Rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 20.08.2008, sp. zn. 5 Tdo 389/2008 [ usnesení / výz-X ], dostupné na http://www.jurilogie.cz/ecli/ECLI:CZ:NS:2008:5.TDO.389.2008.2

5 Tdo 389/2008-I. USNESENÍ Nejvyšší soud České republiky rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 20. 8. 2008 o dovolání obviněných J. R., M. S. a T. Š. proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 11. 4. 2007, sp. zn. 5 To 89/2007, který rozhodl jako soud odvolací v trestní věci vedené u Městského soudu v Brně pod sp. zn. 6 T 7/2006, takto: I. Podle §265k odst. 1, 2 tr. ř. se k dovolání obviněného M. S. zrušují ohledně tohoto obviněného v celém rozsahu usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 11. 4. 2007, sp. zn. 5 To 89/2007, a rozsudek Městského soudu v Brně ze dne 30. 11. 2006, sp. zn. 6 T 7/2006. Podle §265k odst. 2 tr. ř. se zrušují také další rozhodnutí na zrušená rozhodnutí obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu. Podle §265l odst. 1 tr. ř. se Městskému soudu v Brně přikazuje , aby věc obviněného M. S. v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl. II. Podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. se dovolání obviněných J. R. a T. Š. o d m í t a j í . Odůvodnění: Rozsudkem Městského soudu v Brně ze dne 30. 11. 2006, sp. zn. 6 T 7/2006, byl obviněný J. R. uznán vinným trestným činem krádeže podle §247 odst. 1 písm. b), odst. 3 písm. b) tr. zák. (v bodech 1, 2, 3, 4, 5, 6, 7, 8, 9, 26, 28), trestným činem podílnictví podle §251 odst. 1 písm. a) tr. zák., částečně spáchaného formou spolupachatelství podle §9 odst. 2 tr. zák. (v bodě 10, 11, 12, 13, 15, 18, 19, 20, 21, 22, 23, 24, 25, 27, 29 ), trestným činem poškozování cizí věci podle §257 odst. 1 tr. zák. (v bodě 1, 28), trestným činem neoprávněného držení platební karty podle §249b tr. zák. (v bodě 3), trestným činem nedovoleného ozbrojování podle §185 odst. 1 tr. zák. v (bodě 17) a trestným činem neoprávněného užívání cizí věci podle §249 odst. 1 tr. zák. (v bodě 2). Obviněný M. S. byl uznán vinným trestným činem krádeže podle §247 odst. 1 písm. b), e), odst. 3 písm. b) tr. zák. (v bodech 1, 2, 3, 4, 5) jako zvlášť nebezpečný recidivista podle §41 odst. 1 tr. zák., trestným činem neoprávněného držení platební karty podle §249b tr. zák. (v bodě 3), trestným činem podílnictví podle §251 odst. 1 písm. a) tr. zák. (v bodě 30) a trestným činem neoprávněného užívání cizí věci podle §249 odst. 1 tr. zák. (v bodě 2). Obviněný T. Š. byl tímto rozsudkem uznán vinným trestným činem krádeže podle §247 odst. 1 písm. b), odst. 3 písm. b) tr. zák. (v bodech 2, 3, 6, 7, 31, 32), trestným činem podílnictví podle §251 odst. 1 písm. a) tr. zák. (v bodě 10, 37, 38), trestným činem neoprávněného užívání cizí věci podle §249 odst. 1 tr. zák. (v bodě 2) a trestným činem neoprávněného držení platební karty podle §249b tr. zák. (v bodě 3). Tyto trestné činy obvinění spáchali tím, že M. S., J. R. 1) kolem 23.55 hod. dne 31. 7. 2005 ve Z., na ul. A., před budovou SZeŠ, po poškození zámku levých předních dveří vnikli do vozidla zn. Škoda Octavia combi, šedé metalízy, vylomili spínací skříňku a vytrhli a odcizili palubní přístrojovou desku, čímž majiteli vozidla L. M. způsobili odcizením přístrojové desky a poškozením vozidla škodu ve výši 14.425,- Kč, M. S., J. R., T. Š. 2) v době od 21.30 hod. dne 12. 8. 2005 do 10.30 hod. dne 13. 8. 2005 ve Z., na ul. N., před domem, se neoprávněně zmocnili vozidla zn. Audi A6 Avant, černé metalízy, v hodnotě 450.000,- Kč, majitele M. H., ve vozidle měl poškozený uloženy mj. osobní doklady, finanční hotovost ve výši 1.000 Euro, platební karty Visa od P. s., Max karty Č. s. a EC/NC K. b., které odcizili, vozidlo bylo odstaveno a zajištěno v obci S., 3) dne 13. 8. 2005 v B., na ul. O., v prodejně B. B., u bankomatu V. a následně v Č. s. a v Č., na H. náměstí v B., provedli výběr z bankovního účtu M. H., k čemuž užili jeho platební karty Master Card – K. b., čímž jmenovanému způsobili škodu ve výši 15.000,- Kč, přitom se pokusili odebrat hotovost i za užití dalších karet jmenovaného M. H., veškeré platební karty byly odcizeny v době od 21.30 hod. dne 12. 8. 2005 do 10.30 hod. dne 13. 8. 2005 ve Z., na ul. N., před domem, společně s vozidlem zn. Audi A6 Avant, černé metalízy, vozidlo včetně karet bylo zajištěno v obci S., J. R. a M. S. společně 4) v době kolem 5.40 hod. dne 14. 5. 2005 v B., na ul. D., před domem, odcizili vozidlo zn. BMW X5 3.0, černé barvy, čímž majiteli vozidla O. M. způsobili škodu ve výši 1.167.921,- Kč a 450,- Kč na odcizených věcech uložených ve vozidle, vozidlo bylo nalezeno dne 14. 5. 2005 v 6.05 hod. v B. na ulici Č. za pomoci vyhledávacího zařízení firmy S. B., 5) v době od 4.00 hod. do 9.17 hod. dne 10. 7. 2005 v B., na ul. O., před domem, vnikli do vozidla zn. BMW M3, modré metalízy, ze kterého vymontovali jednotku imobilizéru, kterou odvezli za účelem jejího odblokování, mezi tím přišla k vozidlu jeho uživatelka I. H., která poté, co zjistila, že vozidlo je poškozeno, jej nechala odtáhnout na odstavné parkoviště firmy A., spol. s r. o., v B., na ul. H., M. S. a J. R. po zjištění kam bylo vozidlo převezeno, ho následně v době kolem 19.45 hod. dne 10. 7. 2005 odcizili na uvedeném odstavném parkovišti fy. A., spol. s r. o., odcizením vozidla byla majiteli B. J. H. způsobena škoda ve výši 962.487,- Kč a odcizením věcí uložených ve vozidle byla uživatelce vozidla I. H. způsobena škoda ve výši 1.500,-Kč, J. R. a T. Š. společně: 6) v době od 19.30 hod. dne 9. 6. 2005 do 7.00 hod. dne 10. 6. 2005, na ul. F., v O., odcizili vozidlo VW Bora, tm. modré barvy, které následně ukryli v garážovém komplexu na ul. P. v B., v garáži, vozidlo poté převezli do katastru obce B., kde v B. l., nedaleko obce B., dne 15. 6. 2005, v době od 20.00 hod. do 22.00 hod. vozidlo předali M. P. a R. K., odcizením vozidla byla majiteli společnosti A. E., spol. s r. o. O., M., způsobena škoda ve výši 493.799,- Kč, 7) na základě předchozí objednávky P. B., v době od 00.00 hod. dne 19. 9. 2005 do 7.30 hod. dne 19. 9. 2005, na ul. E., před domem, v B., odcizili vozidlo zn. Škoda Fabia RS, černé metalické barvy, které následně ukryli na doposud nezjištěném místě, vozidlo poté dne 23. 9. 2005 převezli k předání objednavateli, P. B., přičemž k převozu opatřili odcizené vozidlo reg. značkou, kterou odcizili v době od 18.00 hod. dne 22. 9. 2005 do 4.00 hod. dne 23. 9. 2005 v B., na ul. Š., z vozidla zn. Škoda Fabia, černé barvy, majitele I. M., odcizením vozidla a věcí uložených ve vozidle byla majiteli vozidla MUDr. M. B. způsobena škoda ve výši 319.644,- Kč a 690,- Kč, J. R. 8) v době od 22.30 hod. dne 17. 6. 2005 do 10.00 hod. dne 18. 6. 2005, v B., na ul. V., před domem, odcizil vozidlo zn. Škoda Octavia, modré barvy, majiteli vozidla A. V., čímž mu způsobil škodu ve výši 275.602,- Kč a na odcizení věcí ve vozidle uložených 7.600,- Kč, vozidlo po jeho odcizení převezl do T. P. B., který na vozidle odstranil identifikační znaky a vozidlo předal doposud neustanovené osobě, ačkoli věděl, že vozidlo bylo získáno trestnou činností, 9) v době od 23.00 hod. dne 16. 8. 2005 do 8.00 hod. dne 17. 8. 2005 v B., na ul. P., před domem, odcizil vozidlo zn. Škoda Fabia, šedé metalízy, majitele vozidla M. L., a. s., M. B., tř. T. G. M., čímž majiteli způsobili škodu ve výši 240.798,- Kč a uživateli vozidla M. W. byla odcizením věcí ve vozidle způsobena škoda ve výši 13.550,- Kč, vozidlo po jeho odcizení převezl do T. P. B., který s ním naložil blíže nezjištěným způsobem, ačkoli věděl, že vozidlo bylo získáno trestnou činností, J. R. a T. Š. 10) užívali v období od 6. 12. 2004 do 29. 9. 2005 vozidlo zn. VW Passat, stříbrné barvy, v hodnotě 35.000 EURO (1.050.000,- Kč), ačkoliv věděli, že vozidlo bylo získáno trestným činem, vozidlo bylo odcizeno v době od 16.30 hod. dne 6. 12. 2004 do 21.00 hod. dne 7. 12. 2004 na ul. M. ve V., v R., ke škodě uživatele vozidla F. A., v současné době, po proplacení pojistné události je majitelem vozidla fa. A. A., V., R., J. R. 11) v období od 17. 4. 2005 do 29. 9. 2005, na základě předchozí dohody předal P. B. vozidlo zn. Škoda Fabia combi, šedé metalízy, v hodnotě 215.000,- Kč, které bylo odcizeno v době od 23.50 hod. dne 17. 4. 2005 do 07.30 hod. dne 18. 4. 2005 v B., na ul. Č. R., ke škodě majitele vozidla fy. D. L., a. s., B., Ú., P. B. z vozidla odstranil identifikační znaky a po změně identifikace vozidla toto předal J. F., který je zaregistroval na svoji osobu, uvedeného jednání se dopustili, ačkoliv věděli, že vozidlo bylo získáno trestným činem, 12) v období od 11. 5. 2005 do 29. 9. 2005, na základě předchozí dohody předal P. B. vozidlo zn. Škoda Fabia, černé barvy, v hodnotě 466.000,- Kč, které bylo odcizeno v době od 02.00 do 06.00 hod. dne 11. 5. 2005 v B., na ul. B., před domem, ke škodě majitele vozidla fy. D. L., s. r. o., B., Ú., P. B. na vozidle pozměnil identifikační znaky a vozidlo předal T. W., uvedeného jednání se dopustili, ačkoliv věděli, že vozidlo bylo získáno trestným činem, 13) v období od 31. 5. 2005 do 29. 9. 2005, na základě předchozí dohody předal P. B. vozidlo zn. Škoda Octavia, černé metalízy, v hodnotě 724.000,- Kč, které bylo odcizeno v době od 23.30 hod. dne 31. 5. 2005 do 07.00 hod. dne 1. 6. 2005 v B., na ul. P. K., u garáží, ke škodě majiteli vozidla Č. L. P., V., P. B. na vozidle odstranil původní identifikační znaky, tyto nahradil identifikací vozidla zn. Škoda Octavia, (dle evidence žluté barvy) černé barvy, a za částku 200.000,- Kč vozidlo prodal J. F., který je dále užíval, uvedeného jednání se dopustili, ačkoliv věděli, že vozidlo bylo získáno trestným činem, 15) v období od 1. 9. 2005 do 30. 9. 2005, na základě předchozí dohody předal P. B. vozidlo zn. Škoda Fabia, šedá světlá metal. (žlutá sahara), v hodnotě 335.728,- Kč, které bylo odcizeno v době od 17.30 hod. dne 31. 8. 2005 do 05.55 hod. dne 1. 9. 2005 v B., na ul. J. F., před domem, ke škodě majitele vozidla společnosti Š., s. r. o., P., P., na vozidle P. B. pozměnil identifikační znaky a po částečné demontáži a výměně některých dílů je po přihlášení prodal svému bratru R. B., uvedeného jednání se dopustili, ačkoliv věděli, že vozidlo bylo získáno trestným činem, 17) v přesně nezjištěné době bez povolení přechovával střelnou zbraň, revolver zn. KORA Brno, ráže 6 mm, která byla dne 29. 9. 2005, zajištěna při domovní prohlídce provedené na základě příkazu MS Brno č. j.: 70 Nt 1639/2005 v RD na ul. Š. v B. u J. R., a to uschována v zavazadlovém prostoru vozidla zn. Peugeot 407, zaparkovaného v garáži, která je nedílnou součástí rodinného domu, 18) na sebe převedl a ukrýval v období od 2. 10. 2004 do 29. 9. 2005 sdruženou přístrojovou desku pocházející z vozidla zn. Seat Toledo, modré metalízy, které bylo odcizeno v době od 19.30 do 22.45 hod. dne 2. 10. 2004 v B., na ul. B. Ž., před domem, ke škodě majitele vozidla F. M., ačkoliv věděl, že byla získána trestným činem, 19) na sebe převedl a ukrýval v období od 21. 3. 2005 do 29. 9. 2005 sdruženou přístrojovou desku pocházející z vozidla zn. Škoda Octavia Combi, šedé metalízy, které bylo odcizeno v době od 09.15 hod. dne 21. 3. 2005 do 07.15 hod. dne 22. 3. 2005 v B., na ul. Č., před domem, ke škodě majitele vozidla spol. Č. L., a. s., P., nám. H., P., ačkoliv věděl, že byla získána trestným činem, 20) na sebe převedl a ukrýval v období od 28. 3. 2005 do 29. 9. 2005 plastový obal na CD s popisem „hp cd-rw 4x 10x 700MB s vloženým CD-RW a batoh černé barvy s nápisem GEMMA, pocházející z vozidla zn. Škoda Fabia, červené metalízy, které bylo odcizeno v době od 19.30 hod. dne 28. 3. 2005 do 01.45 hod. dne 29. 3. 2005 v B., na ul. K., před domem, ke škodě majitele vozidla H. Š. ve výši 360.000,- Kč, dále na věcech, které se nacházely ve vozidle v době jeho odcizení, byla M. P. způsobena škoda ve výši 18.160,- Kč a P. N. škoda ve výši 6.760,- Kč, ačkoliv věděl, že tyto věci byly získány trestným činem, 21) v období od 17. 6. 2005 do 29. 9. 2005 na sebe převedl a ukrýval sdruženou přístrojovou desku, která byla odcizena z vozidla zn. Škoda Fabia, modré barvy, v době od 17.00 hod. dne 17. 6. 2005 do 08.30 hod. dne 18. 6. 2005 v B., na ul. U., naproti domu, ke škodě společnosti T. F., a. s., se sídlem B., D., ačkoliv věděl, že byla získána trestným činem. 22) v období od 18. 6. 2005 do 29. 9. 2005 na sebe převedl a ukrýval sdruženou přístrojovou desku, která pochází z vozidla zn. Škoda Superb, šedé metal. barvy, které bylo odcizeno v době od 02.00 do 07.00 hod. dne 18. 6. 2005 v B., na ul. Ž., před domem, u hotelu P., ke škodě majitele vozidla společnosti C. L., a. s., P., J. nábřeží, ačkoliv věděl, že byla získána trestným činem, 23) v období od 24. 6. 2005 do 29. 9. 2005 na sebe převedl a ukrýval sdruženou přístrojovou desku, která pochází z vozidla zn. Škoda Fabia, modré barvy, ze kterého byla odcizena v době od 19.00 hod. dne 22. 6. 2005 do 06.45 hod. dne 24. 6. 2005 v B., na ul. K., ke škodě majitele vozidla A. B., ačkoliv věděl, že byla získána trestným činem. 24) v období od 9. 8. 2005 do 29. 9. 2005 na sebe převedl a ukrýval sdruženou přístrojovou desku, která pochází z vozidla zn. Škoda Octavia, tm. modré barvy, ze kterého byla odcizena v době od 23.30 hod. dne 8. 8. 2005 do 14.45 hod. dne 9. 8. 2005 v B., na ul. M. před domem, ke škodě majitele vozidla Ing. J. H., ačkoliv věděl, že byla získána trestným činem, 25) v období od 10. 8. 2005 do 29. 9. 2005 na sebe převedl a ukrýval sdruženou přístrojovou desku a řídící jednotku, které pochází z vozidla zn. Škoda Fabia, modré barvy, které bylo odcizeno v době od 22.00 hod. dne 10. 8. 2005 do 08.00 hod. 11. 8. 2005 v B., na ul. B., před domem, ke škodě společnosti Š., s. r. o., P., P., ačkoliv věděl, že tyto věci byly získány trestným činem, 26) v době od 22.00 hod. dne 18. 8. 2005 do 07.15 hod. dne 19. 8. 2005 v B., na ul. U., před domem, odcizil vozidlo zn. Škoda Fabia 1.9 TDi, šedé metal. barvy, provozovatele vozidla fy. S. G., s. r. o., B., ul. T., čímž majiteli vozidla fy. Š., s. r. o., P., P., způsobil škodu ve výši 371.904,- Kč, oznamovateli V. P. byla odcizením osobních věcí, uloženými ve vozidle v době jeho odcizení způsobena škoda ve výši 1.610,- Kč, vozidlo po jeho odcizení převezl P. B. do T., který po odstranění identifikačních znaků odcizeného vozidla opatřil toto vozidlo identifikačními znaky na vozidlo zn. Škoda Fabia RS, stříbrné barvy, a následně předal J. F., ačkoliv věděli, že vozidlo pochází z trestného činu, 27) v období od 15. 9. 2005 do 29. 9. 2005 na sebe převedl a ukrýval řídící jednotku zn. Bosch, která pochází z vozidla zn. VW Sharan 1.9 D, zelené metal. barvy, které bylo odcizeno v době od 20.00 hod. dne 14. 9. 2005 do 07.45 hod. dne 15. 9. 2005 ve Z., na ul. B., před domem, ke škodě majitele vozidla společnosti J. K., Z., P., ačkoliv věděl, že byla získána trestným činem, 28) v době od 18.00 do 19.45 hod. dne 18. 9. 2005 v B., na ul. K., u hřiště ZŠ, se vloupal do vozidla zn. Audi A6, černé barvy, ze kterého odcizil obě registrační značky, 25 ks CD, dětskou sedačku, hever, výstražný trojúhelník, reflexní vestu a dřevěnou baseballovou pálku a dále vylomil zámek pátých dveří a poškodil lak karoserie, uvedeným jednáním způsobil majiteli P. K. škodu odcizením věcí ve výši 10.005,- Kč a škodu poškozením vozidla ve výši 49.719,- Kč, 29) na sebe převedl a ukrýval v období od 15. 7. 2005 do 29. 9. 2005 autorádio se satelitní navigací v hodnotě 100.000,- Kč, pocházející z vozidla zn. VW Passat Variant, šedé barvy, ze kterého bylo odcizeno v 00.30 hod. dne 15. 7. 2005 na ul. b. Č., před domem, v B., ke škodě majitele vozidla P. L., ačkoliv věděl, že bylo získáno trestným činem, M. S. 30) užíval v období od 19. 3. 2005 do 22. 6. 2005 vozidlo zn. Seat Ibiza, stříbrné barvy, v hodnotě 316.700,- Kč, které bylo odcizeno v době od 15.00 hod. dne 8. 3. 2005 do 18.00 hod. dne 19. 3. 2005 v B., na ul. N., ke škodě majitele vozidla společnosti Š., s. r. o., P., P., ačkoliv věděl, že vozidlo bylo získáno trestným činem, T. Š. 31) v době od 21.55 hod. dne 13. 12. 2004 do 03.40 hod. dne 14. 12. 2004, odcizil blíže nezjištěným způsobem v B., na ul. O., u domu, zde zaparkované os. motorové vozidlo zn. Škoda Fabia combi, barvy modré, čímž způsobil škodu ve výši 227.267,- Kč majiteli vozidla, J. M., bytem V. M., ul. N., 32) v době od 23.00 hod. dne 26. 12. 2004 do 9.30 hod. dne 27. 12. 2004, odcizil blíže nezjištěným způsobem v B., na ul. P. N., před domem, os. motorové vozidlo zn. Škoda Fabia combi, bílé barvy, čímž způsobil majiteli vozidla spol. V., a. s., B., škodu ve výši 179.442,- Kč a uživatelce vozidla V. W. škodu ve výši 710,- Kč odcizením věcí uložených ve vozidle, 37) dne 29. 9. 2005 ukryl na autovrakovišti na ul. I. P. P. ve Z. vozidlo zn. Škoda Felicia, bílé barvy, v hodnotě 165.000,- Kč, které bylo odcizeno v době od 14.00 hod. dne 19. 9. 2005 do 08.00 hod. dne 20. 9. 2005 v B., na ul. O., před domem, ke škodě majitele vozidla P. S., ačkoliv věděl, že vozidlo bylo získáno trestným činem, 38) ukrýval v období od 28. 9. 2005 do 18. 10. 2005 v garáži v obci N. Š. vozidlo zn. Škoda Felicia, červené met. barvy, v hodnotě 150.000,- Kč, které bylo odcizeno v době od 20.30 do 23.05 hod. dne 28. 9. 2005 v B., na ul. R., před budovou, ke škodě majiteli vozidla M. S., ačkoliv věděl, že vozidlo bylo získáno trestným činem, přičemž výše uvedeného jednání (ad 1 až 5) se obviněný M. S. dopustil, ačkoliv byl pravomocným rozsudkem Krajského soudu v Českých Budějovicích – pobočka v Táboře ze dne 3. 2. 1999, pod sp. zn. 9 T 1/1998, odsouzen pro trestný čin krádeže podle §247 odst. 1 písm. b), e), odst. 4 tr. zák. k trestu odnětí svobody v trvání 6 roků, z jehož výkonu byl podmíněně propuštěn usnesením Okresního soudu ve Znojmě ze dne 1. 3. 2005, sp. zn. 3 PP 11/2005, se stanovením zkušební doby v trvání 4 roků. Za uvedené trestné činy byl obviněný J. R. odsouzen podle §247 odst. 3 tr. zák., za použití §35 odst. 1 tr. zák., k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání čtyř roků, pro jehož výkon byl podle §39a odst. 2 písm. c) tr. zák. zařazen do věznice s ostrahou. Obviněnému M. S. byl za výše uvedenou trestnou činnost uložen podle §247 odst. 3 tr. zák. za použití §42 odst. 1 tr. zák. a §35 odst. 1 tr. zák. úhrnný trest odnětí svobody v trvání 8 roků, pro jehož výkon byl podle §39a odst. 2 písm. d) tr. zák. zařazen do věznice se zvýšenou ostrahou. Obviněný T. Š. byl za jím spáchané a shora uvedené trestné činy odsouzen podle §247 odst. 3 tr. zák., za použití §35 odst. 1 tr. zák., k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání tři a půl roku. Podle §39a odst. 2 písm. c) tr. zák. byl pro výkon tohoto trestu zařazen do věznice s ostrahou. Podle §55 odst. 1 písm. a) tr. zák. byl tímto rozsudkem uložen trest propadnutí věci obviněným J. R. - mobilního telefonu zn. Motorola RZ V3, - 2 ks rozlamováků na vozidla Škoda a VW, - 5 ks rozlamováků, - 2 ks klíčů od vozidel Škoda a Audi - černé plastové krabičky s konektorem, - černé plastové krabičky s displejem a s konektorem COM - 2 ks kabelů s konektorem COM, - 2 ks kabelů s konektorem COM a konektorem do servisních zásuvek VW a Škoda, - 2 ks svítilen, - 2 ks kleští, - pilky, - řídící jednotky z vozidla VW s přilepeným tištěným spojem, 2 ks klíčů s logem VW a vložky spínací skříňky, T. Š. - plochého klíče č. 10 s jednou stranou otevřenou, druhá trhák, - upraveného šestihranu s plochou koncovkou tvaru autoklíče tzv. trhák, - krabičky černé barvy s koncovkou na propojení k počítači, - propojovacího kabelu bílé barvy s devítikolíkovou koncovkou, - mobilního telefonu Nokia, modročerné barvy s vestavěným fotoaparátem, M. S. - mobilního telefonu SONY Ericson K 750. Podle §228 odst. 1 tr. ř. byla obviněným též uložena povinnost zaplatil na náhradě škody, a to - obviněnému T. Š. poškozené RNDr. J. M. se sídlem N., V. M., částku 227.267,- Kč - obviněným J. R. a M. S. společně a nerozdílně poškozenému O. M., bytem S., P., částku 20.000,- Kč, poškozenému B. J. H., bytem S. r. N., A., W., částku 962.487,- Kč, poškozenému L. M., bytem V., Z., částku 14.425,- Kč, poškozenému M. H., bytem K., Z., částku 45.000,- Kč - obviněnému J. R. poškozené M. W., bytem Č. R., zdržuje se P., B., částku 13.550,- Kč, poškozenému K-K., spol s r. o., se sídlem H., B., částku 49.719,- Kč, poškozenému ČSOB p., a. s., se sídlem M. náměstí, P., částku 191.700,- Kč, - obviněným J. R., T. Š. a P. B. společně a nerozdílně poškozenému MUDr. M. B., E., B., částku ve výši 32.500,- Kč. Podle §229 odst. 1 tr. ř. byli poškození A. E., s. r. o., Ing. A. V., M. L., a. s., Š., s. r. o., C. L., a. s., J. K., M. S., Č. p., a. s., odkázáni se svými nároky na náhradu škody na řízení ve věcech občanskoprávních. Podle §229 odst. 2 tr. ř. byli poškození RNDr. J. M., B. J. H., L. M., M. W., K-K., spol s r. o., ČSOB p., a. s., a MUDr. M. B. odkázáni se zbytkem svých nároků na náhradu škody na řízení ve věcech občanskoprávních. Dále byl tímto rozsudkem obviněný T. Š. podle §226 písm. c) tr. ř. zproštěn obžaloby z trestného činu krádeže podle §247 odst. 1 písm. b), e), odst. 3 písm. b) tr. zák. částečně spáchaného formou spolupachatelství podle §9 odst. 2 tr. zák. a částečně ve stádiu pokusu dle §8 odst. 1 tr. zák., z trestného činu podílnictví podle §251 odst. 1 písm. a) tr. zák. a z trestného činu poškozování cizí věci podle §257 odst. 1 tr. zák. pro skutky spočívající v tom, že 1) kolem 23.55 hod. dne 31. 7. 2005 ve Z., na ul. A., před budovou SZeŠ, po poškození zámku levých předních dveří, vylomení spínací skříňky a vytržení palubní přístrojové desky, se pokusili odcizit vozidlo zn. Škoda Octavia combi, šedé metalízy, čímž majiteli vozidla L. M. způsobili odcizením přístrojové desky škodu 20.000,- Kč a poškozením části vozidla škodu ve výši 6.000,- Kč, 11) v období od 17. 4. 2005 do 29. 9. 2005, na základě předchozí dohody předali P. B. vozidlo zn. Škoda Fabia combi, šedé metalízy, v hodnotě 215.000,- Kč, které bylo odcizeno v době od 23.50 hod. dne 17. 4. 2005 do 07.30 hod. dne 18. 4. 2005 v B., na ul. Č. R., ke škodě majitele vozidla fy. D. L., a. s., B., Ú., P. B. z vozidla odstranil identifikační znaky a po změně identifikace vozidla toto předal J. F., který je zaregistroval na svojí osobu, uvedeného jednání se dopustili, ačkoliv věděli, že vozidlo bylo získáno trestným činem, 12) v období od 11. 5. 2005 do 29. 9. 2005, na základě předchozí dohody předali P. B. vozidlo zn. Škoda Fabia, černé barvy, v hodnotě 466.000,- Kč, které bylo odcizeno v době od 02.00 do 06.00 hod. dne 11. 5. 2005 v B., na ul. B., před domem, ke škodě majitele vozidla fy. D. L., s. r. o., B., Ú., P. B. na vozidle pozměnil identifikační znaky a vozidlo předal T. W., uvedeného jednání se dopustili, ačkoliv věděli, že vozidlo bylo získáno trestným činem, 15) v období od 1. 9. 2005 do 30. 9. 2005, na základě předchozí dohody předali P. B. vozidlo zn. Škoda Fabia, šedá světlá metal. (žlutá sahara), v hodnotě 335.728,- Kč, které bylo odcizeno v době od 17.30 hod. dne 31. 8. 2005 do 05.55 hod. dne 1. 9. 2005 v B., na ul. J. F., před domem, ke škodě majitele vozidla společnosti Š., s. r. o. P., P., na vozidle P. B. pozměnil identifikační znaky a po částečné demontáži a výměně některých dílů je po přihlášení prodal svému bratru R. B., uvedeného jednání se dopustili, ačkoliv věděli, že vozidlo bylo získáno trestným činem, 33) v době od 19.40 hod. dne 5. 6. 2005 do 07.45 hod. dne 6. 6. 2005 odcizil blíže nezjištěným způsobem v B., na ul. O., u domu, os. motorové vozidlo zn. Škoda Fabia combi, modré barvy, čímž majiteli vozidla společnosti B. L., s. r. o., P., B., způsobil škodu ve výši 250.000,- Kč a uživateli vozidla T. M. škodu ve výši 1.000,- Kč odcizením věcí uložených ve vozidle, 36) v období od 15. 5. 2005 do 29. 9. 2005 prodal B. N., sdruženou přístrojovou desku a části karoserie z vozidla zn. Škoda Octavia combi, šedé barvy, které bylo odcizeno v době od 21.00 hod. dne 15. 5. 2005 do 07.30 hod. dne 16. 5. 2005 na ul. S., u domu, v B., ke škodě majitele J. J., ačkoliv věděl, že byly získány trestným činem. Podle §226 písm. b) tr. ř. byl tento obviněný dále zproštěn obžaloby z trestného činu neoprávněného užívání cizí věci podle §249 odst. 1 tr. zák. a z trestného činu podílnictví podle §251 odst. 1 písm. a) tr. zák. pro skutek spočívající v tom, že 34) v blíže nezjištěné době, v období od 11. 2. 2005 do 30. 9. 2005 užíval osobní motorové vozidlo tovární značky Peugeot Boxer, bílé barvy, v hodnotě 187.132,- Kč, které v době od 05.00 hod. do 05.05 hod. dne 11. 02. 2005 v O., na ul. C., před domem, odcizil neznámý pachatel, vozidlo užíval, ačkoliv věděl, že pochází z trestné činnosti, 35) převzal od B. V., v blíže nezjištěnou dobu v průběhu roku 2004, k opravě havarované a částečně rozmontované osobní motorové vozidlo zn. VW Passat 1,9 TDI, barvy stříbrná metalíza, uvedené vozidlo následně zaměnil za vozidlo VW Passat TDI, barvy stříbrná metalíza, do kterého navařil díl a vrátil B. V. jako opravené, vozidlo VW Passat TDI, bylo v době od 17.00 hod. dne 11. 5. 2004 do 09.12 hod. dne 12. 5. 2004 odcizeno neznámým pachatelem v P., na ul. H., ke škodě majitele spol. Š., s. r. o., P., P., ve výši 711.000,- Kč, Obvinění J. R., P. B. a T. Š. byli podle §226 písm. c) tr. ř. zproštěni obžaloby z trestných činů krádeže podle §247 odst. 1, 3 písm. b) tr. zákona a trestného činu legalizace z výnosu trestné činnosti podle §250a odst. 1 tr. zákona, z trestného činu podílnictví podle §251 odst. 1 písm. a) tr. zákona, pro skutek spočívající v tom, že 14) v období od 26. 8. 2005 do 30. 9. 2005, na základě předchozí dohody předali P. B. vozidlo zn. Škoda Fabia, černé barvy, v hodnotě 453.000,- Kč, které bylo odcizeno v době od 22.00 hod. dne 25. 8. 2005 do 09.00 hod. dne 26. 8. 2005 v B., na ul. H., před domem, ke škodě majitele vozidla fy. C. L., a. s., J. n., P., na vozidle P. B. pozměnil identifikační znaky a po částečné demontáži a výměně některých dílů je převedl na T. W., uvedeného jednání se dopustili, ačkoliv věděli, že vozidlo bylo získáno trestným činem, Obvinění J. R. a P. B. byli podle §226 písm. c) tr. ř. zproštěni obžaloby z trestného činu krádeže podle §247 odst. 1 písm. b), odst. 3 písm. b) tr. zák. a z trestného činu krádeže dle §247 odst. 1, 3 písm. b) tr. zák. pro skutek spočívající v tom, že 16) v době od 22.00 hod. dne 22. 9. 2005 do 04.00 hod. dne 23. 9. 2005 na ul. M., u domu, v B., se vloupal do vozidla zn. Škoda Superb, stříbrné metalízy, ze kterého odcizil na základě předchozí objednávky P. B., přístrojovou desku, čímž majiteli vozidla společnosti O. C., s. r. o., T., B., způsobil škodu ve výši 13.000,- Kč. Krajský soud v Brně, který rozhodoval jako soud odvolací o odvoláních všech tří obviněných, podaných proti shora uvedenému rozsudku Městského soudu v Brně ze dne 30. 11. 2006, sp. zn. 6 T 7/2006, usnesením ze dne 11. 4. 2007, sp. zn. 5 To 89/2007, tato odvolání podle §256 tr. ř. jako nedůvodná zamítl. Proti uvedenému usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 11. 4. 2007, sp. zn. 5 To 89/2007, ve spojení s citovaným rozsudkem Městského soudu v Brně ze dne 30. 11. 2006, sp. zn. 6 T 7/2006, podali obviněný J. R. prostřednictvím svého obhájce JUDr. P. H., obviněný M. S. prostřednictvím svého obhájce Mgr. et Bc. P. S. a obviněný T. Š. prostřednictvím svého obhájce JUDr. I. A. dovolání. Obviněný J. R. ve svém dovolání uplatnil dovolací důvod uvedený v §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. V podrobnostech dále uvedl, že zpochybňuje závěry, k nimž dospěly obecné soudy, neboť tyto závěry byly hodnoceny jednostranně a neodpovídaly kriteriím uvedeným v ustanovení §2 odst. 5, 6 tr. ř. a následně ani ustanovení §207 a následující tr. ř., kdy nedošlo k postupu pro zjištění skutkového stavu věci, o němž nejsou důvodné pochybnosti, a to v rozsahu, který je nezbytný pro rozhodnutí soudu. Soudy obou stupňů postavily svoje rozhodnutí a jejich odůvodnění v zásadě na důkazech lokalizace mobilních telefonů a na rozhovorech jednotlivých aktérů, jakož i na neprocesním způsobu odebrání pachových stop. Nalézací soud dále na jedné straně konstatoval, že o hodnocení policejního orgánu a o listiny s tím související a týkající se obsahu telefonických hovorů se neopíral, na druhé straně však na policejní orgán v tomto směru odkazuje v odůvodnění. Tento rozpor pak z logiky věci zpochybňuje objektivnost takového soudního rozhodnutí. Takový závěr tak neodpovídá skutkovému stavu, neboť nalézací soud provedl v rámci hodnocení výše uvedených důkazů povrchní zjištění, kdy přisvědčil jednostranně okolnostem, které neodpovídají skutkovému stavu. Na jedné straně tak soud akceptoval v širokém rozsahu výslech svědků k předmětným opatřením zajištění porovnávacích vzorků pachových stop k obviněným a na straně druhé zamítl důkazy navrhované obhájcem obviněného M. S. jako nadbytečné. Nelze ani akceptovat závěr, že nalézací soud nemá důvod nevěřit příslušníkům policie, kriminalistickým technikům a kriminalistům nebo příslušníkům vězeňské služby ohledně zajištění osobních věcí obviněných, neboť svědek J. D. si s odstupem pouhého jednoho roku nepamatuje na příslušný úkon odběru srovnávacího vzorku k pachovým stopám, ačkoliv na tomto oddělení takové úkony nebyly prováděny, a dále si nepamatuje ani na zcela mimořádnou událost, kdy se obviněný M. S. sebepoškodil. Jeho výpovědi nelze tedy uvěřit. Odvolací soud pak zcela tuto vadu pominul. Dále obviněný J. R. namítl, že soudy obou stupňů se dostatečně důsledně nevypořádaly se samotným pořízením předmětných porovnávacích vzorků a to nejen v rovině neprocesní, kdy soudy v jistém slova smyslu prejudikují nezákonný postup ozbrojených složek, čímž má dovolatel na mysli jak Policii České republiky (dále jen „Policii ČR“), tak i Vězeňskou službu České republiky (dále jen „Vězeňskou službu ČR“). Soud povyšuje jejich postup na lege artis a na druhé straně uvádí, že mu nepřísluší hodnotit postup policie. Dovolatel následně s odkazem na stranu 24 odůvodnění rozsudku nalézacího soudu uvedl, že za klíčové porušení zákona považuje právě pořízení srovnávacích vzorků, neboť z důkazní situace a z výpovědi svědka M. vyplývá, že tento toliko přivedl dva kriminalisty, otevřel jim celu a on zůstal na chodbě a není mu vůbec známo, proč policisté vstupovali do cely. Svědek D. pak měl ohledně celé situace značný výpadek paměti a bez povšimnutí zůstala skutečnost, že při uchovávání pachových stop po delší období došlo za období od spáchání trestného činu, zajištění pachových stop a zajištění srovnávacích vzorků k časové prodlevě a tím i k řadě obměn a frekvenci osob v celách, odkud byly srovnávací vzorky odebrány. Takový důkaz pak obviněný považuje za nelegálně pořízený. V tomto stadiu nelze nahrazovat neprůkaznost pořízených vzorků sebelepším opřením se o písemné závěry či vyjádření zpracovatelů odborného vyjádření npor. J. Š. a ppor. M. S., neboť tito policisté pracovali toliko s dodanými vzorky. Jedná se tedy o nezákonně získaný důkaz. V další části svého dovolání obviněný uvedl, že soudu postačovalo k uznání viny pouze přibližné místo výskytu jeho mobilního telefonu, ačkoli na jedné straně soud konstatoval, že příslušná technika nedosahuje kvality absolutní, aby mohl být lokalizován pohyb přesně, řádově může jít o výskyt mobilního telefonu i o řadu ulic mimo inkriminované místo trestného činu, na straně druhé však soud konstatuje opak tohoto závěru, kdy obviněný měl být na základě mobilního telefonu přesně lokalizován spolu se spoluobviněným S. k vozidlu BMW M3. Důkazy tak nebyly posuzovány a hodnoceny samostatně a v jejich vzájemných souvislostech a nalézací soud tak podle něj nemohl dospět k závěru, že z prohlídky nebytových prostor garáže na ulici P. v B. – L., kde byla nalezena karta Makro, řidičský průkaz poškozeného H., ze zasílání sms a ze setkání ve Z. lze dovodit podíl dovolatele na odcizení vozidla AUDI A6. Ničím podložený není ani výběr z kreditní karty. K výběru z kreditní karty v bankomatu za situace, kdy dovolatel neznal její PIN, tento uvedl, že soudy zaujaly stanovisko, že jestliže se kdokoli dostane k cizí bankovní kartě a tuto použije v bankomatu pro výběr, pak se mu takový výběr automaticky podaří, přičemž takový závěr soudu je nesprávný. Obviněný číslo PIN neznal a neuměl ho ani dešifrovat. Ke skutku číslo 6 dovolatel namítl, že neexistuje žádný srovnávací vzorek, jenž by ztotožnil komunikaci mezi telefonujícími v provedeném odposlechu se žargonem zlodějů motorových vozidel, který byl dešifrován. Závěr soudu tak nemá oporu v realitě. V této části pak svou námitku současně obviněný podřadil pod skutky vztahující se k odcizení vozidla BMW X5 3.0 pod bodem 4 a vozidla BMW M3 pod bodem 5, kde nalézací soud postavil najisto, že v žargonu „zlodějů motorových vozidel“ je ustálen jistý druh výrazu, který byl dešifrován, nicméně dovolatel namítá, že tento druh výrazu se v zástupných termínech realizuje u drogové činnosti. Řada telefonátů pak nebyla hodnověrně ztotožněna s osobou dovolatele a s jeho hlasem, když zde chybí důkazy. Za takového důkazního stavu, kdy si soudy vyložily situaci po svém, ačkoli v jiné části svých rozhodnutí obviněného zprostili obžaloby či překvalifikovaly jeho jednání v jeho prospěch, obviněný dovodil, že existují vážné pochybnosti o jeho vině a není proto možné konstruovat skutkový děj, který by bylo možné použít pro příslušnou právní kvalifikaci. Jestliže v bodě 7 není pachová stopa, o kterou se nalézací soud opakovaně opírá, neexistuje záznam telefonického rozhovoru, který by objasňoval činnost obviněného ve vztahu k vozidlu Škoda Fabia LS, pak nelze s typovým odkazem na předchozí skutky a k nim činěné závěry bez důsledné aplikace ustanovení §2 odst. 5 tr. ř. dovodit obviněného trestní odpovědnost za předmětné skutky. Dále dovolatel poukazuje na to, že zcela mimo objektivní stav je závěr soudu, že s obviněným Š. užíval vozidlo Volkswagen Passat, které bylo odcizeno v R. K tomu obviněný uvedl, že on sám vlastnil stejné vozidlo a při pouhém příměru, že by páchal trestnou činnost s vozidlem VW Passat, je nelogické, aby obviněný riskoval s odcizeným vozidlem, když by k takové činnosti mohl použít vozidlo své, když navíc by byl postižen za použití cizích registračních značek. Poté dovolatel namítl, že napadá i výrok o vině pod body 11, 12, 13 a 15, kde soud postavil proti sobě výpověď spoluobžalovaného B. a výpověď dovolatele J. R., a dovolateli neuvěřil, že Ing. H. předmětné vozidlo zajišťoval a dovolatel byl v roli jeho převážení. Skutečnost, že svědek Ing. H. náhle zemřel, jde mimo osobu dovolatele a pokud nebyla vyvrácena obhajoba obviněného, že na těchto motorových vozidlech se účastnil právě Ing. H., pak nemůže postačovat pouze odkaz, že tato osoba je soudu známa a jde o účelovou obhajobu dovolatele. Z výše uvedených důvodů obviněný J. R. v závěru svého dovolání navrhl, aby Nejvyšší soud České republiky napadený rozsudek Městského soudu v Brně ze dne 30. 11. 2006, sp. zn. 6 T 7/2006, podle §265k odst. 1 tr. ř. zrušil a taktéž aby zrušil rozhodnutí na zrušené rozhodnutí obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo jeho zrušením, pozbyla podkladu, a dále aby podle §265l odst. 1 tr. ř. přikázal soudu, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl. Obviněný T. Š. ve svém dovolání uvedl, že v jeho případě je dán důvod dovolání uvedený v ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. V podrobnostech dále ve svém mimořádném opravném prostředku namítl, že odvolací soud zamítl jeho odvolání, aniž se vypořádal s námitkou, že závěry soudu jsou hodnoceny jednostranně a neodpovídají kriteriím uvedeným v ustanovení §2 odst. 5 tr. ř. Dále nedošlo k důslednému postupu pro zjištění skutkového stavu věci, o němž by nebyly důvodné pochybnosti, v rozsahu, který je nezbytný pro rozhodnutí soudu. Dovolatel také namítl, že žádným důkazem mu doposud nebyla vina prokázána řádně a beze zbytku, neboť nalézacímu soudu postačovalo k uznání viny pouze přibližné místo výskytu mobilního telefonu, což však bylo v rozporu s premisou, že pokud není dán přímý důkaz, musí být dostatek nepřímých důkazů, které by vytvořily ucelený řetězec. Ohledně manipulace s platební kartou odvolatel namítl, že není možné ani technicky, aby jednoznačným způsobem byla určena osoba, která s platební kartou manipuluje, ani o tom neexistují v případě dovolatele nepřímé důkazy. Navíc je v jeho případě zcela zřejmé, že jemu za vinu kladené trestné činy jsou postaveny na výsledcích pachové identifikace, u které byl odběr srovnávacích vzorků proveden způsobem protizákonným a naprosto neprokazatelným, tudíž neměly být použity v neprospěch dovolatele. Odvolací soud v tomto směru nerespektoval zásadu in dubio pro reo. Dovolatel v této souvislosti poukázal na nález Ústavního soudu sp. zn. II. ÚS 291/2000, který hovoří o tom, že nelze v trestním řízení použít důkaz získaný nezákonným donucením, přičemž dovolatel se domnívá, že se tak v jeho případě stalo. S ohledem na tyto uvedené námitky obviněný T. Š. navrhl, aby Nejvyšší soud České republiky napadené usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 13. 7. 2007, sp. zn. 5 To 89/2007, zrušil a podle §265l odst. 1 tr. ř. přikázal Krajskému soudu v Brně, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl. Obviněný M. S. ve svém dovolání uplatnil dovolací důvody uvedené v ustanovení §265b odst. 1 písm. g) a h) tr. ř. Konkrétně poukázal na to, že v průběhu jeho trestního stíhání nebyl od počátku zájem na zjištění tzv. objektivní pravdy, tedy skutkového stavu nade vší pochybnosti. V návaznosti na toto své tvrzení poukázal na průběh dosavadního trestního řízení, zdůraznil, jaké důkazy navrhoval prostřednictvím svého obhájce a že tyto důkazy nebyly v přípravném řízení ani v řízení před soudem provedeny, nebylo vyhověno jeho žádosti o přezkum postupu policejního orgánu podle §157a odst. 1 tr. ř. Také se žádný z doposud rozhodujících soudů v této trestní věci nevyjádřil jednak k nezákonnosti získání stěžejních důkazů – pachových stop, a jednak ani k nezákonnosti povolení odposlechů telekomunikačního provozu – příkazem ze dne 20. 4. 2005, sp. zn. V 241/2005. K pachovým stopám dovolatel konkrétně uvedl, že podle platné judikatury a soudní praxe nemůže pachová stopa jako jediný nepřímý důkaz postačovat k prokázání viny nade vší pochybnosti, jak se stalo u jednání pod body 1, 2, 3 a 30 výroku rozsudku nalézacího soudu. Dále dovolatel namítá, že při získávání srovnávacího vzorku byl postup orgánů činných v trestním řízení přinejmenším nestandardní a nezákonný a takto získaný důkaz neměl být použitelný. Obviněný zdůraznil, že nikdy nebyl k vydání srovnávacího vzorku pachové stopy vyzván, nikdy mu nebylo umožněno, aby byl odběru přítomen jeho obhájce, přičemž tento obhájce také nebyl o tomto procesním úkonu vyrozuměn a nemohl tak dohlédnout na jeho procesní bezvadnost a zákonnost. Vzorek byl také odebrán proti vůli dovolatele, když navíc byl podhlavník s pachovými stopami obviněného odebrán holou rukou policistů a není tak možné vyloučit manipulaci se srovnávacími vzorky. Po takovém násilném postupu se obviněný pokusil o sebevraždu z toho důvodu, že kdykoliv mohl být policií požádán o vydání srovnávacího vzorku a ač by tak dobrovolně učinil, nikdy k tomu nebyl vyzván. Na takovém postupu policie pak neměly být založeny závěry o vině dovolatele. Ohledně nezákonného postupu Policie ČR nabízel obviněný M. S. soudu důkazy a žádal o jejich provedení, avšak nebylo mu vyhověno. K příkazu k odposlechu a záznamu telekomunikačního provozu dovolatel uvedl, že mu nikdy nebylo umožněno nahlédnout do spisu Policie ČR, MŘ SKPV OOK Brno, sp. zn. V 26/2005-MRBM/OOK-TS, na základě kterého byl tento příkaz k odposlechu realizován. Dále také dovolatel namítl, že v žádosti o tento příkaz a v jeho odůvodnění je tvrzeno, že se měl se skupinou osob podílet dne 22. 2. 2005 v určitý čas v B., na ul. S., krádeže motorového vozidla, avšak v této době byl již několikátý rok ve výkonu trestu odnětí svobody, bez vycházek či možnosti opuštění prostor věznice i bez možnosti telefonování, a proto se na uvedeném trestném činu podílet nemohl. Nemohl ani používat v předmětné době v příkaze zmíněné telefonní číslo, neboť toto zakoupil po svém propuštění přímo od provozovatele mobilních sítí až několik měsíců po uvedeném údajném trestném činu. Dále dovolatel také poukázal na nesprávné vyhodnocení záznamů kamerového systému ohledně vykonstruovaného průjezdu vozidla obcí P. a neustanovení známé osoby „V.“. V závěru svého mimořádného opravného prostředku obviněný M. S. doplnil, že podle ustálené judikatury nemůže být uznán vinným pouze na základě důkazu pachovou stopou jako důkazu jediného, jako se stalo v případech pod body 1, 2, 3 a 30. Proto žádá dovolací soud o přezkoumání uvedeného postupu nalézacího soudu. Ohledně bodů 4 a 5 uvedl, že byť se v tomto případě k pachovým stopám přidal ještě jeden další důkaz, musí poukázat na svou obhajobu v průběhu celého předchozího trestního řízení a zejména při hlavním líčení, z níž vyplývá nelogičnost jednotlivých důkazů či jejich případné vzájemné rozpory, používání stejných odposlechů v této i v jiných věcech k prokázání viny u jiných trestných činů, atd. Jako poslední námitku dovolatel uvedl, že v jeho případě nebylo namístě uložení trestu jako zvlášť nebezpečnému recidivistovi, protože vzhledem k posledním odsouzením a výkonu trestu odnětí svobody neodpovídá tato právní kvalifikace, ani uložený trest ustanovením trestního zákona a běžné soudní praxi. S odkazem na výše uvedené námitky proto obviněný M. S. navrhl, aby Nejvyšší soud České republiky na základě podaného dovolání podle ustanovení §265b odst. 1 písm. g) nebo h) tr. ř. zrušil podle §265k tr. ř. napadené rozhodnutí a aby poté podle §265m tr. ř. sám rozhodl ve věci tak, že se obžaloby zprošťuje, nebo aby eventuálně přikázal věc podle §265l tr. ř. příslušnému soudu, který napadené rozhodnutí vydal, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl. Státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství, kterému bylo ve smyslu §265h odst. 2 tr. ř. doručeno dovolání všech tří obviněných, se vyjádřil v tom smy slu, že kromě obviněného M. S. namítají zbývající dovolatelé porušení ustanovení §2 odst. 5 tr. ř. a neztotožňují se tedy se skutkovými závěry soudů obou stupňů. Nicméně v případě těchto odvolatelů byl skutkový stav spolehlivě zjištěn a byl i přiléhavým způsobem právně kvalifikován. Skutková zjištění našla odraz ve skutkové větě odsuzujícího rozsudku a soud je učinil na základě výsledků domovních prohlídek a prohlídek jiných prostor, lokalizace telefonních čísel obviněných buňkou operátora poblíž míst činů, výsledků odposlechu telekomunikačního provozu, důkazům získaných metodou pachové identifikace a zčásti také na základě výpovědi obviněného P. B. V tomto směru státní zástupce odkazuje na podrobně rozvedené hodnotící úvahy soudu, jak jsou obsaženy v odůvodněních napadených rozhodnutí. Z těchto důvodů napadená rozhodnutí netrpí žádnou vadou předpokládanou v ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., kterou by bylo potřeba odstranit cestou dovolání. Zčásti jiné je to podle státního zástupce Nejvyššího státního zastupitelství jen v případě obviněného M. S., který s odkazem na dovolací důvody uvedené v ustanovení §265b odst. 1 písm. g) a h) tr. ř. namítá, že v jeho případě nebyly splněny zákonné podmínky pro právní kvalifikaci jeho jednání jako spáchaného zvlášť nebezpečným recidivistou ve smyslu §41 odst. 1 tr. zák. K tomu státní zástupce dále rozvedl, že v posuzovaném případě vyplývá splnění podmínek zvlášť nebezpečné recidivy ve výše uvedeném smyslu ze zjištění popsaného v rozsudku nalézacího soudu, podle něhož obviněný spáchal skutek kvalifikovaný jako trestný čin krádeže podle §247 odst. 1 písm. b), e), odst. 3 tr. zák., tedy zvlášť závažný úmyslný trestný čin, ačkoli byl pravomocným rozsudkem Krajského soudu v Českých Budějovicích – pobočka v Táboře ze dne 3. 2. 1999, sp. zn. 9 T 1/1998, odsouzen pro trestný čin krádeže podle §247 odst. 1 písm. b), e), odst. 4 tr. zák. k trestu odnětí svobody v trvání 6 let, z jehož výkonu byl podmíněně propuštěn usnesením Okresního soudu ve Znojmě ze dne 1. 3. 2005, sp. zn. 3 PP 11/2005, se stanovením zkušební doby v trvání 4 roků. V případě trestného činu spáchaného obviněným v minulosti činí horní hranice trestní sazby 12 let a v případě téhož trestného činu, za nějž byl odsouzen v této trestní věci, činí tato hranice 8 let a proto nemůže být pochyb, že se v daném případě o zvlášť závažné úmyslné trestné činy ve smyslu §41 odst. 2 tr. zák. jedná. Dále státní zástupce poukázal na skutečnost, že ohledně délky doby uplynuvší od spáchání předchozího zvlášť závažného trestného činu je třeba zdůraznit, že obviněný M. S. byl podmíněně propuštěn z výkonu trestu odnětí svobody dne 1. 3. 2005 a nyní posuzované trestné činnosti se začal dopouštět již v průběhu téhož roku 2005, tedy bezprostředně po podmíněném propuštění. Vedle toho státní zástupce také uvedl, že nelze ponechat stranou ani hodnocení osoby obviněného a dosavadní způsob jeho života, kdy v minulosti byl obviněný M. S. opakovaně trestán převážně za majetkovou trestnou činnost. Tato skutečnost velmi výrazně charakterizuje jeho dosavadní způsob života a jeho osobu a dokládá jeho sklony k opakovanému porušování společenských norem. Toto vše přispívá k závěru o podstatně zvýšeném stupni společenské nebezpečnosti nyní posuzovaného trestného činu a nelze nechat bez povšimnutí ani skutečnost, že se v průběhu doby závažnost trestné činnosti obviněného podstatně zvyšovala a vyústila až ve spáchání zvlášť závažných úmyslných trestných činů. S ohledem na výše uvedené je státní zástupce toho názoru, že v případě obviněného M. S. byly naplněny jak formální, tak i materiální podmínky zvlášť nebezpečné recidivy ve smyslu §41 odst. 1 tr. zák. a soudům nelze ani v tomto případě nic vytknout. Z těchto důvodů státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství navrhl, aby Nejvyšší soud České republiky dovolání všech tří obviněných odmítl podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř., a současně navrhl, aby tak učinil podle §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. v neveřejném zasedání, přičemž současně vyjádřil souhlas s rozhodnutím v neveřejném zasedání i pro případ, že by Nejvyšší soud dospěl k závěru, že je na místě rozhodnout jiným než zde navrhovaným způsobem. Nejvyšší soud České republiky (dále jen „Nejvyšší soud“) jako soud dovolací nejprve zkoumal, zda nejsou dány důvody pro odmítnutí dovolání ve smyslu §265i odst. 1 tr. ř., a shledal, že v posuzované věci jsou dovolání přípustná, byla podána v zákonné lhůtě, oprávněnou osobou a na místě, kde lze takové podání učinit. Podle §265b odst. 1 tr. ř. lze dovolání podat, jen je-li tu některý důvodů uvedených v písm. a) až l) tohoto ustanovení, pokud není dán důvod dovolání podle §265h odst. 2 tr. ř. (uložení trestu odnětí svobody na doživotí), přičemž podle §265f odst. 1 tr. ř. je třeba v dovolání mimo jiné vymezit i důvod dovolání s odkazem na §265b odst. 1 písm. a) až l), příp. odst. 2 tr. ř. Jak zjistil Nejvyšší soud z obsahu shora citovaného dovolání, obvinění J. R., M. S. i T. Š. této povinnosti v podaných dovoláních formálně dostáli, neboť v nich shodně uvedli důvod dovolání uvedený v §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. a obviněný M. S. i dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. h) tr. ř. Z dikce ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. plyne, že ve vztahu ke zjištěnému skutku je možné dovoláním vytýkat výlučně vady hmotně právní. V mezích tohoto dovolacího důvodu lze namítat, že skutek, jak byl zjištěn soudem, byl nesprávně právně kvalifikován jako trestný čin, ačkoliv o trestný čin nejde nebo jde o jiný trestný čin, než kterým byl obviněný uznán vinným. Vedle těchto vad, které se týkají právního posouzení skutku, lze vytýkat též „jiné nesprávné hmotně právní posouzení“. Rozumí se jím zhodnocení otázky, která nespočívá přímo v právní kvalifikaci skutku, ale v právním posouzení jiné skutkové okolnosti mající význam z hlediska hmotného práva. Na podkladě tohoto dovolacího důvodu nelze proto přezkoumávat a hodnotit samotnou správnost a úplnost skutkových zjištění, na nichž je napadené rozhodnutí založeno, ani prověřovat úplnost provedeného dokazování a správnost hodnocení důkazů ve smyslu ustanovení §2 odst. 5, 6 tr. ř., což ovšem ve svém dovolání požadují v zásadě výlučně obvinění J. R. i T. Š. a zčásti též obviněný M. S., když napadli rozhodnutí soudu odvolacího jen nebo také z toho důvodu, že soudy neakceptovaly jejich obhajobu a nehodnotily důkazy v souladu s názorem těchto obviněných. Námitky totožného obsahu navíc vznášeli oba obvinění již v rámci odvolání. Přesvědčivě lze uvedený závěr dovodit právě s ohledem na jednotlivé důvody dovolání vymezené v §265b odst. 1 tr. ř., zejména důvod vymezený v §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., kde se uvádí, že napadené rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Z toho plyne, že Nejvyšší soud je zásadně povinen vycházet ze skutkového zjištění soudu prvního stupně, příp. doplněného nebo pozměněného odvolacím soudem, a v návaznosti na tento skutkový stav zvažuje hmotně právní posouzení, přičemž skutkové zjištění soudu prvního stupně, resp. odvolacího soudu, nemůže změnit, a to jak na základě případného doplňování dokazování, tak i v závislosti na jiném hodnocení v předcházejícím řízení provedených důkazů. Tento závěr vyplývá také z toho, že Nejvyšší soud v řízení o dovolání jako specifickém mimořádném opravném prostředku, který je zákonem určen k nápravě procesních a právních vad rozhodnutí vymezených v §265a tr. ř., není a ani nemůže být další (třetí) instancí přezkoumávající skutkový stav věci v celé šíři, neboť v takovém případě by se dostával do role soudu prvního stupně, který je z hlediska uspořádání zejména hlavního líčení soudem zákonem určeným a také nejlépe způsobilým ke zjištění skutkového stavu věci ve smyslu §2 odst. 5 tr. ř., popř. do pozice soudu projednávajícího řádný opravný prostředek, který může skutkový stav korigovat prostředky k tomu určenými zákonem (srov. §147 až §150 a §254 až §263 tr. ř. a přiměřeně i rozhodnutí Ústavního soudu např. ve věcech pod sp. zn. I. ÚS 412/02, III. ÚS 732/02, III. ÚS 282/03, II. ÚS 651/02). V té souvislosti Nejvyšší soud zdůrazňuje, že je právem i povinností nalézacího soudu hodnotit důkazy v souladu s ustanovením §2 odst. 6 tr. ř., následně tento postup ve smyslu §254 tr. ř. přezkoumává odvolací soud, přičemž zásah Nejvyššího soudu jako dovolacího soudu do takového hodnocení přichází v úvahu jen v případě, že by skutková zjištění byla v extrémním nesouladu s právními závěry učiněnými v napadeném rozhodnutí (viz např. nález Ústavního soudu pod sp. zn. III. ÚS 84/94, Sbírka nálezů a usnesení ÚS, sv. 3, č. 34). Takový závěr však nelze učinit s ohledem na obsah obou citovaných rozsudků a jejich návaznost na provedené dokazování, které je zachyceno v Nejvyšším soudem přezkoumaném spisovém materiálu. Jen pro úplnost a z hlediska možného extrémního nesouladu skutkových zjištění s právními závěry učiněnými v napadeném rozhodnutí považuje za nutné se Nejvyšší soud ve stručnosti vyjádřit k některým zásadním skutkovým námitkám. Všichni tři obvinění shodně namítli, že se neztotožňují se závěrem soudů obou stupňů, že jejich vina je potvrzována důkazem získaným metodou pachové identifikace, neboť tento důkaz byl opatřen nezákonným způsobem, poněvadž odběr srovnávací stopy byl proveden za jejich nepřítomnosti a proti jejich vůli. Obviněný M. S. navíc uvedl, že odběr srovnávací pachové stopy byl proveden v nepřítomnosti jeho obhájce, ač ten žádal o vyrozumívání o všech úkonech. Nejvyšší soud k tomu ve stručnosti uvádí, že dané problematiky se týká již několik rozhodnutí Ústavního soudu a lze v tomto směru poukázat ohledně zákonnosti prováděného úkonu zejména na stěžejní rozhodnutí tohoto soudu pod sp. zn. II. ÚS 2168/07, ze kterého plyne, že za nezbytnou je třeba považovat jednoznačnou dokumentaci o dílčích komponentech tohoto důkazu, neboť jinak soud nemá ve smyslu zásady quod non est in actis, non est in mundus, dostatečný podklad k vyslovení závěru o použitelnosti důkazu získaného pachovou zkouškou. Na rozdíl od tohoto rozhodnutí Ústavního soudu však v nyní posuzované trestní věci obviněných J. R., T. Š. a M. S. byla situace poněkud odlišná. Ze spisové dokumentace totiž vyplynulo, že dokumentace o odběru kontrolního vzorku pachových stop u všech třech obviněných byla řádně provedena a záznamy o odběru otisků pachových stop jsou založeny na č. l. 402 až 405a ke všem odebraným stopám obviněných. V tomto směru tedy nedošlo k žádnému pochybení. Postup orgánů činných v přípravném řízení i následně v řízení před soudem byl také v souladu s dalším významným rozhodnutím Ústavního soudu pod sp. zn. IV. ÚS 10/02, z nějž vyplynul závěr, že postup orgánů činných v trestním řízení, jenž je ovládán induktivní metodou, musí být, má-li vykazovat soulad s principy řádného procesu, ovládán procesní čistotou provedeného řízení, a to podle přesvědčení Ústavního soudu i co do jeho přezkoumatelnosti ve vztahu k jednotlivým dílčím komponentům (fázím) procesu dokazování, z nichž se tento skládá. V tomto případě Ústavní soud rozhodoval za situace, kdy rozhodující obecné soudy při hodnocení (zákonnosti) důkazu pachovou zkouškou ve vztahu k fázi zajištění (opatření) důkazního materiálu přehlédly, resp. vůbec se nezabývaly tím, jakým způsobem došlo k odběru pachové stopy stěžovatele, která byla posléze zaslána spolu s věcmi zajištěnými na místě činu k odbornému vyjádření ve věci porovnání pachových stop a k jeho procesně doložitelnému zaznamenání. Přitom dochází-li k odběru (otisku) pachové stopy, je nutno o něm, jako o každém jiném vyšetřovacím úkonu sepsat protokol se všemi jeho obsahovanými náležitostmi (§55 tr. ř.). Při posuzování zákonnosti tohoto důkazu (rozuměj důkazu pachovou zkouškou) však obecné soudy v případě, který posuzoval Ústavní soud v citovaném rozhodnutí, shodně vyšly toliko z protokolů o ohledání místa činu a poté z citovaného odborného vyjádření, jakož i následného výslechu jeho zpracovatele v hlavním líčení. Zcela však opomenuly zabývat se tím kdy, za jakých okolností, kým a jakým způsobem došlo k odebrání a zajištění pachové stopy stěžovatele. Při absenci takového protokolu tak neučinily např. ani vzneseným dotazem k orgánům policie. K tomu Ústavní soud pak zdůraznil, že z pohledu řečených kritérií nebyla posouzena zákonnost provedení předmětného důkazu, a tudíž zde chybí esenciální předpoklad pro jeho další hodnocení z hlediska závažnosti a pravdivosti (věrohodnosti). V nyní rozhodované věci však situace byla opět jiná, neboť soudy věnovaly dostatečnou pozornost skutečnosti namítané všemi třemi dovolateli a týkající se údajného nezákonného postupu při odběru kontrolních vzorků. Soudy k těmto námitkám vyslechly v hlavním líčení osoby, které tento úkon prováděly, konkrétně příslušníka Vězeňské stráže R. L. (č. l. 3111 spisu), který uvedl, že na tento konkrétní odběr pachových stop si nevzpomíná s ohledem na časový odstup, avšak také se nevyjádřil, že by v nynější věci použitý postup policistů odebírajících pachové stopy byl neobvyklý, pouze podotkl, že pokud vstoupili policisté do cely obviněného M. S. na bezpečnostním oddělení, pak u otevírání této cely musel být on a ještě jeden příslušník vězeňské stráže. O neobvyklosti postupu, kdy pachovou stopu odebírali policisté a ne sami příslušníci vězeňské stráže však tento svědek nic nezmiňoval, naopak uvedl, že takových úkonů tam probíhá víc a v jeho kompetenci odebírání pachových stop není, navíc na tomto oddělení normálně ani neslouží. Dále na č. l. 3134 je založena část protokolu o hlavním líčení, kde soud vyslechl dalšího svědka pprap. S. Š., příslušníka Policie ČR, který přímo prováděl spolu s další osobou odběr pachových stop z podhlavníků obviněných J. R. a M. S. i z modrého trička obviněného T. Š. Tento svědek uvedl, že mu pracovníci vězeňské stráže přinášeli věci jednotlivě, v rukavicích on dával věci do sáčku, aby nedošlo ke kontaminaci pachové stopy. Také uvedl, že ačkoli bylo lepší sejmout otisk pachové stopy přímo z osoby než z jejích věcí, bylo mu sděleno, že obvinění odmítli dát pachové stopy dobrovolně. Také uvedl, že nebyl u toho, že by pachová stopa byla odebírána násilím, což se nedělá. Pokud předmětná osoba odmítne vydat pachovou stopu osobně, přistupuje se totiž ke skrytému odběru, a tedy se pachová stopa odebírá tak, aby o tom dotyčná osoba nevěděla. K věci byl dále v tomto hlavním líčení vyslechnut také svědek J. D., další pracovník Vězeňské stráže Vazební věznice B., který ve své svědecké výpovědi na č. l. 3136 ve spise uvedl, že vedoucí oddělení v předmětný den přivedl k cele dva lidi v civilu a svědek jim měl otevřít celu. Co se však dělo dál, si svědek nevzpomíná, neboť se toho neúčastnil, cely otevírá několikrát za den, nicméně s tím, že se odebírá takto pachová stopa, se setkal již v minulosti několikrát. V neposlední řadě byl vyslechnut také kpt. J. M., který ve výpovědi na č. l. 3138 spisu uvedl, že otevíral celu, když přišel vedoucí oddělení a přivedl sebou dva kriminalisty. Byl u toho s nimi také vedoucí oddělení a strážný. Dále také uvedl, že na oddělení, o které v dané věci šlo, mohou lidé v civilu, a to za přítomnosti velitele směny, vedoucího oddělení nebo ředitele. Jak tedy vyplynulo z výše uvedeného shrnutí, postup jak vězeňské stráže, tak i polic istů provádějících sejmutí kontrolního vzorku pachových stop, nebyl rozhodně prováděn násilím, jak uváděli obvinění ve svých dovoláních, byl sice proveden v jejich nepřítomnosti (skrytě) z věcí, které nepochybně užívali, což však není v rozporu s požadavky trestního řádu (srov. §114 TrŘ), přičemž byly zachovány postupy běžné jak ve věznici, tak i při odběru pachových stop, kdy osoby dostávající se do styku s věcmi, ze kterých byly pachové stopy odebírány, používaly rukavice a věci byly uloženy v sáčcích, aby nedošlo k jejich kontaminaci, a byly vyhotoveny záznamy tyto úkony dokumentující, které právě s ohledem na to, že nebyly vyhotoveny protokoly, jak požaduje shora uvedené judikatura Ústavního soudu, byly následně, a to i k námitkám obviněných doplněny v hlavním líčení výslechy osob přímo se účastnících či jen asistujících u předmětných úkonů, které ve spojení s uvedenými záznamy dávají dostatečný obraz o způsobu odběru srovnávacích pachových stop u uvedených obviněných. Jen z toho, že si někteří ze slyšených svědků z řad Vězeňské služby ČR na podrobnosti jejich odběru nepamatovali, nelze dovodit obviněnými tvrzené zásadní zpochybnění následného ztotožnění rozhodných pachových stop s obviněnými. V nyní posuzované věci se tedy soudy prvního a druhé stupně řádně zabývaly nejen tím, zda jsou tyto důkazy procesně použitelné, ale také tím, za jakých okolností byly získány a jak s nimi bylo nakládáno právě z hlediska jejich použitelnosti. Situace všech třech dovolatelů tak byla jiná, než v obou citovaných rozhodnutích Ústavního soudu, postup při získávání kontrolních vzorků pachových stop byl v naprostém souladu se všemi základními zásadami ústavnosti tak, jak je uvedl Ústavní soud v citovaných rozhodnutích, a Nejvyšší soud k tomu již nemá co dodat. K námitce obviněného M. S., že odběr srovnávací pachové stopy byl proveden v nepřítomnosti jeho obhájce, ač ten žádal o vyrozumívání o všech úkonech, je třeba uvést, že obhájce Mgr. P. S. sice požádal přípisem datovaným dne 14. 10. 2005, ale na poštu podaným až dne 17. 10. 2005, o vyrozumívání o veškerých úkonech, přičemž tento přípis byl Policii ČR doručen dne 18. 10. 2005 (č. l. 107 a 108 spisu), avšak inkriminovaný odběr srovnávací pachové stopy byl proveden již 14. 10. 2005 (č. l. 405 a 405a spisu), a proto o něm nebyl uvedený obhájce obviněného M. S. vyrozuměn (přitom obhájce mohl uvedenou žádost učinit dříve, když již dne 5. 10. 2005 obviněného zastupoval, byť prostřednictvím substituta, při jeho vzetí do vazby (viz č. l. 50 spisu). S ohledem na tyto skutečnosti tak je nutno konstatovat, že právo obviněného M. S. na obhajobu nebylo v tomto směru porušeno a postup orgánů činných v trestním řízení byl v souladu se zákonem. Pokud dále obvinění namítli, že soudu postačovalo k uznání viny pouze přibližné místo výskytu jeho mobilního telefonu, ačkoli na jedné straně soud konstatoval, že příslušná technika nedosahuje kvality absolutní, aby mohl být lokalizován pohyb přesně, řádově může jít o výskyt mobilního telefonu i o řadu ulic mimo inkriminované místo trestného činu, na straně druhé však soud konstatuje opak tohoto závěru, kdy obviněný měl být na základě mobilního telefonu přesně lokalizován spolu se spoluobviněným S. k vozidlu BMW M3, pak Nejvyšší soud v této souvislosti jen upřesňuje, že zejména obviněný J. R. citované pasáže z rozhodnutí soudu naprosto vytrhl z kontextu, čímž zcela změnil jejich smysl. Ve skutečnosti nalézací soud na straně 34 odůvodnění rozsudku uvedl, že pokud jsou obvinění lokalizováni některou z buněk telekomunikačního provozu, nejedná se o přesnou ulici, ale pouze o určitou oblast, kterou tato buňka pokrývá. Avšak v této věci jde konkrétně o Městskou část Brno – Líšeň, která není natolik rozsáhlá, aby nebylo možné během několika minut s motorovým vozidlem se přemístit z jednoho konce Městské části na druhý, zvláště pokud se jednalo o pohyb vozidla v časných ranních hodinách, kdy nelze předpokládat ani průměrný provoz. Nejvyšší soud tedy poukazuje na to, že nalézací soud uvedl, že přesné místo na základě takové lokalizace nelze stanovit prakticky s přesností na metry, ale lze jej stanovit na poměrně malou oblast. V tomto smyslu také dále soud zmínil lokalizaci pohybu obviněných buňkami mobilního operátora na straně 38 odůvodnění svého rozsudku ve vztahu ke skutku uvedenému pod bodem č. 5 výroku o vině, kdy šlo o menší oblasti, shodující se s oblastmi, ve kterých se pohybovalo ukradené vozidlo v určitých časech a které také byly v těch stejných časech pokryty přítomností obviněných, potvrzenou právě buňkami telekomunikačního provozu, které zachycovaly signál mobilních telefonů obviněných a shodovaly se i s pohybem ukradeného vozidla. Námitky obviněných se tak v tomto smyslu nezakládají na skutečných skutkových závěrech nalézacího soudu, které jsou jen pro úplnost shledány Nejvyšším soudem jako správné. V další části svých dovolání pak zejména obvinění J. R. a M. S. namítli, že ničím podložený není ani výběr z kreditní karty, neboť obviněný číslo PIN neznal a neuměl ho ani dešifrovat. V tomto směru Nejvyšší soud jen poukazuje na skutečnost, že i tato námitka není důvodná, neboť hodnocení důkazů soudem prvního stupně ohledně výběrů je logické a odpovídá provedeným důkazům, když se mimo jiné i odcizená karta Makro znějící na osobu poškozeného M. H. a jeho řidičský průkaz našly v rámci prohlídky nebytových prostor ze dne 29. 9. 2005 v garáži uživatele obviněného J. R. v tam umístěném vozidle VW Passat. Tvrzení obviněného, že neznal PIN této platební karty, vzbuzuje zásadní pochybnosti, když k výběrům z ní za použití právě PIN čísla došlo, což je fakt, který nelze popřít, a obvinění se k PIN číslu tedy museli, byť nezjištěným způsobem, s ohledem na uskutečněné výběry dostat. Také v tomto směru jsou závěry soudu první instance správné. Dále obviněný J. R. namítl, že zcela mimo objektivní stav je závěr soudu, že s obviněným Š. užíval vozidlo Volkswagen Passat, které bylo odcizeno v R. K tomu obviněný uvedl, že on sám vlastnil stejné vozidlo a při pouhém příměru, že by páchal trestnou činnost s vozidlem VW Passat, je nelogické, aby riskoval s odcizeným vozidlem, když by k takové činnosti mohl použít vozidlo své, přičemž navíc by byl postižen za použití cizích registračních značek. Nejvyšší soud k této námitce zdůrazňuje, že takové jednání vůbec není nelogické, protože naopak, pokud by obviněný použil ke spáchání předmětného trestného činu své vozidlo, pak by podstupoval riziko, že přes registrační značku tohoto svého vozidla by mohla být jeho identita při odhalování trestné činnosti zjištěna. Jestliže tedy použil pro případ „přistižení“ odcizené vozidlo, což je naopak při páchání takovéto trestné činnosti zcela obvyklé, pak bez dalšího by identifikační znaky na tomto odcizeném vozidle nemohly vést ke zjištění totožnosti právě osoby obviněného, což si musel obviněný J. R. se svou trestní minulostí a charakterem doposud spáchané trestné činnosti velmi dobře uvědomovat. Pokud obviněný J. R. zpochybňuje i další závěry soudu prvního stupně, který mu neuvěřil, že vozidla ve výroku o vině pod body 11, 12, 13 a 15 zajišťoval Ing. H., pak nelze než konstatovat, že je právem i povinností nalézacího soudu hodnotit důkazy ve smyslu §2 odst. 6 tr. ř. podle svého vnitřního přesvědčení založeného na pečlivém uvážení všech okolností případu jednotlivě i v jejich souhrnu. Pokud tedy soud vyhodnotil předmětnou skutečnost tak, že je obhajoba obviněného v tomto případě ryze účelová, když o jeho vině svědčí dostatečné množství důkazů, které podrobně uvedl v odůvodnění svého rozsudku, přičemž se podle jeho názoru obviněný uvedeným tvrzením snaží část své viny svést na osobu, která zemřela a tudíž se nemůže bránit, ani nemůže být k věci vyslechnuta, pak s ohledem na odůvodnění těchto svých závěrů postupoval soud první instance správně a Nejvyšší soud k jeho úsudku nemá, co dodat, když se s jeho závěry naopak ztotožňuje. Obviněný T. Š. nejprve bez jakéhokoli upřesnění uvedl, že soudu postačovalo k uznání viny pouze přibližné místo výskytu jeho mobilního telefonu a soud tak neměl dostatek dalších nepřímých důkazů, které by tvořily ucelený řetězec a vykreslovaly tak plně skutkový stav věci. K tomu Nejvyšší soud nad rámec odůvodnění rozsudku zejména soudu prvního stupně jen podotýká, že toto tvrzení obviněného neodpovídá závěrům nalézacího soudu, neboť k jím zmiňovanému důkazu přistupoval prakticky ve všech případech minimálně ještě i důkaz pachovými stopami a záznam a obsah mobilní komunikace mezi dovolatelem T. Š. a spoluobviněným J. R., případně i část výpovědi spoluobviněného P. B. nebo soudem uvedených svědků, konkrétně T. S., B. N., P. Š. a J. P. Pokud nalézací soud dospěl v průběhu řízení k závěru, že proti obviněnému T. Š. neexistuje dostatek důkazů pro uznání na vinu u konkrétního skutku či dílčího útoku (§12 odst. 12 tr. ř.), pak ho vždy z takového skutku nebo dílčího útoku zprostil obžaloby (viz shora). Proti postupu soudu první instance v těchto směrech nemá dovolací soud žádné výhrady a ztotožňuje se s ním. Pokud dále obviněný tvrdí, že na něm byl nezákonně vynucen důkaz pachovými stopami a z tohoto důvodu je tento důkaz proti němu nepoužitelný, pak Nejvyšší soud poukazuje na skutečnost, že ačkoliv nalézací soud tuto možnost zkoumal, nezjistil nic, co by tomu nasvědčovalo, jak to nakonec již bylo shora v podrobnostech uvedeno. Dovolací soud v tomto směru také s odkazem na judikaturu svou i Ústavního soudu připomíná, že z ustanovení §114 odst. 2, 3 tr. ř. (ve znění účinném k době provádění předmětných úkonů) vyplývá povinnost obviněného strpět úkony potřebné pro zjištění, zda je osobou, jež se zdržovala na místě činu. Sejmutí pachové stopy takovým úkonem je a k provedení tohoto důkazu bylo možno přistoupit i přes nesouhlas obviněných. Vzhledem ke korekci tohoto názoru Ústavním soudem v pozdější době však již nemohlo být přistoupeno při nesouhlasu obviněného k odběru pachové stopy z jeho těla a pachová stopa musela být získána jiným způsobem, tedy například z osobních věcí či z ložního prádla používaného obviněnými (k tomu srovnej např. rozhodnutí Ústavního soudu pod sp. zn. I. ÚS 671/2005), přičemž je třeba zdůraznit, že J. R., M. S. a T. Š. k takovému úkonu žádným nezákonným způsobem nuceni nebyli. Z těchto jen stručně rozvedených důvodů (§265i odst. 2 tr. ř.) Nejvyšší soud dovolání obviněných J. R. a T. Š. odmítl podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř., neboť byla podána z jiných důvodů, než jsou uvedeny v ustanovení §265b tr. ř. Naproti tomu obviněný M. S. v odůvodnění svého mimořádného opravného prostředku, vedle výše uvedených námitek skutkové povahy uvedl i výhradu vztahující se k právní kvalifikaci jeho jednání jako trestného činu krádeže podle §247 odst. 1 písm. b), e), odst. 3 písm. b) tr. zák. (v bodech 1, 2, 3, 4, 5), který měl spáchat jako zvlášť nebezpečný recidivista ve smyslu §41 odst. 2 tr. zák., jež svou povahou je námitkou hmotně právní a odpovídá zejména deklarovaným důvodům dovolání uvedeným v §265b odst. 1 písm. g) a h) tr. ř. Konkrétně namítl, že v jeho případě nebylo namístě uložení trestu jako zvlášť nebezpečnému recidivistovi, protože vzhledem k posledním odsouzením a výkonu trestu odnětí svobody neodpovídá tato právní kvalifikace ani uložený trest ustanovením trestního zákona a běžné soudní praxi. Podle ustanovení §41 odst. 1 tr. zák. je zvlášť nebezpečným recidivistou ten, kdo znovu spáchal zvlášť závažný úmyslný trestný čin, ač již byl pro takový nebo jiný zvlášť závažný úmyslný trestný čin potrestán, jestliže tato okolnost pro svou závažnost, zejména vzhledem k délce doby, která uplynula od posledního odsouzení, podstatně zvyšuje stupeň nebezpečnosti trestného činu pro společnost. Stupeň nebezpečnosti činu pro společnost je pak v souladu s ustanovením §3 odst. 4 tr. zák. určován zejména významem chráněného zájmu, který byl činem dotčen, způsobem provedení činu a jeho následky, okolnostmi, za kterých byl čin spáchán, osobou pachatele, mírou jeho zavinění a jeho pohnutkou. Nejvyšší soud považuje za nutné především k této námitce obviněného M. S. dále uvést, že délka doby, uplynuvší od předchozího spáchání zvlášť závažného trestného činu vymezeného v ustanovení §41 odst. 2 tr. zák., je sice výslovně zákonem zmíněna jako jedno z kriterií pro posouzení zvlášť nebezpečné recidivy, nicméně není jediným či nejvýznamnějším hlediskem v tomto smyslu. Při posuzování této otázky musí soud přihlížet též i k dalším okolnostem, jako například k způsobu provedení trestné činnosti, ke škodám způsobeným nynější i dřívější trestnou činností, k počtu druhu a výši dřívějších trestů, k pohnutkám a důvodům, které vedly k zvlášť nebezpečné recidivě, jakož i k celkovému posouzení osobnosti pachatele. Významné je též zjištění, kolikrát už byl pachatel v minulosti potrestán za zvlášť závažné trestné činy, za kolik takových trestných činů to bylo, za kolik trestných činů je souzen nyní, jaká je celková délka v minulosti vykonaných trestů, jak dlouhé jsou intervaly mezi jejich výkonem. Mimo jiné je nutno též přihlédnout i k délce trestu dříve uloženého a k době, která uplynula mezi propuštěním z výkonu tohoto předchozího trestu a spácháním nyní souzeného zvlášť závažného úmyslného trestného činu (srov. nálezy Ústavního soudu pod sp. zn. IV. ÚS 396/03 a III. ÚS 701/01; dále srov. rozhodnutí Nejvyššího soudu pod sp. zn. 7 Tdo 768/2004). V tomto směru je možno s dovolatelem souhlasit, pokud ve svém mimořádném opravném prostředku na tyto okolnosti obecně poukázal. Soud prvního stupně se touto otázkou zabýval na straně 67 odůvodnění svého rozsudku, kde se věnoval především obsáhlosti záznamů v trestním rejstříku obviněného M. S., přičemž uvedl, že jen Městským soudem v Brně byl tento dovolatel odsouzen za poměrně výraznou sériovou majetkovou trestnou činnost páchanou v průběhu roku 1995 a 1996, týkající se násilného vniknutí do motorových vozidel a odcizování věcí z nich, následovalo odsouzení, ke kterému nelze z důvodu amnestie prezidenta republiky ze dne 3. 2. 1998 přihlížet, a poté nalézací soud zmínil odsouzení ve věci Krajského soudu v Českých Budějovicích – pobočka v Táboře rozsudkem ze dne 3. 2. 1999, sp. zn. 9 T 1/98, z jímž nařízeného výkonu trestu odnětí svobody byl dovolatel podmíněně propuštěn se zkušební dobou 4 let, v níž spáchal nyní posuzovanou trestnou činnost. Jako poslední zmínil nalézací soud odsouzení ve věci Okresního soudu v Lounech pod sp. zn. 3 T 304/2000, u kterého bylo upuštěno od uložení souhrnného trestu. Dále se soud první instance věnoval, byť dosti stručně, charakteru a rozsahu trestné činnosti páchané po podmíněném propuštění z výše uvedeného výkonu trestu odnětí svobody. Z protokolu o hlavním líčení, založeného ve spise na č. l. 2996 je patrno, že k posouzení materiální stránky zvlášť nebezpečné recidivy nalézací soud měl k dispozici rozsudky týkající se předchozí zvláště závažné trestné činnosti, které v hlavním líčení přečetl, avšak ze spisu nevyplývá, že by si vyžádal také příslušný spisový materiál, jímž by v hlavním líčení provedl důkaz a na základě kterého by posoudil také ostatní okolnosti, které musí být obligatorně zvažovány při právní kvalifikaci pachatele jako zvlášť nebezpečného recidivisty podle §41 odst. 1 tr. zák. Přitom z ustálené judikatury Nejvyššího soudu plyne, že vyžádání trestních spisů o předchozích odsouzeních obviněného je nutné k tomu, aby bylo lze zjistit nejen povahu dřívější jeho trestné činnosti, ale i její závažnost, a aby bylo možno učinit spolehlivý závěr, zda takové okolnosti podstatně zvyšují stupeň nebezpečnosti činu pro společnost (srov. č. 12/1963 a č. I/1969 Sb. rozh. tr.). V této souvislosti je třeba dále poukázat na judikaturu Ústavního soudu, z které vyplývá, že kriminálně politickým smyslem institutu zvlášť nebezpečné recidivy je přísnější postih nepoučitelných delikventů, kteří mají sklon dopouštět se opakovaně zvlášť závažných trestných činů. Jde o nástroj trestní politiky, jímž se zákonodárce snaží poskytnout společnosti účinnější ochranu před obzvláště nebezpečnými pachateli se špatnou prognózou a zvýšenou pravděpodobností dalšího páchání závažné trestné činnosti. Přitom je třeba zdůraznit, že se jedná o institut mimořádný, při jehož aplikaci je třeba postupovat velmi opatrně a jehož podmínky je třeba vykládat restriktivně. Zejména je třeba s náležitou péčí aplikovat materiální podmínku, v daném případě pravidlo, že za zvlášť nebezpečného recidivistu může být považován jen takový pachatel, u nějž recidiva podle §41 odst. 1 tr. zák. podstatně zvyšuje nebezpečnost činu pro společnost. V případech, kdy opakované páchání trestných činů nezvyšuje podstatně stupeň společenské nebezpečnosti trestného činu, nelze nalézt dostatečně racionální důvod, proč by opakované trestné jednání mělo být postihováno zvlášť zostřenou trestní sazbou, poněvadž v takových případech postačuje ke splnění účelu trestního zákona (srov. §1 odst. 1 tr. zák.) výměra trestu v rámci „normální“ (tj. o třetinu nezvýšené) trestní sazby (srov. nález Ústavního soudu ze dne 4. dubna 2007, sp. zn. III. ÚS 747/06). Nejvyšší soud musí v návaznosti na shora uvedené závěry soudů obou stupňů konstatovat, že již soud nalézací nepostupoval při hodnocení kritérií rozhodných pro zvlášť nebezpečnou recidivu u obviněného M. S. ve smyslu této ustálené judikatury, když je třeba sice konstatovat, že předchozí trestnou činnost jím spáchanou v odůvodnění svého rozsudku stručně popsal, přičemž se zabýval i skutečností, že obviněný M. S. v této trestné činnosti pokračoval také bezprostředně poté, co byl podmíněně propuštěn z výkonu trestu odnětí svobody výše specifikovaného, v průběhu zkušební doby tohoto podmíněného propuštění, avšak tuto trestnou činnost nepodrobil náležitému rozboru z hlediska shora zdůrazněného materiálního znaku zvlášť nebezpečné recidivy ve smyslu §41 odst. 1 tr. zák. a již v podstatě vůbec se nezabýval ostatními okolnostmi, které je třeba v souladu s citovaným ustanovením §41 odst. 1 tr. zák. ve spojení s §3 odst. 4 tr. zák. rovněž brát v úvahu vždy, když zde existuje možnost posouzení pachatele jako zvlášť nebezpečného recidivisty (srov. str. 67 až 68 rozsudku nalézacího soudu). K tomu Nejvyšší soud jako soud dovolací dále zdůrazňuje, že materiální podmínku je třeba aplikovat s náležitou péčí a zejména je třeba mít na paměti, že v případě zvlášť nebezpečné recidivy se jedná o institut mimořádný, při jehož aplikaci je třeba postupovat velmi opatrně a jehož podmínky je třeba vykládat restriktivně. Za zvlášť nebezpečného recidivistu může být považován jen takový pachatel, u nějž recidiva podle §41 odst. 1 tr. zákona podstatně zvyšuje nebezpečnost trestného činu pro společnost (viz nález Ústavního soudu ze dne 13. 5. 2004, sp. zn. IV. ÚS 396/03). Závěr o tom, že pachatel se trestné činnosti dopustil jako zvlášť nebezpečný recidivista, musí být přesvědčivě prokázán a zdůvodněn, a to i proto, že takové zjištění má výrazný vliv na kvalifikování trestné činnosti s razantním dopadem na druh a výměru ukládaného trestu (srov. nález Ústavního soudu ze dne 11. 7. 2002, sp. zn. III. ÚS 701/01, uveřejněn pod č. 84 ve sv. 27 Sb. nál. a usn. ÚS ČR). Mezi kritéria, jež musí vzít soud při aplikaci citovaného ustanovení trestního zákona vždy v úvahu, patří mimo jiné zhodnocení následků trestného činu, je rovněž nutné hodnotit vzájemný vztah projednávaného skutku a zvlášť závažného trestného činu, pro nějž byl pachatel potrestán v minulosti, a to v kontextu jeho celého dosavadního života a případné další předchozí trestné činnosti. K posouzení materiální stránky zvlášť nebezpečné recidivy je samozřejmě nutné pečlivě hodnotit všechny osobnostní charakteristiky pachatele, aby bylo možno vyslovit zcela konkrétní úvahy o stupni jeho narušení a o možné prognóze jeho dalšího vývoje. Je proto třeba zhodnotit jeho celkový osobní profil, charakterové a psychické vlastnosti, věk apod. (srov. Novotný, O. a kol.: Trestní právo hmotné. I. Obecná část. 4. vyd., Praha : ASPI 2003, str. 360). Odchýlení se od obecné trestní sazby, předpokládané institutem zvlášť nebezpečné recidivy, totiž musí být podloženo zcela mimořádnými a náležitě zdůvodněnými okolnostmi, neboť hodnocení pachatele jako zvlášť nebezpečného recidivisty podle §41 odst. 1 tr. zák., aniž by byly pro takové posouzení naplněny materiální podmínky, představuje svévolnou aplikaci právních norem, neslučitelnou s kautelami práva ústavního (srovnej rozhodnutí Ústavního soudu ze dne 4. 4. 2007, sp. zn. III. ÚS 747/06). Odůvodnění rozsudku soudu prvního stupně nelze z těchto hledisek považovat za dostatečné a správné. Toto pochybení pak nenapravil ani odvolací soud, který jen obecně konstatoval, že obviněný M. S. byl „u trestného činu krádeže s ohledem na citované předchozí odsouzení správně posouzen jako zvlášť nebezpečný recidivista podle §41 odst. 1 tr. zák.“ Nejvyšší soud na základě výše uvedených hledisek a skutečností považuje takové odůvodnění posouzení dovolatele jako zvlášť nebezpečného recidivisty v napadených rozhodnutích za zcela nedostatečné. Z odůvodnění rozsudku soudu prvního stupně vyplynulo, že soud uvedený institut podle §41 odst. 1 tr. zák. aplikoval zcela mechanicky a prakticky jen na základě časového odstupu od podmíněného propuštění z výkonu trestu odnětí svobody za předchozí zvlášť závažný úmyslný trestný čin, četnosti předchozích odsouzení obviněného a totožného charakteru jím páchané trestné činnosti. Soud takto nevzal dostatečně v potaz mimořádný charakter institutu zvlášť nebezpečné recidivy a zásady formulované naukou a judikaturou a toto pochybení pak nenapravil ani soud odvolací, který podle §256 tr. ř. odvolání obviněného M. S. se shora uvedeným obecným konstatováním zamítl. Z těchto důvodů Nejvyšší soud podle §265k odst. 1, 2 tr. ř. k dovolání obviněného M. S. zrušil ohledně tohoto obviněného v celém rozsahu usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 11. 4. 2007, sp. zn. 5 To 89/2007, a rozsudek Městského soudu v Brně ze dne 30. 11. 2006, sp. zn. 6 T 7/2006, když ostatní trestné činy byly spáchány buď v jednočinném souběhu s trestným činem krádeže podle §247 odst. 1 písm. b), e), odst. 3 tr. zák., u něhož byla použita právní kvalifikace zvlášť nebezpečné recidivy podle §41 odst. 1 tr. zák., nebo na něj bezprostředně navazují nebo s ním blízce souvisejí. Podle §265k odst. 2 tr. ř. zrušil také další rozhodnutí na zrušená rozhodnutí obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu. Podle §265l odst. 1 tr. ř. pak Městskému soudu v Brně přikázal, aby věc obviněného M. S. v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl. V novém řízení se Městský soud v Brně bude zabývat především naplněním materiálního znaku zvlášť nebezpečné recidivy podle §41 odst. 1 tr., zák. u obviněného M. S. a v tomto směru je povinen ve shora uvedeném smyslu zhodnotit všechny konkrétní okolnosti, jež jsou obecně vymezeny v §3 odst. 4 tr. zák., aby bylo možno spolehlivě posoudit, zda tyto okolnosti podstatně zvyšují nebezpečnost trestného činu krádeže podle §247 odst. 1 písm. b), e), odst. 3 písm. b) tr. zák. pro společnost. Nejvyšší soud znovu zdůrazňuje, že kromě četnosti předchozích odsouzení dovolatele a povahy jím páchané trestné činnosti soud v tomto směru bude hodnotit také následky trestné činnosti obviněného, vzájemný vztah projednávaného skutku a zvlášť závažného trestného činu, pro nějž byl pachatel potrestán v minulosti, a to v kontextu jeho celého dosavadního života a případné další předchozí trestné činnosti, a také pečlivě posoudí všechny osobnostní charakteristiky pachatele, aby bylo možno vyslovit zcela konkrétní úvahy o stupni jeho narušení a o možné prognóze jeho dalšího vývoje. Veškeré svoje podstatné úvahy v tomto směru pak vtělí do odůvodnění nového rozhodnutí o vině a trestu, přičemž podrobně vysvětlí proč obviněného shledal, či případně neshledal zvlášť nebezpečným recidivistou ve smyslu §41 odst. 1 tr. zák. (srov. §125 tr. ř.). Dále se nalézací soud také zaměří na nápravu pochybení, kterého se zcela zjevně dopustil v případě obviněného M. S. při hodnocení příkazu k odposlechu a záznamu telekomunikačního provozu ze dne 20. 4. 2005, sp. zn. V 241/2005, založeného ve spise na č. l. 262. Tímto příkazem byl nařízen odposlech a záznam telekomunikačního provozu telefonní účastnické stanice uživatele M. S. na dobu od 20. 4. 2005 do 20. 10. 2005, neboť podle soudce Městského soudu v Brně bylo dáno podezření, že skupina osob, do níž měl patřit i obviněný M. S., v době od 01.15 hod. dne 22. 2. 2005 do 06.00 hod. dne 22. 2. 2005 v B. na ulici S. před domem odcizila osobní motorové vozidlo zn. VW Passat, kdy měla být způsobena škoda ve výši 815.000,- Kč, přičemž tato skupina osob se měla podle odůvodnění uvedeného příkazu zabývat krádežemi motorových vozidel převážně zn. Škoda, VW, AUDI, SEAT a Mercedes, přičemž výše uvedení podezřelí měli používat ke komunikaci v příkazu výše zmíněných telefonních čísel. Nejvyšší soud však poukazuje na skutečnost, že kromě obviněného M. S. nebyl v tomto příkazu uveden žádný jiný konkrétní člen předmětné skupiny a bylo zde uvedeno jen jedno telefonní číslo. Co je však ještě závažnější obviněný M. S. se jak vyplývá z obsahu spisu měl v inkriminované době spáchání trestného činu nacházet ve výkonu trestu odnětí svobody a nemohl se tedy zřejmě výše zmiňované trestné činnosti zúčastnit. Nalézací soud přesto následně v odůvodnění svého rozsudku na straně 24 uvedl, že takový písemný příkaz k odposlechu splňuje veškeré zákonné náležitosti. Dále konstatoval, že mu nepřísluší přezkoumávat náležitosti takového příkazu, když tento není rozhodnutím v pravém slova smyslu, avšak případný důkaz opatřený na základě tohoto příkazu k odposlechu je třeba považovat za legální, neboť toto číslo bylo používáno skupinou osob, která se zabývala krádežemi motorových vozidel, což je v předmětném příkaze zmíněno. Nejvyšší soud především k tomu považuje za nutné zdůraznit, že není správný názor, že nejde o rozhodnutí, neboť se naopak jedná o rozhodnutí svého druhu (srov. č. 23/1996 Sb. rozh. tr.). Nalézací soud se dále mýlí, pokud konstatuje, že nemůže přezkoumávat správnost a zákonnost takového příkazu k odposlechu a záznamu telekomunikačního provozu, když naopak tuto otázku zejména k námitkám obhajoby zkoumat musí, neboť zákonnost tohoto příkazu je základem pro možnost posouzení použití výsledků odposlechu a záznamu telekomunikačního provozu v rámci dokazování v hlavním líčení, přičemž soudům je ústavně přikázána povinnost poskytovat ochranu právům (srov. čl. 90 Ústavy). Z hlediska zákonem stanoveného postupu je požadavek řádného a vyčerpávajícího zdůvodnění rozhodnutí orgánů veřejné moci jednou ze základních podmínek ústavně souladného rozhodnutí (srov. nález Ústavního soudu ze dne 3. února 2000 sp. zn. III. ÚS 103/99, uveřejněný pod č. 17 ve sv. 17 Sb. nál. a usn. ÚS ČR). Dále Nejvyšší soud v tomto směru poukazuje na rozporné a pochybnosti vzbuzující odůvodnění příkazu, ve kterém není konkretizován jediný člen zde zmiňované skupiny kromě obviněného M. S., přičemž z jeho obsahu vyplývá šetření jediného konkrétního skutku ze dne 22. 5. 2005, aniž by bylo uvedeno na základě jakého šetření či důkazů bylo odůvodněno podezření, že se obviněný M. S. skutku zde uvedeného dopustil, příp. se měl dopouštět blíže nekonkretizované trestné činnosti spočívající v krádežích motorových vozidel. S tím je pak v rozporu uvedené odůvodnění rozsudku soudu prvního stupně, který uvádí, že tento příkaz byl vydán nejen na základě šetření skutku ze dne 22. 5. 2005, ale další konkrétní trestné činnosti. Nalézací soud se v novém řízení tedy vypořádá také se všemi těmito skutečnostmi a bude se zabývat i důsledky případné nezákonnosti předmětného postupu právě s ohledem na skutečnost, že příkaz k odposlechu byl vydán pouze na mobilní telefon obviněného M. S. pro skutek, kterého se tento obviněný zcela zjevně nemohl dopustit, neboť se podle dosud provedeného dokazování nacházel ve výkonu trestu odnětí svobody. Jen pro úplnost pak Nejvyšší soud ještě poukazuje také na to, že v souladu s námitkami obviněného M. S. nebyl v hlavním líčení vyslechnut jím navrhovaný svědek G. L. (č. l. 3090 a 3143 spisu), spoluvězeň obviněného, který měl být v době odběru podhlavníku pro získání kontrolního vzorku pachových stop na cele vazební věznice tomuto úkonu přítomen, aniž by tento svůj postup nalézací soud náležitě ve svém rozsudku odůvodnil. S ohledem na konstantní judikaturu Ústavního soudu, z které vyplývá, že soud sice není povinen provést všechny obhajobou či obžalobou navrhované důkazy, zejména pokud je skutkový stav na základě ostatních provedených důkazů zjištěn dostatečně, nade všechny důvodné pochybnosti, avšak musí se takovými návrhy zabývat do té míry, že je povinen o vznesených návrzích rozhodnout a pokud jim nevyhoví, musí uvést konkrétní důvody, které ho k takovému závěru vedly (srov. např. usnesení Ústavního soudu ze dne 15. dubna 2004, sp. zn. IV. ÚS 449/03, uveřejněno pod č. 22, ve sv. 33 Sb. nál. a usn. ÚS ČR; dále srov. sp. zn. III. ÚS 61/94, sp. zn. III. ÚS 95/97, sp. zn. III. ÚS 173/02, sp. zn. I. ÚS 733/01, – Sbírka nálezů a usnesení Ústavního soudu, svazek 3, nález č. 10; svazek 8, nález č. 76; svazek 28, nález č. 127; svazek 32, nález č. 26 – a další). Nalézací soud tak doposud ohledně tohoto svědka neučinil a v novém řízení tedy toto procesní pochybení také napraví. V neposlední řadě se pak nalézací soud vypořádá i s obhajobou obviněného M. S., že v bodech 1), 2), 3) a 30) rozsudku Městského soudu v Brně ze dne 30. listopadu 2006, sp. zn. 6 T 7/2006, byl uznán vinným pouze na základě důkazu pachovou stopou, přičemž má za to, že tomu tak nemůže být. V této souvislosti Nejvyšší soud poukazuje na rozhodnutí Nejvyššího soudu k této problematice (srov. např. rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 15. 4. 2003, sp. zn. 4 Tz 107/2002) a zejména na nález Ústavního soudu ze dne 3. 8. 2000, sp. zn. II. ÚS 418/99, ze kterého vyplývá, že nelze přehlížet, byť se nezpochybňuje obecná věrohodnost důkazu pachovou zkouškou, že důkaz pachovou zkouškou je důkazem dále nepřezkoumatelným a lze s ním v trestním řízení zacházet jen jako s důkazem podpůrným. Na jeho základě je totiž možné pouze dospět k závěru, že určitá osoba se v blíže neurčené době s největší pravděpodobností nacházela na určitém místě, nelze z něj však již jednoznačně a bez veškeré pochybnosti dovodit, že právě tato osoba se dopustila trestného činu. K tomu, aby bylo možné rozhodnout o vině a trestu je třeba, aby řetězec důkazů nevykazoval mezery a nevyvolával důvodné pochybnosti. Závěrem Nejvyšší soud připomíná, že podle §265s odst. 1 tr. ř. je Městský soud v Brně, j emuž byla věc přikázána k novému projednání a rozhodnutí, vázán právními názory, které byly shora v tomto usnesení vysloveny, a je povinen provést úkony a doplnění, jejichž provedení Nejvyšší soud nařídil. Dále je nutno také zdůraznit, že při odůvodňování rozsudku je třeba postupovat důsledně v souladu s ustanovením §125 odst. 1 tr. ř., které stanoví, že v odůvodnění rozsudku soud stručně vyloží, které skutečnosti vzal za prokázané a o které důkazy svá skutková zjištění opřel a jakými úvahami se řídil při hodnocení provedených důkazů, zejména pokud si vzájemně odporují. Z odůvodnění musí být patrno, jak se soud vypořádal s obhajobou, proč nevyhověl návrhům na provedení dalších důkazů a jakými právními úvahami se řídil, když posuzoval prokázané skutečnosti podle příslušných ustanovení zákona v otázce viny a trestu. Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný. V Brně dne 20. srpna 2008 Předseda senátu: Prof. JUDr. Pavel Šámal, Ph. D.