ECLI:CZ:NS:2012:4.TDO.753.2012.1
sp. zn. 4 Tdo 753/2012-30
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 11. července 2012 o dovolání obviněného F. T. , proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 2. 11. 2011, sp. zn. 61 To 409/2011, v trestní věci vedené u Obvodního soudu pro Prahu 6 pod sp. zn. 2 T 158/2010, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. se dovolání obviněného odmítá .
Odůvodnění:
Rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 6 ze dne 29. 6. 2011, sp. zn. 2 T 158/2010, byl podle §45 odst. 1 tr. zákoníku zrušen výrok o vině, výrok o trestu, jakož i další výroky, které mají v uvedeném výroku o vině svůj podklad, z rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 6 ze dne 11. 1. 2011, sp. zn. 2 T 158/2010 a znovu bylo rozhodnuto tak, že obviněný F. T. byl uznán vinným ze spáchání zločinu krádeže podle §205 odst. 1 písm. b), odst. 4 písm. c) tr. zákoníku ve spolupachatelství podle §23 tr. zákoníku a přečinu poškození cizí věci podle §228 odst. 1, 3 písm. d) tr. zákoníku ve spolupachatelství podle §23 tr. zákoníku, kterých se podle skutkové věty výroku o vině uvedeného rozsudku dopustil tím, že:
1) dne 8. 6. 2010 v době od 2.42 hod. do 2.45 hod. v P., S., spolu s dalšími třemi dosud neztotožněnými osobami přijel v blíže nezjištěném vozidle před provozovnu sázkové kanceláře Chance, a.s., nezjištěným předmětem vypáčil vstupní dveře do provozovny v oblasti zámku, vnikl dovnitř, kde za prostorem vstupních dveří vypáčil zadní kovová dvířka trezorového zásobníku na hotovost bankomatu zn. Diebold 1071, a následně z něj odcizil zásobníky obsahující finanční hotovost ve výši 104.800,- Kč, čímž způsobil společnosti Euronet Services, spol. s r.o., škodu ve výši 104.800,- Kč odcizením, poškozením bankomatu pak škodu ve výši 250.000,- Kč, společnosti Chance, a.s., způsobil škodu ve výši 1.500,- Kč poškozením vstupních dveří,
2) dne 24. 6. 2010 v době od 2.45 hod. do 2.50 hod. v P., J., spolu s dalšími dosud neztotožněnými osobami přijel v blíže nezjištěném vozidle stříbrné barvy před Obchodní centrum J., krumpáčem vypáčil vstupní dveře prodejny, vnikl dovnitř, kde vlevo od vstupních dveří vypáčil zadní kovová dvířka trezorového zásobníku na hotovost bankomatu zn. Diebold 1071, a následně z něj odcizil zásobníky obsahující finanční hotovost ve výši 419.800,- Kč, čímž způsobil společnosti Euronet Services, spol. s r. o. škodu ve výši 419.800,- Kč odcizením, poškozením bankomatu pak škodu ve výši 250.000,- Kč, společnosti DOS, spol. s r.o., způsobil škodu ve výši 4.000,- Kč poškozením vstupních dveří,
3) dne 25. 6. 2010 ve 3.30 hod. v P., J., spolu s dalšími třemi dosud neztotožněnými osobami přijel v blíže nezjištěném vozidle před prodejnu Billa, dosud nezjištěným způsobem vylomil prosklené posuvné dveře do prodejny, vnikl dovnitř, kde nezjištěným způsobem vytrhl z ukotvení v podlaze bankomat typu NCR 5870, v hodnotě 200.000,- Kč, v němž byla finanční hotovost ve výši 1.706.800,- Kč a tento bankomat včetně finanční hotovosti odvezl, čímž způsobil společnosti Euronet Services, spol. s r.o., škodu ve výši 1.906.800,- Kč odcizením, poškozením dveří pak společnosti Billa, spol. s r.o., škodu v celkové výši 15.000,- Kč,
4) dne 28. 6. 2010 kolem 01.00 hod. v P., N., spolu s dalšími třemi dosud neztotožněnými osobami přijeli ve vozidle Audi S8, tmavě modré barvy, opatřeném odcizenými registračními značkami a Audi S6 Avant, stříbrné barvy, opatřeném odcizenými registračními značkami, před prodejnu Albert, stříbrným vozidlem nacouvali do vchodových dvoudílných posuvných prosklených dveří prodejny, které nárazem rozbili, za pomoci popruhu zapřaženého za stříbrné vozidlo vyvrátili z ukotvení v podlaze bankomat typu NCR 5870, v hodnotě 200.000,- Kč, v němž byla finanční hotovost 326.400,- Kč, naložili jej do zavazadlového prostoru stříbrného vozidla Audi, které řídila dosud neztotožněná osoba, přičemž obviněný nasedl do tmavého vozidla Audi S8, přičemž stříbrné vozidlo i s bankomatem a finanční hotovostí bylo následně nalezeno v obci O., svým jednáním způsobil společnosti Euronet Services, spol. s r. o., škodu v celkové výši 526.400,- Kč, společnosti Ahold Czech Republic, a.s., způsobil poškozením dveří škodu v celkové výši 20.000,- Kč.
Za uvedené jednání byl obviněný odsouzen podle §205 odst. 4 tr. zák. za použití §45 odst. 1, §43 odst. 1 tr. zák. k úhrnnému a společnému trestu odnětí svobody v trvání 6 let, podle §56 odst. 2 písm. c) tr. zákoníku byl pro výkon uloženého trestu zařazen do věznice s ostrahou, podle §80 odst. 1, 2 tr. zákoníku mu byl současně uložen trest vyhoštění na dobu neurčitou a podle §101 odst. 1 písm. c) tr. zák. mu bylo uloženo zabrání věcí podrobně specifikovaných ve výroku daného rozsudku. Podle §228 odst. 1 tr. ř. byla obviněnému dále uložena povinnost zaplatit poškozené společnosti Euronet Services, s.r.o., škodu ve výši 2.631.400,- Kč, poškozené společnosti Chance, a.s., škodu ve výši 250.000,- Kč a poškozené společnosti DOS, spol. s.r.o., škodu ve výši 250.000,- Kč. Podle §229 odst. 2 tr. ř. byly zmíněné poškozené společnosti odkázány se zbytky svých nároků na náhradu škody na řízení ve věcech občanskoprávních.
Proti rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 6 ze dne 29. 6. 2011, sp. zn. 2 T 158/2010, podal následně obviněný F. T. odvolání, které bylo usnesením Městského soudu v Praze ze dne 2. 11. 2011, sp. zn. 61 To 409/2011, podle §256 tr. ř. zamítnuto.
Následně podal obviněný prostřednictvím svého obhájce proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 2. 11. 2011, sp. zn. 61 To 409/2011, dovolání, ve kterém uplatnil dovolací důvod vymezený v ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. s tím, že svou argumentaci omezil pouze na skutky uvedené pod body 1), 2) a 3) výroku o vině. Obviněný v dovolání namítl, že dle jeho názoru z provedených důkazů v hlavním líčení soud prvního stupně dovodil nesprávná skutková zjištění a při hodnocení těchto skutkových zjištění pak postupoval způsobem, který je v rozporu se zásadou in dubio pro reo. Pochybení soudů spatřuje konkrétně v tom, že důkazy svědčící v jeho prospěch označily za rozporné, nevěrohodné, případně účelové, když na druhé straně důkazy mající svědčit o jeho vině považovaly za nezpochybnitelné, věrohodně a jasně osvědčující přisouzený skutkový děj. S přisouzenými skutkovými závěry tak nesouhlasí, neboť je považuje za neodůvodněné za stavu, že je ve všech třech případech usvědčován toliko pachovou stopou, která jej nepřímo spojuje s místem činu u skutků ad 1) – 3) výroku o vině, když žádné další důkazy nebyly zjištěny a provedeny. V uvedeném směru dovolatel poukázal na nález Ústavního soudu ČR, sp. zn. I. ÚS 394/97, jakož i na rozhodnutí Nejvyššího soudu České republiky, sp. zn. 3 Tdo 439/2008. Z citovaných rozhodnutí vyplývá, že důkaz pachovou stopou je toliko důkazem nepřímým a podpůrným, který sám o sobě nemůže obstát při rozhodnutí o vině a trestu, když je třeba, aby řetězec nepřímých důkazů nevykazoval mezery a nevyvolával důvodné pochybnosti. Dle obviněného je meritorní rozhodnutí založeno pouze na domněnkách soudu, které nejsou žádným relevantním způsobem podloženy. Dále se obviněný v dovolání obsáhle vyjádřil k samotnému průběhu zajišťování a vyhodnocování pachových stop, které podle jeho mínění nebyly zajištěny a vyhodnoceny procesním způsobem. Daná dovolací argumentace se dotýká otázky procesní čistoty snímání pachových stop, jejich zpracování a uchovávání až do samotného průběhu pachové zkoušky z hlediska dodržení podmínek ustanovení §114 tr. ř., zákonných požadavků její protokolace ve smyslu §55 odst. 3 tr. ř., využívání metody pachových stop ve smyslu výkladového stanoviska č. 10/1995 Sb. v. s. Nejvyššího státního zastupitelství ČR a rovněž i kvality odborného vyjádření z oboru metody pachové identifikace.
Z uvedených důvodů obviněný závěrem svého dovolání navrhl, aby Nejvyšší soud České republiky napadené rozhodnutí v celém rozsahu zrušil a aby obviněného předmětné obžaloby zprostil, popř. aby přikázal příslušnému soudu, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.
Státní zástupkyně Nejvyššího státního zastupitelství využila svého zákonného práva a k dovolání obviněného se vyjádřila. Ve svém vyjádření stručně shrnula dosavadní průběh trestního řízení a dále uvedla, že obsah dostupného spisového materiálu rozhodně nevypovídá o tom, že by soudy při svém rozhodování vybočily z mezí volného hodnocení důkazů podle §2 odst. 6 tr. ř. a zejména že by se dopustily deformace vypovídací hodnoty provedených důkazů. Z právní argumentace obsažené v rozhodnutích soudů prvního i druhého stupně je zřejmé, že soudy svůj hodnotící postup vysvětlily zcela jasně a srozumitelně v souladu s pravidly ustanovení §2 odst. 6 tr. ř., tedy způsobem, který se odrazil ve správnosti těch skutkových zjištění, na jejichž podkladě byl dovolatel uznán vinným. Soudy se otázkou rozsahu provedeného dokazování opakovaně a velmi pečlivě zabývaly. Byť zajištěné pachové stopy na místě činu ve všech třech zpochybněných případech dovolovaly v duchu judikatorně ustálené rozhodovací praxe soudů přijetí toliko toho skutkového závěru, že se dovolatel v těchto místech s největší pravděpodobností nacházel, nemohly soudy na straně druhé při posuzování míry průkaznosti jeho účasti na tom kterém skutku ad 1) – 3) výroku o vině ignorovat ty výsledky veškerého ve věci provedeného dokazování, které se vztahovaly ke všem čtyřem přisouzeným útokům, spáchaným za podmínek §116 tr. zákoníku v režimu pokračující trestné činnosti. Rozhodující soudy proto ke zjištěným důkazům byly povinny přihlížet v nedílné souvislosti s těmi indiciemi, které se vztahovaly k obviněným nezpochybněné účasti na dílčím skutku pod bodem 4) výroku o vině. Byly tedy povinny přihlížet nejen ke shodě pachových stop v prostorách obou použitých vozidel AUDI S 6 a AUDI S 8, ale i ke shodě těchto stop na tam uloženém nářadí i ke genetické shodě jeho DNA jak na nedopalku cigarety v jednom z použitých vozidel, tak i na kontaktní části tam nalezené čepice. Vedle časové souslednosti jednotlivých útoků soudy nemohly odhlédnout od jejich obdobného modu operandi, dále nemohly přehlédnout ani podpůrný důkazní význam toho zjištění, že při páchání zcela totožné trestné činnosti na území cizího státu (kde vystupoval dokonce pod změněnou identitou) byl dovolatel zadržen a předán k trestnímu stíhání do domovského státu. Takový důkazní stav věci rozhodně nelze označit za evidentní důkazní nouzi. Obviněný byl ze spáchání předmětné trestné činnosti usvědčen na základě uceleného důkazního řetězce na sebe navazujících a vzájemně se doplňujících důkazů. Ke zbývající dovolací argumentaci, která se týká výlučně otázky procesní čistoty snímání pachových stop, jejich zpracování a uchovávání až do samotného průběhu pachové zkoušky z hlediska dodržení podmínek ustanovení §114 tr. ř., zákonných požadavků její protokolace ve smyslu §55 odst. 3 tr. ř., využívání metody pachových stop ve smyslu výkladového stanoviska č. 10/1995 Sb. v. s. Nejvyššího státního zastupitelství ČR a konečně i kvality Odborného vyjádření z oboru metody pachové identifikace, státní zástupkyně Nejvyššího státního zastupitelství uvedla, že je zcela identická s tou, kterou dovolatel uplatnil při odůvodnění svého odvolání. Těmito námitkami se tak již zabýval odvolací soud, a to takovým všestranným a přesvědčivým způsobem, který nezavdává příčinu k pochybám o tom, že by závěry této důkazní metody neměly být způsobilým nositelem vypovídací hodnoty ve smyslu §89 odst. 2 tr. ř.
Závěrem svého vyjádření státní zástupkyně Nejvyššího státního zastupitelství s ohledem na výše uvedené uvedla, že dovolací námitky se zcela míjí jak s uplatněným dovolacím důvodem podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., tak i s dovolacími důvody ostatními, byť neuplatněnými, proto navrhla, aby Nejvyšší soud České republiky dovolání obviněného podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. odmítl a aby tak učinil podle §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. v neveřejném zasedání.
Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací (§265c tr. ř.) shledal, že dovolání je přípustné [§265a odst. 1, 2 písm. a) tr. ř.], bylo podáno obviněným jako osobou oprávněnou prostřednictvím obhájce [§265d odst. 1 písm. b), odst. 2 tr. ř.], v zákonné lhůtě a na místě, kde lze podání učinit (§265e odst. 1, 2 tr. ř.). Dovolání obsahuje i obligatorní náležitosti stanovené v §265f odst. 1 tr. ř.
Protože dovolání lze podat jen z důvodů uvedených v §265b tr. ř., bylo dále nutno posoudit, zda námitky vznesené obviněným naplňují jím uplatněný zákonem stanovený dovolací důvod, jehož existence je současně nezbytnou podmínkou provedení přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem podle §265i odst. 3 tr. ř.
Ve smyslu ustanovení §265b odst. 1 tr. ř. je dovolání mimořádným opravným prostředkem určeným k nápravě výslovně uvedených procesních a hmotně právních vad, ale nikoli k revizi skutkových zjištění učiněných soudy prvního a druhého stupně ani k přezkoumávání jimi provedeného dokazování. Těžiště dokazování je totiž v řízení před soudem prvního stupně a jeho skutkové závěry může doplňovat, popřípadě korigovat jen soud druhého stupně v řízení o řádném opravném prostředku (§259 odst. 3, §263 odst. 6, 7 tr. ř.). Tím je naplněno základní právo obviněného dosáhnout přezkoumání věci ve dvoustupňovém řízení ve smyslu čl. 13 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (dále jen „Úmluva“) a čl. 2 odst. 1 Protokolu č. 7 k Úmluvě. Dovolací soud není obecnou třetí instancí zaměřenou na přezkoumání všech rozhodnutí soudů druhého stupně a samotnou správnost a úplnost skutkových zjištění nemůže posuzovat už jen z toho důvodu, že není oprávněn bez dalšího přehodnocovat provedené důkazy, aniž by je mohl podle zásad ústnosti a bezprostřednosti v řízení o dovolání sám provádět (srov. omezený rozsah dokazování v dovolacím řízení podle §265r odst. 7 tr. ř.). Pokud by zákonodárce zamýšlel povolat Nejvyšší soud jako třetí stupeň plného přezkumu, nepředepisoval by katalog dovolacích důvodů. Už samo chápání dovolání jako mimořádného opravného prostředku ospravedlňuje restriktivní pojetí dovolacích důvodů Nejvyšším soudem (viz usnesení Ústavního soudu ze dne 27. 5. 2004, sp. zn. IV. ÚS 73/03). Nejvyšší soud je vázán uplatněnými dovolacími důvody a jejich odůvodněním (§265f odst. 1 tr. ř.) a není povolán k revizi napadeného rozsudku z vlastní iniciativy. Právně fundovanou argumentaci má přitom zajistit povinné zastoupení odsouzeného obhájcem – advokátem (§265d odst. 2 tr. ř.).
Obviněný ve svém dovolání uplatnil dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., podle kterého lze dovolání podat, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. V mezích tohoto dovolacího důvodu je pak možno namítat, že skutek zjištěný soudem byl nesprávně právně kvalifikován jako trestný čin, třebaže nejde o trestný čin nebo sice jde o trestný čin, ale jeho právní kvalifikace neodpovídá tomu, jak byl skutek ve skutkové větě výroku o vině popsán. Z těchto skutečností pak vyplývá, že Nejvyšší soud České republiky se nemůže odchýlit od skutkového zjištění, které bylo provedeno v předcházejících řízeních, a protože není oprávněn v rámci dovolacího řízení jakýmkoliv způsobem nahrazovat činnost nalézacího soudu, je takto zjištěným skutkovým stavem vázán (srov. rozhodnutí Ústavního soudu II. ÚS 760/02, IV. ÚS 449/03). Povahu právně relevantních námitek nemohou tedy mít námitky, které směřují do oblasti skutkového zjištění, hodnocení důkazů či takové námitky, kterými dovolatel vytýká soudu neúplnost provedeného dokazování. Ke shora uvedenému je dále vhodné uvést, že závěr obsažený ve výroku o vině je výsledkem určitého procesu. Tento proces primárně spadá do pravomoci nalézacího soudu a v jeho průběhu soudy musí nejprve zákonným způsobem provést důkazy, tyto pak hodnotit podle svého vnitřního přesvědčení založeného na pečlivém uvážení všech okolností případu jednotlivě i v jejich souhrnu a výsledkem této činnosti je zjištění skutkového stavu věci. Nejvyššímu soudu České republiky tedy v rámci dovolacího řízení nepřísluší hodnotit správnost a úplnost zjištěného skutkového stavu věci podle §2 odst. 5 tr. ř. ani přezkoumávání úplnosti provedeného dokazování či se zabývat otázkou hodnocení důkazů ve smyslu §2 odst. 6 tr. ř. Námitky týkající se skutkového zjištění, tj. hodnocení důkazů, neúplnosti dokazování apod. nemají povahu právně relevantních námitek.
Nejvyšší soud České republiky po prostudování předmětného spisového materiálu shledal, že obviněný F. T. sice podal dovolání z důvodu podle ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., v dovolání však ve skutečnosti nenamítá nesprávnost právního posouzení skutku, ale pouze napadá soudy učiněná skutková zjištění. Námitky obviněného týkající údajně nedostatečně zjištěného skutkového stavu věci, neúplnosti provedeného dokazování a nezákonnosti při opatřování důkazů a tím i jejich procesní nepoužitelnosti je nutno považovat za námitky skutkového charakteru týkající se úplnosti a hodnocení provedeného dokazování. Je třeba konstatovat, že obviněný se svým dovoláním pouze domáhá, aby na základě jiného hodnocení důkazů byl jiným způsobem posouzen skutek, pro který byl stíhán. Uvedenou skutečnost však nelze podřadit pod dovolací důvod vymezený v §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., dle kterého je dovolání možno podat, spočívá-li rozhodnutí na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzením.
V souvislosti s předkládáním vlastní verze průběhu skutkového děje obviněným považuje Nejvyšší soud České republiky pro úplnost za vhodné zmínit rozhodnutí Ústavního soudu dne 4. 5. 2005, sp. zn. II. ÚS 681/04, kde tento uvedl, že právo na spravedlivý proces není možno vykládat tak, že garantuje úspěch v řízení či zaručuje právo na rozhodnutí, jež odpovídá představám stěžovatele. Uvedeným právem je pouze zajišťováno právo na spravedlivé soudní řízení, v němž se uplatní všechny zásady soudního rozhodování podle zákona a v souladu s ústavními principy.
Nejvyšší soud České republiky se ztotožnil s názorem odvolacího soudu v tom, že nalézací soud provedl dokazování v dostatečném rozsahu, důkazy odpovídajícím způsobem hodnotil a jeho skutková a právní zjištění jsou zcela správná.
K námitce obviněného, že pachová stopa jako ojedinělý důkaz nemůže být podkladem pro jednoznačné uznání jeho viny, je třeba uvést, že danou problematikou se Nejvyšší soud České republiky i Ústavní soud České republiky již zabývaly a při svém rozhodování dospěly k závěru, že na základě tohoto důkazu je možno pouze dospět k závěru, že osoba se v blíže neurčené době s největší pravděpodobností v místě činu nacházela, nelze z něj však jednoznačně a bez důvodných pochybností dovodit, že právě tato osoba se dopustila trestného činu, za který byla trestně stíhána. Důkaz pachovou stopou je tak toliko důkazem nepřímým a podpůrným, který sám o sobě nemůže obstát při rozhodnutí o vině a trestu, když je třeba, aby řetězec nepřímých důkazů nevykazoval mezery a nevyvolával důvodné pochybnosti (srov. nález Ústavního soudu České republiky, sp. zn. I. ÚS 394/97, rozhodnutí Nejvyššího soudu České republiky, sp. zn. 3 Tdo 439/2008).
Je tak zřejmé, že důkaz pachovou zkouškou nemůže obstát jako jediný důkaz o vině obviněného, tj. v případě jeho naprosté osamocenosti jako jediného nepřímého důkazu, který se nemohl stát součástí řetězce dalších vzájemně se podporujících nepřímých důkazů. Jak však správně uvedl již odvolací soud v odůvodnění svého rozhodnutí, v případě projednávané věci se o takový případ nejedná, důkaz pachovou stopou nelze, s ohledem na další logické souvislosti, považovat za ojedinělý důkaz.
Je třeba zdůraznit, že obviněný ve stejné době spáchal stejným způsobem totožnou trestnou činnost, za kterou byl odsouzen původním rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 6 ze dne 11. 1. 2011, sp. zn. 2 T 158/2010. Ve zmíněném trestním řízení bylo nepochybně prokázáno, že se na místě činu přímo nacházel. Nelze tak odhlédnout od výsledků veškerého ve věci provedeného dokazování, které se vztahovalo ke všem čtyřem útokům spáchaným za podmínek §116 tr. zákoníku (pokračování v trestném činu). Rozhodující soudy postupovaly správně, když ke zjištěným pachovým stopám u skutků 1) – 3) skutkové věty výroku o vině přihlížely v nedílné souvislosti s důkazy usvědčujícími obviněného ze spáchání skutku uvedeného bod bodem 4) skutkové věty výroku o vině, za který byl již odsouzen a kde o jeho účasti nebylo pochyb, neboť byl zadržen přímo na místě činu.
S ohledem na zjištěné shody pachových stop /na dvířkách vypáčeného bankomatu – skutek ad 1), madle vypáčených vstupních dveří obchodního centra – skutek ad 2), stěny za bankomatem – skutek ad 3), dále ve vozidlech Audi S 6, Audi S 8, na nářadí nezbytném pro překonání jistících prvků bankomatu/ a zjištěnou shodu DNA obviněného na nedopalku cigarety v jednom z příslušných vozidel i na tam nalezené čepici je třeba obhajobu obviněného považovat za vyvrácenou. Nejvyšší soud České republiky se ztotožnil s názorem nalézacího i odvolacího soudu v tom, že je vyloučeno, že by došlo k takové náhodě, že by se pachová stopa obviněného dostala na tři různá místa činu /kromě jeho již odsouzeného jednání pod bodem 4) výroku o vině/ bezprostředně k napadeným bankomatům jiným způsobem, než že by on sám byl pachatelem. Jeho pachové stopy byly nalezeny na několika místech obdobné trestné činnosti i ve vozidlech (včetně jeho DNA), se kterými prokazatelně spáchal identický útok uvedený pod bodem 4) skutkové věty výroku o vině. Ke všem téměř totožným útokům došlo navíc v poměrně krátkém časovém období v průběhu měsíců června roku 2010, navíc obviněný páchal stejnou trestnou činnost i na území jiných států.
Vzhledem k uvedeným skutečnostem je nutno souhlasit se závěry rozhodujících soudů i státní zástupkyně Nejvyššího státního zastupitelství v tom, že takový důkazní stav věci nelze označit za evidentní důkazní nouzi provázenou důvodnými pochybnostmi o tom, zda obviněný danou trestnou činnost spáchal či nikoliv.
Pokud se týká námitek obviněného ohledně průběhu zajišťování a vyhodnocování pachových stop, které podle jeho mínění nebyly zajištěny a vyhodnoceny procesním způsobem, tak tyto námitky obviněný uplatnil již v podaném odvolání a odvolací soud se s nimi přesvědčivě vypořádal v odůvodnění svého rozhodnutí, na které je možno beze zbytku odkázat (viz str. 4 – 5 rozhodnutí odvolacího soudu). Navíc se rovněž jedná o námitky z hlediska uplatněného dovolacího důvodu irelevantní.
Není tedy pochyb o tom, že příslušný skutek byl objasněn, nalézací soud zvolil odpovídající právní kvalifikaci a uložené tresty odpovídají všem zákonným kritériím. Nejvyšší soud České republiky tak souhlasí se závěry, které učinil v odůvodnění svého rozhodnutí odvolací soud. Z odůvodnění rozhodnutí soudů prvního i druhého stupně vyplývá logická návaznost mezi provedenými důkazy, jejich hodnocením a učiněnými skutkovými zjištěními na straně jedné a hmotně právními závěry na straně druhé, přičemž dovolací soud mezi nimi neshledal žádný rozpor.
Na základě výše uvedených skutečností je možno učinit závěr, že obviněným uplatněné námitky nejsou podřaditelné pod uplatněný zákonný dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. (ani pod jiný dovolací důvod, byť neuplatněný) a stojí mimo jeho rámec. Obviněný na jedné straně deklaroval zákonný dovolací důvod podle citovaného ustanovení, avšak uplatnil námitky, které ho svým obsahem nenaplňují, nespadají pod něj a nijak mu neodpovídají.
K problematice formálně uplatněného dovolacího důvodu se rovněž vyjádřil Ústavní soud České republiky, a to v rozhodnutí ze dne 2. 6. 2005, sp. zn. III. ÚS 78/05, kde tento mj. uvedl, že označení konkrétního dovolacího důvodu uvedeného v ustanovení §265b tr. ř. nemůže být pouze formální. Nejvyšší soud České republiky je povinen vždy nejdříve posoudit otázku, zda dovolatelem uplatněný dovolací důvod lze i podle jím vytýkaných vad podřadit pod některý ze specifických dovolacích důvodů uvedených v §265b tr. ř., neboť pouze skutečná existence zákonného dovolacího důvodu, nikoli jen jeho označení, je zároveň podmínkou i rámcem, v němž dochází k přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem.
S ohledem na skutečnosti shora rozvedené Nejvyšší soud České republiky dovolání obviněného F. T. odmítl podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř., aniž by musel věc meritorně přezkoumávat podle §265i odst. 3 tr. ř. O odmítnutí dovolání bylo rozhodnuto v neveřejném zasedání v souladu s ustanovením §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. Pokud jde o rozsah odůvodnění usnesení Nejvyššího soudu České republiky, odkazuje tento na znění §265i odst. 2 tr. ř.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n tr. ř.).
V Brně dne 11. července 2012
Předseda senátu:
JUDr. Jiří Pácal