ECLI:CZ:NS:2012:5.TDO.545.2012.1
sp. zn. 5 Tdo 545/2012-41
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 27. 6. 2012 o dovolání obviněného V. R. , proti rozsudku Krajského soudu v Plzni ze dne 13. 2. 2012, sp. zn. 50 To 6/2012, který rozhodl jako soud odvolací v trestní věci vedené u Okresního soudu v Chebu pod sp. zn. 4 T 82/2009, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání obviněného V. R. odmítá .
Odůvodnění:
Rozsudkem Okresního soudu v Chebu ze dne 7. 9. 2011, sp. zn. 4 T 82/2009, byl obviněný V. R. uznán vinným ad 1) trestným činem týrání osoby žijící ve společně obývaném bytě nebo domě podle §215a odst. 1, 2 písm. b) trestního zákona (zák. č. 140/1961 Sb., ve znění pozdějších předpisů – dále jen „tr. zák.“) a trestným činem ublížení na zdraví podle §222 odst. 1 tr. zák., ad 2) přečinem nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle §283 odst. 1 trestního zákoníku (zák. č. 40/2009 Sb., ve znění pozdějších předpisů – dále jen „tr. zákoník“), ad 3) trestným činem ublížení na zdraví podle §222 odst. 1 tr. zák. ve formě pokusu podle §8 odst. 1 tr. zák., ad 4) trestným činem nedovolené výroby a držení omamných a psychotropních látek a jedů podle §187 odst. 1, 2 písm. b) tr. zák., ad 5) trestným činem týrání osoby žijící ve společně obývaném bytě nebo domě podle §215a odst. 1 tr. zák., ad 6) přečinem nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle §283 odst. 1 tr. zákoníku, ad 7) trestným činem nedovoleného ozbrojování podle §185 odst. 1 tr. zák. a ad 8) přečinem výroby a držení předmětu k nedovolené výrobě omamné a psychotropní látky a jedu podle §286 odst. 1 tr. zákoníku.
Za tyto trestné činy byl obviněný V. R. odsouzen podle §187 odst. 2 tr. zák. za použití §35 odst. 1 tr. zák. k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání 6 (šesti) let nepodmíněně. Podle §39a odst. 2 písm. c) tr. zák. byl pro výkon tohoto trestu odnětí svobody zařazen do věznice s ostrahou. Podle §55 odst. 1 písm. a) tr. zák. mu byl dále uložen trest propadnutí věcí zajištěných při domovní prohlídce uvedených v bodech 7) a 8). Podle §228 odst. 1 tr. ř. mu byla uložena povinnost uhradit škodu poškozené organizaci České průmyslové zdravotní pojišťovně se sídlem Ostrava – Vítkovice, Jeremenkova 11, ve výši 7.423 Kč.
Krajský soud v Plzni, který rozhodoval jako soud odvolací o odvolání obviněného V. R., rozhodl rozsudkem ze dne 13. 2. 2012, sp. zn. 50 To 6/2012, tak, že k odvolání obviněného V. R. podle §258 odst. 1 písm. b), d), odst. 2 tr. ř. zrušil rozsudek Okresního soudu v Chebu ze dne 7. 9. 2011, č. j. 4 T 82/2009-856, ve výrocích o vině pod body 1) – 6), ve výroku o trestu a náhradě škody, a podle §259 odst. 3 tr. ř. znovu rozhodl tak, že obviněného V. R. uznal vinným ad 1) trestným činem týrání osoby žijící ve společně obývaném bytě nebo domě podle §215a odst. 1, 2 písm. b) tr. zák. a trestným činem ublížení na zdraví podle §222 odst. 1 tr. zák., ad 2) přečinem nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle §283 odst. 1 tr. zákoníku, ad 3) trestným činem ublížení na zdraví podle §221 odst. 1 tr. zák., ad 4) trestným činem nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle §283 odst.1 tr. zákoníku, ad 5) trestným činem týrání osoby žijící ve společně obývaném bytě nebo domě podle §215a odst. 1 tr. zák. a ad 6) přečinem nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle §283 odst. 1 tr. zákoníku.
Obviněný V. R. tak byl uznán vinným uvedeným rozsudkem nalézacího soudu skutky pod body 7) – 8) výroku o vině a rozsudkem odvolacího soudu skutky pod body 1) – 6) výroku o vině spočívajícími v tom, že
1)
nejméně od 1. 7. 2006 do 21. 12. 2007, kdy poškozená L. S., odešla ze společně obývaného domu v P. č. p. …, okres Ch., ji obviněný opakovaně napadal, a to nejen slovně, ale i fyzicky, toto napadání bylo opakovaně vedeno údery rukou či nohou do všech částí těla, napadání se stupňovalo od prvních napadení a toto opakované napadání vyvrcholilo v noční době z 20. na 21. 12. 2007, kdy ji v koupelně výše uvedeného domu opakovaně udeřil paličkou na maso, přičemž jí způsobil zlomeninu lopatky vlevo, zlomeninu X. žebra vlevo, pohmoždění s krevními podlitinami hlavy, obličeje a zad v okolí obou lopatek, paže, předloktí obou rukou a stehna, kolena i bérce vpravo s dobou omezení činnosti levé horní končetiny do konce měsíce února 2008, přičemž se obviněný snažil o to, aby omezovala styk s ostatními lidmi; u poškozené L. S. vlivem jednání obviněného V. R. přetrvávají projevy posttraumatické stresové poruchy, které nastaly vlivem dlouhodobého psychického a fyzického týrání, kdy se u ní plně vyvinul syndrom týrané ženy,
2)
od poloviny roku 2006 do konce roku 2007 v přesně nezjištěných dnech ve svém domě v P. č. p. …, okres Ch., nejméně ve čtyřech případech přinesl tablety drogy extáze obsahující 3,4-methylen-dioxymethamfetamin („MDMA“), které dal L. S., k požití jako lék, jehož název jí neuvedl, dále přinesl v přesně nezjištěném množství případů v igelitových sáčcích drogu pervitin obsahující metamfetamin, který nejprve rozpouštěl ve vodě a dával jej L. S. k vypití, následně po dobu dvou měsíců jí nejméně dvakrát týdně poskytoval drogu pervitin, kterou společně užívali šňupáním, asi od poloviny roku 2007 přinášel drogu pervitin obden a připravoval ho L. S. k nitrožilní aplikaci, přičemž MDMA je psychotropní látkou zařazenou v příloze č. 4 a metamfetamin je psychotropní látkou zařazenou v příloze č. 5 zákona č. 167/1998 Sb., o návykových látkách, ve znění pozdějších předpisů.
3)
v přesně neohraničeném časovém období trvajícím přibližně jeden měsíc před 15. 6. 2008 v P. č. p. …, okres Ch., ve společně obývaném domě, kde společně žili po dobu maximálně dvou měsíců, ve více případech fyzicky napadl poškozenou mladistvou N. Ž., a to tak, že ji v přesně nezjištěný den v uvedeném období, kdy jí vyčítal, že se na jiné směje a na něj nikoli, udeřil pěstí do obličeje, po této ráně upadla na zem a začala krvácet z nosu, zhruba po týdnu, kdy jí vyčítal, že miluje jiného, ji opět udeřil pěstí do nosu, kdy počala krvácet z nosu a následně ji povalil na pohovku a začal ji bít rukama po celém těle a víckrát ji kopl nohou do oblasti břicha a zad, dále poté v přesně nezjištěný den, když poškozená vyslovila domněnku, že je těhotná, tak se slovy, že dítě není jeho, ji povalil na zem a začal jí dupat na břicho, po tomto poškozená začala krvácet z genitálií, které trvalo několik dnů, kdy jí zakazoval návštěvu lékaře, na vyšetření se dostavila až dne 29. 5. 2008, těhotenství nebylo potvrzeno, po návratu od lékaře dne 29. 5. 2008 jí počal vyčítat, že dítě není jeho, a při tomto ji povalil na zem a začal jí skákat na břiše se slovy, že to z ní vykope, kdy poškozená opět začala krvácet z genitálií a v následujících dnech ji bil rukama po celém těle a kopal nohama, kdy jí zakazoval návštěvu lékaře, i když si stěžovala na bolesti a poškozená byla ošetřena dne 17. 6. 2008 na dětském oddělení Nemocnice v Chebu, kde bylo zjištěno, že utrpěla mnohočetné hematomy různého stáří na hlavě, nosu, v okolí pravého oka, na bradě, levé tváři, levém temeni, obou pažích, na zádech a bedrech, byla zjištěna porucha sluchu, fraktura nosu, odřeniny levého kolene, tržné ranky a otok dolního rtu, a dále psychické trauma, jmenovaná byla v době od 17. 6. 2008 do 28. 6. 2008 hospitalizována v chebské nemocnici za účelem dokončení vyšetření a léčby,
4)
v době od 18. 4. 2008 do 15. 6. 2008 v místě svého bydliště v P. č. p. …, okres Ch., nejméně ve čtyřech případech obstaral a následně nitrožilně aplikoval drogu pervitin obsahující metamfetamin N. Ž., jejíž věk znal, dále si ve stejné době opatřil a bez jejího vědomí jí i podal nezjištěným způsobem v přesně nezjištěném množství případů a množství drogu kokain a dále jí v jednom případě v přesně nezjištěné době od poloviny měsíce května 2008 do 15. 6. 2008 dal jednu cigaretu marihuany tvořenou sušenými částmi konopí, přičemž kokain je omamnou látkou uvedenou v příloze č. 1, konopí je omamnou látkou zařazenou v příloze č. 3 a metamfetamin je psychotropní látkou zařazenou v příloze č. 5 zákona č. 167/1998 Sb., o návykových látkách, ve znění pozdějších předpisů,
5)
nejméně od 1. 1. 2008 do 29. 3. 2008, kdy poškozená I. Č., odešla za asistence Policie České republiky ze společně obývaného domu v P. č. p. …, okres Ch., ji v tomto domě nejen slovně, ale i fyzicky napadal, toto napadání bylo opakovaně vedeno údery rukou či nohou do všech částí těla, napadání se stupňovalo od prvních napadení, která se odehrála ještě před tím, než se poškozená nastěhovala do uvedeného domu, kdy v přesně nezjištěné době kolem 9. 1. 2008 ji fyzicky napadl tak, že musela vyhledat lékařskou pomoc, neboť jí způsobil zlomeninu VII. a VIII. žebra vlevo, mnohočetné podlitiny na obou pažích a odřeniny na zádech s dobou léčení od 9. 1. 2008 do 10. 2. 2008 a toto opakované napadání pak vyvrcholilo dne 27. 3. 2008, kdy po tomto napadení navštívila dne 28. 3. 2008 chirurgickou ambulanci v Nemocnici v Chebu a následně i další odborné lékaře, přičemž při vyšetřeních bylo dne 28. 3. 2008 prohlídkou jejího těla zjištěno, že jmenovaná utrpěla od posledního ošetření v rámci vystavení předchozí pracovní neschopnosti do 10. 2. 2008 mnohočetná poranění celého těla, zejména pak zlomeninu nosu, tříštivou nedislokovanou zlomeninu frontálního výběžku levé lícní kosti, která přechází šikmo po zevní stěně očnice na bazi, přičemž došlo k ochrnutí lícního nervu vlevo, což se vyznačuje poruchou mimiky a hybnosti levé poloviny obličeje, dále pak byla zjištěna starší neléčená zlomenina 5. metakarpu pravé horní končetiny a zhmoždění pravé horní končetiny, pravé dolní končetiny, hlavy a obličeje s výraznými otoky a krevními podlitinami, dále pak tržné rány na horním i dolním rtu vpravo a mnohočetné tržné rány a oděrky vlasové části hlavy, to vše s vystavením pracovní neschopnosti do 1. 6 2008, přičemž se po celou shora uvedenou dobu, kdy poškozená I. Č. bydlela na shora uvedené adrese, obviněný snažil o to, aby omezovala styk s ostatními lidmi, kdy u poškozené I. Č. se plně vyvinul syndrom týrané ženy,
6)
v době od 1. 1. 2008 do 29. 3. 2008, ve svém domě v P. č. p. …, okres Ch., opakovaně obstaral drogu pervitin obsahující metamfetamin, který pak v přesně nezjištěném množství a počtu případů předal nebo i přímo nitrožilně aplikoval I. Č., přičemž metamfetamin je psychotropní látkou uvedenou v příloze č. 5 zákona č. 167/1998 Sb., o návykových látkách, ve znění pozdějších předpisů,
7)
od přesně nezjištěné doby do 10. 9. 2008 uschovával v půdním prostoru domu č. p. … v obci P. u A., okres Ch., střelbyschopnou loveckou kulovou palnou zbraň, tzv. malorážku, zn. Mauser, ráže 22 Long Rifle, v. č. …, přestože tato zbraň není vůbec registrována a on sám není držitelem zbrojního průkazu, a
8) od přesně nezjištěné doby do 10. 9. 2008 uschovával v domě č. p. … v obci P. u A. okres Ch.,
- na půdě domu víko z varného skla se stopami metamfetaminu, kovovou termosku obsahující rozbitou skleněnou baňku se stopami jódu, fosforu, metamfetaminu a efedrinu, plastovou krabičku uloženou v plastové tašce s nápisem Mickey se stopami efedrinu, plastovou láhev označenou „korunní mango“ s injekční stříkačkou a krystalky metamfetaminu, plastovou láhev s etiketou „hydroxid sodný pevný 1000g“ s bílými kuličkami, topné hnízdo zn. LTHS 2000, plastovou misku s motivem hroznového vína se stopami efedrinu, injekční stříkačku obsahující kyselinu chlorovodíkovou, kanystr s etiketou „destilovaná voda technická“ s kapalinou obsahující efedrin, kanystr s etiketou „destilovaná voda technická“ se sedimentem obsahujícím efedrin, plastovou dózu se dvěma sáčky jódu, plastovou láhev označenou etiketou „kyselina solná“ obsahující kyselinu chlorovodíkovou, skleněnou láhev s etiketou „Aceton 1000 ml“, skleněnou láhev s etiketou „kyselina chlorovodíková 35% 1000 ml“ obsahující tuto kyselinu, skleněnou láhev s etiketou „kyselina orthofosforečná 85% 1000 ml“ obsahující kyselinu fosforečnou, skleněnou láhev s etiketou „fosfor červený 97% 1000g“ obsahující fosfor, skleněnou láhev s etiketou „jód 500g“ obsahující jód, kovovou mřížku, tři roušky, dárkovou tašku s jednou tabletou označenou písmenem N obsahující efedrin, igelitovou tašku obsahující 26 kusů prázdných plat po 12 tabletách od léku Modafen, 50 prázdných plat po 12 tabletách od léku Nuforen Spoangin,
- v ložnici v prvním patře jeden sáček obsahující 0,05 g metamfetaminu,
- v koupelně v prvním patře domu použitou injekční stříkačku U-40 Insulin s kapalnou látkou obsahující metamfetamin,
- v pokoji v prvním patře domu prázdné plastové krabičky s modrým, zeleným a růžovým víkem, plastovou krabičku s nápisem JVC a pět černých brček, přičemž na všech těchto předmětech byly zjištěny stopy metamfetaminu,
přičemž věděl, že tyto věci slouží k výrobě drogy pervitin obsahující metamfetamin, který je psychotropní látkou uvedenou v příloze č. 5 zákona č. 167/1998 Sb., o návykových látkách, ve znění pozdějších předpisů.
Za tyto trestné činy byl obviněný V. R. odsouzen rozsudkem Krajského soudu v Plzni ze dne 13. 2. 2012, sp. zn. 50 To 6/2012, podle §187 odst. 2 tr. zák. za použití §35 odst. 1 tr. zák. k úhrnnému nepodmíněnému trestu odnětí svobody v trvání 5 (pěti) let. Podle §39a odst. 2 písm. c) tr. zák. byl pro výkon tohoto trestu odnětí svobody zařazen do věznice s ostrahou. Podle §55 odst. 1 písm. a) tr. zák. mu byl uložen trest propadnutí věcí zajištěných při domovní prohlídce, které jsou dále specifikovány ve výroku rozsudku odvolacího soudu. Podle §228 odst. 1 tr. ř. byla obviněnému uložena povinnost uhradit škodu poškozené organizaci České průmyslové zdravotní pojišťovně se sídlem Ostrava – Vítkovice, Jeremenkova 11, ve výši 7.423 Kč.
Proti uvedenému rozsudku Krajského soudu v Plzni ze dne 13. 2. 2012, sp. zn. 50 To 6/2012, podal obviněný V. R. prostřednictvím obhájce Mgr. Jaroslava Erharda dovolání z důvodů uvedených v §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. V podrobnostech dovolatel uvedl, že odvolací soud nesprávně aplikoval §215a odst. 1, 2 písm. b), §221 odst. 1, §222 odst. 1 tr. zák., §283 odst. 1 tr. zákoníku, jakož i ustanovení §187 odst. 1, 2 písm. b) tr. zák, a to na základě nesprávné aplikace §2 odst. 5 tr. ř. Podle dovolatele přes dosud ve věci shromážděné a provedené důkazy nebyly útoky, ze kterých byl shledán vinným, zcela bezpečně prokázány. Svědkyně L. S., N. Ž. a I. Č. svá trestní oznámení učinily až poté, co se od obviněného odstěhovaly. Je-li poukazováno na četná zranění, která tyto ženy utrpěly, podle názoru obhajoby žádný z provedených důkazů zcela věrohodně neprokazuje, že by jejich původcem měl být zrovna obviněný. Poukazují-li soudy na závěry znalců, ani z těchto zcela jasně nevyplývá, že utrpěná zranění musela nastat v důsledku fyzického útoku ze strany odsouzeného. Znalci nevylučují, že zranění mohla vzniknout například údery rukou či nohou, současně však ve všech případech připouštějí i jiné mechanismy jejich vzniku. Odvolací soud v podstatě uznal námitky obhajoby za oprávněné v tom směru, že svědci, kteří se vyjadřovali k tomu, jaká zranění na poškozených pozorovali, byli v podstatě pouze odkázáni na to, co jim jednotlivé poškozené sdělily. Je pouhou spekulací odvolacího soudu, uvádí-li v napadeném rozsudku, že nestranní svědci velmi podrobně popsali jak chování jednotlivých poškozených předtím než začaly žít s odsouzeným, tak poté, co k tomuto společnému soužití došlo. Stejně spekulativně zní i další úvaha odvolacího soudu, pokud uvádí, že jednotlivé poškozené měly vypovídat zcela shodně, a to přesto, že se navzájem v podstatě neznaly a přesto se v líčení rozhodných skutečností jejich výpovědi nelišily. Odvolací soud na jedné straně uznal, že odpovídá skutečnosti, že se jednotlivé poškozené vždy k odsouzenému vracely, když na druhé straně spekuluje, že ani tato skutečnost by podle jeho názoru neměla být důvodem k závěru o nevěrohodnosti jejich samotných výpovědí. Odvolací soud nezohlednil tu část tvrzení poškozených, která působí málo přesvědčivě, pokud uváděly, že se nebyly schopny vymanit z vlivu dovolatele. Pokud jde o jejich vztah k drogám, tyto k jejich zneužívání samy inklinovaly a kromě nich samotných nikdo ze slyšených svědků nepotvrzoval, že by dovolatel tyto omamné látky poškozeným vnucoval. Až naivně působí úvaha odvolacího soudu, pokud uvěřil poškozeným, že jim měly být omamné látky nabízeny jako lék, který by jim měl napomoci při utrpěných zraněních. V případě spáchání trestného činu nedovoleného ozbrojování je třeba se blíže zabývat otázkou, o jakou zbraň se jednalo, když je všeobecně známo, že tzv. malorážku je snadno možné zaměnit za vzduchovku, k jejímuž držení se nepožaduje žádného úředního povolení. Důkazní situace je podle dovolatele natolik rozporuplná, že měla být především ze strany odvolacího soudu důsledněji uplatněna zásada v pochybnostech ve prospěch obviněného. Provedenými důkazy se doposud nepodařilo prokázat příčinnou časovou souvislost mezi údaji uváděnými poškozenými a soudem zjištěnými následky, a to ať již v podobě utrpěných zranění, tak způsobu ovlivnění poškozených omamnými látkami. Odvolací soud tak nenaplnil zásady trestního řízení zakotvené v §2 odst. 5, 6 tr. ř., podle kterých se stejnou pečlivostí musí být zvažovány jak okolnosti svědčící ve prospěch, tak i v neprospěch obviněného, tj. zásadu volného hodnocení důkazů.
V závěru svého mimořádného opravného prostředku dovolatel navrhl, aby Nejvyšší soud České republiky (dále jen „Nejvyšší soud“) podle §265k tr. ř. zrušil rozsudek Krajského soudu v Plzni ze dne 13. 2. 2012, sp. zn. 50 To 6/2012, v celém rozsahu, a podle §265 l odst. 1 tr. ř. přikázal Krajskému soudu v Plzni, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl. Ve svém prohlášení ze dne 28. 3. 2012 dovolatel vyjádřil, že se vzdává své účasti při veřejném zasedání. Dne 4. 4. 2012 zaslal prohlášení o své účasti před dovolacím soudem.
Státní zástupkyně Nejvyššího státního zastupitelství, jíž bylo dovolání obviněného V. R. doručeno ve smyslu §265h odst. 2 tr. ř., uvedla, že Nejvyšší státní zastupitelství se po seznámení s obsahem podání dovolatele nebude věcně vyjadřovat. Současně souhlasila s tím, aby Nejvyšší soud rozhodl za podmínek uvedených v ustanovení §265r odst. 1 tr. ř. v neveřejném zasedání, a to i ve smyslu §265r odst. 1 písm. c) tr. ř.
Nejvyšší soud jako soud dovolací nejprve v souladu se zákonem zkoumal, zda není dán některý z důvodů pro odmítnutí dovolání podle §265i odst. 1 tr. ř., a na základě tohoto postupu shledal, že dovolání ve smyslu §265a odst. 1, 2 písm. a) tr. ř. je přípustné, bylo podáno osobou oprávněnou [§265d odst. 1 písm. b), odst. 2 tr. ř.], řádně a včas (§265e odst. 1, 2 tr. ř.) a splňuje náležitosti dovolání. Protože dovolání lze podat jen z důvodů taxativně vymezených v §265b tr. ř., Nejvyšší soud dále posuzoval, zda obviněným vznesené námitky naplňují jím tvrzený dovolací důvod, a shledal, že dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. byl uplatněn alespoň zčásti v souladu se zákonem vymezenými podmínkami. Následně se Nejvyšší soud zabýval důvodem odmítnutí dovolání podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř., tedy zda nejde o dovolání zjevně neopodstatněné.
Trestného činu týrání osoby žijící ve společně obývaném bytě nebo domě podle §215a odst. 1, 2 písm. b) tr. zák. se dopustí ten, kdo týrá osobu blízkou nebo jinou osobu žijící s ním ve společně obývaném bytě nebo domě a pokračuje-li v páchání takového činu po delší dobu. Trestného činu ublížení na zdraví podle §221 odst. 1 tr. zák. se dopustí pachatel, který jinému úmyslně ublíží na zdraví. Trestného činu ublížení na zdraví podle §222 odst. 1 tr. zák. se dopustí ten, kdo jinému úmyslně způsobí těžkou újmu na zdraví. Trestný čin nedovoleného ozbrojování podle §185 odst. 1 tr. zák. spáchá, kdo bez povolení vyrobí nebo opatří sobě nebo jinému střelnou zbraň anebo ji přechovává. Trestného činu nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle §283 odst. 1 tr. zákoníku se dopustí pachatel, který neoprávněně vyrobí, doveze, vyveze, proveze, nabídne, zprostředkuje, prodá nebo jinak jinému opatří nebo pro jiného přechovává omamnou nebo psychotropní látku, přípravek obsahující omamnou nebo psychotropní látku, prekursor nebo jed. Trestného činu výroby a držení předmětu k nedovolené výrobě omamné a psychotropní látky a jedu podle §286 odst. 1 tr. zákoníku se dopustí ten, kdo vyrobí, sobě nebo jinému opatří anebo přechovává prekursor nebo jiný předmět určený k nedovolené výrobě omamné nebo psychotropní látky, přípravku, který obsahuje omamnou nebo psychotropní látku, nebo jedu.
Obviněný V. R. uplatnil dovolací důvod uvedený v ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., v němž je stanoveno, že tento důvod dovolání je naplněn tehdy, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. V rámci takto vymezeného dovolacího důvodu je možné namítat buď nesprávnost právního posouzení skutku, tj. mylnou právní kvalifikaci skutku, jak byl v původním řízení zjištěn, v souladu s příslušnými ustanoveními hmotného práva, anebo vadnost jiného hmotně právního posouzení. Z toho vyplývá, že důvodem dovolání ve smyslu tohoto ustanovení nemůže být samotné nesprávné skutkové zjištění, a to přesto, že právní posouzení (kvalifikace) skutku i jiné hmotně právní posouzení vždy navazují na skutková zjištění vyjádřená především ve skutkové větě výroku o vině napadeného rozsudku a blíže rozvedená v jeho odůvodnění. V rámci dovolání podaného z důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je možné na skutkový stav poukázat pouze z hlediska, zda skutek nebo jiná okolnost skutkové povahy byly správně právně posouzeny, tj. zda jsou právně kvalifikovány v souladu s příslušnými ustanoveními hmotného práva. Nejvyšší soud je zásadně povinen vycházet ze skutkových zjištění soudu prvního stupně, případně doplněných nebo pozměněných odvolacím soudem. V návaznosti na tento skutkový stav pak zvažuje hmotně právní posouzení, přičemž samotné skutkové zjištění učiněné v napadených rozhodnutích nemůže změnit, a to jak na základě případného doplňování dokazování, tak i v závislosti na jiném hodnocení v předcházejícím řízení provedených důkazů. To vyplývá také z toho, že Nejvyšší soud v řízení o dovolání jako specifickém mimořádném opravném prostředku, který je zákonem určen k nápravě procesních a právních vad rozhodnutí vymezených v §265a tr. ř., není a ani nemůže být další (třetí) instancí přezkoumávající skutkový stav věci v celé šíři, neboť v takovém případě by se dostával do role soudu prvního stupně, který je z hlediska uspořádání zejména hlavního líčení soudem zákonem určeným a také nejlépe způsobilým ke zjištění skutkového stavu věci ve smyslu §2 odst. 5 tr. ř., popř. do pozice soudu projednávajícího řádný opravný prostředek, který může skutkový stav korigovat prostředky k tomu určenými zákonem (srov. §147 až §150 a §254 až §263 tr. ř., a taktéž přiměřeně např. i usnesení Ústavního soudu ve věcech pod sp. zn. I. ÚS 412/02, III. ÚS 732/02, III. ÚS 282/03 a II. ÚS 651/02, dále např. usnesení Ústavního soudu ze dne 22. 7. 2008, sp. zn. IV. ÚS 60/06). V té souvislosti je třeba zmínit, že je právem i povinností nalézacího soudu hodnotit důkazy v souladu s ustanovením §2 odst. 6 tr. ř., přičemž tento postup ve smyslu §254 tr. ř. přezkoumává odvolací soud. Zásah Nejvyššího soudu jako dovolacího soudu do takového hodnocení přichází v úvahu jen v případě, že by skutková zjištění byla v extrémním nesouladu s právními závěry učiněnými v napadeném rozhodnutí (viz např. nález Ústavního soudu ze dne 17. května 2000, sp. zn. II. ÚS 215/99, uveřejněný pod č. 69, ve sv. 18 Sb. nál. a usn. ÚS ČR nebo nález Ústavního soudu ze dne 20. června 1995, sp. zn. III. ÚS 84/94, uveřejněný pod č. 34, ve sv. 3 Sb. nál. a usn. ÚS ČR; dále srov. rozhodnutí Ústavního soudu pod sp. zn. III. ÚS 166/95 nebo III. ÚS 376/03). Zásah do skutkových zjištění je dále v rámci řízení o dovolání přípustný jen tehdy, učiní-li dovolatel extrémní nesoulad předmětem svého dovolání (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 9. 8. 2006, sp. zn. 8 Tdo 849/2006). K extrémnímu nesouladu mezi provedenými důkazy a učiněnými skutkovými zjištěními srov. také např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 26. 5. 2010, sp. zn. 7 Tdo 448/2010, usnesení Ústavního soudu ze dne 23. 11. 2009, sp. zn. IV. ÚS 889/09, nebo rozhodnutí Ústavního soudu ze dne 23. 9. 2005, sp. zn. III. ÚS 359/05. Takový závěr, že by skutková zjištění byla v extrémním nesouladu s právními závěry učiněnými v napadeném rozhodnutí, však s ohledem na obsah obou citovaných rozhodnutí a jejich návaznost na provedené dokazování, které je zachyceno v Nejvyšším soudem přezkoumaném spisovém materiálu, nelze učinit. Přesto se však z těchto hledisek nad rámec uvedeného považuje Nejvyšší soud právě z hlediska uvažovaného extrémního nesouladu za potřebné vyjádřit se ve stručnosti k dovolatelovým námitkám.
Nejvyšší soud především považuje za nutné zdůraznit, že z hlediska možného extrémního nesouladu se plně ztotožňuje se závěry soudů nižších stupňů, které zcela vyvracejí převážně skutkové námitky obviněného V. R., jež uplatnil ve svém mimořádném opravném prostředku, a které jinak zásadně nemohou samy o sobě naplňovat dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Pokud se týká věrohodnosti výpovědí poškozených L. S., N. Ž. a I. Č., nalézací soud v odůvodnění svého rozsudku poukázal na znalecký posudek PhDr. Magdaleny Maněnové, která ke všem třem poškozeným uvedla, že jejich obecná věrohodnost je plně zachovalá. K tomu nalézací soud zdůraznil, že poškozené se při hlavním líčení výrazně neodchýlily od svých výpovědí z přípravného řízení, na kterých následně setrvaly (srov. str. 7 až 8 rozsudku nalézacího soudu). Poté se nalézací soud zabýval jednotlivými svědeckými výpověďmi. Svědek V. Č. uvedl, že když se po delší době potkal s N. Ž., vypadala ustrašeně. Svědek P. K. u této poškozené viděl podlitiny na obličeji, navíc na ní bylo vidět, že má strach. Shodně vypověděla R. K., že když se na dceru podívala, zjistila, že ji obviněný R. mlátí. M. K. potvrdila, že na poškozené I. Č. viděla četná zranění, přičemž nejvíce zraněna byla dne 9. 1. 2008, kdy měla zkrvavené oko, podlitiny v obličeji, šla s obtížemi a měla problémy s dýcháním (srov. str. 8 až 9 rozsudku nalézacího soudu). Také J. K. zpozoroval začervenalé fleky ve tváři poškozené I. Č.. Rovněž uvedl, že na ní bylo vidět, že má strach cokoliv říci. Mgr. S. M. poznamenala, že z toho, jak poškozená I. Č. vypadala, jak se chovala, vyplývalo, že byla vystavena dlouhodobému týrání a měla pozůstatky modřin v obličeji. Také u L. S. bylo vidět prožité trauma (srov. str. 10 rozsudku nalézacího soudu). Z takto učiněných výpovědí slyšených svědků vyplývá nejen to, že vycházeli z toho, co jim samy poškozené sdělily o jejich soužití s dovolatelem, ale zejména to, že následky jeho jednání byly na všech třech poškozených zcela zjevně viditelné.
MUDr. M. K., který se zabýval zraněními poškozené L. S., zkonstatoval, že vzniklá poranění v podstatě odpovídají výpovědi poškozené. Vzhledem k popisovaným krevním podlitinám různého stáří lze usuzovat, že nedošlo k poranění jednorázově, ale s jistým časovým odstupem. MUDr. R. M. u poškozené L. S. podotknul, že s ohledem na v dokumentaci uváděné různé stáří krevních výronů a jejich lokalizaci lze prakticky vyloučit, že by vznikly jedním pádem na schodech. Vzniku čerstvých poranění převážně v oblasti levostranných končetin a levé poloviny těla by odpovídal i údaj poškozené, že měla být opakovaně udeřena v okamžiku, kdy seděla schoulená pravým bokem k vaně a bránila se rukama (srov. str. 13 rozsudku nalézacího soudu). Stejným způsobem se tento znalec zabýval i utrpěnými zraněními poškozené I. Č. a N. Ž. (srov. str. 14 rozsudku nalézacího soudu). Nejvyšší soud zdůrazňuje, že ačkoliv znalci nemohli vyloučit, že k utrpěným zraněním poškozených mohlo dojít i jiným způsobem než násilnou aktivitou dovolatele, zároveň velmi přesvědčivě a podrobně uvádějí, že jejich zranění odpovídají způsobům napadení, jak je poškozené popsaly, navíc vylučují s ohledem na různé stáří zranění, že by šlo o zranění ojedinělá, nýbrž se jednalo o postupné útoky.
Nalézací soud svá skutková zjištění shrnul na straně 16 odůvodnění rozsudku tak, že zhodnocením všech důkazů jednotlivě a v celém jejich souhrnu podle §2 odst. 6 tr. ř. dospěl k závěru, že obviněný V. R. se dopustil trestné činnosti tak, jak je uvedeno v bodech 1 – 8 výrokové části rozsudku, což částečně vyplývá z jeho výpovědí a především ze svědeckých výpovědí poškozených L. S., N. Ž. a I. Č. z přípravného řízení, na kterých při hlavním líčení setrvaly, přičemž podstatných rozporů se oproti výpovědím v přípravném řízení nedopustily a především odmítaly obhajobu obviněného, a proto soud mohl o jejich výpovědi opřít svá skutková zjištění. Jejich věrohodnost nebyla zpochybněna psychologickými znaleckými posudky PhDr. Magdaleny Maněnové, přičemž soud nezískal přesvědčení, že by chtěly usvědčujícími výpověďmi obviněnému uškodit, neboť potvrzovaly to, co skutečně s obviněným zažily. Výpovědi těchto poškozených však nejsou osamělé a navazují na ně další důkazy, a to svědecké výpovědi celé řady svědků, kteří buďto přímo viděli poranění jednotlivých poškozených nebo se jim poškozené svěřovaly a popisovaly, jak je obviněný napadá. Navíc poškozené svědkyně L. S. a I. Č. vyhledaly pomoc v Intervenčním centru v Sokolově, o čemž jsou ve spise založeny zprávy tohoto zařízení, stejně jako o zraněních jednotlivých poškozených jsou ve spise založeny lékařské zprávy a na jejich základě byly také vypracovány znalecké posudky z oboru zdravotnictví – soudního lékařství MUDr. Rudolfa Macháčka a předtím i MUDr. Milana Kučery ve vztahu k poškozené L. S.. Bylo prokázáno, že obviněný ve svém bydlišti přechovával střelbyschopnou zbraň a v domě, jehož byl vlastníkem a uživatelem, přechovával chemikálie, laboratorní nádobí, léky a další předměty určené k nedovolené výrobě psychotropních látek.
Odvolací soud nejprve podotknul, že soud nalézací provedené důkazy hodnotil způsobem uvedeným v §2 odst. 6 tr. ř. a své závěry vysvětlil v odůvodnění svého rozhodnutí v souladu s ustanovením §125 odst. 1 tr. ř. Odvolací soud považuje za správný závěr nalézacího soudu, že pokud jde o jednání popsaná pod body 1) – 6), lze skutková zjištění v nich obsažená postavit zejména na výpovědích jednotlivých poškozených, které jsou v souladu s dalšími důkazy, jak na ně poukazuje nalézací soud. Jedná se zejména o obsah znaleckého posudku z oboru zdravotnictví a také výpovědí svědků, kteří se vyjádřili k tomu, jaká zranění na poškozených pozorovali a jak jim je poškozené vysvětlily. Obhajoba namítá, že zmínění svědci byli odkázáni na to, co jim sdělily jednotlivé poškozené. S tím lze v zásadě souhlasit. Na druhou stranu však tím samým není řečeno, že by nebylo možno uvedené výpovědi hodnotit v neprospěch obviněného. Tyto výpovědi poměrně podrobně popisují chování jednotlivých poškozených a jeho případné změny poté, co začaly žít s obviněným. Žádný ze svědků nepopisuje, že by dříve na některé z poškozených pozoroval známky poranění, která měli někteří ze svědků možnost vidět v době soužití poškozených s obviněným. Všechny výpovědi svědků, kteří se o jednání obviněného dozvídali pouze zprostředkovaně, je třeba hodnotit v návaznosti na další provedené důkazy a v té souvislosti hodnotit, zda to, co jim říkaly poškozené, odpovídalo skutečnosti či nikoli. Tento postup okresní soud uplatnil a uvedené výpovědi hodnotil tak, jak mu ukládá trestní řád (srov. str. 8 rozsudku odvolacího soudu). Otázkou věrohodnosti poškozených se nalézací soud zabýval velice pečlivě. Hodnotil přitom nejen obsahovou stránku jejich výpovědí, ale i to, jak jednotlivé svědkyně vystupovaly v průběhu hlavního líčení. Přihlížel také k závěrům znaleckého posudku z oboru psychologie. K tomu odvolací soud dodal, že považuje výpovědi těchto svědkyň za věrohodné nejen z důvodů, které uvádí již nalézací soud, ale i s ohledem na to, že v podstatě všechny tři popisovaly jednání obviněného shodně, přestože se buď téměř neznaly či se znaly pouze zběžně. Je pochopitelné, že svědkyně se před dalšími osobami příliš „nechlubily“ tím, jak jim byla zranění způsobena. Z jejich výpovědí lze vystopovat, že se za svá zranění styděly. Všechny svědkyně obdobným způsobem vylíčily nejen napadání ze strany obviněného, ale i okolnosti užívání drog. Obviněný jim je dával s tím, že je to lék, který jim poskytuje na jejich zranění. Jinými slovy řečeno, všechny tři nezávisle na sobě popisovaly jednání obviněného obdobně. Obhajoba se dále pozastavila nad tím, že se svědkyně k obviněnému vždy vracely, přestože je napadal. Tato skutečnost také není důvodem k závěru o nevěrohodnosti poškozených. Zmíněné jednání není nijak neobvyklé. Svědkyně vysvětlily, z jakého důvodu se k obviněnému vrátily a proč uvěřily jeho slibům. Znalkyně Dr. Maněnová ve svém znaleckém posudku (viz č. l. 562) zmínila „Stockholmský syndrom“, který je definován jako specifická pozitivní emoční i afektivní vazba a závislost oběti na pachateli. Právě tímto syndromem je chování poškozených vysvětlitelné (srov. str. 9 rozsudku odvolacího soudu). Obviněný se ve svém odvolání pozastavuje nad tím, že jej poškozené neopustily, přestože k tomu měly celou řadu příležitostí. Toto jednání je vysvětlitelné právě snížením jejich schopnosti efektivně reagovat na prožívané násilí – Stockholmský syndrom (srov. str. 10 rozsudku odvolacího soudu).
K tomu považuje Nejvyšší soud za podstatné dodat, jak již dříve judikoval, že orgány činné v trestním řízení a v konečné fázi soud hodnotí důkazy, aniž by byly vázány zákonnými pravidly, tedy podle svého volného (tj. zákonem nevymezeného) uvážení, které však nesmí vykazovat znaky libovůle, a proto soud musí své závěry logicky a přesvědčivě v odůvodnění odsuzujícího rozsudku vysvětlit. Zásada volného hodnocení důkazů nutí soud přihlédnout k okolnostem konkrétního případu, k jeho zvláštnostem a charakteristickým rysům, čímž brání mechanickému postupu při hodnocení důkazů. Ustanovení §2 odst. 6 tr. ř. má zřejmě na mysli závěrečné hodnocení důkazů z hlediska jejich pravdivosti, tedy zda obsah provedeného důkazu jednotlivě i v souhrnu s ostatními důkazy je pravdivý. Hodnocení věrohodnosti a pravdivosti důkazů pak představuje vlastní syntetickou část hodnocení. Na základě analýzy poznatků o prameni důkazů, o závažnosti skutečností vyplývajících z důkazů, o jejich souvislosti a návaznosti na jiné skutečnosti a důkazy, o jejich souladu s poznatky praxe a vědy se získává obraz skutečnosti, která je předmětem dokazování. Soud musí v odůvodnění rozsudku vyložit, které skutečnosti vzal za prokázané, o které důkazy svá skutková zjištění opřel a jakými úvahami se řídil při hodnocení provedených důkazů, zejména pokud si vzájemně odporují, jak se vypořádal s obhajobou a proč nevyhověl návrhům na provedení dalších důkazů (§125 odst. 1 tr. ř.). Je proto možno přezkoumat, jak soud ke svému vnitřnímu přesvědčení dospěl, zda postupoval správně a zda ke svému vnitřnímu přesvědčení dospěl důvodně. Zásada volného hodnocení důkazů se uplatňuje ve všech stadiích trestního řízení a platí pro všechny orgány činné v trestním řízení (srov. rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 28. 3. 2012, sp. zn. 5 Tdo 157/2012). Proto nelze dovolateli přisvědčit v těch námitkách, kde uvádí, že odvolací soud se dopouští spekulací. Naopak je nutné vyjít z toho, že odvolací soud se správně řídil zásadou volného hodnocení důkazů a své závěry řádně odůvodnil, aby byly následně přezkoumatelné. Nejvyšší soud také tyto závěry odvolacího soudu na podkladě spisového materiálu přezkoumal a nezjistil, že by při hodnocení provedených důkazů, a to zejména svědeckých výpovědí shora uvedených poškozených, jejichž výpovědi jsou v souladu s dalšími v hlavním líčení provedenými důkazy, odvolací soud pochybil. Konečně také nelze souhlasit s obviněným, pokud namítal, že provedenými důkazy se doposud nepodařilo prokázat příčinnou časovou souvislost mezi údaji uváděnými poškozenými a soudem zjištěnými následky, a to ať již v podobě utrpěných zranění, tak způsobu ovlivnění poškozených omamnými látkami. Soudy nižších stupňů jednoznačně v odůvodněních svých rozhodnutí uvedly, že ve věci slyšení svědci popsali chování a viditelné stopy zranění poškozených v době před soužitím s dovolatelem, v době kdy žily s dovolatelem a poté, kdy od něj odešly. Z předmětných rozsudků je také patrné, že doba vzniku zranění a působení či nepůsobení omamných látek na poškozené je dokumentována jednak opět svědeckými výpověďmi, ale také lékařskými zprávami a vypracovanými znaleckými posudky. O těchto důkazech soudy detailně pojednávají, hodnotí je jednotlivě i ve vzájemných souvislostech a Nejvyšší soud tak dovozuje, že v tomto ohledu jim není čeho vytknout.
Pokud jde o bod 7), obviněný namítal, že malorážka je snadno zaměnitelná se vzduchovkou. Podle názoru odvolacího soudu je tato obhajoba obviněného zcela účelová, neboť z fotodokumentace je poměrně jednoznačně patrné, že zajištěnou zbraň i laik od vzduchovky odliší. V prvé řadě nepochybně zaujme nástavec (zřejmě puškohled), jehož montáž na vzduchovky není obvyklá. Při bližší prohlídce zbraně je vidět nápis „patrone 22 long rifle“, z čehož lze dovozovat, že ke střelbě by bylo nutné střelivo právě tohoto typu, nikoliv „diabolky“, kterými se běžně nabíjejí vzduchovky. Zbraň evidentně nejde „zlomit“ a způsob nabíjení je odlišný od vzduchovky. Ostatně pokud si obviněný nebyl jednoznačně jistý druhem zbraně, bylo jeho povinností učinit za tímto účelem potřebné kroky (srov. str. 12 až 13 rozsudku odvolacího soudu). Odvolací soud tak naprosto bezchybně a logicky vysvětlil, proč nelze přijmout obhajobu obviněného o snadné záměně tzv. malorážky se vzduchovkou, s čímž Nejvyšší soud zcela souhlasí.
Závěrem je třeba uvést, že Nejvyšší soud se s ohledem na obsah přezkoumaného spisového materiálu zásadně ztotožňuje se závěry soudů obou nižších stupňů, přičemž dále podotýká, že skutková zjištění provedená nalézacím soudem a přezkoumaná odvolacím soudem jsou správná, netrpí žádnými vnitřními rozpory a jsou logicky odůvodněná. Nalézací soud a v návaznosti na něj i odvolací soud se velmi podrobně zabývaly všemi skutečnostmi a okolnostmi případu, jak na ně poukázal dovolatel ve svém mimořádném opravném prostředku, který byl navíc v zásadě zaměřen pouze na skutkové námitky. Ze strany Nejvyššího soudu potom nebyl zjištěn ani extrémní nesoulad mezi skutkovými zjištěními soudů nižších stupňů a právními závěry učiněnými v napadeném rozhodnutí odvolacího soudu, potažmo i v rozhodnutí nalézacího soudu.
Z těchto důvodů Nejvyšší soud dospěl k závěru, že napadený rozsudek Krajského soudu v Plzni ze dne 13. 2. 2012, sp. zn. 50 To 6/2012, ve spojení s rozsudkem Okresního soudu v Chebu ze dne 7. 9. 2011, sp. zn. 4 T 82/2009, nevykazuje takové vady, pro které by jej bylo nutno z některého důvodu uvedeného v ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. zrušit. Soud prvního stupně jako soud nalézací objasnil a posoudil všechny skutečnosti rozhodné z hlediska skutkového zjištění i právního posouzení, které posléze náležitě přezkoumal i soud druhého stupně, jako soud odvolací, který po řádném a důkladném přezkoumání odvolání obviněného podle §258 odst. 1 písm. b), d), odst. 2 tr. ř. zrušil rozsudek Okresního soudu v Chebu ze dne 7. 9. 2011, č. j. 4T 82/2009-856, ve výrocích o vině pod body 1) – 6), ve výroku o trestu a o náhradě škody, dále podle §259 odst. 3 tr. ř. znovu rozhodl tak, že obviněného V. R. uznal vinným ad 1) trestným činem týrání osoby žijící ve společně obývaném bytě nebo domě podle §215a odst. 1, 2 písm. b) tr. zák. a trestným činem ublížení na zdraví podle §222 odst. 1 tr. zák., ad 2) přečinem nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle §283 odst. 1 tr. zákoníku, ad 3) trestným činem ublížení na zdraví podle §221 odst. 1 tr. zák., ad 4) trestným činem nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle §283 odst.1 tr. zákoníku, ad 5) trestným činem týrání osoby žijící ve společně obývaném bytě nebo domě podle §215a odst. 1 tr. zák. a ad 6) přečinem nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle §283 odst. 1 tr. zákoníku, přičemž se současně bez pochybností a logicky vypořádal se všemi relevantními námitkami obviněného uplatněnými v rámci odvolacího řízení.
Z obsahu dovolání a po porovnání námitek v něm uvedených s námitkami uplatněnými v odvolání, jakož i s přihlédnutím k tomu, jakým způsobem se s nimi vypořádal odvolací soud, je patrné, že rozhodnutí dovoláním napadené a řízení jemu předcházející netrpí právně relevantními vadami. Z těchto důvodů je třeba jednoznačně dospět k závěru, že jde v případě obviněného V. R. o dovolání zjevně neopodstatněné, a proto je Nejvyšší soud podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. odmítl. Své rozhodnutí přitom učinil v souladu s ustanovením §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. v neveřejném zasedání.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 27. června 2012
Předseda senátu:
Prof. JUDr. Pavel Šámal, Ph. D.