ECLI:CZ:NS:2012:5.TDO.588.2012.1
sp. zn. 5 Tdo 588/2012 - 48
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 15. 8. 2012 o dovolání obviněného M. M. proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 11. 8. 2011, sp. zn. 9 To 285/2011, který rozhodl jako soud odvolací v trestní věci vedené u Městského soudu v Brně pod sp. zn. 88 T 113/2007, takto:
Podle §265k odst. 1 tr. ř. se zrušuje usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 11. 8. 2011, sp. zn. 9 To 285/2011.
Podle §265k odst. 2 tr. ř. se zrušují také další rozhodnutí na zrušené rozhodnutí obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu.
Podle §265 l odst. 1 tr. ř. se Krajskému soudu v Brně přikazuje , aby věc obviněného M. M. v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.
Odůvodnění:
Rozsudkem Městského soudu v Brně ze dne 21. 1. 2011, sp. zn. 88 T 113/2007, byl obviněný M. M. uznán vinným pokusem trestného činu porušování povinnosti při správě cizího majetku podle §8 odst. 1 a §255 odst. 1, 3 trestního zákona (zák. č. 140/1961 Sb., ve znění zák. č. 52/2009 Sb., dále jen „tr. zák.“), kterého se dopustil tím, že dne 24. 1. 2006 uzavřel obviněný M. jako předseda představenstva za společnost Smart Comp., a. s., Jezuitská 3, Brno, IČ 25517767 (dále jen „Smart Comp.“) jako nájemce se společností Power Media, s. r. o., IČ 26512670 (dále jen „Power Media“) jako pronajímatelem Smlouvu o nájmu Internetové sítě (dále jen „Smlouva“) (definované jako: síť skládající se z metalických kabelů, umístěných v jednotlivých patrech, chodbách, stoupačkách a technologických patrech v PVC chráničkách a lištách, zakončené v rackových skříních a zařezané do patch panelů) uložené v jednotlivých domech v městských částech Brno-Líšeň a Brno-Vinohrady [uvedených v čl. I. 1. a), b)], v této Smlouvě se Smart Comp. zavázal platit pronajímateli podle čl. II. 1. této smlouvy po dobu prvních dvou let měsíčně částku 500 000,- Kč bez DPH, kdy částka 100 000,- Kč bez DPH představuje nájemné za pronájem sítě a částka 400 000,- Kč bez DPH kompenzaci za neoprávněný majetkový prospěch získaný nájemcem (Smart Comp.) bezplatným užíváním sítě za předchozí období od data vybudování sítě do okamžiku uzavřené nájemní smlouvy, a dále podle čl. II. 2. za třetí a následující roky měsíčně částku 50.000,- Kč bez DPH, když nájemné za leden a únor 2006 má být podle čl. II. 3. uhrazeno nejpozději do 2. 2. 2006 a v čl. II. 5. je uvedeno, že jestliže nájemce neuhradí pronajímateli řádně a včas nájemné do řádného termínu splatnosti nájemného, má pronajímatel právo na nájemci požadovat zaplacení bezdůvodného obohacení ve výši 16 000 000,- Kč;
uvedenou Smlouvu obviněný uzavřel, i když na základě výkonu funkce předsedy představenstva společnosti Smart Comp. a svého dřívějšího působení ve společnosti Smart Comp. v postavení společníka a jednatele od počátku věděl, že společnost Smart Comp. vybudovala internetovou síť v městské části Brno-Vinohrady v domech na ulici B. č. ...; B. č. ..., ..., ..., ...; B. č. ..., ..., ...; Č. č. ..., ..., ..., ...; M. č. ..., ...; M. č. ..., ..., ..., ..., ..., ..., ...; P. č. ..., ..., ..., ...; V. ..., ..., ..., ..., ..., ...; V. č. ..., ..., ..., ..., ..., ..., ..., V. č. ..., ..., ..., ..., včetně části internetové sítě skládající z metalických UTP kabelů, které jsou umístěny v těchto domech, na svůj účet, z vlastních nebo vypůjčených peněz a prostředků, celou dobu byla předmětná část internetové sítě v domech v městské části Brno – Vinohrady v majetku společnosti Smart Comp.; společnost Smart Comp. nikdy nepozbyla vlastnické právo k této části sítě,
čemuž odpovídá mimo jiné obsah dispozičních úkonů obviněného M. a s celou internetovou sítí v městské části Brno-Vinohrady, například podle notářského zápisu č. j. NZ 727/2003, N 794/2003 ze dne 25. 6. 2003 sepsaného notářem JUDr. Jiříkem Fleischerem, notářského zápisu č. j. NZ 295/2005, N 330/2005 ze dne 5. 5. 2005 sepsaného notářem JUDr. Jiříkem Fleischerem; odpovídá tomu také obsah znaleckého posudku č. 589-2004 společnosti NEMO Consult, s. r. o., ze dne 25. 4. 2004, předloženého při transformaci společnosti Smart Comp. na akciovou společnost;
a proto společnost 3C, s. r. o., IČ 00532819 (dále jen 3C), nemohla prodat a Power Media nemohla koupit předmětnou část internetové sítě v domech v městské části Brno-Vinohrady na základě kupní smlouvy ze dne 23. 1. 2006 za částku 1 000 000,- Kč + 190 000,- Kč DPH, tato část internetové sítě nikdy nebyla v majetku 3C a nemohla být ani v majetku Power Media a společnosti 3C ani Power Media nemohly požadovat nájemné a kompenzaci za neoprávněný majetkový prospěch získaný bezplatným užíváním části internetové sítě v domech v městské části Brno-Vinohrady,
sjednání práva nájmu k této části sítě obviněným na základě Smlouvy, placení nájemného, včetně kompenzace za neoprávněný majetkový prospěch získaný bezplatným užíváním části internetové sítě tak bylo nadbytečné;
v důsledku jednání obviněného, když společnost Smart Comp. do 2. 2. 2006 neuhradila na základě zmiňované Smlouvy nájemné, podala Power Media dne 3. 2. 2006 žalobu o zaplacení pohledávky z uvedené nájemní smlouvy s příslušenstvím, na základě které dne 13. 2. 2006 rozhodce Karel Oprchal vydal rozhodčí nález č. j. R 10/2006 ukládající Smart Comp. povinnost zaplatit mimo jiné dlužné nájemné ve výši 1 000 000,- Kč bez DPH a bezdůvodné obohacení ve výši 16 000 000,- Kč, a to vše do patnácti dnů od právní moci rozhodčího nálezu,
v této lhůtě Smart Comp. v osobě obviněného uhradila v hotovosti pouze částku 300.000,- Kč a Power Media proto podala k Městskému soudu v Brně dne 3. 3. 2006 návrh na exekuci a určení exekutora, kdy příslušné usnesení bylo tímto soudem dne 8. 3. 2006 vydáno pod č. j. 69 Nc 1142/2006, a na základě uvedeného usnesení byly dne 15. 3. 2006 vydány exekuční příkazy exekutora Mgr. Petra Kociána pod č. j. 37 Ex 1256/06 a obstaveny účty Smart Comp. u Komerční banky, a. s., Volksbank, a. s., a bylo rozhodnuto o prodeji všech podle zákona postižitelných movitých věcí Smart Comp,
dne 31. 3. 2006 se Smart Comp. odvolala proti zmiňovanému usnesení Městského soudu v Brně a zároveň požádala, aby bylo rozhodnuto o odložení provedení exekuce, čemuž Krajský soud v Brně dne 4. 4. 2006 pod č. j. 43 Cm 72/2006 vyhověl a vykonatelnost nálezu rozhodce Karla Oprchala ze dne 13. 2. 2006 pod č. j. R 10/2006 odložil, a dále bylo usnesením Krajského soudu v Brně ze dne 23. 11. 2006 pod č. j. 20 Co 380/2006 rozhodnuto o zastavení exekuce;
obviněný postupoval shora uvedeným způsobem, přestože jako člen a předseda představenstva společnosti Smart Comp. měl podle §194 odstavec 5 obchodního zákoníku povinnost vykonávat svou působnost s péčí řádného hospodáře a majetek společnosti chránit a za žádných okolností nečinit kroky směřující k jeho zmenšení, což neučinil, čímž ohrozil majetek společnosti Smart Comp. ve výši 16 000 000,- Kč.
Za tento trestný čin byl obviněný M. M. odsouzen podle §255 odst. 3 tr. zák. k trestu odnětí svobody v trvání 2 (dvou) roků. Podle §58 odst. 1 a §59 odst. 1 tr. zák. byl obviněnému výkon trestu podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání 4 (čtyř) roků. Podle §49 odst. 1 a §50 odst. 1 tr. zák. byl obviněnému uložen trest zákazu činnosti spočívající v zákazu výkonu funkce statutárního orgánu nebo člena statutárního orgánu obchodních společností na dobu 3 (tří) roků.
Krajský soud v Brně, který jako soud odvolací rozhodoval o odvolání obviněného M. M., usnesením ze dne 11. 8. 2011, sp. zn. 9 To 285/2011, rozhodl tak, že podle §256 tr. ř. se odvolání obviněného jako nedůvodné zamítá.
Proti uvedenému usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 11. 8. 2011, sp. zn. 9 To 285/2011, ve spojení s rozsudkem Městského soudu v Brně ze dne 21. 1. 2011, sp. zn. 88 T 113/2007, podal obviněný M. M. prostřednictvím obhájce JUDr. Vladimíra Turka dovolání z důvodů uvedených v §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Předně dovolatel namítl, že jeho obhájci nebylo doručeno napadené usnesení odvolacího soudu, resp. bylo doručeno do kanceláře předchozího obhájce obviněného, který zemřel před konáním veřejného zasedání o odvolání. Dovolatel v podrobnostech dále uvedl, že z dikce usnesení zamítajícího odvolání vyplývá, že se jedná o naprosto obecné formulace, které mohou být prefabrikovány prakticky pro jakoukoli trestní věc. Podle dovolatele potom zejména nebyla naplněna skutková podstata odsouzeného trestného činu. Není totiž dána příčinná souvislost mezi jednáním odsouzeného a vznikem následku. Následovníci obviněného nerozporují prodej sítí v obou lokalitách, ale jen v jedné z nich, přičemž toto dokladují vytvořením faktur stejných čísel, ale odlišného obsahu. Původní faktury obsahovaly obě lokality, tedy Brno-Vinohrady a Brno-Líšeň, nově vytvořené pouze jednu z nich, a to Brno-Líšeň, S. .... Nové vedení opomnělo, že smluvní pokutou by bylo vázáno i v případě prodeje a nájmu pouze jedné lokality, tedy i kdyby prodej druhé, zpochybňované lokality, byl opravdu nasimulován, nájem prvé z nich by byl platný, a tedy v případě neplacení nájmu by následek smluvní pokuty nastal stejně. I kdyby došlo k prodeji pouze v jedné z lokalit, jak tvrdí nové vedení, stejně by společnost Smart Comp. byla zavázána povinností smluvní pokutu uhradit. Navíc vzniku nároku na smluvní pokutu se nové vedení mohlo vyvarovat řádným hrazením nájemného. Podání nového vedení, že o nájemném nevědělo, vyvrací jak svědectví jednatele Power Media, tak jejich vlastní stanovisko potvrzující prodej sítí v jedné lokalitě. Pokud akceptovali prodej, museli si být vědomi, že sítě nebyly jejich, a pokud je užívali, logicky je měli pronajaté.
Podle dovolatele je případ dále komplikován stanoviskem nalézacího soudu, že sítě byly zastaveny, a proto nemohly být prodány, čemuž odporuje názor znalce, neakceptování výpovědí Ing. N., neuvěřitelným postupem znalce z oboru účetnictví Ing. Kozohorského, který svůj názor staví na domněnkách a nepravdivě interpretuje údaje bývalé účetní společnosti 3C paní N., což je doloženo jejím prohlášením před notářem. Tuto situaci umocňuje fakt, že nové vedení společnosti Smart Comp. prostě vzalo tři faktury na L.-S. a V. a o několik měsíců později je vytisklo znovu, ale s pozměněným obsahem.
Nalézací soud hodnotil důkazy selektivním způsobem, neboť akceptoval pouze důkazy hovořící v neprospěch dovolatele. Dovolatel dále poukázal na neexistenci příčinné souvislosti mezi jeho jednáním a nastalým následkem, a proto nemohl naplnit ani objektivní stránku jakéhokoliv trestného činu. Konečně také dovolatel vyslovil pochybnosti, zda soudy v jeho případě postupovaly nestranně a zda rozhodnutími nedošlo k porušení základního práva občana na spravedlivý proces.
Závěrem svého mimořádného opravného prostředku dovolatel navrhl, aby Nejvyšší soud České republiky (dále jen „Nejvyšší soud“) dovolatelem napadená rozhodnutí podle §265i odst. 3, 4 tr. ř. přezkoumal a postupoval podle §265k tr. ř. a v plném rozsahu tyto zrušil a nalézacímu soudu přikázal, aby ve věci znovu jednal a rozhodl.
Státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství, jemuž bylo dovolání obviněného M. M. doručeno ve smyslu §265h odst. 2 tr. ř., se k němu vyjádřil tak, že dovolání je sice podáno s odkazem na důvody uvedené v ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., část uplatněných námitek však směřuje proti hodnocení provedených důkazů, konkrétně proti hodnocení vyžádaných znaleckých posudků, čímž dovolání v této části fakticky napadá soudem učiněná skutková zjištění. Skutkovými zjištěními, tak jak je učinily soudy nižších stupňů, pokud k nim tyto soudy dospěly v řádně vedeném trestním řízení způsobem neodporujícím zásadám formální logiky, je dovolací soud vázán, neboť dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je dán toliko tehdy, spočívá-li napadené rozhodnutí na nesprávném právním posouzení skutku nebo na jiném nesprávném hmotněprávním posouzení. Přezkoumáním však ve shora naznačeném směru žádné extrémní rozpory mezi skutkovými zjištěními a z nich vyvozenými právními závěry zjištěny nebyly. Uplatněnému dovolacímu důvodu odpovídá toliko námitka, že dovolatel byl uznán vinným toliko za fiktivní prodej internetové sítě v Brně-Vinohradech (a za jeho následky), zatímco za prodej internetové sítě v Brně-Líšni nikoliv. Nové vedení firmy Smart Comp. však bylo zavázáno uhradit smluvní pokutu i v případě, že by tato firma nesplnila své povinnosti i jen v té části, v níž byl prodej internetové sítě shledán bezvadným, tj. v části týkající se Brna-Líšně. Ke vzniku škody by tak došlo i v případě prodeje toliko jediné ze shora uvedených lokalit a není tedy dána příčinná souvislost mezi jednáním, pro něž byl uznán vinným (fiktivní prodej internetové sítě v Brně- Vinohradech.) a vznikem škody. Tato námitka by měla svou relevanci toliko v případě, pokud by ke vzniku škody reálně došlo a bylo by třeba posoudit míru odpovědnosti pachatele na jejím vzniku a výši. Obviněný M. M. byl však uznán vinným toliko pokusem trestného činu porušování povinnosti při správě cizího majetku podle §8 odst. 1 k §255 odst. 1, 3 tr. zák., přičemž jednání, jímž byl dovolatel uznán vinným, bylo samo o sobě způsobilé škodu způsobit. Právní kvalifikace skutku je proto bezvadná. Skutečnost, že vedle toho existoval ještě další důvod, způsobilý vést ke vzniku uvedené škody, za který obviněný M. M. neodpovídá, je irelevantní.
Z důvodů shora uvedených státní zástupce navrhl, aby dovolání obviněného M. M. bylo podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. odmítnuto jako zjevně neopodstatněné. Současně navrhl, aby navrhované rozhodnutí bylo učiněno podle §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. v neveřejném zasedání. Pro případ, že by Nejvyšší soud hodlal učinit rozhodnutí jiné, souhlasil státní zástupce ve smyslu §265r odst. 1 písm. c) tr. ř. s projednáním věci v neveřejném zasedání.
Nejvyšší soud jako soud dovolací nejprve v souladu se zákonem zkoumal, zda není dán některý z důvodů pro odmítnutí dovolání podle §265i odst. 1 tr. ř., a na základě tohoto postupu shledal, že dovolání ve smyslu §265a odst. 1, 2 písm. h) tr. ř. je přípustné, bylo podáno osobou oprávněnou [§265d odst. 1 písm. b), odst. 2 tr. ř.], řádně a včas (§265e odst. 1, 2 tr. ř.) a splňuje náležitosti dovolání. Protože dovolání lze podat jen z důvodů taxativně vymezených v §265b tr. ř., Nejvyšší soud dále posuzoval, zda obviněným M. M. vznesené námitky naplňují jím tvrzený dovolací důvod, a shledal, že dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. byl alespoň zčásti uplatněn v souladu se zákonem vymezenými podmínkami. Následně se Nejvyšší soud zabýval důvodem odmítnutí dovolání podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř., tedy zda nejde o dovolání zjevně neopodstatněné, přičemž ani tento důvod pro odmítnutí dovolání neshledal . Vzhledem k tomu, že Nejvyšší soud neshledal ani jiné důvody pro odmítnutí dovolání obviněného podle §265i odst. 1 tr. ř., přezkoumal podle §265i odst. 3 tr. ř. zákonnost a odůvodněnost těch výroků napadeného rozhodnutí, proti nimž bylo toto dovolání podáno, v rozsahu a z důvodů uvedených v dovolání, jakož i řízení napadeným částem rozhodnutí předcházející. K vadám výroků, které nebyly dovoláním napadeny, Nejvyšší soud přihlížel, jen pokud by mohly mít vliv na správnost výroků, proti nimž bylo podáno dovolání.
Obviněný M. M. uplatnil dovolací důvod uvedený v ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., v němž je stanoveno, že tento důvod dovolání je naplněn tehdy, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. V rámci takto vymezeného dovolacího důvodu je možné namítat buď nesprávnost právního posouzení skutku, tj. mylnou právní kvalifikaci skutku, jak byl v původním řízení zjištěn, v souladu s příslušnými ustanoveními hmotného práva, anebo vadnost jiného hmotně právního posouzení. Z toho vyplývá, že důvodem dovolání ve smyslu tohoto ustanovení nemůže být samotné nesprávné skutkové zjištění, a to přesto, že právní posouzení (kvalifikace) skutku i jiné hmotně právní posouzení vždy navazují na skutková zjištění vyjádřená především ve skutkové větě výroku o vině napadeného rozsudku a blíže rozvedená v jeho odůvodnění. V rámci dovolání podaného z důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je možné na skutkový stav poukázat pouze z hlediska, zda skutek nebo jiná okolnost skutkové povahy byly správně právně posouzeny, tj. zda jsou právně kvalifikovány v souladu s příslušnými ustanoveními hmotného práva. Nejvyšší soud je zásadně povinen vycházet ze skutkových zjištění soudu prvního stupně, případně doplněných nebo pozměněných odvolacím soudem. V návaznosti na tento skutkový stav pak zvažuje hmotně právní posouzení, přičemž samotné skutkové zjištění učiněné v napadených rozhodnutích nemůže změnit, a to jak na základě případného doplňování dokazování, tak i v závislosti na jiném hodnocení v předcházejícím řízení provedených důkazů. To vyplývá také z toho, že Nejvyšší soud v řízení o dovolání jako specifickém mimořádném opravném prostředku, který je zákonem určen k nápravě procesních a právních vad rozhodnutí vymezených v §265a tr. ř., není a ani nemůže být další (třetí) instancí přezkoumávající skutkový stav věci v celé šíři, neboť v takovém případě by se dostával do role soudu prvního stupně, který je z hlediska uspořádání zejména hlavního líčení soudem zákonem určeným a také nejlépe způsobilým ke zjištění skutkového stavu věci ve smyslu §2 odst. 5 tr. ř., popř. do pozice soudu projednávajícího řádný opravný prostředek, který může skutkový stav korigovat prostředky k tomu určenými zákonem (srov. §147 až §150 a §254 až §263 tr. ř., a taktéž přiměřeně např. i usnesení Ústavního soudu ve věcech pod sp. zn. I. ÚS 412/02, III. ÚS 732/02, III. ÚS 282/03 a II. ÚS 651/02, dále např. usnesení Ústavního soudu ze dne 22. 7. 2008, sp. zn. IV. ÚS 60/06). V té souvislosti je třeba zmínit, že je právem i povinností nalézacího soudu hodnotit důkazy v souladu s ustanovením §2 odst. 6 tr. ř., přičemž tento postup ve smyslu §254 tr. ř. přezkoumává odvolací soud. Zásah Nejvyššího soudu jako dovolacího soudu do takového hodnocení přichází v úvahu jen v případě, že by skutková zjištění byla v extrémním nesouladu s právními závěry učiněnými v napadeném rozhodnutí (viz např. nález Ústavního soudu ze dne 17. května 2000, sp. zn. II. ÚS 215/99, uveřejněný pod č. 69, ve sv. 18 Sb. nál. a usn. ÚS ČR nebo nález Ústavního soudu ze dne 20. června 1995, sp. zn. III. ÚS 84/94, uveřejněný pod č. 34, ve sv. 3 Sb. nál. a usn. ÚS ČR; dále srov. rozhodnutí Ústavního soudu pod sp. zn. III. ÚS 166/95 nebo III. ÚS 376/03). Zásah do skutkových zjištění je dále v rámci řízení o dovolání přípustný jen tehdy, učiní-li dovolatel extrémní nesoulad předmětem svého dovolání (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 9. 8. 2006, sp. zn. 8 Tdo 849/2006). K extrémnímu nesouladu mezi provedenými důkazy a učiněnými skutkovými zjištěními srov. také např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 26. 5. 2010, sp. zn. 7 Tdo 448/2010, usnesení Ústavního soudu ze dne 23. 11. 2009, sp. zn. IV. ÚS 889/09, nebo rozhodnutí Ústavního soudu ze dne 23. 9. 2005, sp. zn. III. ÚS 359/05. Právě z těchto hledisek se Nejvyšší soud zabýval některými skutkovými otázkami a hodnocením důkazů jak ze strany nalézacího, tak i odvolacího soudu ve vztahu k právnímu posouzení jednání obviněného M. M.
Trestného činu porušování povinnosti při správě cizího majetku podle ustanovení §255 odst. 1, 3 tr. zák. se dopustí ten, kdo jinému úmyslně způsobí škodu nikoli malou tím, že poruší podle zákona mu uloženou nebo smluvně převzatou povinnost opatrovat nebo spravovat cizí majetek, a tímto činem způsobí škodu velkého rozsahu. Podstatou trestného činu podle §255 tr. zák. je jednání (konání nebo opomenutí), kterým vzniká škoda na cizím majetku, a nevyžaduje se, aby se tím pachatel nebo někdo jiný obohatil nebo získal jinou výhodu. Škodou se rozumí jakékoli zmenšení hodnoty (užitné i směnné) opatrovaného nebo spravovaného majetku, k němuž by nedošlo, kdyby byl majetek spravován nebo opatrován řádně. Za škodu lze považovat i zatížení opatrovaného nebo spravovaného majetku takovými náklady, které by bez porušení povinnosti nevznikly. Škoda může být v určitých případech spatřována též v nedůvodném zatížení opatrovaného nebo spravovaného majetku určitými povinnostmi (břemeny), které mají negativní majetkový dopad na hodnotu opatrovaného nebo spravovaného majetku. Vznik škody musí být v příčinné souvislosti s porušením povinnosti opatrovat nebo spravovat cizí majetek, tj. porušení povinnosti opatrovat nebo spravovat cizí majetek musí být alespoň jednou z příčin, bez níž by škoda nevznikla buď vůbec, nebo v takové výši, v jaké k tomu došlo. Z hlediska subjektivní stránky se pro trestní odpovědnost podle §255 odst. 1 tr. zák. vyžaduje úmyslné zavinění pachatele (§4 tr. zák.), přičemž postačí i úmysl nepřímý [§4 písm. b) tr. zák.], tj. pokud pachatel ví o tom, že porušuje svou zákonnou nebo smluvně převzatou povinnost opatrovat nebo spravovat cizí majetek a že tím jinému způsobí škodu nikoli malou, a je s tím srozuměn. Úmysl se tedy musí vztahovat jak k porušení povinnosti opatrovat nebo spravovat cizí majetek, tak i ke způsobení škody nikoli malé na něm. Škodou velkého rozsahu ve smyslu §255 odst. 3 tr. zák. se rozumí škoda dosahující částky nejméně 5 000 000 Kč (srov. §89 odst. 11 tr. zák.). Z hlediska zavinění pak postačí způsobení tohoto těžšího následku z nedbalosti [§6 písm. a) tr. zák.], protože zákon zde nevyžaduje zavinění úmyslné.
V úvodu svého mimořádného opravného prostředku dovolatel namítl, že jeho obhájci nebylo doručeno napadené usnesení odvolacího soudu, resp. bylo doručeno do kanceláře předchozího obhájce obviněného, který zemřel před konáním veřejného zasedání o odvolání. Nejvyšším soudem však bylo z předloženého spisového materiálu zjištěno, že obviněný M. M. udělil obhájci JUDr. Vladimírovi Turkovi plnou moc dne 3. 3. 2011. Tato plná moc je založena na č. l. 2079 spisu. Doručenka stvrzující, že JUDr. Turkovi bylo, byť s určitým časovým odstupem, dne 9. 1. 2012 doručeno usnesení odvolacího soudu z č. l. 2105 a násl., tj. rozhodnutí Krajského soudu ze dne 11. 8. 2011, sp. zn. 9 To 285/2011, je připojena k č. l. 2108 p. v. spisu. Nelze tedy souhlasit s dovolatelem, že by jeho obhájci nebylo řádně doručeno rozhodnutí soudu druhého stupně.
Základní námitka dovolatele spočívala v tom, že nebyla naplněna skutková podstata odsouzeného trestného činu. Podle jeho názoru není totiž dána příčinná souvislost mezi jednáním odsouzeného a vznikem následku. Následovníci obviněného nerozporují prodej sítí v obou lokalitách, ale jen v jedné z nich, přičemž toto dokladují vytvořením faktur stejných čísel, ale odlišného obsahu. Původní faktury obsahovaly obě lokality, tedy Brno-Vinohrady a Brno-Líšeň, nově vytvořené pouze jednu z nich, a to Br no-Líšeň, S. .... Nové vedení opomnělo, že smluvní pokutou by bylo vázáno i v případě prodeje a nájmu pouze jedné lokality, tedy i kdyby prodej druhé, zpochybňované lokality, byl opravdu nasimulován, nájem prvé z nich by byl platný, a tedy v případě neplacení nájmu by následek smluvní pokuty nastal stejně. I kdyby došlo k prodeji pouze v jedné z lokalit, jak tvrdí nové vedení, stejně by společnost Smart Comp. byla zavázána povinností smluvní pokutu uhradit. Dovolatel se také pozastavil nad neuvěřitelným postupem znalce z oboru účetnictví Ing. Kozohorského, který svůj názor staví na domněnkách a nepravdivě interpretuje údaje bývalé účetní společnosti 3C paní N., což je doloženo jejím prohlášením před notářem.
Nalézací soud v odůvodnění svého rozhodnutí, pokud jde o skutková zjištění, především uvedl, že část internetové sítě v domech v části Brno-Líšeň., ul. S., měla odlišný osud, a to na rozdíl od části internetové sítě v domech v části Brno-Vinohrady. Zásadní skutečností je, že Smart Comp. budovala síť vlastními prostředky, pomocí vlastních zaměstnanců nebo externích dodavatelů, vždy na svůj účet. Proto právo k technickému zhodnocení jednotlivých domů vyplývající z vybudování celé internetové sítě v městské části Brno-Vinohrady (s výjimkou těch, které byly zastaveny, byly majetkem leasingových společností a části sítě v domech na ulici S., skutečně převedených společnosti 3C) bylo vždy v majetku Smart Comp. od okamžiku vybudování sítě, včetně období ledna r. 2006. Stejnému závěru nasvědčují výpovědi svědků B., O., P. Odpovídá tomu i výpověď svědka N. a jeho chování v předmětné době. Z jeho slov vysvítá, že si nenárokoval vrácení nebo užívání předmětné části sítě, ale požadoval vrácení peněz, které společnosti Smart Comp. poskytl (srov. str. 19 rozsudku nalézacího soudu). K závěru o vlastnictví celé internetové sítě společností Smart Comp. vedou i další vyjmenované právní úkony týkající se internetové sítě v městských částech Brno-Vinohrady a Brno-Líšeň, konkrétně jejich zastavení jako zajištění půjček a úvěrů v celkové výši 18.000.000,- Kč poskytnutých Metropolitním spořitelním družstvem obviněnému, svědkovi P. a B. a samotné společnosti Smart Comp. (srov. str. 20 rozsudku nalézacího soudu). Smart Comp. vybudovala celou internetovou síť v částech Brno-Vinohrady (v domech jak jsou vymezeny ve výroku rozsudku) i Brno-Líšeň (v domech ulice S.) ve vlastní režii, z vlastních i cizích zdrojů, vynaložením přímých i nepřímých nákladů, tím pádem ji získala do svého majetku, účtovala o ni a evidovala ji jako technické zhodnocení jednotlivých domů. Technické zhodnocení domů v části Brno-Vinohrady podle názoru nalézacího soudu bylo a zůstalo v majetku Smart Comp. i ve dnech 23. a 24. 1. 2006; v žádném případě proto 3C nemohla prodat vymezenou část internetové sítě týkající se domů v části Brno-Vinohrady podle kupní smlouvy ze dne 23. 1. 2006 společnosti Power Media; ta tuto část sítě nikdy nemohla získat (nabýt), natož uplatňovat nějaká práva z toho vyplývající vůči Smart Comp. Odlišný je pouze osud části sítě v domech části B.-L., S. ..., kterou sice vybudovala Smart Comp., stejně jako zbývající část internetové sítě v části B.-V., avšak část S. ... skutečně Smart Comp. převedla (prodala) společnosti 3C – ať už se to stalo z jakýchkoliv důvodů (kompenzace, zajištění půjčky apod.). Negativně to potvrzuje také inventarizace Smart Comp. (část B.-L., S. ..., v ní není obsažena, i když jí Smart Comp. budovala stejně jako zbývající část sítě B.-V. – tzn. v mezidobí s ní Smart Comp. naložila odlišným způsobem) a pozitivně také inventarizace 3C (srov. str. 21 rozsudku nalézacího soudu).
Nalézací soud v tomto směru mimo jiné důkazy uvedené v odůvodnění rozsudku také vycházel ze znaleckého posudku z oboru ekonomika, odvětví účetní evidence, jenž zpracoval Ing. Leoš Kozohorský, kterého soud podrobně vyslechl i v hlavním líčení. První otázku ohledně úplnosti a správnosti originálů inventur předmětných společností znalec uzavřel konstatováním, že předložená inventarizace Smart Comp. ke dni 31. 12. 2005 splňuje požadavky zákona o účetnictví, je provedena standardním způsobem a lze ji považovat za průkaznou. Tato inventarizace neobsahuje inventární předměty, které by se týkaly části internetové sítě v Brně na ulici S. Společnost 3C sice nepředložila dokumenty označené jako inventarizace k 31. 12. 2005, některé předložené doklady (inventární karty, sestavy odpisů atd.) by ale bylo lze za inventarizaci prohlásit. V takové inventarizaci bylo možné identifikovat inventární předmět „internetová síť S.“. Společnost Power Media předložila „zápis z provedené inventury majetku Power Media k 31. 12. 2006”. Bez spojení s dalšími doklady nelze takovou inventarizaci podle přesvědčení znalce považovat za průkaznou. Ke druhé otázce, zda je v inventurních soupisech uvedených společností vedena část internetové sítě skládající se z metalických UTP kabelů, znalec konstatuje, že v inventarizaci žádné ze zkoumaných společností se nenalézají položky pregnantně identifikovatelné podle znění otázky. Jednoznačně nejblíže jim jsou položky v inventarizaci Smart Comp. Společnost Smart Comp. měla takto (či velmi podobně) identifikované části internetové sítě v evidenci nejen k 31. 12. 2005, ale i v inventarizaci k 31. 12. 2006, vždy se týkaly internetové sítě v jednotlivých domech v části Brno-Vinohrady. Při výslechu v hlavním líčení znalec doplnil, že Smart Comp. účtovala náklady spojené s budováním této části sítě poněkud nestandardním, i když ne špatným způsobem, jako by to byly zásoby. Náklady budování neúčtovala přímo do nákladů a teprve k datu účetní závěrky je tzv. aktivací, tzn. zápisem oproti výnosům tyto náklady aktivovala, zanesla do účetnictví na majetkové účty. Tento postup není úplně obvyklý, ale nikoli nesprávný. Dále znalec uvedl, že hodnotové údaje, které se k jednotlivým inventárním číslům vztahují, jsou údaje propočtené. To je vidět i z toho, že mnoho z inventárních předmětů má naprosto stejné hodnotové údaje a mohou se lišit od skutečnosti, kterou zjistil znalec z oboru spojů. Podle vyjádření zástupce Smart Comp. k dotazu znalce, bylo kritériem pro rozdělení nákladů na jednotlivé inventurní předměty předpokládaný počet přípojek v jednotlivých vchodech. Podle znalce společnost Smart Comp. budovala síť ve vlastní režii, nakupovala komponenty na stavbu sítě a měla povinnost o tom účtovat. Společnost 3C evidovala v majetku pouze položku „internetová síť S.“. Pokud by znalec obdržené podklady prohlásil za inventarizaci k 31. 12. 2006, pak může konstatovat, že majetková položka "internetová síť S." byla stále k 31. 12. 2006 v evidenci 3C, což by vypadalo, že byla v evidenci majetku i po případném prodeji Power Media. Jiné majetkové položky, týkající se internetových sítí, znalec v dokladech 3C neidentifikoval. Znalec přitom vycházel z dokladů, které mu dodala paní Nováková a nemůže se tedy vyjádřit k rozdílům event. shodám faktur, ze kterých vycházel s fakturami založenými ve spise na čl. 58, 60. K možnosti výměny (záměny) faktury znalec poznamenal, že výměna již zaúčtovaných faktur se neprovádí; pokud by nové faktury měly měnit hodnotové údaje účetnictví, dělaly by se nové účetní zápisy a doklady (dobropisy, vrubopisy). Pokud by se změnil jen popis předmětu faktury, tak by pravděpodobně na základě nějakého interního dokladu byl změněn popis předmětu, za který je fakturováno. Znalec nedostal žádný dobropis nebo vrubopis společností 3C nebo Smart Comp. a případná výměna (záměna) faktur tedy nezměnila hodnotové údaje o zaúčtované operaci. Dále znalec konstatoval, že v účetnictví 3C nenalezl nic o internetové síti v části Brno-Vinohrady; po již zmiňovaných třech fakturách byl v účetnictví 3C vytvořen jeden inventární předmět „S.“. Následoval nějaký předávací protokol, který ale nenašel žádný odkaz v účetnictví společnosti 3C. Znalec si identifikaci předmětů faktur a identifikaci předmětu uvedeného v inventarizaci společností 3C ověřoval ústně u paní N., účetní a manželky bývalého společníka a jednatele N., která mu potvrdila, že se vždy jednalo o ulici S., společnost 3C nikdy nic jiného v majetku neměla. Paní N. znalci také sdělila, že pravým účelem převodu částí sítě na ulici S. na společnost 3C nebyl úmysl převést internetovou síť, ale kompenzovat něco jiného; měla to být nějaká kompenzace panu N. za nějakou půjčku. Smlouva mezi 3C a Power Media přesně specifikuje, co společnost 3C prodávala, smlouva našla v účetnictví společnosti 3C odraz na straně výnosů, tzn. že byl zaúčtován nějaký přínos, ale nebyl odúčtován žádný majetek, který měl být prodán, a ten je také v účetnictví společnosti 3C i ke dni 31. 12. 2006. Společnost Power Media v inventarizaci k 31. 12. 2006 vykazuje položku „HIM005 internetová síť Brno. (kabeláž)”. Více se znalec na základě dodaných podkladů k této společnosti nemůže vyjádřit. Ve třetí otázce znalec sděluje, že prvotní doklady a záznamy o nákupu a pořízení materiálu, komponentů a prací potřebných k vybudování části internetové sítě domech v B. městské části V. jsou z dostupných podkladů pouze v účetnictví společností Smart Comp.; společnosti 3C a Power Media podle dostupných podkladů kupovali hotové (již vybudované) části sítě.
Dále nalézací soud uvedl, že při výslechu znalec k inventarizaci 3C doplnil, že v inventarizaci této společností je vedena pouze část internetové sítě na ulici S.; údaje o této části se vztahují ke třem fakturám v souhrnné ceně 750.000,-Kč, za kterou byla tato část sítě prodána společností 3C. Znalec se v této otázce ubezpečil u paní N., která mu doklady týkajících se společností 3C předávala, že součástí účetnictví 3C byla vždy pouze tato část sítě, naopak nikdy nebyla součástí majetku síť v části Brno-Vinohrady.
Z těchto předestřených závěrů nalézacího soudu vyplývá, že uvedený soud se dopustil pochybení při posuzování znaleckého posudku a postupu znalce Ing. Leoše Kozohorského, když nerespektoval ustálenou judikaturu Nejvyššího soudu ohledně opatření podkladů pro zpracování uvedeného znaleckého posudku, který byl jedním z nejvýznamnějších důkazů, o který opírá soud prvního stupně svůj závěr o vině obviněného M. M. Jak popisuje sám nalézací soud, jmenovaný znalec neměl dostatek podkladů, které si poté včetně dalších doplňujících ústních vysvětlení sám vyžádal osobně od účetní společnosti 3C N. Nalézací soud však opomněl, že znalci nelze uložit, aby obstaral pro účely trestního řízení důkazní prostředky (srov. rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 21. 3. 1967, sp. zn. 1 Tz 9/67, publikované pod č. 45/1967-I. Sb. rozh. tr.). Znalec totiž nemůže sám provádět vyšetřovací úkony, při vypracování i stvrzování posudku vychází z materiálů shromážděných ve spise, který mu byl poskytnut k nahlédnutí či zapůjčen orgánem činným v trestním řízení. Pokud je důkazní materiál ve spise neúplný, znalec navrhne, aby byly jinými důkazy napřed objasněny okolnosti potřebné k podání posudku (srov. rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 29. 3. 1983, sp. zn. 1 Tz 12/83, publikované pod č. 37/1984-I. Sb. rozh. tr., a rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 3. 6. 1976, sp. zn. 4 Tz 98/1976, publikované pod č. 11/1977 Sb. rozh. tr.). Znalec může být jak v přípravném řízení, tak i v řízení před soudem (v hlavním líčení a ve veřejném zasedání) přítomen při výslechu obviněného i svědků. Při těchto výsleších může znalec klást vyslýchaným osobám otázky zejména specificky zaměřené k potřebným zjištěním pro podání znaleckého posudku.
Postup nalézacího soudu, který při svých závěrech vycházel z citovaného znaleckého posudku Ing. Leoše Kozohorského, byl v rozporu s citovanou judikaturou, zejména vzhledem k tomu, že si znalec nejen vyžádal listinné důkazy, které pak používal při zpracování znaleckého posudku, ale navíc ústně zjišťoval u účetní Novákové některé podstatné skutečnosti, jež pak uváděl jako rozhodná zjištění, a dokonce na základě nich opravoval údaje uvedené v písemných dokladech, jak to vyplývá z jeho výpovědi u hlavního líčení dne 19. 1. 2011 (srov. č. l. 2027 spisu). Tak např. podle vlastní výpovědi s přihlédnutím ke sdělení účetní N. korigoval např. údaje uvedené v příloze č. 12 písemného znaleckého posudku: 3C – Výpis z inventární karty za r. 2004, kde je uvedeno ohledně názvu IM „INTERNETOVÁ Síť-S. V.“ (byť je pravdou, že v jiných dokladech se uvádí jen název IM „INTERNETOVÁ Síť-S. – srov. např. č. l. 1914, 1917, 1920 atd.). Navíc tyto své závěry náležitě nekonfrontoval s dalšími doklady obsaženými ve spise, zejména fakturami založenými na čl. 56 až 61, smlouvou o nájmu a pronájmu Internetové sítě v Brně ze dne 1. 12. 2003 na č. l. 54 a předávacím protokolem na č. l. 55 (srov. i nikoli zcela totožné doklady předložené Ing. I. N. – č. l. 143 až 148). Je tedy možné shrnout, že ve svém znaleckém posudku vycházel zásadně z dokladů, které mu dala účetní společnosti 3C N. a z jejích údajných ústních vysvětlení, která však nejsou nikde dokumentována (srov. č. l. 2031 spisu).
Tato vada nebyla napravena ani odvolacím soudem, ačkoliv obviněný M. M. učinil předmětem svých námitek také tu skutečnost, že znalec Ing. Leoš Kozohorský se odvolával na informace, jež mu poskytla účetní společnosti 3C paní N., které však nejsou pravdivé. Důkazem tu je notářský zápis sepsaný s účetní N., jehož stejnopis přiložil k odvolání. Na základě toho navrhl v odvolání provést důkaz svědeckými výpověďmi účetní N. a JUDr. P. S., který jako právní zástupce společnosti 3C na základě objednávky Ing. I. N. vypracovával kupní smlouvu, kterou tato společnost metalické rozvody prodávala společnosti Power Media (srov. č. l. 2091 a 2093 až 2095 spisu).
K tomu Nejvyšší soud považuje za nutné dodat, že všechny tyto skutečnosti mají podstatný význam pro řešení hmotně právní předběžné otázky, co bylo předmětem prodeje v roce 2003 ze strany společnosti Smart Comp. společnosti 3C, zda to byla část Internetové sítě Brno-Líšeň, S., jak uzavřel ve svém rozsudku nalézací soud (srov. str. 19 a násl. rozsudku nalézacího soudu), nebo jen metalické kabely internetové sítě (tzv. last mile) jak v lokalitě Brno-Líšeň, tak i v lokalitě Brno-Vinohrady (definované shora zmíněným předávacím protokolem), zatímco zbytek internetové sítě v obou lokalitách zůstal v majetku společnosti Smart Comp., jak tvrdí obviněný M. M. (srov. dovolání v návaznosti na odvolání proti rozsudku nalézacího soudu – č. l. 2089 až 2092 spisu).
Podle §254 odst. 1 tr. ř. odvolací soud přezkoumává a posuzuje napadený rozsudek i správnost předcházejícího řízení na základě skutkového i právního stavu, který existuje v době vydání jeho rozhodnutí. To znamená, že je povinen přihlížet též k novým skutečnostem a důkazům, jakož i důkazním návrhům obsaženým v odvolání (§249 odst. 3 tr. ř.) a ve svém rozhodnutí se s nimi vypořádat z hlediska jejich významu pro vlastní závěry o důvodnosti či nedůvodnosti podaného odvolání (srov. rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 11. 4. 2001, sp. zn. 11 Tz 54/2001). Přihlédne-li se k obsahu protokolu o veřejném zasedání odvolacího soudu ze dne 11. srpna 2011 a odůvodnění napadeného usnesení odvolacího soudu ze dne 11. 8. 2011, sp. zn. 9 To 285/2011, odvolací soud nesplnil svou přezkumnou povinnost, jak mu ukládá ustanovení §254 tr. ř., neboť se konkrétně nezabýval jak shora uvedenou námitkou, tak ani ostatními námitkami, které v odvolání uplatnil obviněný M. M., včetně jeho důkazních návrhů. Odvolací soud v odůvodnění svého zamítavého rozhodnutí pouze obecně shrnul, že ve smyslu ustanovení §254 tr. ř. přezkoumal zákonnost a odůvodněnost všech oddělitelných výroků napadeného rozsudku nalézacího soudu, i správnost postupu řízení, které jim předcházelo, a to z hlediska vytýkaných vad. Dále bez jakékoli konkretizace ve vztahu k uplatněným námitkám v odvolání obviněného uvedl, že soud I. stupně učinil ve věci úplná a správná zjištění, která mají oporu v provedených důkazech, tyto náležitým způsobem hodnotil jak jednotlivě, tak v jejich souhrnu a nepochybil, pokud dospěl k závěru o vině obviněného, přičemž dokazování bylo provedeno v potřebném rozsahu, soud prvního stupně se řídil pokyny odvolacího soudu, vyplývajícími z jeho předchozího zrušujícího rozhodnutí, když řízení doplnil přibráním znalců z příslušných oborů za účelem vypracování znaleckých posudků, s jejich závěry se rovněž tak vypořádal, a na podkladě řady svědeckých výpovědí, ale také listinných důkazů bylo právem rozhodnuto o vině obviněného shora uvedeným jednáním, které bylo také v souladu s příslušnými ustanoveními trestního zákona právně kvalifikováno (srov. str. 3 usnesení odvolacího soudu). Přitom princip vymezeného přezkoumání, který ovládá ex offo odvolací řízení ve smyslu ustanovení §254 tr. ř., znamená, že odvolací soud se v konečném výroku i jeho odůvodnění musí vypořádat se všemi námitkami uplatněnými v odvolání, přičemž však není povinen důsledně provádět veškeré důkazy navrhované obviněným, ale je pouze povinen ze zjištěných skutkových závěrů vyvodit odpovídající právní hodnocení (srov. nález Ústavního soudu ze dne 24. 3. 1998, sp. zn. II. ÚS 122/1996, publikovaný pod č. 39 ve sv. 10 Sb. nál. a usn. ÚS, str. 261). Z citovaného odůvodnění rozhodnutí odvolacího soudu je však patrné, že se nevypořádal s žádnými konkrétními uplatněnými odvolacími námitkami, jak na to důvodně ve svém dovolání poukázal i dovolatel M. M.
Ze všech těchto důvodů Nejvyšší soud po přezkoumání věci shledal, že je naplněn dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., neboť dovoláním napadené rozhodnutí odvolacího soudu a rozsudek nalézacího soudu učiněný v řízení mu předcházejícím spočívá na nesprávném právním posouzení skutku, neboť nevyřešily ze shora uvedených důvodů úplně a přesvědčivě všechny důležité otázky vztahující se k hmotně právní předběžné otázce – vlastnictví internetových sítí či jejich částí v lokalitě Brno-Líšeň, tak i v lokalitě Brno-Vinohrady, a to v rozhodné době, která pak má zásadní význam pro rozhodnutí o vině obviněného M. M. Proto k důvodně podanému dovolání podle §265k odst. 1 tr. ř. Nejvyšší soud zrušil usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 11. 8. 2011, sp. zn. 9 To 285/2011, podle §265k odst. 2 tr. ř. zrušil také další rozhodnutí na zrušené rozhodnutí obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu, a podle §265 l odst. 1 tr. ř. Krajskému soudu v Brně přikázal, aby věc obviněného M. M. v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl. Toto rozhodnutí učinil v souladu s ustanovením §265r odst. 1 písm. b) tr. ř. v neveřejném zasedání, neboť vzhledem k charakteru vytknutých vad je zřejmé, že je nelze odstranit ve veřejném zasedání.
V novém řízení Krajský soud v Brně napraví všechny shora uvedené vady a nedostatky, které byly Nejvyšším soudem zjištěny a shora v podrobnostech popsány. Předně odvolací soud zajistí nápravu vad vzniklých při přípravě a vyhotovení znaleckého posudku Ing. Leoše Kozohorského. Jestliže jmenovaný znalec měl vycházet z materiálů a sdělení, jež mu měla poskytnout svědkyně N., která však tyto skutečnosti v notářském zápisu ze dne 2. 5. 2011 popřela, bude třeba účetní N. jako svědkyni, a případně i znalce Ing. Leoše Kozohorského, k těmto okolnostem vyslechnout. Dále se musí odvolací soud vypořádat i s dalšími návrhy obviněného M. M., zejména s návrhem na výslech svědka JUDr. P. S., který jako právní zástupce společnosti 3C na základě objednávky Ing. I. N. vypracovával kupní smlouvu, kterou tato společnost metalické rozvody prodávala společnosti Power Media. Nezbytné také je, aby se odvolací soud dostatečně konkrétně vypořádal i se všemi dalšími námitkami obviněného M. M. obsaženými v jeho odvolání ze dne 17. 5. 2011 (č. l. 2089 a 2092 spisu), a to včetně námitky, že nové vedení společnosti Smart Comp. opomnělo, že smluvní pokutou by bylo vázáno i v případě prodeje a nájmu pouze jedné lokality, tedy i kdyby prodej druhé, zpochybňované lokality, byl opravdu nasimulován, neboť nájem prvé z nich by byl platný, a tedy v případě neplacení nájmu by následek smluvní pokuty nastal stejně. I kdyby došlo k prodeji pouze v jedné z lokalit, jak tvrdí nové vedení, stejně by společnost Smart Comp. byla podle názoru obviněného zavázána povinností smluvní pokutu uhradit.
Pokud jde o důkazní návrhy obviněného M. M., je nezbytné, aby odvolací soud v dalším řízení o nich v souladu s trestním řádem rozhodl a přitom respektoval ustálenou judikaturu, upravující problematiku tzv. opomenutých důkazů, která byla opakovaně řešena především v judikatuře Ústavního soudu, jenž v řadě svých nálezů (sp. zn. III. ÚS 61/94, sp. zn. III. ÚS 95/97, sp. zn. III. ÚS 173/02 – Sbírka nálezů a usnesení Ústavního soudu, svazek 3, nález č. 10; svazek 8, nález č. 76; svazek 28, nález č. 127 – a další) podrobně vyložil pojem tzv. opomenutých důkazů ve vazbě na zásadu volného hodnocení důkazů a kautely, jež zákon klade na odůvodnění soudních rozhodnutí. Zásada volného hodnocení důkazů totiž neznamená, že by soud ve svém rozhodování (v úvahách nad ním) měl na výběr, které z provedených důkazů vyhodnotí a které nikoli nebo o které z provedených důkazů své skutkové závěry (zjištění) opře a které opomene. Neakceptování důkazního návrhu obviněného lze založit toliko třemi důvody: Prvním je argument, podle něhož tvrzená skutečnost, k jejímuž ověření nebo vyvrácení je navrhován důkaz, nemá relevantní souvislost s předmětem řízení. Dalším je argument, podle kterého důkaz není s to ani ověřit ani vyvrátit tvrzenou skutečnost, čili ve vazbě na toto tvrzení nedisponuje vypovídací potencí. Konečně třetím je pak nadbytečnost důkazu, tj. argument, podle něhož určité tvrzení, k jehož ověření nebo vyvrácení je důkaz navrhován, bylo již v dosavadním řízení bez důvodných pochybností (s praktickou jistotou) ověřeno nebo vyvráceno (srov. např. nález Ústavního soudu ze dne 24. února 2004, sp. zn. I. ÚS 733/01, uveřejněn pod č. 26, ve sv. 32 Sb. nál. a usn. ÚS ČR, dále viz nález ze dne 30. června 2004, sp. zn. IV. ÚS 570/03, uveřejněn pod č. 91, ve sv. 33 Sb. nál. a usn. ÚS ČR, nález ze dne 18. listopadu 2004, sp. zn. III. ÚS 177/04, uveřejněn pod č. 172, ve sv. 35 Sb. nál. a usn. ÚS ČR, usnesení ze dne 23. září 2005, sp. zn. III. ÚS 359/05, uveřejněno pod č. 22, ve sv. 38 Sb. nál. a usn. ÚS ČR, a další).
Teprve po odstranění všech shora zmíněných vad se bude možno znovu zabývat posouzením viny obviněného M. M. Nejvyšší soud nepředjímá jakým způsobem bude po přikázání věci odvolací soud postupovat, tedy zda doplní v potřebném rozsahu dokazování ve smyslu §263 odst. 6, 7 tr. ř. a sám ve věci znovu rozhodne anebo zda po zrušení rozsudku Městského soudu v Brně ze dne 21. 1. 2011, sp. zn. 88 T 113/2007, věc podle §259 odst. 1 tr. ř. náležitě odůvodněným usnesením vrátí nalézacímu soudu k novému projednání a rozhodnutí, či učiní při respektování všech právních názorů a pokynů Nejvyššího soudu jiné v úvahu přicházející rozhodnutí.
V souvislosti s tím Nejvyšší soud již jen připomíná, že podle §265s odst. 1 tr. ř. je odvolací soud vázán shora uvedenými právními názory, které vyslovil v tomto rozhodnutí Nejvyšší soud, a je povinen provést úkony a doplnění, jejichž provedení Nejvyšší soud nařídil. Vzhledem k tomu, co již bylo uvedeno shora, je nutno také zdůraznit, že při odůvodňování rozhodnutí je třeba postupovat důsledně tak, že v odůvodnění svého rozhodnutí odvolací soud stručně vyloží, které skutečnosti vzal za prokázané a o které důkazy svá skutková zjištění opřel a jakými úvahami se řídil při hodnocení provedených důkazů, zejména pokud si vzájemně odporují. Z odůvodnění musí být patrno, jak se odvolací soud vypořádal s odvolacími námitkami a vůbec s obhajobou obviněného, proč příp. nevyhověl návrhům na provedení dalších důkazů a jakými právními úvahami se přitom řídil.
S přihlédnutím k tomu, že napadené rozhodnutí Krajského soudu v Brně bylo zrušeno jen v důsledku dovolání obviněného, podaného samozřejmě v jeho prospěch, nemůže v novém řízení dojít ke změně rozhodnutí v jeho neprospěch (zákaz reformationis in peius).
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 15. srpna 2012
Předseda senátu:
Prof. JUDr. Pavel Šámal, Ph. D.