Rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 17.12.2014, sp. zn. 5 Tdo 750/2014 [ usnesení / výz-C ], dostupné na http://www.jurilogie.cz/ecli/ECLI:CZ:NS:2014:5.TDO.750.2014.1

sp. zn. 5 Tdo 750/2014-129 USNESENÍ Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 17. 12. 2014 o dovolání obviněného Mgr. P. Ch. , obviněného L. N. , obviněného R. P. , obviněného P. S. , obviněného M. Š. , a obviněného J. P. , proti rozsudku Vrchního soudu v Olomouci ze dne 11. 12. 2013, sp. zn. 3 To 110/2013, který rozhodl jako soud odvolací v trestní věci vedené u Krajského soudu v Ostravě pod sp. zn. 30 T 6/2011, takto: Podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání obviněných Mgr. P. Ch., L. N., R. P., P. S., M. Š. a J. P. odmítají . Odůvodnění: Rozsudkem Krajského soudu v Ostravě ze dne 12. 6. 2013, sp. zn. 30 T 6/2011, byli obvinění Mgr. P. Ch., L. N., R. P., P. S. a M. Š., v bodě I) – 1-21 uznáni vinnými zvlášť závažným zločinem zkrácení daně, poplatku a podobné povinné platby podle §240 odst. 1, 3 trestního zákoníku (zák. č. 40/2009 Sb., ve znění pozdějších předpisů, dále jen „tr. zákoník“), spolupachatelstvím podle §23 tr. zákoníku, ve prospěch organizované zločinecké skupiny podle §107 odst. 1 tr. zákoníku, dílem dokonaným a dílem nedokonaným ve stadiu pokusu podle §21 odst. 1 tr. zákoníku, a obviněný J. P. byl uznán vinným v bodě II) – 1-8 pomocí k zločinu zkrácení daně, poplatku a podobné povinné platby podle §24 odst. 1 písm. c) k §240 odst. 1, odst. 2 písm. c) tr. zákoníku, kterého se měli dopustit tím, že obvinění Mgr. P. Ch., L. N., R. P., P. S., M. Š., I) v době od 8. 10. 2007 do 27. 2. 2008 v B., okr. K. i jinde, ve společném úmyslu zkrátit český stát na spotřební dani a dani z přidané hodnoty tím, že na území České republiky dopraví z Rakouské republiky minerální oleje – motorovou naftu a úmyslně nepřiznají a nezaplatí jak daň z přidané hodnoty tak spotřební daň, společně a dále společně i s nejméně R. O. a N. B., jejichž trestní věc byla předána justičním orgánům Slovenské republiky, jako členové společenství více osob s vnitřní organizační strukturou zaměřeného na soustavné páchání úmyslné trestné činnosti, kteří měli mezi sebou stabilně rozdělené funkce a činnosti a mezi nimiž se uplatňovaly vztahy nadřízenosti a podřízenosti, předstíraje, že jednají za společnost OBUV – STYLE, s. r. o., IČ 36308056, se sídlem Nábrežná číslo 209, Partizánske, Slovenská republika (dále jen „OBUV – STYLE“), v níže uvedených případech odebrali od společnosti Rühl GmbH & Co KG se sídlem Wien, Martinstrasse 4-6, Rakouská republika, minerální oleje – motorovou naftu zařazenou do kombinované nomenklatury pod číslo ..... s tím, že tato bude od odesílatele – společnosti BP Austria Marketing GmbH se sídlem Linz, Am Tankhafen 4, Rakouská republika, v režimu podmíněného osvobození od spotřební daně dopravena z Rakouské republiky do Slovenské republiky pro příjemce – společnost OBUV – STYLE, přičemž tato motorová nafta byla poté přepravena na území České republiky, kde s výjimkou přeprav ze dne 25. 10. 2007 uvedených pod bodem I) - 11 rozsudku, u nichž bylo přepravované zboží obviněným před uvedením do volného oběhu na daňovém území České republiky odcizeno, došlo k výměně originálních průvodních dokladů ke zboží za nepravdivé daňové doklady – faktury, dodací listy a listiny „ADR, ATEST“ a doklad o dopravě k dodacímu listu“, u nichž jako dodavatelé pro konečné odběratele – společnosti PTD, spol. s r. o., IČ 49610759, se sídlem Slezská Ostrava, Na Bunčáku číslo 1092/5 (dále jen „PTD“), A + S, s. r. o., IČ 25584553, se sídlem Miroslav, Malinovského číslo 365/21 (dále jen „A + S“), a KARIMPEX, a. s., IČ 25361082, se sídlem Orlová – Poruba, Slezská číslo 320 (dále jen „KARIMPEX“) – nepravdivě vystupovaly společnosti GRAND Bohemia oil, s. r. o., IČ 26820447, se sídlem Čistovická číslo 242/24, Praha 6 (dále jen „GRAND Bohemia oil“), REAGENT CZ, s. r. o., IČ 26824175, se sídlem Českobratrská 18/1742, Ostrava 2 (dále jen „REAGENT“), a REDLAX, s. r. o., IČ 26945291, se sídlem Mlýnská 326/13, Brno 2 (dále jen „REDLAX“), a dále k ukončení dopravy na daňovém území České republiky a k uvedení výrobků jejich stočením na úložištích do volného daňového oběhu, aniž by v rozporu s §21 odst. 1, §101 odst. 1 a §108 odst. 1 písm. a) zák. č. 235/2004 Sb., o dani z přidané hodnoty v tehdy platném znění, správci daně přiznali a zaplatili daň z přidané hodnoty za uskutečněná zdanitelná plnění – dodání motorové nafty a aniž by v rozporu s §9 odst. 3 písm. f) zák. č. 353/2003 Sb., o spotřebních daních v tehdy platném znění, přiznali a zaplatili správci daně spotřební daň, kdy takto ve prospěch organizované zločinecké skupiny realizovali následující přepravy: 1) dne 8. 10. 2007 dovezl řidič firmy Przedsiebiorstwo Handlowo-uslugowo-produkcyjne GLOB TRANS, 42-100 Klobuck, ulice Staszica 6, Region 450860657 NIP: PL 5740017833, S. K. K. na území České republiky přes hranice České republiky v obci D. D., okres Č. K., cisternovou soupravu polské imatrikulace ....., obsahující 30 223 litrů motorové nafty, která byla dne 9. 10. 2007 stočena na daňovém území České republiky obchodní firmě PTD do prostoru pronajatého skladu v B., za což obdržela organizovaná zločinecká skupina z účtu firmy PTD na účet J. P. částku 805 524 Kč, čímž neodvedením spotřební daně byla České republice, zastoupené Celním úřadem Praha D5, způsobena škoda ve výši 300 718,85 Kč a neodvedením daně z přidané hodnoty České republice, zastoupené Finančním úřadem pro Prahu 6, škoda ve výši nejméně 128 629,09 Kč, 2) dne 10. 10. 2007 dovezl řidič firmy Przedsiebiorstwo Handlowo-uslugowo-produkcyjne GLOB TRANS, 42-100 Klobuck, ulice Staszica 6, Region 450860657 NIP: PL 5740017833, S. K. K. na území České republiky přes hranice České republiky v obci D. D., okres Č. K., cisternovou soupravu polské imatrikulace ...., obsahující 30 386 litrů motorové nafty, která byla dne 11. 10. 2007 stočena na daňovém území České republiky obchodní firmě PTD do prostoru pronajatého skladu v B., za což obdržela organizovaná zločinecká skupina z účtu firmy PTD na účet J. P. ve dvou platbách částku celkem 808 161,25 Kč, čímž neodvedením spotřební daně byla České republice, zastoupené Celním úřadem Praha D5, způsobena škoda ve výši 302 340,70 Kč a neodvedením daně z přidané hodnoty České republice, zastoupené Finančním úřadem pro Prahu 6, škoda ve výši nejméně 129 034,15 Kč, 3) dne 12. 10. 2007 dovezli řidiči firmy Przedsiebiorstwo Handlowo-uslugowo-produkcyjne GLOB TRANS, 42-100 Klobuck, ulice Staszica 6, Region 450860657 NIP: PL 5740017833, S. K. K. a I. P. na území České republiky přes hranice České republiky v obci D. D., okres Č. K., cisternové soupravy polské imatrikulace ......., obsahující 30 268 litrů motorové nafty, a ......., obsahující 30 378 litrů motorové nafty, nafta z obou cisteren byla v nočních hodinách z 12. 10. na 13. 10. 2007 stočena na daňovém území České republiky obchodní firmě PTD do prostoru pronajatého skladu v B., za což obdržela organizovaná zločinecká skupina z účtu firmy PTD na účet J. P. částku 1 616 579,70 Kč, čímž neodvedením spotřební daně byla České republice, zastoupené Celním úřadem Praha D5, způsobena škoda ve výši 603 427,70 Kč a neodvedením daně z přidané hodnoty České republice, zastoupené Finančním úřadem pro Prahu 6, škoda ve výši nejméně 258 109,38 Kč, 4) dne 15. 10. 2007 dovezli řidiči firmy Przedsiebiorstwo Handlowo-uslugowo-produkcyjne GLOB TRANS, 42-100 Klobuck, ulice Staszica 6, Region 450860657 NIP: PL 5740017833, S. K. K. a I. P. na území České republiky přes hranice České republiky v obci D. D., okres Č. K., cisternové soupravy polské imatrikulace SK ....., obsahující 30 422 litrů motorové nafty, a ....., obsahující 30 505 litrů motorové nafty, nafta z obou cisteren byla dne 16. 10. 2007 stočena na daňovém území České republiky obchodní firmě A + S v obci V., okres H., za což obdržela organizovaná zločinecká skupina z účtu firmy A + S na účet J. P. částku celkem 1 624 070,10 Kč, čímž neodvedením spotřební daně byla České republice, zastoupené Celním úřadem Praha D5, způsobena škoda ve výši 606 223,65 Kč a neodvedením daně z přidané hodnoty České republice, zastoupené Finančním úřadem pro Prahu 6, škoda ve výši nejméně 259 305,31 Kč, 5) dne 17. 10. 2007 dovezl řidič firmy Przedsiebiorstwo Handlowo-uslugowo-produkcyjne GLOB TRANS, 42-100 Klobuck, ulice Staszica 6, Region 450860657 NIP: PL 5740017833, S. K. K. na území České republiky přes hranice České republiky v obci D. D., okres Č. K., cisternovou soupravu polské imatrikulace ...., obsahující 30 419 litrů motorové nafty, která byla dne 17. 10. 2007 stočena na daňovém území České republiky obchodní firmě A + S, v obci V., okres H., za což obdržela organizovaná zločinecká skupina z účtu firmy A + S na účet J. P. částku celkem 810 848,86 Kč, čímž neodvedením spotřební daně byla České republice, zastoupené Celním úřadem Praha D5, způsobena škoda ve výši 302 669,05 Kč a neodvedením daně z přidané hodnoty České republice, zastoupené Finančním úřadem pro Prahu 6, škoda ve výši nejméně 129 463,26 Kč, 6) dne 19. 10. 2007 dovezl řidič firmy Przedsiebiorstwo Handlowo-uslugowo-produkcyjne GLOB TRANS, 42-100 Klobuck, ulice Staszica 6, Region 450860657 NIP: PL 5740017833, S. K. K. na území České republiky přes hranice České republiky v obci D. D., okres Č. K., cisternovou soupravu polské imatrikulace ....., obsahující 30 448 litrů motorové nafty, která byla dne 19. 10. 2007 stočena na daňovém území České republiky obchodní firmě A + S, v obci V., okres H., za což obdržela organizovaná zločinecká skupina z účtu firmy A + S na účet J. P. částku 815 245,20 Kč, čímž neodvedením spotřební daně byla České republice, zastoupené Celním úřadem Praha D5, způsobena škoda ve výši 302 957,60 Kč a neodvedením daně z přidané hodnoty České republice, zastoupené Finančním úřadem pro Prahu 6, škoda ve výši nejméně 130 165,20 Kč, 7) dne 19. 10. 2007 dovezl řidič firmy Przedsiebiorstwo Handlowo-uslugowo-produkcyjne GLOB TRANS, 42-100 Klobuck, ulice Staszica 6, Region 450860657 NIP: PL 5740017833, M. K. na území České republiky přes hranice České republiky v obci D. D., okres Č. K., cisternovou soupravu polské imatrikulace SC 67189/ SC 57023, obsahující 30 542 litrů motorové nafty, která byla dne 20. 10. 2008 stočena na daňovém území České republiky obchodní firmě A + S v obci V., okres H., za což obdržela organizovaná zločinecká skupina z účtu firmy A + S na účet J. P. 815 245,20 Kč, čímž neodvedením spotřební daně byla České republice, zastoupené Celním úřadem Praha D5, způsobena škoda ve výši 303 892,90 Kč a neodvedením daně z přidané hodnoty České republice, zastoupené Finančním úřadem pro Prahu 6, škoda ve výši nejméně 130 567,05 Kč, 8) dne 22. 10. 2007 dovezli řidiči firmy Przedsiebiorstwo Handlowo-uslugowo-produkcyjne GLOB TRANS, 42-100 Klobuck, ulice Staszica 6, Region 450860657 NIP: PL 5740017833, S. K. K. a M. K. na území České republiky přes hranice České republiky v obci D. D., okres Č. K., cisternové soupravy polské imatrikulace ....., obsahující 30.078 litrů motorové nafty, a ....., obsahující 30 633 litrů motorové nafty, nafta z obou cisteren byla v nočních hodinách z 22. 10. na 23. 10. 2007 stočena na daňovém území České republiky obchodní firmě A + S v obci V., okres H., za což obdržela organizovaná zločinecká skupina z účtu firmy A + S dílem na účet J. P., dílem v hotovosti částku celkem 1 625 537 Kč, čímž neodvedením spotřební daně byla České republice, zastoupené Celním úřadem Praha D5, způsobena škoda ve výši 604 074,45 Kč a neodvedením daně z přidané hodnoty České republice, zastoupené Finančním úřadem pro Prahu 6, škoda ve výši nejméně 259 539,53 Kč, 9) dne 24. 10. 2007 dovezli řidiči firmy Przedsiebiorstwo Handlowo-uslugowo-produkcyjne GLOB TRANS, 42-100 Klobuck, ulice Staszica 6, Region 450860657 NIP: PL 5740017833, S. K. K.a M. K.na území České republiky přes hranice České republiky v obci D. D., okres Č. K., cisternové soupravy polské imatrikulace ....., obsahující 30 251 litrů motorové nafty, a ....., obsahující 30 629 litrů motorové nafty, která byla dne 24. 10. 2007 stočena na daňovém území České republiky obchodní firmě A + S v obci V., okres H., za což obdržela organizovaná zločinecká skupina z účtu firmy A + S na účet firmy OBUV – STYLE částku v celkové výši 1 666 285,60 Kč, čímž neodvedením spotřební daně byla České republice, zastoupené Celním úřadem Praha D5, způsobena škoda ve výši 605 756 Kč a neodvedením daně z přidané hodnoty České republice, zastoupené Finančním úřadem pro Prahu 6, škoda ve výši nejméně 266 045,60 Kč, 10) dne 25. 10. 2007 dovezli řidiči firmy Przedsiebiorstwo Handlowo-uslugowo-produkcyjne GLOB TRANS, 42-100 Klobuck, ulice Staszica 6, Region 450860657 NIP: PL 5740017833, S. K. K.a M. K.na území České republiky přes hranice České republiky v obci D. D., okres Č. K., cisternové soupravy polské imatrikulace ....., obsahující 30 448 litrů motorové nafty, a ....., obsahující 30 610 litrů motorové nafty, která byla dne 26. 10. 2007 stočena na daňovém území České republiky obchodní firmě A + S v obci V., okres H., za což obdržela organizovaná zločinecká skupina z účtu firmy A + S na účet firmy OBUV – STYLE částku celkem 1 666 285,60 Kč, čímž neodvedením spotřební daně byla České republice, zastoupené Celním úřadem Praha D5, způsobena škoda ve výši 607 527,10 Kč a neodvedením daně z přidané hodnoty České republice, zastoupené Finančním úřadem pro Prahu 6, škoda ve výši nejméně 266 823,46 Kč, 11) dne 25. 10. 2007 dovezli řidiči firmy LPG POLONIA Spolka z o. o., 01-036 Warszawa, ulice Niska 17 lok. 10, NIP: 5252344055, Region: 140206291, A. C. K.a K. K.na území České republiky cisternové soupravy polské imatrikulace ..., obsahující 30 102 litrů motorové nafty, a ......, obsahující 27 452 litrů motorové nafty, kterou však v rozporu s pokyny obdrženými ze strany obviněných, kteří měli v úmyslu i tyto dvě cisterny stočit na daňovém území České republiky obchodní firmě A + S v obci V., okres H., řidiči nestočili uvedené obchodní firmě, nýbrž tuto odcizili a stočili mimo daňové území České republiky, v důsledku čehož nebyla České republice, zastoupené Celním úřadem Praha D5, způsobena na spotřební dani škoda ve výši 572 662,30 Kč a České republice, zastoupené Finančním úřadem pro Prahu 6, nebyla způsobena ani škoda na dani z přidané hodnoty ve výši 251 510,98 Kč, 12) dne 27. 10. 2007 dovezli řidiči firmy Przedsiebiorstwo Handlowo-uslugowo-produkcyjne GLOB TRANS, 42-100 Klobuck, ulice Staszica 6, Region 450860657 NIP: PL 5740017833, S. K. K. a M. K. na území České republiky přes hranice České republiky v obci D. D., okres Č. K., cisternové soupravy polské imatrikulace ....., obsahující 30 480 litrů motorové nafty, a ....., obsahující 30 599 litrů motorové nafty, nafta z obou cisteren byla dne 27. 10. 2007 stočena na daňovém území České republiky obchodní firmě A + S v obci V., okres H., za což obdržela organizovaná zločinecká skupina z účtu firmy A + S na účet firmy OBUV – STYLE částku celkem 1 671 157,40 Kč, čímž neodvedením spotřební daně byla České republice, zastoupené Celním úřadem Praha D5, způsobena škoda ve výši 607 736,05 Kč a neodvedením daně z přidané hodnoty České republice, zastoupené Finančním úřadem pro Prahu 6, škoda ve výši nejméně 266 915,23 Kč, 13) dne 29. 10. 2007 dovezli řidiči firmy Przedsiebiorstwo Handlowo-uslugowo-produkcyjne GLOB TRANS, 42-100 Klobuck, ulice Staszica 6, Region 450860657 NIP: PL 5740017833, S. K. K. a M. K. na území České republiky přes hranice České republiky v obci D. D., okres Č. K., cisternové soupravy polské imatrikulace ....., obsahující 30.308 litrů motorové nafty, a ....., obsahující 30 596 litrů motorové nafty, která byla dne 30. 10. 2007 stočena na daňovém území České republiky obchodní firmě A + S v obci V., okres H., za což obdržela organizovaná zločinecká skupina z účtu firmy A + S na účet firmy OBUV – STYLE částku 1 666 942,40 Kč, čímž neodvedením spotřební daně byla České republice, zastoupené Celním úřadem Praha D5, způsobena škoda ve výši 605 994,80 Kč a neodvedením daně z přidané hodnoty České republice, zastoupené Finančním úřadem pro Prahu 6, škoda ve výši nejméně 266 150,48 Kč, 14) dne 31. 10. 2007 dovezli řidiči firmy Przedsiebiorstwo Handlowo-uslugowo-produkcyjne GLOB TRANS, 42-100 Klobuck, ulice Staszica 6, Region 450860657 NIP: PL 5740017833, S. K. K.a M. K.na území České republiky cisternové soupravy polské imatrikulace ....., obsahující 30 414 litrů motorové nafty, a ....., obsahující 30 595 litrů motorové nafty, nafta z obou cisteren byla dne 31. 10. 2007 stočena na daňovém území České republiky obchodní firmě PTD do pronajatého skladu v B., za což obdržela organizovaná zločinecká skupina z účtu firmy PTD na účet firmy OBUV – STYLE, částku celkem 1 706 016,60 Kč, čímž neodvedením spotřební daně byla České republice, zastoupené Celním úřadem Praha D5, způsobena škoda ve výši 607 039,55 Kč a neodvedením daně z přidané hodnoty České republice, zastoupené Finančním úřadem pro Prahu 6, škoda ve výši nejméně 272 405,19 Kč, 15) dne 6. 11. 2007 dovezli řidiči firmy Przedsiebiorstwo Handlowo-uslugowo-produkcyjne GLOB TRANS, 42-100 Klobuck, ulice Staszica 6, Region 450860657 NIP: PL 5740017833, S. K. K.a M. K.na území České republiky přes hranice České republiky v obci D. D., okres Č. K. cisternové soupravy polské imatrikulace ....., obsahující 30 484 litrů motorové nafty, a ....., obsahující 30 612 litrů motorové nafty, nafta z obou cisteren byla dne 6. 11. 2007 stočena na daňovém území České republiky obchodní firmě PTD do pronajatého skladu v B., za což obdržela organizovaná zločinecká skupina z účtu firmy PTD na účet firmy OBUV – STYLE částku 1 788 524,30 Kč, čímž neodvedením spotřební daně byla České republice, zastoupené Celním úřadem Praha D5, způsobena škoda ve výši 607 905,20 Kč a neodvedením daně z přidané hodnoty České republice, zastoupené Finančním úřadem pro Prahu 6, škoda ve výši nejméně 285 562,71 Kč, 16) dne 8. 11. 2007 dovezli řidiči firmy Przedsiebiorstwo Handlowo-uslugowo-produkcyjne GLOB TRANS, 42-100 Klobuck, ulice Staszica 6, Region 450860657 NIP: PL 5740017833, S. K. K.a M. K.na území České republiky přes hranice České republiky v obci D. D., okres Č. K., cisternové soupravy polské imatrikulace ....., obsahující 30 342 litrů motorové nafty, a ....., obsahující 30 648 litrů motorové nafty, nafta z obou cisteren byla dne 9. 11. 2007 stočena na daňovém území České republiky obchodní firmě PTD do pronajatého skladu v B., za což obdržela organizovaná zločinecká skupina z účtu firmy PTD na účet firmy OBUV – STYLE částku 1 785 421,20 Kč, čímž neodvedením spotřební daně byla České republice, zastoupené Celním úřadem Praha D5, způsobena škoda ve výši 606 850,50 Kč a neodvedením daně z přidané hodnoty České republice, zastoupené Finančním úřadem pro Prahu 6, škoda ve výši nejméně 285 067,26 Kč, 17) dne 9. 11. 2007 dovezli řidiči firmy PETROTANK Sp. z. o. o. w organizacji, ulice Wojska Polskiego 190/18, 91-726 Łodź, W. Z. a P. J. M.na území České republiky přes hranice České republiky v obci D. D., okres Č. K., cisternové soupravy polské imatrikulace ...., obsahující 28 991 litrů motorové nafty, a ....., obsahující 28 342 litrů motorové nafty, nafta z obou cisteren byla dne 10. 11. 2007 stočena na daňovém území České republiky obchodní firmě KARIMPEX, za což obdržela organizovaná zločinecká skupina platbu ve výši 1 651 076 Kč, čímž neodvedením spotřební daně byla České republice, zastoupené Celním úřadem Praha D5, způsobena škoda ve výši 570 463,35 Kč a neodvedením daně z přidané hodnoty České republice, zastoupené Finančním úřadem pro Prahu 6, škoda ve výši nejméně 263 617,13 Kč, 18) dne 10. 11. 2007 dovezli řidiči firmy Przedsiebiorstwo Handlowo-uslugowo-produkcyjne GLOB TRANS, 42-100 Klobuck, ulice Staszica 6, Region 450860657 NIP: PL 5740017833, S. K. K.a M. K.na území České republiky přes hranice České republiky v obci D. D., okres Č. K. cisternové soupravy polské imatrikulace ....., obsahující 30 423 litrů motorové nafty, a ....., obsahující 30 724 litrů motorové nafty, nafta z obou cisteren byla dne 10. 11. 2007 stočena na daňovém území České republiky obchodní firmě PTD do pronajatého skladu v B., za což obdržela organizovaná zločinecká skupina platbu v celkové výši 1 790 017,28 Kč, čímž neodvedením spotřební daně byla České republice, zastoupené Celním úřadem Praha D5, způsobena škoda ve výši 608 412,65 Kč a neodvedením daně z přidané hodnoty České republice, zastoupené Finančním úřadem pro Prahu 6, škoda ve výši nejméně 285 801,08 Kč, 19) dne 4. 2. 2008 dovezl řidič firmy Przedsiebiorstwo Handlowo-uslugowo-produkcyjne GLOB TRANS, 42-100 Klobuck, ulice Staszica 6, Region 450860657 NIP: PL 5740017833, S. K. K.na území České republiky přes hranice České republiky v obci D. D., okres Č. K., cisternovou soupravu polské imatrikulace ....., obsahující 30 065 litrů motorové nafty, která byla dne 5. 2. 2008 stočena na daňovém území České republiky obchodní firmě PTD do pronajatého skladu v B., za což obdržela organizovaná zločinecká skupina částku 1 565 624 Kč, čímž neodvedením spotřební daně byla České republice, zastoupené Celním úřadem Praha D5, způsobena škoda ve výši 299 146,75 Kč a neodvedením daně z přidané hodnoty České republice, zastoupené Finančním úřadem pro Prahu 6, škoda ve výši nejméně 127 671,02 Kč, 20) dne 7. 2. 2008 dovezl řidič firmy Przedsiebiorstwo Handlowo-uslugowo-produkcyjne GLOB TRANS, 42-100 Klobuck, ulice Staszica 6, Region 450860657 NIP: PL 5740017833, S. K. K.na území České republiky přes hranice České republiky v obci D. D., okres Č. K., cisternovou soupravu polské imatrikulace ....., obsahující 30 640 litrů motorové nafty, která byla dne 7. 2. 2008 stočena na daňovém území České republiky obchodní firmě PTD do prostoru pronajatého skladu v B., za což obdržela organizovaná zločinecká skupina částku 1 582 156 Kč, čímž neodvedením spotřební daně byla České republice, zastoupené Celním úřadem Praha D5, způsobena škoda ve výši 304 868 Kč a neodvedením daně z přidané hodnoty České republice, zastoupené Finančním úřadem pro Prahu 6, škoda ve výši nejméně 128 075,20 Kč, 21) dne 27. 2. 2008 dovezl řidič firmy Przedsiebiorstwo Handlowo-uslugowo-produkcyjne GLOB TRANS, 42-100 Klobuck, ulice Staszica 6, Region 450860657 NIP: PL 5740017833, S. K. K.na území České republiky přes hranice České republiky v obci D. D., okres Č. K., cisternovou soupravu polské imatrikulace ....., obsahující 30 075 litrů motorové nafty, která byla dne 27. 2. 2008 stočena na daňovém území České republiky obchodní firmě PTD do prostoru pronajatého skladu v B., za což obdržela organizovaná zločinecká skupina částku 823 153 Kč, čímž neodvedením spotřební daně byla České republice, zastoupené Celním úřadem Praha D5, způsobena škoda ve výši 299 246,25 Kč a neodvedením daně z přidané hodnoty České republice, zastoupené Finančním úřadem pro Prahu 6, škoda ve výši nejméně 131 427,75 Kč, přičemž L. N. v rámci organizované zločinecké skupiny uplatňoval přímý vztah nadřízenosti vůči R. P., P. S: a M. Š., když těmto telefonicky a osobně uděloval pokyny ke kontaktům s řidiči předmětných cisteren, k vystavování a zajišťování nepravdivých daňových dokladů obchodních firem GRAND Bohemia oil, REAGENT a REDLAX k přebírání originálních průvodních dokladů k motorové naftě, k dalšímu nakládání s originálními průvodními doklady ke zboží, k platbám řidičům a nepřímo, prostřednictvím těchto osob, dával pokyny k nakládání s průvodními doklady ke zboží a s nepravdivými daňovými doklady a k odběru a stáčení nafty řidičům cisteren S. K., M. K., I. P., W. Z. a P. J. M., a současně L. N. plnil funkci spojovacího článku mezi činností páchanou ve prospěch organizované zločinecké skupiny na území České republiky a R. O., který přebíral od N. B. originální průvodní doklady k přepravovanému zboží, jež byly N. B. z pokynu L. N. předány R. P., a zajišťoval jejich neoprávněné označení razítkem Celní správy Slovenské republiky a doručení těchto dokladů, fiktivně osvědčujících ohlášení zdanitelných plnění firmou OBUV – STYLE celním orgánům Slovenské republiky, do centrály BP Austria Marketing GmbH ve Vídni, kdy tímto způsobem bylo Celnímu úřadu Linz v Rakouské republice doloženo dodání motorové nafty smluvnímu odběrateli uvedenému na originálních průvodních dokladech a dodržení podmínek režimu podmíněného osvobození od spotřební daně, ačkoli ve skutečnosti byla motorová nafta bez jakékoli evidence celních orgánů dodána konečným odběratelům v České republice, Mgr. P. Ch. po dohodě s L. N. pro organizovanou zločineckou skupinu zajišťoval odběratele motorové nafty, tyto informoval o množství dodaného zboží a čase jeho vyskladnění, zajišťoval jednání o ceně dodávané motorové nafty a úhradě za dodávanou motorovou naftu a přijímal také platby za dodanou motorovou naftu, R. P. zajišťoval komunikaci s N. B. ohledně času a místa předání originálních průvodních dokladů ke zboží, zajišťoval vystavování nových, nepravdivých daňových dokladů ke zboží, tyto dále předával M. Š. za účelem jejich předání řidičům přepravujícím motorovou naftu, komunikoval s řidiči, kteří mu sdělovali množství dovážené motorové nafty, informoval L. N. o časovém harmonogramu přeprav, sjednal si přístup k bankovním účtům, na něž byly odběrateli placeny dodávky motorové nafty, a také k účtu z něhož byly prováděny platby do Rakouské republiky, komunikoval s L. N. a posléze s řidiči cisteren ohledně zahájení nakládky zboží, dále komunikoval s neustanovenou osobou „I.“ o přepravě originálních průvodních dokladů ke zboží do Rakouské republiky, s L. N. konzultoval platby za zboží do Rakouské republiky, v některých případech také sám vyměňoval řidičům doklady ke zboží a poté originální průvodní doklady předával R. O. a konečně v některých případech platil řidičům za přepravu, P. S. objednával přepravní firmy k přepravě motorové nafty, předával řidičům a zástupcům přepravních firem finanční prostředky za provedené přepravy, komunikoval s nimi ve věci nakládky motorové nafty v Rakouské republice, instruoval M. Š. jak a kdy bude probíhat výměna dokladů ke zboží, komunikoval s řidiči o průběhu cesty z Rakouské republiky a poskytoval L. N. informace o aktuálním průběhu přeprav, M. Š. předával řidičům přepravních firem nové, nepravdivé daňové doklady ke zboží a předával originální průvodní doklady ke zboží, jež předtím převzal od řidičů přepravujících motorovou naftu, R. P., kdy výše popsaným jednáním byla Česká republika, zastoupená v případě spotřební daně Celním úřadem Praha D5 a v případě daně z přidané hodnoty Finančním úřadem pro Prahu 6, celkově zkrácena na spotřební dani o částku 9 657 249,95 Kč a na dani z přidané hodnoty o částku 4 270 375,06 Kč, přičemž v případě jednání popsaného pod bodem 11) k dokonání trestného činu a tím k způsobení škody České republice, zastoupené jednak Celním úřadem Praha D5 a jednak Finančním úřadem pro Prahu 6, na spotřební dani ve výši 572 662,30 Kč a na dani z přidané hodnoty 251 510,98 Kč nedošlo, obviněný J. P. II) v době od 27. 9. 2007 do 25. 10. 2007 v H. i jinde, v úmyslu pomoci Mgr. P. Ch., L. N., R. P., P. S:, M. Š. a také R. O., státnímu příslušníku Slovenské republiky, jehož trestní věc byla předána justičním orgánům Slovenské republiky, zkrátit český stát na spotřební dani a dani z přidané hodnoty tím, že tito, předstírajíc, že jednají za společnost OBUV – STYLE, odeberou v Rakouské republice od společnosti Rühl GmbH & Co KG se sídlem Wien, Martinstrasse 4-6, Rakouská republika minerální oleje – motorovou naftu zařazenou do kombinované nomenklatury pod číslo .... s tím, že tato bude od odesílatele – společnosti BP Austria Marketing GmbH se sídlem Linz, Am Tankhafen 4, Rakouská republika, v režimu podmíněného osvobození od spotřební daně dopravena z Rakouské republiky do Slovenské republiky pro příjemce – společnost OBUV – STYLE, přičemž tato motorová nafta poté bude přepravena na území České republiky a zde uvedena do volného oběhu tak, že bude stočena konečným odběratelům – společnostem PTD a A + S, aniž by poté v rozporu s §21 odst. 1, §101 odst. 1 a §108 odst. 1 písm. a) zák. č. 235/2004 Sb., o dani z přidané hodnoty v tehdy platném znění, správci daně přiznali a zaplatili daň z přidané hodnoty za uskutečněná zdanitelná plnění – dodání motorové nafty a aniž by v rozporu s §9 odst. 3 písm. f) zákona č. 353/2003 Sb., o spotřebních daních v tehdy platném znění, přiznali a zaplatili správci daně spotřební daň, nejméně v souvislosti s realizací přeprav, kdy: 1) dne 8. 10. 2007 dovezl řidič firmy Przedsiebiorstwo Handlowo-uslugowo-produkcyjne GLOB TRANS, 42-100 Klobuck, ulice Staszica 6, Region 450860657 NIP: PL 5740017833, S. K. K.na území České republiky přes hranice České republiky v obci D. D., okres Č. K., cisternovou soupravu polské imatrikulace ....., obsahující 30 223 litrů motorové nafty, která byla dne 9. 10. 2007 stočena na daňovém území České republiky obchodní firmě PTD do prostoru pronajatého skladu v B., za což obdržela organizovaná zločinecká skupina z účtu firmy PTD na účet J. P. částku 805 524 Kč, čímž neodvedením spotřební daně byla České republice, zastoupené Celním úřadem Praha D5, způsobena škoda ve výši 300 718,85 Kč a neodvedením daně z přidané hodnoty České republice, zastoupené Finančním úřadem pro Prahu 6, škoda ve výši nejméně 128 629,09 Kč, 2) dne 10. 10. 2007 dovezl řidič firmy Przedsiebiorstwo Handlowo-uslugowo-produkcyjne GLOB TRANS, 42-100 Klobuck, ulice Staszica 6, Region 450860657 NIP: PL 5740017833, S. K. K.na území České republiky přes hranice České republiky v obci D. D., okres Č. K., cisternovou soupravu polské imatrikulace ....., obsahující 30 386 litrů motorové nafty, která byla dne 11. 10. 2007 stočena na daňovém území České republiky obchodní firmě PTD do prostoru pronajatého skladu v B., za což obdržela organizovaná zločinecká skupina z účtu firmy PTD na účet J. P. ve dvou platbách částku celkem 808 161,25 Kč, čímž neodvedením spotřební daně byla České republice, zastoupené Celním úřadem Praha D5, způsobena škoda ve výši 302 340,70 Kč a neodvedením daně z přidané hodnoty České republice, zastoupené Finančním úřadem pro Prahu 6, škoda ve výši nejméně 129 034,15 Kč, 3) dne 12. 10. 2007 dovezli řidiči firmy Przedsiebiorstwo Handlowo-uslugowo-produkcyjne GLOB TRANS, 42-100 Klobuck, ulice Staszica 6, Region 450860657 NIP: PL 5740017833, S. K. K.a I. P.na území České republiky přes hranice České republiky v obci D. D., okres Č. K., cisternové soupravy polské imatrikulace ....., obsahující 30 268 litrů motorové nafty, a ....., obsahující 30 378 litrů motorové nafty, nafta z obou cisteren byla v nočních hodinách z 12. 10. na 13. 10.2007 stočena na daňovém území České republiky obchodní firmě PTD do prostoru pronajatého skladu v B., za což obdržela organizovaná zločinecká skupina z účtu firmy PTD na účet J. P. částku 1 616 579,70 Kč, čímž neodvedením spotřební daně byla České republice, zastoupené Celním úřadem Praha D5, způsobena škoda ve výši 603 427,70 Kč a neodvedením daně z přidané hodnoty České republice, zastoupené Finančním úřadem pro Prahu 6, škoda ve výši nejméně 258 109,38 Kč, 4) dne 15. 10. 2007 dovezli řidiči firmy Przedsiebiorstwo Handlowo-uslugowo-produkcyjne GLOB TRANS, 42-100 Klobuck, ulice Staszica 6, Region 450860657 NIP: PL 5740017833, S. K. K.a I. P.na území České republiky přes hranice České republiky v obci D. D., okres Č. K., cisternové soupravy polské imatrikulace ....., obsahující 30 422 litrů motorové nafty, a ....., obsahující 30 505 litrů motorové nafty, nafta z obou cisteren byla dne 16. 10. 2007 stočena na daňovém území České republiky obchodní firmě A + S v obci V., okres H., za což obdržela organizovaná zločinecká skupina z účtu firmy A + S na účet J. P. částku celkem 1 624 070,10 Kč, čímž neodvedením spotřební daně byla České republice, zastoupené Celním úřadem Praha D5, způsobena škoda ve výši 606 223,65 Kč a neodvedením daně z přidané hodnoty České republice, zastoupené Finančním úřadem pro Prahu 6, škoda ve výši nejméně 259 305,31 Kč, 5) dne 17. 10. 2007 dovezl řidič firmy Przedsiebiorstwo Handlowo-uslugowo-produkcyjne GLOB TRANS, 42-100 Klobuck, ulice Staszica 6, Region 450860657 NIP: PL 5740017833, S. K. K.na území České republiky přes hranice České republiky v obci D. D., okres Č. K., cisternovou soupravu polské imatrikulace ....., obsahující 30 419 litrů motorové nafty, která byla dne 17. 10. 2007 stočena na daňovém území České republiky obchodní firmě A + S v obci V., okres H., za což obdržela organizovaná zločinecká skupina z účtu firmy A + S na účet J. P. částku celkem 810 848,86 Kč, čímž neodvedením spotřební daně byla České republice, zastoupené Celním úřadem Praha D5, způsobena škoda ve výši 302 669,05 Kč a neodvedením daně z přidané hodnoty České republice, zastoupené Finančním úřadem pro Prahu 6, škoda ve výši nejméně 129 463,26 Kč, 6) dne 19. 10. 2007 dovezl řidič firmy Przedsiebiorstwo Handlowo-uslugowo-produkcyjne GLOB TRANS, 42-100 Klobuck, ulice Staszica 6, Region 450860657 NIP: PL 5740017833, S. K. K.na území České republiky přes hranice České republiky v obci D. D., okres Č. K., cisternovou soupravu polské imatrikulace ....., obsahující 30 448 litrů motorové nafty, která byla dne 19. 10. 2007 stočena na daňovém území České republiky obchodní firmě A + S v obci V., okres H., za což obdržela organizovaná zločinecká skupina z účtu firmy A + S na účet J. P. částku 815 245,20 Kč, čímž neodvedením spotřební daně byla České republice, zastoupené Celním úřadem Praha D5, způsobena škoda ve výši 302 957,60 Kč a neodvedením daně z přidané hodnoty České republice, zastoupené Finančním úřadem pro Prahu 6, škoda ve výši nejméně 130 165,20 Kč, 7) dne 19. 10. 2007 dovezl řidič firmy Przedsiebiorstwo Handlowo-uslugowo-produkcyjne GLOB TRANS, 42-100 Klobuck, ulice Staszica 6, Region 450860657 NIP: PL 5740017833, M. K.na území České republiky přes hranice České republiky v obci D. D., okres Č. K., cisternovou soupravu polské imatrikulace ..., obsahující 30 542 litrů motorové nafty, která byla dne 20. 10. 2008 stočena na daňovém území České republiky obchodní firmě A + S v obci V., okres H., za což obdržela organizovaná zločinecká skupina z účtu firmy A + S na účet J. P. 815 245,20 Kč, čímž neodvedením spotřební daně byla České republice, zastoupené Celním úřadem Praha D5, způsobena škoda ve výši 303 892,90 Kč a neodvedením daně z přidané hodnoty České republice, zastoupené Finančním úřadem pro Prahu 6, škoda ve výši nejméně 130 567,05 Kč, 8) dne 22. 10. 2007 dovezli řidiči firmy Przedsiebiorstwo Handlowo-uslugowo-produkcyjne GLOB TRANS, 42-100 Klobuck, ulice Staszica 6, Region 450860657 NIP: PL 5740017833, S. K. K.a M. K.na území České republiky přes hranice České republiky v obci D. D., okres Č. K., cisternové soupravy polské imatrikulace ....., obsahující 30 078 litrů motorové nafty, a ....., obsahující 30 633 litrů motorové nafty, nafta z obou cisteren byla v nočních hodinách z 22. 10. na 23. 10. 2007 stočena na daňovém území České republiky obchodní firmě A + S, v obci V., okres H., za což obdržela organizovaná zločinecká skupina z účtu firmy A + S dílem na účet J. P., dílem v hotovosti částku celkem 1 625 537 Kč, čímž neodvedením spotřební daně byla České republice, zastoupené Celním úřadem Praha D5, způsobena škoda ve výši 604 074,45 Kč a neodvedením daně z přidané hodnoty České republice, zastoupené Finančním úřadem pro Prahu 6, škoda ve výši nejméně 259 539,53 Kč, s vědomím, že na tento účet budou poukazovány finanční prostředky od konečných odběratelů motorové nafty – společností PTD a A + S, které budou označovány za platby ve prospěch společnosti GRAND Bohemia oil, jejímž prostřednictvím, s využitím nepravdivých daňových dokladů – faktur, dodacích listů a „ADR, ATEST“ a dokladů o dopravě k dodacímu listu“, budou Mgr. P. Ch., L. N., R. P., P. S. a M. Š. uvádět motorovou naftu odebranou od společnosti Rühl GmbH & Co KG do volného oběhu na daňovém území České republiky, dne 27. 9. 2007 založil v pobočce Komerční banky, a. s., účet číslo 430477210267/0100, na který poté byly ve dnech 9. 10. 2007, 10. 10. 2007, 11. 10. 2007, 12. 10. 2007, 15. 10. 2007, 15. 10. 2007 a 16. 10. 2007 poukázány společností PTD finanční prostředky ve výši 100 Kč, 805 524,29 Kč, 500 000 Kč, 308 161,25 Kč, 650 000 Kč, 809 755,97 Kč, 156 823,81 Kč a dále ve dnech 16. 10. 2007, 16. 10. 2007, 18. 10. 2007, 19. 10. 2007, 22. 10. 2007, 23. 10. 2007 a 23. 10. 2007 společností A + S finanční prostředky ve výši 810 928,83 Kč, 813 141,28 Kč, 810 848,86 Kč, 815 245,20 Kč, 817 762,05 Kč, 805 338,45 Kč a 820 198,58 Kč, které poté poukazoval na účet č. 43-465600217/0100 majitele OBUV – STYLE, vedeného Komerční bankou, a. s., dále uskutečňoval výběry finanční hotovosti z účtu č. 430477210267/0100, kterou poté předával R. O., a dále, vydávajíc se za osobu oprávněnou jednat za společnost GRAND Bohemia oil, vedl jednání s jednatelem společnosti A + S S. Z. o dodávkách motorové nafty a zařizoval pronájem nebytových prostor od společnosti RPG RE Commercial, s. r. o., pro společnost GRAND Bohemia oil, přičemž v souvislosti s touto pomocí J. P., u přeprav realizovaných pod bodem I) 1-8, Mgr. P. Ch., L. N., R. P., P. S. a M. Š. zkrátili Českou republiku, zastoupenou v případě spotřební daně Celním úřadem Praha D5 a v případě daně z přidané hodnoty Finančním úřadem pro Prahu 6, na spotřební dani o částku 3 326 304,90 Kč a na dani z přidané hodnoty o částku 1 424 812,97 Kč. Za tento trestný čin, jakož i za sbíhající se zločin podvodu podle §209 odst. 1, 4 písm. d) tr. zákoníku, dílem dokonaný, dílem nedokonaný podle §21 – §209 odst. 1, 4 písm. d) tr. zákoníku, kterým byl uznán vinným rozsudkem Krajského soudu v Ostravě ze dne 31. 5. 2012, č. j. 54 T 8/2011 – 2605, ve znění rozsudku Vrchního soudu v Olomouci ze dne 24. 10. 2012, sp. zn. 5 To 81/2012, byl obviněný Mgr. P. Ch. odsouzen podle §240 odst. 3 tr. zákoníku za použití §43 odst. 2, §108 odst. 1 tr. zákoníku k souhrnnému trestu odnětí svobody v trvání 10 (deseti) let, podle §56 odst. 3 tr. zákoníku byl pro účely výkonu tohoto trestu zařazen do věznice s ostrahou, současně byl zrušen výrok o trestu z rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 31. 5. 2012, č. j. 54 T 8/2011 – 2605, ve znění rozsudku Vrchního soudu v Olomouci ze dne 24. 10. 2012, sp. zn. 5 To 81/2012, jakož i všechna další rozhodnutí na tento výrok obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu. Obviněný L. N.byl odsouzen podle §240 odst. 3 tr. zákoníku za použití §108 odst. 1 tr. zákoníku k trestu odnětí svobody v trvání 10 (deseti) let, podle §56 odst. 3 tr. zákoníku byl pro účely výkonu tohoto trestu zařazen do věznice s ostrahou. Obviněný R. P. byl odsouzen podle §240 odst. 3 tr. zákoníku za použití §108 odst. 1 tr. zákoníku k trestu odnětí svobody v trvání 9 (devíti) let a 3 (tří) měsíců, podle §56 odst. 3 tr. zákoníku byl pro účely výkonu tohoto trestu zařazen do věznice s ostrahou. Obviněný P. S. byl odsouzen za tento trestný čin, jakož i za sbíhající se zvlášť závažný zločin zkrácení daně, poplatku a podobné povinné platby podle §240 odst. 1, 3 tr. zákoníku, kterým byl uznán vinným rozsudkem Krajského soudu v Ostravě ze dne 14. 1. 2010, č. j. 50 T 5/2009 – 1263, ve spojení s usnesením Vrchního soudu v Olomouci ze dne 22. 9. 2010, sp. zn. 5 To 26/2010, podle §240 odst. 3 tr. zákoníku za použití §43 odst. 2, §108 odst. 1 tr. zákoníku k souhrnnému trestu odnětí svobody v trvání 11 (jedenácti) let, podle §56 odst. 3 tr. zákoníku byl pro účely výkonu tohoto trestu zařazen do věznice s ostrahou, současně byl zrušen výrok o trestu z rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 14. 1. 2010, č. j. 50 T 5/2009 – 1263, ve spojení s usnesením Vrchního soudu v Olomouci ze dne 22. 9. 2010, sp. zn. 5 To 26/2010, jakož i všechna další rozhodnutí na tento výrok obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu. Obviněný M. Š. byl odsouzen za tento trestný čin, jakož i za sbíhající se trestný čin nedovoleného ozbrojování podle §185 odst. 2 písm. b) trestního zákona (zák. č. 140/1961 Sb., ve znění pozdějších předpisů, dále jen „tr. zák.“), kterým byl uznán vinným trestním příkazem samosoudkyně Okresního soudu v Karviné, pobočka Havířov, č. j. 103 T 146/2007 – 62, doručeným dne 23. 7. 2007, jenž nabyl právní moci 1. 8. 2007, podle §240 odst. 3 tr. zákoníku za použití §43 odst. 2, §108 odst. 1 tr. zákoníku k souhrnnému trestu odnětí svobody v trvání 9 (devíti) let a 3 (tří) měsíců, podle §56 odst. 3 tr. zákoníku byl pro účely výkonu tohoto trestu zařazen do věznice s ostrahou, současně byl zrušen výrok o trestu z trestního příkazu samosoudkyně Okresního soudu v Karviné, pobočka Havířov, č. j. 103 T 146/2007 – 62, doručeného dne 23. 7. 2007, jenž nabyl právní moci 1. 8. 2007, jakož i všechna další rozhodnutí na tento výrok obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu. Podle §70 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku mu byl uložen trest propadnutí věci – ve výroku rozsudku specifikovaných střelbyschopných palných zbraní. Obviněnému J. P. byl uložen podle §240 odst. 2 tr. zákoníku trest odnětí svobody v trvání 4 (čtyř) let, podle §56 odst. 2 písm. c) tr. zákoníku byl pro účely výkonu tohoto trestu zařazen do věznice s ostrahou. Podle §73 odst. 1, odst. 3 tr. zákoníku jim byl uložen trest zákazu činnosti spočívající v zákazu podnikání v oboru nákupu, prodeje a skladování paliv a maziv, včetně jejich dovozu, dále v oboru provozování čerpacích stanic s palivy a mazivy a dále v oboru obchodní činnosti v rozsahu koupě zboží za účelem jeho dalšího prodeje a prodej, jakož i zákazu výkonu funkce statutárního orgánu a člena statutárního orgánu v obchodních společnostech a družstvech se stejnými obory činnosti nebo jejich zastupování na základě plné moci, na dobu, a to obviněnému Mgr. P. Ch. v trvání 7 (sedmi) let, obviněnému L. N. v trvání 8 (osmi) let, obviněnému R. P. v trvání 7 (sedmi) let, obviněnému P. S: v trvání 7 (sedmi) let, obviněnému M. Š. v trvání 7 (sedmi) let. Vrchní soud v Olomouci, který projednal odvolání obviněných Mgr. P. Ch., L. N., R. P., P. S., M. Š. a J. P., jako soud odvolací, rozhodl rozsudkem ze dne 11. 12. 2013, sp. zn. 3 To 110/2013, tak, že podle §258 odst. 1 písm. d), odst. 2 tr. ř. z podnětu odvolání obviněného M. Š. napadený rozsudek zrušil ve výroku o uloženém trestu tomuto obviněnému. Podle §259 odst. 3 tr. ř. nově rozhodl tak, že obviněného M. Š. odsoudil za zvlášť závažný zločin zkrácení daně, poplatku a podobné povinné platby podle §240 odst. 1, 3 tr. zákoníku, spáchaný ve prospěch organizované zločinecké skupiny podle §107 odst. 1 tr. zákoníku, dílem dokonaný, dílem nedokonaný ve stadiu pokusu podle §21 odst. 1 tr. zákoníku, ohledně něhož zůstal výrok o vině nezměněn, podle §240 odst. 3 tr. zákoníku, §108 odst. 1 tr. zákoníku, k trestu odnětí svobody v trvání 9 (devíti) let a 2 (dvou) měsíců. Podle §56 odst. 3 tr. zákoníku byl pro účely výkonu tohoto trestu zařazen do věznice s ostrahou. Podle §73 odst. 1, 3 tr. zákoníku byl obviněnému M. Š. uložen trest zákazu činnosti, spočívající v zákazu podnikání v oboru nákupu, prodeje a skladování paliv a maziv, včetně jejich dovozu, dále v oboru provozování čerpacích stanic s palivy a mazivy a dále v oboru obchodní činnosti v rozsahu koupě zboží za účelem jeho dalšího prodeje a prodej, jakož i zákazu výkonu funkce statutárního orgánu a člena statutárního orgánu v obchodních společnostech a družstvech se stejnými obory činnosti nebo jejich zastupování na základě plné moci, na dobu 7 (sedmi) let. Podle §256 tr. ř. byla odvolání obviněných Mgr. P. Ch., L. N., R. P., P. S. a J. P. zamítnuta. Jinak zůstal napadený rozsudek nezměněn. Proti uvedenému rozsudku Vrchního soudu v Olomouci ze dne 11. 12. 2013, sp. zn. 3 To 110/2013, ve spojení s rozsudkem Krajského soudu v Ostravě ze dne 12. 6. 2013, sp. zn. 30 T 6/2011, podal obviněný Mgr. P. Ch. prostřednictvím svého obhájce Mgr. Daniela Tobola dovolání z důvodů uvedených v §265b odst. 1 písm. g) a l) tr. ř., obviněný L. N.podal dovolání prostřednictvím své obhájkyně Mgr. Kateřiny Siudové z důvodů uvedených v §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., obviněný R. P. podal dovolání prostřednictvím své obhájkyně Mgr. Evy Lotterové z důvodů uvedených v ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., obviněný P. S. podal dovolání prostřednictvím svého obhájce JUDr. Romana Haise z důvodů uvedených v ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., obviněný M. Š. podal dovolání prostřednictvím své obhájkyně Mgr. Ivany Mádrové z důvodů uvedených v ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. a obviněný J. P.podal dovolání prostřednictvím svého obhájce JUDr. Josefa Jurase z důvodů uvedených v ustanovení §265b odst. 1 písm. g) a l) tr. ř. Obviněný Mgr. P. Ch. svým dovoláním napadl výrok o zamítnutí jeho odvolání podle §256 tr. ř. učiněný v rozsudku Vrchního soudu v Olomouci, a to v celém jeho rozsahu. V podrobnostech dovolatel namítal, že skutečně zajišťoval odběratele motorové nafty a jednal o ceně této nafty, informoval o množství odebrané nafty a čase jejího vyskladnění, a to vše na základě řádně uzavřené smlouvy o zprostředkování. I pokud skutečně jednáním ostatních obviněných došlo ke spáchání trestného činu podle §240 odst. 1, 3 tr. zákoníku, nelze z provedeného dokazování nijak dovodit, že si byl této skutečnosti vědom. Nalézací soud se tak nevypořádal se subjektivní stránkou stíhaného trestného činu. Z žádných provedených důkazů nijak nevyplývá ta skutečnost, že by si byl vědom toho, že jednotlivé dodávky motorové nafty nebyly řádně zdaněny. Je třeba rovněž vzít na vědomí, že při činnosti, kterou vykonával, nijak nemohl ovlivnit a ani neovlivnil, zda tato daň bude či nebude hrazena, resp. zda bude či nebude krácena. Protože konkrétní zhodnocení důkazů ve vztahu k jeho zavinění zcela absentuje, nelze než uzavřít tak, že jeho zavinění, tím spíše pak ve formě úmyslu, nebylo nalézacím soudem zjištěno. Dovolatel se rovněž neztotožnil se závěry nalézacího soudu, že se vytýkaného jednání měl dopustit ve prospěch organizované zločinecké skupiny podle §107 tr. zákoníku. Podle dovolatele nebyl naplněn jediný znak organizované zločinecké skupiny, kterými jsou existence vnitřní organizované skupiny, rozdělení funkcí a dělba činností, a že by tato skupina byla zaměřena na soustavné páchání úmyslné trestné činnosti. Nalézací soud nijak nekonstatoval dovolatelovu příslušnost v rámci hierarchie organizované zločinecké skupiny. Činnost, kterou vykonával, vykonával na základě smlouvy o zprostředkování. Nebyl si vědom, jaké případné další „funkce“ jsou ostatními obviněnými vykonávány nebo jaká je mezi nimi dohoda o dělbě činností, pokud taková vůbec kdy existovala. Ke stíhanému jednání skupiny došlo v průběhu jediného měsíce, resp. 33 dní, od 8. 10. 2007 do 10. 11. 2007, a následně pak ve 3 dnech, tedy 4. 2. 2008, 7. 2. 2008 a 27. 2. 2008, nemohlo se tedy jednat o soustavné páchání trestné činnosti. Absentují rovněž znaky relativní stabilnosti s přísným dodržováním pravidel, včetně zásadního utajení organizace, její struktury a akcí. Z uvedeného řízení nijak nevyplývá a nebylo nijak prokázáno, že by se měl uvedeného jednání dopustit ve smyslu §107 tr. zákoníku ve prospěch organizované zločinné skupiny. V napadeném rozsudku zcela absentuje i závěr, v jaké formě k této součinnosti s organizovanou skupinou mělo dojít, tedy zda měl trestný čin spáchat coby člen organizované zločinecké skupiny, vědomě se členem organizované zločinecké skupiny nebo v úmyslu organizované zločinecké skupině napomáhat. Dovolatel zdůraznil, že si nebyl vědom existence takové skupiny a v této souvislosti odkázal na rozhodnutí Nejvyššího soudu pod sp. zn. 8 Tdo 1037/2013. V dalším dovolatel namítal, že odposlech telefonních hovorů byl pořízen v rozporu s právní úpravou a odkázal na nález Ústavního soudu ze dne 23. 5. 2007, sp. zn. II. ÚS 615/2006. Podle dovolatele příkazy, kterými bylo rozhodnuto o odposlechu a pořízení záznamu telekomunikačního provozu, nesplňují podmínky stanovené jednak zákonnou úpravou obsaženou v ustanoveních §88 tr. ř. a jednak ústavněprávním požadavkům, o které se opírá shora uvedený nález Ústavního soudu. Nadto nalézací soud a následně ani odvolací soud neodkazují na konkrétní návrhy a konkrétní příkazy, když pouze konstatují jejich soulad se zákonnými požadavky. Záznam telekomunikačního provozu byl přitom pořízen v souvislosti s jinou kauzou, a to v souvislosti s činností skupiny podezřelých údajně směřující k nezákonnému dovozu a prodeji lihu v kontejnerových zásilkách na území České republiky. Závěrem svého mimořádného opravného prostředku tak dovolatel navrhl, aby Nejvyšší soud podle §265k odst. 1 tr. ř. zrušil napadený rozsudek Vrchního soudu v Olomouci ze dne 11. 12. 2013, sp. zn. 3 To 110/2013, a podle §265k odst. 2 tr. ř. zrušil všechna další rozhodnutí na předmětné rozhodnutí obsahově navazující. Dále navrhl, aby Nejvyšší soud podle §265 1 odst. 1 tr. ř. přikázal Vrchnímu soudu v Olomouci nové projednání a rozhodnutí ve věci, anebo aby Nejvyšší soud podle §265m odst. 1 tr. ř. v tomto smyslu sám rozhodl. Obviněný L. N. ve svém dovolání namítal, že jeho odsouzení bylo provedeno na základě jediného, a to ještě nepřímého důkazu, a to odposlechu a záznamu telekomunikačního provozu. Záznam o odposlechu pořízený v jiné trestní věci, než je ta, v níž byl telefonický odposlech a záznam proveden, lze jako důkaz užít jen tehdy, pokud je v současné době i v této věci vedeno trestní řízení pro trestný čin uvedený v §88 odst. 1 tr. ř. Ve spisovém materiálu absentuje protokol o provedení neodkladného nebo neopakovatelného úkonu, z něhož by bylo patrno, na základě jakých skutečností byl úkon za neodkladný nebo neopakovatelný považován. Ve spisovém materiálu rovněž absentuje v originální podobě zadokumentovaný záznam o odposlechu telekomunikačního provozu na médiu pro verifikaci použitelnosti tohoto důkazu. Záznam o zahájení úkonů v trestním řízení podle §158 odst. 3 tr. ř., sepsaný dne 8. 2. 2007 Celním ředitelstvím Ostrava, oddělení pátrání Frýdek – Místek pod sp. zn. OV-1435/TS-9/2007 neobsahuje žádnou zmínku o osobě L. N. Rovněž není prokázáno znaleckým posudkem, že na pořízených záznamech jde o hlasy obviněných. Ze všech těchto důvodů tento odposlech a záznam telekomunikačního provozu, na základě kterého obecné soudy dovodily vinu obviněného L. N., lze považovat jen za operativně pátrací úkon podle zák. č. 283/1991 Sb., o Policii České republiky, ve znění pozdějších předpisů, a ne za přípustný důkaz, který by mohl být použit v tomto trestním řízení a stát se předmětem hodnocení podle §89 odst. 2 tr. ř., když není praxí jak Nejvyššího soudu, tak také Ústavního soudu České republiky uznáváno za přípustný důkaz. V nálezu Ústavního soudu ze dne 27. 9. 2007, sp. zn. II. ÚS 789/06, se Ústavní soud podrobně zabýval náležitostmi příkazu k odposlechu a záznamu telekomunikačního provozu, mimo jiné se veřejně vyslovil proti obecně známému faktu, kdy odposlechem a záznamem telekomunikačního provozu je primárně zjišťováno, zda určité osoby vůbec páchají trestnou činnost. Dovolatel rovněž odkázal na nález Ústavního soudu ze dne 23. 5. 2007, sp. zn. II. ÚS 615/06, který stanovil, že již samotný návrh státního zástupce na vydání příkazu k odposlechu a záznamu telekomunikačního provozu, jakož i podnět policejního orgánu k takovému návrhu, musí splňovat ústavněprávní limity a k návrhu musí být přiloženy odpovídající důkazy. Ústavní soud se jasně vyslovil např. v nálezu ze dne 27. 1. 2010, sp. zn. II. ÚS 2806/08, kdy stanovil, že pokud „tedy obecný soud rozhodne o vině především na základě operativně pátracího prostředku citelně zasahujícího do soukromí osoby, aniž by byl efektivně přezkoumán návrh na pořízení takového důkazu a aniž by byly zaznamenány ve spise všechny relevantní skutečnosti odůvodňující jeho povolení, porušuje ústavně garantovaná práva a svobody“. Tedy, aby bylo možno použít jako důkaz záznamy ať už odposlechnutého telekomunikačního provozu nebo prostorového odposlechu v jiné trestní věci, než ve které byly nařízeny, resp. povoleny, je nezbytné, aby jejich nařízení, resp. povolení bylo ústavně souladné. Proto musí z příslušných opatření vyplývat, na základě jakých konkrétních indicií je dán vztah mezi sledovanou osobou (jí užívaným telefonním číslem nebo jí užívaným prostorem) a podezřením ze spáchání určité trestné činnosti. Závěrem svého mimořádného opravného prostředku tak dovolatel navrhl, aby Nejvyšší soud podle §265k odst. 1 tr. ř. zrušil rozsudek Vrchního soudu v Olomouci sp. zn. 3 To 110/2013 ve výroku o odsouzení L. N., a dále postupoval podle §265 1 nebo §265m tr. ř. V doplnění svého dovolání obviněný L. N. dále namítal, že skutkový stav, který soud zjistil, není trestným činem, neboť nevykazuje znaky jednání jakožto složky objektivní stránky trestného činu, a rozsudek konstatuje trestní odpovědnost L. N. na základě jediného a navíc nepřímého důkazu, který nebyl proveden v souladu s trestním řádem. Soud se podle názoru dovolatele chybně vypořádal s otázkou všech náležitostí rozhodnutí o povolení odposlechů, dále i s otázkou zda trestní řízení bylo řádně zahájeno, tedy o jaké indicie se opírá závěr o důvodnosti podezření, že se konkrétně dovolatel mohl dopustit trestného jednání a ani tím, k čemu konkrétně je zjištění požadovaných informací v rámci trestního řízení třeba. Dovolatel vyjádřil nesouhlas s rozhodnutím nalézacího soudu, že by vytýkané jednání bylo spácháno ve prospěch organizované zločinecké skupiny podle §107 odst. 1 tr. zákoníku. V daném konkrétním případě nebyly splněny všechny znaky uváděné u pojmu organizovaná zločinecká skupina, tj. podle definice §129 tr. zákoníku, a tudíž ani splnění podmínek podle ustanovení §107 odst. 1 tr. zákoníku, tzn. že spáchal trestný čin ve prospěch organizované zločinecké skupiny, a to jako její člen. Spáchání úmyslného trestného činu osobou, jenž je členem organizované zločinecké skupiny, předpokládá, že osoba, která takový čin spáchala, byla v dané době začleněna do organizační struktury organizované zločinecké skupiny a aktivní účast této osoby na realizaci jejího poslání v době soustavného páchání úmyslné trestné činnosti. Je tudíž nutné, aby podle zásady individuální trestní odpovědnosti fyzické osoby bylo prokázáno, že tato osoba vědomě, úmyslně páchala trestný čin ve prospěch organizované zločinecké skupiny. Dovolatel se nemůže ztotožnit se závěrem nalézacího soudu, že v jeho případě byly všechny znaky pro použití ustanovení §107 odst. 1 tr. zákoníku naplněny, potažmo vůbec došlo k naplnění definice organizované zločinecké skupiny ve smyslu ustanovení §129 tr. zákoníku. Závěrem proto dovolatel navrhl, aby Nejvyšší soud podle §265k odst. 1 tr. ř. zrušil rozsudek Vrchního soudu v Olomouci sp. zn. 3 To 110/2013 ve výroku o odsouzení L. N., a dále postupoval podle §265 1 nebo §265m tr. ř. Obviněný R. P. podal dovolání z důvodů uvedených v ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Také tento obviněný namítal, že soud založil své závěry o vině zejména na odposleších, které však byly pořízeny v rozporu se zákonem, a odkázal na nález Ústavního soudu ze dne 27. 1. 2010, sp. zn. II. ÚS 2806/08. Za splnění podmínek uvedených v §160 odst. 4 tr. ř. může být odposlech a záznam telekomunikačního provozu vykonán i před zahájením trestního stíhání. V protokolu o provedení tohoto úkonu je třeba vždy uvést, na základě jakých skutečností byl úkon za neodkladný nebo neopakovatelný považován. V opačném případě nelze použít záznam v trestním řízení jako důkaz. V této souvislosti obviněný poukazuje na to, že se ve spise nenachází protokol o provedení neodkladného nebo neopakovatelné úkonu, z něhož by vyplývalo, na základě jakých skutečností byly příkazy k odposlechům jako neodkladné a neopakovatelné provedeny. Ve spisovém materiálu se rovněž nenachází originální záznam odposlechu a telekomunikačního provozu, který by sloužil k ověření použitelnosti tohoto důkazu. Dále obviněný poukázal na to, že v záznamu o zahájení úkonů podle §158 odst. 3 tr. ř. ze dne 8. 2. 2007, sp. zn. OV-1435/TS-9/2007, vydaného Celním ředitelstvím Ostrava, oddělením pátrání a dohledu, je uvedeno, že trestní řízení je vedeno proti neustanovené skupině osob, resp. nezjištěným osobám. O R. P. v něm není žádná zmínka. Následně i obviněný R. P. odkázal na nález Ústavního soudu ze dne 23. 5. 2007, sp. zn. II. ÚS 615/2006, s tím, že odposlechy a záznamy o zahájení telekomunikačního provozu nesplňují zákonné požadavky, aby mohly být procesně použitelné. Výrok o vině byl přitom založen zejména na tomto důkazu, jelikož z ostatních nepřímých důkazů toliko vyplývalo, že obviněný R. P. byl v kontaktu s osobami uvedenými v rozsudku, nicméně neprokazovaly jeho účast na páchání posuzované trestné činnosti. Kromě toho obviněný namítal, že se soud dostatečně nevypořádal s otázkou, na základě jakých skutečností se opírá závěr o důvodné podezření, že se obviněný mohl dopustit trestného jednání, a zda trestní řízení bylo zahájeno řádně. Dále má obviněný R. P. za to, že skutková zjištění obsažená ve výroku o vině napadeného rozsudku nenaplňují všechny zákonné znaky organizované zločinecké skupiny předvídané v §129 tr. zákoníku pro organizovanou zločineckou skupinu, a taktéž nejsou splněny všechny předpoklady zakotvené v §107 odst. 1 tr. zákoníku pro páchání trestného činu ve prospěch takové skupiny. V daném případě se nejedná o organizovanou zločineckou skupinu, jelikož nebyl naplněn zejména znak soustavnosti páchání úmyslné trestné činnosti a nebyly rovněž splněny předpoklady pro postup podle §107 tr. zákona. V závěru svého mimořádného opravného prostředku dovolatel navrhl, aby Nejvyšší soud podle ustanovení §265k odst. 1 tr. ř. zrušil rozsudek Vrchního soudu v Olomouci ze dne 11. 12. 2013, č. j. 3 To 110/2013 – 8080, z důvodu §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., a aby podle ustanovení §265 1 odst. 1 tr. ř. Krajskému soudu v Ostravě přikázal, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl, resp. aby rozhodl ve věci sám podle §265m tr. ř. Obviněný P. S. ve svém dovolání namítal, že závěry soudů nižších stupňů nejsou podloženy důkazy a nemají oporu v provedeném dokazování. Zde je třeba upozornit na nález Ústavního soudu ze dne 29. 4. 2008, sp. zn. I. ÚS 608/2006, podle kterého ani nejvyšší stupeň podezření sám o sobě nestačí pro odsouzení. Svědkyně G. S.-M. ve své výpovědi prohlásila, že osoba jednající za společnost OBUV – STYLE, se kterou projednávala přepravy motorové nafty, se nenachází v soudní síni. Nelze tedy akceptovat závěr nalézacího soudu, že svědkyně označila odsouzeného, neboť takovýto závěr je v logickém rozporu se svědectvím jmenované svědkyně. Ve věci byl jako důkaz použit záznam telekomunikačního provozu, kdy tento důkaz je procesně nezpůsobilý. Odposlechy mají primárně sloužit k dokazování trestného činu, nikoliv ke zjišťování toho, zda se trestný čin stal a v jakém rozsahu, jak tomu bylo v dané věci. Příkazy k odposlechům nebyly řádně a dostatečně odůvodněny, kdy má odsouzený za to, že návrh státního zástupce a soudní příkaz neobsahovaly veškeré zákonem (trestním řádem ve znění účinném do 30. 6. 2008) vyžadované náležitosti. Již z formulace odůvodnění odvolacího soudu („nebylo zjištěno žádné podstatné procesní pochybení“) na straně 29 odůvodnění rozsudku odvolacího soudu lze dovodit, že k procesnímu pochybení došlo. Dosud např. nebylo přezkoumáno, zda existuje řádně pořízený protokol o záznamu telekomunikačního provozu. V dané věci rovněž nebylo důvěryhodně prokázáno, že odposlouchávané telefonní číslo patřilo odsouzenému. Odsouzeného nebylo možno objektivně ztotožnit s odposlouchávaným telefonním číslem, neboť odsouzený takové číslo nikdy nevlastnil (a nic nenasvědčuje, že by vlastnil), při domovní prohlídce bylo zabaveno několik telefonů, ale žádný z nich neobsahoval kartu s předmětným telefonním číslem a v neposlední řadě nebyl ani ztotožněn hlas odsouzeného na provedených telekomunikačních záznamech, když nebyl vypracován znalecký posudek z oboru fonetika. V napadených rozhodnutích schází konkrétní důkazy, z nichž by bylo možno usuzovat, že se o organizovanou zločineckou skupinu skutečně jednalo. Jednáním popisovaným v napadených rozhodnutích pak nebyla naplněna ani zákonná definice organizované zločinecké skupiny, když údajná trestná činnost trvala necelé tři měsíce, tedy nelze hovořit o nějaké dlouhodobé spolupráci a soustavnosti páchání V neposlední řadě trest uložený odsouzenému ve výši jedenácti let neodpovídá způsobené škodě a bez ohledu na to, že se odsouzený cítí být nevinen, je nepřiměřeně přísný. Postavení odsouzeného v údajné organizované zločinecké skupině nebylo zásadní, přesto je mu soudy nižších stupňů ukládán nejpřísnější trest ze všech spoluobviněných. Uložený trest tak neodpovídá skutkovým zjištěním a tím porušuje princip rovnosti všech před zákonem. V závěru svého dovolání proto obviněný P. S. navrhl, aby Nejvyšší soud napadené rozsudky zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení, případně aby sám rozhodl podle §265m tr. ř. Dovolatel současně vyjádřil souhlas, aby o dovolání bylo rozhodováno v neveřejném zasedání. Obviněný M. Š. své dovolání zaměřil do výroku o vině pod bodem II. napadeného rozsudku Vrchního soudu v Olomouci ze dne 11. 12. 2013, sp. zn. 3 To 110/2013, a následně rovněž do výroku o trestu téhož napadeného rozsudku. Dovolatelovy námitky spočívaly v tom, že v napadeném rozsudku či rozsudku nalézacího soudu nejsou uvedeny žádné konkrétní okolnosti, a to hlavně takové, na kterých by mohl být zcela bezchybně postaven či odůvodněn závěr, že se stíhaného skutku dopustil sám či jako spolupachatel, není potvrzeno, že by páchal uvedenou trestnou činnost soustavně a dlouhodobě, aniž by získal značný prospěch, popř. že by věděl, že určitým jednáním by mohl získat značný prospěch. Skutek je popsán všeobecně, nijak nekonkretizuje jednoznačně jeho údajné trestní jednání, a to tak, aby bylo bezchybně uvedeno, čeho se měl dopustit a jakým způsobem. Jsou zde pouze obecně uvedeny skutkové okolnosti, tedy formulace skutkové věty konkrétně a jednoznačně nevymezuje konkrétní jednání jednotlivých osob, čeho se dopustily, jak a jakou mírou se podílely na údajné trestné činnosti, jaký z toho měly údajný konkrétní zisk. Posouzení a rovněž odsouzení spočívá na základě nepřímého důkazu, a to odposlechů a záznamů telekomunikačního provozu, když další důkaz svědčící pro jeho vinu neexistuje, zejména výpovědi svědků, neboť žádný svědek jej neznal. Má za to, že příkazy k odposlechům nebyly řádně a dostatečně odůvodněny. Odposlechy mají sloužit k dokazování v již vedeném trestním řízení, nikoliv k tomu, aby se teprve zjišťovalo, zda a v jakém rozsahu a za účasti jakých osob se měl skutek stát. Ve spise není ani založen protokol o provedení neodkladnému či neopakovatelného úkonu. Pokud u hlavního líčení nevypovídal, nedal vzorek svého hlasu ke znaleckému zkoumání, nebyl mu zabaven žádný telefon ani čipová karta, pak nemůže být odposlech použit jako důkaz, když není ztotožněná jeho osoba jako osoba volající, navíc majitel telefonu ještě nemusí být osoba volající. Jako vadu považuje i to, že originál záznamů odposlechů telekomunikačního provozu z bezprostředního pramene není ke spisu připojen a nemůže sloužit ani jako důkaz srovnávací. Soudy rovněž pochybily, když definovaly činnost jako organizovanou zločineckou skupinu za použití §107 (§129) tr. zákoníku. O žádné organizované zločinecké skupině nevěděl, tedy ani o údajné vnitřní organizační struktuře, žádnou funkci nezastával a už vůbec se nepodílel na soustavném, tedy dlouhodobém, páchání úmyslné trestné činnosti. Dovolatel má za to, že nebyly pro použití §107 odst. l tr. zákoníku splněny všechny znaky uváděné v definici §129 tr. zákoníku. Soudy nižších stupňů u jeho osoby nespecifikovaly, jakým podílem měl zkrátit Českou republiku na daních a jakého dosáhl zisku. Konkrétní míra zavinění, která se v rozsudku nenalézá, by měla najít výraz při úvaze o druhu a výměře trestu, když trest, který mu byl soudem stanoven na základě nesprávného právního posouzení skutku, je neobjektivní a nesprávný. Na žádost dovolatele jeho obhájkyně přiložila k tomuto dovolání dvě čestná prohlášení spoluobviněných Mgr. P. Ch. a L. N., a to na podporu tvrzení dovolatele o jeho nevině. Vzhledem ke shora uvedeným skutečnostem dovolatel navrhl, aby Nejvyšší soud na základě ustanovení §265k odst. 1, 2 zrušil rozsudek Vrchního soudu v Olomouci ze dne 11. 12. 2013, sp. zn. 3 To 110/2013, a aby podle §265 1 odst. 1 tr. ř. přikázal Vrchnímu soudu v Olomouci, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl, popř. aby rozhodl ve věci sám podle §265m tr. ř. Podle obviněného J. P. neexistuje žádný přímý důkaz o tom, že by se přímo on, nikoliv jen jeho zneužitá identita, dopustil toho, co je mu vytýkáno. Odvolací soud se s touto obhajobou vypořádal tak, že je podle něj dostatečně prokázáno, že odsouzený založil předmětný účet u Komerční banky, a. s., neboť neexistuje žádný reálný důvod se domnívat, že by tak učinil někdo jiný zneužívaje přitom jeho identity. Reálný důvod však podle mínění odsouzeného ve věci rozhodně dán byl, neboť soud v rámci listinných důkazů disponoval prokazatelně zfalšovanou notářsky ověřenou plnou mocí a rovněž tak mu bylo známo, že u Komerční banky, a. s., byl založen i účet společnosti OBUV – STYLE, na který byly platby přeposílány. Jediný jednatel této společnosti však vypověděl, že on žádný účet v bance nezakládal, a že o něm nic neví, přičemž této výpovědi soudy uvěřily. Odvolací soud se pak pustil i do otázky svěřené znalci, když laicky porovnal podpisy odsouzeného s podpisy na ve spisu založených listinách a shledal je identickými. Účastenství předpokládá úmysl směřující k účasti ve formě pomoci na konkrétním úmyslném trestném činu a také, že mezi jednáním účastníka a trestným činem spáchaným hlavním pachatelem musí existovat příčinný vztah. Odsouzený setrvává na svém stanovisku, že mezi ním a spoluobviněnými neexistuje jakékoliv spojení, že nebyl proveden jediný důkaz, z kterého by bylo možno dovodit, že jmenovaný chtěl ostatním spoluobviněným pomoci při zkrácení daně nebo že by alespoň věděl o tom, že jim k tomu pomáhá. Jestliže byl odsouzený, jak soudy dovodily, aktivně zapojen do organizované zločinecké skupiny, je zcela nelogické, aby neexistoval, resp. nebyl jako důkaz zajištěn jediný záznam ze sledování, ve kterém by odsouzený figuroval a neexistuje ani žádný odposlechnutý hovor, do kterého by byl odsouzený aktivně zapojen, nebo v něm alespoň pasivně zmíněn někým jiným. Obviněný J. P. proto závěrem navrhl, aby Nejvyšší soud ve smyslu ustanovení §265k tr. ř. zrušil napadené rozhodnutí ve vztahu k jeho osobě a aby přikázal Vrchnímu soudu v Olomouci ve věci znovu jednat a rozhodnout. Státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství, jemuž byla dovolání obviněných doručena ve smyslu §265h odst. 2 tr. ř., se k nim vyjádřil s tím, že pokud jde o zahájení trestního řízení, resp. o provedené odposlechy a záznamy telekomunikačního provozu, má za to, že záznam o zahájení úkonů trestního řízení je namístě, pokud jsou dány skutečnosti důvodně nasvědčující tomu, že byl spáchán trestný čin, a budou činěny kroky k jejich objasnění a prověření. Do takového záznamu sepíše policejní orgán skutkové okolnosti, pro které řízení zahajuje, a způsob, jakým se o nich dověděl (§158 odst. 3 tr. ř.). To značí, že není nutné, aby v době jeho vyhotovení byla známa jména všech podezřelých osob a aby byla zahrnuta do takového záznamu. Dále se domnívá, že neodkladné či neopakovatelné úkony mohou být pouze úkony prováděné policejním orgánem [srov. §158 odst. 3 písm. i) tr. ř. a Šámal, P. a kol. Trestní řád II. §157 až 314s. Komentář. 7. vydání. Praha, C.H.Beck, 2013, s. 1954]. Nařízení zmíněného odposlechu záznamu takovou povahu nemá, proto není namístě, v případě provádění zmíněného úkonu před zahájením trestního stíhání, nijak jeho neodkladnost či neopakovatelnost odůvodňovat. Nakonec k dané problematice dodal, že soudní praxe zejména Ústavního soudu vyslovila určité nároky na obsahovou stránku souvisejících příkazů (srov. zejména nález Ústavního soudu ze dne 23. 5. 2007, sp. zn. II. ÚS 615/06), tj. příkazů k odposlechu a záznamu telekomunikačního provozu, ovšem při zohlednění, že v dané fázi trestního řízení nelze stran skutečností odůvodňujících odposlech a záznam požadovat jistotu, ale postačují určité indicie, vyložené v odůvodnění takových rozhodnutí. Podle názoru státního zástupce přitom předmětné náležitosti byly naplněny a tudíž k porušení žádných práv obviněných, ani k naplnění žádného dovolacího důvodu, nedošlo. Na okraj dodal, že podstatné v dané souvislosti rovněž není, kdo je formálním uživatelem odposlouchávaného telefonního čísla, ale rozhodní jsou jeho uživatelé faktičtí a z toho vyplývající faktická možnost prostřednictvím odposlechu a záznamu zjistit důležité skutečnosti o trestné činnosti (což se také ve věci obviněných zjevně podařilo). Pokud jde o námitky, směřující proti aplikaci §240 tr. zákoníku, předložené obviněnými Mgr. P. Ch. a L. N., je především potřeba zmínit, že při jejich hodnocení je nutné vycházet z učiněných skutkových zjištění, podle nichž všichni obvinění jednali cíleně se záměrem zkrátit Českou republiku na spotřební dani a na dani z přidané hodnoty a za tím účelem opakovaně dopravili z Rakouska motorovou naftu tak, že za pomoci fingovaných dokladů její dovoz nepřiznali a zmíněné daně nezaplatili. Tyto útoky v konečném důsledku směřovaly ke škodě (v majoritní části také reálně vzniklé) ve výši cca 15 mil. Kč. S ohledem na to se státní zástupce domnívá, že aplikace §240 odst. 1, 3 tr. zákoníku (příp. za užití §21 odst. 1 a §23 tr. zákoníku), včetně konstatování potřebné subjektivní stránky, je zcela namístě. Na popsaném závěru ničeho nemění ani skutečnost, že kupříkladu Mgr. P. Ch. zajištoval odběratele nafty a jednání o ceně a přebíral platby. Bylo totiž právě důsledkem existence funkční organizované zločinecké skupiny (viz dále), že jednotliví obvinění nemuseli sami realizovat celou trestnou činnost od počátku do konce, ale mohli se vždy soustředit na svůj vymezený úkol, s vědomím, že další pachatelé provedou úkony další. Pokud jde potom o posouzení jednání obviněných jako spáchané ve prospěch organizované zločinecké skupiny podle §107 odst. 1 tr. zákoníku, i zde je podle názoru státního zástupce třeba se ztotožnit se závěry soudů činných dříve ve věci. Jak bylo zjištěno, obvinění (případně se spoluobviněným M. Š.) jednali po dohodě tak, že obviněný L. N.byl v rámci jejich skupiny nadřízeným a ostatním uděloval pokyny k postupům při nakládání s naftou a při souvisejících úkonech. Ostatní spoluobvinění potom jednali podle jeho pokynů, každý v zásadě ve své vymezené oblasti, jak to podrobně popsal ve výroku o vině svého rozsudku soudu prvního stupně. Takto všichni spoluobvinění jednali plánovitě, opakovaně a poměrně sofistikovaným způsobem za účelem opakovaného krácení daně, které bylo, zejména v návaznosti na jejich fungující souhru, opakovaně po dobu v podstatě 5 měsíců úspěšné. Státní zástupce se domnívá, že učiněná skutková zjištění tak aplikaci §129 tr. zákoníku, resp. §107 odst. 1 tr. zákoníku, plně odůvodňují. S přihlédnutím k námitkám obviněných je totiž zřejmé, že pachatele nespojovala jen dělba úkolů, postačující pro organizovanou skupinu, ale skutečná hierarchie a propracovanost rozdělení úkolů a funkcí. Stejně tak je zřejmé, že zásadním cílem skupiny bylo páchání výše uvedené trestné činnosti po dostačující dobu několika měsíců (srov. Šámal, P. a kol. Trestní zákoník I. §1 až 139. Komentář. 1. Vydání. Praha, C. H. Beck, 2009, s. 1231). Ani v daném ohledu tak nelze soudům dříve činným ve věci ničeho vytknout. Nakonec státní zástupce doplnil, že obviněný P. S. napadl i výrok o trestu odnětí svobody, který shledal nepřiměřeným. K tomu ovšem uvedl, že námitky vůči druhu a výměře uloženého trestu, s výjimkou trestu odnětí svobody na doživotí, lze ovšem v dovolacím řízení úspěšně uplatnit jen v rámci zákonného důvodu uvedeného v §265b odst. 1 písm. h) tr. ř., a to jen tehdy, jestliže byl obviněnému uložen druh trestu, který zákon nepřipouští, nebo trest ve výměře mimo trestní sazbu stanovenou zákonem na trestný čin, jímž byl uznán vinným. Jiná pochybení soudu spočívající v nesprávném druhu či výměře uloženého trestu, zejména nesprávné vyhodnocení kritérií uvedených v §39 až §42 tr. zákoníku a v důsledku toho uložení nepřiměřeného přísného nebo naopak mírného trestu, nelze v dovolání namítat prostřednictvím tohoto ani žádného jiného dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 tr. ř. (srov. rozhodnutí publikované pod č. 22/2003 Sb. rozh. tr.). Ani v daném rozsahu tak není možné učiněné podání akceptovat. Státní zástupce proto dovodil, že ve věci nedošlo ke vzniku vad, tvrzených v dovolání obviněných. Podané opravné prostředky proto shledal zjevně neopodstatněnými a navrhl je podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. odmítnout. Současně souhlasil, aby Nejvyšší soud učinil rozhodnutí za podmínek §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. v neveřejném zasedání. Pro případ odlišného stanoviska Nejvyššího soudu rovněž souhlasil podle §265r odst. 1 písm. c) tr. ř. s tím, aby i jiné rozhodnutí bylo učiněno v neveřejném zasedání. Nejvyšší soud jako soud dovolací nejprve v souladu se zákonem zkoumal, zda není dán některý z důvodů pro odmítnutí uvedených dovolání podle §265i odst. 1 tr. ř., a na základě tohoto postupu shledal, že dovolání ve smyslu §265a odst. 1, 2 písm. a) tr. ř. jsou přípustná, byla podána osobami oprávněnými [§265d odst. 1 písm. b), odst. 2 tr. ř.], řádně a včas (§265e odst. 1, 2 tr. ř.), a splňují náležitosti dovolání. Protože dovolání lze podat jen z důvodů taxativně vymezených v §265b tr. ř., Nejvyšší soud dále posuzoval, zda obviněnými vznesené námitky naplňují jimi tvrzené dovolací důvody, a shledal, že dovolací důvody podle §265b odst. 1 písm. g) a l) tr. ř. byly uplatněny v podstatě v souladu se zákonem vymezenými podmínkami. Následně se Nejvyšší soud zabýval důvodem odmítnutí uvedených dovolání podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř., tedy zda nejde o dovolání zjevně neopodstatněná. Všichni obvinění uplatnili dovolací důvod uvedený v ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., v němž je stanoveno, že tento důvod dovolání je naplněn tehdy, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. V rámci takto vymezeného dovolacího důvodu je možné namítat buď nesprávnost právního posouzení skutku, tj. mylnou právní kvalifikaci skutku, jak byl v původním řízení zjištěn, v souladu s příslušnými ustanoveními hmotného práva, anebo vadnost jiného hmotně právního posouzení. Z toho vyplývá, že důvodem dovolání ve smyslu tohoto ustanovení nemůže být samotné nesprávné skutkové zjištění, a to přesto, že právní posouzení (kvalifikace) skutku i jiné hmotně právní posouzení vždy navazují na skutková zjištění vyjádřená především ve skutkové větě výroku o vině napadeného rozsudku a blíže rozvedená v jeho odůvodnění. V rámci dovolání podaného z důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je možné na skutkový stav poukázat pouze z hlediska, zda skutek nebo jiná okolnost skutkové povahy byly správně právně posouzeny, tj. zda jsou právně kvalifikovány v souladu s příslušnými ustanoveními hmotného práva. Nejvyšší soud je zásadně povinen vycházet ze skutkových zjištění soudu prvního stupně, případně doplněných nebo pozměněných odvolacím soudem. V návaznosti na tento skutkový stav pak zvažuje hmotně právní posouzení, přičemž samotné skutkové zjištění učiněné v napadených rozhodnutích nemůže změnit, a to jak na základě případného doplňování dokazování, tak i v závislosti na jiném hodnocení v předcházejícím řízení provedených důkazů. To vyplývá také z toho, že Nejvyšší soud v řízení o dovolání jako specifickém mimořádném opravném prostředku, který je zákonem určen k nápravě procesních a právních vad rozhodnutí vymezených v §265a tr. ř., není a ani nemůže být další (třetí) instancí přezkoumávající skutkový stav věci v celé šíři, neboť v takovém případě by se dostával do role soudu prvního stupně, který je z hlediska uspořádání zejména hlavního líčení soudem zákonem určeným a také nejlépe způsobilým ke zjištění skutkového stavu věci ve smyslu §2 odst. 5 tr. ř., popř. do pozice soudu projednávajícího řádný opravný prostředek, který může skutkový stav korigovat prostředky k tomu určenými zákonem (srov. §147 až §150 a §254 až §263 tr. ř., a taktéž přiměřeně např. usnesení Ústavního soudu ve věcech pod sp. zn. I. ÚS 412/02, III. ÚS 732/02, III. ÚS 282/03 a II. ÚS 651/02, dále např. usnesení Ústavního soudu ze dne 22. 7. 2008, sp. zn. IV. ÚS 60/06). V té souvislosti je třeba zmínit, že je právem i povinností nalézacího soudu hodnotit důkazy v souladu s ustanovením §2 odst. 6 tr. ř., přičemž tento postup ve smyslu §254 tr. ř. přezkoumává odvolací soud. Zásah Nejvyššího soudu jako dovolacího soudu do takového hodnocení přichází v úvahu jen v případě, že by skutková zjištění byla v extrémním nesouladu s právními závěry učiněnými v napadeném rozhodnutí (viz např. nález Ústavního soudu ze dne 17. května 2000, sp. zn. II. ÚS 215/99, uveřejněný pod č. 69 ve sv. 18 Sb. nál. a usn. ÚS ČR nebo nález Ústavního soudu ze dne 20. června 1995, sp. zn. III. ÚS 84/94, uveřejněný pod č. 34 ve sv. 3 Sb. nál. a usn. ÚS ČR; dále srov. rozhodnutí pod sp. zn. III. ÚS 166/95 nebo III. ÚS 376/03). Zásah do skutkových zjištění je dále v rámci řízení o dovolání přípustný jen tehdy, učinil-li dovolatel extrémní nesoulad předmětem svého dovolání (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 9. 8. 2006, sp. zn. 8 Tdo 849/2006). K extrémnímu nesouladu mezi provedenými důkazy a učiněnými skutkovými zjištěními srov. také např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 26. 5. 2010, sp. zn. 7 Tdo 448/2010, usnesení Ústavního soudu ze dne 23. 11. 2009, sp. zn. IV. ÚS 889/09, nebo rozhodnutí Ústavního soudu ze dne 23. 9. 2005, sp. zn. III. ÚS 359/05. Takový závěr, že by skutková zjištění byla v extrémním nesouladu s právními závěry učiněnými v napadených rozhodnutích, však s ohledem na obsah obou citovaných rozhodnutí a jejich návaznost na provedené dokazování, které je zachyceno v přezkoumaném spisovém materiálu Nejvyšším soudem, nelze učinit. Přesto se však Nejvyšší soud považuje za potřebné z hlediska možného extrémního nesouladu mezi provedenými důkazy a učiněnými skutkovými zjištěními, jakož i s právními závěry učiněnými v napadených rozhodnutích, stručně vyjádřit k uplatněným skutkovým námitkám obviněných. Obvinění Mgr. P. Ch. a J. P.také uplatnili dovolací důvod podle ustanovení §265b odst. 1 písm. l) tr. ř. Dovolacím důvodem zde je rozhodnutí o zamítnutí nebo odmítnutí řádného opravného prostředku proti rozsudku nebo usnesení uvedenému v §265a odst. 2 písm. a) až g) tr. ř., aniž byly splněny procesní podmínky stanovené zákonem pro takové rozhodnutí, nebo byl v řízení mu předcházejícím dán důvod dovolání uvedený v písmenech a) až k) ustanovení §265b odst. 1 tr. ř. Dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. l) tr. ř. tedy spočívá ve třech různých okolnostech: řádný opravný prostředek byl zamítnut z tzv. formálních důvodů podle §148 odst. 1 písm. a) a b) tr. ř. nebo podle §253 odst. 1 tr. ř., přestože nebyly splněny procesní podmínky stanovené pro takové rozhodnutí, nebo odvolání bylo odmítnuto pro nesplnění jeho obsahových náležitostí podle §253 odst. 3 tr. ř., ačkoli oprávněná osoba nebyla řádně poučena nebo jí nebyla poskytnuta pomoc při odstranění vad odvolání, anebo řádný opravný prostředek byl zamítnut z jakýchkoli jiných důvodů, než jsou důvody uvedené výše jako první okolnost, ale řízení předcházející napadenému rozhodnutí je zatíženo vadami, které jsou ostatními dovolacími důvody podle §265b odst. 1 písm. a) až k) tr. ř. Obvinění Mgr. P. Ch., L. N., R. P., P. S. a M. Š. se ve svých dovoláních zabývali nezákonností telefonních odposlechů. Obviněný Mgr. P. Ch. k této námitce uvedl, že odposlech telefonních hovorů byl pořízen v rozporu s právní úpravou a odkázal na nález Ústavního soudu ze dne 23. 5. 2007, sp. zn. II. ÚS 615/2006. Podle dovolatele příkazy, kterými bylo rozhodnuto o odposlechu a pořízení záznamu telekomunikačního provozu, nesplňují podmínky stanovené jednak zákonnou úpravou obsaženou v ustanoveních §88 tr. ř. a jednak odporují ústavněprávním požadavkům, o které se opírá shora uvedený nález Ústavního soudu (obdobně argumentovali i obviněný R. P. a obviněný P. S., který stejně jako obviněný M. Š. poznamenal, že příkazy k odposlechům nebyly řádně a dostatečně odůvodněny). Nadto nalézací soud a následně ani odvolací soud neodkazují na konkrétní návrhy a konkrétní příkazy, když pouze konstatují jejich soulad se zákonnými požadavky. Obviněný L. N.k tomuto také namítal, že v nálezu Ústavního soudu ze dne 27. 9. 2007, sp. zn. II. ÚS 789/06, se Ústavní soud podrobně zabýval náležitostmi příkazu k odposlechu a záznamu telekomunikačního provozu, mimo jiné se veřejně vyslovil proti obecně známému faktu, kdy odposlechem a záznamem telekomunikačního provozu je primárně zjišťováno, zda určité osoby vůbec páchají trestnou činnost. Obdobně namítal P. S., že odposlechy mají primárně sloužit k dokazování trestného činu, nikoliv ke zjišťování toho, zda se trestný čin stal a v jakém rozsahu, jak tomu bylo v dané věci (stejně argumentoval i obviněný M. Š.). Obvinění L. N.a M. Š. také namítali, že ve spisovém materiálu absentuje protokol o provedení neodkladného nebo neopakovatelného úkonu, z něhož by bylo patrno, na základě jakých skutečností byl úkon za neodkladný nebo neopakovatelný považován. Obdobně obviněný R. P. namítal, že za splnění podmínek uvedených v §160 odst. 4 tr. ř. může být odposlech a záznam telekomunikačního provozu vykonán i před zahájením trestního stíhání. V protokolu o provedení tohoto úkonu je třeba vždy uvést, na základě jakých skutečností byl úkon za neodkladný nebo neopakovatelný považován. V opačném případě nelze použít záznam v trestním řízení jako důkaz. Obvinění L. N.a R. P. dodali, že záznam o zahájení úkonů v trestním řízení podle §158 odst. 3 tr. ř., sepsaný dne 8. 2. 2007 Celním ředitelstvím Ostrava, oddělení pátrání Frýdek – Místek, pod sp. zn. OV-1435/TS-9/2007, neobsahuje žádnou zmínku o jejich osobách. Záznam telekomunikačního provozu byl podle obviněného Mgr. P. Ch. pořízen v souvislosti s jinou kauzou, a to v souvislosti s činností skupiny podezřelých údajně směřující k nezákonnému dovozu a prodeji lihu v kontejnerových zásilkách na území České republiky, což namítal také obviněný L. N.a dodal, že záznam o odposlechu pořízený v jiné trestní věci, než je ta, v níž byl telefonický odposlech a záznam proveden, lze jako důkaz užít jen tehdy, pokud je v současné době i v této věci vedeno trestní řízení pro trestný čin uvedený v §88 odst. 1 tr. ř. Obviněný L. N.také vytknul, že není prokázáno znaleckým posudkem, že na pořízených záznamech jde o hlasy obviněných. Ze všech těchto důvodů proto tento odposlech a záznam telekomunikačního provozu, na základě kterého obecné soudy dovodily vinu obviněného L. N., lze považovat jen za operativně pátrací úkon podle zák. č. 283/1991 Sb., o Policii České republiky, ve znění pozdějších předpisů, a ne za přípustný důkaz, který by mohl být použit v tomto trestním řízení a stát se předmětem hodnocení podle §89 odst. 2 tr. ř. Ústavní soud se jasně vyslovil např. v nálezu ze dne 27. 1. 2010, sp. zn. II. ÚS 2806/08, kdy stanovil, že pokud „tedy obecný soud rozhodne o vině především na základě operativně pátracího prostředku citelně zasahujícího do soukromí osoby, aniž by byl efektivně přezkoumán návrh na pořízení takového důkazu a aniž by byly zaznamenány ve spise všechny relevantní skutečnosti odůvodňující jeho povolení, porušuje ústavně garantovaná práva a svobody“. Tedy, aby bylo možno použít jako důkaz záznamy ať už odposlechnutého telekomunikačního provozu nebo prostorového odposlechu v jiné trestní věci, než ve které byly nařízeny, resp. povoleny, je nezbytné, aby jejich nařízení, resp. povolení bylo ústavně souladné. Proto musí z příslušných opatření vyplývat, na základě jakých konkrétních indicií je dán vztah mezi sledovanou osobou (jí užívaným telefonním číslem nebo jí užívaným prostorem) a podezřením ze spáchání určité trestné činnosti (k tomu se obdobně ve svém dovolání vyjadřoval obviněný R. P.). Obviněný P. S. k tomu dále namítal, že nebylo důvěryhodně prokázáno, že odposlouchávané telefonní číslo patřilo odsouzenému. Odsouzeného nebylo možno objektivně ztotožnit s odposlouchávaným telefonním číslem, neboť odsouzený takové číslo nikdy nevlastnil (a nic nenasvědčuje, že by vlastnil), při domovní prohlídce bylo zabaveno několik telefonů, ale žádný z nich neobsahoval kartu s předmětným telefonním číslem a v neposlední řadě nebyl ani ztotožněn hlas odsouzeného na provedených telekomunikačních záznamech, když nebyl vypracován znalecký posudek z oboru fonetika. Stejně tak i obviněný M. Š. ve svém mimořádném opravném prostředku uváděl, že pokud u hlavního líčení nevypovídal, nedal vzorek svého hlasu ke znaleckému zkoumání, nebyl mu zabaven žádný telefon ani čipová karta, pak nemůže být odposlech použit jako důkaz, když není ztotožněná jeho osoba jako osoba volající, navíc majitel telefonu ještě nemusí být osoba volající. Podle obviněných L. N., R. P. a M. Š. ve spisovém materiálu rovněž absentují v originální podobě zadokumentované záznamy o odposlechu telekomunikačního provozu na médiu pro verifikaci použitelnosti tohoto důkazu. Nalézací soud v odůvodnění svého rozhodnutí k odposlechům a záznamům telekomunikačního provozu podle §88 odst. 1 tr. ř. uvedl, že podle jeho názoru bylo postupováno zcela v souladu s trestním řádem. Dříve, než místně příslušný soudce vydal příkaz, předcházela tomuto žádost policejního orgánu, jež byla adresována příslušnému státnímu zastupitelství, které posléze podalo podrobně odůvodněný návrh příslušnému soudci, který po zjištění splnění všech zákonných podmínek vydal příslušný příkaz, jež odůvodnil ve smyslu ustanovení trestního řádu. Provedené záznamy odposlechů jsou procesně využitelné, neboť je k nim připojen protokol policejního orgánu, ze kterého vyplývá místo, čas, způsob i obsah provedeného záznamu včetně orgánu, který jej pořídil. Zájmové hovory jsou jednak zadokumentovány na médiu, jednak jsou přepsané v listinné podobě a tvoří součást vyšetřovacího spisu. Nalézací soud rovněž akcentoval i ustanovení §88 odst. 6 věta poslední tr. ř., podle kterého v jiné trestní věci, než je ta, v níž byl odposlech a záznam telekomunikačního provozu proveden, lze záznam jako důkaz užít tehdy, pokud je v této věci vedeno trestní stíhání pro trestný čin uvedený v odstavci 1, nebo souhlasí-li s tímto uživatel odposlouchávané stanice. Aby bylo možno pracovat se zadokumentovanými záznamy telekomunikačního provozu, bylo nutno objektivizovat účastníky hovorů, resp. zájmových osob. Z obsahu vyšetřovacího spisu bylo zjištěno, že obvinění S., N. a další neposkytli ve smyslu ustanovení §114 tr. ř. vzorek hlasu pro účely trestního řízení, jak vyplývá z protokolů, jež se nachází ve spise na č. l. 1288 a násl. spisu. Nalézací soud si ověřoval, zda policejním orgánem označení účastníci předmětných hovorů skutečně odpovídají realitě a tudíž bylo nutno učinit závěr, jaké telefonní číslo užívali ať již obvinění či svědci, resp. účastníci zájmového telefonního hovoru. Následně nalézací soud předestřel přehled vycházející z obsahu vyšetřovacího spisu a údajů zde uvedených či vyplývajících ze samotných telefonních hovorů, a popsal, na základě jakých zjištění dospěl k závěru, která telefonní čísla používali jednotliví obvinění a svědci, a to následovně K. 7 – ....... – obviněný P. S. – protokol o výslechu zadrženého podezřelého ze dne 11. 6. 2008 – č. l. 84 – podezřelý udal tuto účastnickou stanici jako kontaktní, protokol o domovní prohlídce + sdělení UZČ (č. l. 911 a násl.), K. 07 (viz protokol na č. l. 2200), K. 08 – ........ – obviněný P. S. – výpověď svědka S. K. – č. l. 5370 (číslo hovoru 7 přehledu) – nesprávně uvedeno K. 57. Jako uživatel je ztotožněn obviněný P. S., K. 21 – ........– obviněný P. Ch. – protokol o výslechu zadrženého podezřelého ze dne 10. 6. 2008 – č. l. 52 – podezřelý udal tuto účastnickou stanici jako kontaktní, protokol o domovní prohlídce + sdělení UZČ (č. l. 911 a násl.) K. 21 (viz č. l. 2203), protokol o výslechu svědka L. B. ze dne 5. 8. 2008 – č. l. 1322, K. 28 – ..... 794 – obviněný P. S. – výpověď svědkyně G. S.-M. na č. l. 5352 – z této účastnické stanice bylo hovořeno osobou, která jednala za společnost OBUV – STYLE, mělo se jednat o jistého P., k tomu K. 28 – hovory obviněný P. Ch. (.....) – obviněný P. S. (K. 28), 22. 1., 27. 1. 2008, 30. 1. 2008, č. l. 2874 – 2875, 2905, 2916 – hovoří se o L. a S., o S., k tomu K. 28 – hovor obviněný P. S. (K. 28) – nezjištěná polsky mluvící osoba, 28. 1. 2008, 18.56 hod., č. l. 2912 – hovoří se o zajištění přepravy, K. 28 hovoří o G., svědek M. K. – č. l. 5389 – k hovorům 37 (č. l. 5141) – rozhovor s K. 7 – souvisel s přepravou nafty, 198 (č. l. 5145), 290 (č. l. 5148), 323 (č. l. 5149) – z výpovědi vyplývá, že svědek byl uživatelem stanice K. 82, dále, že uživatel stanic K. 7 a K. 28 byl shodný (jedná se o obviněného P. S.), K. 32 – ..... – svědek L. B. – protokol o výslechu svědka L. B. ze dne 5. 8. 2008 – č. l. 1322, K. 47 – .... – svědek R. O. – obviněný P. S. má v mobilním telefonu uloženo tel. číslo ...... – Rado+sk (č. l. 6385) – K. 47, K. 57 – ..... – svědek S. K. – z hovoru č. 245 na č. l. 5353 je zřejmé, že uživatelem K. 57 byl svědek S. K., K. 58 – ......... – nezjištěná osoba J. – výpověď svědkyně G. S.-M. na č. l. 5352 – neustanovená osoba, kterou označuje B., dále výpověď svědkyně G. S.-M. na č. l. 5352 – tvrdí, že jedním z účastníků hovoru (101, 103) je osoba, která jí volala v souvislosti s objednáváním přeprav motorové nafty (jedná se o obviněného P. S.), K. 59 – .... – obviněný L. N.– hovor ze dne 15. 10. 2007, 16.55 hod., číslo hovoru 69 – volaný označuje volaného (K. 59) L., hovor ze dne 15. 10. 2007, 21.51 hod., číslo hovoru 81 – volaný končí hovor s volajícím (K. 59) slovy: „…Dobře L., čau…“, výpověď svědka N. B., č. l. 3292 a násl. – za jednu z hovořících osob označuje obviněného R. P., druhou osobu nezná, obviněný R. P. tedy byl v kontaktu s uživatelem stanice K. 59, K. 60 – ......... – obviněný P. Ch. – hovor ze dne 23. 10. 2007, 15.09 hod., číslo hovoru 297 – volající (K. 60) sděluje volanému, že je na jihu, že ten z jihu by se chtěl sejít s oběma, buď s ní, nebo s ním, volající se ptá jestli to je možné, pak volající uvádí, že nemyslí dopravce, ale firmu, tento hovor koresponduje s výpovědí svědka S. Z., hovor ze dne 9. 11. 2007, 14.03 hod., číslo hovoru 305 – volaný oslovuje volajícího (K. 60) P., K. 61 – ....... – obviněný P. S. – hovor ze dne 27. 10. 2007, 13.30 hod., číslo hovoru 586 – volající (K. 61) se v hovoru označuje za P., hovor ze dne 9. 11. 2007, 18.43 hod., číslo hovoru 344 – volaný oslovuje volajícího (K. 61): „…Ahoj P.…“, hovor volající K. 61 – volaný svědek R. O., 27. 10. 2007, 14.09 hod., č. l. 2826, volající K. 61 uvádí, že teď hovořil s L., hovor volající K. 61 – volaný obviněný L. N.(776 497 103), 27. 10. 2007, 15.03 hod., č. l. 2830 – volající K. 61 protistranu označuje L., hovor volající svědek R. O. – volaný K. 61 – 27. 10. 2007, 16.03 hod., č. l. 2833, svědek R. O. protistranu oslovuje P., P. říká, že zavolá L., poté v 16.13 hod. volající (K. 61) volá obviněnému L. N. (776 497 103), K. 62 – ..... – svědek R. O. – podle obsahu hovorů K. 62 s K. 47, 88,128, K. 63 – ...... – obviněný R. P. – výpověď svědka N. B., č. l. 3292 a násl. – osobu uživatele stanice K. 63 označuje za R., který používal vozidlo Škoda Fabia, s tímto se potkával ve Frýdku-Místku u Tesco (k tomu viz protokol a záznam o sledování osob a věcí – č. l. 2400 – 2403 – dokumentuje setkání svědka s obviněným R. P. dne 30. 10. 2007), k tomu přehled hovorů na č. l. 3229 a násl. spisu, K. 68 – ... – obviněný M. Š. – protokol o výslechu zadrženého podezřelého ze dne 11. 6. 2008 – č. l. 89 – K. 68 (viz č. l. 2203), podezřelý toto telefonní číslo udal jako své kontaktní číslo, K. 76 – .... – svědek S. K. – výpověď svědka – S. K. – č. l. 5310 – 5319, 5355 – 5374, uživatelem stanice K. 76 byl svědek, K. 77 – .... – svědek N. B.– výpověď svědka N. B., č. l. 3292 a násl. – osobu uživatele stanice K. 77 označuje za sebe, K. 78 – +421 918 287 764 – neustanovená osoba I. – na to číslo bylo voláno z K. 61 (obviněný P. S.), K. 80 – +485 051 47 612 – svědek M. K. – výpověď svědka – M. K. – č. l. 5389 – označuje svou osobu za uživatele této účastnické stanice, K. 81 – .... – svědek S. K. – výpověď svědka – S. K. – č. l. 5310-5319, 5355-5374 – za uživatele účastnické stanice označil svou osobu, výpověď svědkyně G. S.-M. na č. l. 5354 – uvádí, že protistranou je řidič, hovory se týkají přeprav pro společnost OBUV – STYLE, K. 82 – ...... – svědek M. K. – výpověď svědka – M. K. – č. l. 5389 a násl. – z této výpovědi vyplývá, že byl uživatelem účastnické stanice K. 82, K. 86 – .... – obviněný M. Š. – výpověď svědka – M. K. – č. l. 5389 a násl. – vyjádření svědka k hovorům 37 (č. l. 5141) – rozhovor s K. 7 – souvisel s přepravou nafty, 198 (č. l. 5145), 290 (č. l. 5148), 323 (č. l. 5149) – z výpovědi vyplývá, že svědek byl uživatelem stanice K. 82, dále, že uživatel stanic K. 7 a K. 28 byl shodný (obviněný P. S.), dále z výpovědi lze dovodit, že uživatelem stanice K. 86 byl obviněný M. Š., v hovoru padá jméno M., K. 88 – ..... – svědek R. O. – podle obsahu hovorů K. 88 s K. 47, 62,128, K. 101 – ..... – svědek L. B. – protokol o výslechu svědka L. B. ze dne 5. 8. 2008 – č. l. 1322, K. 104 – ..... – obviněný L. N.– podle obsahu hovorů K. 104 a K. 59, K. 124 – ..... – obviněný P. Ch. – protokol o výslechu svědka L. B. ze dne 5. 8. 2008 – č. l. 1322, K. 127 – ..... – obviněný P. S. – podle obsahu hovorů K. 127 s K. 61, 28, 7, K. 128 – ...... – svědek R. O. – podle obsahu hovorů K. 128 s K. 47, 62, 88, K. 129 – ...... – obviněný L. N.– podle obsahu hovorů, v hovorech se svědkem R. O. se hovoří o možnosti zajištění razítka, o pokračování obchodu s jinými osobami – konkrétně hovor ze dne 2. 2. 2008, 14.38 hod., číslo hovoru 6, dále hovor ze dne 3. 2. 2008, 13.30 hod., číslo hovoru 11, hovor ze dne 5. 2. 2008, 21.10 hod., číslo hovoru 44 – volaný na pozadí jiné osobě sděluje: „…L.…“. Voláno je z K. 129, K. 130 – ......... – obviněný R. P. – hovor ze dne 5. 2. 2008, 15.43 hod., číslo hovoru 38 – je hovořeno o nákupu nových mobilních telefonů – k tomu viz Sdělení T-Mobile Czech Republic, a. s., na č. l. 2459 spisu, faktura na č. l. 2460 spisu a přiložené záznamy z bezpečnostních kamer na č. l. 2461 a násl. spisu – to vše dokumentující nákup mobilních telefonů v tento den obviněným R. . Při ztotožňování účastníků hovorů nalézací soud vycházel i ze závěrů znaleckého posudku z oboru kriminalistika, specializace kriminalistická a počítačová expertiza, znalce Ing. Ivo Kadlčíka. Zmíněný znalecký posudek se nachází na č. l. 5926 a násl. spisu, kdy v úvodní části je specifikováno, které stopy a vzorky byly zkoumány, kdy se jednalo o věci zajištěné v souvislosti s domovními prohlídkami či prohlídkami nebytových prostor (viz č. l. 5927 – 5930 spisu). Předmětem znaleckého zkoumání bylo 18 mobilních telefonů a 25 čipových karet (č. l. 5931 – 5933 spisu). Nalézací soud rovněž poukázal na zadokumentované hovory vztahující se mj. k dovozu motorové nafty ze dne 17. 10. 2007, týkající se bodu I. 5) rozsudku, kde vystupují oba obvinění P. S. a M. Š. (v podrobnostech srov. str. 81 – 87 odůvodnění rozsudku nalézacího soudu). Odvolací soud se rovněž velice obsáhle v odůvodnění svého rozsudku zabýval zákonností opatřených záznamů o telekomunikačním provozu a zcela se ztotožnil se závěry nalézacího soudu, přičemž rovněž poukázal na rozhodnutí nalézacího soudu v hlavním líčení dne 20. 2. 2012. Odvolací soud uvedl, že z obsahu spisového materiálu je zřetelné, že v této trestní věci došlo nejdříve k zahájení úkonů trestního řízení, tzv. ve věci Odborem pátrání a dohledu Celního ředitelství Ostrava ze dne 8. 2. 2010 (č. l. 1 spisu) pro podezření, že nezjištěná skupina osob má doposud blíže nezjištěnými formami trestné součinnosti páchat trestný čin zkrácení daně poplatku a podobné povinné platby podle §148 odst. 1, 3 písm. a), c) tr. zák., tedy zvlášť závažný úmyslný trestný čin podle §41 odst. 2 tr. zák., a to nezákonným dovozem lihu do České republiky v kontejnerových zásilkách, s podezřením, že má dále sloužit k další distribuci či výrobě alkoholických nápojů bez splnění zákonné daňové povinnosti. Následně v souvislosti s dalšími zjištěnými skutečnostmi bylo zahájeno řízení i ve věci podezření pro spáchání takového trestného činu ve vztahu k podezření k činnosti takové skupiny osob, která svůj původní záměr nezákonného dovozu lihu ukončila a zaměřila svoji činnost na nelegální dovoz motorové nafty na území České republiky, při distribuci do Slovenské republiky, kdy na území České republiky byly přepravy nelegálně ukončeny a minerální oleje byly nabízeny k prodeji (č. l. 2 spisu). Při hodnocení základních podmínek právní úpravy platné v době, kdy jednotlivé příkazy k odposlechu a záznamu telekomunikačního provozu byly vydány, nebylo zjištěno žádné podstatné procesní pochybení, neboť existovalo důvodné podezření z páchání závažného trestného jednání takového charakteru, jemuž odpovídala nezbytná potřeba zajistit informace a důkazy i tímto, jinak krajním způsobem, zasahujícím do soukromí jednotlivých osob, při respektování zásady subsidiarity aplikace takových prostředků. Podstatou důvodů pro použití uvedených prostředků byla potřeba prověření podezření z páchání promyšlené sofistikovaně provedené a zejména značně utajované, velmi závažné trestné činnosti, s cílem ustanovit způsob páchání trestného jednání a podíl, do té doby anonymních osob na takovém jednání. Odvolací soud dále uvedl, že provedené odposlechy byly podloženy formálně řádně vydanými příkazy, jež se vztahovaly ke všem záznamům v daném období i k jednotlivým telefonním číslům. Tyto byly doloženy potřebnými protokoly označenými názvem akce K. s příslušným číselným označením i samotným zvukovým záznamem na paměťových mediích CD. Všechny tyto záznamy jsou součástí přílohy spisu, jež měl i odvolací soud k dispozici a tyto v přípravě na veřejné zasedání bedlivě přezkoumal. Také všem obviněným tyto záznamy byly plně poskytnuty, případně na jejich žádost byl zkopírován jejich celý obsah či jeho část, a to již v přípravném řízení (srov. údaje na č. l. 156, 159, 393, 640, 653 a další spisu). Odvolací soud se neztotožnil s tvrzením obviněných, že pro nedostatečný rozsah odůvodnění jednotlivých vydaných příkazů, by bylo možno považovat tyto provedené záznamy o odposleších za neuskutečněné v souladu se zákonem. Nelze odhlédnout od skutečnosti, že v kritické době, za tehdy účinného znění trestního řádu, zákon nepožadoval současné zvýšené nároky na odůvodnění, vztahující se ke konkrétním skutkovým okolnostem vedoucím k vydání takového příkazu. To ovšem neznamená, že jednotliví soudci při rozhodování o vyhovění návrhu na vydání takového příkazu zákonné podmínky nezvažovali. Odvolací soud k posouzení namítané zákonnosti takových rozhodnutí dále připomněl názor publikovaný v usnesení velkého senátu trestního kolegia Nejvyššího soudu ČR ze dne 26. 6. 2013, sp. zn. 15 Tdo 510/2013, podle nějž posuzování obsahu odůvodnění napadených příkazů z toho pohledu, zda některé jsou svojí slovní argumentací lépe, či méně výstižně odůvodněny skutkovými okolnostmi či v právním výkladu, v situaci, kdy se jedná o zjevně navazující komplex úkonů při šetření reálného trestního jednání, jež aplikaci takových prostředků zasahujících do soukromí osob evidentně odůvodňovalo, nemůže mít zásadní vliv na zpochybnění zákonnosti samotných příkazů a z nich vzešlých záznamů telefonních odposlechů. Ve vztahu k samotnému provedení dokazování takto zajištěnými důkazy záznamy obsahu telekomunikačního provozu orgány trestního řízení dodržely podmínky §88 odst. 6 tr. ř., když k jednotlivým zvukovým záznamům byly připojeny protokoly s uvedením údajů o místě, času, způsobu a obsahu provedených záznamů i o orgánu, který záznam pořídil, a ty záznamy obsahující skutečnosti významné pro dokazování podle §2 odst. 5 tr. ř. byly v písemné formě vyhotoveny, případně v situaci, kdy zaznamenaly hovory vedené v cizím jazyce, jejich obsah byl přeložen a samotné zvukové záznamy pak byly v hlavním líčení přehrány (v podrobnostech srov. str. 27 – 33 odůvodnění rozsudku odvolacího soudu). Odvolací soud zcela odmítl základní obsah tvrzení většiny obviněných, že z obsahu telefonních záznamů nebylo možno bezpečně vzít za prokázané, že tyto telefonní hovory vedli právě jednotliví obvinění. Odvolací soud se ztotožnil s obsahem závěrů nalézacího soudu (srov. str. 82 – 85 rozsudku nalézacího soudu) ve vztahu k důvodům, z nichž dovodil, že v konkrétní době zmíněné zájmové hovory byly uskutečněny těmi konkrétními uvedenými osobami, včetně obviněných. Tato identifikace ostatně vyplývá nejenom z toho, že jednotlivé osoby takové telefonní spojení v mnoha případech jako své označily, ale i z obsahu vyjadřování osob, které hovory vedly, jejich vzájemného oslovování, představení, návaznosti na další důkazy, například o prokázané době a místě, kde se takové osoby nacházely, a jaké konkrétní jednání vykazovaly. Je zcela nereálná možnost, že hovory z těchto sledovaných telefonních čísel byly aktuálně vždy vedeny někým jiným, než osobami, které jinak telefony k běžnému dalšímu hovoru užívaly. Odvolací soud nemohl souhlasit s názorem, že výhradně fonoskopickým znaleckým porovnáním zaznamenaných hlasů a vzorků hlasů obviněných, kteří k úkonu na opatření hlasových vzorků odmítli přistoupit, takové závěry bylo možno objektivizovat (srov. str. 34 odůvodnění rozsudku odvolacího soudu). Nejvyšší soud přezkoumal odůvodnění rozsudků soudů nižších stupňů a předložený spisový materiál v částech týkajících se opatřených záznamů o telekomunikačním provozu, a ohledně závěrů obou soudů nižších stupňů, s nimiž se plně ztotožnil, dospěl k následujícím zjištěním. Podle ustanovení §88 odst. 1 tr. ř. ve znění účinném do 30. 6. 2008, je-li vedeno trestní řízení pro zvlášť závažný úmyslný trestný čin nebo pro jiný úmyslný trestný čin, k jehož stíhání zavazuje vyhlášená mezinárodní smlouva, může předseda senátu a v přípravném řízení na návrh státního zástupce soudce nařídit odposlech a záznam telekomunikačního provozu, pokud lze důvodně předpokládat, že jím budou sděleny významné skutečnosti pro trestní řízení. Podle odst. 2 tohoto ustanovení příkaz k odposlechu a záznamu telekomunikačního provozu musí být vydán písemně a odůvodněn. Současně v něm musí být stanovena doba, po kterou bude odposlech a záznam prováděn a která nesmí být delší než šest měsíců. Podle odst. 4 téhož ustanovení, má-li být záznam telekomunikačního provozu užit jako důkaz, je třeba k němu připojit protokol s uvedením údajů o místě, času, způsobu a obsahu provedeného záznamu, jakož i o osobě, která záznam pořídila. Ostatní záznamy je třeba označit, spolehlivě uschovat a v protokolu založeném do spisu poznamenat, kde jsou uloženy. V jiné trestní věci, než je ta, v níž byl odposlech a záznam telekomunikačního provozu proveden, lze záznam jako důkaz užít tehdy, pokud je i v této věci vedeno trestní stíhání pro trestný čin uvedený v odstavci 1 nebo souhlasí-li s tím účastník odposlouchávané stanice. Podle ustanovení §41 odst. 2 tr. zák. zvlášť závažnými trestnými činy byly trestné činy uvedené v §62 tr. zák. a ty úmyslné trestné činy, na něž trestní zákon stanovil trest odnětí svobody s horní hranicí trestní sazby nejméně osm let. Odposlech a záznam telekomunikačního provozu (elektronické komunikace) je zajišťovacím institutem, který je svou povahou velmi blízký operativně pátracím prostředkům upraveným v §158b a násl. tr. ř. Nařídit odposlech a záznam telekomunikačního provozu lze jen, pokud lze důvodně předpokládat, že jím budou získány významné skutečnosti pro trestní řízení. Skutečnostmi významnými pro trestní řízení jsou především skutečnosti naznačené v §89 odst. 1 písm. a) až c) tr. ř. za podmínky, že jsou pro trestní řízení závažné. Odposlech a záznam telekomunikačního provozu může být vykonán i před zahájením trestního stíhání jako neodkladný nebo neopakovatelný úkon. Za splnění podmínek uvedených v §160 odst. 4 tr. ř. může být odposlech a záznam telekomunikačního provozu vykonán i před zahájením trestního stíhání (§160 tr. ř.). V protokolu o provedení tohoto úkonu (srov. odstavec 6 věty první) je třeba vždy uvést, na základě jakých skutečností byl úkon za neodkladný nebo neopakovatelný považován (srov. §160 odst. 4 poslední věta tr. ř.). Za splnění všech podmínek stanovených v §88 tr. ř. může být záznam telekomunikačního provozu (elektronické komunikace) použit v trestním řízení jako důkaz, je však nutné k němu připojit protokol s uvedením údajů o místě, času, způsobu a obsahu provedeného záznamu, jakož i o orgánu, který záznam pořídil. Obvinění ve svých dovoláních odkazovali na nález Ústavního soudu ze dne 23. 5. 2007, sp. zn. II. ÚS 615/2006, uveřejněný pod č. 88 ve sv. 45 Sb. nál. a usn. ÚS ČR, podle nějž soudní příkaz k odposlechu a záznamu telekomunikačního provozu musí být podle §88 tr. ř. písemný a odůvodněný, z toho vyplývá, že musí být vydán ve vztahu k určité osobě, proti níž se již trestní stíhání pro uvedené trestné činy vede, nebo vůči níž je důvodné podezření, že se takových trestných činů dopustila. Pokud je řízení vedeno pouze na základě důvodného podezření, musí být v odůvodnění vyloženo, o jaké indicie se takový závěr opírá. Může tedy být vydán jen v řádně zahájeném trestním řízení pro zákonem kvalifikovanou trestnou činnost, a musí být podložen relevantními indiciemi, z nichž lze dovodit důvodné podezření ze spáchání takového trestného činu. Příkaz musí být individualizován ve vztahu ke konkrétní osobě, která je uživatelem telefonní stanice. Pokud tato skutečnost nevyplývá ze zjištění, že se jedná o majitele telefonní stanice, musí být zdůvodněno, na základě jakých zjištění je dovozováno, že ji má v držení a že ji skutečně používá, nebo ji v minulosti v nikoliv nepodstatné míře používala, a že tak bude s vysokou pravděpodobností činit i v budoucnu. Konečně musí příkaz alespoň v minimální míře konkrétně uvést, jaké skutečnosti významné pro trestní řízení mají být takto zjištěny, a z čeho je to vyvozováno. Dovolatelé rovněž odkazovali na nález Ústavního soudu ze dne 27. 9. 2007, sp. zn. II. ÚS 789/06, uveřejněný pod č. 150 ve sv. 46 Sb. nál. a usn. ÚS ČR, jenž ukládá, aby i v řízení podle §88a odst. 1 tr. ř. byla zkoumána opodstatněnost vedení příslušného trestního řízení. Z hlediska ústavně chráněných základních práv je nepřípustné, aby zahájení úkonů k objasňování a prověřování skutečností důvodně nasvědčujících tomu, že byl spáchán trestný čin podle §158 odst. 3 tr. ř., např. ve formě odposlechů, bylo zneužíváno jako prostředku k teprve dodatečnému opatřování podkladů pro tento postup, tj. samotné důvodnosti podezření. Dovolatelé v neposlední řadě odkazovali také na nález Ústavního soudu ze dne 27. 1. 2010, sp. zn. II. ÚS 2806/08, uveřejněný pod č. 15 ve sv. 56 Sb. nál. a usn. ÚS ČR, který zkonstatoval, že pokud v dané věci existovaly konkrétní skutečnosti, z nichž vyplývalo podezření, že se na souzené trestné činnosti podílí stěžovatel, pak to s ohledem na ústavní limity nařízení odposlechu a záznamu telekomunikačního provozu mělo být patrno již z odůvodnění příslušného opatření soudu a posléze z opatření státního zástupce. Nejvyšší soud tak v intencích těchto nálezů přezkoumal předmětný obsah spisového materiálu a zjistil následující skutečnosti svědčící pro to, že jednotlivé příkazy byly individualizovány ve vztahu ke konkrétní osobě. Nejprve je však třeba zdůraznit, že v této trestní věci bylo řádně zahájeno trestní řízení, a to úkony podle §158 odst. 3 tr. ř. ze dne 8. 2. 2007 (č. l. 1 spisu) a ze dne 8. 10. 2007 (č. l. 2 spisu), a to pro podezření ze spáchání trestného činu zkrácení daně, poplatku a podobné povinné platby podle §148 odst. 1, 3 písm. a), c) tr. zák. Ačkoliv v těchto úkonech policejního orgánu nebyla skupina podezřelých uváděna jmenovitě, jak bylo namítáno dovolateli, nezpůsobuje tato okolnost žádnou vadu tohoto trestního řízení, neboť ustanovení §158 odst. 3 tr. ř. pouze vyžaduje, aby o zahájení úkonů trestního řízení k objasnění a prověření skutečností důvodně nasvědčujících tomu, že byl spáchán trestný čin, sepsal policejní orgán neprodleně záznam, ve kterém uvede skutkové okolnosti, pro které řízení zahajuje, a způsob, jakým se o nich dověděl. K objasnění a prověření skutečností důvodně nasvědčujících tomu, že byl spáchán trestný čin, opatřuje policejní orgán potřebné podklady a nezbytná vysvětlení a zajišťuje stopy trestného činu, v rámci čehož je mj. oprávněn způsobem uvedeným v hlavě čtvrté, kam spadá i odposlech a záznam telekomunikačního provozu podle ustanovení §88 tr. ř., provádět neodkladné nebo neopakovatelné úkony, pokud podle tohoto zákona jejich provedení nepatří do výlučné pravomoci jiného orgánu činného v trestním řízení [srov. §158 odst. 3 písm. i) tr. ř.]. Až v rámci zahájení trestního stíhání hovoří ustanovení §160 odst. 1 tr. ř. o tom, že nasvědčují-li prověřováním podle §158 tr. ř. zjištěné a odůvodněné skutečnosti tomu, že byl spáchán trestný čin, a je-li dostatečně odůvodněn závěr, že jej spáchala určitá osoba, rozhodne policejní orgán neprodleně o zahájení trestního stíhání této osoby jako obviněného, pokud není důvod k postupu podle §159a odst. 2 a 3 tr. ř. nebo §159b odst. 1 tr. ř. Ustanovení §158 odst. 3 tr. ř. tedy nevyžaduje konkrétní vymezení podezřelých osob, což vyplývá z toho, že uvedené ustanovení upravuje postup orgánů činných v trestním řízení před zahájením trestního stíhání, tedy v době, kdy získané poznatky jsou často minimální a teprve prověřováním jsou získávány důkazy, které mají vliv na to, zda orgány činné v trestním řízení budou mít dostatek důkazů pro to, aby mohly zahájit trestné stíhání konkrétní osoby či osob, a tím ukončit prověřování a přejít do fáze vyšetřování. Počáteční menší rozsah důkazního materiálu, sestávající nezřídka jen z operativně pátracích úkonů, je tedy až následně rozšiřován o další důkazy, které jsou potom v rámci řízení před soudem v souladu se zákonem „zprocesněny“, jako je tomu i v případě odposlechu a záznamu telekomunikačního provozu. Nejvyšší soud tak k námitce obviněných, že záznam o zahájení úkonů v trestním řízení podle §158 odst. 3 tr. ř., sepsaný dne 8. 2. 2007 Celním ředitelstvím Ostrava, oddělení pátrání Frýdek – Místek, pod sp. zn. OV-1435/TS-9/2007, neobsahuje žádnou zmínku o jejich osobách, podotýká, že tato okolnost nemá vliv na zákonnost pořízených odposlechů a záznamů telekomunikačního provozu, neboť z předloženého spisového materiálu se podává, že již v té fázi trestního řízení, kdy docházelo k vydávání jednotlivých příkazů k odposlechu a záznamu telekomunikačního provozu, zde byly indicie, na základě nichž bylo možné určit, tedy individualizovat jednotlivé osoby, podílející se na stíhané trestné činnosti. K ustanovení osob podílejících se na šetřené trestné činnosti bylo využito zejména sledování osob a věcí podle ustanovení §158d odst. 1, 2 tr. ř. Podle záznamu o sledování osob a věcí ze dne 22. 10. 2007 (č. l. 2391 a násl. spisu) byl lustrací vozidla Mercedes 250D RZ ..... zjištěn jako majitel M. Š. (srov. č. l. 2392 spisu). Podle záznamu o sledování osob a věcí ze dne 31. 10. 2007 (č. l. 2400 a násl. spisu) byl poznán řidič motorového vozidla Škoda Fabia, RZ ....... R. P. s osobou M. Š. (k tomu také srov. smlouvu o nájmu tohoto automobilu založenou na č. l. 1980 spisu, uzavřenou mezi pronajímatelem D. K., jenž byl ustanoven v záznamu o sledování osob a věcí na č. l. 2397 spisu, a R. P.). V záznamu o sledování osob a věcí ze dne 31. 10. 2007 byl ztotožněn jednatel společnosti MIRANET, s. r. o., M. O.r (č. l. 2403 spisu). V záznamu o sledování osob a věcí vystupuje také polský řidič S. K. (č. l. 2415 spisu). Jelikož se jednalo o organizovanou zločineckou skupinu, v rámci níž se jednotlivé osoby ji tvořící snažily jednat maximálně utajeně, docházelo k postupnému ustanovování osob, které se podílely na trestné činnosti spočívající v nezákonném dovozu minerálních olejů do České republiky. Tak např. podle úředního záznamu Celního ředitelství Ostrava, odbor Pátrání a dohledu, ze dne 23. 10. 2007, byl dne 17. 10. 2007 ustanoven M. Š. jako osoba, která má od řidičů cisteren s minerálními oleji přebírat přepravní doklady s tím, že tyto doklady následně má odevzdávat osobám kolem P. S., který jej na tuto činnost najal. M. Š. měl tuto činnost vykonávat od 17. 10. 2007, předtím ji vykonával sám P. S. (srov. č. l. 1981 spisu). Podle úředního záznamu téhož orgánu ze dne 21. 11. 2007 bylo předchozí den u ředitelky Hotelového domu Merkur v H. zjištěno, že v rámci pronájmu nebytových prostor společnosti GRAND Bohemia oil byl jako kontaktní osoba uváděn obviněný J. P. tel. č. .... (srov. č. l. 1947 spisu). Nejvyšší soud zdůrazňuje, že je potřeba přihlédnout i k tomu, že kromě obviněných Mgr. P. Ch., L. N., R. P., P. S., M. Š. a J. P. na dovozech participovali také státní příslušníci Slovenské republiky R. O. a N. B., jejichž trestní věc byla předána justičním orgánům Slovenské republiky, a dále polští řidiči kamionů, kteří zajišťovali faktickou přepravu z Rakouska. Z uvedeného je zřejmé, že se jednalo o přeshraniční trestnou činnost (Rakousko – Polsko – Česká republika – Slovensko). Bylo tedy na orgánech činných v trestním řízení, aby se zabývaly i tím, zda je třeba i další osoby ustanovit jako pachatele, příp. účastníky na předmětné trestné činnosti. Individualizace konkrétních pachatelů byla také komplikována tím, že sledovaná skupina často měnila anonymní SIM karty. Jak se uvádí např. v odůvodnění příkazu k odposlechu a záznamu telekomunikačního provozu ze dne 13. 6. 2007, skupina podezřelých realizovala částečnou obměnu používaných anonymních telefonních stanic, za účelem snížení možnosti jejich odhalení (srov. č. l. 1989 spisu), stejně tak v žádosti o vydání příkazu k odposlechu a záznamu telekomunikačního provozu ze dne 25. 6. 2007 se uvádí, že „ke kontaktu s dalšími osobami mají používat mimo jiné i níže uvedené anonymní a paušální telefonní SIM karty a e-mailové adresy, které slouží ke kontaktu mezi podezřelými“ a že „skupina podezřelých realizovala částečnou obměnu používaných anonymních telefonních stanic za účelem snížení možnosti jejich odhalení“ (srov. č. l. 1997 spisu). Ačkoliv tedy v návrzích a příkazech k odposlechu a záznamu telekomunikačního provozu nebyla z důvodu utajení uváděna konkrétní jména a individualizace byla provedena primárně podle telefonních čísel, IMEI a e-mailových adres, přesto má Nejvyšší soud za to, že orgány činné v trestním řízení disponovaly dostatečným důkazním materiálem, na jehož základě ustanovily později jednotlivé obviněné (tehdy podezřelé) jako pachatele této trestné činnosti. V době, kdy docházelo k odposlechu a záznamu telekomunikačního provozu, tak existovalo u individualizovaných pachatelů, kteří působili jako organizovaná zločinecká skupina, důvodné podezření, že se dopouštějí trestné činnosti spočívající v krácení daně. Orgány činné v trestním řízení zjistily jak odesílatele, tak oprávněného příjemce minerálních olejů, zjistily nasmlouvané příjemce minerálních olejů v České republice, ustanovily obviněného J. P. jako osobu, která v Komerční bance vystupovala s dispozičním právem k účtu č. ..... klienta Komerční banky J. P. [srov. přípis a záznam kamerového systému Komerční banky, a. s., na č. l. 2435 a násl. spisu, který byl v rámci hlavního líčení konaného dne 23. 1. 2012 postupem podle ustanovení §213 odst. 1 tr. ř. předložen stranám k nahlédnutí, a k němuž neměla obhájkyně JUDr. Hrazdílková (v substituci JUDr. Josefa Jurase) obviněného J. P., který nebyl u tohoto hlavního líčení přítomen, žádných výhrad ani připomínek (č. l. 7231 spisu)], ustanovily také obviněného R. P., který kromě jiného pronajal kanceláře pro společnost GRAND Bohemia oil (srov. již shora zmíněný úřední záznam na č. l. 1947 spisu), ustanovily obviněného P. S., který zajišťoval polského přepravce (srov. rovněž shora zmíněný úřední záznam na č. l. 1981 spisu) a obviněného M. Š., kterého řídil obviněný P. S. (srov. tamtéž), ustanovily obviněného L. N., u nějž byly v rámci prohlídky jiných prostor konané v osobním motorovém vozidle evidovaném na jeho osobu mj. zajištěny dva internetové výpisy z obchodního rejstříku Slovenské republiky vztahující se k podnikatelskému subjektu OBUV – STYLE, a dále „oznámenie platobných symbolov pre účely platenia spotrebnej dane a zloženia zábezpeky“ vydané dne 22. 8. 2007 Celním úřadem Trenčín daňovému subjektu OBUV – STYLE (srov. č. l. 840 – 843 spisu), a v neposlední řadě ustanovily také obviněného Mgr. P. Ch., kterého usvědčují smlouva o zprostředkování a faktura, zažurnalizované na č. l. 1112 – 1114 spisu, přičemž podle smlouvy o zprostředkování, kterou uzavřel již dne 2. 4. 2007 se společností PTD, se zavázal, že zajistí využití jedné nádrže na motorovou naftu ve skladu v PJ Bohumín a na podkladě této smlouvy poté fakturoval společnosti PTD za období od 1. 10. 2007 do 31. 10. 2007 částku 35.700 Kč. Nejvyšší soud proto neshledal, že by odposlechy byly zneužity jako prostředek k teprve dodatečnému opatřování podkladů pro samotné odůvodnění podezření, neboť již v době, kdy předmětné odposlechy byly nařizovány a posléze realizovány, existovalo určité pro tuto fázi řízení odůvodněné podezření ze spáchání předmětné trestné činnosti konkrétních obviněných (tehdy podezřelých). Nejvyšší soud tedy přezkoumal jednotlivé příkazy k odposlechu a záznamu telekomunikačního provozu, a to příkaz ze dne 13. 6. 2007 (č. l. 1988 – 1989 spisu), příkaz k prodloužení doby trvání odposlechu a záznamu telekomunikačního provozu ze dne 13. 12. 2007 (č. l. 1995 spisu), příkaz ze dne 26. 6. 2007 (č. l. 2000 spisu), příkaz ze dne 26. 9. 2007 (č. l. 2006 spisu), příkaz ze dne 20. 12. 2007 (č. l. 2011 spisu), příkaz ze dne 12. 7. 2007 (č. l. 2018 spisu), příkaz k prodloužení doby trvání odposlechu a záznamu telekomunikačního provozu ze dne 11. 1. 2008 (č. l. 2024 – 2025 spisu), příkaz ze dne 26. 7. 2007 (č. l. 2032 – 2033 spisu), příkaz k prodloužení doby trvání odposlechu a záznamu telekomunikačního provozu ze dne 24. 1. 2008 (č. l. 2039 spisu), příkaz ze dne 26. 9. 2007 (č. l. 2046 spisu), příkaz k prodloužení doby trvání odposlechu a záznamu telekomunikačního provozu ze dne 20. 12. 2007 (č. l. 2051 spisu), příkaz k prodloužení doby trvání odposlechu a záznamu telekomunikačního provozu ze dne 27. 3. 2008 (č. l. 2056 – 2057 spisu), příkaz ze dne 3. 10. 2007 (č. l. 2065 spisu), příkaz ze dne 15. 10. 2007 (č. l. 2076 spisu), příkaz ze dne 18. 10. 2007 (č. l. 2084 – 2085 spisu), příkaz ze dne 18. 1. 2008 (č. l. 209 – 2091 spisu), příkaz ze dne 25. 10. 2007 (č. l. 2099 – 2100 spisu), příkaz ze dne 1. 11. 2007 (č. l. 2108 – 2109 spisu), příkaz ze dne 6. 11. 2007 (č. l. 2117 spisu), příkaz ze dne 23. 11. 2007 (č. l. 2125 – 2126 spisu), příkaz k prodloužení doby trvání odposlechu a záznamu telekomunikačního provozu ze dne 20. 2. 2008 (č. l. 2131 spisu), příkaz ze dne 3. 12. 2007 (č. l. 2138 – 2139 spisu), příkaz ze dne 20. 12. 2007 (č. l. 2146 spisu), příkaz ze dne 8. 1. 2008 (č. l. 2154 spisu), příkaz ze dne 8. 1. 2008 (č. l. 2161 spisu), příkaz ze dne 24. 1. 2008 (č. l. 2168 spisu), příkaz ze dne 29. 1. 2008 (č. l. 2176 spisu), příkaz ze dne 7. 2. 2008 (č. l. 2184 – 2185 spisu), příkaz ze dne 20. 2. 2008 (č. l. 2192 spisu) a příkaz ze dne 27. 2. 2008 (č. l. 2199 spisu). Nejvyšší soud po jednotlivém přezkoumání všech uvedených příkazů neshledal, že by příkazy k odposlechům nebyly řádně a dostatečně odůvodněny, jak uvádějí obvinění ve svých dovoláních, naopak se např. již z odůvodnění příkazu k odposlechu a záznamu telekomunikačního provozu ze dne 13. 6. 2007 (č. l. 1988 – 1989 spisu) podává, že v průběhu šetření bylo také mimo jiné zjištěno, že další osoby, které se mají nelegálním obchodem s vybranými výrobky – lihem a alkoholickými nápoji zabývat, mají také nelegálně obchodovat spolu s dalšími osobami polské národnosti s textilem a minerálními oleji (srov. č. l. 1988 p. v. spisu). K tomu Nejvyšší soud zdůrazňuje, že datum 13. 6. 2007, kdy byl vydán příkaz k odposlechu a záznamu telekomunikačního provozu, předchází datu 18. 10. 2007, kdy došlo k sepsání záznamu o zahájení úkonů podle §158 odst. 3 tr. ř., kterým bylo zahájeno řízení i ve věci podezření pro spáchání trestného činu zkrácení daně, poplatku a podobné povinné platby podle §148 odst. 1, 3 písm. a), c) tr. zák., kterého se měla dopouštět blíže neustanovená skupina osob, která se nově zaměřila na dovoz minerálních olejů – zejména motorové nafty. Z uvedeného záznamu dále vyplývá, že šetřením bylo zjištěno, že trestná činnost zaměřená na nezákonný dovoz lihu do České republiky byla skupinou podezřelých ukončena a skupina podezřelých se zaměřila na páchání trestné činnosti spočívající v dovozu motorové nafty (srov. č. l. 2 spisu). Pouze pro úplnost Nejvyšší soud doplňuje, že rovněž záznam o zahájení úkonů podle §158 odst. 3 tr. ř. ze dne 8. 2. 2007 se týká podezření pro spáchání trestného činu zkrácení daně, poplatku a podobné povinné platby podle §148 odst. 1, 3 písm. a), c) tr. zák. (srov. č. l. 1 spisu), tedy v obou dvou věcech bylo vedeno trestní stíhání pro zvlášť závažný úmyslný trestný čin, a proto bylo možné záznam jako důkaz užít i v jiné trestní věci, než je ta, v níž byl odposlech a záznam telekomunikačního provozu proveden. Nejvyšší soud na podporu tohoto svého závěru odkazuje na své dřívější rozhodnutí, v němž zkonstatoval, že jestliže v trestním řízení vedeném pro zvlášť závažný úmyslný trestný čin (§41 odst. 2 tr. zák., nyní pro zločin, na který zákon stanoví trest odnětí svobody s horní hranicí trestní sazby nejméně osm let) byl ještě před zahájením trestního stíhání obviněného vydán v souladu s ustanovením §88 odst. 1, 2 tr. ř. (ve znění účinném do 31. 12. 2009) příkaz k odposlechu a záznamu telekomunikačního provozu, pak skutečnost, že poté ve věci došlo k zahájení trestního stíhání pro jiný trestný čin neuvedený v §88 odst. 1 tr. ř. (ve znění účinném do 31. 12. 2009), pro který byla též podána obžaloba a za nějž byl obviněný odsouzen, sama o sobě nezpůsobuje nezákonnost příkazu k odposlechu a záznamu telekomunikačního provozu (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 13. 4. 2011, sp. zn. 4 Pzo 2/2010). K námitkám obviněných, že nebyly ztotožněny jejich hlasy a že volajícím nemusí být majitel telefonu Nejvyšší soud odkazuje na své rozhodnutí ze dne 26. 7. 2011, sp. zn. 4 Pzo 2/2011, v němž uvedl, že v rámci použití odposlechu a záznamu telekomunikačního provozu podle §88 odst. 1 tr. ř. nelze vyloučit možnost krátkodobého nebo jednorázového použití telefonních čísel jinou osobou než uživatelem. V takovém případě je uživatel oprávněn podat návrh na přezkoumání zákonnosti příkazu k odposlechu a záznamu telekomunikačního provozu za podmínek uvedených v §88 odst. 8 tr. ř. (pozn. odst. 8 §88 tr. ř. byl včleněn do tohoto ustanovení na základě zák. č. 177/2008 Sb., ve znění účinném od 1. 7. 2008). Případné nepodání uvedeného návrhu nemá vliv na zákonnost označeného důkazu, neboť vydání příkazu k odposlechu a záznamu telekomunikačního provozu není podmíněno ztotožněním anonymního uživatele. Tím jsou tedy vyvráceny ty námitky, v nichž dovolatelé uváděli, že nebylo důvěryhodně prokázáno, že odposlouchávané telefonní číslo patřilo obviněnému P. S. či jak namítal obviněný M. Š., že majitelem telefonu nemusí být osoba volající. Pokud ti stejní dovolatelé, tj. P. S. a M. Š., poukazovali na to, že nebyly ztotožněny jejich hlasy, Nejvyšší soud podotýká, že obvinění odmítli poskytnout vzorek svého hlasu pro účely trestního řízení (srov. č. l. 1288 an. spisu), což je jejich právem, avšak již nalézací soud dostatečně popsal, na základě jakých provedených důkazů dospěl k objektivizaci účastníků odposlouchávaných hovorů (srov. shora uvedenou citaci odůvodnění rozsudku nalézacího soudu na str. 82 – 87), stejně tak i odvolací soud se zabýval tvrzením většiny obviněných, že z obsahu telefonních záznamů nebylo možno bezpečně vzít za prokázané, že tyto telefonní hovory vedli právě jednotliví obvinění (srov. str. 34 odůvodnění rozsudku odvolacího soudu), a proto Nejvyšší soud na tyto jejich závěry, s nimiž se plně ztotožnil, obviněné odkazuje. S ohledem na to, že soudům nižších stupňů, zejména soudu nalézacímu, se podařilo ztotožnit volající obviněné v jednotlivých telefonních hovorech, a tyto své závěry i přesvědčivě odůvodnil, Nejvyšší soud považuje návrh obviněných na znalecké zkoumání, zda se skutečně jedná o jejich hlasy, za nadbytečné. Pokud se týká námitek dovolatelů spočívajících v tom, že v protokolu o provedení odposlechu a záznamu telekomunikačního provozu je třeba vždy uvést, na základě jakých skutečností byl úkon za neodkladný nebo neopakovatelný považován, kdy v opačném případě nelze použít záznam v trestním řízení jako důkaz, Nejvyšší soud již ve svém usnesení velkého senátu trestního kolegia Nejvyššího soudu ze dne 26. 6. 2013, sp. zn. 15 Tdo 510/2013, který se sice zabýval posuzováním neodkladnosti či neopakovatelnosti u domovních prohlídek, který je však přímo aplikovatelný i na příkazy k odposlechu a záznamu telekomunikačního provozu, uvedl, že pokud v příkazu k odposlechu a záznamu telekomunikačního provozu, resp. v protokolu o jejím provedení nebyla zdůvodněna neodkladnost či neopakovatelnost úkonu, jako tomu bylo i v této posuzované věci, je třeba na základě ustanovení §160 odst. 4 tr. ř. toto považovat za procesní vadu, neboť je nutno jednoznačně trvat na řádném zdůvodnění tvrzené neodkladnosti nebo neopakovatelnosti, neboť slovy zákona je v protokolu o provedení neodkladného nebo neopakovatelného úkonu třeba vždy uvést, na základě jakých skutečností byl úkon za neodkladný nebo neopakovatelný považován. Absenci odůvodnění neodkladnosti nebo neopakovatelnosti úkonu je třeba považovat za důležité pochybení, které nelze bagatelizovat. Z judikatury Ústavního soudu, zejména např. usnesení Ústavního soudu ze dne 26. 3. 2009, sp. zn. I. ÚS 3108/08, vyplývá, že smyslem a účelem povinnosti vyložit věcné důvody pro neodkladnost nebo neopakovatelnost úkonu v protokolu je zaručit transparentnost trestního řízení a jeho kontrolovatelnost, tj. zajistit náležitou přezkoumatelnost těchto úkonů ex post (srov. obdobně usnesení Ústavního soudu pod sp. zn. III. ÚS 1033/07). To plyne z toho, že smyslem a účelem požadavku existence protokolu o provedení neodkladného či neopakovatelného úkonu, jak to vyplývá z ustanovení §160 odst. 4 in fine tr. ř., je především vytvoření prostoru pro předestření věcných důvodů pro neodkladnost a neopakovatelnost úkonu v protokolu. Tím se zdůrazňuje povinnost uvést v protokolu o provedení neodkladného či neopakovatelného úkonu, na základě jakých skutečností byl úkon za neodkladný nebo neopakovatelný považován (tato povinnost by byla vyvoditelná z trestního řádu i bez takové výslovné úpravy). Z vyloženého přístupu k posuzování neodkladnosti nebo neopakovatelnosti a příp. absence náležitého odůvodnění konkrétními skutečnostmi v protokolu o provedení prohlídky jako neodkladného nebo neopakovatelného úkonu plyne, že jestliže při následné kontrole a po zvážení všech souvislostí lze konstatovat, že věcné důvody pro neodkladnost či neopakovanost úkonu byly splněny, pak neexistence zdůvodnění sama o sobě – byť je vadou řízení – nedosahuje takové roviny, aby byla sama o sobě důvodem pro rušení příslušných meritorních rozhodnutí. Jde pak totiž ve své podstatě o vadu toliko formální, bez vlivu na věcnou správnost provedení neodkladného či neopakovatelného úkonu. Takový právní názor je projevem v judikatuře Ústavního soudu (ale i Nejvyššího soudu) deklarované doktríny materiálního právního státu. Tím méně pak – z logiky věci – může dosahovat ústavně právní intenzity neexistence pouze formálních náležitostí protokolu o provedení neodkladného úkonu. Ostatně ústavně konformní je rovněž názor o možnosti odstranit nedostatek formálních podmínek protokolu sepsaného o jakémkoliv úkonu trestního řízení (tedy i o neodkladném nebo neopakovatelném úkonu), a to např. výslechem osob, které se provedení úkonu zúčastnily, popř. jej provedly (v postavení svědka). Blíže k tomu srov. odůvodnění usnesení Ústavního soudu ze dne 26. března 2009, sp. zn. I. ÚS 3108/08. Na předestřené rozhodnutí velkého senátu trestního kolegia Nejvyššího soudu ze dne 26. 6. 2013, sp. zn. 15 Tdo 510/2013, navazuje plenární nález Ústavního soudu ze dne 7. 5. 2014, sp. zn. Pl. ÚS 47/13, z nějž se podává, že Ústavní soud při použití testu účinnosti trojí kontroly (policejní orgán-státní zástupce-soud) dospěl k závěru, že v posuzovaném případě policejní orgán podal řádně věcně i formálně odůvodněný návrh státnímu zástupci a ten pak soudci, přičemž všichni tito posuzovali příkaz k domovní prohlídce jako úkon (což platí obdobně i pro příkaz k odposlechu a záznamu telekomunikačního provozu), jehož neodkladnost, resp. neopakovatelnost je zachycena a prokázána ve spisovém materiálu. Odůvodnění návrhu státního zástupce a rozhodnutí soudce ani protokol o prohlídce sice formálně neobsahují pasáž, která by se výslovně věnovala neodkladnosti či neopakovatelnosti dané prohlídky (v posuzovaném případě obdobně odposlechu a záznamu telekomunikačního provozu), nicméně tato neodkladnost či neopakovatelnost je ze spisového materiálu, z okolností případu a z procesní charakteristiky této fáze řízení, zřejmá. Vzhledem k tomu, že v posuzovaném případě Ústavní soud shledal, že neodkladnost, resp. neopakovatelnost provedené domovní prohlídky (v posuzovaném případě obdobně odposlechu a záznamu telekomunikačního provozu) je zřejmá ze spisového materiálu a z okolností případu a je tak v daném případě možné dovodit věcné důvody pro takový postup, není absence výslovného označení daného úkonu za neodkladný nebo neopakovatelný pochybením, dosahujícím ústavněprávní intenzity. Naopak, v případě, že by jinak formálně bezvadně vyjádřená neodkladnost a neopakovatelnost domovní prohlídky (tedy i příkazu k odposlechu a záznamu telekomunikačního provozu) nebyla v konkrétním případě řádně věcně odůvodněna, znamenal by takový úkon porušení základního práva. S ohledem na to, že skutečně na počátku řízení nebyla zdůvodněna neodkladnost či neopakovatelnost úkonu, je třeba na základě ustanovení §160 odst. 4 tr. ř. toto považovat za procesní vadu, neboť je nutno jednoznačně trvat na řádném zdůvodnění tvrzené neodkladnosti nebo neopakovatelnosti. Nejvyšší soud se proto ve smyslu citované judikatury zabýval v posuzovaném případě obviněných Mgr. P. Ch. a spol. tím, zda zde byla věcná důvodnost pro posouzení jednotlivých příkazů k odposlechu a záznamu telekomunikačního provozu za neodkladné a neopakovatelné úkony, přičemž dospěl ke kladnému závěru. Nejvyšší soud i v této trestní věci shledal, že věcné důvody pro neodkladnost a neopakovatelnost u uvedených příkazů k odposlechu a záznamu telekomunikačního provozu byly splněny, tedy že odůvodnění jednotlivých příkazů k odposlechu a záznamu telekomunikačního provozu ve vztahu k skutečnostem zjištěným orgány činnými v trestním řízení v této věci, tak jak na ně bylo shora poukázáno, svědčí o neodkladnosti a neopakovatelnosti provedených odposlechů, neboť se jednalo o objasňování velmi rozsáhlé trestné činnosti, kdy do nelegálního obchodu vstupovaly další nové osoby a s ohledem na druh páchané trestné činnosti hrozily velmi rozsáhlé daňové úniky, jak k tomu i skutečně došlo, neboť zkrácení spotřební daně přesahovalo 9,5 mil. Kč a zkrácení daně z přidané hodnoty překročilo 4 mil. Kč. Činnost prověřované organizované zločinecké skupiny byla velmi intenzivní, neboť jednotlivé dovozy byly uskutečňovány zpravidla jen s několika denními odstupy. Na dovozech se podíleli nejen občané České republiky, ale také občané Slovenské republiky a řidiči kamionů byli národnosti polské. Stejně tak i zainteresované firmy působily v několika státech. Odesílatelem minerálních olejů byla rakouská společnost, přepravu zajišťovala polská společnost, oficiálním příjemcem byla slovenská společnost a faktickým příjemcem byly české společnosti, a proto je možné hovořit o páchání trestné činnosti v mezinárodním měřítku. Nejvyšší soud tedy shledal, že policejní orgán Celního ředitelství Ostrava podal vždy řádně věcně i formálně odůvodněný návrh státnímu zástupci a ten pak soudci, přičemž všichni tito posuzovali příkazy k odposlechu a záznamu telekomunikačního provozu jako úkony, jejichž neodkladnost a neopakovatelnost je zachycena a prokazována ze spisového materiálu (srov. č. l. 1986 a násl. spisu), a je zřejmá ze shora popsaných okolností případu a z procesní charakteristiky této fáze řízení, která si vyžadovala rychlé a detailní odkrytí praktik sledované skupiny osob, která velmi sofistikovaně, intenzivně a ve velkém rozsahu nelegálně dovážela do České republiky minerální oleje. Pokud obviněný P. S. ve svém dovolání namítal, že z formulace odůvodnění odvolacího soudu („nebylo zjištěno žádné podstatné procesní pochybení“) na straně 29 odůvodnění rozsudku odvolacího soudu lze dovodit, že k procesnímu pochybení došlo, je třeba tuto formulaci chápat právě v uvedeném smyslu, že např. došlo k zmíněnému pochybení – „neodůvodnění neopakovatelnosti a neodkladnosti uvedených příkazů k odposlechu a záznamu telekomunikačního provozu“, ale toto pochybení není s přihlédnutím k shora uvedeným důvodům takové povahy, aby vedlo k zrušení odvoláním a nyní dovoláním napadeného rozhodnutí, neboť každé pochybení je třeba zvažovat z hlediska jeho materiální povahy, tedy zda jde o podstatnou vadu řízení nebo jen o formální vadu, kterou je možno v dalším řízení odstranit, zvláště když se tu jedná o neodkladnost, resp. neopakovatelnost úkonů, která je zachycena a prokázána ve spisovém materiálu. Z tohoto hlediska Nejvyšší soud neshledal v tomto pochybení takovou vadu řízení, jež by narušovala transparentnost trestního řízení a jeho kontrolovatelnost, tedy jinými slovy byla i přesto zajištěna náležitá přezkoumatelnost těchto úkonů ex post, ve smyslu shora uvedené judikatury Nejvyššího soudu a Ústavního soudu, a proto nedošlo k narušení spravedlnosti řízení jako celku. K té části námitek obviněných, v nichž poznamenávají, že nelze použít odposlech a záznam telekomunikačního provozu v trestním řízení jako důkaz, a že odposlech a záznam telekomunikačního provozu lze považovat jen za operativně pátrací úkon podle zák. č. 283/1991 Sb., o Policii České republiky, ve znění pozdějších předpisů, a ne za přípustný důkaz, který by mohl být použit v tomto trestním řízení a stát se předmětem hodnocení podle §89 odst. 2 tr. ř., Nejvyšší soud poznamenává, že předpokladem provedení důkazu záznamem telekomunikačního provozu je sepsání protokolu o tomto úkonu, který musí obsahovat zákonem stanovené podstatné náležitosti (§88 odst. 6 tr. ř., ve znění před novelou č. 177/2008 Sb.), musí tedy splňovat určité formální podmínky. Nedostatek jejich splnění, zejména pokud jde o údaje o místě, času, způsobu provedení záznamu, jakož i orgánu, který záznam pořídil, lze však odstranit, a to i v řízení před soudem, stejným způsobem, tak jako v případě odstranění formálních nedostatků protokolu sepsaného o jakémkoli jiném úkonu trestního řízení, např. výslechem osob, které se provedení úkonu zúčastnily, popř. jej provedly, a to v postavení svědka. Podstatnou náležitostí protokolu o záznamu telekomunikačního provozu je i uvedení údajů o obsahu provedeného záznamu. Z dikce zákona však vyplývá, že podstatnou náležitostí předmětného protokolu není přepis jednotlivých hovorů na provedeném záznamu, ale že postačuje uvedení údajů o čase jednotlivých hovorů, číslech a osobách uživatelů účastnických stanic, tedy o osobách volajících a volaných (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 18. 1. 2001, sp. zn. 4 To 3/01, publikované pod č. 56/2001 Sb. rozh. tr.). Nejvyšší soud z těchto hledisek přezkoumal jednotlivé protokoly o záznamu telekomunikačního provozu založené na č. l. 2200 a násl. spisu, současně se zabýval i přepisy zvukových záznamů (na č. l. 2705 – 2921 spisu), a neshledal, že by trpěly jakýmikoliv shora uvedenými nedostatky. Jedná se tedy o procesně účinné úkony – důkazy (a nikoliv o operativně pátrací úkony), které jsou způsobilé pro použití v tomto trestním řízení, které se mohou stát předmětem hodnocení podle §89 odst. 2 tr. ř., neboť pro přípustnost užití záznamu o odposlechu telekomunikačního provozu jako důkazu je rozhodující, zda k tomuto odposlechu a pořízení záznamu o něm byly splněny zákonné podmínky obsažené v ustanovení §88 tr. ř. (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 9. 10. 2003, sp. zn. 2 To 144/03, publikované pod č. 19/2004-II. Sb. rozh. tr.). Podle obviněných L. N., R. P. a M. Š. ve spisovém materiálu rovněž absentují v originální podobě zadokumentované záznamy o odposlechu telekomunikačního provozu na médiu pro verifikaci použitelnosti tohoto důkazu. Při prověřování této námitky bylo Nejvyšším soudem zjištěno, že součástí spisu Krajského soudu v Ostravě sp. zn. 30 T 6/2011 jsou kromě dalších rovněž i CD označená jako Přílohy č. 13 – 16, které obsahují seřazení odposlechů podle časové posloupnosti (říjen 2007, listopad 2007, leden 2008 a únor 2008), a dále CD označená jako Přílohy č. 17 – 63, obsahující záznamy jednotlivých telefonních odposlechů, které byly u hlavního líčení přehrány (srov. č. l. 7303 a násl. spisu). Z těchto důkazů vyplývá, že všechny provedené odposlechy následují po prvním příkazu k odposlechu a záznamu telekomunikačního provozu ze dne 13. 6. 2007, přičemž první použitý odposlech je ze dne 9. 10. 2007 (srov. zejména č. l. 2922 spisu), což z hlediska období koresponduje se zjištěními vztahujícími se k ustanovení osob podílejících se na šetřené trestné činnosti, jak na to bylo již poukázáno v tomto rozhodnutí shora. Pokud se v prvním příkazu k odposlechu a záznamu telekomunikačního provozu Okresního soudu ve Frýdku – Místku ze dne 13. 6. 2007, sp. zn. 0 Nt 2020/2007, poukazuje na skutečnost, že v dané věci byly již soudcem Okresního soudu ve Frýdku – Místku vydány předchozí příkazy V 32/2007, V 14-5/2007, 0 Nt 2013/2007 ze dne 11. 4. 2007 u čísla ....... a ........ a ......... na dobu od 12. 4. 2007 do 12. 10. 2007, a V 34/2007, V 14-7/2007, 0 Nt 2014/2007 ze dne 19. 4. 2007 u tel. čísla ....... a e-mailové adresy ....... na dobu od 19. 4. 2007 do 19. 10. 2007, je z doby provedených odposlechů (říjen 2007, listopad 2007, leden 2008 a únor 2008, viz i CD označená jako Přílohy č. 17 – 63 a č. l. 7303 a násl. spisu) zřejmé, že byly prováděny až na základě příkazu k odposlechu a záznamu telekomunikačního provozu Okresního soudu ve Frýdku – Místku ze dne 13. 6. 2007, sp. zn. 0 Nt 2020/2007, který už byl vydán mimo nelegálního obchodování s lihem (na který zněly předchozí uvedené příkazy) i ohledně nelegálního obchodování s minerálními oleji (č. l. 1988 p. v. spisu). V dané věci tak nebyly použity žádné odposlechy telekomunikačního provozu a jejich záznamy předcházející uvedenému příkazu k odposlechu a záznamu telekomunikačního provozu Okresního soudu ve Frýdku – Místku ze dne 13. 6. 2007, sp. zn. 0 Nt 2020/2007, a proto ani z tohoto hlediska neshledal Nejvyšší soud žádné pochybení. Další společná námitka uplatněná obviněnými Mgr. P. Ch., L. N., R. P., P. S. a M. Š. se týkala právní kvalifikace jejich jednání ve prospěch organizované zločinecké skupiny. Obvinění Mgr. P. Ch., L. N.a M. Š., ve svých dovoláních uvedli, že nebyl naplněn jediný znak organizované zločinecké skupiny podle ustanovení §129 tr. zákoníku, kterými jsou existence vnitřní organizované skupiny, rozdělení funkcí a dělba činností a že by tato skupina byla zaměřena na soustavné páchání úmyslné trestné činnosti. Nalézací soud podle podaného dovolání nijak nekonstatoval příslušnost obviněného Mgr. P. Ch. v rámci hierarchie organizované zločinecké skupiny. Obviněný Mgr. P. Ch. si nebyl vědom, jaké případné další „funkce“ jsou ostatními obviněnými vykonávány nebo jaká je mezi nimi dohoda o dělbě činností. Ke stíhanému jednání skupiny došlo v průběhu jediného měsíce, resp. 33 dní, od 8. 10. 2007 do 10. 11. 2007, a následně pak ve 3 dnech, tedy 4. 2. 2008, 7. 2. 2008 a 27. 2. 2008, nemohlo se tedy jednat o soustavné páchání trestné činnosti. Absentují rovněž znaky relativní stabilnosti a přísného dodržování pravidel, včetně zásadního utajení organizace, její struktury a akcí. Také obviněný R. P. měl v dovolání za to, že absentuje zejména znak soustavnosti páchání úmyslné trestné činnosti. Podle obviněného P. S. nelze hovořit o dlouhodobé spolupráci a soustavnosti páchání. Podle obviněného Mgr. P. Ch. v napadeném rozsudku zcela absentuje závěr o tom, v jaké formě podle ustanovení §107 tr. zákoníku mělo dojít k součinnosti s organizovanou skupinou, tedy zda měl trestný čin spáchat coby člen organizované zločinecké skupiny, vědomě se členem organizované zločinecké skupiny, nebo v úmyslu organizované zločinecké skupině napomáhat (k tomu srov. obdobnou argumentaci obviněného R. P.). Také obviněný L. N. v dovolání zejména namítal, že nebyla splněna podmínka podle ustanovení §107 odst. 1 tr. zákoníku, tzn. že spáchal trestný čin ve prospěch organizované zločinecké skupiny, a to jako její člen. Podle ustanovení §107 odst. 1 tr. zákoníku pachatelem trestného činu spáchaného ve prospěch organizované zločinecké skupiny (§129 tr. zákoníku) je ten, kdo spáchal úmyslný trestný čin jako člen organizované zločinecké skupiny, nebo ten, kdo takový čin spáchal vědomě se členem organizované zločinecké skupiny anebo v úmyslu organizované zločinecké skupině napomáhat. Pokud se týká zavinění, u organizované zločinecké skupiny zásadně postačí i úmysl nepřímý, byť pro trestné činy spáchané ve prospěch organizované zločinecké skupiny bude typický úmysl přímý. Spáchání úmyslného trestného činu pachatelem, jenž je členem organizované zločinecké skupiny, předpokládá, že osoba, která spáchala takový trestný čin, byla v té době začleněna do organizační struktury organizované zločinecké skupiny, byť ji v celém rozsahu neznala a plnila i jen dílčí úkoly. Z charakteristiky organizované zločinecké skupiny plyne, že se nevyžaduje žádné formální přijetí za člena, ale podstatný je podíl pachatele na rozdělení funkcí v rámci hierarchie organizované zločinecké skupiny a aktivní účast na realizaci jejího poslání v podobě soustavného páchání úmyslné trestné činnosti. Musí jít tedy o trestný čin, jehož spácháním pachatel jako člen organizované zločinecké skupiny realizuje její poslání, plní úkol v rámci této skupiny. Nalézací soud již ve skutkové větě výroku svého rozsudku uvedl vnitřní hierarchii celé skupiny, popsal rozdělení funkcí obviněných a dělbu jejich činností, stejně tak je i ze samotné skutkové věty patrné, že skupina byla zaměřena na soustavné páchání úmyslné trestné činnosti. Nalézací soud potom v odůvodnění svého rozsudku konkrétně popsal, že ve vztahu k obviněným Mgr. Ch., N., P., S., Š., byly splněny všechny znaky „spáchání trestného činu ve prospěch organizované zločinecké skupiny podle §107 odst. 1 tr. zákoníku“. Provedeným dokazováním bylo prokázáno, že shora uvedení obvinění vytvořili společenství, jež mělo pevnou vnitřní organizační strukturu, a to od osob řídících (tak, jak to vyplývá z popisu průběhu skutkového děje v bodě I/) přes mezičlánek přenášení pokynů a úkolů. Nalézací soud akcentoval, že společenství zmíněných obviněných mělo přesně vymezené funkce a rozdělené činnosti, přičemž celá skupina sledovala společný cíl, a to krácení daně na úkor českého státu v souvislosti s obchodováním s minerálními oleji za pomoci či využití „nastrčených“ společností, které ochotně plnily funkci fiktivního dodavatele. V souvislosti s „členstvím“ v organizované zločinecké skupině dále uvedl, že se předpokládá, že osoba, která spáchala takový trestný čin, byla začleněná do organizační struktury, byť ji v celém rozsahu neznala, a plnila jen dílčí úkoly. Z charakteristiky organizované zločinecké skupiny plyne, že se nevyžaduje žádné formální přijetí za člena, ale podstatný je podíl pachatele na rozdělení funkcí v rámci hierarchie organizované zločinecké skupiny a aktivní účast na realizaci jejího poslání v podobě soustavného páchání úmyslné trestné činnosti. Musí tedy jít o trestný čin, jehož spácháním pachatel jako člen organizované zločinecké skupiny realizuje její poslání, plní úkol v rámci této skupiny. V této konkrétní trestní věci zastává nalézací soud stanovisko, že v rámci popsaného jednání obviněných, jak již zmíněno, byly splněny podmínky ustanovení §107 odst. 1 tr. zákoníku, tzn. že obvinění spáchali trestný čin ve prospěch organizované zločinecké skupiny, a to jako její členové. Nalézací soud si byl vědom úskalí definice organizovaná zločinecká skupina, a to jak z pohledu prokazování vnitřní organizační struktury této organizace, tak i v dokazování faktu, že jednotliví členové měli určitým způsobem rozdělené funkce, a že v rámci organizace funguje i dělba činností. Z toho důvodu je popis průběhu skutkového děje v takovém rozsahu, jak je uvedeno v samotném rozhodnutí (srov. str. 93 – 94 odůvodnění rozsudku nalézacího soudu). Odvolací soud navázal na toto odůvodnění tím, že nalézací soud se podrobně zabýval zkoumáním samotné provázanosti trestného jednání jednotlivých pachatelů, dělby úkolů mezi nimi, zištnou motivací i předpokladem délky trvání jejich trestného jednání. Správně dospěl k závěru, že tato skupina osob (významně přesahující minimální množství 3 zúčastněných pachatelů) se vědomě zúčastnila předem velmi dobře připravené, koordinované, sofistikované činnosti, směřující k získání finančního prospěchu z nezaplacené daňové povinnosti ze spotřební daně a DPH. Do takového společenství, kromě obviněných bylo nutno zahrnout nejenom samostatně stíhané R. O. a N. B. (jejichž trestní stíhání bylo předáno do Slovenské republiky), ale nepochybně také další významné vědomé účastníky, a to polské řidiče, kteří na pokyn obviněných s vědomím, že nafta měla směřovat na Slovensko, se účastnili záměny dokladů a vyložili zboží v České republice. Z obsahů velkého množství pokynů a celkové komunikace mezi nimi, jak to vyplývá ze záznamů v telefonních odposleších, je zcela zřetelné, že mezi těmito osobami byly rozděleny vzájemné role při výkonu trestného jednání a současně samotná struktura vykazovala vztahy podřízenosti i nadřízenosti způsobem a rozsahem vymezeným ve výroku rozsudku (str. 13 – 15). Jednalo se o relativně stabilní způsob jejich jednání, se snahou o dlouhodobý a současně intenzivní způsob páchání promyšleně skryté trestné činnosti, se vzniklou vysokou škodou a ziskem pro pachatele, a současně s maximální snahou o zajištění utajení jejich rolí, zejména hlavních organizátorů, a to obviněných L. N., Mgr. P. Ch. a R. O. Jednání obviněných bylo zaměřeno na páchání soustavné trestné činnosti, když tuto organizovali a prováděli po dobu 5 měsíců. Z obsahu spisového materiálu není zřejmé, jaký konkrétní rozhodující impuls vedl k ukončení celého průběhu trestného jednání a odběrů nafty z Rakouska. Podle závěru odvolacího soudu jednání obviněných ovšem nebylo náhodné, a také zjevně nikoliv dobrovolně ukončené (podle závěru odvolacího soudu k tomu přispěla skutečnost, že R. O. se opakovaně nepodařilo z účtu společnosti OBUV – STYLE vyzvednout peníze potřebné k dalšímu úspěšnému pokračování v nákupech nafty, jakož i to, že při jedné z dodávek [bod 11)] byli pachatelé jinými osobami o naftu připraveni), ale naopak vysoce organizované, soustavné, se zištným cílem, zaměřeném na páchání úmyslného krácení daní. Takovým jednáním obvinění způsobili daňovou škodu skutky pod body 1) – 21) ve výši takřka 14 milionů korun a k dalšímu způsobení škody ve výši překračující 820.000 Kč, jejich jednání směřovalo [bod 11)]. Vzhledem k tomu byly podle závěru odvolacího soudu naplněny podmínky pro posouzení jednání obviněných Mgr. P. Ch., L. N., R. P., P. S. i M. Š. spáchaného ve prospěch organizované zločinecké skupiny podle §107 tr. zákoníku a §129 tr. zákoníku. Výše uvedený charakter této organizovanosti trestného jednání již zásadně překračoval podmínky pro posouzení takového jednání jen jako přitěžující okolnosti podle §42 písm. o) tr. zákoníku, tedy „spáchání činu jako člen organizované skupiny“ (srov. str. 39 – 40 odůvodnění rozsudku odvolacího soudu). Naplněním jednotlivých podmínek vyplývajících z ustanovení §107 odst. 1 tr. zákoníku se tedy již podrobně zabývaly soudy nižších stupňů, na jejichž závěry, jež byly popsány shora, Nejvyšší soud plně odkazuje. Obvinění Mgr. P. Ch., R. P. a L. N. ve svých dovoláních namítali, že v napadeném rozsudku absentuje závěr o tom, v jaké formě podle ustanovení §107 tr. zákoníku mělo dojít k součinnosti s organizovanou skupinou, k čemuž Nejvyšší soud konstatuje, že tato jejich argumentace je v rozporu s právní větou učiněnou ve výroku rozsudku nalézacího soudu, ale i s odůvodněním rozsudku soudu prvního stupně, kde se uvádí, že obvinění Mgr. P. Ch., L. N., R. P., P. S. a M. Š. spáchali úmyslný trestný čin jako členové organizované zločinecké skupiny. O jednání obviněného Mgr. P. Ch. jako člena organizované zločinecké skupiny, který zajišťoval odběratele minerálních olejů v České republice, vstupoval s nimi do osobního kontaktu, aby s nimi dojednával obchodní podmínky, cenu, způsob platby, termín a množství dodání a místo dodání, svědčí zejména svědecké výpovědi S. Z., jednatele společnosti A+S, a L. B., jednatele společnosti PTD, o nichž bude Nejvyšší soud pojednávat níže, a dále přepisy zvukových záznamů (srov. např. záznam K. 101 ze dne 4. 2. 2008 mezi volajícím B. a volaným Ch. na č. l. 2708 a násl. spisu). Obviněný R. P. jako člen organizované zločinecké skupiny zejména odebíral a vyměňoval doklady za původní doklady a doprovázel a koordinoval řidiče cisteren, jak je zřejmé ze záznamů o sledování osob a věcí ze dne 31. 10. 2007 (srov. např. č. l. 2400 a násl. spisu) a z uskutečněných hovorů (srov. např. K.1_04_OV­_080217_163429_01_03OS.mp3). Také obviněný L. N. byl důležitým řídícím členem organizované zločinecké skupiny, neboť jak vyplývá z pořízených odposlechů, úkoloval R. P., P. S. a M. Š. ve vztahu k přebírání originálních průvodních dokladů a nakládání s nimi, a zajišťoval součinnost se slovenskou stranou (srov. přepisy provedených odposlechů na č. l. 2792, 2814 – 2816, 2830, 2835, 2837 – 2838, 2846, 2849, 2853, 2856 – 2857, 2859, 2860, 2862 – 2863 spisu). Podle ustanovení §129 tr. zákoníku organizovaná zločinecká skupina je společenstvím více osob s vnitřní organizační strukturou, s rozdělením funkcí a dělbou činností, která je zaměřena na soustavné páchání úmyslné trestné činnosti. Organizovaná zločinecká skupina musí být společenstvím více osob, tedy společenství nejméně tří trestně odpovědných osob, jako tomu je i v této trestní věci, kde organizovanou zločineckou skupinu tvořilo společenství nejméně pěti trestně odpovědných osob. U organizované zločinecké skupiny zásadně nestačí jen dělba úkolů mezi jednotlivé členy společenství více osob, ale je vyžadována vnitřní organizační struktura, s rozdělením funkcí a dělbou činností. Tato vnitřní organizační struktura je charakterizována vztahy nadřízenosti a podřízenosti (rozdělení funkcí), relativní stabilností a přísným dodržováním pravidel (tzv. kodexu organizace), včetně zásadního utajení organizace, její struktury i jejích akcí. Dělba činností u organizované zločinecké skupiny vyplývá z její organizační struktury. Tyto požadavky ustanovení §129 tr. zákoníku plně nalézací soud vystihl jak ve znění skutkové věty, tak i v odůvodnění svého rozsudku, kde uvedl, že obviněný L. N. v rámci organizované zločinecké skupiny uplatňoval přímý vztah nadřízenosti vůči R. P., P. S: a M. Š., když těmto telefonicky, jakož i osobně uděloval pokyny ke kontaktům s řidiči cisteren k vystavování a zajišťování nepravdivých daňových dokladů obchodních firem GRAND Bohemia oil, REAGENT CZ a REDLAX, k přebírání originálních průvodních dokladů k motorové naftě, k dalšímu nakládání s originálními průvodními doklady ke zboží, k platbám řidičů a nepřímo prostřednictvím těchto osob dával pokyny k nakládání s průvodními doklady ke zboží a s nepravdivými daňovými doklady a k odběru a stáčení nafty řidičům cisteren S. K., M. K., I. P., W. Z. a P. J. M. Obviněný L. N. plnil funkci spojovacího článku mezi činností páchanou ve prospěch organizované zločinecké skupiny na území České republiky a R. O., který přebíral od N. B. originální průvodní doklady k přepravovanému zboží, jež mu byly z pokynu obviněného L. N. předány R. P. a zajišťoval jejich neoprávněné označení razítkem celní správy Slovenské republiky a doručení těchto dokladů, fiktivně osvědčujících ohlášení zdanitelných plnění firmou OBUV – STYLE, celním orgánům Slovenské republiky, do centrály BP Austria Marketing GmbH ve Vídni, kdy tímto způsobem bylo Celnímu úřadu Linz v Rakouské republice doloženo dodání motorové nafty smluvnímu odběrateli uvedenému na originálních průvodních dokladech a dodržení podmínek režimu podmíněnému osvobození od spotřební daně, ačkoliv ve skutečnosti byla motorová nafta bez jakékoliv evidence celních orgánů dodána konečným odběratelům v České republice. Obviněný Mgr. P. Ch. po dohodě s L. N. pro organizovanou zločineckou skupinu zajišťoval odběratele motorové nafty, tyto informoval o množství dodaného zboží a čase jeho vyskladnění, zajišťoval jednání o ceně dodávané motorové nafty a úhradě za dodávanou motorovou naftu a přijímal také platby za dodanou motorovou naftu. Obviněný R. P. zajišťoval komunikaci s N. B. ohledně času a místa předání originálních průvodních dokladů ke zboží, zajišťoval vystavování nových, nepravdivých daňových dokladů ke zboží, tyto dále předával obviněnému M. Š. za účelem jejich předání řidičům přepravujícím motorovou naftu, komunikoval s řidiči, kteří mu sdělovali množství dovážené motorové nafty, informoval obviněného L. N. o časovém harmonogramu přeprav, sjednal si přístup k bankovním účtům, na němž byly odběrateli placeny dodávky motorové nafty, a také k účtu, z něhož byly prováděny platby do Rakouské republiky, komunikoval s obviněným L. N. a posléze s řidiči cisteren ohledně zahájení nakládky zboží, rovněž komunikoval s neustanovenou osobou jménem „I.“ o přepravě originálních průvodních dokladů ke zboží do Rakouské republiky, s obviněným L. N.konzultoval platby za zboží do Rakouské republiky, v některých případech také sám vyměňoval řidičům doklady ke zboží a poté originální průvodní doklady předával R. O. a konečně v některých případech platil řidičům za přepravu. Obviněný P. S. objednával přepravní firmy k přepravě motorové nafty, předával řidičům a zástupcům přepravních firem finanční prostředky za provedené přepravy, komunikoval s nimi ve věci nakládky motorové nafty v Rakouské republice, instruoval obviněného M. Š., jak a kdy bude probíhat výměna dokladů ke zboží, komunikoval s řidiči o průběhu cesty z Rakouské republiky a poskytoval obviněnému L. N. informace o aktuálním průběhu přeprav. Obviněný M. Š. předával řidičům přepravních firem nové, nepravdivé daňové doklady ke zboží a předával originální průvodní doklady ke zboží, jež předtím převzal od řidičů přepravujících motorovou naftu, obviněnému R. P. Nalézací soud rovněž neměl důvodné pochybnosti o protiprávním jednání obviněného J. P., jako účastníka na trestné činnosti ostatních obviněných, kdy tento v úmyslu pomoci spoluobviněným Mgr. Ch., N., P., S., Š., jakož i R. O., zkrátit český stát na spotřební dani a dani z přidané hodnoty tím, že tito předstírajíc, že jednají za společnost OBUV – STYLE, odeberou v Rakouské republice motorovou naftu v režimu podmíněného osvobození od spotřební daně, kdy tato měla být dopravena do Slovenské republiky pro příjemce společnost OBUV – STYLE. Ve skutečnosti však toto zboží bylo přepraveno na území České republiky a zde bylo uvedeno do volného daňového oběhu stočením konečným odběratelům, a to společnostem PTD a A+S. Obviněný P. k zastření protiprávního jednání spoluobviněných se vydával za osobu oprávněnou jednat za společnost GRAND Bohemia oil, neboť jednal s konečnými odběrateli zboží, zajišťoval pro tuto společnost kancelářské prostory a zejména realizoval převody finančních prostředků poukázaných za odebrané minerální oleje ze svého účtu na účet společnosti OBUV – STYLE. Nejvyšší soud k vyčerpávajícím závěrům nalézacího soudu podotýká, že tedy není možné souhlasit s argumentací dovolatelů spočívající v tom, že nebyl naplněn ani jediný znak organizované zločinecké skupiny podle ustanovení §129 tr. zákoníku, kterými jsou existence vnitřní organizované skupiny, rozdělení funkcí a dělba činností. Pokud se potom konkrétně týká obviněného Mgr. P. Ch., podle nějž nalézací soud nijak nekonstatoval jeho příslušnost v rámci hierarchie organizované zločinecké skupiny, Nejvyšší soud považuje za nutné odkázat na tu shora konstatovanou část odůvodnění rozsudku nalézacího soudu, kde se uvádí, že obviněný Mgr. P. Ch. po dohodě s L. N. pro organizovanou zločineckou skupinu zajišťoval odběratele motorové nafty, tyto informoval o množství dodaného zboží a čase jeho vyskladnění, zajišťoval jednání o ceně dodávané motorové nafty a úhradě za dodávanou motorovou naftu a přijímal také platby za dodanou motorovou naftu (srov. str. 88 odůvodnění rozsudku nalézacího soudu). Zapojením a činností obviněných Mgr. Ch., P. a N. se Nejvyšší soud shora konkrétně zabýval již v rámci posuzovaní podmínek §107 odst. 1 tr. zákoníku. V návaznosti na to Nejvyšší soud považuje za potřebné ještě k osobě M. Š. uvést, že tento zejména přebíral doklady od polských řidičů (srov. záznamy o sledování osob a věcí, a to konkrétně na č. l. 2392 a 2413 spisu) a zajišťoval bezproblémový průběh přepravy zejména po výměně dokladů při cestě do místa určení. Nejvyšší soud tak nemůže souhlasit s argumentací tohoto obviněného, že neexistují konkrétní okolnosti, které by svědčily o tom, že spáchal souzenou trestnou činnost jako pachatel nebo spolupachatel, stejně tak nemůže Nejvyšší soud přisvědčit ani té jeho argumentaci, v níž uvádí, že skutková věta nekonkretizuje jeho jednání, když je v ní jednoznačně zachyceno, že předával řidičům přepravních firem nové, nepravdivé daňové doklady ke zboží a také předával R. P. originální průvodní doklady ke zboží, jež předtím převzal od řidičů přepravujících motorovou naftu. Pokud se týká P. S., jeho funkce zejména spočívala v komunikaci s polskými přepravci, o čemž také informoval L. N. (srov. k tomu u obviněného P. S. i přepisy odposlechů na č. l. 2792, 2814 – 2816, 2830, 2835, 2837 – 2838, 2846, 2849, 2853, 2856 – 2857, 2859, 2860, 2862 – 2863 spisu). Obviněný J. P. pomáhal dovolatelům zejména tím, že založil účet u Komerční banky, a. s., s nímž potom disponoval podle potřeb obviněných, přičemž o těchto skutečnost svědčí jak výpisy z účtů, tak i zmiňovaný kamerový záznam Komerční banky, a. s., na němž je zachycený jmenovaný obviněný, jak provádí hotovostní výběr. K jeho účasti srov. i úřední záznam ze dne 21. 11. 2007, podle kterého bylo předchozí den u ředitelky Hotelového domu Merkur v H. zjištěno, že v rámci pronájmu nebytových prostor společnosti GRAND Bohemia oil byl jako kontaktní osoba uváděn obviněný J. P. a tel. č. ... (srov. č. l. 1947 spisu). Obvinění Mgr. P. Ch., L. N., M. Š., R. P. a P. S. ve svých dovoláních uvedli, že nebyl naplněn znak spočívající v tom, že by organizovaná zločinecká skupina byla zaměřena na soustavné páchání úmyslné trestné činnosti. Ke stíhanému jednání skupiny došlo v průběhu jediného měsíce, resp. 33 dní, od 8. 10. 2007 do 10. 11. 2007, a následně pak ve 3 dnech, tedy 4. 2. 2008, 7. 2. 2008 a 27. 2. 2008, nemohlo se tedy jednat o soustavné páchání trestné činnosti. Nejvyšší soud k těmto námitkám uvádí, že organizovaná zločinecká skupina na rozdíl od organizované skupiny, která nemusí mít a zpravidla ani nemá trvalejší charakter, musí být zaměřena na soustavné páchání úmyslné trestné činnosti. Předpokládá se tedy, že již při založení organizované zločinecké skupiny je zde záměr soustavně páchat úmyslnou trestnou činnost, i když pro trestní postih se nevyžaduje, aby již k takovému soustavnému páchání trestné činnosti došlo (např. organizovaná zločinecká skupina může být odhalena již při prvním trestném činu, nebo dokonce ještě předtím, než započala s pácháním trestné činnosti). Páchání úmyslné trestné činnosti je soustavné, jestliže jednotliví pachatelé trestné činnosti ve prospěch organizované zločinecké skupiny jednají nepřetržitě, pravidelně nebo opakovaně po delší dobu, např. po několik měsíců, nebo tehdy, když navazují na předchozí obdobně páchanou trestnou činnost. Soustavnost se nevyžaduje při páchání úmyslných trestných činů jednotlivými pachateli, ale postačí, když znak soustavnosti je dán ve vztahu ke konkrétní posuzované organizované zločinecké skupině [arg. „je zaměřena (tj. organizovaná zločinecká skupina) na soustavné páchání úmyslné trestné činnosti“]. Zásadně se nevyžaduje, aby organizovaná zločinecká skupina byla zaměřena na dosahování zisku, tedy aby měla jen zištný cíl, což na druhé straně neznamená, že takový zištný cíl nebude v některých případech mít. Nejvyšší soud předně podotýká, že ustanovení §129 tr. zákoníku nevyžaduje soustavnost, ale postačuje zaměření celé skupiny na soustavnost páchání trestné činnosti. Obvinění se dopouštěli trestné činnosti v období od 8. 10. 2007 do 27. 2. 2008, přičemž prvních 18 dovozů uskutečnili v průběhu měsíců října a listopadu roku 2007, poslední tři dovozy s odstupem dvou měsíců uskutečnili v únoru roku 2008, tedy dopouštěli se trestné činnosti v rozmezí téměř pěti měsíců, a proto je možné uzavřít, že trestnou činnost páchali opakovaně po delší dobu. Současně je třeba podle Nejvyššího soudu, pokud jde o přerušení páchání trestné činnosti v období od 10. 11. 2007 do 4. 2. 2008, mít na zřeteli intenzitu a frekvenci jejich trestného jednání v první části uvedené celkové doby páchání zvlášť závažného zločinu zkrácení daně, poplatku a podobné povinné platby podle §240 odst. 1, 3 tr. zákoníku, neboť uvedené přerušení jednotlivých dovozů není natolik dlouhé, aby přerušovalo pokračování v uvedeném zvlášť závažném zločinu. Podle ustálené judikatury čím delší je celková doba páchání pokračující trestné činnosti, čím větší je počet dílčích útoků během ní spáchaných, čím vyšší je způsobení zkrácení daně (dovolatelé svým jednáním způsobili zkrácení daně v rozsahu téměř 14 milionů korun) a čím vyšší je obohacení pachatele, tím delší může být i doba přerušení mezi jednotlivými dílčími útoky. Na překážku závěru, že se jedná o pokračování, za těchto okolností nemusí být zjištění, že mezi jednotlivými útoky uplynula i doba několika měsíců (srov. přiměřeně usnesení Nejvyššího soudu ze dne 10. 12. 2003, sp. zn. 6 Tdo 1314/2003, publikované pod č. 32/2004-I. Sb. rozh. tr.). Jak dovodil odvolací soud, lze mít za to, že k ukončení trestného jednání obviněných rovněž přispěla skutečnost, že se R. O. opakovaně nepodařilo z účtu společnosti OBUV – STYLE vyzvednout peníze potřebné k dalšímu úspěšnému pokračování v nákupech nafty, jakož i to, že při jedné z dodávek [bod 11)] byli pachatelé jinými osobami o naftu připraveni (srov. str. 39 odůvodnění rozsudku odvolacího soudu). Nejvyšší soud tak nemá pochyb, že souzená organizovaná zločinecká skupina byla zaměřena na soustavné páchání úmyslné trestné činnosti, k čemuž dále poznamenává, že z hlediska blízké časové souvislosti jednotlivých útoků je nutno brát ohled i na čas potřebný k přípravě pachatele na další útok (srov. k tomu rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 15. 6. 1995, sp. zn. Tzn 17/95, publikovaný pod č. 15/1996-II. Sb. rozh. tr.). Obviněný Mgr. P. Ch. ve svém dovolání také namítal, že skutečně zajišťoval odběratele motorové nafty a jednal o ceně této nafty, informoval o množství odebrané nafty a čase jejího vyskladnění, a to vše na základě řádně uzavřené smlouvy o zprostředkování. I pokud skutečně jednáním ostatních obviněných došlo ke spáchání trestného činu podle §240 odst. 1, 3 tr. zákoníku, nelze z provedeného dokazování nijak dovodit, že si byl této skutečnosti vědom. Protože konkrétní zhodnocení důkazů ve vztahu k jeho zavinění zcela absentuje, nelze než uzavřít tak, že jeho zavinění, tím spíše pak ve formě úmyslu, nebylo nalézacím soudem zjištěno. Se zaviněním obviněného Mgr. P. Ch., stejně jako i ostatních dovolatelů, se již dostatečně vypořádal nalézací soud, přičemž Nejvyšší soud odkazuje zejména na tu část odůvodnění jeho rozsudku, kde se zabývá svědeckou výpovědí svědka L. B., v návaznosti na níž uzavřel, že musí akcentovat aktivity Mgr. P. Ch., jež svědčí zcela jednoznačně o jeho zapojení do promyšlené, připravené, sofistikované trestné činnosti páchané organizovanou zločineckou skupinou (srov. str. 45 odůvodnění rozsudku nalézacího soudu). Co se týče subjektivní stránky, nalézací soud u všech obviněných, tedy i u obviněného Mgr. P. Ch., dovodil přímý úmysl ve smyslu ustanovení §15 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku. Ve vztahu k okolnosti podmiňující použití vyšší trestní sazby (velký rozsah zkrácení daně) z hlediska kvalifikované skutkové podstaty dovodil u všech obviněných vědomou nedbalost upravenou v ustanovení §16 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku (srov. str. 93 odůvodnění rozsudku nalézacího soudu). Rovněž odvolací soud se ztotožnil s hmotně právními závěry nalézacího soudu, především v tom, že jednání obviněných bylo spácháno v úmyslu přímém podle §15 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku, přičemž ve vztahu k naplnění okolnosti podmiňující vyšší trestní sazby, co do celkové výše rozsahu zkrácení daně, sice na jedné straně konstatoval, že šlo o jednání převážně také v úmyslu přímém, ale v případě osob, jež v procesu organizované trestné činnosti měly roli spíše výkonnou (obviněný Š.), nejméně v nedbalosti vědomé podle §16 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku (srov. str. 40 odůvodnění rozsudku nalézacího soudu). Pokud má dovolatel za to, že nalézací soud nedostatečně hodnotil jednotlivé důkazy, které mají vztah k jeho zavinění, k tomu Nejvyšší soud uzavírá, že z odůvodnění rozsudku nalézacího soudu je zřejmé, že jmenovaný soud při hodnocení zavinění obviněného Mgr. P. Ch. vycházel především ze svědeckých výpovědí svědka L. B. a svědka S. Z. Obviněný Mgr. P. Ch. ve své výpovědi ze dne 11. 6. 2008 uvedl, že zná pana B., jednatele společnosti PTD, a pana S. Z., jednatele společnosti A+S (srov. č. l. 1248 spisu). Svědek S. Z. uvedl, že k firmě GRAND Bohemia oil se určitě dostal přes pana Ch. (srov. č. l. 1350 spisu). O změnách cen jednal s panem Ch. a s panem P. Měl telefonní číslo na Ch. ..... (pozn. toto telefonní číslo uváděl i sám Ch. v protokolu o výslechu zadrženého podezřelého na č. l. 52 spisu a v protokolu o výslechu podezřelého na č. l. 1245 spisu), dále měl telefonní číslo na P. ..... [srov. č. l. 1351 spisu, pozn. příkaz k odposlechu a záznamu telekomunikačního provozu tohoto čísla byl vydán dne 23. 11. 2007 (č. l. 2125 – 2126 spisu)]. Také u hlavního líčení svědek potvrdil, že obviněný Ch. mu zprostředkoval kontakt na firmu GRAND Bohemia oil (srov. č. l. 7298 a 7299 spisu). Svědek L. B. také uvedl, že dostal nabídku od pana Ch., který mu dával nabídky v průběhu tří posledních let, veškerá jednání ohledně dodávek motorové nafty od firmy GRAND Bohemia oil vedl s panem Ch. (srov. č. l. 1310 spisu). Když později hradil dodávky v hotovosti, předával peníze panu Ch. Také tento svědek uvedl na obviněného Ch. tel. č. 608 715 788 (srov. č. l. 1311 a 1312 spisu). Skutečnost, že zná obviněného Mgr. Ch., který vystupoval za GRAND Bohemia oil, svědek potvrdil i u hlavního líčení (srov. č. l. 7303 spisu). O zavinění obviněného Mgr. P. Ch. svědčí také jeho zadokumentované telefonní hovory s obviněným P. S. a s obviněným L. N.(srov. č. l. 2721 a násl., 2790, 2874 a násl., 2905, a 2916 spisu), se kterým podle názoru soudu na základě vyhodnocení provedeného dokazování po dohodě pro organizovanou zločineckou skupinu zajišťoval odběratele motorové nafty, tyto informoval o množství dodaného zboží a čase jeho vyskladnění, zajišťoval jednání o ceně dodávané motorové nafty a úhradě za ni, přijímal rovněž platby za takto dodanou motorovou naftu. Nakonec je možné vycházet také ze samotné smlouvy o zprostředkování zajištění využití jedné nádrže o obsahu 500 m³ na motorovou naftu ve skladu PJ Bohumín a navazující faktury na č. l. 1112 – 1114 spisu. S ohledem na tyto předestřené skutečnosti nelze na jednání obviněného Mgr. P. Ch. aplikovat usnesení Nejvyššího soudu ze dne 24. 10. 2013, sp. zn. 8 Tdo 1037/2013, na které poukazuje ve svém dovolání a podle nějž, existují-li ve věci důvodné pochybnosti o tom, zda určitá osoba měla představu o způsobu provedení trestného činu ostatními pachateli, není opodstatněný ani závěr o její představě o existenci organizované zločinecké skupiny. Provedeným dokazováním totiž bylo bez jakýchkoliv pochybností prokázáno, že obviněný Mgr. P. Ch. s úmyslem prodeje nelegálně dovezených pohonných hmot, jednal se zástupci společností A+S a PTD, přebíral platby v hotovosti a domlouval se na dílčích postupech s dalšími obviněnými, tj. zejména s obviněným L. N. a také obviněným P. S. Obviněný J. P. dále namítal, že účastenství předpokládá úmysl směřující k účasti ve formě pomoci na konkrétním úmyslném trestném činu a také, že mezi jednáním účastníka a trestným činem spáchaným hlavním pachatelem musí existovat příčinný vztah. Odsouzený setrvává na svém stanovisku, že mezi ním a spoluobviněnými neexistuje jakékoliv spojení, že nebyl proveden jediný důkaz, z kterého by bylo možno dovodit, že jmenovaný chtěl ostatním spoluobviněným pomoci při zkrácení daně nebo že by alespoň věděl o tom, že jim k tomu pomáhá. Obviněný J. P. také namítal, že neexistuje žádný přímý důkaz o tom, že by se přímo on, nikoliv jen jeho zneužitá identita, dopustil toho, co je mu vytýkáno. Odvolací soud se pak pustil i do otázky svěřené znalci, když laicky porovnal podpisy odsouzeného s podpisy na založených listinách ve spisu a shledal je identickými. Nalézací soud v odůvodnění svého rozsudku uvedl, že v případě obviněného J. P. se jedná o „fyzickou pomoc“. Provedeným dokazováním bylo prokázáno, že obviněný P. založil po předchozí dohodě se spoluobviněnými v pobočce Komerční banky, a. s., účet, na který byly poukázány finanční prostředky, které posléze podle příslušných pokynů poukazoval na další účty či jinak s těmito manipuloval. Jmenovaný se rovněž vydával za osobu oprávněnou jednat za společnost GRAND Bohemia oil, zařizoval pronájem nebytových prostor. Právě díky popsaným aktivitám obviněného P. v objektivizovaném skutkovém ději splňuje všechny podmínky účastenství ve formě pomoci, a to za použití znaku „odstranění překážek a jiným způsobem“ (srov. str. 94 odůvodnění rozsudku nalézacího soudu). V rámci posuzování svědecké výpovědi svědka S. Z. nalézací soud podotknul, že ve vztahu k J. P. musí akcentovat vyjádření tohoto svědka v tom smyslu, že pokud P., nepředložil falešný občanský průkaz, tento věděl, o čem mluví v rámci jednání o dodávkách motorové nafty. Toto vyjádření soud považuje za podstatné alespoň z toho pohledu, že jen stěží by bylo možno akceptovat možné tvrzení, že obviněný P. byl využit či zneužit spoluobviněnými (srov. str. 46 odůvodnění rozsudku nalézacího soudu). Odvolací soud byl konkrétnější, když uvedl, že pokud se jedná o prokázání účasti obviněného J. P., jenž v telefonických odposleších přímo nefiguroval, podle odvolacího soudu není pochyb o tom, že to byl právě obviněný, jenž vystupoval za společnost GRAND Bohemia oil na základě zfalšované plné moci (č. l. 1538 – 1540 spisu), která měla nepravdivě doložit dodávky motorové nafty pro odběratele PTD a A+S s tím, že pocházejí od ČEPRA, ač se ve skutečnosti jednalo o dodávky, jež byly odkloněny z cesty na Slovensko pro společnost OBUV – STYLE z Rakouska a vyloženy ve skladech těchto společností. Současně obviněný se zástupci těchto odběratelů vedl jednání o dodávkách motorové nafty a na základě nepravdivé plné moci uzavřel kupní smlouvy, a dále založil dne 27. 9. 2007 běžný účet u Komerční banky, a. s., č. ....... a výhradně on pak až do 23. 10. 2007 nakládal s penězi, jež na tento účet byly připsány jako platby za dodávky zboží (body 1 – 8), podepisoval jednotlivé doklady s transakcemi související, dával příkazy k převodům peněz na účet společnosti OBUV – STYLE (č. l. 983 – 984, 1031 – 1041), potvrzoval přijetí peněz za platby v hotovosti, sám uskutečnil výběry takových peněz v hotovosti a následně je předával R. O., zařídil i pronájem nebytových prostor pro společnost GRAND Bohemia oil (č. l. 1937) v Hotelovém domě Merkur v H., a to vše jednoznačně v souvislosti a po domluvě s dalšími spoluobviněnými, při koordinaci takové činnosti s jejich jednotlivým jednáním (srov. č. l. 37 – 38 odůvodnění rozsudku odvolacího soudu). Základní tvrzení jeho obhajoby, že se snad za obviněného J. P. mohl někdo vydávat, je zcela nereálné. Obviněný opakovaně svým jménem, po předložení svých osobních dokladů jednal i při založení bankovního účtu (doklady č. l. 1544 –1661) i s jednotlivými osobami. Neexistuje žádný reálný důvod se domnívat, proč by tuto jeho roli v obsahu trestného jednání měla zastupovat jiná osoba. Nebylo zjištěno, že by obviněný ztratil své osobní doklady nebo je předal do dispozice jinému. Minulost obviněného P. také není nepopsaným listem. Z obsahu připojených spisů o jeho dřívějších odsouzeních je zřetelné, že je ze slabých sociálních poměrů, opakovaně se účastnil na trestném jednání z iniciace jiných osob a zjevně není osobou, která by sama takový rozsah koordinované trestné činnosti byla schopna vykonat, a proto převážně vždy působil jen v pomocné roli pachatelů trestné činnosti, což odpovídá i jeho současnému postavení. V okamžiku zadržení (č. l. 32) u něj byly nalezeny doklady k běžnému účtu u Komerční banky, a. s., společnosti GRAND Bohemia oil. I laickým srovnáním podpisů obviněného na dokladech, jež podepsal v průběhu trestního řízení (např. č. l. 31 a násl.) s podpisy při komunikaci s bankou (č. l. 1626, 1628 a násl.) je zřetelné, že způsob specifického podpisu je shodný, na rozdíl od některých podpisů na fakturách, apod. Z prokázané účasti obviněného na jednotlivých úkonech vyplývá správný závěr nalézacího soudu o jeho vědomé součinnosti s dalšími spoluobviněnými s vědomím své úlohy v trestné činnosti, včetně jejich následků a toho, že takto ostatním napomáhá, umožňuje ji, případně ji usnadňuje. Pokud se tedy týká prokázání zavinění obviněného J. P. a prokázání příčinného vztahu mezi jednáním jeho jako účastníka a trestným činem spáchaným hlavním pachatelem, Nejvyšší soud se na základě důkazů obsažených ve spisu zcela ztotožňuje se shora předestřenými závěry soudů nižších stupňů. K námitce obviněného, že nebyl proveden jediný důkaz, z kterého by bylo možno dovodit, že chtěl ostatním spoluobviněným pomoci při zkrácení daně nebo že by alespoň věděl o tom, že jim k tomu pomáhá, Nejvyšší soud uvádí, že naopak soudy měly k dispozici dostatečný důkazní materiál, na jehož základě dovodily podíl obviněného J. P. na souzené trestné činnosti, tj. svědeckou výpověď svědka L. B., svědka S. Z., dále listinné důkazy, tj. protokol o vydání věci, kupní smlouvu, dodatek č. 1 ke kupní smlouvě, dvě generální plné moci, osvědčení o registraci na č. l. 1119 – 1127 spisu, protokol o vydání věci, výpis z účtu, výdajové a příjmové pokladní doklady na č. l. 956 – 977 spisu, protokol o vydání věci, kupní smlouvu, generální plnou moc, potvrzení o úhradě na č. l. 1044 – 1051, 1056 – 1057, 1059 – 1063 spisu, protokol o vydání věci, výpis z účtu na č. l. 983 – 984, 1031 – 1041 spisu, zprávy Komerční banky, a. s., smlouvy o zřízení a vedení běžného účtu, výpovědi smluv, podpisové vzory, výpisy z účtu na č. l. 1544 – 1566, 1570 – 1575, 1577, 1580 – 1599, 1602 – 1609, 1614 – 1661 spisu, sdělení notáře na č. l. 1539 – 1540 spisu, smlouvu o kauci, smlouvu o nájmu nebytových prostor, žádost o ukončení nájmu, generální plnou moc na č. l. 1937 – 1942 spisu, listinné důkazy opatřené od Okresní prokuratury Partizánske k žádosti o právní pomoc s přílohami na č. l. 2974 – 3050 spisu. Soudy nižších stupňů se podle názoru Nejvyššího soudu rovněž dostatečně vypořádaly s tou námitkou obviněného J. P., že neexistuje žádný přímý důkaz o tom, že by se přímo on, nikoliv jen jeho zneužitá identita, dopustil toho, co je mu vytýkáno, a proto na ně zcela odkazuje pouze s tím doplněním, že předně nebylo zjištěno, že by ztratil své doklady, které by potom mohly být zneužity (žádnou ztrátu ani nenahlásil), a pokud se prokazoval zfalšovanou plnou mocí (č. l. 1538 – 1540 spisu), jednal tak právě za tím účelem, aby mohl vystupovat za společnost GRAND Bohemia oil před společnostmi A+S a PTD. Ostatně skutečnost, že za společnost GRAND Bohemia oil ve vztahu ke společnostem A+S a PTD skutečně vystupoval, vyplývá také z šetření u notářky Mgr. Marie Chmielniakové (srov. č. l. 1530 – 1533 spisu), a dále z šetření u notářky JUDr. Pavly Doležalové (srov. č. l. 1534 – 1536 spisu). Námitka obviněného J. P., že mohla být zneužita jeho identita je dále vyvracena výpovědí svědka S. Z., který uvedl, že firmu GRAND Bohemia oil na základě plné moci zastupoval nějaký pan J. P. Protože pana P. neznal, vzal si od něj občanku, on se divil, proč to chce, a z občanky si opsal rodné číslo. Občanku si zběžně prohlédl, falzifikát by nepoznal, fotka, která byla na té občance, odpovídala vzhledu osoby, která s ním jednala (srov. č. l. 1350 spisu). Ačkoliv obviněný Mgr. P. Ch. uvedl, že mu kromě jiných neříká nic i jméno J. P.(srov. č. l. 1248 spisu), svědek L. B. uvedl, že při platbě faktury č. ......, vystavené dne 9. 10. 2007, zjistil, že majitelem účtu uvedeného na této faktuře je obviněný J. P., a proto zbytek platby pozdržoval a ověřoval si u obviněného Mgr. Ch., zda má správný účet. Po kladné odpovědi Mgr. Ch. realizoval zbytek platby (srov. č. l. 1311 spisu), a také svědek S. Z. uvedl, že ohledně dodávek motorové nafty od společnosti GRAND Bohemia oil jednal s obviněným J, P., jež uvedenou společnost zastupoval na základě plné moci, kontakt na něj mu poskytl obviněný Mgr. P. Ch. Pokud se týká cen dodávané motorové nafty, v této otázce jednal buď s obviněným Mgr. Ch., nebo s obviněným P. Žádnou další osobu se vztahem k společnosti GRAND Bohemia oil nezná (srov. č. l. 1350 – 1351 spisu). Nejvyšší soud tak má za to, že i těmito svědeckými výpověďmi je vyvracena námitka obviněného P. ohledně jeho zneužité identity a zpochybněno tvrzení obviněného Mgr. P. Ch., že „mu kromě jiných neříká nic i jméno J. P.“. Pokud rovněž obviněný J. P. namítal, že nefiguruje v záznamu ze sledování nebo v odposlechnutých hovorech, což ostatně připustil i odvolací soud na str. 37 odůvodnění rozsudku, potom jej Nejvyšší soud odkazuje na důkaz, jímž se již opakovaně v tomto rozhodnutí zabýval, a to na záznam z kamerového systému Komerční banky, a. s., kde je zachycen, jak provádí hotovostní výběr z účtu č. ......... klienta Komerční banky na jméno J. P.(srov. č. l. 2435 a násl. a č. l. 7231 spisu). K námitce dovolatele, že „odvolací soud se pustil i do otázky svěřené znalci, když laicky porovnal podpisy obviněného s podpisy na ve spisu založených listinách a shledal je identickými,“ Nejvyšší soud podotýká, že i když lze v zásadě souhlasit s obviněným, že porovnání podpisů je odbornou otázkou, k jejímuž posouzení je zásadně povolán znalec z oboru písmoznalectví, je třeba zároveň zdůraznit, že i bez tohoto srovnání podpisů jsou v obsáhlém spisovém materiálu týkajícím se této projednávané trestní věci dostatečné důkazy pro jeho účast ve formě pomoci a dostatečné zjištění jeho identity, jimiž se oba nižší soudy a v návaznosti na ně i Nejvyšší soud podrobně zabývaly. K námitce obviněného M. Š., že soudy nižších stupňů u jeho osoby nespecifikovaly, jakým podílem měl zkrátit Českou republiku na daních a jakého dosáhl zisku, Nejvyšší soud poznamenává, že obviněný byl uznán vinným zvlášť závažným zločinem zkrácení daně, poplatku a podobné povinné platby podle §240 odst.1, 3 tr. zákoníku, spáchaného ve prospěch organizované zločinecké skupiny podle §107 odst. 1 tr. zákníku, dílem dokonaným, dílem nedokonaným ve stadiu pokusu podle §21 odst. 1 tr. zákoníku jako spolupachatel. Při spolupachatelství se čin každého ze spolupachatelů posuzuje tak, jako by ho spáchal sám. Každému spolupachateli se tak přičítá celý rozsah spáchaného činu včetně celého následku, resp. účinku (celá škoda), pokud byly způsobeny společným jednáním a vztahoval se k nim jejich společný úmysl. To má význam zejména v těch případech, kde si spolupachatelé svou trestnou činnost rozdělili tak, že každý provedl jen část této společné trestné činnosti nebo jen někteří ze spolupachatelů trestný čin dovršili. To se týká především majetkových a hospodářských trestných činů. V takovém případě se každému spolupachateli přičítá celá způsobená škoda, resp. celý rozsah zkrácené daně. Podobně je tomu i u trestných činů proti životu a zdraví, kde všichni spolupachatelé odpovídají za celý následek, resp. účinek jejich společného jednání bez ohledu na to, jaké konkrétní dílčí zranění bylo způsobeno konkrétním dílčím útokem toho kterého spolupachatele, a také bez ohledu na okolnost, že byl rozdíl v intenzitě jednání jednotlivých spolupachatelů (srov. rozhodnutí Vrchního soudu v Praze ze dne 28. 5. 1993, sp. zn. 5 To 21/93, publikované pod č. 41/1993 Sb. rozh. tr.). Soudy nižších stupňů tedy postupovaly správně, když uzavřely, že jednáním obviněných byla Česká republika, zastoupená v případě spotřební daně Celním úřadem Praha D5 a v případě daně z přidané hodnoty Finančním úřadem pro Prahu 6, celkově zkrácena na spotřební dani o částku 9 657 249,95 Kč a na dani z přidané hodnoty o částku 4 270 375,06 Kč, přičemž v případě jednání popsaného pod bodem 11) k dokonání trestného činu a tím k způsobení škody České republice, zastoupené jednak Celním úřadem Praha D5 a jednak Finančním úřadem pro Prahu 6, na spotřební dani ve výši 572 662,30 Kč a na dani z přidané hodnoty 251 510,98 Kč nedošlo. Pokud obviněný M. Š. namítal, že skutek je popsán všeobecně, nijak nekonkretizuje jednoznačně jeho údajné trestné jednání, a to tak, aby bylo bezchybně uvedeno, čeho se měl dopustit a jakým způsobem, Nejvyšší soud má oproti tomuto názoru dovolatele za to, že skutková věta výroku rozsudku nalézacího soudu dostatečně popisuje trestné jednání každého jednotlivého obviněného, přičemž v případě obviněného M. Š. výstižně popisuje, že tento předával řidičům přepravních firem nové, nepravdivé daňové doklady ke zboží a předával originální průvodní doklady ke zboží, jež předtím převzal od řidičů přepravujících motorovou naftu, R. P. (srov. str. 14 rozsudku nalézacího soudu). Obviněný P. S. uplatnil skutkovou námitku spočívající v tom, že svědkyně G. S.-M. ve své výpovědi prohlásila, že osoba jednající za společnost OBUV – STYLE, se kterou projednávala přepravy motorové nafty, se nenachází v soudní síni. Nelze tedy akceptovat závěr nalézacího soudu, že svědkyně označila odsouzeného, neboť takovýto závěr je v logickém rozporu se svědectvím jmenované svědkyně. Nalézací soud při konstatování svědecké výpovědi G. S. – M. u hlavního líčení v odůvodnění svého rozsudku uvedl, že podle jmenované svědkyně se v jednací síni nenacházela osoba – muž, se kterým se setkávala a se kterým byla v telefonickém spojení (srov. str. 40 odůvodnění rozsudku nalézacího soudu a č. l. 7571 spisu). Po přezkoumání obsahu spisu se podle Nejvyššího soudu nalézací soud v zásadě adekvátně vypořádal s dovolatelem namítaným konstatováním svědkyně, když uvedl, že akcentuje, že svědci, občané P. r., pokud byli v rámci právní pomoci vyslechnuti, vyjadřovali se rovněž i k některým zadokumentovaným telefonním odposlechům v tom smyslu, kdo je účastníkem těchto telefonních hovorů. Tito svědci se v procesním výslechu v přípravném řízení vyjadřovali velmi přesně, určitě, jasně a srozumitelně. Jejich vystoupení u hlavního líčení již taková adresná a přesná nebyla, což jednak je možno přičíst uplynuvší době, jednak i tomu, že nelze vyloučit, že obvinění nadále mají dobré kontakty a vztahy s osobami polské národnosti, které zejména zajišťovaly přepravu a které nějakým způsobem na trestné činnosti participovaly. Tento závěr má oporu v tom, že někteří svědci zejména u hlavního líčení takřka ztratili paměť či se snažili zpochybnit správnost svých dřívějších výpovědí. Nalézací soud přesto považuje výpověď svědkyně G. S. – M. za usvědčující, dokreslující průběh skutkového děje, o kterém nemá důvodné pochybnosti (srov. str. 50 odůvodnění rozsudku nalézacího soudu). Nejvyšší soud tedy neshledal logický rozpor mezi závěrem nalézacího soudu (který se týkal i svědkyně G. S. – M. ve vztahu k obviněnému P. S. – svědkyně hovoří o jménu „P. – srov. č. l. 5352 – 5353 ve spojení s č. l. 4822 – 4927, zejména č. l. 4832 – 4834 a 4879 – 4881 spisu) a svědectvím této svědkyně, přičemž současně dodává, že vina obviněného P. S. není prokazována pouze svědectvím G. S. – M., ale zejména pořízenými telefonními odposlechy mezi obviněnými. Obvinění P. S. a M. Š. směřovali své námitky také proti uloženým trestům. Obviněný P. S. konkrétně namítal, že trest, jenž mu byl uložen ve výši jedenácti let, neodpovídá způsobené škodě a bez ohledu na to, že se odsouzený cítí být nevinen, je nepřiměřeně přísný. Postavení odsouzeného v údajné organizované zločinecké skupině nebylo zásadní, přesto je mu soudy nižších stupňů ukládán nejpřísnější trest ze všech spoluobviněných. Uložený trest tak neodpovídá skutkovým zjištěním a tím porušuje princip rovnosti všech před zákonem. Přestože přiměřenost uložených trestů neodpovídá uplatněným dovolacím důvodů ze strany obviněných Nejvyšší soud se k jejich námitkám nad rámec dovolacích důvodů ve stručnosti zabýval uloženými tresty oběma obviněným, přičemž zjistil, že je sice pravdou, že v rámci organizované zločinecké skupiny byl hlavní osobou L. N., který byl odsouzen k deseti letům trestu odnětí svobody, zatímco obviněný P. S. byl odsouzen k trestu odnětí svobody v trvání jedenácti let, avšak je nutné mít na zřeteli, že zatímco obviněnému L. N. byl ukládán trest pouze za tuto trestnou činnost, obviněnému P. S. byl ukládán souhrnný trest za tuto trestnou činnost a za sbíhající se zvlášť závažný zločin zkrácení daně, poplatku a podobné povinné platby podle §240 odst. 1, odst. 3 tr. zákoníku, kterým byl uznán vinným rozsudkem Krajského soudu v Ostravě ze dne 14. 1. 2010, č. j. 50 T 5/2009 – 1263, ve spojení s usnesením Vrchního soudu v Olomouci ze dne 22. 9. 2010, sp. zn. 5 To 26/2010, a odsouzen k nepodmíněnému trestu odnětí svobody v trvání 5 let a 6 měsíců (srov. č. l. 7813 spisu). Jak vyplývá z odůvodnění rozsudku nalézacího soudu, uvedený soud vycházel z ustanovení §38 tr. zákoníku. Nalézací soud přihlédl k povaze a závažnosti spáchaného trestného činu a poměrům pachatele, neboť jen přiměřená trestní sankce může splnit svůj účel a být pachatelem a společnosti pociťována jako spravedlivá. Jak dále uvedl nalézací soud, povahu a závažnost spáchaného trestného činu blíže určují hlediska, která jsou demonstrativně vypočtena v ustanovení §39 odst. 2 tr. zákoníku. Patří k nim především objektivní znaky blíže charakterizující spáchaný trestný čin (význam chráněného zájmu, který byl činem dotčen, způsob provedení a jeho následky, okolnosti, za jakých byl čin spáchán), intenzita subjektivního vztahu pachatele k činu (míra jeho zavinění, jeho pohnutka, záměr, cíl) a osoba pachatele. Druhým limitem přiměřenosti trestu stanoveným v §38 odst. 1 tr. zákoníku jsou poměry pachatele. Poměry pachatele jsou okolnosti charakterizující osobu pachatele a ovlivňující citelnost uloženého trestu. Jde o osobní, rodinné, majetkové a jiné poměry pachatele (§39 odst. 1 tr. zákoníku). Při stanovení druhu trestu a jeho výměry soud rovněž přihlédl k polehčujícím a přitěžujícím okolnostem (§41 a 42 tr. zákoníku), k době, která uplynula od spáchání trestného činu, příp. změně situace a k délce trestního řízení, trvalo-li nepřiměřeně dlouhou dobu. Vzhledem k tomu, že obvinění se vytýkaného jednání dopustili ve prospěch organizované zločinecké skupiny podle §107 odst. 1 tr. zákoníku, bylo nutno v souvislosti s ukládáním trestu respektovat ustanovení §108 odst. 1 tr. zákoníku, podle kterého horní hranice trestní sazby trestu odnětí svobody stanovené v trestním zákoně se u pachatele trestného činu spáchaného ve prospěch organizované zločinecké skupiny zvyšuje o jednu třetinu (srov. str. 97 – 99 odůvodnění rozsudku nalézacího soudu). Nejvyšší soud tak uzavírá, že v případě obviněného P. S. nedošlo k uložení nepřiměřeně přísného trestu. Jelikož byl dovolateli ukládán souhrnný trest, jeho délka s ohledem na dříve uložený trest u odsouzení, ke kterému byl ukládán souhrnný trest, přesahuje trest uložený hlavnímu pachateli stíhané organizované zločinecké skupiny. Nalézací soud při úvahách o ukládání trestu obviněnému P. S. dále správně přihlédl k jeho aktivní účasti na trestném jednání organizované zločinecké skupiny, neboť na základě skutkových zjištění nalézacího soudu bylo prokázáno, že tento dovolatel objednával přepravní firmy k přepravě motorové nafty, předával řidičům a zástupcům přepravních firem finanční prostředky za provedené přepravy, komunikoval s nimi ve věci nakládky motorové nafty v Rakouské republice, instruoval M. Š. jak a kdy bude probíhat výměna dokladů ke zboží, komunikoval s řidiči o průběhu cesty z Rakouské republiky a poskytoval L. N. informace o aktuálním průběhu přeprav. Obviněný M. Š. uvedl, že konkrétní míra zavinění, která se v rozsudku nenalézá, by měla najít výraz při úvaze o druhu a výměře trestu, když trest, který mu byl soudem stanoven na základě nesprávného právního posouzení skutku, je neobjektivní a nesprávný. Jak vyplývá z toho, co bylo již uvedeno shora, odvolací soud nově rozhodoval o uložení trestu obviněnému M. Š., kterého odsoudil za zvlášť závažný zločin zkrácení daně, poplatku a podobné povinné platby podle §240 odst. 1, 3 tr. zákoníku, spáchaný ve prospěch organizované zločinecké skupiny podle §107 odst. 1 tr. zákoníku, dílem dokonaný, dílem nedokonaný ve stadiu pokusu podle §21 odst. 1 tr. zákoníku, podle §240 odst. 3 tr. zákoníku, §108 odst. 1 tr. zákoníku, k trestu odnětí svobody v trvání 9 let a 2 měsíců. Podle §56 odst. 3 tr. zákoníku jej pro účely výkonu tohoto trestu zařadil do věznice s ostrahou. Podle §73 odst. 1, 3 tr. zákoníku uložil obviněnému M. Š. trest zákazu činnosti, spočívající v zákazu podnikání v oboru nákupu, prodeje a skladování paliv a maziv, včetně jejich dovozu, dále v oboru provozování čerpacích stanic s palivy a mazivy a dále v oboru obchodní činnosti v rozsahu koupě zboží za účelem jeho dalšího prodeje a prodej, jakož i zákazu výkonu funkce statutárního orgánu a člena statutárního orgánu v obchodních společnostech a družstvech se stejnými obory činnosti nebo jejich zastupování na základě plné moci, a to na dobu sedmi let. Nejvyšší soud přezkoumal důvodnost trestů ukládaných i tomuto obviněnému, a zjistil, že odvolací soud při nezměněném výroku o vině v trestní sazbě §240 odst. 3 tr. zákoníku a §108 odst. 1 tr. zákoníku mu nově uložil trest odnětí svobody na samé spodní, ovšem zvýšené hranici trestní sazby v trvání devíti let a dvou měsíců, pro jehož výkon, při respektování názoru soudu prvního stupně, obviněného zařadil za použití §56 odst. 3 tr. zákoníku do věznice s ostrahou. Vzhledem k nově ukládanému trestu byl tomuto obviněnému i nově vyměřen trest zákazu činnosti tak, jak byl vyměřen soudem prvního stupně, ve stejném rozsahu, v trvání sedmi let (srov. str. 43 odůvodnění rozsudku odvolacího soudu). Nejvyšší soud shledal uložený trest obviněnému M. Š. za odpovídající jeho prokázané trestné činnosti, která spočívala v tom, že předával řidičům přepravních firem nové, nepravdivé daňové doklady ke zboží a předával originální průvodní doklady ke zboží, jež předtím převzal od řidičů přepravujících motorovou naftu R. P. Nejvyšší soud má rovněž za to, že v trestech ukládaných obviněnému M. Š. se promítla i míra jeho zavinění, neboť jak dovodil odvolací soud, z pořízených odposlechů vyplývá aktivní role tohoto obviněného, který jednal a plnil úkoly při nakládání se zbožím na území České republiky s vědomím, že bylo přivezeno z Rakouska (srov. str. 34 odůvodnění rozsudku odvolacího soudu). Odvolací soud tedy dovodil, že obviněný M. Š. spáchal souzený trestný čin v úmyslu přímém podle §15 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku a ve vztahu k naplnění okolnosti podmiňující použití vyšší trestní sazby (velký rozsah zkrácení daně) u kvalifikované skutkové podstaty z vědomé nedbalosti podle §16 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku, neboť měl spíše výkonnou roli v procesu organizované trestné činnosti (srov. str. 40 odůvodnění rozsudku odvolacího soudu). Ze všech těchto důvodů po přezkoumání napadených rozhodnutí na základě obsahu spisu a s přihlédnutím ke všem uvedeným skutečnostem Nejvyšší soud neshledal mezi provedenými důkazy a jejich hodnocením na straně jedné a skutkovými zjištěními i právní kvalifikací na straně druhé žádný rozpor, natož rozpor extrémní. Soudy se nedopustily ani vybočení z mezí volného hodnocení důkazů podle §2 odst. 6 tr. ř., když své závěry v tomto směru v odůvodnění svých napadených rozhodnutí náležitě a logicky vysvětlily. Soud prvního stupně jako soud nalézací v dostatečné míře objasnil a posoudil všechny skutečnosti rozhodné z hlediska skutkového zjištění i právního posouzení ve výroku o vině v rozsahu, jenž zůstal rozhodnutím odvolacího soudu nedotčen. Rozsudek nalézacího soudu náležitě přezkoumal soud druhého stupně, jako soud odvolací, který částečně zrušil rozhodnutí soudu prvního stupně, a to pouze ve výroku o trestu uloženém obviněnému M. Š., v návaznosti na to sám znovu rozhodl o výroku o trestu u tohoto obviněného, přičemž se současně bez pochybností a logicky vypořádal se všemi relevantními námitkami obviněných Mgr. P. Ch., L. N., R. P., P. S., M. Š. a J. P. uplatněných v rámci odvolacího řízení. Z obsahu dovolání a po porovnání námitek v něm uvedených s námitkami uplatněnými v odvolání, jakož i s přihlédnutím k tomu, jakým způsobem se s nimi vypořádal odvolací soud, je patrné, že rozhodnutí dovoláním napadené a řízení jemu předcházející netrpí právně relevantními vadami. Z těchto důvodů je třeba jednoznačně dospět k závěru, že jde v případě obviněných Mgr. P. Ch., L. N., R. P., P. S., M. Š. a J. P. o dovolání zjevně neopodstatněná, a proto je Nejvyšší soud podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. odmítl. Své rozhodnutí přitom učinil v souladu s ustanovením §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. v neveřejném zasedání. Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný. V Brně dne 17. prosince 2014 Předseda senátu: Prof. JUDr. Pavel Šámal, Ph. D.