ECLI:CZ:NS:2008:3.TDO.1005.2008.1
sp. zn. 3 Tdo 1005/2008
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 30. října 2008 o dovolání obviněného Ing. M. K., proti rozsudku Vrchního soudu v Olomouci ze dne 3. 4. 2008, sp. zn. 1 To 27/2007, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Krajského soudu v Brně pod sp. zn. 39 T 1/2007, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání odmítá.
Odůvodnění:
Rozsudkem Krajského soudu v Brně ze dne 28. 2. 2007 sp. zn. 39 T 1/2007 byl obviněný Ing. M. K. uznán vinným trestným činem zpronevěry podle §248 odst. 1, odst. 3 písm. c) tr. zák., ve znění novely zák. č. 265/2001 Sb., jehož se měl dopustit způsobem podrobně rozepsaným ve výroku o vině. Podle §248 odst. 3 tr. zák. byl odsouzen k trestu odnětí svobody v trvání 3 (tří) let. Podle §60a odst. 1 tr. zák. a §59 odst. 1 tr. zák. mu byl výkon trestu odnětí svobody podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání 4 (čtyř) let, za současného vyslovení dohledu. Podle §59 odst. 2 tr. zák. byla obviněnému uložena povinnost, aby během zkušební doby podle svých sil nahradil škodu, kterou trestným činem způsobil. Podle §49 odst. 1 tr. zák. byl obviněnému uložen trest zákazu činnosti člena statutárního orgánu v obchodních společnostech a družstvech na dobu 4 (čtyř) let.
O odvolání obviněného proti předmětnému rozsudku rozhodl ve druhém stupni Vrchní soud v Olomouci, rozsudkem ze dne 3. 4. 2008 sp. zn. 1 To 27/2007 tak, že podle §258 odst. 1 písm. b), písm. d) tr. ř. zrušil napadený rozsudek v celém rozsahu a podle §259 odst. 3 tr. ř. nově rozhodl tak, že obviněného uznal vinným trestným činem zpronevěry podle §248 odst. 1, odst. 2 tr. zák. a podle §248 odst. 2 tr. zák. mu uložil trest odnětí svobody v trvání 6 (šesti) měsíců, jehož výkon mu podle §58 odst. 1 tr. zák. a §59 odst. 1 tr. zák. podmíněně odložil na zkušební dobu v trvání 1 (jednoho) roku.
Podle rozsudku Vrchního soudu v Olomouci se obviněný jednání dopustil tím, že „jako předseda představenstva společnosti G. S., a. s., v době od 7. 12. 1994 do 2. 5. 1995 po využití toho, že spolu s M. V. měli většinu v tříčlenném představenstvu, za situace, že M. V. byl tchánem Z. K., který je synem obžalovaného Ing. M. K., dosáhl toho, že - byla dne 7. 12. 1994 založena společnost G. R., s. r. o., kde jediným společníkem byla společnost G. S., a. s., a jednatelem se stal obžalovaný Ing. M. K., - dne 10. 2. 1995 a 17. 3. 1995 za společnost G. S., a. s., vložil do společnosti G. R., s. r. o., jako nepeněžitý vklad níže označené nemovitosti této akciové společnosti a to:
1. parcelu, zastavěná plocha o výměře 714 m2, a rekreační objekt zapsaný na LV pro k. ú. M. p. P., obec V., okr. B.,
2. parcelu, ostatní plocha o výměře 4999 m2, a parcelu, ostatní plocha o výměře 379 m2, zapsaných na LV pro k. ú. S., obec B., okres B.-m.,
3. parcelu, ostatní plocha o výměře 19 444 m2
4. parcelu, ostatní plocha o výměře 1790 m2
5. parcelu, zastavěná plocha o výměře 1079 m2
6. parcelu, zastavěná plocha o výměře 327 m2
7. parcelu, zastavěná plocha o výměře 84 m2
8. parcelu, ostatní plocha o výměře 2717 m2
9. parcelu, zastavěná plocha o výměře 183 m2
10. parcelu, zastavěná plocha,
zapsaných na LV pro k. ú. Ch., obec B., okres B.- m.,
- dne 2. 5. 1995 odvolal jednatele ve společnosti G. R., s. r. o., a téhož dne uzavřel smlouvu o převodu obchodního podílu společnosti G. S., a. s., ve společnosti G. R., s. r. o., za částku 100.000,- Kč na Z. K. jako fyzickou osobu, který se tím stal jediným společníkem společnosti G. R., s. r. o., přičemž současně učinil návrh na změnu zápisu v obchodním rejstříku, které byly provedeny s účinností od 5. 6. 1995, čímž fakticky zanikla možnost ovlivňování rozhodování ve společnosti G. R., s. r. o., ze strany společnosti G. S., a. s., přičemž při těchto úkonech se svěřeným majetkem jednal s cílem trvale shora uvedené nemovitosti odejmout z majetkové dispozice společnosti G. S., a. s., čímž způsobil společnosti G. S., a. s., škodu ve výši nejméně 215.624,- Kč“.
Proti shora citovanému rozhodnutí odvolacího soudu podal obviněný následně dovolání, přičemž uplatněným dovolacím důvodem byl důvod uvedený v ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. ř.
V odůvodnění mimořádného opravného prostředku dovolatel uvedl, že napadené rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku a na nesprávném hmotně právním posouzení. Nesprávné hmotně právní posouzení mělo dle dovolatele spočívat v tom, že se odvolací soud opakovaně nezabýval posuzováním ceny převáděného obchodního podílu ve společnosti G. R., s. r. o., a omezil se pouze na určování ceny nemovitostí s tím, že smlouva o převodu obchodního podílu je absolutně neplatná a jakékoliv následné smlouvy na ni navazující jsou právně irelevantní. Dále pominul skutečnost, že ke dni 2. 5. 1995 byla sjednána cena obchodního podílu v částce 2.549.698,- Kč (sestávající ze 100.000,- Kč peněžitého vkladu a 2.449.698,- Kč hodnoty nemovitostí), že spol. G. R., s. r. o., přistoupila k závazku vůči K. b. ve výši 7.000.000,- Kč, a naprosto pominul, že již dne 2. 5. 1995 bylo fakticky placeno, takže výnos společnosti G. S., a. s., byl k tomuto dni 9.549.698,- Kč.Tímto postupem odvolací soud nenaplnil požadavek Ústavního soudu ČR, který ve svém nálezu zaujal právní názor, že v doplněném dokazování je nutné se vypořádat s námitkami obhajoby, týkající se ekologické zátěže předmětných pozemků, která má zcela zásadní vliv nejenom na cenu pozemků, ale také na cenu obchodního podílu ve společnosti G. R., s. r. o. Soud prvního stupně i soud odvolací posuzovaly toliko cenu nemovitostí bez ohledu na cenu obchodního podílu, který představuje souhrn nejenom práv, ale i povinností (závazků). Podle jeho názoru při posuzování případné trestní odpovědnosti je totiž nezbytné zkoumání, zda cena převáděného obchodního podílu na společnost G. R., s. r. o., ze společnosti G. S., a. s., na Z. K., odpovídala jeho skutečné hodnotě. Pokud odvolací soud dospěl k závěru, že jednáním obviněného vznikla G. S., a. s., škoda ve výši 215.624,- Kč, je tento závěr nesprávný. Nicméně za naprosto nesprávné považuje dovolatel ze strany odvolacího soudu vyhodnocení subjektivní stránky jednání, jímž byl uznán vinným. Soud vycházel z toho, že smlouva o převodu obchodního podílu je absolutně neplatná, a proto jakékoliv smlouvy na ni navazující jsou právně irelevantní, přičemž nezohlednil to, že obviněný nebyl schopen kvalifikovaně platnost či neplatnost smluv posoudit, zejména za situace, když tyto byly vyhotoveny právníkem. Zcela zásadní ale je skutečnost, že se podle smluv smluvní strany řídily, přičemž byly velmi výhodné pro G. S., a. s. Dále uvedl, že odvolací soud zcela pominul závěry znaleckého posudku vypracovaného znaleckým ústavem Q., a. s., z něhož vyplynulo, že ke dni 2. 5. 1995 byl výnos společnosti G. S., a. s., z prodeje obchodního podílu ve výši 9.549.698,- Kč a byl pro ni výhodný. Nalézací i odvolací soud zcela pochybily, pokud se nezabývaly skutečností, že prodej obchodního podílu byl jediným možným řešením ekonomické situace společnosti G. S., a. s., který umožňoval její další činnost, že kromě Z. K. nebyl žádný další zájemce, který by měl zájem o koupi předmětného obchodního podílu s podmínkou zpětného prodeje nemovitostí G. S., a. s., a to ani za cenu podstatně nižší, než byla cena dosažená převodem obchodního podílu, z důvodů ekologické zátěže na nemovitostech.
Z výše uvedených důvodů navrhl, aby Nejvyšší soud České republiky podle §265k odst. 1 tr. ř., §265l odst. 1 tr. ř. zrušil rozsudek Vrchního soudu v Olomouci ze dne 3. 4. 2008, sp. zn. 1 To 27/2007, a přikázal tomuto soudu, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.
K dovolání obviněného se za podmínek §265h odst. 2 tr. ř. písemně vyjádřila státní zástupkyně činná u Nejvyššího státního zastupitelství (dále je „státní zástupkyně“). K námitkám obviněného rozvedeným shora uvedla, že odvolací soud se na str. 14 svého odůvodnění vypořádal s tím, z jakých důvodů s cenou pozemků v k. ú. Ch. při stanovení výše škody nekalkuloval, a pokud jde o ceny nemovitostí v k. ú. M. p. P., že vycházel ze znaleckého posudku předloženého odvolatelem, vypracovaného ústavem Q., a. s., který k důkazu v rámci odvolacího řízení provedl. Rovněž se odvolací soud podle názoru státní zástupkyně vypořádal s námitkou dovolatele, že soudy vycházely toliko z ocenění nemovitostí, jež byly v době převodu obchodního podílu již součástí majetku společnosti G. R., s. r. o., aniž by zjišťovaly hodnotu převáděného obchodního podílu. Své stanovisko poté odvolací soud odůvodnil tím, že podstatou protiprávního jednání obviněného není pouze jednání spočívající v samotném převodu obchodního podílu společnosti G. S., a. s., ve společnost G. R., s. r. o., na Z. K. Na straně 15-16 poté odůvodnil, z jakého důvodu při stanovení výše škody nelze vzít v úvahu právě a jen hodnotu tohoto obchodního podílu. Dospěl k závěru, že je tomu proto, že celkové jednání obviněného směřovalo k vyvedení nemovitosti ze společnosti G. S., a. s. Pokud jde o námitku vztahující se k přistoupení závazku v částce 7.000.000,- Kč tak odvolací soud uvedl, že ze žádných listinných důkazů nebylo zjištěno, že by tato částka byla zahrnuta do majetku společnosti G. R., s. r. o., a proto nemohla mít dopad na hodnotu obchodního podílu. Rovněž podle státní zástupkyně nemůže obstát námitka vztahující se k subjektivní stránce trestného činu, když z popisu skutku je tato zcela zřejmá, a to i v kontextu odůvodnění rozsudku soudu prvního stupně (strana 14-15) a když se odvolací soud s těmito závěry ztotožnil.
S ohledem na výše uvedené státní zástupkyně navrhla, aby Nejvyšší soud České republiky dovolání obviněného Ing. M. K. odmítl podle §265b odst. 1 písm. e) tr. ř. Současně navrhla, aby Nejvyšší soud takto rozhodl podle §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. v neveřejném zasedání. Pro případ, že by Nejvyšší soud dospěl k závěru, že je namístě rozhodnout jiným způsobem než je specifikován v ustanovení §265r odst. 1 písm. a) nebo b) tr. ř., vyjádřila souhlas s projednáním věci v neveřejném zasedání.
Obviněný Ing. M. K. je podle §265d odst. 1 písm. g) tr. ř. osobou oprávněnou k podání dovolání pro nesprávnost výroku rozhodnutí soudu, který se ho bezprostředně dotýká. Dovolání bylo podáno prostřednictvím obhájce (§265d odst. 2 věta první tr. ř.) a současně splňuje formální a obsahové náležitosti předpokládané v ustanovení §265f odst. 1 tr. ř.
Nejvyšší soud České republiky (dále jen „Nejvyšší soud“) jako soud dovolací (§265c tr. ř.) nejprve zkoumal, zda bylo dovolání podáno v zákonné dvouměsíční dovolací lhůtě (§265e odst. 1 tr. ř.) a dále také to, zda jsou v předmětné trestní věci splněny podmínky přípustnosti dovolání předpokládané v ustanovení §265a tr. ř. Shledal, že dovolání je přípustné podle §265a odst. 1, odst. 2 písm. h) tr. ř., neboť napadá rozhodnutí soudu druhého stupně, kterým bylo pravomocně rozhodnuto ve věci samé. V tomto směru dospěl Nejvyšší soud k níže uvedeným závěrům:
Předně Nejvyšší soud zdůrazňuje, že se posuzovanou trestní věcí zabývá již podruhé. Poprvé rozhodl v trestní věci obviněného Ing. M. K. Nejvyšší soud České republiky v neveřejném zasedání dne 28. 4. 2004 pod sp. zn. 7 Tdo 114/2004 tak, že podle §265i odst. 1 písm. f) tr. ř. dovolání obviněného odmítl. Ve svém rozhodnutí odůvodnil, z jakého důvodu nelze jednání obviněného kvalifikovat jako trestný čin zneužívání informací v obchodním styku podle §128 odst. 2, odst. 4 tr.zák. (jak byl uznán vinným odvolacím soudem) a z jakého důvodu by bylo možno toto jednání kvalifikovat jako trestný čin zpronevěry podle §248 tr. zák. Uvedl, že „pokud obviněný v rozporu s účelem svěření předmětnou část majetku akciové společnosti převedl na svého syna, čímž jej trvale vyňal z majetkové dispozice akciové společnosti a trvale tak rovněž znemožnil navrácení tohoto majetku jejímu původnímu určení, tj. využití k rozvoji předmětu podnikání akciové společnosti, je toto jeho jednání možno hodnotit jako přisvojení si cizí věci. Protože za trestný čin zneužívání informací v obchodním styku podle §128 odst. 2, odst. 4 tr. zák., jímž byl obviněný uznán vinným napadeným rozsudkem vrchního soudu a rovněž za trestný čin zpronevěry podle §248 odst. 1, odst. 4 tr. zák., hrozí pachateli stejný trest odnětí svobody na 5 až l2 let, je zřejmé, že by přezkoumáním napadeného rozhodnutí v dovolacím řízení a rozhodnutí o dovolání nemohlo vést k takovému výsledku, aby se situace obviněného podstatně ve věci změnila. I v případě, že by Nejvyšší soud podanému dovolání vyhověl, by totiž zůstalo postavení obviněného v řízení v podstatě stejné, jako je jeho postavení vyplývající z dovoláním napadeného pravomocného rozsudku. Protože podstata dovolání obviněného byla založena na jiném posouzení subjektivní stránky a v dovolacím řízení by tak nebyla řešena otázka po právní stránce zásadního významu, bylo dovolání obviněného odmítnuto podle §265i odst. 1 písm. f) tr. ř.“( strana 8 odůvodnění).
Proti shora citovanému rozhodnutí Nejvyššího soudu, podal obviněný k Ústavnímu soudu České republiky ústavní stížnost. Ústavní soud nálezem ze dne 24. 2. 2005 pod sp. zn. IV. ÚS 251/04, rozhodl tak, že 1. zrušil usnesení Nejvyššího soudu České republiky ze dne 28. 4. 2004, sp. zn. 7 Tdo 144/2004, a rozsudek Vrchního soudu v Olomouci ze dne 26. 6. 2003, sp. zn. 1 To 40/2003, a 2. návrh na zrušení rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 26. 3. 2003, sp. zn. 39 T 3/2000, odmítl. Podle odůvodnění nálezu Ústavního soudu usnesení Nejvyššího soudu sice obsahuje úvahy o tom, proč nelze jednání obviněného kvalifikovat podle skutkových zjištění jako podvod nebo zneužívání informací v obchodním styku, nicméně neobsahuje žádné úvahy o tom, proč, i když celý směr dokazování směřoval k prokázání naplnění znaků skutkové podstaty trestného činu podvodu (resp. zneužívání informací v obchodním styku), je zjištěný skutkový stav v každém směru postačující pro závěr, že došlo ke spáchání trestného činu zpronevěry. Poté se Ústavní soud zabýval problematikou tzv. opomenutých důkazů. Konstatoval, že podle ustálené a obecně dostupné judikatury zákonem předepsanému postupu v úsilí o právo (právo na spravedlivý proces) vyplývající mu z článku 36 odst. 1 Listiny je nutno rozumět tak, že v řízení před obecnými soudy musí být dána jeho účastníkovi mimo jiné i možnost navrhnout důkazy, jejichž provedení pro zjištění svých tvrzení pokládá za potřebné. Tomuto procesnímu právu účastníka pak odpovídá povinnost soudu nejen o navržených důkazech rozhodnout, ale i, pokud jim nevyhoví, ve svém rozhodnutí odůvodnit. Jestliže tak obecný soud neučiní či učiní nedostatečně, dochází při jeho rozhodování nejen k vadám spočívajícím v porušení obecných procesních předpisů, ale současně soud postupuje v rozporu se zásadami vyjádřenými v hlavě páté (především čl. 36 odst. 1., čl. 38 odst. 2) Listiny a v důsledku tohoto též i v rozporu s čl. 95 odst. 1 Ústavy. V posuzované trestní věci se dle nálezu Ústavního soudu obecné soudy nevypořádaly s námitkami týkajícími se ekologické zátěže předmětných pozemků, obchodního podílu stěžovatele a také skutečností, že na společnost G., a. s., je vyhlášen konkurz a v době v řízení před nimi byl předmětný majetek zahrnut do konkurzní podstaty.
Ve věci znovu jednal Krajský soudu v Brně a následně i Vrchní soud v Olomouci, jak již bylo uvedeno shora. Právě proti druhému rozhodnutí Vrchního soudu v Olomouci jako soudu odvolacímu si následně podal obviněný dovolání.
Poněvadž dovolání lze podat jen z důvodů uvedených v ustanovení §265b tr. ř., bylo dále zapotřebí posoudit otázku, zda konkrétní důvody, o které obviněný dovolání opírá, lze podřadit pod dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., na který je v dovolání odkazováno.
Dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je dán v případech, kdy rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo na jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Uvedenou formulací zákon vyjadřuje, že dovolání je určeno k nápravě právních vad rozhodnutí ve věci samé, pokud tyto vady spočívají v právním posouzení skutku nebo jiných skutečností podle norem hmotného práva, nikoliv z hlediska procesních předpisů. To znamená, že s poukazem na uvedený dovolací důvod není možné se domáhat přezkoumání skutkových zjištění, na nichž je napadené rozhodnutí založeno. Soudy zjištěný skutkový stav věci, kterým je dovolací soud vázán, je při rozhodování o dovolání hodnocen toliko z toho hlediska, zda skutek nebo jiná okolnost skutkové povahy byly správně právně posouzeny, tj. zda jsou právně kvalifikovány v souladu s příslušnými ustanoveními hmotného práva. Na podkladě tohoto dovolacího důvodu nelze proto hodnotit správnost a úplnost skutkového stavu ve smyslu ustanovení §2 odst. 5, odst. 6 tr. ř. Dovolací soud přitom musí vycházet ze skutkového stavu tak, jak byl zjištěn v průběhu trestního řízení a jak je vyjádřen především ve výroku odsuzujícího rozsudku a je povinen zjistit, zda je právní posouzení skutku v souladu s vyjádřením způsobu jednání v příslušné skutkové podstatě trestného činu s ohledem na zjištěný skutkový stav. K dovolání obviněného je nutno dále poznamenat, že dovolání podle §265a a násl. tr. ř. není dalším odvoláním, nýbrž mimořádným opravným prostředkem určeným především k nápravě výslovně uvedených procesních a hmotně právních vad uvedených zejména v ustanovení §265b odst. 1 tr. ř. ale, nikoli k revizi skutkových zjištění učiněných soudy prvního a druhého stupně. Těžiště dokazování je totiž v řízení před soudem prvního stupně a jeho skutkové závěry může doplňovat, popřípadě korigovat jen soud druhého stupně v řízení o řádném opravném prostředku (§259 odst. 3 tr. ř., §263 odst. 6, odst. 7 tr. ř.). Tím je naplněno základní právo obviněného dosáhnout přezkoumání věci ve dvoustupňovém řízení ve smyslu čl. 13 Úmluvy o ochraně lidských práv a svobod (dále je Úmluva“) a čl. 2 odst.1 Protokolu č. 7 k Úmluvě. Nejvyšší soud v řízení o dovolání není tedy třetí instancí přezkoumávající skutkový stav věci v celé šíři, neboť v takovém případě by se dostával do role soudu prvního stupně, který je z hlediska uspořádání, zejména hlavního líčení, soudem zákonem určeným a také nejlépe způsobilým ke zjištění skutkového stavu věci ve smyslu ustanovení §2 odst. 5, odst. 6 tr. ř., popřípadě do pozice soudu odvolacího projednávající opravný prostředek, který může skutkový stav korigovat prostředky k tomu určenými zákonem (např. rozhodnutí Ústavního soudu sp. zn I. ÚS 412/02, III. ÚS 732/02). Pokud by zákonodárce zamýšlel povolat Nejvyšší soud jako třetí instanci plného přezkumu, nepředepisoval by velmi úzké vymezení dovolacích důvodů (např. usnesení Ústavního soudu ze dne 27. 5. 2004, sp. zn. IV. ÚS 73/03).
Zásah Nejvyššího soudu jako soudu dovolacího do hodnocení důkazů přichází v úvahu jen za situace, že by skutková zjištění byla v extrémním nesouladu s právními závěry učiněnými v napadeném rozhodnutí (nález Ústavního soudu sp. zn. III. ÚS 84/94, I. ÚS 4/04).
O takový případ ale v posuzované trestní věci nejde a nakonec ani nebyl dovolatelem namítán. Shora uvedený dovolací důvod obviněný opřel o nesouhlas se způsobem, jakým soudy hodnotily jednotlivé důkazy, a také o námitku neúplnosti provedených důkazů v kontextu závazného právního názoru uvedenému ve shora citovaném nálezu Ústavního soudu, který obecným soudům přikázal, zabývat se ekologickou zátěží převedených pozemků, hodnotou jím převáděného obchodního podílu a také obsahem konkurzního řízení. S poukazem na nesprávně zjištěný skutkový stav věci poté spojoval názor, že neměl být uznán vinným trestným činem zpronevěry podle §248 odst. 1, odst. 2 tr. zák., když na podkladě jím vytvořené skutkové verze, byl jeho postup jediným možným ekonomickým řešením situace ve společnosti G. S., a. s., a když výnos společnosti G. S., a. s., činil v důsledku jeho postupu přes 9 mil. Kč. Takové námitky se ale primárně týkají procesní stránky věci a směřují k revizi skutkových zjištění, ze kterých soudy při hmotně právním posouzení skutku vycházely.
Především z dovoláním napadeného rozsudku odvolacího soudu (strana 13-17) a z rozsudku soudu prvního stupně je přitom dostatečně zřejmé, z jakých důvodů a na jakém důkazním podkladě soudy v projednávané věci vycházely z odlišných skutkových zjištění, než jaká měly podle dovolatele učinit, na kterých následně založily právní posouzení skutku, jako výše uvedeného trestného činu. Své skutkové a právní úvahy soudy řádně odůvodnily. Odvolací soud změnu ve výroku o vině učiněnou zcela ve prospěch obviněného pečlivě odůvodnil na straně 13-17 odůvodnění. Na základě skutkových zjištění soudu prvního stupně, včetně znaleckého posudku vypracovaného znaleckým ústavem Q. týkající se závěrů hodnoty pozemků v k. ú. Ch. zatížených ekologickou zátěží a po doplnění dokazování o další posudek tohoto ústavu, který si nechal vypracovat obviněný (předložil jej v rámci veřejného zasedání před odvolacím soudem), a který ohodnocoval nemovitost nacházející se v k. ú. M. p. P. a který s ekologickou zátěží hodnoty nemovitostí v k. ú. S. nekalkuloval, a když poté vlastní úvahou dospěl k závěru, že cena pozemků by byla jako v případě pozemků v k. ú. Ch., učinil závěr o vině obviněného v rozsahu, tak jak je popsán ve skutkové větě, tj. trestným činem zpronevěry podle §248 odst. 1, odst. 2 tr. zák., tedy způsobením škody společnosti G. S., a. s., ve výši nejméně 215.624,- Kč a nikoliv ve výši 2.560.624,- Kč, jak dovodil soud prvního stupně, který také jednání obviněného kvalifikoval jako trestný čin zpronevěry podle §248 odst. 1, odst. 3 písm. c) tr. zák. ve znění novely č. 265/2001 Sb. Dále vyslovil souhlas s postupem soudu prvního stupně, který se nezabýval hodnotou převáděného obchodního podílu ve společnost G. R., s. r. o., a s jeho závěrem, že pro potřeby stanovení výše škody z hlediska trestněprávní odpovědnosti obviněného je rozhodující ocenění převáděných nemovitostí. Odvolací soud po doplnění dokazování, v odůvodnění svého rozhodnutí na straně 14 v této souvislosti uvedl, že „podstatou protiprávního jednání obžalovaného Ing. M. K. je totiž skutečnost, že jako předseda představenstva společnosti G. S., a. s., využil příbuzenských vazeb v představenstvu v úmyslu vyvést předmětné nemovitosti z faktické dispozice společnosti G. S., a. s., a to prostřednictvím nově zřízené dceřiné společnosti G. R., s. r. o., a následně dne 2. 5. 1995 pak převodem obchodního podílu společnosti G. R., s. r. o., jehož majetkovou součástí nemovitosti byly, za částku 100.000,- Kč převedl na syna obžalovaného Z. K.“. Dále poté velmi podrobně v kontextu námitek vztahujících se k tomu, že nebyl ohodnocen obchodní podíl převedený z akciové společnosti G. S., na G. R., s. r. o., odůvodnil na straně 16 důvody, pro které nebylo možno vycházet ze smluv uzavřených po datu 2. 5. 1995. Odvolací soud v kontextu obhajoby obviněného a dalších uzavřených dodatků k této smlouvě řešil jako otázku předběžnou platnost smlouvy ze dne 2. 5. 1995 a dospěl k závěru, že smlouva je absolutně neplatná, což konvenuje i rozhodnutí Vrchního soudu v Olomouci v civilním řízení pod sp. zn. 9 Cmo 310/2007, v důsledku čehož následné smlouvy uzavřené po datu 2. 5. 1995 mezi G. S., a. s., a G. R., s. r. o., jsou právně irelevantní. Také uvedl, že nebylo z listinných důkazů zjištěno, že závazek G. S., a. s., vůči konsolidační bance ve výši 7.000.000,- Kč, byl zahrnut do majetku společnosti G. R., s. r. o., a že by tedy měl mít dopad na hodnotu obchodního podílu. Proto pokud bylo odkazováno na znalecké posudky, z nichž vyplynul výnos společnosti G. S., a. s., ve výši 9.549.698,- Kč (sestávající se z částky 100.000,- Kč základního jmění, 2.449.698,- Kč účetní hodnoty nemovitostí a 7.000.000,- Kč, převzetí závazku vůči konsolidační bance), neodpovídalo toto tvrzení skutkovým zjištěním, neboť bylo vycházeno ze vztahů vzniklých po 2. 5. 1995 (strana 16, 17). Na straně 17 svého odůvodnění poté uvedl, z jakého důvodu nebylo pro potřeby trestního řízení rozhodující, zda správce konkurzní podstaty v paralelně probíhajícím konkurzním řízení na společnost G. S., a. s., zahrne nemovitosti v majetku společnosti G. R., s. r. o., na kterém měla majetkovou účast společnost G. S., do konkurzní podstaty.
V této souvislosti Nejvyšší soud již toliko konstatuje, že skutečně nebyly důsledně splněny pokyny Ústavního soudu vyplývající z jím vydaného nálezu. Soud prvního stupně pochybil, pokud znaleckému ústavu nedal přesné pokyny k vypracování znaleckého posudku a soud druhého stupně poté nepostupoval správně, pokud nenechal doplnit znalecký posudek znaleckým ústavem o zjištění ceny nemovitostí v katastrálním území S. a sám si dovodil, že by hodnoty byly zřejmě stejné jako ve znalecky ohodnocených pozemcích v katastrálním území Ch. a také, že nenechal ohodnotit převáděný obchodní podíl. Nicméně tento svůj postup logicky odůvodnil, jak bylo uvedeno shora, takže postupoval v souladu s názorem Ústavního soudu prezentovaným v nálezech, např. sp. zn. III. ÚS 271/96, II. ÚS 124/97. Za situace, v jakém rozsahu byl obviněný nakonec Vrchním soudem v Olomouci uznán vinným, tj. trestným činem zpronevěry podle §248 odst. 1, odst. 2 tr. zák. (když dovolání podal toliko obviněný a nepodal je státní zástupce v neprospěch obviněného), byl určen i rámec přezkumu dovolacího soudu, který je povinen, tak jako i soudy prvního a druhého stupně respektovat zásadu reformationis in peius.
Vzhledem k výše uvedenému je patrno, že dovolatel svůj mimořádný opravný prostředek zčásti nezaložil na hmotně právních, byť v dovolání formálně proklamovaných důvodech, nýbrž na procesním základě se domáhal revize soudem učiněných skutkových závěrů. Tuto část dovolacích námitek poté nelze pod shora uvedený dovolací důvod podřadit.
Dovolací důvod uvedený v ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. byl však relevantně uplatněn v té části dovolání, v níž obviněný namítal, že nebyl naplněn znak skutkové podstaty trestného činu zpronevěry podle §248 tr. zák., tj. jeho zavinění, neboť tak jako on i smluvní strany vycházely ze smluv, které byly vypracovány právníky.
Při posuzování opodstatněnosti této části dovolání pak Nejvyšší soud dospěl k následujícím závěrům:
V obecné rovině je nejprve třeba se zřetelem na posuzovaný případ uvést, že trestného činu zpronevěry podle §248 odst. 1, odst. 2 tr. zák. se dopustí pachatel tím, že si přisvojí cizí věc, která mu byla svěřena, a způsobí tak na cizím majetku škodu nikoli malou.
Objektem tohoto trestného činu je vlastnictví věci a předmětem útoku je cizí věc, tedy věc, jež pachateli nenáleží vůbec nebo nenáleží jen jemu, a nebo kterou pachatel nemá ve své moci. Věc je pachateli svěřena, jestliže je mu odevzdána do faktické moci s tím, aby s ní nakládal určitým způsobem. Po subjektivní stránce se vyžaduje úmysl. Za škodu nikoli malou se považuje škoda v částce nejméně 25.000,- Kč a postačuje zavinění podle §6 tr. zák.
V kontextu výše uvedeného je třeba uvést, že popis skutku, tak jak je uveden v rozsudku soudu druhého stupně ve spojení s jeho odůvodněním, vyjadřuje znaky skutkové podstaty trestného činu zpronevěry podle §248 odst. 1, odst. 2 tr. zák. tj. přisvojení si cizí věci, která mu byla svěřena, čímž způsobí škodu na majetku, nikoli malou“. Z popisu skutku je patrno, že obviněný jako předseda představenstva společnosti G. S., a. s., zcela vědomě, postupnými kroky, vyvedl v inkriminovaném období na základě smluv majetek společnosti G. S., a. s., na společnost G. R., s. r. o., a to přesto, že jako předsedovi představenstva akciové společnosti byl její majetek toliko svěřen k jeho spravování, za účelem realizace předmětu jejího podnikání a dosahování zisku (§2 odst. 1 obchodního zákoníku). Tj. nejdříve využil příbuzenských vazeb v představenstvu G. S., a. s., a založil dceřinnou společnost G. R,, s. r. o., Tam následně vložil nemovitosti akciové společnosti jako nepeněžitý vklad a dne 2. 5. 1995, opět využívaje příbuzenských vazeb v představenstvu G. S., a. s., uzavřel smlouvu o převodu obchodního podílu společnosti G. S., a. s., ve společnost G. R., s. r. o., tj. na svého syna, který se stal jediným společníkem, aniž samotná smlouva obsahuje ujednání o tom, zda je úplatná či bezúplatná, či že by z ní bylo možno dovodit ujednání o ceně obchodního podílu, a to při vědomí, že tímto jednáním trvale zbavil akciovou společnost jejího majetku bez možnosti jeho navrácení jejímu původnímu určení. Z výše uvedeného soud druhého stupně následně dovodil, že obviněný takto jednal s cílem trvale shora uvedené nemovitosti odejmout z dispozice G. S., a. s., a způsobit této společnosti škodu, k čemuž také došlo. Na základě výše uvedeného soudy dovodily příčinnou souvislost mezi jednáním obviněného a vzniklým následkem, která byla pokryta zaviněním, a to formou úmyslu přímého podle §4 písm. a) tr. zák. Jak v této souvislosti uvedl Vrchní soud v Olomouci, „obviněný K. promyšleným způsobem zbavil akciovou společnost nemovitostí, aniž by za ně akciová společnost obdržela nějakou protihodnotu, a svým jednáním porušil povinnosti vyplývající mu z ustanovení §194 odst. 5 obchod. zák. Jako předsedovi představenstva akciové společnosti mu byl její majetek svěřen, avšak v důsledku právních úkonů, které učinil, v rozporu s účelem svěření nemovitých věcí tyto vyňal z trvalé dispozice akciové společnosti a znemožnil tak jejich navrácení, a další nakládání s nemovitostmi tak umožnil již jen svému synovi“ (strana 18, 19).
Nejvyšší soud poté k námitce obviněného, že u něj nemohlo dojít k naplnění subjektivní stránky daného trestného činu, neboť při převodu obchodního podílu postupoval v souladu s názorem právníků, uvádí, že jí nebylo možno přisvědčit relevantnost do té míry, že by jej zbavovala trestní odpovědnosti, a to vzhledem ke skutkovým zjištěním obou soudů uvedeným v předchozích odstavcích. Ty dospěly k závěrům, že jednání obviněného uzavřením smlouvy dne 2. 5. 1995, tj. převodem obchodního podílu toliko vyvrcholilo, když tomuto úkonu ze strany obviněného předcházelo vložení nemovitostí společnosti G. S., a. s., do společnosti G. R., s. r. o., jako nepeněžitého vkladu. Proto, jak uvedly oba soudy, převod obchodního podílu nebylo možno z celého jednání obviněného vytrhnout a hodnotit samostatně.
Vzhledem ke skutečnostem shora uvedeným lze uzavřít, že přestože (z hlediska namítané právní kvalifikace z důvodů nedostatku subjektivní stránky) se jednalo o námitky právně relevantní, a to z hlediska dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., jednalo se o námitky zjevně neopodstatněné. S přihlédnutím k tomuto závěru Nejvyšší soud České republiky dovolání obviněného Ing. M. K. podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. odmítl. Za podmínek ustanovení §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. tak Nejvyšší soud učinil v neveřejném zasedání.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (265n tr. ř.).
V Brně dne 30. října 2008
Předseda senátu:
JUDr. Vladimír Jurka
Vypracovala:
JUDr. Eva Dvořáková