ECLI:CZ:NS:2010:6.TDO.1260.2010.1
sp. zn. 6 Tdo 1260/2010 - 20
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání dne 20. října 2010 o dovolání obviněné Ing. M. H . , proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 21. 10. 2009, č. j. 61 To 390/2009-457, v trestní věci vedené u Obvodního soudu pro Prahu 6 pod sp. zn. 2 T 62/2007, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. se dovolání obviněné odmítá .
Odůvodnění:
Rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 6 ze dne 22. 7. 2009, č. j. 2 T 62/2007-439, byla obviněná uznána vinnou trestným činem podvodu podle §250 odst. 1, 3 písm. b) tr. zák. Za tento trestný čin jí byl podle §250 odst. 3 tr. zák. uložen trest odnětí svobody v trvání dvou let, přičemž podle §58 odst. 1 tr. zák. a podle §59 odst. 1 tr. zák. jí byl výkon tohoto trestu podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání dvou let. Podle §228 odst. 1 tr. ř. byla obviněné uložena povinnost zaplatit poškozené Mgr. R. Z., částku ve výši 525.000,- Kč, se zbytkem svého nároku na náhradu škody byla poškozená podle §229 odst. 2 tr. ř. odkázána na řízení ve věcech občanskoprávních.
Proti shora citovanému rozsudku podala obviněná odvolání. Městský soud v Praze rozsudkem ze dne 21. 10. 2009, č. j. 61 To 390/2009-457, podle §258 odst. 1 písm. d) tr. ř. napadený rozsudek zrušil v celém rozsahu a podle §259 odst. 3 tr. ř. znovu rozhodl tak, že obviněnou uznal vinnou trestným činem podvodu podle §250 odst. 1, 2 tr. zák. a podle §250 odst. 2 tr. zák. jí uložil trest odnětí svobody v trvání šesti měsíců. Podle §58 odst. 1 tr. zák. a podle §59 odst. 1 tr. zák. jí výkon tohoto trestu podmíněně odložil na zkušební dobu v trvání jednoho roku. Podle §228 odst. 1 tr. ř. uložil obviněné povinnost zaplatit poškozené Mgr. R. Z., částku ve výši 525.000,- Kč, se zbytkem svého nároku na náhradu škody byla poškozená podle §229 odst. 2 tr. ř. odkázána na řízení ve věcech občanskoprávních.
Dovolání obviněná podala s odkazem na dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., tedy že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Je přesvědčena, že se soudy dostatečně nezabývaly otázkou subjektivní stránky trestného činu. Namítá, že v rozhodnutích soudů chybí úvahy o tom, z jakých důvodů dospěly k závěrům, zda se trestného činu dopustila ve formě úmyslu nebo z nedbalosti. Poukazuje na to, že některé vady byly zjevné, jiné skryté, a proto se měl soud zabývat i otázkou, zda v době prodeje o těchto vadách věděla. Vytýká soudu, že vědomost o vadách dovozuje ze znaleckého posudku vypracovaného Ing. Jiřím Matyášem, CSc., avšak tento znalecký posudek mohl zadokumentovat pouze stav domu ke dni jeho zpracování, zatímco k prodeji bytu došlo až po téměř dvou letech. Dodává, že v době prodeje bytu poškozené byla již většina závad uvedených ve znaleckém posudku Ing. Matyáše, CSc., odstraněna. I když se domáhala v civilním řízení u Obvodního soudu pro Prahu 6 slevy z ceny v důsledku vad uvedených ve znaleckém posudku Ing. Matyáše, CSc., tento znalecký posudek nebyl podkladem pro podání žaloby. Soud si proto v civilním řízení vyžádal revizní posudek, který vypracoval znalec Ing. Jiří Černý, CSc., který konstatoval, že není prokázáno, že by dům, ve kterém se předmětný byt nachází, trpěl takovými podstatnými vadami, které by v budoucnu měly snižovat jeho hodnotu. Domnívá se tedy, že v době, kdy prodávala byt poškozené, nemohla vědět o tom, že nemovitost má ještě další podstatné vady, o nichž se zmiňuje odsuzující rozsudek. Tyto okolnosti mají podle názoru obviněné podstatný význam pro posouzení subjektivní stránky trestného činu, neboť je zřejmé, že v době prodeje znala pouze závěry znaleckého posudku Ing. Černého, CSc. Z žádných skutečností totiž podle obviněné nelze dovodit, že by v době prodeje, tj. v roce 2005 věděla, že dům trpí podstatnými vadami uvedenými ve výroku napadeného rozsudku a že tyto závady zatajila. V dalším řízení u Obvodního soudu pro Prahu 6 byla přibrána znalkyně Jindrová, která dokonce zjistila menší okruh závad, než jaký konstatoval znalec Ing. Černý, CSc., přičemž v důsledku těchto znaleckých posudků žalobu u Obvodního soudu pro Prahu 6 vzala z podstatné části zpět. Uvedla dále, že problematika vad zhotovené věci je upravena v občanském zákoníku. Jedná se o vady, které existovaly v době, kdy byl byt předán dodavatelem firmou RASKAL s. r. o. a stejně jako obviněná se svým manželem uplatnila nárok na poskytnutí slevy v souvislosti s vadami u soudu, měla možnost i poškozená Mgr. Z. uplatnit nárok z odpovědnosti za vady v civilním řízení. Z tohoto důvodu se obviněná domnívá, že bylo třeba přihlédnout k zásadě „ultima ratio“ vyjadřující subsidiární roli trestního práva, neboť se jedná o vztahy, které jsou dostatečným způsobem chráněny prostředky občanského práva. Vzhledem ke shora uvedeným skutečnostem navrhla, aby Nejvyšší soud napadený rozsudek zrušil, stejně jako rozsudek Obvodního soudu pro Prah 6 ze dne 22. 7. 2009, sp. zn. 2 T 62/2007, a věc byla vrácena Obvodnímu soudu pro Prahu 6 k dalšímu řízení.
Státní zástupkyně Nejvyššího státního zastupitelství využila svého práva a k dovolání obviněné se vyjádřila. Konstatovala, že okolností, ze kterých soudy obou stupňů dovodily, že obviněná ve smyslu znaků skutkové podstaty trestného činu podvodu podle §250 tr. zák. záměrně zamlčela skutečnosti , které byly z hlediska uskutečnění či neuskutečnění předmětné obchodní transakce pro poškozenou podstatné , jsou zcela transparentně vyjádřeny v popisu přisouzeného skutku. Podle něj obviněná zatajila před poškozenou podstatné (a tam blíže specifikované) vady bytu a domu při jejich opakované prohlídce v dubnovém a květnovém termínu roku 2005, a to i přesto, že tyto vady byly potvrzeny v srpnu 2003 v závěrech znalce Ing. Matyáše pro účely občanskoprávního sporu, který vedla s dodavatelem stavby bytového domu - s. r. o. RASKAL o slevu z kupní ceny bytu včetně uplatnění 15 % zádržného a přestože se tyto vady také staly důvodem, pro který složila kupní cenu bytu do notářské úschovy; přitom takové podstatné skutečnosti zamlčela před poškozenou Mgr. Z., která by při jejich znalosti rozhodně neuzavřela ke své škodě s ní a jejím manželem v červnu 2005 smlouvu o úplatném převodu vlastnictví bytu. Poukazuje-li dovolatelka na vývoj dokazování v předmětné civilní věci se žalovaným s. r. o. RASKAL (viz Obvodní soud pro Prahu 6 pod sp. zn. 4 C 58/2002) s tím, že posouzení jak zjevných, tak skrytých vad bytu a domu bylo ze strany revizního znalce Ing. Černého přehodnoceno a to ke stavu, kdy podstatná část závad již byla odstraněna, pak jí nelze přisvědčit v tvrzeném přesvědčení, že při kontaktech s poškozenou vycházela právě z takových informací a že si tak nemohla být vědoma jakýchkoliv podstatných vad nabízeného bytu ani závad jeho stavebního umístění. Při uplatnění takového argumentu totiž nevzala v potaz výsledky znaleckého zkoumání Ing. Františka Šulce, který pro účely předmětného trestního řízení stanovil ke dni uskutečnění prodeje bytu (23. 6. 2005) právě v porovnání s původními znaleckými závěry Ing. Matyáše jak počet přetrvávajících vad bytu a domu, míru jejich závažnosti a odstranitelnosti, vyčíslení nákladů, spojených s odstraněním vad odstranitelných, tak i zohlednění těchto zjištění do obvyklé ceny bytu. Jestliže se dovolatelka v této souvislosti odvolává na znalecké závěry revizního znalce Ing. Černého, kterými se při kontaktech s poškozenou řídila a pro které neshledávala důvodu ji blíže informovat s tím, že jí žádné podstatné skutečnosti nezamlčela, pak ji odkaz na takový zdroj informací nemůže zbavit odpovědnosti za vědomé zatajení takových podstatných skutečností, jako byly přetrvávající vady nabízeného bytu a domu. Jak je totiž patrno ze závěrů jmenovaného revizního znalce (viz jeho znalecký posudek ze dne 20. 5. 2004), byla z původního počtu 60 závad podle znalce Ing. Matyáše odstraněna jejich část s tím, že bytová jednotka manželů H., jakož i společné prostory domu vykazují jím popsané a jím vyhodnocené závady. Za daného stavu věci tak zůstává podstatným, že dovolatelka i přes znalost těchto znaleckých závěrů k výslovnému dotazu poškozené při opakované prohlídce bytu rozhodně odmítla „výskyt nějakých vad v bytě“ s tím, že „nějaké drobnosti byly v rámci reklamace odstraněny“. Navíc uvedla, že na kvalitu stavby bytu bylo ze strany jejího profesně způsobilého manžela osobně dohlíženo, přičemž právě při této příležitosti poškozené také zamlčela informaci o probíhajícím občanskoprávním sporu, o kterém se tato dozvěděla až po nastěhování, když ji pro účely znaleckého posouzení snížené hodnoty bytu oslovila znalkyně Ludmila Jindrová. Postrádá–li dovolatelka vyhodnocení stupně úmyslného zavinění, ke kterému oba soudy v odůvodnění svých rozhodnutí dospěly, pak při shora shrnutých okolnostech jejího jednání není důvodu k pochybám, že byly splněny podmínky §4 písm. a) tr. zák. o úmyslu přímém. V uvedené návaznosti lze odmítnout i její poslední námitku, že v daném případě bylo nutno přihlédnout k zásadě ultima ratio, vyjadřující subsidiární roli trestního práva. Přitom nezbývá, než plně akceptovat ustálenou a judikatorně podloženou soudní praxi, např. s poukazem na odůvodnění stěžejního nálezu Ústavního soudu ČR I. ÚS 04/04, podle kterého trestně právní kvalifikaci určitého jednání, které má soukromoprávní základ, je třeba považovat za „ultima ratio“, tedy za krajní prostředek, který nemůže nahrazovat ochranu práv a právních zájmů jednotlivce v oblasti soukromoprávních vztahů, které by měly především záviset na jeho individuální aktivitě. Podle tam uvedeného určujícího pojetí ústavní zásady subsidiarity trestní represe je nepřijatelné, aby tuto ochranu aktivně přebíraly orgány činné v trestním řízení, jejichž úkolem je převážně ochrana celospolečenských hodnot, nikoliv ochrana subjektivních práv jednotlivce. Pokud však účastníci soukromoprávního vztahu - či jen některá z jeho stran - vybočili svým jednáním z jeho výchozího právního rámce takovým způsobem, který nepochybně zakládá splněné podmínky jejich trestní odpovědnosti, pak je zcela evidentní, že takové změně soukromoprávního základu jejich vztahu již aktuálně odpovídá aplikace norem trestního práva; ta se však o svůj soukromě právní základ vždy zásadně opírá. Tak tomu bylo i v posuzovaném případě, neboť obviněná ke svému vlastnímu obohacení naplnila svůj vztah s poškozenou zájemkyní o nabízený byt tak, že jí za předmětných okolností záměrně zamlčela podstatné skutečnosti, rozhodné pro uskutečnění projednávané obchodní transakce a při naplnění podmínek ust. §250 odst. 1, 2 tr. zák. a tak způsobila škodu ve zjištěné výši. Se zřetelem k těmto skutečnostem státní zástupkyně navrhla, aby Nejvyšší soud dovolání obviněné podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. jako zjevně neopodstatněné odmítl.
Nejvyšší soud jako soud dovolací (§265c tr. ř.) shledal, že dovolání je přípustné [§265a odst. 1, 2 písm. a) tr. ř.], bylo podáno obviněnou jako osobou oprávněnou prostřednictvím obhájce [§265d odst. 1 písm. b), odst. 2 tr. ř.], v zákonné lhůtě a na místě, kde lze podání učinit (§265e odst. 1, 2 tr. ř.). Dovolání obsahuje i obligatorní náležitosti stanovené v §265f odst. 1 tr. ř.
Protože dovolání lze podat jen z důvodů uvedených v §265b tr. ř., bylo dále nutno posoudit, zda obviněnou vznesené námitky naplňují jí uplatněný zákonem stanovený dovolací důvod, jehož existence je současně nezbytnou podmínkou provedení přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem podle §265i odst. 3 tr. ř.
Podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. lze dovolání podat, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. V mezích tohoto dovolacího důvodu je pak možno namítat, že skutek zjištěný soudem byl nesprávně právně kvalifikován jako trestný čin, třebaže nejde o trestný čin nebo sice jde o trestný čin, ale jeho právní kvalifikace neodpovídá tomu, jak byl skutek ve skutkové větě výroku o vině popsán. Z těchto skutečností pak vyplývá, že Nejvyšší soud se nemůže odchýlit od skutkového zjištění, které bylo provedeno v předcházejících řízeních, a protože není oprávněn v rámci dovolacího řízení jakýmkoliv způsobem nahrazovat činnost nalézacího soudu, je takto zjištěným skutkovým stavem vázán (srov. rozhodnutí Ústavního soudu II. ÚS 760/02, IV. ÚS 449/03). Povahu právně relevantních námitek nemohou tedy mít námitky, které směřují do oblasti skutkového zjištění, hodnocení důkazů či takové námitky, kterými dovolatel vytýká soudu neúplnost provedeného dokazování. Ke shora uvedenému je dále vhodné uvést, že závěr obsažený ve výroku o vině je výsledkem určitého procesu. Tento proces primárně spadá do pravomoci nalézacího soudu a v jeho průběhu soudy musí nejprve zákonným způsobem provést důkazy, tyto pak hodnotit podle svého vnitřního přesvědčení založeného na pečlivém uvážení všech okolností případu jednotlivě i v jejich souhrnu a výsledkem této činnosti je zjištění skutkového stavu věci. Nejvyššímu soudu tedy v rámci dovolacího řízení nepřísluší hodnotit správnost a úplnost zjištěného skutkového stavu věci podle §2 odst. 5 tr. ř., ani přezkoumávání úplnosti provedeného dokazování či se zabývat otázkou hodnocení důkazů ve smyslu §2 odst. 6 tr. ř. Námitky týkající se skutkového zjištění, tj. hodnocení důkazů, neúplnosti dokazování apod. nemají povahu právně relevantních námitek.
Nejvyšší soud dále zdůrazňuje, že ve smyslu ustanovení §265b odst. 1 tr. ř. je dovolání mimořádným opravným prostředkem určeným k nápravě výslovně uvedených procesních a hmotně právních vad, ale nikoli k revizi skutkových zjištění učiněných soudy prvního a druhého stupně ani k přezkoumávání jimi provedeného dokazování. Těžiště dokazování je totiž v řízení před soudem prvního stupně a jeho skutkové závěry může doplňovat, popřípadě korigovat jen soud druhého stupně v řízení o řádném opravném prostředku (§259 odst. 3, §263 odst. 6, 7 tr. ř.). Tím je naplněno základní právo obviněného dosáhnout přezkoumání věci ve dvoustupňovém řízení ve smyslu čl. 13 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (dále jen „Úmluva“) a čl. 2 odst. 1 Protokolu č. 7 k Úmluvě. Dovolací soud není obecnou třetí instancí zaměřenou na přezkoumání všech rozhodnutí soudů druhého stupně a samotnou správnost a úplnost skutkových zjištění nemůže posuzovat už jen z toho důvodu, že není oprávněn bez dalšího přehodnocovat provedené důkazy, aniž by je mohl podle zásad ústnosti a bezprostřednosti v řízení o dovolání sám provádět (srov. omezený rozsah dokazování v dovolacím řízení podle §265r odst. 7 tr. ř.). Pokud by zákonodárce zamýšlel povolat Nejvyšší soud jako třetí stupeň plného přezkumu, nepředepisoval by katalog dovolacích důvodů. Už samo chápání dovolání jako mimořádného opravného prostředku ospravedlňuje restriktivní pojetí dovolacích důvodů Nejvyšším soudem (viz usnesení Ústavního soudu ze dne 27. 5. 2004, sp. zn. IV. ÚS 73/03). Nejvyšší soud je vázán uplatněnými dovolacími důvody a jejich odůvodněním (§265f odst. 1 tr. ř.) a není povolán k revizi napadeného rozsudku z vlastní iniciativy. Právně fundovanou argumentaci má přitom zajistit povinné zastoupení odsouzeného obhájcem – advokátem (§265d odst. 2 tr. ř.).
Podkladem pro výrok o vině se stalo skutkové zjištění spočívající v tom, že obviněná „ jako majitelka bytu v P., nabízela prostřednictvím RK Glanz Reality s.r.o. tento byt k prodeji, následně, když o tento byt projevila zájem poškozená Mgr. R. Z. jí umožnila ve dnech 18. 4. 2005 a 19. 5. 2005 prohlídku tohoto bytu, při kterých poškozené zatajila, že byt i dům trpí podstatnými vadami, konkrétně u domu došlo k podcenění nehomogenního podloží pod základovou spárou, nedostatečná stavební neprůzvučnost příček oproti požadavkům ČSN, nedostatečným zateplením severní obvodové stěny, problémy se statikou (překročení přípustné posouvající síly průvlaku v ose 12 a poddimenzování vodorovné nosné desky o 20-60 mm, nedostatečné zabezpečení domu proti nadměrné vlhkosti v 1. podzemním podlaží, v důsledku čehož je v dětském pokoji a ložnici nedostatečná tepelná izolace, v ložnici prasklá zeď a opadávání omítky stropů v kuchyni a jídelním koutu uvolňování dlažby, v koupelně praskání obkladů, na WC odlepování dlažby, v ložnici a obývacím pokoji stavební neprůzvučnost svislé nosné konstrukce, o nichž věděla mimo jiné ze znaleckého posudku, který vypracoval Ing. Jiří Matyáš CSc. dne 15. 8. 2003, a jež jsou podstatou občansko-právního sporu, který vede Ing. M. H. spolu se svým manželem u Obvodního soudu pro Prahu 6 s dodavatelem stavby společnosti RASKAL s.r.o., kdy právě kvůli těmto vadám požadují manželé H. slevu z kupní ceny bytu, současně uplatnili zádržné ve výši 575.705,- Kč, následně dne 23. 6. 2005 došlo v advokátní kanceláři Mgr. Davida Nováka, k uzavření Smlouvy o úplatném převodu vlastnictví jednotky – předmětného bytu mezi manžely H. jako převodci a poškozenou Mgr. R. Z. jako nabyvatelkou, tentýž den došlo v notářské kanceláři JUDr. Martina Krčmy, k uzavření Svěřenské smlouvy o notářské úschově kupní ceny a jejím postupném uvolňování, Ing. M. H. zamlčela poškozené Mgr. R. Z. podstatné okolnosti, při jejich znalosti by poškozená kupní smlouvu na předmětný byt s uvedením kupní ceny ve výši 6.200.000,- Kč neuzavřela, a tímto jednáním způsobila poškozené Mgr. R. Z. škodu ve výši 525.000,- Kč, jak vyplývá ze znaleckého posudku č. 21/07, který byl vypracován Ing. Františkem Šulcem dne 3. 8. 2007.“
Jakkoli obviněná brojí proti právním závěrům soudů, je zjevné, že v dané věci její námitky mají primárně původ v samotném skutkovém zjištění soudu. Zcela jednoznačně lze tuto skutečnost dovodit z toho, že se snaží vnést nejasnosti do vypracovaných znaleckých posudků. Zcela opomíjí v dané věci podstatou okolnost, a to že znaleckým posudkem znalce z oboru stavebnictví, odvětví stavby obytné a stavby průmyslové, Ing. Františka Šulce byly odstraněny jakékoliv pochybnosti o výši způsobené škody. Pokud jde o subjektivní stránku trestného činu, není pochyb, že obviněná o vadách, které předmětný byt i dům určitým způsobem znehodnocují věděla, ale poškozenou na ně nikterak neupozornila. To, že jejich rozsah byl pro účely trestního řízení zjištěn následně, není určující pro posouzení subjektivní stránky trestného činu, ale vyčíslení výše škody. Podstatné skutečnosti zamlčí ten pachatel, který neuvede při svém podvodném jednání jakékoliv skutečnosti, které jsou rozhodující nebo zásadní (tj. podstatné) pro rozhodnutí poškozeného, tedy takové skutečnosti, které by vedly, pokud by byly druhé straně známy, nemusela ke koupi nemovitosti přistoupit buď vůbec nebo za podstatně jiných podmínek (srov. přiměřeně rozh. č. 36-I./2006 Sb. rozh. tr.). Bylo prokázáno, že právě z důvodu existence závad na nemovitosti vedla občanskoprávní spor u Obvodního soudu pro Prahu 6 s dodavatelem stavby společnosti RASKAL spol. s r. o., avšak žádnou informaci v tomto směru poškozené neposkytla. Jde přitom o podstatný důvod, který by mohl změnit rozhodnutí poškozené, pokud by věděla o tom, že závady váznoucí na uvedené nemovitosti jsou předmětem občanskoprávního sporu, lhostejno, v jaké výši a v jakém rozsahu. Jinými slovy řečeno, rozsah škod je významný pro případné použití kvalifikované skutkové podstaty daného trestného činu. Pro posouzení subjektivní stránky trestného činu je zjevné, že obviněná poškozené zatajila, že určité vady nemovitost má, aniž by ji s touto skutečností seznámila. Pokud obviněná upozorňuje na znalecké posudky, v nichž byla škoda vyčíslena v podstatě menším rozsahu, zůstává tato skutečnost, právě s ohledem na již uvedené, zcela bez vlivu na trestní odpovědnost obviněné, neboť její úmysl zcela nepochybně směřoval ke způsobení škody, a ta byla pro účely trestního řízení vyčíslena znalcem Ing. Františkem Šulcem ve výši 525.000,- Kč. V této souvislosti (subjektivní stránka trestného činu) však nelze přihlédnout, v jaké výši byla podána obviněnou původní civilní žaloba a v jaké výši z kupní ceny bylo uplatněno tzv. zádržné (15 %) i složení kupní ceny do notářské úschovy. Je-li obviněnou zmiňována zásada „ultima ratio“, pak lze uvést, že se obviněná na ni dovolává s cílem zakrýt pravý důvod svého jednání, jehož podstatou bylo podvodné jednání spočívající v zamlčení podstatných skutečností. Tím z rámce občanskoprávního sporu vybočila, a proto musí nést následky, které vyplývají z trestně právní odpovědnosti (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 12. 3. 2003, sp. zn. 5 Tdo 265/2003, publikované v Souboru rozhodnutí Nejvyššího soudu, svazek č. 24, ročník 2003, pod T 575). V dané věci nebylo rozhodné, zda posuzované jednání bylo uskutečněno v rámci určité transakce, ať již běžné, obchodní či jakékoliv jiné, protože trestného činu se může pachatel dopustit i v rámci jinak obvyklé obchodní transakce, aniž by bylo třeba, aby porušil nějaký zvláštní právní předpis, jestliže na něj trestní zákon přímo neodkazuje. Jde o projev zásady trestního práva, podle níž trestněprávní ochranu lze použít k ochraně zájmů společnosti, práv a oprávněných zájmů fyzických a právnických osob právě tam, kde nástroje ostatních právních odvětví selhávají. Často se hovoří o zásadě pomocné úlohy trestní represe. Shora uvedené skutkové zjištění postačuje pro závěr, že jednala ve formě tzv. přímého úmyslu ve smyslu §4 písm. a) tr. zák. V kontextu s provedenými důkazy bylo zavinění obviněné nad jakoukoliv pochybnost prokázáno. Za dané situace má Nejvyšší soud za to, že skutkový stav byl pro závěr o vině spolehlivě zjištěn, přičemž i právní kvalifikace skutku odpovídá použití právní kvalifikaci.
Lze tedy shrnout, že uplatněné námitky obviněné směřují výlučně do oblasti skutkového zjištění. Je tedy zřejmé, že byť obviněná zpochybňuje subjektivní stránku trestného činu, její argumentace ve vztahu k dovolacímu důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. nijak s právním posouzením skutku nesouvisí. Za daného stavu, tj. kdy obviněná brojí výhradně proti tomu, jaký závěr soudy učinily z provedených důkazů, Nejvyšší soud pokládá za potřebné opětovně zdůraznit, že zjištěný skutkový děj, který je popsán ve skutkovém zjištění, je výsledkem hodnocení důkazů, které byly před soudem provedeny a úvahy, které soud vedly k tomuto závěru (skutkovému zjištění), jsou pak vyjádřeny – rozvedeny v odůvodnění obou rozhodnutí. Nejvyšší soud je toho názoru, že soud prvního stupně učinil ve věci správná a úplná skutková zjištění, jenž mají v provedeném dokazování plnou oporu, dokazování bylo provedeno v souladu s ustanovením §2 odst. 5 tr. ř. a hodnocení důkazů je založeno na pečlivém uvážení všech okolností případu jednotlivě i jejich souhrnu ve smyslu §2 odst. 6 tr. ř. Lze konstatovat, že ze skutkových zjištění ve vztahu k dokazované skutečnosti je možno vyvodit jen jediný závěr (a to závěr o vině obviněné) a vyloučit možnost jiného závěru. Z tohoto pohledu by bylo možno konstatovat, že námitky obviněné jsou pouze opakováním její obhajoby, neboť byly uplatněny již v předcházejícím řízení, přičemž soudy nižších stupňů se s obhajobou obviněné řádně vypořádaly. Protože námitky uplatněné obviněnou v dovolání nelze pod dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. podřadit, Nejvyšší soud shledal, že dovolání obviněné bylo podáno z jiného důvodu, než je uveden v §265b tr. ř.
V souvislosti s formálním odkazem na dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. a nezbytnost postupu Nejvyššího soudu podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. je nutno též odkázat na usnesení Ústavního soudu ze dne 2. 6. 2005, sp. zn. III. ÚS 78/05, ve kterém tento uvedl, že označení konkrétního dovolacího důvodu uvedeného v ustanovení §265b tr. ř. přitom nemůže být pouze formální; Nejvyšší soud je povinen vždy nejdříve posoudit otázku, zda dovolatelem uplatněný dovolací důvod lze i podle jím vytýkaných vad podřadit pod některý ze specifických dovolacích důvodů uvedených v §265b tr. ř., neboť pouze skutečná existence zákonného dovolacího důvodu, nikoli jen jeho označení, je zároveň zákonnou podmínkou i rámcem, v němž dochází k přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem. Nejvyšší soud dospěl k závěru, že námitky uplatněné obviněnou k dovolacímu důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. nemají právně relevantní charakter.
Nejvyšší soud pokládá rovněž za vhodné doplnit, že právo na spravedlivý proces ve smyslu čl. 36 odst. 1 Listiny není možno vykládat tak, že garantuje úspěch v řízení či zaručuje právo na rozhodnutí, jež odpovídá představám obviněného. Uvedeným základním právem je „pouze“ zajišťováno právo na spravedlivé soudní řízení, v němž se uplatní všechny zásady soudního rozhodování podle zákona v souladu s ústavními principy (srov. usnesení Ústavního soudu sp. zn. II. ÚS 681/04). To platí i pro dovolací řízení.
Vzhledem ke shora uvedeným skutečnostem Nejvyšší soud dovolání obviněné Ing. M. H. podané s odkazem na dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. odmítl podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř., protože bylo podáno z jiného důvodu, než je uveden v §265b tr. ř. Z toho důvodu Nejvyšší soud nemusel věc meritorně přezkoumávat podle §265i odst. 3 tr. ř. V souladu s ustanovením §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. o odmítnutí dovolání rozhodl v neveřejném zasedání. Pokud jde o rozsah odůvodnění, odkazuje v tomto směru na znění §265i odst. 2 tr. ř.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n tr. ř.).
V Brně dne 20. října 2010
Předseda senátu:
JUDr. Jan Engelmann