovolené výroby a držení omamných a psychotropních látek a jedů podle §187 odst. 1, 2 písm. a) tr. zák. vyjadřuje kvantitativní i kvalitativní hledisko při přechování omamné nebo psychotropní látky anebo jedu jako celku, nikoliv jen množství takové látky, i když z hlediska naplnění této okolnosti bude mít tato otázka zásadní význam. Mimo množství přechovávané látky nebo jedu, které by mělo značně přesáhnout běžnou potřebu pachatele, je třeba při zvažování této okolnosti podmiňující použití vyšší trestní sazby hodnotit druh a kvalitu takové látky, délku jejího přechovávání, skutečnost, zda pachatel požívá či jinak užívá takové látky pravidelně nebo jen občas, velikost obvykle zneužívané dávky pachatelem apod. (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 12. 7. 2000, sp. zn. 4 Tz 142/2000, publikovaný v Právních rozhledech, ročník 2000, sešit č. 10, s. 469). K dalším hlediskům patří druh a kvalita přechovávaných nebo prodávaných omamných nebo psychotropních látek. Veškeré tyto skutečnosti je nezbytné hodnotit individuálně s přihlédnutím ke konkrétním okolnostem každého jednotlivého případu, ke způsobu provedení činu a k účinkům přechovávaných nebo prodávaných látek na zdraví uživatelů. V případě přechovávání nebo prodeje takových méně účinných látek – například marihuany nebo hašiše – jejichž dopady na zdraví uživatelů jsou nižší než u jiných psychotropních a omamných látek – například u kokainu nebo pervitinu – je předpokladem toho, aby mohlo jít o větší rozsah nezákonného nakládání s nimi, vyvážení jejich nižšího účinku jinými skutečnostmi kvantitativní povahy, například delší dobou trvání nezákonného nakládání s nimi a jejich větším množstvím.
Trestného činu nedovolené výroby a držení omamných a psychotropních látek a jedů podle §187 odst. 1, 2 písm. a), b) tr. zák. se obviněný dopustil tím, že
I.
a) v přesně nezjištěné době od roku 2004 do 16. 5. 2006 na různých místech v B. n. P. i na dalších místech okresu Ž. n. S. a dalších místech České republiky zajišťoval výrobu drogu pervitin- metamfetamin, tak, že sám případně společně s obž. M. O. a P. Š. obstarával chemikálie nezbytné k její výrobě, lék Modafen, případně finanční prostředky na nákup těchto věcí, přičemž jednak sám, jednak společně s obžalovaným M. O.
- od září 2004 do července 2005 v přesně nezjištěném množství případů v bytě Š. D. na adrese B. n. P. vyráběl drogu pervitin, .
- v přesně nezjištěné dny na přelomu roku 2005 až 2006 a kolem dne 13. 3. 2006 nejméně ve dvou případech v bytě R. Š. na adrese H. v B. n. P. vyrobil nejméně 7 gramů pervitinu,
- na přelomu let 2005 a 2006 v bytě Z. D., ulice A. Š. v B. n. P. nejméně v deseti případech vyrobil drogu pervitin,
- od podzimních měsíců roku 2005 do 16. 5. 2006 v bytě obžalovaného J. M. v B. n. P. nejméně ve třiceti případech společně s obžalovaným M. O. a obžalovaným A. T. vyráběl drogu pervitin,
a v období od září 2004 do července 2005 v přesně nezjištěném množství předával drogu pervitin Š. D., R. C., N. K., R. Š., Z. D., obžalovanému M. O., obžalovanému A. T., obžalovanému J. M. a obžalovanému P. Š.,
když pervitin - metamfetamin patří mezi psychotropní látky zařazené do seznamu II podle Úmluvy o psychotropních látkách / vyhl. č. 62/89 Sb., a přílohy č. 5 k zák. č. 167/98 Sb./,
b)
přestože obžalovaný P. Š. věděl, že K. Ch. je osobou mladší osmnácti let, v době od ledna 2006 do 16. 5. 2006 jí předal nejméně v deseti případech v B. n. P. a na dalších místech okresu Ž. n. S. k užívání sušené paličky konopí, které poškozená K. Ch. v dýmce vykouřila,
když konopí podle zákona č. 167/98 Sb. patří mezi omamné látky zařazené do seznamu IV. podle Úmluvy o omamných látkách, přičemž jeho součástí je tetrahydrokanabinol, který je podle zákona č. 167/98 Sb. psychotropní látkou zařazenou do seznamu I. podle jednotné Úmluvy o psychotropních látkách (vyhláška č. 62/89 Sb.).
Z tzv. skutkové věty tedy vyplývá, že obviněný v období od září 2004 do července 2005 jednak vyráběl drogu pervitin – metamfetamin, jednak tuto předával osobám ve výroku o vině specifikovaným. Ve dvou případech v bytě R. Š. obviněný vyrobil 7g pervitinu, v bytě Z. D. vyráběl pervitin nejméně v deseti případech, v bytě spoluobviněného J. M. tak tomu bylo minimálně ve třiceti případech. Ve stejném časovém období předával drogu Š. D., R. C., N. K., R. Š., Z. D., a dále spoluobviněným M. O., A. T., J. M. a P. Š. V období od ledna 2006 do 16. 5. 2006 předal nejméně v deseti případech sušené paličky konopí K. Ch.
V době spáchání trestného činu bylo množství pervitinu „většího rozsahu“ stanoveno přílohou č. 1 Pokynu obecné povahy č. 6/2000 nejvyššího státního zástupce dne 27. 4. 2000, jímž se upravují podrobnosti postupu státních zastupitelství při postihu trestného činu nedovolené výroby a držení omamných a psychotropních látek a jedů podle §187a tr. zák. Toto kritérium předpokládané pro ustanovení §187a tr. zák. je použitelné i pro §187 tr. zák. Za větší rozsah se u pervitinu považuje 200 dávek po 50 mg. Jde tedy o minimálně 10g pervitinu. Jde o orientační ukazatel, který je soudní praxí dosud akceptován. Ač skutkové zjištění uvádí množství vyráběné drogy v jednom případě 7 g drogy - pervitinu, znak většího rozsahu lze dovodit z dalších, spoluurčujících hledisek. Vedle již konkrétně uvedených 7 g pervitinu (vyrobených v bytě Z. D.) je třeba zmínit především počet případů, kdy obviněný drogu vyráběl, počet osob, jímž obviněný drogu předával, a délku doby, po kterou se jednotlivými útoky trestného činu podle §187 odst. 1 tr. zák. dopouštěl. Drogu pervitin obviněný vyráběl celkem ve 42 případech, a to během dlouhé doby trvající od září 2004 do července 2006. Vyrobenou drogu následně nabízel a prodával. V období od září 2004 do července 2005 devíti osobám. K tíži obviněného je nezbytné přičíst i skutečnost, že v době od ledna 2006 do 16. 5. 2006 předal v deseti případech sušené paličky konopí K. Ch. Podle názoru Nejvyššího soudu shora uvedené okolnosti jsou takového charakteru, které podstatně zvyšují stupeň nebezpečnosti trestného činu pro společnost ve smyslu §88 odst. 1 tr. zák. Všechna zmíněná hlediska zákonný znak „ve větším rozsahu“ mohou naplnit vedle sebe, protože vyjadřují různé stránky nebezpečnosti nelegální výroby, držení a dalšího nakládání s drogami a jedy (srov. 1/2006 Sb. rozh. tr.).
Pod dovolacím důvodem podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. obviněný uplatnil další námitku, totiž že vzhledem k tomu, že užívání marihuany ve společnosti je natolik rozšířené, nemůže v daném případě stupeň nebezpečnosti trestného činu (a tedy materiální znak) skutkové podstaty trestného činu podle §187 odst. 1, 2 písm. b) tr. zák. naplnit jednání spočívající v tom, že obviněný podal marihuanu dívce, se kterou žil.
S tímto názorem obviněného se Nejvyšší soud neztotožňuje. Již stanovením určité okolnosti podmiňující použití vyšší trestní sazby zákon předpokládá, že při jejím naplnění v běžně se vyskytujících případech bude stupeň nebezpečnosti činu pro společnost zpravidla podstatně zvýšen. K okolnosti podmiňující použití vyšší trestní sazby se proto nepřihlédne jen tehdy, když stupeň nebezpečnosti činu pro společnost v konkrétním případě (§3 odst. 4 tr. zák.) ani při formálním naplnění této okolnosti nedosáhne stupně odpovídajícího dolní hranici zvýšené trestní sazby, když tedy nebude odpovídat ani nejlehčím běžně se vyskytujícím případům trestného činu dané kvalifikované skutkové podstaty (srov. 34/1976/I Sb. rozh. tr.).
Podle §187 odst. 1 tr. zák. se trestného činu nedovolené výroby a držení omamných a psychotropních látek a jedů dopustí ten, kdo neoprávněně vyrobí, doveze, vyveze, proveze, nabízí, zprostředkuje, prodá nebo jinak jinému opatří nebo pro jiného přechovává omamnou nebo psychotropní látku, přípravek obsahující omamnou nebo psychotropní látku, prekursor nebo jed. Kvalifikované skutkové podstaty podle §187 odst. 2 písm. b) tr. zák. se dopustí pachatel, spáchá-li takový čin vůči osobě mladší než osmnáct let.
To znamená, je-li předmětem útoku osoba mladší než osmnácti let, tato okolnost sama o sobě zvyšuje stupeň nebezpečnosti trestného činu pro společnost. Jinými slovy řečeno, zákon v tomto případě na výjimky z daného ustanovení nepamatuje. U trestného činu nedovolené výroby a držení omamných a psychotropních látek a jedů podle §187 odst. 1 tr. zák. jde o žádoucí ochranu určité skupiny osob. Nezřídka se totiž stává, že z experimentátorů z řad mladistvých se brzy stávají drogově závislí. Úmyslem zákonodárce bylo pachatele trestně postihovat, zaměří-li svou trestnou činnost vůči této věkové skupině. Nejvyšší soud nezjistil v daném případě žádné polehčující okolnosti, které by mohly trestní odpovědnosti obviněného zbavit. Konstatování, že používání marihuany ve společnosti je rozšířené nemůže v tomto ohledu obstát.
Protože Nejvyšší soud nepřisvědčil ani jedné z námitek uplatněným obviněným P. Š., dovolání podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. jako zjevně neopodstatněné odmítl.
Dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. uplatnil ve svém dovolání též obviněný P. Š. Námitkám podaným pod tímto dovolacím důvodem však Nejvyšší soud relevantní povahu přiznat nemohl. Obviněný v dovolání v podstatě vytýká, že dokazování bylo provedeno v rozporu s ustanovením §2 odst. 5, 6 tr. ř., tedy že je neúplné a brojí proti způsobu hodnocení jednotlivých důkazů. Jak bylo shora uvedeno, takové námitky pro svou skutkovou povahu pod dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. nelze podřadit. Obviněný totiž jimi nikterak nenamítá, že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Je třeba uvést, že hodnocení důkazů je výsadním právem soudu prvního stupně a dovolacímu soudu nepřísluší provádět jejich přehodnocování (čehož se obviněný dovolává). Obviněný pokládá hodnocení důkazů za jednostranné, účelové a vedené jen v jeho neprospěch. Tvrdí, že skutkový děj je popřen ve výpovědích spoluobviněného a svědeckými výpověďmi R. C., Š. D., Z. D. a J. C. Z obsahu dovolání je patrno, že obviněný napadá ustálenou skutkovou verzi vyjádřenou ve výroku o vině v tzv. skutkové větě. V této souvislosti považuje Nejvyšší soud za vhodné zmínit, že soud prvního stupně se ve svém rozhodnutí náležitě vypořádal s věrohodností svědků na str. 38 – 39 rozsudku, když z odůvodnění na str. 36 vyplývá i to, že soud prvního stupně obhajobu obviněného prověřoval. Nejvyšší soud je toho názoru, že soud prvního stupně dostál své povinnosti vyplývající z §2 odst. 5 tr. ř., když se stejně pečlivě zabýval okolnostmi svědčícími ve prospěch i v neprospěch obviněného, a svůj závěr založil na pečlivém uvážení všech těchto okolností (viz str. 36 - 39 rozsudku), postupoval tedy zcela v souladu s ustanovením §2 odst. 6 tr. ř. Je třeba též poznamenat, že soud prvního stupně se musel hodnocením jednotlivých výpovědí věnovat velice pečlivě, protože řada svědků se od svých výpovědí z přípravného řízení lišila. Soud prvního stupně se zabýval i nesrovnalostmi mezi výpověďmi navzájem, proto lze konstatovat, že skutkový děj tak, jak je popsán ve výroku o vině, je založen na pečlivém uvážení všech okolností v dané věci, který rozhodně nelze považovat za projev nepřípustné svévole (jak obviněný tvrdí). Nejvyšší soud nemá nic, co by stran dokazování ohledně obviněného P. Š. soudu prvního stupně vytkl. Pokud obviněný nesouhlasí s hodnocením záznamů odposlechů telefonních hovorů, neuvádí, v čem konkrétně by namítané účelové hodnocení mělo spočívat. Nejvyšší soud v tomto ohledu poznamenává, že není jeho úkolem rozebírat veškeré okolnosti případu a hodnotit „pochybení soudů při hodnocení záznamů odposlechů telefonních hovorů obviněného“, neboť obviněný zároveň nespecifikuje, v čem přesně pochybení spatřuje. Pro svou neurčitost taková námitka trpí nepřezkoumatelností. Není možné, aby soud dovozoval, z jakých hledisek se obviněný přezkumu domáhá (srov. sp. zn. I. ÚS 452/07). Zbývá dodat, že dovolání je mimořádným opravným prostředkem, přičemž neexistuje ústavně zaručené základní právo na trojinstančnost řízení (srov. III. ÚS 298/02, sp. zn. IV. ÚS 29/07).
Vzhledem k tomu, že námitkami obviněný soudům v podstatě vytýká nesprávné hodnocení důkazů a nedostatečně zjištěný skutkový stav, je nutno takové námitky označit za irelevantní, dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. nenaplňující. Je totiž zjevné, že v této souvislosti se obviněný snaží docílit nejprve změny v hodnocení důkazů, což by mělo za následek zcela jiné skutkové zjištění, které by odpovídalo jeho představám a je v příkrém rozporu s objektivně zjištěným skutkovým stavem a následně ve svém důsledku by muselo vést i k jiné právní kvalifikaci, která by však byla založena na jiném skutkovém zjištění, než které bylo učiněno a je předmětem dovolacího řízení. V souvislosti s formálním odkazem na dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. a nezbytnost postupu Nejvyššího soudu podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. je nutno též odkázat na usnesení Ústavního soudu ze dne 2. 6. 2005, sp. zn. III. ÚS 78/05, ve kterém tento uvedl, že označení konkrétního dovolacího důvodu uvedeného v ustanovení §265b tr. ř. přitom nemůže být pouze formální; Nejvyšší soud je povinen vždy nejdříve posoudit otázku, zda dovolatelem uplatněný dovolací důvod lze i podle jím vytýkaných vad podřadit pod některý ze specifických dovolacích důvodů uvedených v §265b tr. ř., neboť pouze skutečná existence zákonného dovolacího důvodu, nikoli jen jeho označení, je zároveň zákonnou podmínkou i rámcem, v němž dochází k přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem. Nejvyšší soud shledal, že námitky uplatněné obviněným k dovolacímu důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. nemají právně relevantní charakter.
Nejvyšší soud pokládá rovněž za vhodné doplnit, že právo na spravedlivý proces ve smyslu čl. 36 odst. 1 Listiny není možno vykládat tak, že garantuje úspěch v řízení či zaručuje právo na rozhodnutí, jež odpovídá představám obviněného. Uvedeným základním právem je „pouze“ zajišťováno právo na spravedlivé soudní řízení, v němž se uplatní všechny zásady soudního rozhodování podle zákona v souladu s ústavními principy (srov. usnesení Ústavního soudu sp. zn. II. ÚS 681/04). To platí i pro dovolací řízení.
Vzhledem ke shora uvedeným skutečnostem Nejvyšší soud dovolání obviněného P. Š. podané s odkazem na dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. by odmítl podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř., protože bylo podáno z jiného důvodu, než je uveden v §265b tr. ř., pokud by nebyly právně relevantními shledány námitky uvedené k důvodu podle §265b odst. 1 písm. b) tr. ř.
Pod dovolacím důvodem podle §265b odst. 1 písm. b) tr. ř. obviněný P. Š. namítá podjatost předsedkyně JUDr. L. S.
Podle §265b odst. 1 písm. b) tr. ř. je dovolací důvod dán tehdy, rozhodl-li ve věci vyloučený orgán. Tento dovolací důvod nelze použít, jestliže tato okolnost byla tomu, kdo podává dovolání, již v původním řízení známa a nebyla jím před rozhodnutím orgánu druhého stupně namítnuta.
Obviněný podjatost předsedkyně senátu JUDr. L. S. namítl v odvolání podaném proti rozsudku Okresního soudu ve Žďáře nad Sázavou ze dne 3. 11. 2006, č. j. 3 T 99/2006-960. Uvedl, že po vyhlášení rozsudku soudu prvního stupně mu sdělila paní H. P., že předsedkyně senátu je v blízkém příbuzenském poměru s A. P., která je přítelkyní obžalovaného. Dále poukázal na to, že mezi záznamy o odposlechu telefonních hovorů je zařazen rozhovor A. P. s obžalovaným, jímž se soud rovněž při rozhodování o vině obviněného řídil. Uvedl, že požadavek nestrannosti soudce není v konkrétním případě splněn, neboť A. P. je sestřenicí předsedkyně senátu JUDr. L. S.
Krajský soud v Brně v rozsudku ze dne 14. 3. 2007, č. j. 5 To 116/2007-1085, konstatoval, že podjatostí předsedkyní senátu JUDr. L. S. se již zabýval ve svém usnesení ze dne 28. 2. 2007, č. j. 5 To 117/2007-1071, a to z podnětu stížnosti obviněného M. O. proti usnesení Okresního soudu ve Žďáře nad Sázavou ze dne 7. 2. 2007, č. j. 3 T 99/2006-1046. Konstatoval, že u předsedkyně senátu JUDr. L. S. nebyly zjištěny skutečnosti, pro které by ve smyslu §30 tr. ř. měla být z úkonů v daném trestním řízení vyloučena. Dodal, že záznam o odposlechu telefonního rozhovoru mezi obviněným P. Š. a A. P. soud prvního stupně při rozhodování ve věci jako důkaz nepoužil.
Okresní soud ve Žďáře nad Sázavou usnesením ze dne 7. 2. 2007, č. j. 3 T 99/2006-1046, podle §31 odst. 1 tr. ř. rozhodl, že z důvodu uvedeného v §30 odst. 1 tr. ř. JUDr. L. S., předsedkyně senátu, není vyloučena z vykonávání úkonů trestního řízení ve věci vedené u Okresního soudu ve Žďáře nad Sázavou pod sp. zn. 3 T 99/2006. Proti tomuto usnesení podal obviněný M. O. stížnost. Krajský soud v Brně usnesením ze dne 28. 2. 2007, č. j. 5 To 117/2007-1071, podle §148 odst. 1 písm. c) tr. ř. stížnost obviněného zamítl. Ke stížnosti obviněného M. O. předsedkyně senátu JUDr. L. S. prohlásila, že se ve věci necítí být podjatá. A. P. je její vzdálená příbuzná, s níž se nestýká a nezná ani její bydliště (viz úřední záznam na č. l. 1052 spisu).
Nejvyšší soud shledal dovolání obviněného podané s odkazem na dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. b) tr. ř. jako zjevně neopodstatněným.
Otázkou podjatosti se soudy obou stupňů dostatečně zabývaly. Je zřejmé, že předsedkyně senátu se v rámci trestního řízení s A. P. nesetkala, neudržuje s ní žádné kontakty a sama se necítí být ve věci podjatá. Na podkladě tohoto vyjádření Krajský soud v Brně dospěl k závěru, že objektivně neexistují překážky, které by ve smyslu §30 odst. 1 tr. ř. bránily předsedkyni senátu JUDr. L. S. věc projednat. Nejvyšší soud považuje následující přezkum podjatosti předsedkyně senátu JUDr. L. S. za dostatečný pro závěr, že z její strany neexistují žádné pochybnosti, které by pro poměr k projednávané věci nebo k osobám, jichž se úkon dotýká, bránily předsedkyni senátu věc nestranně rozhodnout. Přestože námitku podjatosti vznesl obviněný M. O., okolnosti uváděné obviněným P. Š. stran podjatosti předsedkyně senátu jsou obsahově shodné minimálně potud, že A. P. je v příbuzenském vztahu k předsedkyni senátu, a proto lze v tomto směru v plném rozsahu na odůvodnění soudů nižších stupňů odkázat. V trestních věcech, v nichž vystupuje vícero obviněných a kteří samostatně vznášejí obsahově shodnou námitku týkající se podjatosti orgánu činného v trestním řízení, není třeba o každé zvlášť rozhodovat za situace, kdy z námitek nevyplývá žádná nová skutečnost oproti již uplatněným námitkám, neboť skutečnost, že stejnou námitku vznese další obviněný nic nezmění na tom, že předsedkyně senátu sama o sobě se necítí být ve věci podjatá a je schopna věc nestranně rozhodnout. K osobě A. P. bylo zjištěno, že je vzdálenou příbuznou předsedkyně senátu, avšak vzhledem ke značnému věkovému rozdílu se spolu nestýkají. S ohledem na tuto skutečnost nelze na straně předsedkyně senátu JUDr. L. S. poměr k projednávané věci nebo k osobám, jichž se úkon přímo dotýká, nijak dovodit. Ostatně sama předsedkyně senátu to vylučuje. Rovněž Nejvyšší soud nemá o nestrannosti předsedkyně senátu JUDr. L. S. žádné pochybnosti, (o obsahově shodné námitce spoluobviněných bylo soudem prvního i druhého stupně rozhodnuto – viz shora).
Lze tedy shrnout, že se zřetelem k uvedeným skutečnostem Nejvyšší soud dovolání obviněného P. Š. podané s poukazem na dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. odmítl podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. jako zjevně neopodstatněné. Stejně bylo rozhodnuto o dovolání obviněného P. Š., protože v rámci dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. b) tr. ř. obviněný uplatnil právně kvalifikovanou námitku, kterou však dovolací soud shledal zjevně neopodstatněnou. Z toho důvodu Nejvyšší soud nemusel věc meritorně přezkoumávat podle §265i odst. 3 tr. ř. V souladu s ustanovením §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. o odmítnutí dovolání rozhodl v neveřejném zasedání. Pokud jde o rozsah odůvodnění, odkazuje v tomto směru na znění §265i odst. 2 tr. ř.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n tr. ř.).
V Brně dne 31. října 2007
Předseda senátu:
JUDr. Jan Engelmann