ECLI:CZ:NS:2013:11.TDO.1072.2013.1
sp. zn. 11 Tdo 1072/2013-18
USNESENÍ
Nejvyšší soud projednal v neveřejném zasedání, konaném dne 18. prosince 2013, dovolání obviněného M. K. , proti rozsudku Krajského soudu v Plzni ze dne 16. 4. 2013, sp. zn. 7 To 121/2013, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Okresního soudu v Klatovech pod sp. zn. 2 T 26/2013, a rozhodl takto:
Podle §265i odst. 1 písm. b) tr. řádu se dovolání obviněného M. K. odmítá .
Odůvodnění:
Rozsudkem Okresního soudu v Klatovech ze dne 14. 3. 2013, sp. zn. 2 T 26/2013, byl obviněný uznán vinným jednak zločinem pohlavního zneužívání podle §187 odst. 1 tr. zákoníku a jednak přečinem svádění k pohlavnímu styku podle §202 odst. 1, 2 písm. a) tr. zákoníku a podle §187 odst. 1 tr. zákoníku za použití §43 odst. 1 tr. zákoníku byl za tento zločin a přečin odsouzen k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání tří roků, jehož výkon mu byl podle §81 odst. 1 a §82 odst. 1 tr. zákoníku podmíněně odložen na zkušební dobu tří a půl roku.
Podle skutkových zjištění Okresního soudu v Klatovech se obviněný dopustil trestné činnosti tím, že v přesně nezjištěných hodinách ve dnech 6. 8., 7. 8., a 8. 8. 2011 opakovaně v Cafe Baru Miami v J. n. Ú., okr. K. ve třech případech ve svém pokoji a v jednom případě v sále restaurace požadoval po nezletilých M. B. a D. Č., aby se před ním obnažovaly a třely mu pohlavní úd, což učinily, dále je osahával na prsou a přirození, lízal je na přirození a požadoval po nich též felaci, a s M. B. opakovaně uskutečnil soulož, ačkoli věděl, že se jedná o osoby mladší 15 let, přičemž dívkám za tyto praktiky poskytoval cigarety a různé potraviny a nápoje pro ně i pro jejich příbuzné, a sliboval jim též smazání dluhů za předchozí konzumaci v restauraci.
Proti tomuto rozsudku podala státní zástupkyně Okresního státního zastupitelství v Klatovech v neprospěch obviněného odvolání, které zaměřila toliko proti výroku o trestu, neboť ho považuje za nepřiměřeně mírný. Obviněný proti tomuto rozsudku odvolání nepodal.
Krajský soud v Plzni rozsudkem ze dne 16. 4. 2013, sp. zn. 7 To 121/2013, z podnětu tohoto odvolání podle §258 odst. 1 písm. e), odst. 2 tr. řádu v napadeném rozsudku zrušil rozsudek Okresního soudu v Klatovech ze dne 14. 3. 2013, č. j. 2 T 26/2013-219, ve výroku o trestu a podle §259 odst. 3 tr. řádu znovu rozhodl tak, že obviněný M. K. byl odsouzen podle §187 odst. 1 tr. zákoníku za použití §43 odst. 1 tr. zákoníku k úhrnnému nepodmíněnému trestu odnětí svobody v trvání dva a půl roku, pro jehož výkon byl podle §56 odst. 2 písm. b) tr. zákoníku zařazen do věznice s dozorem. V ostatních částech zůstal napadený rozsudek nezměněn.
Proti rozhodnutí Krajského soudu v Plzni ze dne 16. 4. 2013, sp. zn. 7 To 121/2013, podal obviněný prostřednictvím advokáta Mgr. Jakuba Steidla dovolání, a to proti výrokům o vině i o trestu, s odkazem na důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu, neboť rozhodnutí podle jeho názoru spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Namítá, že soud při svém rozhodování nesprávně vyhodnotil důkazy předložené v řízení a pouze zcela uvěřil tvrzením obou poškozených M. B. a D. Č. a při svém rozhodování vycházel z jejich výpovědí. Tvrdí, že výpovědi obou poškozených byly od začátku pochybné, vzbuzující důvodnou obavu, že nejsou pravdivé a byly navzájem si protiřečící. Dále uvádí, že mu v řízení bylo odepřeno účinně se bránit proti nařčení, že se jednání dopustil a to tím, že uvedl, co dělal v ony dny, kdy ke spáchání zločinu mělo dojít, hodinu po hodině, přičemž v rozsahu tří dnů neměl na každý moment alibi, a teprve poté, kdy byla k dispozici jeho výpověď, upřesnily poškozené svá tvrzení tak, že k útokům došlo právě v hodinách, kdy jeho alibi bylo dle vyjádření jeho samého slabé. Uvádí, že jeho výpověď dosvědčil svědek S., který byl s ním v práci. Poukazuje na to, že soud se vůbec nezabýval důkazy, které svědčily v jeho prospěch, připomíná, že od začátku navrhoval, aby hned od počátku byl od počátku proveden důkaz analýzou odebraných vzorků na přítomnost jeho DNA na těle poškozených a až po několika dnech si policie odvezla jeho ložní prádlo, přičemž z něj nezajistila jakékoli biologické stopy. Dále namítá, že nebylo přihlédnuto k jeho upozornění, že výsledek lékařského vyšetření poškozené B., ze kterého vyplynulo, že měla pohlavní styk dávno před domnělým útokem a že v době vyšetření, tedy bezprostředně po domnělém pondělním útoku, nebyly shledány žádné následky pohlavního styku. Domnívá se, že při posuzování, zda se skutek stal či nikoli, mělo být přihlédnuto i k tomu, že jeho důkazní situace byla ztížená, když měl na svou obhajobu uvést vše, co dělal v předmětné dny a nevěděl, na které hodiny se má soustředit. Namítá, že výpovědi poškozených jsou málo věrohodné a závěry znaleckého posudku Mgr. Holubcové podle jeho názoru nepřinesly nic podstatného, svědectví sestry jedné z poškozených, která slyšela od jiného svědka, že viděl obviněného oblékat si kalhoty a posudek MUDr. Šupiny, který se otázce jeho viny netýkal. Obviněný vysvětlil, že nepodal odvolání proti rozsudku soudu prvního stupně, a to proto, že mu byl uložen podmíněný trest odnětí svobody, ale nadále setrvával na tvrzení, že žalovaného skutku se nedopustil. Namítá, že soud druhého stupně, který rozhodoval na podkladě odvolání státního zástupce, při vyhlašování rozsudku vyhlásil, že sice podle zákona je na obviněného nutné hledět, jako by nebyl nikdy odsouzen, ale podle názoru odvolacího soudu nelze od jeho trestné minulosti zcela odhlédnout, přičemž začal vyjmenovávat všechna zahlazená odsouzení a zabýval se dokonce i řízením, ve kterém bylo rozhodnuto toliko o tom, že marně uběhla promlčecí doba, po kterou být skutek projednán. Odvolací soud z této skutečnosti dovozoval, že se obviněný již dříve vyhýbal trestnímu stíhání, a mimo jiné tím odůvodnil změnu uloženého trestu na nepodmíněný. Obviněný se domnívá, že zcela v rozporu se zákonem uvedl jako další důvod změny trestu to, že trvale žije v zahraničí.
Pro uvedené obviněný navrhl, aby Nejvyšší soud znovu zvážil otázku viny i trestu, zrušil rozsudek Krajského soudu v Plzni ze dne 16. 4. 2013, sp. zn. 7 To 121/2013, a jemu předcházející rozsudek Okresního soudu v Klatovech ze dne 14. 3. 2013, sp. zn. 2 T 26/2013.
Nejvyšší státní zástupce prostřednictvím státní zástupkyně činné u Nejvyššího státního zastupitelství ve svém vyjádření sdělil, že po seznámení s obsahem dovolání a dostupným spisovým materiálem, nevyužívá svého oprávnění podle §265h odst. 2 tr. řádu a nebude se k němu věcně vyjadřovat. Současně vyjádřil výslovný souhlas s tím, aby ve věci Nejvyšší soud rozhodl za podmínek uvedených v ustanovení §265r odst. 1 tr. řádu v neveřejném zasedání, a to ve smyslu §265r odst. 1 písm. c) tr. řádu.
Nejvyšší soud jako soud dovolací (§265c tr. řádu) nejprve shledal, že dovolání je přípustné podle §265a odst. 1, odst. 2 písm. a), h) tr. řádu, bylo podáno obviněným jako osobou oprávněnou prostřednictvím obhájce podle §265d odst. 1 písm. b), odst. 2 tr. řádu, a to v zákonné lhůtě a na místě, kde lze podání učinit (§265e odst.1, 2 tr. řádu).
Vzhledem k tomu, že dovolání lze podat jenom z důvodů uvedených v ustanovení §265b tr. řádu, musel Nejvyšší soud (dále jen „dovolací soud“ ) dále posoudit otázku, zda obviněným uplatněný dovolací důvod lze považovat za důvod dovolání ve smyslu §265b tr. řádu, jehož existence je zároveň podmínkou pro provedení přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem. Současně je třeba dodat, že nepostačuje formální uvedení některého z důvodů vymezených v §265b písm. a) až l) tr. řádu s odkazem na toto ustanovení, ale tento důvod musí být v podaném dovolání skutečně tvrzen a odůvodněn konkrétními vadami, které jsou obviněným spatřovány v právním posouzení skutku, jenž je vymezen ve výroku napadeného rozhodnutí.
Obviněný uplatnil ve svém dovolání dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu.
Dovolací soud po posouzení uplatněných námitek však dospěl k závěru, že jsou zjevně neopodstatněné.
Podle §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu lze dovolání podat, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení, a tedy ve vztahu ke zjištěnému skutku je možné dovoláním vytýkat výlučně vady právní. Z tohoto zákonného vymezení je zřejmé, že předmětem přezkumu mohou být jen otázky dotýkající se právního posouzení věci. Na podkladě tohoto dovolacího důvodu nelze proto přezkoumávat a hodnotit správnost skutkových zjištění, na nichž je napadené rozhodnutí založeno, ani prověřovat úplnost provedeného dokazováním správnost hodnocení důkazů ve smyslu §2 odst. 5, 6 tr. řádu, poněvadž tato činnost soudu spočívá v aplikaci ustanovení procesních nikoli hmotně právních. Dovolací soud je tak zásadně povinen vycházet ze skutkových zjištění soudu prvního stupně (eventuálně modifikovaných soudem odvolacím) a v návaznosti na tento skutkový stav zvažuje hmotně právní posouzení, přičemž skutková zjištění soudu prvního stupně nemůže změnit, a to ani na základě případného doplňování dokazování (srov. přiměřeně usnesení Ústavního soudu např. ve věcech sp. zn. I. ÚS 412/02, III. ÚS 732/02, II. ÚS 760/02, II. ÚS 282/03, IV. ÚS 499/03).
S ohledem na zásady vyplývající z ústavně zaručeného práva na spravedlivý proces lze o zásahu do skutkových zjištění učiněných soudy prvního a druhého stupně v rámci dovolacího důvodu dle §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu uvažovat jen výjimečně v případech, kdy je dán extrémní rozpor mezi skutkovými zjištěními soudů a provedenými důkazy (srov. nálezy Ústavního soudu sp. zn. II. ÚS 669/05, IV. ÚS 216/04, I. ÚS 55/04, I. ÚS 4/04, IV. ÚS 565/02, IV. ÚS 219/03). Takový rozpor je dán zejména tehdy, jestliže skutková jištění soudů nevyplývají z důkazů při žádném z logických způsobů jejich hodnocení, jestliže skutková zjištění soudů jsou pravým opakem obsahu důkazů, na jejichž podkladě byla učiněna, dále v případě zjevné absence srozumitelného odůvodnění rozsudku, nebo kardinálních logických rozporů ve skutkových zjištěních a z nich vyvozených právních závěrech, jakož i v případech opomenutí a nehodnocení stěžejních důkazů atp. (srov. usnesení Nejvyššího soudu sp. zn. 11 Tdo 1572/2011, 11 Tdo 130/2012, 3 Tdo 91/2011).
Obviněný podal dovolání proti výrokům o vině a trestu. Nejvyšší soud zjistil, že obviněný nepodal odvolání proti odsuzujícímu rozsudku soudu prvního stupně. Tento rozsudek napadla odvoláním jen státní zástupkyně, jejíž odvolání směřovalo proti výroku o trestu a bylo podáno v neprospěch obviněného. Odvolací soud se proto v rámci své přezkumné povinnosti zabýval jen výrokem o trestu, a nikoliv výrokem o vině, který obviněný též napadá dovoláním. Jestliže odvolací soud podle §254 odst. 1 tr. řádu přezkoumával zákonnost a odůvodněnost pouze tohoto oddělitelného výroku rozsudku, jakož i správnost postupu řízení, které mu předcházelo (aniž byl přitom povinen přezkoumat jiné výroky postupem podle §254 odst. 2, 3 tr. řádu), může dovolatel napadnout dovoláním rozhodnutí odvolacího soudu jen v tom rozsahu, v jakém byl odvolací soud oprávněn přezkoumat rozsudek soudu prvního stupně. Směřuje-li dovolání přesto proti výroku, který odvolací soud nepřezkoumával podle §254 odst. 1 tr. řádu a ani neměl povinnost jej přezkoumat podle §254 odst. 2, 3 tr. řádu, musí být takové dovolání odmítnuto jako nepřípustné podle §265i odst. 1 písm. a) tr. ř. (srov. č. 20/2004 Sb. rozh. tr., dále usnesení Nejvyššího soudu sp. zn. 7 Tdo 1259/2012). K takové situaci došlo v trestní věci obviněného, a proto dovolání v části, v níž napadá výrok o vině, je nepřípustné.
Obviněný podřadil pod dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu také námitku, že mu byl uložen nepřiměřený trest. Nepřiměřenost trestu (ať již přísného nebo mírného) není dovolacím důvodem podle uplatněného dovolacího důvodu ani dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. h) tr. řádu (srov. usnesení Nejvyššího soudu sp. zn. 7 Tdo 1259/2012). Protože tuto námitku nelze úspěšně vznášet prostřednictvím důvodu dovolání podle §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu, bylo v této části dovolání podáno z jiného důvodu, než je uveden v §265b tr. řádu.
Protože dovolání obviněného je zčásti nepřípustné a zčásti je podáno z jiného důvodu, než je uveden v §265b tr. řádu, Nejvyšší soud jako soud dovolací odmítl dovolání obviněného jako celek podle §265i odst. 1 písm. b) tr. řádu, protože bylo podáno z jiného důvodu, než je uveden v §265b tr. řádu.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n tr. řádu).
V Brně dne 18. prosince 2013
Předseda senátu:
JUDr. Stanislav Rizman