ECLI:CZ:NS:2015:21.CDO.23.2015.1
sp. zn. 21 Cdo 23/2015
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu JUDr. Olgy Puškinové a soudců JUDr. Mojmíra Putny a JUDr. Zdeňka Novotného v právní věci žalobců a) P. P. , zastoupeného Mgr. Gabrielou Hájkovou, advokátkou se sídlem v Hradci Králové, Velké Náměstí č. 135/19, a b) R. P. , zastoupeného JUDr. Františkem Hrudkou, advokátem se sídlem v Praze 1, Vodičkova č. 30, proti žalovaným 1) Silnice, státní podnik, Hradec Králové v likvidaci se sídlem v Hradci Králové, Škroupova č. 26, IČO 00086924, a 2) M-SILNICE a.s. se sídlem v Pardubicích, Husova č. 1697, IČO 42196868, zastoupené JUDr. Jaromírem Císařem, advokátem se sídlem v Praze 4, Hvězdova č. 1716/2b, o vydání nemovitosti, event. o určení vlastnického práva, v řízení o žalobě pro zmatečnost podané žalovaným 2) proti rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 21. září 2009, č. j. 21 Co 229/2009 - 723, vedené u Okresního soudu v Hradci Králové pod sp. zn. 17 C 119/2007, o dovolání žalovaného 2) proti usnesení Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 24. června 2014, č. j. 26 Co 387/2013 - 1060, takto:
I. Dovolání druhého žalovaného se odmítá .
II. Druhý žalovaný je povinen zaplatit žalobci a) P. P. na náhradě nákladů dovolacího řízení částku 3.388,- Kč do 3 dnů od právní moci tohoto rozhodnutí k rukám Mgr. Gabriely Hájkové, advokátky se sídlem v Hradci Králové, Velké Náměstí č. 135/19.
III. Ve vztahu mezi ostatními účastníky řízení nemá žádný z nich právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Stručné odůvodnění (§243f odst. 3 o. s. ř.):
Dovolání žalovaného 2) proti výroku I. usnesení Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 24. 6. 2014, č. j. 26 Co 387/2013 - 1060, jímž ve výroku I. potvrdil usnesení Okresního soudu v Hradci Králové ze dne 29. 4. 2013, č. j. 17 C 119/2007 - 986 [kterým byla zamítnuta žaloba pro zmatečnost podaná žalovaným 2) z důvodů uvedených v ustanovení §229 odst. 2 písm. e) a g) o. s. ř.], není přípustné podle ustanovení §237 o. s. ř., neboť rozhodnutí odvolacího soudu je v souladu s ustálenou rozhodovací praxí dovolacího soudu, a není důvod, aby rozhodné právní otázky byly posouzeny jinak.
Judikatura soudů dospěla k závěru, že naplnění vady uvedené v ustanovení §229 odst. 1 písm. e) o. s. ř. spočívá ve zjištění (prokázání) toho, že rozhodnutí napadené žalobou pro zmatečnost vydal soudce, který byl vyloučen, neboť pro jeho poměr k věci, k účastníkům řízení nebo k jejich zástupcům lze mít pochybnost o jeho nepodjatosti (§14 odst. 1 o. s. ř.) - srov. např. právní názory vyjádřené v usneseních Nejvyššího soudu ze dne 11. března 2014, sp. zn. 21 Cdo 3115/2012, ze dne 19. února 2015, sp. zn. 21 Cdo 4009/2013, nebo ze dne 13. října 2009, sp. zn. 21 Cdo 2229/2008.
Podle ustáleného výkladu podávaného soudní praxí (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 18. dubna 2012, sen. zn. 29 NSČR 26/2012, uveřejněné pod číslem 85/2012 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek) soudcův poměr k věci může vyplývat především z přímého právního zájmu soudce na projednávané věci. Tak je tomu bezpochyby v případě, kdy by soudce sám byl účastníkem řízení, ať na straně žalobce či na straně žalovaného, nebo v případě, že by mohl být rozhodnutím soudu přímo dotčen ve svých právech (např. kdyby jinak mohl být vedlejším účastníkem). Poměrem k věci se také rozumí situace, kdy soudce získal o věci poznatky jiným způsobem než z dokazování při jednání (např. jako svědek vnímal skutečnosti, které jsou předmětem dokazování), a v důsledku toho je jeho pohled na dokazováním zjištěné skutkové okolnosti případu deformován jeho dalšími poznatky zjištěnými mimoprocesním způsobem. Soudcův poměr k účastníkům nebo k jejich zástupcům pak může být založen především příbuzenským nebo jemu obdobným vztahem, jemuž na roveň může v konkrétním případě stát vztah přátelský či naopak zjevně nepřátelský. Důvod pochybovat o nepodjatosti soudce ve smyslu výše uvedeného je dán, je-li zde objektivní skutečnost (nikoli pouhá domněnka nebo pouhé difamující tvrzení), která poměřeno „věcí“, „osobami účastníků“ nebo „osobami jejich zástupců“ vzbuzuje pochybnosti o nepodjatosti soudce (srov. též nález Ústavního soudu ze dne 3. července 2001, sp. zn. II. ÚS 105/01, uveřejněný pod číslem 98/2001 Sbírky nálezů a usnesení Ústavního soudu). Vyloučení soudce tak zákon zakládá na existenci určitého důvodu, vymezeného takovými konkrétně označenými a zjištěnými skutečnostmi, v jejichž světle se jeví soudcova nepodjatost pochybnou. Vylučuje se tím subjektivní pohled na vyloučení soudce. K vyloučení soudce z projednání a rozhodnutí věci může dojít teprve tehdy, když je evidentní, že vztah soudce k dané věci, účastníkům nebo jejich zástupcům, dosahuje takové povahy a intenzity, že i přes zákonem stanovené povinnosti nebudou moci nebo schopni nezávisle a nestranně rozhodovat (srov. nález Ústavního soudu ze dne 3. července 2001, sp. zn. II. ÚS 105/01, publikovaný ve Sbírce nálezů a usnesení pod N 98/23).
Ustálená judikatura Nejvyššího soudu a Ústavního soudu dále dovodila, že vztahy mezi soudci nepřekračující běžný pracovně kolegiální rámec nemají samy o sobě povahu důvodů vyloučení podle ustanovení §14 odst. 1 o. s. ř., jestliže by tyto důvody spočívaly pouze v tom, že se soudci navzájem znají, protože jsou pro výkon funkce zařazeni na stejném soudu, v témže oddělení či senátě. Toto pravidlo lze vztáhnout i na vztahy mezi soudci a jinými osobami činnými v oblasti právní praxe či teorie; jen v případě, že by tyto vztahy překročily běžný profesionální rámec a staly by se osobními (zejména přátelskými či naopak nepřátelskými), bylo by nutno uvažovat o podjatosti soudce. Důvodem pro vyloučení soudce ovšem není bez dalšího okolnost, že soudce „zná“ advokáta, který účastníka zastupuje, neboť je vyloučeno, aby se soudce a advokát v průběhu dlouhodobého působení v obvodu téhož soudu vůbec neznali; musí se však jednat o vztah, který zůstává v profesionální společenské rovině [srov. Občanský soudní řád. Komentář. Praha: C. H. Beck, 2009, díl I., výklad k §14, a dále např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 7. února 2008, sp. zn. 4 Nd 19/2008, ze dne 14. února 2008, sp. zn. 4 Nd 34/2008, ze dne 15. dubna 2008, sp. zn. 4 Nd 99/2008, ze dne 9. května 2001, sp. zn. 4 Nd 114/2001, ze dne 26. července 2011, sp. zn. 4 Nd 201/2011, ze dne 29. prosince 2011, sp. zn. 4 Nd 368/2011, a ze dne 14. listopadu 2013, sp. zn. 22 Nd 283/2013 (ústavní stížnost podanou proti posledně označenému usnesení odmítl Ústavní soud usnesením ze dne 5. června 2014, sp. zn. III. ÚS 308/2014)].
Z obsahu spisu Okresního soudu v Hradci Králové vedeného původně pod sp. zn. 7 C 101/92 a posléze pod sp. zn. 17 C 119/2007 bylo v řízení zjištěno, že žalobou pro zmatečnost napadený rozsudek Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 21. 9. 2009, č. j. 21 Co 229/2009 - 723, vydal odvolací senát tohoto soudu ve složení Mgr. Šárky Petrové (předsedkyně senátu) a soudců JUDr. Jiřího Petržálka a JUDr. Marie Kubištové, který věc poprvé projednal a rozhodl o ní [na základě odvolání podaného dne 5. 12. 2005 žalovaným 1) a společností Silnice Hradec Králové a.s. (nyní M-SILNICE a.s.)] rozsudkem ze dne 6. 9. 2006, č. j. 21 Co 81/2006 - 530.
Žalovaný 2) ve vztahu k soudcům odvolacího senátu č. 21 Co Krajského soudu v Hradci Králové Mgr. Šárce Petrové, JUDr. Jiřímu Petržálkovi a JUDr. Marii Kubištové spatřoval zmatečnostní důvod uvedený v ustanovení §229 odst. 1 písm. e) o. s. ř. v tom, že „členkou tohoto senátu byla v roce 2000 i soudkyně Mgr. Martina Nyplová, (tehdejší) manželka zástupce žalobců JUDr. Miroslava Nypla, advokáta, který je zastupoval na základě plné moci udělené mu dne 6. 1. 1994“, z čehož dovozoval, že „nemůže být pochyb o tom, že se zřetelem na poměr k zástupci žalobců JUDr. Miroslavu Nyplovi „prostřednictvím jeho manželky“ měli být jmenovaní soudci vyloučeni z projednávání a rozhodnutí věci pro podjatost“, a dále v tom, že „soudkyně Mgr. Šárka Petrová měla zájem na výsledku sporu ve prospěch žalobce a), neboť tím nepochybně došlo ke zvýšení kreditu JUDr. Miroslava Nypla jako advokáta, přičemž k rozhodování v neprospěch žalovaného 2) vedl soudkyni Mgr. Šárku Petrovou kolegiální vztah k soudkyni Mgr. Martině Nyplové“. Důvod k vyloučení soudců Mgr. Šárky Petrové, JUDr. Jiřího Petržálka a JUDr. Marie Kubištové z projednávání a rozhodnutí věci v původním řízení pro jejich poměr k zástupci žalobců tedy žalovaný 2) nedovozoval z okolností, které by se přímo týkaly těchto soudců (každého z nich), nýbrž jen z toho, že Mgr. Martina Nyplová byla v roce 2000 zařazena ve stejném senátě jako tito soudci a byla (do roku 2007, jak bylo v řízení zjištěno) manželkou zástupce žalobců JUDr. Miroslava Nypla.
Vyplývá-li však z obsahu spisu Okresního soudu v Hradci Králové vedeného původně pod sp. zn. 7 C 101/92 a posléze pod sp. zn. 17 C 119/2007, že vstup dalšího účastníka na straně žalovaného, a to obchodní společnosti Silnice Hradec Králové a.s. se sídlem v Pardubicích, Husova 1697, IČO 42196868 [nyní M-SILNICE a.s.], do tohoto řízení byl připuštěn až usnesením Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 9. 7. 2001, č. j. 25 Co 309/2001 - 332, pak v daném řízení zjištěná skutečnost, že členkou odvolacího senátu Krajského soudu v Hradci Králové byla v roce 2000 i soudkyně Mgr. Martina Nyplová, se nikterak netýká právní sféry žalovaného 2), neboť v roce 2000 účastníkem tohoto řízení nebyl.
Jestliže dále bylo ohledně původního řízení - poté, co se jeho účastníkem stal i žalovaný 2) - zjištěno, že soudkyně Mgr. Martina Nyplová v něm žádné procesní úkony neučinila, nebyla členkou senátu, který rozhodl rozsudkem napadeným žalobou pro zmatečnost, ani členkou senátu, který ve věci dříve rozhodl usnesením ze dne 30. 9. 2004, č. j. 21 Co 301/2004 - 460 (vydaným ve složení senátu Mgr. Šárka Petrová - předsedkyně senátu, a soudců JUDr. Jiřího Petržálka a JUDr. Marie Kubištové) a rozsudkem ze dne 6. 9. 2006, č. j. 21 Co 81/2006 - 530 (ve stejném složení senátu), který byl spolu s (v pořadí čtvrtým) rozsudkem Okresního soudu v Hradci Králové ze dne 22. 9. 2005, č. j. 7 C 101/92 - 476, zrušen rozsudkem Nejvyššího soudu ze dne 4. dubna 2007, č. j. 28 Cdo 579/2007 - 557, a věc byla se závazným právním názorem vrácena soudu prvního stupně k dalšímu řízení, a že žalobce a) plnou moc udělenou (dne 6. 1. 1994) advokátovi JUDr. Miroslavu Nyplovi vypověděl dne 28. 3. 2007, tedy před vydáním citovaného zrušujícího rozsudku Nejvyššího soudu [žalobce b) tuto plnou moc vypověděl již dne 23. 1. 1996], přičemž později již tento advokát žalobce v řízení nezastupoval, a současně nebylo zjištěno (prokázáno), že by soudkyně Mgr. Martina Nyplová byla v rodinném či obdobném vztahu k soudcům Mgr. Šárce Petrové, JUDr. Jiřímu Petržálkovi a JUDr. Marii Kubištové, a ani to, že by vzájemné vztahy mezi těmito soudci a soudkyní Mgr. Martinou Nyplovou, jakož i k advokátovi JUDr. Miroslavu Nyplovi, překračovaly běžný pracovně kolegiální rámec, a že soudci JUDr. Jiří Petržálek a JUDr. Marie Kubištová ve věci (poprvé) spolurozhodovali až usnesením ze dne 30. 9. 2004, č. j. 21 Co 301/2004 - 460, pak samotná okolnost, že Mgr. Martina Nyplová byla soudkyní Krajského soudu v Hradci Králové, nemá (objektivně) povahu důvodu zakládajícího pochybnost o nepodjatosti soudců Mgr. Šárky Petrové, JUDr. Jiřího Petržálka a JUDr. Marie Kubištové při projednávání a rozhodnutí věci se zřetelem k věci či tehdejšímu zástupci žalobců JUDr. Miroslavu Nyplovi. Ze skutečnosti, že žalobou pro zmatečnost napadeným rozsudkem bylo vyhověno žalobě žalobců o určení vlastnického práva k předmětné nemovitosti, a nikoliv žalovanému 2), nelze dovozovat, že by takto bylo rozhodnuto za „účelem zvýšení profesního kreditu zástupce žalobce a) advokáta JUDr. Miroslava Nypla“, neboť tento advokát žalobce a) v době vydání tohoto rozsudku již nezastupoval, a kromě toho byl odvolací soud (stejně jako soud prvního stupně) při svém rozhodnutí vázán právním názorem vysloveným ve zrušujícím rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 4. dubna 2007, č. j. 28 Cdo 579/2007 - 557.
Namítá-li dovolatel, že „Mgr. Martina Nyplová se v minulosti účastnila projednávání věci“, a z hlediska zmatečnostního důvodu uvedeného v ustanovení §229 odst. 1 písm. g) o. s. ř., že „nedovolené ovlivňování, o jehož existenci jsou dány důvodné obavy, proběhlo v době za trvání manželství“ této soudkyně s JUDr. Miroslavem Nyplem a že „jeho následky trvaly i po rozvodu“, uplatnil jiný dovolací důvod, než ten, který je uveden v ustanovení §241a odst. 1 o. s. ř.
Námitku, že Mgr. Šárka Petrová se mohla prostřednictvím Mgr. Martiny Nyplové „dozvědět o případu informace, které by jí jinak nebyly známy“, dovolatel uplatnil až v dovolání; dovolací soud se jí proto nemohl zabývat.
Dovolání proti akcesorickým výrokům II., III. a IV. usnesení odvolacího soudu o náhradě nákladů řízení ve vztahu mezi účastníky před soudy obou stupňů, není přípustné, protože jimi bylo (každým z nich) rozhodnuto o peněžitém plnění nepřevyšujícím 50.000,- Kč [§238 odst. 1 písm. d) o. s. ř.].
Přípustnost dovolání nemůže založit ani námitka dovolatele, že dovoláním napadené usnesení bylo vydáno soudci vyloučenými z projednání a rozhodování věci, neboť k vadám uvedeným v ustanovení §229 odst. 1, §229 odst. 2 písm. a) a b) a §229 odst. 3 o. s. ř., jakož i k jiným vadám řízení, které mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, dovolací soud přihlédne jen, je-li dovolání přípustné (srov. §242 odst. 3 o. s. ř.).
Nejvyšší soud České republiky proto dovolání žalovaného 2) - aniž by se mohl věcí dále zabývat - podle ustanovení §243c odst. 1 věty první o. s. ř. odmítl.
O náhradě nákladů dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle ustanovení §243b odst. 5 věty první, §224 odst. 1 a §146 odst. 3 o. s. ř., neboť dovolání žalovaného 2) bylo odmítnuto a žalovaný 2) je proto povinen nahradit žalobci a) náklady potřebné k uplatňování práva.
Při rozhodování o výši náhrady nákladů řízení dovolací soud přihlédl k tomu, že výše odměny má být určena podle sazeb stanovených paušálně pro řízení v jednom stupni zvláštním právním předpisem (§151 odst. 2 část věty první před středníkem o. s. ř.), neboť nejde o přiznání náhrady nákladů řízení podle ustanovení §147 nebo 149 odst. 2 o. s. ř. a ani okolnosti případu v projednávané věci neodůvodňují, aby bylo postupováno podle ustanovení zvláštního právního předpisu o mimosmluvní odměně (§151 odst. 2 část věty první za středníkem o. s. ř.). Vyhláška č. 484/2000 Sb. (ve znění pozdějších předpisů), která upravovala sazby odměny advokáta stanovené paušálně pro řízení v jednom stupni, však byla nálezem Ústavního soudu ze dne 17. dubna 2013, č. 116/2013 Sb. dnem 7. 5. 2013 zrušena. Nejvyšší soud za této situace určil pro účely náhrady nákladů dovolacího řízení paušální sazbu odměny pro řízení v jednom stupni s přihlédnutím k povaze a okolnostem projednávané věci a ke složitosti (obtížnosti) právní služby poskytnuté advokátem ve výši 2.500,- Kč. Kromě této paušální sazby odměny advokáta vznikly žalobci a) náklady spočívající v paušální částce náhrad ve výši 300,- Kč (srov. §13 odst. 3 vyhlášky č. 177/1996 Sb. ve znění pozdějších předpisů). Vzhledem k tomu, že advokátka Mgr. Gabriela Hájková osvědčila, že je plátcem daně z přidané hodnoty, náleží k nákladům, které žalobci a) za dovolacího řízení vznikly, rovněž náhrada za daň z přidané hodnoty ve výši 588,- Kč (§137 odst. 3, §151 odst. 2 věta druhá o. s. ř.).
Žalovaný 2) je povinen náhradu nákladů řízení v celkové výši 3.388,- Kč žalobci a) zaplatit k rukám advokátky, která žalobce a) v tomto řízení zastupovala (§149 odst. 1 o. s. ř.), do 3 dnů od právní moci usnesení (§160 odst. 1 a §167 odst. 2 o. s. ř.).
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení ve vztahu mezi ostatními účastníky se opírá o ustanovení §243c odst. 3 věty první, §224 odst. 1 a §142 odst. 1 o. s. ř., když žalovaný 2) nebyl v dovolacím řízení úspěšný, a žalobci b) ani žalovanému 1) žádné náklady dovolacího řízení nevznikly.
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 26. března 2015
JUDr. Olga Puškinová
předsedkyně senátu