ECLI:CZ:NS:2015:11.TDO.1012.2015.1
sp. zn. 11 Tdo 1012/2015-31
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání, konaném dne 19. 11. 2015, o dovolání obviněného R. S., proti usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 5. 2. 2015, sp. zn. 1 To 3/2015, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Krajského soudu v Ostravě pod sp. zn. 48 T 7/2013 a rozhodl takto:
Podle §265i odst. 1 písm. b) tr. řádu se dovolání obviněného R. S. odmítá .
Odůvodnění:
Rozsudkem Krajského soudu v Ostravě ze dne 11. 11. 2014, sp zn. 48 T 7/2013, byl obviněný R. S. uznán vinným pokusem zvlášť závažného zločinu nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle §21 odst. 1 k §283 odst. 1, odst. 2 písm. a), odst. 3 písm. c) trestního zákoníku. Za to byl odsouzen podle §283 odst. 3 trestního zákoníku k trestu odnětí svobody v trvání 8 (osmi) let nepodmíněně. Podle §56 odst. 2 písm. d) trestního zákoníku byl pro výkon trestu zařazen do věznice se zvýšenou ostrahou.
Podle skutkových zjištění se obviněný trestné činnosti dopustil tím, že s již odsouzenými P. T., T. B. a P. K. společně
· od přesně nezjištěné doby do doby svého zadržení ve 21.10 hod. dne 11. 10. 2012 v prostorách tzv. mobilním domu bez č. p./č. o., umístěného na pozemcích parcel č. .... a ..... při ulici K H. v obci Š., okres O., o který se staral obviněný R. S., odsouzení P. K., P. T., T. B. a obviněný R. S. společně a za vzájemné součinnosti v úmyslu vyrobit psychotropní látku pervitin za pomoci laboratorní techniky určené k sestavení zařízení určeného k nelegální výrobě této látky, kterou dne 11. 10. 2012 ve večerních hodinách pro účely výroby pervitinu do uvedeného objektu, směřován obviněným R. S., přinesl odsouzený P. K. na žádost odsouzeného T. B. ostatním odsouzeným a obviněnému, kteří se poté v prostorách mobilního domu pokusili společně vyrobit psychotropní látku pervitin z celkového množství 25 557 ks tablet farmaceutického přípravku Sudafed, obsahujícího 60 mg hydrochloridu pseudoefedrinu v jedné tabletě, a to tím způsobem, že je společně vyloupávali z blistrů za účelem rozpuštění, což je počáteční fáze výroby pervitinu, kterou se jim nepodařilo díky včasnému zásahu policie dokončit, neboť byli při pokusu výroby v prostorách uvedeného domu zadrženi,
· přičemž v rámci soudem nařízené domovní prohlídky realizované v uvedeném objektu dne 13. 10. 2012 bylo mj. zajištěno celkové množství 25 557 ks vyloupaných tablet farmaceutického přípravku Sudafed o celkové hmotnosti 7 911,80 gramů, který obsahoval množství 1533,39 g pseudoefedrinu hydrochloridu, z něhož bylo možno teoreticky vyrobit 725,93 gramů metamfetaminu base (tedy tzv. čistého pervitinu), dále skleněná miska z varného skla (stopa č. 1), která obsahovala 6,6249 g bílé krystalické látky s obsahem 75,99 % metamfetaminu, což v uvedeném množství představuje 5,0343 g čistého metamfetaminu, igelitový sáček vydaný obviněným R. S. obsahující 78,78 % metamfetaminu, což v uvedeném množství představuje 2, 0852 g čistého metamfetaminu, (stopa č. 46) a další předměty a chemikálie určené k nelegální výrobě pervitinu,
· a tímto způsobem bez povolení a bez úmyslu splnit zákonné podmínky legálního nakládání s návykovými látkami, tedy v rozporu se zákonem č. 167/1998 Sb. o návykových látkách, vědomě protiprávně nakládali s návykovou látkou pervitin – metamfetamin, který je uveden v příloze č. 5 k zákonu č. 167/1998 Sb., jako psychotropní látka zařazená do seznamu II podle Jednotné úmluvy o psychotropních látkách.
Proti tomuto rozsudku podal obviněný odvolání, které Vrchní soud v Olomouci usnesením ze dne 5. 2. 2015, sp. zn. 1 To 3/2015, jako nedůvodné podle §256 tr. řádu zamítl.
Proti rozsudku odvolacího soudu podal obviněný prostřednictvím svého obhájce dovolání, a to do všech výroků napadeného rozhodnutí. Dovolání opírá o dovolací důvody podle §265i odst. 1 písm. l) tr. řádu s odkazem na dovolací důvody uvedené v §265b odst. 1 písm. g) a h) tr. řádu. Konkrétně pak namítá, „soudy se dopustily mimořádného excesu“, když nesprávně posoudily provedené důkazy, jak poukázal již ve svém odvolání, z čehož dovozuje, že jeho dovolání je přípustné. Tvrdí, že se přisouzeného jednání nedopustil a soudy se nevypořádaly s jeho obhajobou. Upozornil, že závěr o jeho vině je založen na výpovědi spoluobviněného P. K., avšak ten výpovědi měnil a snažil se dosáhnout mírnějšího trestu. Soud dle něj nijak nevzal v potaz výpovědi ostatních spoluobviněných, které ve vzájemné shodě obviněného nijak neusvědčují z vytýkané spolupráce při výrobě nebo prodeji pervitinu. Výrok o trestu považuje za „naprosto nepřiměřený“. I kdyby byl závěr o jeho vině správný, což popírá, zdůrazňuje, že jeho činnost měla spočívat pouze ve vyloupávání tablet a vzhledem k jeho dosavadní bezúhonnosti má za to, že byly dány podmínky pro mimořádné snížení trestu odnětí svobody a jeho podmíněný odklad.
V závěru dovolání obviněný navrhl, aby Nejvyšší soud usnesení vrchního soudu i jemu předchozí rozsudek krajského soudu zrušil a „věc vrátil“ krajskému soudu „k novému projednání“.
K dovolání obviněného se vyjádřil nejvyšší státní zástupce prostřednictvím státního zástupce činného u Nejvyššího státního zastupitelství. Ve svém vyjádření uvedl, že uplatněnému hmotněprávnímu dovolacímu důvodu námitky obsahově neodpovídají. S poukazem na uplatněný dovolací důvod není možné se domáhat přezkoumání skutkových zjištění, na nichž je napadené rozhodnutí založeno. Soudy zjištěný skutkový stav věci je hodnocen pouze z hlediska, zda skutek nebo jiná okolnost skutkové povahy byly správně právně posouzeny. Dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu není naplněn námitkami, které jsou polemikou se skutkovými zjištěními soudu, se způsobem hodnocení důkazů nebo postupem při provádění důkazů. Ve věci nelze shledat žádný, natož extrémní rozpor mezi provedenými důkazy a skutkovými zjištěními. Státní zástupce konstatuje, že soudy obou stupňů v dané věci řádně zjistily skutkový stav bez důvodných pochybností, řádně provedené důkazy pečlivě zhodnotily přihlížejíce ke všem skutečnostem v souladu se zásadou volného hodnocení důkazů. Nepovažuje za nutné se těmito námitkami zabývat podrobněji, přičemž podle jeho názoru lze odkázat na dostatečná skutková zjištění soudů obou stupňů. Závěr o vině je tak zcela důvodně opřen o výpověď spoluobviněného P. K., z níž vyplynulo, že obviněný S. se podílel na prvotní fázi výroby metamfetaminu z běžně dostupných léčiv. Třebaže se jednalo o relativně jednoduchou činnost spočívající ve vyloupávání tablet, jde zároveň o činnost zcela neopomenutelnou, neboť obviněný S. tímto způsobem neoprávněně nakládal s prekursorem za účelem jeho extrakce pro výrobu metamfetaminu. Zároveň obviněný opatřoval i chemikálie a přechovával další prostředky nutné pro výrobu metamfetaminu. Soud prvního stupně se vypořádal i se změnami ve výpovědi obviněného K., jak vyplývá z odůvodnění jeho rozsudku, ve spojení s odůvodněním předchozího (ve vztahu k obviněnému S.) zrušujícího rozhodnutí Vrchního soudu v Olomouci ze dne 18. 9. 2014, č. j. 1 To 60/2014-1585. Proto podle státního zástupce namítá-li obviněný, že výpověď spoluobviněného K. je v tomto směru nevěrohodná, směřuje tato námitka pouze do oblasti hodnocení provedených důkazů a vybočuje tak z rámce uplatněného dovolacího důvodu.
K obviněným uplatněnému dovolacímu důvodu podle §265b odst. 1 písm. h) tr. řádu státní zástupce uvedl, že tento dovolací důvod nenaplňují námitky pouhé nepřiměřenosti trestu, ať již pociťovaného jako mírný nebo přísný, nejde-li li o nepřípustný druh trestu ani o překročení příslušné trestní sazby. Obviněnému byl uložen trest na samé spodní hranici zákonné trestní sazby podle §283 odst. 3 trestního zákoníku. Prostřednictvím citovaného dovolacího důvodu se přitom nelze domáhat mimořádného snížení trestu pod spodní hranici zákonné trestní sazby, a to již proto, že takové mimořádné snížení je postupem fakultativním. Zároveň podle státního zástupce nebyly v případě obviněného pro takový postup ani splněny zákonné podmínky, když na jeho straně nebyly zjištěny žádné mimořádné okolnosti takový postup odůvodňující.
K uplatněnému dovolacímu důvodu podle §265b odst. 1 písm. l) tr. řádu státní zástupce uvedl, že obviněný jej uplatnil v jeho druhé alternativě, tedy že byl zamítnut jeho řádný opravný prostředek, přestože v předchozím řízení byl dán jiný důvod dovolání. Takto formulovaný dovolací důvod však může být úspěšný toliko v případě, že by byla zjištěna existence vytýkané vady zakládající některý z důvodů dovolání, která by zatěžovala řízení před soudem prvního stupně. Takovou vadou však rozhodnutí soudu nalézacího dle názoru státního zástupce zatíženo není, a proto nemůže být naplněn ani dovolatelem uplatněný dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. l) tr. řádu.
Státní zástupce dospěl k závěru, že dovolání, přestože se formálně opírá o deklarované dovolací důvody uvedené v ustanovení §265b odst. 1 písm. l) tr. řádu s odkazem na dovolací důvody uvedené v §265b odst. 1 písm. g) a h) tr. řádu, obsahově těmto důvodům neodpovídá. Dovolání obviněného tak fakticky nenaplňuje žádný z dovolacích důvodů uvedených v ustanovení §265b tr. řádu. Proto státní zástupce navrhl, aby Nejvyšší soud v neveřejném zasedání, k jehož konání může přistoupit podle §265r odst. 1 písm. a) tr. řádu, toto dovolání jako podané z jiného důvodu, než je uveden v §265b tr. řádu odmítl podle §265i odst. 1 písm. b) tr. řádu a současně souhlasil s tím, aby Nejvyšší soud v neveřejném zasedání učinil i jiné než navrhované rozhodnutí.
Nejvyšší soud jako soud dovolací (§265c tr. řádu) nejprve shledal, že dovolání obviněného je přípustné (§265a odst. 1, 2 písm. a), h) tr. řádu), že bylo podáno oprávněnou osobou (§265d odst. 1 písm. b, odst. 2 tr. řádu), v zákonné lhůtě, jakož i na místě, kde je lze učinit (§265e odst. 1 tr. řádu) a splňuje i obligatorní náležitosti obsahu dovolání uvedené v §265f odst. 1 tr. řádu.
Vzhledem k tomu, že dovolání lze podat jenom z důvodů uvedených v ustanovení §265b tr. řádu, musel Nejvyšší soud dále posoudit otázku, zda obviněným uplatněný dovolací důvod lze považovat za důvod dovolání ve smyslu §265b tr. řádu, jehož existence je zároveň podmínkou pro provedení přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem. Současně je třeba dodat, že nepostačuje formální uvedení některého z důvodů vymezených v §265b odst. 1 písm. a) až l) tr. řádu s odkazem na toto ustanovení, ale tento důvod musí být v podaném dovolání skutečně tvrzen a odůvodněn konkrétními vadami, které jsou obviněným spatřovány v právním posouzení skutku, jenž je vymezen ve výroku napadeného rozhodnutí.
Obviněný uplatnil ve svém dovolání dovolací důvody podle §265b odst. 1 písm. g), h) a l) tr. řádu.
Dovolací soud po posouzení uplatněných námitek však dospěl k závěru, že tyto pod rámec uvedených dovolacích důvodů podřadit nelze.
V obecné rovině lze říct, že podle §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu lze dovolání podat, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Z toho plyne, že v rámci rozhodování o dovolání vychází Nejvyšší soud zásadně ze skutkových zjištění provedených soudy v předchozím řízení a pouze hodnotí, zda tato skutková zjištění byla z hlediska hmotného práva správně posouzena. Není tedy možné namítat nic proti samotným skutkovým zjištěním soudu, proti tomu jak soud hodnotil důkazy, v jakém rozsahu provedl dokazování, jak postupoval při provádění důkazů apod. V tomto směru totiž nejde o aplikaci hmotného práva, ale procesních předpisů, zejména ustanovení §2 odst. 5, 6 tr. řádu o postupu orgánů činných v trestním řízení při zjišťování skutkového stavu a při hodnocení důkazů. Hmotně právní posouzení se týká především trestního práva hmotného, ale může se týkat i jiných právních odvětví (k tomu srov. č. 36/2004 Sb. rozh. tr. str.299). Nesprávnost může spočívat v tom, že soud nesprávně aplikuje normu hmotného práva s tím, že buď použije jiný právní předpis či jiné ustanovení nebo použije správný právní předpis a jeho správné ustanovení, ale nesprávně je vyloží. Nesprávnost může rovněž spočívat v chybně posouzené předběžné otázce. Je třeba dodat, že v žádném z dalších ustanovení §265b odst. 1 trestní řád nepřipouští jako důvod dovolání, že by rozhodnutí bylo založeno na nesprávném nebo neúplném skutkovém zjištění. Z jiného důvodu, než je uveden v §265b tr. řádu je dovolání podáno i v případě, kdy je v něm sice citováno některé z ustanovení §265b tr. řádu, ale ve skutečnosti jsou vytýkány vady, které zákon jako důvod dovolání nepřipouští. Dovolací soud je tedy zásadně povinen vycházet ze skutkových zjištění soudu prvního stupně (eventuálně modifikovaných soudem odvolacím) a v návaznosti na tento skutkový stav zvažuje hmotně právní posouzení, přičemž skutková zjištění soudu prvního stupně nemůže změnit, a to ani na základě případného doplňování dokazování (srov. přiměřeně usnesení Ústavního soudu např. ve věcech sp. zn. I. ÚS 412/02, III. ÚS 732/02, II. ÚS 760/02, II. ÚS 282/03, IV. ÚS 499/03).
Z obsahu podaného dovolání vyplývá, že obviněný uplatnil námitky, které směřovaly proti rozsahu dokazování, způsobu jakým byly hodnoceny provedené důkazy a proti správnosti skutkových zjištění, která učinil Krajský soud v Ostravě. Zejména namítal proti výpovědi odsouzeného P. K., kterého výpověď měl soud prvního stupně a posléze i soud druhého stupně za klíčovou, přičemž ji dovolatel zpochybnil zejména pro její změny, namítl dále, že soud nijak nevzal v potaz výpovědi ostatních spoluobviněných, které ve vzájemné shodě obviněného nijak neusvědčují z vytýkané spolupráce při výrobě nebo prodeji pervitinu.
Z naznačeného výkladu je patrné, že obviněným uplatněné námitky, jež dle něj lze podřadit pod rámec vymezený dovolacím důvodem dle §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu, uplatněnému dovolacímu důvodu neodpovídají, neboť směřují proti skutkovým zjištěním učiněným v předchozím řízení a proti hodnocení důkazů. V projednávané věci se nejedná ani o opomenutý důkaz (výpovědi dalších spoluobviněných nalézací soud plně zohlednil tak, jak tyto byly zhodnoceny ve zrušujícím rozsudku Vrchního soudu v Olomouci ze dne 18. 9. 2014, č. j. 1 To 60/2014-1585: č. l. 8-9 rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 11. 11. 2014, sp. zn. 48 T 7/2013), ani o tzv. extrémní rozpor mezi skutkovými zjištěními soudů a provedenými důkazy (srov. nálezy Ústavního soudu sp. zn. II. ÚS 669/05, IV. ÚS 216/04, I. ÚS 55/04, I. ÚS 4/04, IV ÚS 566/02, IV. ÚS 219/03), když takový rozpor je dán zejména tehdy, jestliže skutková zjištění soudů nevyplývají z důkazů při žádném z logických způsobů jejich hodnocení, jestliže skutková zjištění soudů jsou pravým opakem obsahu důkazů, na jejichž podkladě byla učiněna, dále v případě zjevné absence srozumitelného odůvodnění rozsudku, nebo kardinálních logických rozporů ve skutkových zjištěních a z nich vyvozených právních závěrech, jakož i v případech opomenutí a nehodnocení stěžejních důkazů atp. (usnesení Nejvyššího soudu sp. zn. 11 Tdo 1572/2011, 11 Tdo 130/2012, 3 Tdo 91/2011).
Vzhledem k výše uvedenému dospěl Nejvyšší soud k závěru, že dovolatelem uplatněné námitky vůči napadeným rozhodnutím pod rámec uplatněného dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu podřadit nelze.
Ve vztahu k uplatněnému dovolacímu důvodu dle §265b odst. 1 písm. h) tr. řádu obviněný namítá „naprostou nepřiměřenost“ uloženého trestu a tvrdí, že v jeho případě vzhledem k jeho dosavadní bezúhonnosti byly dány podmínky pro mimořádné snížení trestu odnětí svobody a jeho podmíněný odklad.
Podle §265b odst. 1 písm. h) tr. řádu je důvod dovolání dán tehdy, jestliže obviněnému byl uložen takový druh trestu, který zákon nepřipouští nebo byl uložen trest ve výměře mimo trestní sazbu stanovenou v trestním zákoně za trestný čin, jímž byl uznán vinným. Jedná se tedy o dovolací důvod, kterým lze napadat toliko pochybení soudu co do druhu a výměry uloženého trestu, a to v jasně vymezených intencích, kdy druh trestu musí být podle zákona nepřípustný či výměra musí být mimo trestní sazbu stanovenou na trestný čin zákonem. V předmětné věci jednak byl obviněnému uložen trest na samé spodní hranici zákonné trestní sazby podle §283 odst. 3 trestního zákoníku, a jednak nutno zdůraznit, že prostřednictvím uvedeného dovolacího důvodu se vzhledem k jeho fakultativní povaze mimořádného snížení trestu pod spodní hranici zákonné trestní sazby domáhat nelze.
Vzhledem k daným závěrům dovolací soud konstatuje, že dovolatelem uplatněné námitky vůči napadeným rozhodnutím pod rámec uplatněného dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. h) tr. řádu podřadit nelze.
Dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. l) tr. řádu obviněný uplatnil v jeho druhé alternativě, tj. namítl, že byl zamítnut jeho řádný opravný prostředek, přestože v předchozím řízení byl dán jiný důvod dovolání. Jelikož dovolacím soudem nebyla zjištěna existence vytýkané vady zakládající některý z důvodů dovolání, která by zatěžovala řízení před soudem prvního stupně, nelze ani v daném případě uplatněnou výtku pod rámec uplatněného dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. l) tr. řádu podřadit.
S ohledem na uvedené nezbylo Nejvyššímu soudu soudu než obviněným R. S. podané dovolání odmítnout podle §265i odst. 1 písm. b) tr. řádu jako podané z jiného důvodu, než je uveden v §265b tr. řádu. Za podmínek §256r odst. 1 písm. a) tr. řádu bylo o odmítnutí dovolání obviněného R. S. rozhodnuto v neveřejném zasedání.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n tr. řádu).
V Brně dne 19. 11. 2015
JUDr. Stanislav Rizman
předseda senátu