ECLI:CZ:NS:2012:6.TDO.879.2012.1
sp. zn. 6 Tdo 879/2012 - 26
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání dne 14. srpna 2012 o dovolání obviněného P. Š., proti rozsudku Krajského soudu v Plzni ze dne 17. 1. 2012, č. j. 9 To 596/2011-470, v trestní věci vedené u Okresního soudu v Tachově pod sp. zn. 9 T 23/2011, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. se dovolání obviněného odmítá .
Odůvodnění:
Rozsudkem Okresního soudu v Tachově ze dne 18. 10. 2011, č. j. 9 T 23/2011-432, byl obviněný P. Š. uznán vinným pod bodem 1) výroku rozsudku zločinem nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle §283 odst. 1, 2 písm. b) tr. zákoníku a pod bodem 2) výroku rozsudku přečinem výroby a držení předmětu k nedovolené výrobě omamné a psychotropní látky a jedu podle §286 odst. 1 tr. zákoníku. Za tyto trestné činy mu byl podle §283 odst. 2 tr. zákoníku za užití §43 odst. 1 tr. zákoníku uložen úhrnný trest odnětí svobody v trvání pěti let nepodmíněně, přičemž pro výkon tohoto trestu byl zařazen do věznice s ostrahou. Dále mu byl podle §70 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku uložen trest propadnutí věcí (ve výroku rozsudku blíže specifikovaných). Týmž rozsudkem byla uznána vinnou za přečin nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle §283 odst. 1 tr. zákoníku spoluobviněná V. K..
K odvolání obviněného Krajský soud v Plzni rozsudkem ze dne 17. 1. 2012, č. j. 9 To 596/2011-470, podle §258 odst. 1 písm. e), odst. 2 tr. ř. zrušil rozsudek Okresního soudu v Tachově ze dne 18. 10. 2011, sp. zn. 9 T 23/2011, ve výroku o uloženém trestu odnětí svobody ohledně obviněného a podle §259 odst. 3 tr. ř. znovu rozhodl tak, že obviněnému podle §283 odst. 2 tr. zákoníku za použití §43 odst. 1 tr. zákoníku uložil úhrnný trest odnětí svobody v trvání tři a půl roku, přičemž pro výkon tohoto trestu obviněného podle §56 odst. 2 písm. c) tr. zákona zařadil do věznice s ostrahou.
Dovolání obviněný opřel o dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Má za to, že napadené rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku a na jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Tento dovolací důvod odůvodnil tím, že ve věci nebyly soudem provedeny jím navrhované důkazy – opakovaný výslech svědkyně K., vypracování znaleckého posudku ohledně věrohodnosti svědkyně V.. Podle jeho názoru za účelem prokázání, zda byl v rekreační chalupě E1 v obci V. D. vyráběn pervitin, měl být proveden také důkaz stěrem ze stěn domu. Dospěl k závěru, že neprovedením těchto důkazů je rozhodnutí zatíženo vadou, která má vliv na správnost skutkových zjištění a v důsledku toho i na hmotněprávní posouzení skutku. Odkazuje v tomto směru na rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 3 Tdo 91/2011 s tím, že ve smyslu judikatury Ústavního soudu se jedná o tzv. opomenuté důkazy. Dále obviněný zpochybňuje provedené dokazování, pokud jde o množství, v jakém měl drogu vyrobit. Z těchto důvodů navrhl, aby Nejvyšší soud dovoláním napadený rozsudek Krajského soudu v Plzni ze dne 17. 1. 2012, sp. zn. 9 To 596/2011, podle §265k odst. 1 tr. ř. zrušil a dále aby podle §265l odst. 1 tr. ř. tomuto soudu přikázal, aby věc znovu v potřebném rozsahu projednal a rozhodl.
Státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství k dovolání obviněného sdělil, že se k němu nebude věcně vyjadřovat a vyslovil souhlas s tím, aby Nejvyšší soud projednal dovolání obviněného v neveřejném zasedání.
Nejvyšší soud jako soud dovolací (§265c tr. ř.) shledal, že dovolání je přípustné [§265a odst. 1, 2 písm. a) tr. ř.], bylo podáno obviněným jako osobou oprávněnou prostřednictvím obhájce [§265d odst. 1 písm. b), odst. 2 tr. ř.] v zákonné lhůtě a na místě, kde lze podání učinit (§265e odst. 1, 2 tr. ř.). Dovolání obsahuje i obligatorní náležitosti stanovené v §265f odst. 1 tr. ř.
Protože dovolání lze podat jen z důvodů uvedených v §265b tr. ř., bylo dále nutno posoudit, zda obviněným vznesené námitky naplňují jím uplatněný zákonem stanovený dovolací důvod, jehož existence je současně nezbytnou podmínkou provedení přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem podle §265i odst. 3 tr. ř.
Podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. lze dovolání podat, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. V mezích tohoto dovolacího důvodu je pak možno namítat, že skutek zjištěný soudem byl nesprávně právně kvalifikován jako trestný čin, třebaže nejde o trestný čin nebo sice jde o trestný čin, ale jeho právní kvalifikace neodpovídá tomu, jak byl skutek ve skutkové větě výroku o vině popsán. Z těchto skutečností pak vyplývá, že Nejvyšší soud se nemůže odchýlit od skutkového zjištění, které bylo provedeno v předcházejících řízeních, a protože není oprávněn v rámci dovolacího řízení jakýmkoliv způsobem nahrazovat činnost nalézacího soudu, je takto zjištěným skutkovým stavem vázán (srov. rozhodnutí Ústavního soudu sp. zn. II. ÚS 760/02, IV. ÚS 449/03). Povahu právně relevantních námitek nemohou tedy mít námitky, které směřují do oblasti skutkového zjištění, hodnocení důkazů či takové námitky, kterými dovolatel vytýká soudu neúplnost provedeného dokazování. Ke shora uvedenému je dále vhodné uvést, že závěr obsažený ve výroku o vině je výsledkem určitého procesu. Tento proces primárně spadá do pravomoci nalézacího soudu a v jeho průběhu soudy musí nejprve zákonným způsobem provést důkazy, tyto pak hodnotit podle svého vnitřního přesvědčení založeného na pečlivém uvážení všech okolností případu jednotlivě i v jejich souhrnu a výsledkem této činnosti je zjištění skutkového stavu věci. Nejvyššímu soudu tedy v rámci dovolacího řízení nepřísluší hodnotit správnost a úplnost zjištěného skutkového stavu věci podle §2 odst. 5 tr. ř., ani přezkoumávání úplnosti provedeného dokazování či se zabývat otázkou hodnocení důkazů ve smyslu §2 odst. 6 tr. ř. Námitky týkající se skutkového zjištění, tj. hodnocení důkazů, neúplnosti dokazování apod. nemají povahu právně relevantních námitek.
Nejvyšší soud dále zdůrazňuje, že ve smyslu ustanovení §265b odst. 1 tr. ř. je dovolání mimořádným opravným prostředkem určeným k nápravě výslovně uvedených procesních a hmotně právních vad, ale nikoli k revizi skutkových zjištění učiněných soudy prvního a druhého stupně ani k přezkoumávání jimi provedeného dokazování. Těžiště dokazování je totiž v řízení před soudem prvního stupně a jeho skutkové závěry může doplňovat, popřípadě korigovat jen soud druhého stupně v řízení o řádném opravném prostředku (§259 odst. 3, §263 odst. 6, 7 tr. ř.). Tím je naplněno základní právo obviněného dosáhnout přezkoumání věci ve dvoustupňovém řízení ve smyslu čl. 13 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (dále jen „Úmluva“) a čl. 2 odst. 1 Protokolu č. 7 k Úmluvě. Dovolací soud není obecnou třetí instancí zaměřenou na přezkoumání všech rozhodnutí soudů druhého stupně a samotnou správnost a úplnost skutkových zjištění nemůže posuzovat už jen z toho důvodu, že není oprávněn bez dalšího přehodnocovat provedené důkazy, aniž by je mohl podle zásad ústnosti a bezprostřednosti v řízení o dovolání sám provádět (srov. omezený rozsah dokazování v dovolacím řízení podle §265r odst. 7 tr. ř.). Pokud by zákonodárce zamýšlel povolat Nejvyšší soud jako třetí stupeň plného přezkumu, nepředepisoval by katalog dovolacích důvodů. Už samo chápání dovolání jako mimořádného opravného prostředku ospravedlňuje restriktivní pojetí dovolacích důvodů Nejvyšším soudem (viz usnesení Ústavního soudu ze dne 27. 5. 2004, sp. zn. IV. ÚS 73/03). Nejvyšší soud je vázán uplatněnými dovolacími důvody a jejich odůvodněním (§265f odst. 1 tr. ř.) a není povolán k revizi napadeného rozsudku z vlastní iniciativy. Právně fundovanou argumentaci má přitom zajistit povinné zastoupení odsouzeného obhájcem – advokátem (§265d odst. 2 tr. ř.).
Podstata dovolání obviněného spočívá v tom, že soudy neprovedly jím navrhované důkazy, čímž je podle jeho názoru rozhodnutí zatíženo vadou ohledně správnosti skutkových zjištění a má vliv na hmotně právní posouzení skutku. Neprovedení důkazu stěrem ze stěny objektu, ve kterém měl být vyráběn pervitin, považuje za opomenutý důkaz. K věrohodnosti výpovědi svědkyně V. V. se soud prvního stupně vyjádřil na str. 9 – 10 svého rozsudku, kde konstatoval, že uvedená svědkyně má pozitivní vztah k obviněnému, tudíž její výpověď nevykazuje tendence obviněnému nijak ublížit. Nadto je tato výpověď v souladu s výpovědí spoluobviněné V. K. z přípravného řízení a výpovědi obou těchto svědkyň jsou podporovány odposlechy a záznamy telekomunikačního provozu a domovní prohlídkou. Jak rovněž soud prvního stupně uvedl, rozmístění předmětů po celém domku (s výjimkou ložnice) svědčí o tom, že obviněný v uvedené chalupě pervitin vyráběl. Lze přisvědčit i odvolacímu soudu, že provedení stěrů na stěnách domu po více jak roce od spáchání trestného činu je prakticky nereálné a v dané věci pro posouzení skutku nadbytečné. Jinými slovy řečeno, ve věci bylo provedeno dokazování v dostatečném rozsahu, aby mohl být učiněn spolehlivý závěr o vině obviněného a neprovedení důkazů, které obviněný zmiňuje v dovolání, nemůže mít povahu tzv. opomenutých důkazů. K tomu lze dále uvést, že soudy se náležitě vyjádřily k tomu, proč uvedené důkazy považují za nadbytečné, a to z toho důvodu, že by na zjištěném skutkovém stavu již nemohly nic změnit.
Lze konstatovat, že výhrady obviněného jsou ryze skutkové povahy a z odůvodnění rozhodnutí soudů obou stupňů je nepochybné, že se námitkami obviněného stran procesního provedení důkazů navržených obviněným zabývaly. Protože námitky uplatněné obviněným v dovolání nelze pod dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. podřadit, Nejvyšší soud shledal, že dovolání obviněného bylo podáno z jiného důvodu, než je uveden v §265b tr. ř.
V souvislosti s formálním odkazem na dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. a nezbytnost postupu Nejvyššího soudu podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. je nutno též odkázat na usnesení Ústavního soudu ze dne 2. 6. 2005, sp. zn. III. ÚS 78/05, ve kterém tento uvedl, že označení konkrétního dovolacího důvodu uvedeného v ustanovení §265b tr. ř. přitom nemůže být pouze formální; Nejvyšší soud je povinen vždy nejdříve posoudit otázku, zda dovolatelem uplatněný dovolací důvod lze i podle jím vytýkaných vad podřadit pod některý ze specifických dovolacích důvodů uvedených v §265b tr. ř., neboť pouze skutečná existence zákonného dovolacího důvodu, nikoli jen jeho označení, je zároveň zákonnou podmínkou i rámcem, v němž dochází k přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem. Nejvyšší soud dospěl k závěru, že námitky uplatněné obviněným k dovolacímu důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. nemají právně relevantní charakter.
Nejvyšší soud pokládá rovněž za vhodné doplnit, že právo na spravedlivý proces ve smyslu čl. 36 odst. 1 Listiny není možno vykládat tak, že garantuje úspěch v řízení či zaručuje právo na rozhodnutí, jež odpovídá představám obviněného. Uvedeným základním právem je „pouze“ zajišťováno právo na spravedlivé soudní řízení, v němž se uplatní všechny zásady soudního rozhodování podle zákona v souladu s ústavními principy (srov. usnesení Ústavního soudu sp. zn. II. ÚS 681/04). To platí i pro dovolací řízení.
Vzhledem ke shora uvedeným skutečnostem Nejvyšší soud odmítl dovolání obviněného podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř., neboť bylo podáno z jiného důvodu, než je uveden v §265b tr. ř. Své rozhodnutí Nejvyšší soud učinil v neveřejném zasedání podle §265r odst. 1 písm. a) tr. ř., aniž by musel dovolání obviněného meritorně přezkoumávat podle §265i odst. 3 tr. ř. Pokud jde o rozsah odůvodnění tohoto usnesení, bylo postupováno podle ustanovení §265i odst. 2 tr. ř.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n tr. ř.).
V Brně dne 14. srpna 2012
Předseda senátu:
JUDr. Jan Engelmann