ECLI:CZ:NS:2015:11.TDO.1011.2015.1
sp. zn. 11 Tdo 1011/2015-52
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 19. listopadu 2015, o dovolání obviněného P. T., a o dovolání obviněného P. K., proti rozsudku Vrchního soudu v Olomouci ze dne 18. 9. 2014, sp. zn. 1 To 60/2014, jako soudu odvolacího, v trestní věci vedené u Krajského soudu v Ostravě pod sp. zn. 48 T 7/2013 a rozhodl takto:
Podle §265i odst. 1 písm. e) tr. řádu se dovolání obviněných P. T. a P. K. o d m í t a j í .
Odůvodnění:
Rozsudkem Krajského soudu v Ostravě ze dne 30. 5. 2014, sp. zn. 48 T 7/2013, byli obvinění
1. P. T. uznán vinným zvlášť závažným zločinem nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy dílem dokonaným a dílem nedokonaným ve stadiu pokusu podle §21 odst. 1 k §283 odst. 1, odst. 2 písm. a), písm. c) tr. zákoníku, za který byl odsouzen k trestu odnětí svobody v trvání 4 (čtyř) let nepodmíněně, pro jehož výkon byl zařazen do věznice s ostrahou; podle §70 odst. 1 tr. zákoníku mu byl dále uložen trest propadnutí věci nebo jiné majetkové hodnoty, a to v rozsudku vyjmenovaných,
2. P. K. uznán vinným zvlášť závažným zločinem nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy dílem dokonaným a dílem nedokonaným ve stadiu pokusu podle §21 odst. 1 k §283 odst. 1, odst. 2 písm. a), písm. c) tr. zákoníku, za který byl odsouzen k trestu odnětí svobody v trvání 3 (tří) let, když mu byl výkon trestu podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání 5 (pěti) let s dohledem; podle §101 odst. 1 písm. c) tr. zákoníku bylo vysloveno zabrání věci nebo jiné majetkové hodnoty, a to věci v rozsudku blíže vyjmenovaných.
Podle skutkových zjištění se obvinění dopustili shora uvedené trestné činnosti tím, že
· od přesně nezjištěné doby, nejméně však v období od počátku září roku 2010 do 21:10 hodin dne 11. 10. 2012 na různých místech města O. a jejím okolí se obvinění P. K., P. T., spoluobviněný T. B. společně a za vzájemné součinnosti opakovaně, nejméně v desítkách případů podíleli na nedovolené výrobě psychotropní látky metamfetamin – pervitin a její následné distribuci, a to takovým způsobem, že obviněný P. T. vždy nejprve poskytl jiným dosud neustanoveným osobám finanční prostředky k opatření laboratorní techniky využívané k sestavení provizorního zařízení určeného k nedovolené výrobě psychotropní látky pervitin, chemikálií potřebných k nedovolené výrobě psychotropní látky pervitin, chemikálií potřebných k nedovolené výrobě psychotropní látky pervitin z farmaceutických přípravků obsahujících jako účinnou látku prekurzor pseudoefedrin, které mu dosud neustanovené osoby bulharské národnosti zajistily z dosud nezjištěných míst a zdrojů, a následně po obstarání uvedených věcí a prostředků určených k nedovolené výrobě pervitinu,
· od přesně nezjištěné doby, nejméně však v období od počátku září roku 2010 do přesně nezjištěné doby konce měsíce září roku 2012, na různých místech města O. a jejím okolí obviněný P. K. na objednávku obviněných P. T. a spoluobviněného B., za pomoci jím opatřených věcí a prostředků nejméně v osmi případech za přítomnosti spoluobviněného T. B., který jej hlídal, nelegálně vyráběl a skutečně vyrobil psychotropní látku pervitin o hmotnosti nejméně 800 gramů, kterou v podobě finálního produktu předal obviněnému P. T. buď osobně nebo prostřednictvím spoluobviněného T. B., který vyrobenou psychotropní látku u sebe pro obviněného P. T. přechovával, přičemž tímto nelegálním způsobem vyrobenou psychotropní látku pervitin následně s vědomím jejich negativních účinků na lidský organismus, nejméně ve výše uvedeném období za úplatu či bezúplatně poskytovali ke zneužití dalším osobám, a to v přesně nezjištěném počtu případů a celkovém množství za nezjištěnou finanční částku v níže uvedeném rozsahu:
Ø obviněný P. T. nejméně 5-ti osobám, a to obviněnému P. K., jako odměnu za provedení výroby pervitinu a dále nejméně osobám jménem M. A., M. B., M. J., T. M.,
Ø obviněný P. K. nejméně 11-ti osobám jménem M. B., D. G., D. K., M. L., R. L., V. M., R. Š., B. T., M. V., B. Č., K. S.,
· a dále od přesně nezjištěné doby do doby svého zadržení ve 21.10 hod. dne 11. 10. 2012 v prostorách tzv. mobilním domu bez č.p./č.o., umístěného na pozemcích parcel č. … a … při ulici K H. v obci Š., okres O.-m., o který se staral R. S., obvinění P. K., P. T. a T. B. společně a za vzájemné součinnosti v úmyslu vyrobit psychotropní látku pervitin za pomocí laboratorní techniky určené k sestavení zařízení určeného k nelegální výrobě této látky, kterou dne 11. 10. 2012 ve večerních hodinách pro účely výroby pervitinu do uvedeného objektu přinesl P. K. na žádost obviněného T. B. ostatním obviněným, kteří se poté v prostorách mobilního domu pokusili společně vyrobit psychotropní látku pervitin z celkového množství 25 557 ks tablet farmaceutického přípravku Sudafed, obsahujícího 60 mg hydrochloridu pseudoefedrinu v jedné tabletě, a to tím způsobem, že je společně vyloupávali z blistrů za účelem rozpouštění, což je počáteční fáze výroby pervitinu, kterou se jim nepodařilo díky včasnému zásahu policie dokončit, neboť byli při pokusu výroby v prostorách uvedeného domu zadrženi,
· přičemž v rámci soudem nařízené domovní prohlídky realizované v uvedeném objektu dne 13. 10. 2012, bylo mj. zajištěno celkové množství 25 557 ks vyloupaných tablet farmaceutického přípravku Sudafed o celkové hmotnosti 7 911,80 gramů, který obsahoval množství 1533,39 g pseudoefedrinu hydrochloridu, z něhož bylo možno teoreticky vyrobit 725,93 gramů metamfetaminu base (tedy čistého pervitinu), dále skleněná miska z varného skla (stopa č. 1), která obsahovala 6,6249 g bílé krystalické látky s obsahem 75,99 % metamfetaminu, což v uvedeném množství představuje 5,0343 g čistého metamfetaminu, igelitový sáček vydaný R. S. obsahující 78,78 % metamfetaminu, což v uvedeném množství představuje 2,0852 g čistého metamfetaminu, (stopa č. 46) a další předměty a chemikálie určené k nelegální výrobě pervitinu, a tímto způsobem bez povolení a bez úmyslu splnit podmínky nakládání s návykovými látkami, tedy v rozporu se zákonem č. 167/1998 Sb. o návykových látkách, vědomě protiprávně nakládali s návykovou látkou pervitin – metamfetamin, který je uveden v příloze č. 5 k zákonu č. 167/1998 Sb., jako psychotropní látka zařazená do seznamu II podle Jednotné úmluvy o psychotropních látkách.
Citovaný rozsudek napadli obviněný P. T. a státní zástupce odvoláními. O těchto opravných prostředcích rozhodl Vrchní soud v Olomouci rozsudkem ze dne 18. 9. 2014, sp. zn. 1 To 60/2014 tak, že podle §258 odst. 1 písm. b), písm. d) tr. řádu z podnětu státního zástupce napadený rozsudek zrušil v celém rozsahu a podle §259 odst. 3 tr. řádu nově rozhodl tak, že obvinění
1. P. T. byl uznán vinným pokusem zvlášť závažného zločinu nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle §21 odst. 1 k §283 odst. 1, odst. 2 písm. a), odst. 3 písm. c) tr. zákoníku, za který byl odsouzen k trestu odnětí svobody v trvání 9 (devíti) let, pro jehož výkon byl zařazen do věznice se zvýšenou ostrahou; podle §70 odst. 1 písm. c) tr. zákoníku mu byl uložen trest propadnutí věci nebo jiné majetkové hodnoty, a to věcí v rozsudku vyjmenovaných,
2. P. K. byl uznán vinným pokusem zvlášť závažného zločinu nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle §21 odst. 1 k §283 odst. 1, odst. 2 písm. a), odst. 3 písm. c) tr. zákoníku, za který mu byl uložen trest odnětí svobody v trvání 8 (osmi) let, pro jehož výkon byl zařazen do věznice se zvýšenou ostrahou; podle §101 odst. 1 písm. c) tr. zákoníku bylo vysloveno zabrání věci nebo jiné majetkové hodnoty v rozsudku blíže vyjmenovaných.
Dále vrchní soud rozhodl též o vině a trestu spoluobviněného T. B. a podle §259 odst. 1 tr. řádu věc ohledně dalšího ze spoluobviněných R. S. vrátil soudu I. stupně, aby učinil ve věci rozhodnutí nové. Samostatným výrokem pod bodem IV. byla pak odvolání obviněných P. T. a T. B. podle §256 tr. řádu jako nedůvodná zamítnuta.
Proti rozsudku Vrchního soudu v Olomouci podali oba obvinění P. T. i P. K. dovolání.
Obviněný P. T. opřel své dovolání o dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu. Konkrétně v něm namítá, že soud odvolací neměl ve věci aplikovat východiska uvedená ve stanovisku sp. zn. Tpjn 301/2013, když toto bylo přijato až po podání obžaloby. Naopak zdůraznil, že v jeho věci mělo být uplatněno kritérium dvacetinásobku výchozí hodnoty dvou gramů pervitinu. Nesouhlasí pak ani s novým posouzením věrohodnosti spoluobviněného Konečného odvolacím soudem a připomněl, že jediným objektivním důkazem v dané věci je nález tablet Sudafedu. Odkázal pak na jinou trestní věc (vedenou u Okresního soudu v Ostravě), v níž byl tamní obviněný odsouzen pro distribuci 2.730 g pervitinu k výrazně mírnějšímu trestu odnětí svobody a tak rozdílnou míru represe považuje za nespravedlivou. Vzhledem k tomu v závěru dovolání se „domáhá“ zrušení rozsudku Vrchního soudu v Olomouci a vrácení věci tomuto soudu k novému projednání a rozhodnutí.
Obviněný P. K. opřel své dovolání o dovolací důvody podle §265b odst. 1 písm. g) a k) tr. řádu a napadá v něm v plném rozsahu všechny výroky rozsudku odvolacího soudu. Ve vztahu k námitce o neúplnosti výroku II. o vině, kterým Vrchní soud v Olomouci oproti původnímu rozhodnutí Krajského soudu v Ostravě dovodil kvalifikovanou skutkovou podstatu §283 odst. 3 písm. c) tr. zákoníku, namítá, že vrchní soud nerozlišil dvě fáze „pokračujícího jednání“. Pokud jde o výrobu 800 g drogy, podle jeho názoru se nejednalo o pokus, neboť o pokus se jednalo až v případě loupání 25 567 ks tablet Sudafedu. Dále obviněný uplatnil námitku nesprávné právní kvalifikace, kterou shledává v tom, že soudy nebyla respektována pravidla časové působnosti trestních norem, což dokládá konkrétní citací z odůvodnění napadeného rozsudku. Odkazuje pak na rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 3 Tdo 1336/2012, z něhož vyvozuje závěr týkající se významu dalších kriterií rozhodných pro posouzení rozsahu trestné činnosti. Rozvádí pak postup v řízení a svůj postup k celé věci, přičemž zdůrazňuje, že hodlal využít nabídky orgánů činných v trestním řízení a vystupovat ve věci jako spolupracující obviněný. Postoj orgánů činných v trestním řízení považuje za „nepřípustný prvek provokace“. Připomíná, že při prvním výslechu jej informačně vytěžili a z toho taky se nakonec v celém trestním řízení vycházelo, ovšem bez zohlednění postavení dovolatele. Následné nejasnosti v hlavním líčení nelze dle jeho názoru přičítat nedůvěryhodnosti dovolatele, ale nekompetentnosti zejména státního zastupitelství, které se nedokázalo klíčového obviněného procesně zastat. Z toho vyvozuje, že závěr o 800 g pervitinu, který měl být vyroben od září roku 2010 do 21:10 hod. dne 11. 10. 2012, stojí na extrémním nesouladu mezi právním závěrem a zjištěnými okolnostmi. Podotýká, že závěr a poznatky o organizovanosti celé skupiny důkazně stojí pouze na jeho výpovědi, když ve věci nebylo prováděno předchozí prověřování. Zdůrazňuje rovněž, že byl k výrobě pervitinu nucen spolupachateli, s čímž se vrchní soud nijak nevypořádal. Uvádí, že trest je ke spolupracujícímu obviněnému razantní změnou a je vzhledem k jeho osobním i rodinným poměrům trestem nepřiměřeným. Vzhledem k tomu obviněný navrhuje, aby Nejvyšší soud napadený rozsudek vrchního soudu zrušil a přikázal tomuto soudu, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl a nařídil „propuštění z trestu“.
K dovolání se vyjádřil nejvyšší státní zástupce prostřednictvím státního zástupce činného u Nejvyššího státního zastupitelství. Ten po shrnutí předchozího průběhu řízení a obsahu obviněnými podaného dovolání nejprve uvedl, že námitky obviněného v podstatné části uplatněnému „hmotněprávnímu“ dovolacímu důvodu odpovídají, avšak státní zástupce se s nimi neztotožňuje.
K dovolání obviněného P. T. uvedl, že tento ve svém dovolání odkazuje na starší judikatorní praxi, která jednotlivé hranice drogové trestné činnosti stanovila na podkladě propočtu dvacetinásobku výchozí hodnoty množství většího než malého, za něž považuje 2 gramy pervitinu. Obviněný však pomíjí, že v době rozhodování soudů obou stupňů již bylo známo rozhodnutí velkého senátu trestního kolegia Nejvyššího soudu ze dne 27. 2. 2013, sp. zn. 15 Tdo 1003/2012, které stanovilo desetinásobek jako odpovídající pro stanovení jednotlivých hranic rozsahu drogové trestné činnosti. Státní zástupce upozorňuje, že na vývoj judikatorní praxe nelze mechanicky uplatňovat hlediska časové působnosti trestních norem. Citovaným rozhodnutím velkého senátu trestního kolegia Nejvyššího soudu se nejednalo v pravém smyslu o změnu judikatury, ale došlo ke sjednocení judikatury. Vzhledem k nejednotnosti předchozí praxi tak obviněný nemohl mít legitimní očekávání, že jeho jednání bude posouzeno mírněji jako jednání pouze ve značném rozsahu. Podle státního zástupce obviněný pomíjí, že stanovení hranice velkého rozsahu se může odvíjet od dvou kvantitativních kritérií. Prvým je obsah účinné látky, který je rozhodující tehdy, pokud byl tento obsah skutečně zjištěn. Druhým kritériem je celkový objem drogy (substance) obsahující jako účinnou složku konkrétní omamnou nebo psychotropní látku, přičemž citované rozhodnutí sp. zn. 15 Tdo 1003/2012 velkého senátu Nejvyššího soudu obsahuje korektiv, že v případě z celkového množství lze vycházet tehdy, pokud droga byla v obvyklé kvalitě. Obviněný T. však tato kritéria ve svém dovolání nerozlišil. Státní zástupce zdůrazňuje, že již pouze ta část jednání obviněných, která bezprostředně směřovala k výrobě pervitinu z vyloupaných tablet léčiva Sudafed, by vzhledem k potencialitě takové výroby (výtěžnost představovala až 725,93 g čistého metamfetaminu), bezpečně naplňovala znak velkého rozsahu, za který je třeba považovat výrobu nejméně 600 g metamfetaminu (do přijetí stanoviska Nejvyššího soudu sp. zn. Tpjn 301/2013), resp. 500 g (po přijetí tohoto stanoviska). Podle státního zástupce v každém případě tak byl uvedený znak kvalifikované skutkové podstaty přisouzeného zločinu ve stadiu pokusu naplněn.
Námitku obviněného, pokud v ní poukazuje na právní kvalifikaci použitou v jiné trestní věci, nepovažuje za opodstatněnou, rovněž jako námitku proti délce v jiné trestní věci uloženého trestu. Ohledně výšky trestu uvedl, že je trestem přípustným a byl uložen v rámci zákonné trestní sazby za trestný čin, jímž byl obviněný uznán vinným. Upozornil, že trest byl uložen výrazně ve spodní polovině zákonné trestní sazby a nejedná se tedy ani o trest uložený ve zjevném nepoměru k povaze a závažnosti spáchaného trestného činu. Takto formulované námitky proto nelze podřadit ani pod dovolací důvod uvedený v §265b odst. 1 písm. h) tr. řádu.
K dovolání obviněného P. K. státní zástupce uvedl, že vzhledem k nejasnosti námitky o neúplnosti chybějícího výroku se lze pouze domnívat, že obviněný má za to, že konkrétní dvě dílčí části jeho jednání by měly být kvalifikovány zvláště a rozsudek by tak měl dvěma výroky oddělovat tu část jednání, jež spočívala ve výrobě 800 g pervitinu v minulosti, od té části, jež spočívala v pokusu výroby pervitinu, při němž byli obvinění přistiženi. Podle názoru státního zástupce podepřeného judikaturou Nejvyššího soudu, se přisouzené jednání všech obviněných v rámci organizované skupiny nerozpadá do několika dílčích, oddělitelných útoků pokračujícího trestného činu, ale jedná se o jediné jednání. Uvedené jediné jednání bylo soudy správně vyhodnoceno jako pokus přisouzeného zločinu, neboť tento zločin nebyl dokonán ve znaku „velkého rozsahu“ jakožto okolnosti podmiňující použití vyšší trestní sazby, a to vzhledem k nedokončení výroby až 725 g metamfetaminu, při níž byli obviněni přistiženi. Z hlediska právní kvalifikace tak nelze jeden skutek obviněných dělit na tu část, jež by sama o sobě naplňovala znak např. základní skutkové podstaty a další části, jež naplňují znaky pokusu. Vytýkanou absenci výroku tak v dané věci státní zástupce neshledává.
Pokud jde o námitku nesprávného posouzení časové působnosti trestních norem, s touto námitkou se státní zástupce neztotožňuje, nesměřuje k aplikaci trestních norem, ale podobně jako u obviněného T. k aplikaci judikatorních hledisek.
Pokud jde o vznesenou námitku tzv. extrémního nesouladu skutkových zjištění ve vztahu k předchozí výrobě 800 g pervitinu, obviněný ji fakticky opírá v podstatě pouze o popření vlastní usvědčující výpovědi. Jde tedy o námitku, jež mimo rámec uplatněného dovolacího důvodu směřuje k přehodnocení skutkových zjištění soudů, a to paradoxně v tom směru, v jakém jsou tato skutková zjištění založena na výpovědi jeho samého.
Státní zástupce má za to, že v dané věci soudy obou stupňů řádně zjistily skutkový stav věci bez důvodných pochybností, a to v rozsahu potřebném pro rozhodnutí. Zároveň důkazy pečlivě zhodnotily v souladu se zásadou volného hodnocení důkazů. Ve věci přitom neshledává žádný, natož extrémní rozpor mezi provedenými důkazy a skutkovými zjištěními.
Pokud jde o námitky proti uloženému trestu, nejde o námitky podřaditelné pod dovolací důvod uvedený pod §265b odst. 1 písm. g), ale ani pod dovolací důvod uvedený v §265b odst. 1 písm. h) tr. řádu. Byl mu uložen přípustný druh trestu a zároveň v rámci příslušné trestní sazby.
Vzhledem k uvedenému závěrem svého vyjádření státní zástupce navrhl, aby Nejvyšší soud dovolání podle §265i odst. 1 písm. e) tr. řádu jako zjevně neopodstatněné odmítl. Současně souhlasil s tím, aby Nejvyšší soud v neveřejném zasedání učinil i jiné než navrhované rozhodnutí.
Nejvyšší soud jako soud dovolací (§265c tr. řádu) při posuzování mimořádného opravného prostředku předně shledal, že dovolání obou obviněných jsou přípustná (§265a odst. 1, odst. 2 písm. a), h) tr. řádu), byla podána oprávněnými osobami (§265d odst. 1 písm. b) tr. řádu), v zákonné lhůtě a na místě, kde lze podání učinit (§265e odst. 1, 3 tr. řádu) a splňují i obligatorní náležitosti obsahu dovolání uvedené v §265f odst. 1 tr. řádu.
Oba obvinění své námitky podřadili pod dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu, přičemž obviněný P. K. uplatnil i dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. k) tr. řádu.
V obecné rovině je nutno říct, že podle §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu lze dovolání podat, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení, a tedy ve vztahu ke zjištěnému skutku je možné dovoláním vytýkat výlučně vady právní. Z tohoto zákonného ustanovení je zřejmé, že předmětem přezkumu mohou být jen otázky dotýkající se právního posouzení věci. Na podkladě tohoto dovolacího důvodu nelze proto přezkoumávat a hodnotit správnost skutkových zjištění, na nichž je napadené rozhodnutí založené, ani prověřovat úplnost provedeného dokazování, správnost skutkových hodnocení důkazů ve smyslu §2 odst. 5, 6 tr. řádu, poněvadž tato činnost spočívá v aplikaci ustanovení procesních nikoli hmotně právních. Dovolací soud je tak zásadně povinen vycházet ze skutkových zjištění soudu prvního stupně (eventuálně modifikovaných soudem odvolacím) a v návaznosti na tento skutkový stav zvažuje hmotně právní posouzení, přičemž skutková zjištění soudu prvního stupně nemůže změnit, a to ani na základě případného doplňování dokazování (srov. přiměřeně usnesení Ústavního soudu např. ve věcech sp. zn. I. ÚS 412/02, III. ÚS 732/02, II. ÚS 760/02, II. ÚS 282/03, IV. ÚS 499/03).
S ohledem na zásady vyplývající z ústavně zaručeného práva na spravedlivý proces lze o zásahu do skutkových zjištění učiněných soudy prvého a druhého stupně v rámci dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) uvažovat jen výjimečně v případech, kdy je dán extrémní rozpor mezi skutkovými zjištěními soudů a provedenými důkazy (srov. nálezy Ústavního soudu sp. zn. II. ÚS 669/05, IV. ÚS 216/04, I. ÚS 55/04, I. ÚS 4/04, IV ÚS 566/02, IV. ÚS 219/03). Takový rozpor je dán zejména tehdy, jestliže skutková zjištění soudů nevyplývají z důkazů při žádném z logických způsobů jejich hodnocení, jestliže skutková zjištění soudů jsou pravým opakem obsahu důkazů, na jejichž podkladě byla učiněna, dále v případě zjevné absence srozumitelného odůvodnění rozsudku, nebo kardinálních logických rozporů ve skutkových zjištěních a z nich vyvozených právních závěrech, jakož i v případech opomenutí a nehodnocení stěžejních důkazů atp. (usnesení Nejvyššího soudu sp. zn. 11 Tdo 1572/2011, 11 Tdo 130/2012, 3 Tdo 91/2011).
Z popsaných důvodů je nutno za irelevantní považovat výhrady obviněných, pokud brojí proti hodnocení důkazů, zejména rozsahu dokazování a postupu soudu prvního stupně při provádění důkazů, čímž ovšem uplatňují námitky, které nejsou způsobilé založit přezkumnou povinnost dovolacího soudu. Obvinění nabízí své vlastní hodnocení provedených důkazů tvrzením, že se nedopustili inkriminovaného jednání, rozebírají celkovou důkazní situaci a tvrdí, že provedenými důkazy nebyla jejich vina prokázána. Tím se primárně domáhají změny skutkových zjištění nalézacího soudu a až sekundárně na podkladě této změny, usilují o změnu právního posouzení jejich skutku v tom smyslu, že se trestné činnosti nedopustili.
K dovolání obviněného P. T.
Obviněný P. T. mimo rámce skutkové polemiky k nesprávnosti právního posouzení namítl jednak posouzení věci retroaktivní aplikací změny v judikatuře Nejvyššího soudu ze strany odvolacího soudu (stanoviska trestního kolegia Nejvyššího soudu sp. zn. Tpjn 301/2013) a jednak argumentoval nerovností ve vztahu k jiné, dle něj srovnatelné věci, vedené u Okresního soudu v Ostravě).
K námitce první Nejvyšší soud připomíná, že stanovisko trestního kolegia Nejvyššího soudu sp. zn. Tpjn 301/2013 bylo přijato s ohledem na to, že Ústavní soud svým nálezem sp. zn. Pl. ÚS 13/12, ze dne 23. 7. 2013, zrušil ustanovení §289 odst. 2 zákona č. 40/2009 Sb., trestní zákoník (tj. zmocňující zákonné ustanovení k vydání nařízení vlády k vymezení množství většího než malé u omamných látek, psychotropních látek, přípravků je obsahujících a jedů), jakož i ustanovení §2 a přílohu č. 2 nařízení vlády č. 467/2009 Sb., ve znění nařízení vlády č. 4/2012 Sb., z čehož dovodil potřebu sjednotit rozhodovací činnost soudů – judikaturu v otázce výkladu pojmu „množství větší než malé“ u omamných látek, psychotropních látek a přípravků je obsahujících, jelikož v důsledku uvedeného rozhodnutí totiž takříkajíc obživly i judikáty vydané před vydáním citovaného nařízení, které však mohou být rozporné s pozdější judikaturou, která již vycházela z tohoto nařízení vlády. V důsledku uvedené sjednocující povahy daného stanoviska nelze mluvit o jeho retroaktivní povaze. Nadto Nejvyšší soud zdůrazňuje, že již pouze ta část jednání obviněných, která bezprostředně směřovala k výrobě pervitinu z vyloupaných tablet léčiva Sudafed, by vzhledem k potencialitě takové výroby (výtěžnost představovala až 725,93 g čistého metamfetaminu), naplňovala znak velkého rozsahu, za který je třeba považovat výrobu nejméně 600 g metamfetaminu (do přijetí stanoviska Nejvyššího soudu sp. zn. Tpjn 301/2013), resp. 500 g (po přijetí tohoto stanoviska).
Poukazuje-li dovolatel na právní kvalifikaci použitou v jiné trestní věci, Nejvyšší soud, nehledě na možné relevantní odlišnosti srovnávaných věcí, konstatuje, že v rámci přezkoumání důvodnosti uplatněného dovolacího důvodu je oprávněn posuzovat pouze projednávanou věc, přičemž účelem rozhodovací praxe Nejvyššího soudu ve věcech dovolání slouží i účelu sjednocování judikatury soudů.
K dovolání obviněného P. K.
Obviněný P. K. mimo rámce skutkové polemiky k nesprávnosti právního posouzení namítl rovněž retroaktivní aplikací změny v judikatuře Nejvyššího soudu ze strany odvolacího soudu, dále namítl neúplnost výroku rozsudku vrchního soudu, nerozlišení dvou fází „pokračujícího jednání“ dovolatele, jakož i blíže jasněji nespecifikovanou provokaci k podání usvědčující výpovědi.
Nejvyšší soud v otázce retroaktivity odkazuje na své posouzení shodné námitky obsažené v dovolání obviněného P. T., k dalším dvěma námitkám přisvědčuje právním závěrům obsaženým ve vyjádření nejvyššího státního zástupce. Výtka neúplnosti výroku rozsudku odvolacího soudu je evidentně důsledkem výtky nerozlišení dvou fází „pokračujícího jednání“ dovolatele. K otázce specifik posuzování drogových trestných činů jako trestných činů za jistých okolností trvajících, či pokračujících, či jako jediného jednání, se Nejvyšší soud vyjádřil v rozhodnutí sp. zn. 8 Tdo 894/2012, v jehož intencích se nachází právní posouzení jednání obviněného P. K. obsažené v dovolání napadeném rozsudku Vrchního soudu v Olomouci.
Námitku nespecifikované provokace k podání usvědčující výpovědi pod rámec dovolacích důvodů dle §265b odst. 1 písm. g), k) tr. řádu podřadit nelze.
Se zřetelem k rozvedeným důvodům dospěl Nejvyšší soud k závěru, že napadené rozhodnutí Vrchního soudu v Olomouci není založeno na pochybeních vytýkaných dovolateli. Proto jim nepřisvědčil v názoru, že došlo k naplnění dovolacích důvodů podle §265b odst. 1 písm. g), k) tr. řádu.
Vzhledem k tomu, že předmětná dovolání obviněných P. T. a P. K. nebyla shledána jakkoli opodstatněnými, Nejvyšší soud je podle §265i odst. 1 písm. e) tr. řádu odmítl jako zjevně neopodstatněná. Za podmínek §265r odst. 1 písm. a) tr. řádu bylo o odmítnutí dovolání obviněných P. T. a P. K. rozhodnuto v neveřejném zasedání.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n tr. řádu).
V Brně dne 19. 11. 2015
JUDr. Stanislav Rizman
předseda senátu